pondělí 2. března 2015

Krvavá trojice - Kapitola 35



„Můžu dál?“ zeptala se Evalle ženy držící Kámen Ngak, který by dokázal způsobit zkázu celého světa.
„Neodpověděla jsi mi na otázku. Jsou Kujoo tví nepřátelé?“
Evalle rychle zvážila pár věcí, jako například skutečnost, že tahle žena potkala pouze Vyana, ne všechny Kujoo. „S Vyanem nemám problém.“
Bledou tvář ženy překryla opatrnost, ale její modré oči se naplno soustředily na cokoliv, o čem se snažila rozhodnout. Vlasy jí v planoucích rudých vlnách spadaly na ramena.
Při zaštěkání psa obě nadskočily.

Její voříšek přiběhl z otevřených dveří a začal pobíhat kolem Evalliných nohou. Instinktivně se sklonila, aby ho pohladila.
„Dobře, Brute, vyhrál jsi.“ Žena k ní natáhla volnou ruku. „Jsem Laurette Barrettová.“
„Já jsem Evalle Kincaidová, a jsem tu, protože jsi ve smrtelném nebezpečí.“
„Já vím.“ Laurette to řekla s prostým přijetím a ustoupila, otevřela dveře tak, aby mohla Evalle vstoupit.
Vnitřek byl útulný, na oknech byly záclony a na pohovce krémové barvy ležely rozházené květinové polštáře. Všechen ten nábytek z druhé ruky byl udržován čistý a s láskou opečovávaný. Nedávno se tu peklo něco s masem, což dům naplnilo nádhernou vůní domova.
Evalle měla za to, že má odůvodnění k tomu záblesku závisti, co cítila k někomu žijícímu v opravdovém domě, který měl útulnou atmosféru.
Laurette se zastavila uprostřed pokoje a otočila se k ní. „Vyan mi řekl, abych našla nějakého Beladora, jestli se sem nevrátí do dnešní čtvrté hodiny ráno a to bylo před pěti minutami. Myslím, že mu někdo chce ublížit.“
„Musíme si nejdřív promluvit o tom kameni ve tvé ruce.“
„Nebudu s tebou mluvit, jestli mi nepomůžeš vyměnit tenhle kámen za Vyana.“
Zachránit jednoho Kujoo si odporovalo se záchranou Beladorů a civilizace. Evalle si nebyla jistá, jestli by mohla té ženě držení kamene vymluvit, nebo jí ho vzít, ale rozhodně ho nehodlala předat Kujoo nebo Tristanovi. „Co kdybychom se posadily a probraly to?“
Laurette si ztěžka a dlouze povzdechla, jako by na jejích ramenou spočíval celý svět. Což nebylo daleko od pravdy, dokud pevně držela ten kámen. Posadila se na pohovku a její malý psík se stočil do klubíčka a lehl si jí na nohy. Její prsty nikdy nepřestaly přejíždět po Kameni Ngak v dlani. „Jak poznám, že jsi opravdu Belador?“
Na tohle Evalle nikdy neměla dobrou odpověď. „Nemám, jak ti to dokázat, ale znám Vyana. Potkala jsem ho před dvěma lety, když poprvé přišel do Atlanty.“
Laurette přikývla. „Říkal, že v tu dobu tě potkal. Co jsou Beladoři zač?“
„Krátká verze je, že jsme jistý druh speciální skupiny, co chrání národní bezpečnost, což je důvod, proč si musíme promluvit o kameni Ngak, který držíš.“
„Ale jsi Vyanův nepřítel?“
Přidejte ho do seznamu, ale pojďme s tímhle pohnout. „Beladoři a Kujoo mají mezi sebou osm staletí staré rozpory, ale za to žádný z dnešních Beladorů není zodpovědný. Kam Vyan šel?“
„Nevím. Žádala jsem kámen, aby mě za ním vzal, ale nechce. Vytratil se ze střechy, namísto toho, aby odešel dveřmi, aby nikdo nemohl zachytit jeho stopu.“
Nikdo z ulice, ale někdo by ho mohl vystopovat zpátky k Laurettině domu. „Řekl ti o tom kameni něco?“ zeptala se Evalle.
„Ano.“
„Takže víš, že nám dochází čas, než skončíš připoutaná ke Kameni Ngak navždy… pokud spoutání s ním přežiješ.“
„Musím si ten kámen nechat.“
„Jsi slepá, Laurette?“
„Zatím ne, ale brzy budu. Když ho držím, vidím.“
„Ten kámen tě svádí. Je určený pro někoho jiného, než jsi ty.“
„Někoho jako tebe nebo toho chlápka Tristana, protože já kolem nerozhazuju blesky?“
„Přesně tak. Ty jsi člověk.“ Evalle jí chtěla říct, aby se kvůli tomu necítila zklamaná nebo zraněná. Být nelidská bytost nebyla žádná procházka růžovým sadem. „Někteří z nejmocnějších kouzelníků a mágů zešíleli poté, co se propojili s kamenem. Ten kámen tu je celé věky. Pokaždé, když přijme nového pána, jeho síla vzroste, naváže se na předchozí získanou. Pochybuju, že by člověk to spojení vůbec přežil, a i kdyby, ten kámen by ovládal tebe, ne naopak.“
Laurettiny oči se zaleskly slzami. „Vyan mi řekl, že nemám kámen žádat o zrak. Je to příliš velké přání?“
„Je nebezpečné chtít jakýkoliv zisk od něčeho mocného. Jestli požádáš o svůj zrak, někdo jiný by ho mohl ztratit.“
Zalapala po dechu. „Nikdy bych nevzala zrak někomu jinému.“
„Nemyslela jsem si, že bys chtěla.“ Co kromě záchrany Vyana by ji mohlo přimět vzdát se kamene? Nesmí spolupracovat s Kujoo a Tristanem. „Musíš se brzy rozhodnout, Laurette, nebo to rozhodnutí při rozbřesku už nebude záviset na tobě.“
Laurette zadržovala slzy, nutila se udělat správnou věc. „Vzdám se ho, ale ne dokud nebudu vědět, že je Vyan v bezpečí.“
„Proč si myslíš, že je v nebezpečí?“
„Protože nesouhlasí s tím, co jeho vůdce plánuje, a postavil se proti Kujoo tím, že jim mě a ten kámen nepředal.“
„Co jeho vůdce plánuje?“
„Vyan mi řekl, co mám Beladorům vyřídit, pokud se nevrátí. Pověděl mi, že jeho vůdce chce, aby Tristan Kámen Ngak použil k přeměně válečníků Kujoo, kteří tu teď jsou, na superbojovníky, pak je Tristan pošle o osm staletí nazpátek. Ti válečníci zabijí všechny Beladory, takže vaše rasa vyhyne. Také řekl, že nějaká čarodějnice ujistila Tristana, že něco zvané Alterant bude před tou genocidou chráněné.“
Dobrotivá bohyně. Evallino srdce se zachvělo při představě možných následků, kdyby se tohle stalo. To bylo to, o čem Tristan mluvil, a proč řekl, že ona bude v bezpečí. V téhle době Beladoři žili v anonymitě mezi lidmi, roztroušení všude po světě ve všech možných postaveních, od matek k pilotům, doktorům, řidičům autobusů, možná až k těm s nejvyšším postavením ve vládách.
Kdyby se všichni z nich najednou vypařili, výsledek by byl devastující nejen pro ne-Beladorské členy rodin, kteří by přežili. Svět by se mohl propadnout do chaosu. Neexistoval způsob, jak se připravit na okamžité zmizení více než milionu Beladorů po celém světě.
A ona by ztratila Tzadera a Quinna.
Laurettin hlas zeslábl a zněl zoufale. „Vyan pomáhá tvým Beladorům. Ty, prosím, pomoz jemu.“
Teď bylo třeba se správně rozhodnout, což, jak ji Nicole varovala, bylo nezbytné k ochraně minulosti a budoucnosti Beladorů. Evalle se donutila zachovat klidný tón, i když chtěla na Laurette křičet, ať jí ten kámen předá. „Jestli slíbím, že Vyana osvobodím, předáš ten kámen lidem, které znám?“
Laurette vstala a přešla přes pokoj, aby se podívala z okna. Sevřela kámen oběma rukama. „Kdo jsou ti lidé, o kterých mluvíš?“
Čím méně jí toho o Beladorech řekne, tím lépe, ale ve VIPERu byla jedna osoba, která mohla zmírnit Laurettiny obavy. „Jmenuje se Storm. Vezme tě na místo, kde je bezpečné kámen nechat, a já seženu tým na pomoc Vyanovi.“
Laurettin pes seskočil z pohovky a začal pobíhat kolem jejích nohou, vrčel. „Nemůžu přemýšlet. Dej mi chvíli.“ Zamračila se na svého psíka. „Dobře, Brute. Pojďme se projít za dům.“
Evalle se musela držet zuby nehty, aby si zabránila vyskočit, zatřást s Laurette a přimět ji tak si pospíšit, ale ta žena se pomalu začínala odhodlávat. Už jen ta skutečnost, že neřekla ne, znamenala, že plánovala říct ano.
Tohle bylo skoro až moc snadné.
Storm už by se touhle dobou měl pomalu měnit. Jakmile mu Evalle zavolá, aby vyzvedl Laurette a kámen, zkontaktuje Tzadera a Quinna, aby se s ní sešli v Treyově domě, pak svolají všechny Beladory ve městě a půjdou po Kujoo. Ve chvíli, co VIPER bude mít kontrolu nad kamenem, bude muset Tzader přesvědčit Sena, aby kámen požádal o pomoc se zkrocením Kujoo, Tristana a těch tvorů podobných zombie, ve které byli proměněni Noční slídilové.
Sen možná byl parchant a záhada pro všechny, ale ve VIPERu nebyl nikdo silnější.
Tohle by mohlo fungovat.
Když se Laurette vrátila, zastavila se u dveří do kuchyně a na její tváři bylo jasně znát svolení. „Hádám, že opravdu nemám na vybranou.“
„Vlastně ne, ale dávám ti své slovo, že Vyana zachráníme, pokud se k němu dokážeme dostat včas. Nech mě zavolat Stormovi, jednomu z našich agentů, aby nás přišel eskortovat. Čím dříve vyrazíme, tím dříve ho najdeme.“ Evalle vstala a přitom vytáhla z kapsy mobil.
Dveře od domu se rozletěly a dovnitř vešel Tristan. „Měl jsem čekat, že tě tu najdu.“
Laurette si přitiskla kámen k hrudi. „Kde je Vyan?“
„Čeká na tebe.“ Tristan k ní natáhl ruku. „Dej mi ten kámen a já tě za ním zavedu.“
Evalle skočila před Laurette a vytvořila silové pole, aby Tristanovi zabránila přijít blíž. Zakřičela na ni: „Běž ke Stormovi!“
Laurette vypískla něco, co Evalle nedokázala rozluštit.
Tristan soptil vzteky. Zvedl ruku a pohnul jí jejím směrem, čímž ji odhodil dozadu… do prázdné kuchyně, kde narazila do skříněk.
To jí něco připomínalo. Promnula si hlavu. Měla na ní vzadu novou bouli. Tristan musel nabírat na síle.
Evalle se rozhlédla kolem a pročistila si zrak.
Laurette byla pryč.
Ale šla za Vyanem, nebo Stormem?
Tristan vtrhl do kuchyně. „Měla jsi udělat, co jsem ti řekl, a přijít za mnou s tím kamenem.“
„Vypadám snad jako June Cleaverová poslouchající Wardovy příkazy?“ Evalle se posadila. „Netančím podle muziky nikoho jiného, jen své vlastní.“
„Kdybys udělala, co jsi měla, mohl jsem tě zachránit.“
„Jenže zabít všechny Beladory,“ namítla Evalle. „Nepřijdou. Žádnému z nich jsem o tobě neřekla.“
„Ale přijdou. Už jsou po celém městě. Nesázej na to, že by ta holka s kamenem šla kamkoliv jinam, než za Vyanem.“
Doufám, že se pleteš. Kdyby Laurette opravdu šla za Stormem, mohl by se vrátit a stopovat je z tohohle domu.
„Pohni se, Evalle.“ Tristan ustoupil, aby se mohla vyškrábat na nohy. „Udělala jsi velkou chybu, když jsi nepřišla nejdřív za mnou.“
Ignorovala jeho slova, zatímco plánovala zkontaktovat Tzadera hned, jakmile zjistí, kam se ji Tristan chystá vzít. Kdyby to risknula teď a Tristan měl schopnost zachytit její telepatii, promarnila by jedinou šanci. Říkal, že ji chce, takže by pro teď měla být v bezpečí, alespoň dokud nemá ten kámen. Udržovala si naději, než spolu s Tristanem vyšla z domu ven.
Její ruce se před ní přitiskly k sobě, jako by je někdo spoutal.
Tristan to neudělal.
Evalle pohlédla za něj a spatřila Medbskou kněžku, která se vznášela nad trávníkem na předním dvorku. „Ach, Šípková Růženka se vrací.“
Kiziřino roucho ve tmě zářilo a vlnilo se kolem ní, jako by tu byl závan větru uprostřed léta. „Kde je ten kámen?“
„Ta dívka spolu s ním zmizela… někam.“ Tristan mohl říct, že Evalle věděla, kam, ale byl si jistý tím, že Laurette odešla za Vyanem.
Nebo Evalle chránil.
To sotva.
Kiziřiny oči zářily jako dvě malé žluté slunce, když se usmála. „Možná jsi mi před dvěma lety v Utahu unikla, Alterantko, ale tentokrát se to nestane. Prozradíš mi, kde je ta holka.“
„Cestuje první třídou Aerolinkou Kamene Ngak. Kdybych ti mohla říct, kam šla, hrála bych loterii.“ Evalle se pokoušela uvolnit si ruce, nebo použít mentálně svou kinetiku, ale byla spoutaná moc silně. Mohla jen doufat, že ať už ji berou kamkoliv, zabere to dostatek času, aby ji Storm našel, pokud je bude schopný vystopovat.
Jenže musela hned teď Tzadera varovat před plánem Kujoo.
Tzadere, kde… Její hlavou projela bolest. Podlomila se jí kolena, ale Tristan ji chytil za ruku, aby ji udržel ve stoje.
„Co jí to děláš?“ dožadoval se od Kiziry vysvětlení.
„Zabraňuju jí zkontaktovat další Beladory, dokud nebudeme sami připraveni na to, aby vyslala zprávu. Užiju si, až budeš platit za zabití mého bratra, Alterantko,“ řekla jí Kizira.
Užiju si, až tě přiměju sníst moje podrážky, mrcho.
Kněžka nadzvedla ruce a začala vyslovovat slova, kterým Evalle neporozuměla, dokud se všechno nezačalo vířivě ztrácet v temnotě.
Ach ne, ne teleportování.
Storm ji teď nikdy nenajde.


8 komentářů:

  1. díky za pokračování, míša

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za skvelú kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad... :-)

    OdpovědětVymazat