úterý 14. dubna 2015

Syn Nikoho - Kapitola 19



Cadegan si nebyl jistý tím, co je tohle za nový druh pekla. Terapie. Už jen to slovo znělo odporně. Jako nějaký druh malého zvířete, které na něj močí.
Před dveřmi kanceláře ztuhl a zamračil se na Josette. „Nic o tomhle nevím, děvče. Nejsem si jistý, jestli mi něco může pomoct. Určitě už jsem někde, kam nedosáhne pomoc žádného druhu.“ Jeho pohled sklouzl k hlubokému véčkovému výstřihu jejího trička. „Mnohem raději bych šel domů… s tebou a vykouzlil na tvé překrásné tváři úsměv.“

Ušklíbla se, uhnula před jeho polibkem a k jeho vzteku si ho držela na délku paže. „Jsi záludný, pane démonský Vombate, ale ne. Potřebuješ si promluvit s Grace. Nic ti to neudělá. Slibuji. Je velice jemná a dokonce má i hračky, se kterým si budeš moct hrát, pokud budeš hodný. Uteče to rychle a já se vrátím, jakmile vaše sezení skončí.“
V jeho čelisti se objevil tik, jak jeho vztek vzrostl. „Nechci tohle dělat.“
Zatahala za tu věc, které říkala sako a kterou na něj navlékla. „Jen jednou. Pokud to vážně nebudeš moct vystát, už nikdy tě do toho znovu nebudu nutit. Přísahám. Ale Gracin manžel je polobůh, syn Afrodity, který strávil dva tisíce let zakletý na stránkách knihy, než ho osvobodila. Mají šest dětí a žijí v naprosté manželské blaženosti. Tohle je to, co chci i pro nás a ty určitě taky.“ Její pohled byl najednou ostrý. „Teď se vzmuž, chlape, a jdi na to. Dvě hodiny. To zvládneš.“ Rozhlédla se, než spustila ruku dolů a vzala ho do dlaně.
Oči se mu rozšířily.
Naklonila se k němu, aby mu mohla zašeptat do ucha: „A jestli se budeš dobře chovat a spolupracovat s tou skvělou doktorkou, slibuji, že se ti za to později odměním a vykouzlím ti na tváři vážně obrovský úsměv. Dokonce si na sebe vezmu i to krajkové prádélko, které se ti tak líbí.“
Dech mu zhrubl, zatímco ho hladila přes látku jeho kalhot. Stálo ho všechny jeho síly, nenajít si nějaký koutek a okamžitě si ji tam nevzít. „Jakmile tohle skončí, očekávám, že tě najdu nahou ve svojí posteli.“
„S radostí.“ Jo právě odtahovala ruku, když se dveře otevřely a odhalily tak doktorku Grace Alexanderovou.
Jako jedna ze Seleniných dlouholetých přítelkyň Grace vyrůstala s Jo a se sestrami Devereauxovými. A dostala se s nimi do průšvihů, o kterých Jo ani nechtěla přemýšlet.
Byl zázrak, že všechny společně nesdílely jednu celu.
Jo se usmála na rozkošnou brunetku a postrčila Cadegana směrem k ní. „Grace, seznam se s Cadeganem. Cade, hezky si hraj.“
Grace se zasmála. „To je v pořádku. Po všech těch mnohaletých schůzkách s Vlky, Pantery a Medvědy, mě už nic nemůže překvapit. Cadegane, slibuji, že neudělám nic, co bys nechtěl. Dokonce spolu ani nemusíme mluvit. Běž dovnitř a udělej si pohodlí.“
S posledním zoufalým pohledem věnovaným Jo, vešel do kanceláře.
Grace poplácala Jo po paži. „Dobře se o něj postarám. Je tu něco, co ti dělá starosti?“
Jo mrkla přes Gracino rameno, než ztišila hlas. „Má problémy se spaním. Když usne, probouzí se pokrytý potem a pevně mě svírá. Nedokáže se přiblížit k žádnému zrcadlu. Musím to jedno, které používám, vždycky zakrýt. A je vážně, ale vážně ochranářský. Nesnáší, když mě nemá pod dohledem. Když jsem pryč příliš dlouho, začne panikařit.“
„To všechno je normální, vzhledem k tomu čím prošel.“ Poplácala Jo po ruce. „Cítíš se někdy jeho chováním ohrožená?“
„Jestli se ho jako bojím? Nejraději by mě obalil bublinkovou fólií a nutil mě nosit jeho zbroj, kdykoliv jdu ven.“
Grace se zasmála. „Mám s Julianem stejný problém. A to ani nevíš, jak strašný je Val, co se týče Tabby.“ Nabídla Jo laskavý úsměv. „Tak dobrá, nech mě teď dělat moji práci. Uklidníme ho, slibuji.“
„Děkuji, Gracie.“
„Kdykoliv, zlato.“
Jo se zarazila a strčila hlavu do dveří. „Máš moje číslo, Cade. Budu jen o kus dál v ulici se svými sestřenicemi. Slibuji, že bez tebe nespadnu do žádného zrcadla.“
„Nejsi vtipná, lásko.“ Ale navzdory svým slovům se usmál.
Jo se pokoušela nedělat si o něj starosti, když mířila k zámku, kde to všechno začalo. Nikdy neměly šanci dokončit ‚očištění‘ toho místa, a Selena a její přátelé pořád potřebovali kameramanku, která by to natočila.
Jo jim věnuje dvě hodiny. Pak půjde za Cadeganem. Musejí naplánovat svatbu. A na rozdíl od jejího ex, Cadegan odsouhlasil červnovou svatbu, po které Jo vždycky toužila.
Samozřejmě, že s tím mělo hodně co dělat to, že ten ubohý mužský neměl ani ponětí, co obnáší taková červnová cajunská svatba. Nevěděl, že jejich průměrná červnová teplota dosahuje třiceti stupňů, na rozdíl od patnácti stupňů, na které byl zvyklý z Walesu a na rozdíl od chladných teplot Terre Derrière le Voile. Nemluvě o tom, že uprostřed června mohou snadno vyšplhat až ke čtyřicítce, ale…
Řekl, že co se týče svatby, udělá cokoliv, co ona bude chtít. A ona si v duchu slíbila, že jeho dobré vůle nebude zneužívat. Alespoň ne moc, pomyslela si rozpustile.
Když se blížila ke svému autu, uviděla na ulici Thorna, který vedle něj stál s vyděšeným výrazem, který jí napověděl, že mu nemá nabízet svezení.
Věnoval jí obdivný pohled. „Jsi skutečně ta nejstatečnější žena, jakou jsem kdy poznal.“
Zamračila se na něj. „Proč se mi zdá, že je v tom prohlášení ukrytá urážka?“
Jeho pohled sklouzl na auto. „Jak dlouho už řídíš tohohle uprchlíka z pekla?“
„Mluvíš z vlastní zkušenosti?“
„Spíš soudím podle toho, jak vypadá.“
Při jeho suchém tónu se ušklíbla. „Hej, nenavážej se do něj. Pořád běží. Většinou dokonce i potom, co vypnu motor.“
Thorn se rozesmál a potřásl hlavou. „Víš, máme z minulosti s Cadeganem nějaké problémy. Ale miluji toho malého parchanta. Jeho důstojnost už byla během jeho života podrobena zkoušce mnohokrát. Vážně nechci, aby do tohohle strčil třeba jen nos.“ Něco jí hodil.
Jo to chytila a pak jí došlo, že to je svazek klíčů. „Co je to?“
Kývl bradou k zbrusu novému černému Mercedesu za Falconem. „Něco, o čem si myslím, že to oceníte, kdykoliv se vydáte na výlet do téhle říše. Taky jsem koupil tvůj byt a zbavil ho hypotéky, než jsem udělal tvému domácímu nabídku, kterou nemohl odmítnout.“
„Smrt a zničení?“
V jeho očích se zle zablesklo. „Prostě řekněme, že viděl výhodu v tom, vykopat z toho místa kohokoliv. Celá budova je teď tvoje a právě prochází rekonstrukcí, aby z ní byl jeden dům a ne bytovka.“
„Leuciousi!“
„Uklidni se. Všichni byli za způsobené potíže dobře odškodněni. Kromě toho, udělal jsem jim laskavost. To místo bylo příšerné, od tragédie ho dělil jen jeden spálený toust. Dodavatel pracuje pro Temné lovce, takže tam můžeme přidat… ochranu, řekněme, pro tebe a pro Cadegana. Považuj to za svatební dar.“
Její srdce díky jeho laskavosti zněžnělo. „Děkuji.“
Kývl na ni. „Jen se o něj kvůli mně postarej. Ujisti se, že zůstane na světle.“
„To rozhodně udělám.“
Otevřel jí dveře od auta. „Už jsem ti dal dozadu všechny tvoje věci.“
Jo se vedle něj zarazila. „Může se tě na něco zeptat?“
„Asi ano.“
Ignorovala jeho sarkasmus. „Co je mezi tebou a Karmou?“
„Právě teď… tři míle.“
Odfrkla si a věnovala mu podrážděný úšklebek. „Víš, jak to myslím.“
„Vím, jak to myslíš, ale je to jen mezi mnou a Karmou.“
„Víš, že když na tu otázku neodpovídáš, vlastně to děláš?“
Zavřel dveře. „Možná mi jen pere prádlo. Uvažovala jsi o tom někdy?“
„A peklo je jen horká vana… dobrá. Nech si svá tajemství. Byla jsem v tvojí hlavě, a vím, že nejsi tak docela ten parchant, jakým předstíráš, že jsi.“
„Ale pořád jsem vrah.“
Po páteři jí přejelo zamrazení. To je pravda. „Hádám, že se barbarský válečník nikdy tak docela nezmění.“
„Jen na bitevních polích a z jistých důvodů.“ Pohladil ji po ruce. „Kdybys mě potřebovala, jsem jen o jeden nevyřízený telefonát od tebe.“
Zasmála se, protože věděla, že to nemyslí vážně. „Hej, Thorne?“
Vyklenul obočí.
„Miluji tě. Jsi úžasný velký bratr.“
Stiskl jí ruku a bez dalších slov vyrazil k elegantnímu Bentley, které stálo na rohu.
Jo přejela rukou po vkusném koženém interiéru. Wow! „Už nikdy o tobě neřeknu nic špatného, Thorne. Dobrý démonský vládce.“
***
Thorn ztuhl ve chvíli, kdy za sebou zavřel dveře auta. Něco bylo špatně. Příšerně špatně. „Josiahu?“
Jeho řidič se neotočil. Vůbec se nehýbal a vedle jeho levého ucha byla krvavá stružka.
Do prdele.
Když se Thorn natáhl po klice dveří, roztavila se a dveře se zamkly. Nemohl se teleportovat. Byl rozzuřený. Věděl, že je jen jeden démon, který by se s ním opovážil takhle jednat. „Co chceš?“ procedil skrze zaťaté zuby.
Na sedadle vedle něj se objevil tmavý stín. „Nezavoláš. Nenapíšeš. Začínám mít pocit, že mě nemáš rád. A to mě vážně zraňuje na mém tajném něžném místečku.“
Thorn na démona zíral. „Nedostal jsi dar, který jsem ti poslal ke Dni otců?“
Objevily se rudé oči a zíraly na něj. „Ano, ruce mého nejlepšího démona v růžové, zakrvácené krabici s vystrčenými prostředníčky. Jak pozorné.“
„Věděl jsem, že se ti to bude líbit. Jakmile jsem ho uviděl za svým zadkem, věděl jsem, že z něj pro tebe bude perfektní dárek.“
Jeho otec jím mrštil proti dveřím. „Kde je?“
„Někde, kde na něj nemůžeš.“
„Vím, že jsi přede mnou toho malého bastarda zaštítil. Je to jen otázka času, než ho znovu najdu a vezmu si to, co chci.“
Thorn se na svého mlhavého stvořitele ušklíbl. „Raději by zemřel, než aby ti dovolil se toho zmocnit.“
„A já ho kvůli tomu zabiju. Podívej, všichni můžeme dostat to, co chceme a být šťastní. Proč prodlužovat nevyhnutelné?“
„A přijít tak o všechny tyhle zábavné otcovsko-synovské rozhovory? Proč bych to proboha dělal, starochu?“
Paimon si unaveně povzdechl. „Musím tě zabít?“
Thorn vybuchl smíchy. „Zkus to.“
Stín se přeměnil v obří ústa s pilovitými zuby. Ta se otevřela a posunula se, jako by chtěla Thorna celého spolknout.
„Tohle bylo děsivé, když jsem byl dítě. Vyrostl jsem, tati. Smiř se s tím.“
Zařval Thornovi do tváře: „Pláču nad semenem, které jsem promarnil, když jsem tě zplodil!“
Thorn se popadl za srdce. „Tolik otcovské lásky a slitování. To mi vhání slzy do očí.“ S povzdechem si zvedl ruku k očím a začal zkoumat své pěstěné nehty, jako by ho tahle výměna unavovala. „Proč ho vlastně tak strašně chceš? Není to tak, že bys mohl jeho moc využít tam, kde právě jsi.“ Vzhlédl. „Pokud tedy nemáš tělo?“
„Proč bych ti to říkal, kdybych ho měl?“
„Dobrá. Nemáš. To mi ušetří problémy s tvým stopováním a vyháněním.“
Paimon ho přitiskl do sedadla. „Myslíš si, jak nejsi chytrý. Ale je tu něco mnohem horšího než já jdoucí po tvém synovi, Leuciousi. Najdeme ho.“
„Ne. Nenajdete. Teď odejdi. Díky tobě to tady páchne. A na to, aby ses sem zase dostal, existuje šestiměsíční pořadník.“
Paimon vyrazil, prošel jeho tělem, než se vrátil do říše, kam ho Thorn před staletími vyhnal.
Úlevně si povzdechl, naklonil se a zavřel Josiahovi oči. Pak za toho ubohého muže zašeptal modlitbu.
A když to udělal, vypadal mu z kapsy Cadeganův růženec. Přinesl ho dnes, aby mu ho vrátil, ale zadržel se. Měl od svého syna tak málo věcí, že se s nimi nedokázal rozloučit.
Zvedl ho a přitiskl si ho ke rtům. Cadegan ani Jo se nikdy nesmí dozvědět pravdu o tom, kdo ve skutečnosti svedl Brigid.
Nebo proč.
Cadegan byl mnohem víc, než co kdy Thorn ve svém synovi doufal nalézt. A díky Josette se teď znovu shledali.
Jako bratři.
To bylo všechno, co kdokoliv potřeboval vědět.
Prozatím.
***
Jo sténala, zatímco bojovala se svou taškou a stativem. Právě když se chystala začít proklínat svůj den jako pomalu jdoucího psa, objevila se tam Selena, aby přiložila ruku k dílu.
„Pěkné vozítko.“
„Já vím, že jo? Zdá se, že můj budoucí švagr má v zásobě spoustu viny a ještě víc peněz.“
Selena si odfrkla. „Jsem ráda, že jsi tady. Všichni jsou napružení.“
„Samozřejmě že ano. Koneckonců je úterý.“
Zamračila se. „Jak to myslíš?“
„No víš… úterý – nové pondělí. Protože je můj život ve sračkách, pouhý jediný den nemůže obsáhnout celou tu hrůzu a ponížení, které se mě snaží obrat o můj zdravý rozum…“
„A tahle divná diskuze vážně pokouší mou zoufalou potřebu nejít do vězení za vraždu… takže co že jsi to říkala?“ Selena dokončila průpovídku, kterou Tiyana ráda pronášela každé úterý, kdy do jejího obchodu přišlo nové zboží. „Bože, jak jen mi chybí.“
„Jo. Mě taky. Promiň, že to připomínám. To jen že to každé úterý, slyším v hlavě a usměju se nad tím.“
Selena přikývla. „Jsem prostě ráda, že jsme neztratili i tebe. Už nikdy mě takhle neděs.“
„Jo, smrt by vážně zničila moje plány do budoucna.“
Přitáhly vybavení dovnitř.
Jo ho upustila u dveří a zasténala. „Tak, kde to mám nachystat?“
„Půjdu to omrknout. Hned jsem zpátky.“ Selena vyběhla po schodech.
Zatímco tam Jo čekala, procházela se po místnosti, která ji nutila lapat po dechu, když tu byla naposledy.
Teď chápala proč. Bylo to tady tak trochu jako v muzeu. Všude kolem se povalovaly různé druhy starověkých artefaktů. Vypadalo to tu jako Karmin dům na steroidech.
„Josette?“
Otočila se, když zaslechla to samé zašeptání, které slyšela, když tu byla naposledy. Kruci, to že to znělo jako Tiyana, bylo děsivé.
Po její pravici se zablesklo.
Zalapala po dechu a otočila se tím směrem. Nic tam nebylo. Alespoň ne, dokud neuviděla ve starém zrcadle odraz ženy.
„Tio?“
Ne, určitě přichází o rozum. Přesto to vypadalo jako Tiyana, až to bylo strašidelné.
„Uteč, Josie, uteč!“
V tu chvíli věděla, že je to Tia. Nikdo jiný jí Josie neříkal. Bez váhání se rozběhla ke dveřím.
Prudce se zabouchly ve chvíli, kdy k nim dorazila.
Jo se vyděšeně otočila. Okenice na všech oknech se v mžiku s rachotem zabouchly a zamkly. „Kdo je tu?“
„Ona není waremerlin.“
Majitel Cal vyšel ze stínů a přiblížil se k ní. Jak přicházel blíž, změnil se v nádherného muže s bledou pletí a beztvarýma očima. „Vypustila waremerlina z jeho vězení. Chrání ji. Chceš svůj štít, Kessare. Dal jsem ti prostředek k jeho získání.“
Jo v hlavě slyšela spousty šepotu. Bylo to jako mít celý svět na otevřeném kanálu. Nikdy si nic takového nedokázala představit.
Kessar byl sumerský gallu démon. Neměla ponětí, jak to, že to ví, ale řekly jí to hlasy v její hlavě. Škoda, že se na ni vykašlaly, když šlo o správná čísla do loterie.
Parchanti!
Otočila se ke Calovi a věděla, že jej posedl extrémně smrtící a mocný démon. Jedním z těch, kteří zoufale chtěli dostat Cadegana a předat ho Paimonovi. „Valac.“
Krátce se zarazil. „Jak to, že znáš mé jméno?“
„Tipovačka? Víš… Bob, Michael… Valac.“ Jo dál poslouchala, zatímco něco uvnitř ní se bortilo.
Kessar se pohnul, aby si ji podmanil.
Mávla rukou a nějakou mocí, kterou vůbec nechápala, ho přimrazila na místě. Bylo to, jako by ji někdo nebo něco ovládal. Jako by byla v transu a hluboko uvnitř ní sídlila nějaká starověká síla. „Proč hledáš Štít? K čemu jej chceš použít?“
Kessar vycenil své pilovité démonské tesáky a snažil se osvobodit. Zabublalo mu v hrdle, než jeho rudé oči získaly skelný výraz a promluvil jako by byl ve stejném transu, který ovládal i ji. „Štít mi dovolí sestoupit do Kalosis a ochrání mě před nepřáteli, abych je mohl všechny zabít a znovu tak mojí rase vysloužit úctu těch, kteří nás kvůli naší krvi nyní loví jako vzteklá zvířata.“
„Ty máš Štít!“ zalapal Valac po dechu. „Dagda se vrátil…“ Utvořil v podlaze díru, ze které začaly proudit podivné, okřídlené bytosti, které se k ní řítily jako příšery ze Zombie edice Čaroděje ze země OZ.
Jo instinktivně sáhla po náhrdelníku, který jí dal Cadegan a zašeptala slova, která ji naučil. „Ysym arglwydd gwrdd gorddifwng ei far, gorddwy neb nyw ystwng.“
Ve chvíli, kdy byla ta slova vyslovena, se kolem ní ovinula zlatá zbroj a náhrdelník se proměnil v obrovský štít.
Jo zalapala po dechu, když jí došlo, že Dagdův štít nakonec nebyl ten v Cadeganově pokoji… že to byl štít rytíře, který mu ho dal, když zemřel.
Tohle byla ta relikvie krále Artuše, po které všichni šli. Tohle bylo to, kvůli čemu byl Cadegan mučen a co nikdy nevydal. Celou tu dobu to bylo přímo pod nosy jeho útočníků. Za tímhle nevinným vzhledem se skrýval jeden z nejsilnější posvátných předmětů, které dal Emrys Penmerlin králi Artušovi, aby mu pomohl vládnout nad jeho královstvím.
A Cadegan jej svěřil jí. Aby ji v době jeho nepřítomnosti udržel v bezpečí. Dal jí tu jedinou věc, o které přísahal, že se jí nikdy nevzdá.
Teď chápala, proč jej Cadegan nikdy nevyužil v bitvě.
Daň, kterou si za to žádal, byla vyčerpávající. Měla pocit, jako by se pod jeho ohromnou vahou měla zhroutit. Ale koneckonců nebyl určený pro ni. Neměla krev potřebou k tomu, aby mohla třímat…
Najednou štít zlehkl, když démoni hromadně zaútočili. V ruce se jí objevil meč.
V tu chvíli uvnitř sebe ucítila moc starověkých Keltů. Proudila jí tělem, až byla silnější než kdykoliv předtím. Se schopnostmi, které pocházely od Cadegana, začala s démony bojovat a tlačila je zpátky.
Kessar vzal cosi z Calovy sbírky, než utekl před jejím zrakem a zmizel.
Jo věděla, že by po něm měla jít, ale nejdřív se musela vypořádat s Valacovými vojáky, jelikož bylo zřejmě, že nemají v úmyslu nechat ji odsud odejít.
Valac řval na své démony rozkazy. „Chci ten Štít! Svobodu tomu, kdo ho získá!“
Karma bušila na dveře a křičela, aby ji pustili dovnitř.
Jo kvůli té přesile skřípala zuby, když se vyhýbala jednomu démonovi a shýbala se před dalším, zatímco s nimi bojovala. „Strašně ráda bych tě na tuhle párty pozvala, sestřenko. Ale právě teď mám trochu moc práce, než abych mohla odemknout dveře.“ Uhnula před démonem, který po ní skočil. Pak se otočila a máchla mečem.
Jeho hlava odlétla.
Fuj! To je nechutné!
Valac se ji snažil dostat, ale byl odražen, když se příliš přiblížil ke Štítu. Dostal elektrickou ránu, která ho odmrštila. Vztekle zasyčel a přeměnil se do své démonské podoby. „Chci ten Štít! Dostanu ho!“
A já chci světový mír a opečené M&M. Hádám, že budeme oba zklamaní, co?“
Celý dům se otřásl, jako by ho zasáhlo zemětřesení. Najednou se z díry vyvalili démoni rychlostí a v množství, které vůbec nestíhala sledovat.
Ocitla jsem se ve špatné noční můře…
Jo zvedla Štít, ale proti jejich vzrůstajícímu počtu už dlouho nebude moct bojovat. I když měla jeho zbroj a Štít, postrádala Cadeganovy bojové zkušenosti v boji se zatracenými. To jediné, co mohla udělat, bylo zakleknout na podlahu a držet štít mezi sebou a jimi.
Znovu a znovu na ni útočili, vráželi do ní a snažili se jí dostat za záda. Končetiny měla bolestí znecitlivělé.
Zemřu tady. Jako ubohá démonská granule.
Právě když už si byla jistá, že Štít upustí, dveře za ní se s hřmotem rozlétly.
Cadegan oděný ve své kroužkové košili a rouchu vpadl dovnitř a křičel v jazyce, který nebyl velšský, latinský ani žádný z těch, které kdy slyšela.
On a Thorn si za pomoci Illariona, Maxe a Adar Llwch Gwinů probíjeli cestu skrze démony, dokud se Cadegan neocitl vedle ní. Jeho dovednosti ji teď ohromovaly ještě víc, když už plně chápala daň, kterou si tenhle druh boje vybírá na těle.
S mečem v jedné ruce tlačil démony zpět, zatímco jí pomáhal znovu se postavit na nohy. „Postav se zády ke mně, lásko. Společně je vyženeme.“
Něco, co se snadněji řekne, než udělá, jelikož démoni nabírali rychlost. Vířili místnosti, vyli a útočili, to všechno rychleji, než dokázala sledovat. Thorn a Valac do sebe byli zakleslí, jako by zápasili v jakémsi záštiplném boji.
Krvácející, ale nezastrašený Cadegan se otočil k Thornovi. „Musíme je vyhnat.“
Thorn odkopl Valaca. „Souhlasím.“
Cadegan pozvedl meč s prudkým bojovým výkřikem. Thorn učinil to samé. Podívali se na ni. Následovala jejich příkladu, zvedla ten svůj a dotkla se ostřím jejich.
Muži začali vyvolávat. „Crux sacra sit mihi lux! Non draco sit mihi dux! Sunt mala quae libas. Ipse venena bibas! Pax nobiscum!“
Dokázala se k nim připojit až na potřetí. A jak ta slova vyslovovala, začínala jí dávat smysl. Svatý kříž nechť je mým světlem. Drak mi nesmí vládnout. To, co mi nabízíš, má původ ve zlu. Vypij si svůj jed. Mír s námi se všemi!
Zatímco promlouvali, otevřel se tmavý, vířící vortex, který byl podobný tomu, ze kterého se vynořili démoni. Démoni s ním bojovali, křičeli a utíkali. Vortex se po nich natahoval kostěnými prsty tvořenými světlem a jednoho po druhém je chytal.
Tedy až na Valaca. Když se ruce natáhly po něm, se smíchem je odrazil.
On jediný odolával slovům vyhnanství, zatímco se s mácháním křídel vznášel nad podlahou. Jeho děsivé, zářivě oranžové oči zírali na Thorna. „Ještě jsme neskončili, Forneusi! Znám tě a ty se přede mnou skloníš!“
Thorn se mu vysmál, vystoupil z jejich formace a vyrazil k démonovi. „Až peklo zamrzne!“ Poslal jeho směrem výbuch barev.
Valac před ranou uhnul a pokusil se zmizet. Ale Cadegan věděl, že jestli se mu to podaří, vrátí se pro Štít, pro který ho poslali.
Vrátí se pro Josette.
A to on nikdy nedovolí.
Když Valac vyrazil k portálu, udělal Cadegan něco, co nikdy předtím neudělal. Co mu Thorn zakázal udělat.
Přivolal addanc uvnitř sebe a vyrazil k Valacovi. Thorn vykřikl, ale on ho ignoroval, když ovíjel své tělo kolem staršího démona a držel ho.
Valac bojoval za svou svobodu. Jeho tesáky drtily Cadeganovo maso.
Vůbec na tom nezáleželo.
S prodlouženými tesáky se podíval na Josette a cítil, že se jeho moc násobí. „Tohle místo neopustíš,“ zavrčel v jejich rodné démonské řeči. „Neohrozíš to, co miluji. Už nikdy.“
Valac syčel a křičel, zatímco Cadegan cítil, jak se jeho různorodé moci poprvé v životě mísí. Démon splynul s Tuath Dé. A když se to stalo, použil je k tomu, aby Valaca rozerval vedví.
Démon se s posledním výkřikem rozpadl.
Cadegan trhl hlavou vzad a zařval, když jeho moc absorbovala tu Valacovu a on byl najednou ještě silnější.
Jo couvla, když se Cadeganova forma proměnila v něco vážně děsivého. Jeho podoba splynula s rozdrceným nepořádkem, kterým se stal Valac.
Thorn ji strčil za sebe. S bledými rysy napřáhl meč směrem ke Cadeganovi.
„Ne!“ položila mu ruku na paži a sklonila meč k zemi.
Spolkla svou hrůzu, přinutila se obejít Thorna a přiblížit se k démonskému bohu. „Cadegane… vím, že mě slyšíš. Nechceš mi přece ublížit, že ne?“ Použila na něj ten samý tón, kterým hovořila ke svým štěňátkům. „Ne, ty jsi ten hodný démonský chlapec, že ano? Nechceš si z nás udělat barbecue… nebudu moct dodržet slib, který jsem ti dala, když to uděláš.“
Naklonil hlavu a zamračil se. Celou minutu si myslela, že se z ní stane masný flek na podlaze.
Natáhla se a dotkla se jeho nohy, která se vznášela ve vzduchu.
Nejdřív ucukl, pak se ale zarazil a setkal se s jejím pohledem. „Josette?“
„Tak je to správně. Nechceš už opustit tu halloweenskou párty? Dám ti první cenu za nejlepší kostým, zlato.“
Pomalu se začal měnit.
Thorn přistoupil blíž a on se okamžitě proměnil zpět.
„Vypadni!“ štěkla po něm. „Všichni o krok ustupte nebo odejděte z místnosti.“
Cadegan slétl k podlaze. Pak se k ní přiblížil a ovinul jí paže a křídla kolem těla. Položil si hlavu na její rameno a okamžitě se vrátil do své lidské podoby. Joino celé tělo se třáslo, když mu předávala Štít. Ve chvíli, kdy to udělala, se z něj znovu stal náhrdelník a vrátil se ke Cadeganovi.
Přejel palcem po tříhlavém drakovi, než jí ho připjal kolem krku. „Potřebuješ to, děvče.“
Usmála se na něj. „Je po všem?“
Vrhl na bratra hořce pobavený pohled. „Ne, lásko. Pro ty z nás, kteří bojujeme, válka nikdy nekončí. Ale dnes jsme vyhráli. Nevrátí se, dokud znovu nezískají sílu a nezvýší počet svých jednotek.“
Jo se na něj zamračila a pak pohlédla na Štít, který měla na sobě. „Nechápu to. Jak to, že jsem to mohla použít? Myslela jsem, že musíš pocházet z krve Dagdy, aby to fungovalo.“
„To ty jsi.“
Znechuceně se zašklebila. „Prosím, neříkej mi, že jsme příbuzní. Zlato, na to nejsem dost Jižanka.“
Cadegan se jí smál. „Ne, lásko. Nejsme příbuzní. Ale právě teď je uvnitř tebe část nás obou.“
„Vombatí prd. Cože?“
Vzal ji za ruku a políbil ji na klouby. „Syn, kterého nosíš, spojuje tvoji krev s mojí. Dokud ho budeš nosit, budeš moci ovládat můj štít. To proto jsem ti ho dal. Aby vám dvěma nikdo nemohl ublížit.“
Zalapala po dechu a položila si ruku na břicho. „Jsem těhotná?“
Přikývl. „Od první chvíle, co jsem se tě dotkl.“
Zmocnila se jí radost. Vrhla se mu do náruče a pevně ho stiskla. „Kruci. Nedostanu svou červnovou svatbu.“
„Vezmu si tě, kdykoliv budeš chtít. Kdekoliv to budeš chtít.“
Zavrtěla hlavou. „Ne. Jestli jsem teď těhotná, narodí se někdy v červnu. Nechci, aby jeho narozeniny připadly na naše výročí. Červen vždycky bude jeho zvláštní měsíc. Jen jeho.“
Karma si odkašlala, aby přitáhla jejich pozornost k místu, kde dřepěla na podlaze vedle Calova těla. Musel ztratit vědomí, když z něj Valac vystoupil, aby přijal svou démonickou podobu, aby s nimi bojoval. „Hej, Jo? Mám otázku. Podařilo se ti natočit něco z těch sraček, které se tady právě odehrály?“
Jo ostře vtáhla dech. „Ne. Promiň. Neměla jsem čas to připravit.“
Karma si unaveně povzdechla, než vstala. „Dobrá. Tak je to tu, Jo. Máš padáka. Miluju tě, ale to jsi vážně zvorala.“
Thorn se na ni ušklíbl. „Vlastně je v tomhle lepší než ty. Bral bych to s nadhledem. Bez pomoci držela celé to hejno zpátky. Sakra působivé na ženu s nevyužitým potenciálem moci, bez schopnosti ji ovládat nebo kontrolovat.“ Poplácal Karmu po rameni. „Teď odcházím varovat Acherona a Strykera, že je Kessar zpátky a jde po nich. Dnes jsme ho možná zastavili, ale on se vrátí.“
Karma přikývla. „Taky dám vědět Xedrixovi, ať chrání svou ženu. Kessar by to na ně mohl zkusit. To poslední co kdokoliv z nás potřebuje je to, aby se gallu démoni spojili s Dimme a Charonty. To by byl pořádný démonský holocaust.“
Thorn se setkal s Cadeganovým pohledem. „Válka pokračuje a je to čím dál horší. Och slaďoušku. Pořád máme práci.“
Jo se jeho suchému tónu zasmála.
„Když už o tom tak mluvíme,“ řekl Ioan a posadil se na zadek. „Nemáš v úmyslu vyhnat nás znovu do Glastonbury, že ne?“
Thorn zaváhal. „Vy oba jste velká pomoc. Ale máme tu problém. Tak docela sem nezapadáte.“
„Počkat!“ Talfryn okamžitě změnil svou podobu z gryfa na velice pohledného muže. „Když budeme vypadat takto, můžeme zůstat?“
Thorn vyklenul obočí.
Ioan se také přeměnil.
Tentokrát Thorn jen vyjeveně zíral. Podíval se na Cadegana. „Tys věděl, že tohle dokážou?“
„Samozřejmě. Ty ne?“
Thorn vypadal tak trochu rozpačitě. „Budu muset obnovit svoje předplatné deníku Mytologie.“
Tylfryn to ignoroval. „Takže můžeme zůstat?“
Thorn přikývl. „Dokud budete zapadat.“
„Úžasný kámo!“ Talfryn si plácl s Ioanem. „Teď už si potřebuju jen zašukat a bude to parádní den.“
Ioan obrátil oči v sloup. „Jak to, že jsem skončil jako tvoje chůva?“
„Přestaň si stěžovat. Chci se naučit řídit. Myslíš…“ Jejich hlasy se vytráceli, jak vycházeli z domu na ulici. Max a Illarion je následovali v diskrétní vzdálenosti, která vypovídala o tom, že nechtějí být chybně považováni za přátele.
Mama Lisa a Karma se rozhlédly po nepořádku v místnosti. Nábytek a různé artefakty byly rozbité a rozptýlené všude okolo. Dokonce bylo vybité i jedno z oken. Podívala se na Calovo bezvědomé tělo. „Myslíš, že dostaneme zaplaceno?“
Karma si odfrkla. „Upřímně? Nejspíš nás zažalují… už zase.“
Selena poplácala Karmu po zádech. „Ještě že jsem si vzala právníka, co?“
Jak dál pokračovaly v probírání hrozící žaloby, Jo vytáhla Cadegana z místnosti, aby si s ním mohla v soukromí promluvit v hale. „Tak jak to šlo s Grace?“
„Byli jsme vyrušeni, když jsi přivolala moc Štítu a upozornila mě tak, že jsi v nebezpečí, ale… řekla, že mám potenciál. Nevidí žádný důvod, proč bych se neměl naučit zapadnout do toho podivného světa, který nazýváš domovem.“
„Dobře. Je to všechno, co říkala?“
Také se mě ptala, co by bylo zapotřebí, abych považoval tohle místo za domov a kvůli čemu bych byl šťastný.“
„A co jsi jí na to řekl?“
„Víš, co jsem odpověděl.“
„Ale chci slyšet, jak to říkáš.“
„Nechci to říkat.“ Položil ruku na štít visící kolem jejího krku. „Mnohem raději ti to ukážu… což mi připomíná…“ Vzal ji za ruku a vedl ji ke dveřím.
„Co to děláš?“
„Musíš dodržet slib, má paní. Mám v úmyslu dohlédnout na to, abys to udělala, jelikož jsem byl u doktorky Alexandrové velice hodný chlapec.“
Thorn sledoval, jak se rozplynuli ve vzduchu, nepochybně se vrátili do Katateros.
Ale když odešli, zasáhly ho ty novinky jako úder pěstí.
Cadegan zplodil dítě se ženou, jejíž krevní linie pochází přímo od samotného Dia.
Ani jeden z nich si neuvědomoval důležitost nebo moc toho dítěte. Zapomeňte na potomky Acherona.
Ti jejich budou ve správných nebo nesprávných rukou mnohem ničivější.

Do prdele. Válka, které se bál nejvíc ze všech, se blíží, a neexistuje způsob, jak ji zastavit.

15 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. moc díky za další kapitolu, míša

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Veľká vďaka za ďalšie skvelé pokračovanie :-) To bude ešte poriadne zaujímavé :-))

    OdpovědětVymazat
  8. Dnes som mala praktické maturity a keď som prišla zničená domov a zbadala kapitolku, tak som začala skákať ako bláznivá a tešila sa ako dieťa. Úplne som zabudla na tú neistotu z náročného dňa a preniesla som sa opäť raz do raja :) ďakujem :) bolo to skvelé :)

    OdpovědětVymazat
  9. Vdaka za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat