sobota 14. března 2015

Krvavá trojice - Kapitola 37



Evalle ovinula prsty kolem kamene a do její mysli vtrhly barvy. Ten příval energie byl neuvěřitelný. Dokonce i její pohmožděné oko se otevřelo.
Všichni, co v zchátralém školním auditoriu zbyli, stáli úplně zkamenělí. Báli se jí, nebo toho, co udělá?
„Tristan se musí vrátit do své klece,“ nařídila Brina.
„Nee!“ Na Tristanově krku vystoupily žíly, jak udělal agresivní pohyb, ale jeho nohy byly přilepené k podlaze od chvíle, kdy Laurette kameni přikázala zabránit všem přítomným, aby se vzájemně napadali. „Evalle, říkala jsi, že ti není jedno, co se s Alteranty stane, že mi pomůžeš. Nám všem.“

Každé jeho slovo dopadalo mezi Evalle a Brinu jako nebezpečné ostří. Tohle nebyla správná chvíle na to, aby se rozhodla špatně.
Brina promluvila tichým tónem, který v sobě nesl sílu příkazu generála. „Předej ten kámen Tzaderovi, aby byl umístěn do trezoru VIPERu.“
„Ne! Nech si ho, Evalle!“ zařval Tristan. „Budeš navždy v bezpečí. Můžeš žít svobodně, bez pronásledování a hrozby, že tě uvězní. Pojď se mnou, a odejdeme daleko od všech Beladorů.“
Uchvácená spojením, co cítila, se Evalle dívala na kámen, který zářil, jako roztavená duha. Žít. Bezpečí. Svobodně. Její mysl byla ztracená v mlze tvořené barvami a slovy. Cítila se omámená.
„Evalle, nedělej to!“ V Brinině hlase se skrývala hrozivá výhrůžka pro případ, že nebude uposlechnuta. „Ten kámen ohrožuje budoucnost všech Beladorů, pokud není uložen někam do bezpečí. Kujoo by mohli najít způsob, jak se vrátit do tohoto času a tentokrát zničit celý kmen. Vždy musíš kmen stavět na první místo.“
„Jako kmen stavěl na první místo mě?“ odsekl jí Tristan. „Kmen by se neměl jeden ke druhému obracet zády. Zavřela jsi mě bezdůvodně. Evalle, zeptej se Briny, jestli jsem cokoliv spáchal předtím, než mě poslala do očistce. Zeptej se jí!“
Tristanova otázka k Evalle pronikla. Zatřásla hlavou, aby se zbavila mžitek před očima a zvedla pohled k Brině. „Udělal Tristan nějaký přestupek nebo se proměnil v bestii?“
„Nepokoušej se mě zpochybňovat,“ varovala ji Brina.
Evalle se otočila k Tzaderovi a zauvažovala, že se ho zeptá telepaticky, ale pak si to rozmyslela. Tu odpověď museli slyšet všichni. „Znáš tu pravdu ty?“
Tzader střelil pohledem k Brině, pak zpátky k ní. „Ano, ale já se jeho poslání do vyhnanství nezúčastnil. Říká pravdu.“
„Tzadere!“ Brinin hologram se rozzářil světlem. Z jeho okrajů vylétly jiskry. Věnovala mu káravý pohled, než se zadívala na ni. „Dělám cokoliv, co je nezbytné, abych udržela Beladory v bezpečí.“
Ten omámený pocit musel být důvod, proč Evalle trvala na svém. „Prosím, Brino. Musím znát pravdu. Stojím po boku Beladorů od svých osmnácti a potřebuju vědět, že jsi jednala se ctí.“
Tzader vydal zvuk, který Evalle pochopila jako potlačenou nadávku.
Když Brina promluvila, bylo to uctivým tónem. „I já jsem svázána přísahou. Vlastně, mnoha přísahami. Existují věci, o kterých nemohu s nikým mluvit. Nejsi jediná, kdo plní obtížné úkoly, ale ve tvém případě máš ten dar, že můžeš volit během nich. Mně byl dán jeden úkol stojící nad všemi ostatními, a to dohlížet na můj kmen a chránit ho. Ochrana přichází ve všech možných podobách. Kromě toho řeknu pouze to, že jsem opravdu jednala se ctí.“
Poprvé od chvíle, kdy složila svou přísahu jakožto Beladorský válečník, Evalle přemýšlela o tom, jaké by to bylo být Brinou. Žít daleko od všech, udržovat moc Beladorů svou přítomností na ostrově. Existovat pouze proto, aby sloužila a nemít v té věci žádnou volbu.
Možná jí nepřisuzovala dostatečné zásluhy.
Ale stále nevěděla, jak na tom s Brinou je.
„A co já?“ zeptala se tiše. „Jsem i já nebezpečí, co má být pod zámkem?“
Brina nezaváhala. „Kdyby ano, teď bys tu nebyla.“
Evalle si všimla, že Brina doopravdy neodpověděla na její otázku.
Z kamene pulzovalo horko, vysílalo vlny energie její rukou. Polkla, snažila se myslet jasně.
„Jsi připravená otočit se k Beladorům zády?“ zeptal se jí Quinn. „Pokud Brinu neuposlechneš, přesně to uděláš.“
Zaplavila ji nerozhodnost. Věděla, že má udělat správnou věc, ale byla tu ta nepatrná část jí samé, která zoufale chtěla být v bezpečí a zajištěná. Vědět, že může žít bez mraku plného pochyb, který se nad ní neustále vznášel.
Vědět, kdo jsi, je ta největší síla ze všech.
Už zase tu byl ten zvláštní hlas v její mysli. Ten samý, co jí předtím řekl, že byl kámen nalezen.
Kdo to byl?
„Vezmi ten kámen a pojď se mnou,“ žádal Tristan naléhavě, „postarám se o tebe, Evalle.”
“Postarám se o tebe.” Ten doktor, co ji znásilnil, když byla v pubertě, řekl přesně to samé.
To jako příval vody očistilo její mysl od mlhy, kterou kámen proplétal jejími myšlenkami. Beladoři ji zachránili ze života, kde byla zavřená ve sklepě, vydaná světu na milost a nemilost. Tzader jí řekl, že musí dát druhým svou důvěru, aby ji získala na oplátku.
Nechat si Kámen Ngak znamenalo být navždy v bezpečí před uvězněním, ale za cenu opuštění toho, kým byla, a všeho, co jí bylo drahé. „Já. Jsem. Belador.“
Brinin výraz se zjemnil způsobem, jaký Evalle nikdy předtím neviděla. Měkčím hlasem řekla: „Ano, to jsi. My se staráme o své lidi. Je načase to ukončit.“
„Nedělej to, Evalle,“ žadonil Tristan. „Brina tě vyslechne. Pošli mě na jiný kontinent. Neposílej mě zpátky do té klece.“
„Je mi to líto, Tristane.“ A opravdu bylo. Evalle zvedla kámen směrem k němu.
„Ne! Zab. Mě. Hned.“
I přes všechny ty problémy, které způsobil, cítila jeho bolest. I ona by raději zemřela, než být uvězněná. Nehodlala jeho, ani ostatní Alteranty opustit, ale nejprve musela ochránit svět a svůj kmen. Promluvila ke Kameni Ngak. „Pošli Tristana zpátky do jeho klece v Jižní Americe.“
Místností prolétl Tristanův křik, ze kterého tuhla krev v žilách. Umlkl, když zmizel.
Evalle pevně stiskla víčka k sobě a polkla. Požádala kámen o to, aby ho udržel v bezpečí, dokud mu nebude schopná pomoci. Po dalším nádechu řekla: „Propusť všechny Beladory.“
Tzader přešel k hologramu a tiše k Brině promluvil. „Pamatuj, že Evalle našla ten kámen a riskovala svůj život, aby zabránila tomu, že by se jakémukoliv Beladorovi něco stalo.“
Brinin pohled byl podrážděný a rozmrzelý. „Neposílám ji pryč, takže mě nemusíš prosit o její život.“
Evalle přistoupila k Brině. „Neřekla jsem ti o Tristanovi, protože jsem věřila, že to je přesně to, co Medbové chtějí, abych udělala a oni tě tak mohli chytit do pasti. Tristan řekl, že ta čarodějnice má plán, který zajistí zničení tebe a Tzadera.“ Na chvíli přelétla pohledem k Tzaderovi, vděčná za to, že v tom jeho neviděla odsouzení. „Nemohla jsem riskovat, že se kterémukoliv z vás něco stane. Udělala jsem to, o čem jsem myslela, že je čestné.“
„Chápu.“ Brina zkřížila ruce a naklonila hlavu. „A jsem na tebe hrdá.“
Evalle byla oněměná, když slyšela ta slova, která nečekala, že by jí někdy byla řečena. Po její kůži přejelo příjemné teplo, když se na ni Brina usmála.
Prohlédla si místnost, než se znovu zadívala na Evalle. „Zítra, až se sejdeš s Tribunálem, budu s tebou a dosvědčím skutečnost, že můj Belador ochránil svět.“
„Můj Belador.“ Evalle si ta slova přehrávala v hlavě stále dokola, dokud se Tzaderova dlaň nedotkla jejího ramene. Otočila se k němu a usmála se. „Řekl jsi mi…“ …že mám Brině věřit, dokončila telepaticky. Od teď budu v tomhle ohledu odvádět lepší práci.
Úšklebek, který jí věnoval, byl sám o sobě dostatečnou odpovědí. Dochází ti čas, než začne svítat.
Zbývá mi sedm minut. Sen může očarovat jedno z vozidel, aby mě odvezlo domů.
Storm stál po straně, sledoval ji a celou tu rozmluvu. Evalle na něj rychle mrkla, aby mu dala najevo, že za ním brzy přijde.
Brina zavřela oči a vyslovila žádost. „Sene, prosím, předstup, abys převzal Kámen Ngak.“
Vedle Briny se rozvířila pára, pak se objevil Sen spolu s nádobou velikosti krabičky od cigaret vyřezané z bílého mramoru perlové barvy. „Kde je Kámen Ngak?“
„Tady.“ Evalle ho nadzvedla a nutila se nezačít smát při jeho šoku, že to ona drží ten nebezpečný poklad. Čekala, až dojde k ní, pak uložila kámen do nádoby, která otevřená spočívala na jeho dlaních. Víčko se okamžitě zavřelo a spoj mezi ním a dnem zmizel.
Její pohmožděné oko znovu nateklo a zavřelo se, a šlehnutí na jejích zádech pálila jako čert.
„Potřebuju pomoct dostat se domů.“ Laurette ta slova zašeptala, jako by se bála promluvit. Na jejích očích byl mléčný povlak způsobený poškozeným zrakem.
Evalle té mladé ženě tolik dlužila. „Odvezu ji.“
„Ne.“ Brina zavrtěla hlavou a očima prozkoumala místnost plnou Beladorů a agentů VIPERu, co se k nim blížili. „Quinn ji tam může vzít.“
Laurette Brinu znovu ignorovala a zamířila k Evalle, která stiskla její ruce, když k ní promluvila. „Děkuji, že jsi udělala správnou věc a že jsi byla ochotná čelit tomuhle všemu, abys zachránila Vyana a mě. Potom, co jsem viděla ta slova na květináči před tvými dveřmi, jsem si dost jistá, že tvůj dědeček byl Belador. Byl by na tebe moc hrdý.“
Laurette se pokusila usmát skrze hlubokou bolest vepsanou na její tváři.
„Její dědeček byl jedním z našich bojovníků.“ To Brina tohle oznámila. „Macha mě právě informovala, že než odešel do bitvy, kterou nečekal, že přežije, požádal ji, aby jeho vnučku ušetřila od toho, aby pozvedla meč, protože i Laurette se narodila jako Belador. Věděl, že stráví život sama, jakmile odejde, a chtěl, aby měla možnost následovat své srdce a být umělkyní. Macha souhlasila. Skutečně jsi částí Beladorského kmene, Laurette.“
Evalle pevněji sevřela Laurettinu ruku. „To z tebe dělá rodinu, jestli budeš cokoliv potřebovat. Quinn je úžasný a bezpečně tě doprovodí domů.“
Laurette tiše přikývla. V koutcích očí se jí leskly slzy.
Quinn se objevil vedle Evalle a položil ruku na Laurettino rameno. „Nebude to trvat dlouho.“ Otočil se k Senovi. „Co kdybys nás teleportoval?“
Sen přikývl, pak dal Laurette instrukce: „Chyť se Quinnovy ruky, představ si svůj dům a řekni, až budeš připravená.“
Evalle přimhouřila na Sena oči. Ji nikdy takhle nevaroval.
Jakmile Laurette stiskla Quinnovu ruku, řekla: „Připravená,“ a oba zmizeli.
Evalle se rozhodla, že ji později tenhle týden zkontroluje. Otočila se k Brině, protože chtěla prodiskutovat setkání Tribunálu, ale ona ji předběhla.
„Tribunál dnes po půlnoci vyšle někoho, kdo tě doprovodí, Evalle. Zajisti, že v tu dobu budeš nad zemským povrchem. Nezpozdi se.“
Evalle jí odpověděla a ignorovala, že Sen byl blízko na to, aby ji slyšel. „Počkám na svůj doprovod ve Woodruffském Parku.“
Brina se na Sena zadívala s pozvednutým obočím a on v potvrzení naklonil bradu. Potom, zřejmě proto, že se vším tady už skončila, se Brina vytratila.
V tu chvíli zmizely i meče.
Kruciš. Evalle chtěla, aby Sena požádala o očarování vozidla, co by ji odvezlo domů. Tzader se ho zeptá místo ní.
Sen se zadíval Treyovým směrem. „Řekni Adrianně, aby přišla a uklidila tenhle nepořádek. Je venku a zaštiťuje budovu před civilisty.“
Trey se otočil z místa, kde debatoval s agenty VIPERu a Beladory. „Vypadám jako tvůj sluha?“
Sen pokrčil rameny. „Může to udělat Evalle… rukama.“
„Seženu Adriannu,“ zavolal Tzader na Treye, pak se při cestě ven zastavil u Sena. „Bereš si vůbec někdy volno od toho být kretén?“

Senův pohled mluvil za něj.
Jakmile byl Tzader mimo doslech, jeho přimhouřený pohled se ještě zesílil. Dal si krabičku s kamenem do podpaží a vykročil směrem k Evalle.
Neviděla ve své budoucnosti chráněné vozidlo.
Sen přistoupil blízko k ní a naklonil se. „Buď na svém slyšení u Tribunálu včas a nenuť mě tě nahánět. Jestli tě nebudu moct najít, padne zodpovědnost na Tzadera. Pokud u setkání s Tribunálem nebudeš, bude muset Tzader převzít tvoje místo a přijmout následky rozhodnutí.“
„Někdo dneska ráno načůral do tvých sušenek?“ Nemohla dopustit, aby Tzader čelil Tribunálu a on to věděl.
Ale Brina řekla, že tam bude. Čas pro další dávku důvěry.
Storm přestal mluvit s jedním z Beladorů a přišel blíž k místu, kde spolu se Senem stála. Tělo měl napjaté, jako by měl v úmyslu ji chránit.
Ale ona nepotřebovala zachraňovat nebo ochraňovat. Byla Belador. Vystrčila na Sena bradu. „Budu tam, ale nečekej, že se Tribunál chystá udělat ti radost a poslat mě pryč.“
Jeho úšklebek dal jasně najevo jeho názor, než se spolu s Kamenem Ngak teleportoval.
Kretén. Evalle cítila bouchnutí do zadní části její hlavy, jakmile zaklela. Promiň, Brino. Ale Evalle se usmála nad tím pokáráním, které znamenalo, že je jednou z Brininy rodiny.
„To je ten, co chce tvůj krk?“ zeptal se Grady.
„Ano.“ Tribunál byl větší problém, než Sen, ale o tom tu teď s Gradym nemohla diskutovat. Zapomněla na to, že tu stále ještě je. „Jak ses chytil do pasti Kujoo?“
Jeho oči se provinile stočily stranou. „Přitáhlo mě to, když jsem slyšel o těch dvojitých potřeseních.“
Tzader vešel zpátky dovnitř přesně včas na to, aby slyšel, co Grady řekl. „Víš, že nikdo z nás tohle udělat nemůže, a podívej na to, co se stalo, když si Kujoo potřásli s těmi ubohými Nočními slídily.“
Gradyho podoba se zachvěla a znovu ustálila, zatímco směrem k Tzaderovi vysílal pohledem ostré nože. „Měl jsem k tomu důvod.“
Adrianna vešla do místnosti, krátce se na Evalle zadívala a pak se otočila k oknům, za kterými se sluneční světlo pomalu šířilo. Adrianna nadzvedla ruce a její rty se začaly pohybovat. Okna se proměnila v pevnou zeď. Potom Evalle ignorovala a směřovala svou pozornost k Tzaderovi. „Mám na tebe otázku.“
Tzader přešel k té Sterlingovské čarodějnici, kterou Evalle začínala přehodnocovat po tom všem, co Adrianna udělala. Čarodějnice z rodu Sterlingů nedávaly nic, aniž by očekávaly něco na oplátku. To, že Adrianna o nic nepožádala – zatím – byl dostatečný důvod zůstat ostražitá.
Když byli všichni zaměstnaní, Evalle využila příležitosti, aby zjistila, o co s Gradym jde. „Jaký je důvod, že dnes večer potřebuješ hodinu?“
Jeho tvář překryl smutný úsměv. „Mám vnučku, která se v Atlantě vdává. Nechci se s ní sejít, ale chtěl jsem slyšet její slova. Když jsem v téhle napůl-živé podobě, můj sluch a čich jsou otupěné. Ne tak čisté, jako lidské smysly. Chci slyšet varhany hrát svatební píseň a slyšet, jak říká její manželský slib. Chci přivonět k čerstvým květinám.“ Jeho oči uhnuly stranou, zaplavily se slzami. „Chci vstřebat vzpomínku, které se můžu zbytek věčnosti držet.“
Měla za to, že se jí snad zlomí srdce. Musela se odsud dostat, než ztratí tu nejistou kontrolu, kterou nad svými emocemi měla, po tom všem, co se dneska stalo. „Tomu rozumím.“ Nadechla se a odkašlala si. „Měl bys jít—“ už chtěla říct domů, ale Grady domov neměl. „Uvidíme se později, dobře?“
Grady se na ni díval tak dlouho, že si myslela, že na tom místě uvízl. Konečně probleskl směrem k východu, pak zmizel.
Bez oken byla místnost o dost tmavší, ale skleněná střešní okna, co byla stále neporušená, poskytovaly dostatek světla na to, aby bylo vidět. Storm konečně došel až k ní a zřejmě se nestaral o to, co si kdokoliv myslel, když k její tváři přiložil hřbet dlaně. „To je pěkný monokl.“
Srdce jí při jeho doteku poskočilo. Hádala, že bude muset přehodnotit i to, jak přemýšlí o něm. „Řekl jsi jim, jak nás najít, a přivedl sem Laurette s tím kamenem. Musel jsi jí připadat v pohodě.“
Storm se na ni pár vteřin upřeně díval. „Právě jsem si za křovím v parku zapínal pásek, když se objevila přede mnou a držela ten kámen.“
„Měl jsi dostat Laurette a ten kámen někam do bezpečí, ne přivést ho sem.“
„Nevidím svět v troskách, a ten kámen nešel nikam, dokud jsi nebyla v bezpečí ty.“
Dobře, tohle mu právě připsalo víc bodů, než by kdy dokázal využít. „Díky, ale co kdyby ho získal Tristan?“
„To by mě musel zabít, a já se tak snadno zabít nenechám.“ Storm sáhl za svůj krk a rozvázal koženou šňůru, nadzvedl amulet zpoza trička. „Vrať tohle Nicole, až ji uvidíš.“
Evalle stála bez hnutí, zatímco se naklonil k ní, aby uvázal šňůru kolem jejího krku. Rty přelétl po její tváři, než se odtáhl. Přejel rukou k jejímu rameni, a ona sebou cukla, když se dotkl ran způsobených Kiziřinými nehty fungujícími jako dlouhý bič.
Zaskřípala zuby, aby si zabránila v zasténání.
Storm ji obešel. „Tvoje záda jsou v hrozném stavu. Musíme říct Adrianně, aby znovu vytáhla ven Noirrský jed.“
„Byla bych radši, kdybych dlužila lichvářovi,“ zamumlala Evalle.
Storm si povzdechl. „Nehýbej se a já zmírním to pálení.” Čekal, dokud nepřikývla, než přiložil dlaně k jejím zádům.
Horko, pak nádherný znecitlivující pocit jí přeběhl přes nervy těsně pod kůží.
Když Storm skončil, tentokrát políbil její krk.
I přes svoji obavu, že někdo mohl ten intimní dotek vidět, se usmála.
Těžké kroky se blížily jejím směrem. Tzader kráčel k ní, ale jeho pohled propálil Storma, který mu ho oplatil pohledem typu co-máš-za-problém?
Než mezi nimi mohlo něco vybuchnout, Evalle zasáhla. „Musím si skočit do sprchy, trochu se prospat a vyřídit pár pochůzek, než se sejdu s Tribunálem.“
Tzader přerušil oční souboj se Stormem a oslovil ji. „Myslíš, že od teď do půlnoci zvládneš zůstat mimo problémy?“
Evalle zvážila to, k čemu se sotva před chvílí rozhodla. Nechtěla Tzaderovi lhát, ale ani mu nechtěla říkat, co plánovala udělat. Problém byl mírný způsob, jak to popsat. „Co, a vzdát se tak jediné věci, ve které jsem dobrá?“


7 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Vďaka za super preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat