sobota 4. dubna 2015

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 15




Hauk se pomalu postavil, jak hledal v tělech kolem jakékoliv známky života. Bolest zaplavovala každý kousek jeho těla. Takhle otlučeně se necítil od doby, kdy byl kadetem Ligy. Od doby, kdy byla Kyrovou osobní výzvou snaha zmlátit každého nováčka, co mu byl přiřazen. Ten psychopatický bastard to bral jako božské právo a povinnost, snahu „posílit“ je k boji.

„Pokud nedokážete ustát výprask, zasloužíte si z Ligy jedině vlajku, kterou vám obtočíme kolem rakve, až budeme pohřbívat vaši mrtvolu.“
Jediné, co mu bránilo v nenávidění Kyra, bylo to, že měl ten parchant pravdu. I když to bylo drsné, věci které se Hauk naučil při tréninku a od starších bratrů, ho udržely naživu a při smyslech, bez ohledu na to, kdo nebo co proti němu šlo.
Ironické, vážně. Ani on či Nykyrian by pro Kyra momentálně nebyli poloviční hrozbou, kdyby je ten parchant nevycvičil tak, aby byli stejně nemilosrdní jako on. Phrixiané, Anderioňané, lidé. Na tom nezáleželo. Chladnost byla chladnost.
Ukradneš něčí duší, a dřív či později za to zaplatíš.
A Kyr si se tím soustem teď pořádně dusil.
Hauk opatrně ohledal všech pětadvacet těl, aby se ujistil, že nikdo z nich už nedýchá ani na sobě nemá výbušniny. To samé provedl s jejich dopravními prostředky.
„Hillere? Jsi tam, přepínám?“
Hauk se zarazil, když zaslechl z krátkodosahové vysílačky hluboký hlas. Zvednul tu nejblíže k němu a hrdelním hlasem odpověděl: „Jo.“
„Dostali jste ho? Neslyším už boj.“
„Jo,“ zopakoval.
„Zkurveně úžasné. Nezapomeňte vzít vzorky DNA. Dostaneme za to dvojnásobek. Za chvíli se uvidíme.“
Zkurveně úžasné, vážně. Vztek mu zatemnil zrak, když přešel do režimu zuřivosti. Ale to bylo v pohodě. S vysílačkami, které měli ti bastardi v uších, se mohl snadno dopátrat zdroje a získat tak pár potřebných odpovědí. Ten, kdo si je najal, nezíská jeho hlavu.
Uštědří jim poslední návštěvu.
Jak Hauk kontroloval jejich zážeh, aby se ujistil, že nejsou bio-uzamknuté, zaslechl po pravici tiché kroky. Předstíral, že je ignoruje, zatímco určoval mužovu lokaci. V okamžiku, kdy si jí byl jist, vytáhl blaster a zamířil.
„Ne!“ Muž měl také zbraň, jejíž zelený laser se vznášel přímo nad Haukovo srdcem.
Hauk neuhnul ani se nepohnul, když tečku laseru držel stabilně mezi jeho očima. „Jediné škubnutí a slibuji, že budeš mrtev dříve než já.“
Tečka na Haukovo srdci se ani nehnula. Člověk zvedl levou ruku a postoupil pomalu kupředu. „Rozumím.“
Hauk se zamračil, když si všiml, jak je ten chlap otrhaný a špinavý. Bylo zjevné, že na rozdíl od Sumi tady byl dlouhou dobu sám. Vlasy měl zacuchané až u ramen zubaté, jako kdyby je řezal vlastním nožem. Nosil je stažené dozadu z obličeje. Také měl neudržovaný plnovous. Na způsobu, jakým se pohyboval, bylo něco vzdáleně povědomého, ale Hauk to nedokázal začadit.
Byl zhruba Darlingovo výšky, svalnatý a blaster držel spíš jako vyškolený voják, než žoldák či civilista. Taky se ani nepotil ani nebyl nijak rozrušený tím, že by ho Hauk mohl zabít bez mrknutí oka. Ten muž byl zvyklý bojovat o svůj život a byl vyrovnaný s vlastní smrtelností.
Haukova tvář se roztáhla v líném úsměvu. „Takže tu budeme celý den stát s vytaženými zbraněmi? Jdu do toho, pokud i ty.“
Humor zachytil muže nepřipraveného. Lehce se uvolnil. Hauk pozorně studoval jeho oči. Vždy byly oknem k tomu, kdy se někdo chystá k útoku, či kdy se bojí.
Tento muž ale neodhaloval ani jedno z toho. Jeho temný pohled byl naopak opatrný a ohleduplný. Po chvilce sklonil pistoli, ale ne tak moc, že by dobře umístěným výstřelem nemohl Hauka trefit, když by udělal něco, co se mu nelíbí.
„Jsem tu jen, abych je obral, než dorazí ostatní. Ty udělej, co potřebuješ, stejně jako já, a pak se rozdělíme.“
Hauk kývl. „Jsi Kirovarian?“
Blaster znovu vzlétl. „Jak to víš?“
Hauk zastrčil zbraň. „Tvůj přízvuk. Takže, jaká byla tvá hodnost, vojáku?“
Zaváhal, než konečně zbraň odložil. „Jaký Andarioňan zná lidi tak dobře?“
„Byl jsem s lidmi vychován.“
Mužovi oči zaplály, než znovu zvedl zbraň a Hauk ho popadl za ruku dřív, než stihl stisknout spoušť. Odzbrojil ho. Muž ho napadl.
Hauk jeho ránu odrazil a vrátil ji. Uhnul mu, zatočil se a s ohromnou silou napálil muže pěstí do čelisti. Dal mu hlavičku a odhodil jej na zem. A poté zvedl jeho košili a odhalil emblém, který Hauk znal lépe než by chtěl.
Do prdele.
Byl to Ravin. Nebylo divu, že byl ten chlap tak nervózní a zanedbaný.
Hauk okamžitě zvedl ruce a stáhl se. „Nejsem tady, abych tě ulovil či zabil, příteli.“
Muž se na něj zamračil. „Jsi z Ligy, ne? Není to důvod, proč jsi tu?“
Hauk si hřbetem ruky promnul bradu. „Býval jsem, ale před lety mě propustili. Kdyby ne, tak už bych tě zabil. Teď už jsem jen Sentella.“ Ukázal na zbraně, které nemohl unést. Zbraně, které tento muž potřeboval, pokud chtěl přežít následující týden. „Jdi v míru, bratře. Vezmi si své zásoby a jdi. Nebudu ti v cestě bránit ani tě sledovat.“
Otřel si krev ze rtů. V tvrdém pohledu se zračilo podezření, než se vyškrábal na nohy. Očima nikdy neuhnul z Hauka, když začal prohledávat těla kvůli věcem, které by se mu mohly hodit.
Hauk si ho nevšímal a našel u jednoho z padlých svou vlastní trofej, kterou schoval do pytle, který si přinesli na jeho hlavu, než se vydal prostudovat létající vozidlo.
„Byl jsem kapitánem první hodnosti. Gyronská armáda.“
To vysvětlovalo, proč byl ještě naživu. Gyronská armáda byla elitou elity Kirovarianských flotil a pěchot. Méně než jedno procento z jednoho procenta vojáků mělo kvalifikaci na to, aby tu uniformu nosili.
„Já jsem Hauk.“
„Bastien Cabarro,“ olízl si krev ze rtů, když na Hauka přimhouřil oči. „Opravdu jsi Sentella?“
Nejistý si, proč se Bastien ptá, sjel Hauk znovu rukou k blasteru. Jen kdyby náhodou. „Jo.“
„A vážně jste vyhlásili válku Lize?“
Hauk se lehce uvolnil, když zaslechl nenávist, která ta slova podkládala. „Rozhodně.“
„Můžeš ze mě teda dostat ten zatracený čip?“
Hauk se v duchu otřásl nad mužovým osudem a jeho odůvodněným rozhořčením. Ravini byli cílem kadetů Ligy. Měli je zabít, aby získali praxi a hodnost. A jako součást Gyronské armády byl Bastien tou nejvíce vyhledávanou cenou kadetů, kteří se chtěli vypracovat nahoru. Dokázal si představit, kolik z nich se pokoušelo o jeho život. Byla to noční můra, kterou by nikomu nepřál.
„Rozhodně. Před jakou dobou ti ho implantovali?“
Bastien ohrnul ret. „Téměř před osmi šílenými lety.“
Hauk uznale hvízdnul nad tím, že Bastien tak dlouho přežil. Průměrná délka života jednoho z Ravinů byla od šesti let po osm týdnů. Vzhledem k tomu, že byli označeni a tak zuřivě loveni, nemohli riskovat žití v jakékoliv civilizované společnosti. Odsouzeni k pekelným dírám, jako byla tato, se mnozí raději zabili, jen aby zastavili své utrpení. Být loven jako zvíře bylo fyzicky i psychicky vyčerpávající.
„To jsi na útěku zatraceně dlouho.“
„Co na to říct? Jsem tvrdohlavý parchant, kterého pohání dál zlomyslnost a touha po pomstě.“ Bastien se s povzdechem konečně uvolnil a přiblížil k Haukovi. „Takže, cestuješ s rodinou?“
Tentokrát to byl Hauk, kdo vytáhl zbraň a znovu s ní namířil Bastienovi mezi oči. „Co o nich víš?“
Bastien zvedl ruce. „Nic. Před pár dny jsem viděl váš tábor. S tím jak jsem pronásledován, vždy zkontroluju, kdo tu přistane. Myslel jsem, že jste na jakési túře, tak jsem vás nechal být a šel pryč. Zjevně je to jakýsi andarionský rituál. Ale většinou jsou tu jen dva Andarioňani a odejdou po několika týdnech. I když, proč tady chcete trávit svou dovolenou, to si nedokážu představit. Jste vážně pošahaná rasa.“
Hauk si odfrkl a zastrčil blaster. Kdyby ten chlap jen tušil… „Byl jsi tady celých osm let?“
„Většinu. Jakmile jsem si uvědomil, že magnetické pole zde blokuje sledovací zařízení, rozhodl jsem se, že mně tahle Centrální Díra vyhovuje.“
Hauk si odfrkl. „Nezdá se, že by to mé rušilo. Neměli problém mě vysledovat.“
„Ach… tak to je důvod, proč na tebe pořád útočí. Mátlo mě to.“ Bastien se zamračil. „Takže, kdo tě chce zabít?“
„To je to, co hodlám zjistit.“
Bastien si zkřížil ruce na prsou a přikývl. „Hádám, že díky tomu, že jsi v Sentelle, existuje spoustu přátel, kteří si s tebou chtějí pohrávat.“
„Jo, ale já bych raději popadl svůj míč a šel domů.“
Bastien se rozesmál. „Proč o tom pochybuji?“
„Asi proto, že jsem tu proto, abych vzal svůj míč a narval ho do zadku tomu, kdo s tím začal.“
„Mluvíš jako pravý Andarioňan.“
„Znáš mnoho z nás?“
„Jen jednoho. Bastarda se špatným temperamentem, ale zatraceně dobrého v boji.“ Přimhouřil na Hauka pohled. „Teď, když o tom přemýšlím, je ti hodně podobný.“
„Jo, no, my všichni vypadáme stejně.“
Bastien protočil oči v sloup. „To nemůžu vědět. Je to jediný Andarioňan, v jehož blízkosti jsem kromě tebe byl. Když nad tím teď tak přemýšlím, taky se jmenuje Hauk. Jen je to jeho příjmení.“
Hauk na toho otrhance přimhouřil oči. „Přítel či nepřítel?“
„Dobrý přítel, takže pokud máš v plánu o něm mlít sračky, buď připraven znovu vytáhnout zbraň.“
Hauk se na něj zazubil. Jestli ten člověk znal čistokrevného Andarioňana se jménem Hauk, který mu byl podobný, mohl to být jen jediný muž. „Nikdy o Fainovi nemelu sračky za jeho zády. Jen jemu do ksichtu. Jinak by mi můj bratr nakopal zadek.“
Bastienovi padla brada. V očích se mu zračilo poznání. „Ty si Dancer?“ Zeptal se nevěřícně.
Kývnul. „Jsem Dancer.“
„Ať se propadnu. Vesmír je zatraceně malý. Podle toho, jak o tobě Fain mluvil, jsem si myslel, že si ještě děcko. Netušil jsem, že máš tak blízko jeho věku i postavě.“ Bastien k němu natáhl ruku. Ve vzdálenosti, která Haukovi napověděla, že je skutečně obeznámen s Andarioňany a jejich kulturou. „Dlužím Fainovi svůj život. Pokud potřebuješ příliš či kotvu, kdykoliv, jsem tvůj.“
Potřásl si s ním. „Jak znáš mého bratra.“
„Žil nedaleko mě na KLirovaru. Chodili jsme do stejné posilovny. Byl jsem jediný, kdo s ním chtěl zápasit. Po chvíli jsme skončili jako picí přátelé.“
I když byla pravda, že jeho bratr žil na Kirovaru, tenhle příběh mu nezněl jako Fain, který nedokázal vydržet kolem lidí. Kromě chlastu. Z toho, co věděl, mu Bastien klidně mohl lhát. „Takže ti musí něco říkat jméno jeho nejlepšího kámoše, Durdena.“
Bastien s úšklebkem zavrtěl hlavou. „Nikdy jsem ho neslyšel se o Durdenovi zmínit. Abych byl upřímný, netušil jsem, že měl nějaké přátele. Zrovna moc nemluvil, a když ano, tak vlastně jen o tobě.“
Tak tohle už znělo jako Fain. A měl pravdu. Fain toho o sobě příliš nesdílel. O to se Omira postarala.
„Prošel jsem?“ Zeptal se Bastien.
„Prošel čím?“
„Tvým testem, aby si viděl, jestli jsem skutečně Fainův přítel. Ne, že bych ti to měl za zlé. Také je mým pravidlem nevěřit cizím lidem. Ale znám Faina. Vím i to, že máš na zádech vypálené jizvy z nehody z dětství, ze které se on obviňuje. A že se jeho ex-manželka jmenovala Omira Antaxes.“
Hauk si Bastiena pozorně prohlédl. Musel si být s Fainem blízký, že mu toho tolik řekl. „Musel být opilejší než samotné peklo, že ti tohle všechno řekl.“
Bastien se poškrábal na krku. „To jo. Bylo to ve dne, který by byl jejich desátým výročím. Nezvládal to dobře. I mě řekl, že důvod, proč se rozvedli, a také vím, že kdybych si na tebe jakkoliv vyskakoval, pronásledoval by mě až na konec vesmíru a pořádně mě vykuchal.“
„O tom jsem přesvědčen.“ Hauk se posadil a nastartoval vzdušnou motorku. „Chystám se jít nakopávat zadky. Přidáš se nebo zůstaneš?“
Bastien se usmál, než přehodil nohu přes motorku vedle Hauka. „Na dobrý boj jsem vždy připraven. Zvlášť, když se do něj hodlá pustit mocný Válečný Hauk.“ Nastartoval. „A vážně mi leží v žaludku lidé, kteří loví ostatní jako své živobytí. Jsem mnohem raději dravec než kořist.“
„Pak tedy vítej, bratře.“ Hauk na něj kývl, než šlápl na plyn. I když byl signál z vysílačky slabí, byl schopen ho vystopovat k malému raketoplánu, který nedaleko zakotvili.
Hauk s motorkou přistál.
Bastien zastavil vedle něj. Hauk si odjistil zbraně, zatímco jeho nový přítel si přehodil špinavý plášť přes ramena a zajistil jej tak, aby se mu materiál během boje nepletl do cesty. Poté si šel Bastien překontrolovat vlastní zbraně. Hauk si odtáhl copánky z obličeje. Hnědý šátek na krku si kolem sebe obtočil tak, aby mu kryl hlavu a dolní část obličeje. Poté vytáhl pár neprůhledných obličejových štítů, které se běžně používaly na horolezectví.
Zakrytý popadl nádobku, kterou vzal atentátníkům, a čekal na Bastiena.
Poté, co byl jeho nový přítel připraven, se připlížili k raketoplánu, kde čekali čtyři muži na své společníky, až se vrátí s Haukovou hlavou.
„Tak za co utratíte svoje prachy?“ Zeptal se velký, špinavý chlap.
„Za ženské,“ odfrkl si jeho svalnatý společník. „Spoustu ženských.“
„Vždy hledáš jen další, co?“
„Vždycky.“
Hauk se setkal s Bastienovým pohledem. „Kryj mě.“
Zamračil se na něj. „Nechceš mě zasvětit do našeho plánu?“
„Už jsem ti ho říkal. Nakopávání zadků.“ Hauk se napřímil a klidně vyrazil ke skupině. Konec šátku se mu mrskal ve větru, zatímco mířil k táboru.
Dva z nich se zvednuli s rukama na masterech.
„Můžeme ti nějak pomoci?“ Zeptal se ten největší. Z toho, jak k němu ostatní vzhlíželi, Hauk předpokládal, že to musí být jejich vůdce. A jeho hlas byl také tím, který slyšel přes vysílačku ohledně aktualizace stavu.
Beze slova po něm hodil nádobou, kterou měl v ruce. Ta mu přistála u nohou hned vedle.
„Co je to?“
Hauk sjel pohledem postupně každý cíl, všímal si, kde ti muži stojí, jak daleko od sebe a jak nejlépe by je mohl sejmout. „Dárek.“
Klekl si, zvědavý, a otevřel nádobu. Poté zaklel, když spatřil, že obsahuje hlavu vraha. Natáhl se po blasteru.
Hauk střelil jeho tři společníky, než mezi nimi uzavřel vzdálenost. Vyrval mu blaster z ruky a napřáhl se s ním, jako kdyby ho chtěl praštit rukojetí. „Kdo tě poslal,“ řekl skrz zaťaté zuby.
„C-c-c-co?“
Hauk odhodil blaster, popadl ho za tričko a silně s ním zatřásl. „Kdo. Tě. Poslal?“
Bastien se přiblížil s namířenou zbraní, aby se ujistil, že poblíž není nikdo další v úkrytu. „Sakra, Hauku. Jsi sobecký bastard. Myslel jsem, že něco necháš i pro mě.“
Hauk Bastiena ignoroval, jak si stahoval šátek z tváře. Jednou rukou táhl vraha, který kopal a křičel, k raketoplánu.
„Jsem Boldorian! Moji cechovní bratři si tě za tohle všichni najdou!“
Hauk si nad tou výhružkou pohrdavě odfrkl. „Ať si kurva vezmou pořadní číslo. A teď odpověz na mou otázku, nebo ti začnu odřezávat kousky těla, člověče.“ Vytáhl nůž zpoza opasku a odříznul vrahův palec, ale ne dříve, než pohledem spočinul na mužově předloktí a několika značkám, které si udělal sám, a ze kterých mu bylo ještě víc zle než z mužova zápachu. „Myslím, že tímhle začneme.“
Rozeřval se jako holka.
Bastien se s úšklebkem slyšitelně nadechl. „Víš, příteli, já bych tomu Andarioňanovi řekl, co chce vědět. Nepatří mezi trpělivé rasy… a mají pořád, ale pořád hlad.“
Po vrahově tváři stékal pot, když polkl. „J-j-j-já nevím. Mám jen ID. To je celé. Přísahám. Můžeš se podívat na vlastní oči.“
Zatímco Bastien držel vzpouzejícího se muže, Hauk vytáhl z opasku vrahův komunikátor a zapnul jej. Zaklel, když si uvědomil, že nezná jazyk, ve kterém byl nastavený.
„Cabarro? Umíš to přečíst?“ Hodil s ním.
Bastien do něj chvíli koukal. „Jo. Je to smlouva na tvůj zadek. Zabití. Bonus za tvou hlavu. Sakra, Hauku. Kdybych mohl utrácet prachy, byl bych v pokušení po téhle částce skočit. A k čertu s Fainem.“
Hauk zavrtěl hlavou, protože věděl, že by se Bastien neodvážil. „Je tam zmíněno, kdo mě chce zabít?“
„Ne. Má pravdu. Ohledně platby je tady uveden anonymní ID. Kdybychom teď byli někde v Devíti světech a měli signál, tak bys ho byl schopen vystopovat. Ale takhle…“
„Vidíš! Já-“ slova skončila prudkou střelou do jeho hrudi.
Bastien mu podal komunikátor. „Jsi chladnokrevný hajzl.“
Hauk prudce odtáhl vrahův rukáv a odhalil katalog zabití, které si vyryl do vlastního těla, jako hrdou poctu všem svým obětem.
Polovinou z nich byli ženy a děti.
„Zasloužil si něco horšího.“
Bastien do těla třikrát střelil.
Hauk nad jeho činem povytáhl obočí.
Bastien pokrčil rameny a schoval zbraň. „Zasloužil si něco horšího.“
„Strávils hodně času na slunci, viď?“
Bastien se rozesmál a Hauk vešel do raketoplánu, aby se podíval, jestli tam je něco, co by mohl použít, aby se dostal pryč od všech ostatních, kteří by si pro něj mohli přijít.
A nebo ještě lépe, jestli by s tím byli schopni odletět. Bohužel však měli málo paliva. A i tak měl podezření, že je raketoplán naprogramovaný tak, aby odvezl vrahy jen do vnější atmosféry k jejich lodi. Což znamenalo, že čekali ještě další lidé, až se tahle skupina vrátí. Ačkoliv, za nějakou dobu by byl schopen přeprogramovat raketoplán na ruční ovládání.
Rozezněl se alarm.
A nebo taky ne.
„Co si provedl?“ Zeptal se Bastien ironicky.
Hauk s povzdechem střelil do ovládacího panelu, který sdílel signál. Okamžitě ztichnul. „Musel být propojený s životními funkcemi vůdce mise. Byl to alarm, který mateřské lodi oznámil, že jsou mrtví.“
Bastien zíral na oblohu. „Kolik si myslíš, že je jich tam nahoře?“
„Nevím. Ale mají teď o dvacet devět mužů méně.“
„Přeživší budou rádi, že se nemusí o prachy dělit s tolika.“
Hauk zabručel. „Boldorianům je to fuk. Pro ně je teď otázkou cti si pro mě přijít. S posilami.“
„Vážně?“
Přikývl. „Už se bojíš?“
Bastien se falešně rozesmál. „Pro zábavu a povýšení mě loví vrazi Ligy, a ty si myslíš, že mě tyhle buchtičky vyděsí? Vážně?“
Hauk ho poplácal po zádech ve znamení bratrství. „Až z tebe dostaneme ten čip, kdybys potřeboval místo, Sentella vždy stojí o dobré lidi.“
„Čeká na mě jedna opožděná pomsta, kterou musím někomu strčit do zadku. Potom? Možná tvou nabídku přijmu.“
Hauk zabavil zbraně, střelivo i vysílačky, než vyrazil ven. Zastavil se jen na tak dlouho, aby zkontroloval frekvenci sledovacího zařízení.
„Co to děláš?“ Zeptal se Bastien se zamračením.
„Předělávám to na jejich frekvenci. Přistanou, budou k sobě vzájemně mluvit, a já je budu moci sledovat stejně jako oni mě.“
„Jsi vážně Fainův bratr.“
„Naučil jsem ho vše, co zná.“
Bastien nevěřícně vyklenul obočí.
Hauk se zazubil. „Ohledně elektroniky. On mě naučil bojovat… obvykle tak, že mi seděl na zadku, dokud jsem nebyl dost velký na to, aby ho ty pokusy bolely.“
„Ah.“ Bastien popadl jídlo a vodu. „Tak jaký je teď plán?“
„Stáhnout se. Zajistit, aby šli stále po mě a ne po mé rodině, dokud nedorazí posily.“ Poté probodl Bastiena tvrdým pohledem. „Jestli zemřu, tak jedině s velkým počtem mrtvol.“
„Můj typ plánu.“
Haukovi zabralo několik minut, než rozdělil palivo z raketoplánu do dvou motorek, se kterými jeli.
„Pokud potřebuješ dobré místo k obraně, ke kterému bys je mohl navést, je tady stará opuštěná základna, která je nedaleko. Udělal jsem si z ní svůj domov.“
„Bredehova?“
Bastien svraštil obočí. „Ty ji znáš?“
Hauk se té hořké ironii zasmál. „Jo, znám. Je to místo, kam jsem poslal svou rodinu.“
„Ach tak. Do háje. Doufám, že nenajdou mé porno.“
Hauk povytáhl obočí.
„Dělám si srandu. Mám ho všechno pod zámkem.“
Znovu se rozesmál a zavrtěl hlavou. „Byl si příliš dlouho sám.“
Bastien zvážněl. „Jo, byl. Je dobré být znovu mezi lidmi.“
„Nejsem člověk, člověče.“
„I mezi nelidmi, bratře. Již dávno jsem ztratil své lidství, když jsem se pustil do tohohle pekelného života.“ Bastien se ohlédl k místu, kde nechali většinu těl. „Jeskyně nám poskytnou krytí, ale uvězní nás při útoku.“
„To jo. Jsme uprostřed velké Oksananské pouště. Moc tady toho celkově není.“
„Kromě káňat a lupičů,“ souhlasil Bastien. „Hele, vím, že nechceš riskovat to, že je přivedeš ke své rodině. Ale myslím, že můžeme využít starou vysílačku na základně, abychom přivolali transport tvé přítelkyně zpátky.“
Hauka při těch slovech zamrazilo. „Co tím myslíš?“
„Ta blondýnka, co se k tobě přidala? Nedokázal jsem moc rozeznat její rysy, ale byla tu vysazena, ne?“
„Viděls, jak přijíždí?“
Bastien přikývl. „Vysadili ji před pár dny kousek od vašeho tábora… Vypadáš, jako bys o tom neměl ani tušení.“
To proto, že neměl. „Co všechno si viděl?“
Bastien nonšalantně pokrčil rameny. „Byl to malý transport. Vypadal, jako by patřil k jednomu z nedalekých měst. Nevypadal příliš prostorně. Postrádal stínění a…“ Odmlčel se, když se setkal s Haukovo pohledem. „Proč jsi najednou tak naštvaný?“
Haukovi se udělalo zle a začal ztěžka dýchat. „Protože si myslím, že jsem předal děti svému nejhoršímu nepříteli.“

A až dostane Sumi do rukou, ukáže jí, co přesně se stane lidem, kteří si vyslouží andarionský vztek.

18 komentářů:

  1. Děkuji za pokračování kapitoly. :-)

    OdpovědětVymazat
  2. děkujiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiiii moc :-)

    OdpovědětVymazat
  3. Veľká VĎAKA za skvelé pokračovanie :-))

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji za překlad.

    OdpovědětVymazat
  5. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  11. Knihomolka.3655. dubna 2015 14:16

    Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Moc díky za pokračování,Míša

    OdpovědětVymazat