úterý 21. dubna 2015

Syn Nikoho - Bonus



„Ty hajzle!“
Když Thorn vstoupil do svého válečného stanu, ztuhl, jakmile zaslechl Brigidin rozzuřený hlas. Nebylo to ale nic ve srovnání s fackou, kterou mu uštědřila poté, co se k ní přiblížil.
Démon uvnitř něj povstal, dožadoval se za ten útok její krve. Ale zarazil ho a to z jednoho jediného důvodu.
Zasloužil si to.

V tmavých očích se jí blýskalo, zatímco na něj zírala se zuřivostí celého jejího panteonu. Přerývaně oddechovala, jak se snažila ovládnout.
Olízl si ze rtů krev. „Beru to tak, že jsi na mě naštvaná, lásko.“
„Nemáš ani ponětí,“ zavrčela varovně, zatímco kolem něj kroužila a v pevně zaťaté pěsti přitom svírala své těžké brokátové sukně.
Thorn vyklenul obočí, pořád ohromený tím, že je v jeho stanu uprostřed války, která venku zuřila. Víc než jen to… „Myslel jsem, že jsi přísahala, že už nikdy nebudeš dýchat stejný vzduch jako já.“ To byla v každém případě zdvořilá verze slov, které použila.
Když před dvěma měsíci zjistila, kdo a co je ve skutečnosti zač, zalomila mu srdce, vykopla ho ze své postele a odešla, aby mu tak sebrala jediné štěstí, které kdy poznal.
„Jsem těhotná!“
Thorn cítil, jak mu z tváří mizí barva, když do něj ta slova narazila tvrději než předtím její ruka. „Cože?“
„Dobře jsi mě slyšel!“
Na jediný neuvěřitelně hloupý úder srdce jej napadlo zeptat se, kdo je otcem, ale její vztek už mu poskytl odpověď. To, co nosila, bylo jeho. Nad tou vyhlídkou se ho zmocnila radost. Nikdy dřív neuvažoval o možnosti stát se otcem.
Ale to štěstí vyprchalo ve chvíli, kdy znovu promluvila. „Udělal jsi to schválně! Co? Měl jsi v úmyslu nabídnout ho svému otci jako dar?“
Po té narážce na ni zůstal zírat. „Ty tomu opravdu věříš?“
„Jsi démon! Čemu jinému mám věřit? Spal jsi se mnou jenom proto, aby ses dostal k otcovu štítu.“
To vůbec nebyla pravda, ale o tomhle už se pohádali. Odmítala vidět v něm něco víc, než nástroj jeho děda. Ale proto ji nesvedl.
Na nějaký čas se v její milující náruči cítil téměř normálně.
Otřel si své natékající rty. „Nebyl to jediný důvod. Jsi celkem omračující, když mě zrovna nemlátíš.“
Zírala na něj.
Thorn se vzmužil, zatímco zvažoval důsledky toho, co udělali. „Takže co máš v úmyslu s tím dítětem udělat?“
„Chtěla jsem si ho vyrvat z lůna ve chvíli, kdy jsem to zjistila, ale bylo mi řečeno, že by mě to zabilo. Jelikož má démonkyní krev, musím ho porodit.“
Ta slova ho zasáhla v hloubi jeho duše. Jen jedinkrát by dal cokoliv za to, aby byl něčím víc než jen opovrhovaným potomkem svého otce. „Bude to démon jen ze čtvrtiny.“
„Jediná kapka je stejná, jako by jím byl úplně.“
Trhl sebou. Samozřejmě že ano. To už by teď měl vědět. „Pak mi ho tedy dej. Vychovám ho.“
Oči jí vzplály zlobnou vášní. „To bych mu raději podřízla hrdlo ve chvíli, kdy se narodí.“
„Takže si ho chceš nechat?“
Zavrtěla hlavou. „Mám v úmyslu ho dát někam, kde ho nikdy nenajdeš. Snad bude smrtelný a zemře brzy po svém narození. Pokud ne… postarám se o něj.“
Zíral na ni. „Mluvíš tu o svém synovi!“
„A co mám podle tebe dělat? Kojit ho mlékem bohyně? Proč? Abych tomu dala sílu?“
„Brigid…“ Pohnul se, aby jí dotkl.
Rychle ustoupila a přejela ho nenávistným pohledem, který mu přimrazil jazyk. „Už nikdy se mě znovu nedotýkej. Běž za svým dědem a řekni mu, že jsi selhal. Ani jeden z vás se tohoto dítěte nikdy nezmocní.“
A s tím zmizela.
***
Brigid se vrátila do svých komnat, zatímco její strach a odpor bojovaly s láskou, kterou cítila k démonovi, který ji svedl, a dítěti, které jí dal.
Jak mohla být tak hloupá? Ale koneckonců to byla Thornova největší moc. Schopnost podvádět a přimět nepřátele věřit mu, i když by neměli.
Jo, byl to záludný parchant. A ona byla v posledních letech tolik osamělá poté, co byl její manžel zabit a Tuireann se utrápil k smrti kvůli ztrátě svých synů. Její vlastní smutek ji oslabil. Toužila po útěše a společnosti.
Tehdy považovala Thorna za toho nejúžasnějšího muže, který se kdy narodil. Ulevil neustávající bolesti jejího srdce. Naplnil její dny a noci obrovským štěstím.
Dokud jí Gwyn ap Nudd neřekl, co je Thorn ve skutečnosti zač.
Komu slouží.
Vnuk Noira. Nejstarší, nejtemnější prvotní síly zla. Samotná esence toho nejhoršího ze všech druhů. Zavřela oči, položila si dlaň na břicho v místě, kde se nacházel její syn, který byl sotva větší než fazole.
„Ve svém srdci budeš mít schopnost činit to nevětší dobro.“
Nebo to nejhorší zlo.
„Co tě trápí, dcero?“
Otočila se za melodickým zvukem matčina hlasu. Ve své panenské formě byla Mórrígan jako vždycky nádherná. Havraní vlasy měla spletené ve složitém účesu.
Než se mohla zarazit, rozběhla se k matce a objala ji. „Co jsem to udělala?“
„To, co čas od času uděláme my všichni. Následovala jsi své srdce a to tě zavedlo někam, kam bys neměla chtít jít.“ Matka položila ruku na Brigiditino břicho. „Dýchej, dcero. Všechno bude v pořádku.“
„Víš to, nebo tomu věříš?“
„Je v tom nějaký rozdíl? Tím, čemu věříme, si tvoříme naše vlastní pravdy.“
Brigid se na ni zamračila. „Mluvíš jako bohyně osudu?“
„Kdo jiný by měl znát pravdu?“
Měla pravdu a Brigid ji za to nesnášela. „Nikdo se nikdy nesmí dovědět, kdo je jeho otcem.“
„Pak jim to neříkej.“
Brigid přikývla. Ano, udrží to v tajnosti. A ujistí se, že její syn bude navěky v bezpečí. Navždy mimo dosah zla. Bude synem Tuath Dé, a i když by nejspíš mohla, neupře mu jeho rodné právo. Bude posledním z jejích synů. Cítila to každou částí své božské bytosti.
Už jednoho syna pohřbila a nechtěla ztratit dalšího.
„Pojmenuji ho Cadegan. Syn bitvy a slávy.“ A dá mu tu jedinou věc, kterou se neodvažuje svěřit nikomu jinému. Tu jedinou věc, která ho dokáže ochránit před zraněním a udrží ho před vším v bezpečí.
Otcův štít.
Dokud Cadegan neprolije lidskou krev, bude v bezpečí před otcovým vlivem.
Matka Brigid přejela dlaní přes svraštělé čelo a prsty ho uhladila. „Dobro a zlo žije v srdci každého z nás. Jsou to volby, které činíme, velké i malé, které určují naši budoucnost. Věř svému dítěti, Brigid. I když v něm koluje otcova krev, má také tu tvoji. Až tě jednou opustí, jeho život bude patřit jemu. A stejně jako všechny žijící bytosti, i on bude muset najít odvahu čelit bitvám, kterým ho jeho nepřátelé vystaví. Kdykoliv klopýtne, upadne nebo zvítězí, bude to rozhodnutí, které může učinit jen on. To v životě není skutečné selhání, dítě. Je to jen jednodenní porážka předtím, než dosáhneme úspěchu.“
„Ale co když se spojí se svým otcem?“
„Jeho otec byl zrozen z krve Paimona. Přesto to odmítl a je teď na naší straně.“
„Pro dnešek. Ale co zítra?“
„Zítřek přijde a my ho nemůžeme zastavit. Ale zítřku se nemusíme bát. Jen mu musíme čelit.“ Matka ji políbila na tvář a odešla.

Měla pravdu a Brigid to věděla. Ať už se stane cokoliv, ona pro své dítě a pro naději udělá to nejlepší. Koneckonců naděje je ten největší dar a také to největší prokletí všeho živého.

15 komentářů:

  1. Děkuji za bonus. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. Vdaka za bonus. GabiM

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za bonus ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. vdaka za preklad a korekciu... :-D

    OdpovědětVymazat
  5. ďakujem za preklad, pekné prekvapko, už som myslela, že je koniec a aha, bonus :)

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju moc za překlad celé knihy i za bonus jste prostě super :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za bonus.

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za preklad

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za preklad aj bonus momo:)

    OdpovědětVymazat
  11. Srdečná vďaka za preklad i koretkúru, tohto prídavku naviac!!! :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  12. děkuji za bonus, skvělý překlad, i korektura. Ala

    OdpovědětVymazat