pondělí 29. června 2015

Ohnivé pouto - Kapitola 1



PŘED ŠESTNÁCTI MĚSÍCI


„Já lovím démony, ne mimozemšťany,“ zabručela Evalle Kincaidová neslyšně. Zaparkovala svou motorku GSX-R v neprostupném stínu opuštěné benzínové stanice v... neměla ponětí, jak se tahle část venkova jmenovala, jen to, že byla hodinu směrem na východ od Atlanty. Březen se zřejmě rozhodl vylézt zpoza kamen, protože uprostřed okolní teploty kolem patnácti stupňů vanul jen chladný vánek. Když uložila své jezdecké oblečení a zůstala tak v černém tričku a džínech, zamířila dovnitř zničené budovy, kde čekali čtyři muži.

Tým VIPERu, tvořený hlavně Beladory.
Žádný agent z Mužů v černém mezi nimi nebyl.
Tak proč posílat VIPER, aby prošetřil právě tenhle zločin? Jakožto koalice, která ochraňovala lidi před nadpřirozenými predátory, řešil VIPER hodně zvláštních věcí, ale zabíjení krav?
To bylo tak… Roswellovské.
Každou misi brala vážně, ale to, že na téhle viděla dva konkrétní muže, navýšilo její význam: Tzadera Burkeho, který byl Maistirem všech Beladorů v Severní Americe a Vladimira Quinna, dohlížejícího na Beladorské investice.
Byli to dva z těch nejnebezpečnějších mužů, jaké kdy potkala. A její nejbližší přátelé. Jakkoliv by ráda zažertovala ohledně hledání malého zeleného mužíčka, byla duševně připravená na něco nadpřirozeného a smrtícího.
Díky tomu se vlastně cítila pohodlněji.
Tzader, také oblečený do černých džín a ladícího trička Under Armour s dlouhým rukávem překrývajícího vyrýsované tělo tak tmavě hnědé barvy, že byl ve tmě téměř neviditelný, přerušil rozmluvu s dalšími třemi, když k němu Evalle přistoupila.
Měla jen pár minut zpoždění a ta dopravní zácpa nebyla její vina, přesto cítila nutnost to vysvětlit. „Byla bych tu dříve, ale—“
Reece “Casper” Jordan ji přerušil. „My víme, sluníčko. Jsi křehký Alterant, příliš choulostivý, abys cestovala před setměním.“
Ze všech agentů, co tu dnes byli, Casper jako jediný nepatřil mezi Beladory. Ten upovídaný Texasan od doby, kdy byl před deseti lety během pobytu ve Skotsku zasažen bleskem, sdílel tělo s duchem skotského bojovníka ze třináctého století. Slyšela příběhy o tom, jak se v něj párkrát proměnil během bitvy, a občas byla ta přeměna doprovázená elektrickými nebo bleskovými záblesky. Sladké.
„Chceš nakopnout a ukázat, jak křehká jsem, kovboji?“ Evalle ke Casperovi vyslala ironický úsměv, protože to nemyslel špatně. Ano, byla odsunutá na práci pouze v noci, pokud na sobě nechtěla mít těžký ochranný oblek kvůli své smrtelné reakci na slunce, která byla i důvodem, proč měla oči tak citlivé na světlo. Ale jakožto Alterant—zčásti Belador a zčásti neznámého původu—měla pár triků navíc, které nevlastnili dokonce ani ostatní Beladoři. Například noční vidění. Byla tu tma jako v pytli a ona v ní všechny tady dobře viděla.
Popravdě, ten téměř nepřítomný měsíční svit pro ni byl jasným světlem.
Poté, co vyměnil svůj příznačný kovbojský klobouk za bojovou pokrývku hlavy, měl Casper na sobě monokulár s nočním viděním, který mu dodával kyborgický vzhled. Byl oblečený do taktické vesty s držáky patron a zatraceně skvělou dvouhlavňovou Stoeger brokovnicí zhotovenou na zakázku visící v ramenním popruhu.
Tři přítomní Beladoři—Tzader, Quinn a Trey McCree—monokuláry nepotřebovali. Využívali její mimořádný zrak, když všichni propojili síly, čímž se z nich stala nebezpečná bojová jednotka. Samozřejmě, že tahle schopnost měla i nevýhody.
Pokud byl jeden z nich během spojení zabit, všechny stihla smrt.
„Všichni se sem dostali těsně před tebou, Evalle,“ řekl jí Tzader a pak přešel k misi. „Poslouchejte, týme. Nevíme, s čím přesně se dnes večer střetneme, ale naši lidé v místní jednotce pro prosazování práva udrží lidi dál, zatímco my budeme hlídkovat v oblasti, kde došlo k zabití.“
„Jsou si jistí, že tyhle útoky na krávy nejsou jen nějaký příšerný vtípek středoškoláků nebo vejškařů?“ zeptala se Evalle. Nemohla být jediná, kdo si to myslel.
Tzader kývl na Quinna, který pokračoval a promlouval svým kultivovaným britským přízvukem. „Přezkoumal jsem všechno, co místní úřady mají k dispozici k tomuto případu a setkal se s farmářem, jehož skot byl zmrzačený. Má elektrickou ohradu s propracovaným bezpečnostním sledovacím systémem vedoucí kolem pastviny, kde byly ty krávy zabity.“
„Sakra, synku,“ zajásal Casper. „Jaký typ krav ten hoch má?“
Quinn nad Casperovým oslovením „synku” pouze nadzvedl obočí. Obvykle byl oblečený do obleku šitého na míru—který stál víc, než Casperův nový Dodge Ram truck zaparkovaný poblíž—na obchodní setkání firmy, nebo v jednom ze svých mnoha smokingů pro účast na společenské akci sezony.
Ale podceňování Quinna jako nic víc, než lva salonů, by se podobalo chování chřestýše jako mazlíčka.
Jedna chyba a jsi mrtvý.
Dnes si oblékl tmavý rolák a elegantní kalhoty, obojí pravděpodobně vyrobené z nějakého hi-tech materiálu testovaného pro vojenské účely.
Quinn pokračoval: „Jsou to celkem cenná zvířata. Geneticky nadřazený rod skotu, při jehož šlechtění dle vytvoření skupinky určené pro páření a tvorbu nových stád utratil majitel menší jmění. Za posledních třicet hodin přišel o dvě krávy, a tak přesunul své stádo dovnitř, dokud někdo nezjistí, co je zabíjí. Naše beladorské kontakty u strážců zákona a zvířecí kontrola ho přemluvili, aby nám dnes v noci poskytl jinou skupinku krav jakožto návnadu.“
Jedna část Casperovy tváře se svraštila v zamračení. „Obvykle je třeba víc, než ztráta pár kusů ze stáda k získání nějaké vážnější pozornosti agentury.“
„Pravda,“ uznal Quinn. „Tohle začalo být nápadné—a přitáhlo pozornost VIPERu—kvůli způsobu, jak byly ty krávy zabity a důkazům zanechaným na místě.“
Evalle si prošla to, co zatím věděli, a zahrála si na ďáblova advokáta. „A co když ta věc, po které jdeme, dokáže rozeznat rozdíl mezi prvotřídními kusy toho farmáře a obyčejnou krávou? Jak pak bude tahle návnada fungovat?“
Tzader jí odpověděl: „Doufáme, že ať už ty krávy zabíjí cokoliv, vrátí se to ze zvyku, a napadalo to pouze březí krávy. V tomhle stádu takových máme hodně. Náš plán je tu věc chytit dřív, než na tu výměnu přijde.“
Rozuměla tomu, že se krávy chovaly pro maso, ale cokoliv, co ublížilo budoucí matce, bylo zlé a mělo bídně zhynout. „Říkám, že jakmile se objeví něco se zuby, tak to zabijeme.“
„To je ta ženská, po které chci, aby mi kryla záda,“ zasmál se Casper.
Ten povzdech, co Tzaderovi unikl, dával znát, že si přál, aby vtipkovala. Ale to on jí dal jako dárek tu dýku, kterou s sebou měla —mající na čepeli smrtící kouzlo—a věděl, že ji nepoužívala na škrabání brambor. „Potřebujeme tu věc chytit, Evalle, abysme zjistili, co to je a odkud to přišlo. Kolem všech napadených krav bylo nalezeno jen pár šlépějí a hluboké stopy po drápech.“
„Šlépěje ve smyslu chodidla, ne tlapy nebo kopyta?“ zeptal se Trey nevrlým prosím-řekni-mi-že-žertuješ tónem. Krátké hnědé vlasy na jeho hlavě stály všemi směry, obzvláště když jimi prohrábl prsty dozadu a zpátky, jako právě teď. Někteří muži to možná pokládali za účes, ale u Treye šlo opravdu čistě o to, že přesně takhle vstal. Když jste byli obrovský chlap přeplněný neobvyklými silami, mohli jste mít vlasy jakkoliv jste chtěli.
Evalle se na Treye zašklebila a poškádlila ho. „Jo, teď jdeme po Velké noze. Tohle je čím dál tím lepší.“
„On má pravdu,“vložil se do toho Tzader.
„Co?“ vyprskla. „To jako lidská chodidla s drápy?“
Tzader přikývl svou vyholenou hlavou. „Chodidla a prsty tvarově odpovídají lidským. Z hloubky otisku a rozsah míst, kde noha zřejmě dopadla na zem, jsme odhadli jeho velikost přes dva metry sedmdesát a váhu kolem dvě stě dvacet sedm kilo, plus mínus. Drápy stáčející se z prstů u nohou jsou osm centimetrů dlouhé a zdají se být ostré jako břitva.“
„To by zvládlo vyvrhnout buvola,“usoudil Casper. „Hádám, že ta věc přichází z nebe, když je kolem tak málo otisků.“
„To jsme si vyvodili i my,“potvrdil Tzader. „Stopy po kousancích na místech, kde bylo maso rozerváno, jsou dvacet pět centimetrů široké a ukazují na dvojitou řadu zubů, která dokáže přetrhat svaly a lámat kosti.“
Roztomilé. Evalle zamumlala: „Masožravá Velká noha s křídly. A ty po nás chceš, abysme tohle chytili dřív, než to sní něco dalšího?“
Nepochybovala o tom, že ji Tzader se svým výjimečným sluchem slyšel, ale pokračoval, jako kdyby ne. „Tady je plán.“
Tzader je seznámil s rozvržením pastviny, která dosahovala k lesům rozprostírajícím se za touhle opuštěnou benzínkou, pak dodal: „Nové stádo bylo před pár hodinami nakrmené a náš průzkumník říká, že se uložilo ke spánku blízko okraje pastviny, u kterého vyjdeme z lesů. Tam bysme ho měli najít. Protože nebude přítomný žádný člověk, všichni mají povolení dnes používat své síly, ale potřebujeme tu věc živou... pokud proto nepůjde o život vám, nebo někoho z týmu.”
Evalle by bez váhání následovala Tzadera do jakékoliv bitvy, ale nechápala, proč tu věc musí chytit. Neustále likvidovali démony a jiná temná stvoření, smysl tkvěl ve zbavení světa nadpřirozených predátorů.
Než se mohla zeptat, vnikla do její mysli síla, když Tzader Beladory telepaticky oslovil. Je čas propojit se s Evalle, abysme všichni měli noční vidění.
Nebylo třeba odpovídat. Beladorští válečníci následovali rozkazy Maistira bez otázek.
Evalle sklonila své mentální štíty a vtrhla do ní energie, jako výbuch adrenalinu ze všech těch propojených sil, ale stejně tak rychle se to zase ustálilo. Pohlédla na Caspera. „Jsme propojení a používáme můj zrak.“
Přikývl a přesunul prsty ke svému monokuláru.
Evalle následovala Tzadera a vstoupila do lesů. Už zapomněla, jak hluční dokázali cvrčci a žáby mimo město být. Nechávala si své myšlenky pro sebe, zatímco šplhala přes rezavý drátěný plot a prodírala se skrze hustý podrost, pod nohama jí za Tzaderovými tiššími pohyby praskaly větvičky.
Něco zahudrovalo a zatřepotalo se, seskočilo z místa odkudsi nad ní.
Evalle stočila ruce nahoru, připravená použít svou kinetickou sílu proti útoku, ale Tzader v její hlavě zakřičel: Ne! To je jen pár krocanů.
Blízko za ní Casper zamumlal: „Nikdy tě nevemu na lov, to si piš.“
Vydechla proud vzduchu, který z ní vyšel jako frustrované syknutí, a dala ruce dolů. Když byla přivedená mezi Beladory, měla trénink přežití v mrazivém klima. Její zkušenosti v jižním venkovském prostředí byly minimální.
Dohnala Tzadera a soukromě, mysl na mysl se ho zeptala: Hej, Z, co VIPER čeká, že získá z toho, když tuhle věc dopadne živou?
Musel se natočit bokem a zvednout ruce, aby se vmáčkl skrz mezeru mezi skupinkou ostružinových keřů, které Evalle roztrhly džíny, když prošla za ním.
Další důvod, proč zůstávat mimo zapadákov.
Postavte ji doprostřed jakékoliv metropolitní krajiny a bude naprosto nenápadná, ale právě teď vydávala víc zvuku, než Quinn, Trey a Casper dohromady.
U Treye a Caspera to dokázala pochopit, protože oba vyrůstali na venkově, ale Quinn ji překvapil. Nečekala, že se tu bude pohybovat tak plynule a neslyšně.
Tzader jí konečně odpověděl. Jeden z lidí, které znám, stojících na vrcholu potravního řetězce- ve vládě - má důvod si myslet, že někdo v soukromém zařízení provádí tajné testy na podivných zvířatech. Tyhle útoky sedí na jejich info. Potřebují vědět, jestli není tohle stvoření výsledek něčích experimentů a odkud se vzalo.
Tím myslíš, že mají za to, že někdo tu věc, po které jdeme, vytvořil v laboratoři?
Možná.
Když zvážila tu možnost, uvědomila si něco významnějšího. Vždy jí říkali, že nikdy nesmí odhalit své schopnosti člověku. Ale já myslela, že lidé a vláda nemají vědět o naší existenci.
Víš přece, že máme Beladory v úřadech týkajících se národní bezpečnosti... tohle přišlo od nich. Znepokojení v jeho hlase dávalo znát, že je tu v sázce víc než pár krav.
Co máš na mysli, Z? Myslí si, že by ta věc mohla způsobit národní katastrofu,  nebo tak něco?
Něco horšího. Jeden z důvodů, proč VIPER vznikl, byla obava z toho, že by nadpřirozené bytosti mohly být využity v teroristických operacích. Naši lidé ve Washingtonu potřebují jednoznačnou odpověď, že někdo vytváří nebo nevytváří stvoření jako to, po kterém jdeme, a pokud ano, tak proč? A potřebují to vědět rychle, protože prezident se tu příští týden zastaví v rámci kampaně. Proto nemůžeme tuhle věc prostě jen zabít a riskovat, že se tu zčistajasna objeví další.
Chtěla mu položit další otázky, ale to už došli k ohradě, která vypadala jako obyčejný tří lištový plot z bíle natřeného dřeva běžný ve venkovských oblastech, dokud nepřistoupila blíž. Mezi podpěrami probíhal laserový paprsek. Uvnitř plotu byly skrze pěticentimetrové kovové podpůrné výstupky natažené dráty, kterými s hučením prostupovala energie. Z vnějšku každé dřevěné části bylo vyražené varování, na kterém stálo: ZÁKAZ VSTUPU: ELEKTRICKÝ NÁBOJ – NEBEZPEČNÉ.
Její hlavu naplnily Tzaderovy příkazy týmu. Treyi, pomož Casperovi přes plot, pak ho budeme následovat.
Otočila se ve chvíli, kdy Tzader dával rukou Casperovi signály.
Casper měl schopnost proměnit se na stín, který se mohl přichytit k povrchu nebo se hýbat jako pára, ale poslat ho přes plot v jeho lidské formě bylo právě teď efektivnější.
Trey se postavil zády k plotu a propletl prsty, aby vytvořil podporu pro Casperův odraz. Naklonil se dopředu, ohnul jedno koleno a opřel si o něj ruce.
Casper na něj kývl, pak udělal několik dlouhých kroků a došlápl do Treyových velkých rukou. Za pomoci Treyovi kinetiky vyletěl nahoru a přeletěl přes plot v oblouku pět metrů nad zemí, ve vzduchu udělal salto a přistál na nohou.
A samozřejmě se šklebil.
Evalle a ostatní Beladoři použili své kinetické schopnosti, aby se sami velkým skokem dostali přes plot. Přistáli uvnitř kratšího elektrického ohradníku, který měl držet skot dál od plotu s vyšším napětím. Jak plula vzduchem přes bariéry, byl okolní večerní vánek přetlučen pachem kravského hnoje a trávy. Jakmile byli uvnitř pastviny, Tzader navedl tým, aby se přesunul přes pole k místu, kde se malé stádo krav pod půlměsícem uložilo na noc. Krávy žvýkaly svou natrávenou potravu a vydávaly jemné bučivé zvuky, jak se tým blížil.
Evalle nikdy neměla mazlíčka a věděla absolutní nic o farmářských zvířatech, ale jak přicházela blíž, uviděla hromadu břich evidentně zvětšených kvůli telatům uvnitř.
Všechny krávy byly březí?
Nemohla tu prostě jen tak stát a sledovat, jak tahle zvířata něco napadne, ale než mohla dát najevo svoje znepokojení, Tzader dal rukou znamení a tiše komunikoval s Beladory. Obklopte ty březí krávy. Držte se aspoň dvacet tři metrů daleko.
Zatímco vytvářeli obvod, Evalle řekla Tzaderovi: Mohli bysme použít stopaře, který dokáže sledovat něco nadpřirozeného. Tohle by byl vhodný čas pro toho stopaře, o kterém Senovi neustále říkáš, že ho potřebujeme.
Sen působil jako prostředník mezi agenty VIPERu a vládnoucím Tribunálem… když se zrovna nechoval jako vykleštěný býk. Ale nechával si většinu svých neurvalých osobnostních rysů pro Evalle.
Považoval Alteranty za genetickou plíseň na zbytku světa.
Sen si klidně mohl svůj názor vzít a strčit si ho do té zadní části těla, kterou většinou přemýšlel.
Tzader přerušil její zbloudilé myšlenky, když řekl: Sen prohlašuje, že našel potencionálního stopaře, který se k nám brzy přidá. Navažského šamana.
Tomu uvěřím, až to uvidím, okomentovala to Evalle.
Nevím, co by to v tomhle případě změnilo, jestli ten šaman nedokáže vystopovat něco s křídly.
Na tom něco bylo.
Evalle si našla místo, kde by se mohla přitisknout blízko k zemi a neskončit přitom v čerstvých kravincích. Právě se usazovala, když v lesích zachytila pohyb devadesát jedna metrů od ní, na druhé straně krávy, které byla nejblíže.
Jelikož ostatní byli kolem stáda rozestoupení v podlouhlém kruhu jako značky na hodinkách, byla jediná, kdo si toho pohybu mohl všimnout.
Zpomalila svůj dech, aby se zaposlouchala, ale všude byl klid. Vlastně přímo ticho.
Žádné cvrlikání nebo kvákání.
Neměla by ostatním něco říct? V žádném případě. Ne dokud se neujistí, že to, co viděla, bylo víc, než jen krocan.
Ohnula ruce v lokti, sklouzla s nimi blízko svému tělu, opřela se a dostala se tak na kolena. Zůstávala nízko u země, ale byla připravená k pohybu, jakmile se cokoliv pokusí jednu z krav napadnout.
Prohlížela si řadu stromů plnou borovic a dalších starých tvrdých dřevin. Nevyšlo by něco hledajícího jídlo ven a možná to tu dokonce jednou neobkroužilo, aby více prozkoumalo místo k útoku?
Jestli ano, měl by být tým schopný zasáhnout, než—
Zčistajasna z vrcholu masivního dubu vystřelila obrovská černá postava s křídly, vzdálená asi tak dvacet sedm metrů od mužů přikrčených u země mezi ní a tím stromem.
Pět metrů velká křídla zběsile mávala směrem ke kravám.
Blíží se to! vykřikla telepaticky a jako první vystřelila na nohy. Spěchala, aby doběhla k nejbližší krávě včas, aby ji zaštítila.
Vzhledem k úhlu, v jakém stvůra v rychlosti mířila k zemi, bylo jasné, že přeletí většinu ostatních a přistane blízko okraji stáda.
Na krávu, co u Evalle byla nejblíž.
Prostě skvělý. Jak velké vlastně měla štěstí?
Když po těle stvoření přelétlo měsíční světlo, mohla rozpoznat lidské ruce a nohy, obojí s prsty majícími drápy, které by mu i Satan záviděl. Jeho tělo pokrývala prašivě vypadající kůže, tenká pokrývka kostí a svalů.
Všechno se stalo během vteřin.
Muži se dali do pohybu ve stejnou chvíli, jako Evalle, ale žádný z nich nemohl ke krávě, co to stvoření chtělo, doběhnout dřív, než ona sama.
Drápy se prodloužily a stočily se do útočného módu, zatímco křídla stvoření se složila, aby mohlo přistát na své kořisti.
Evalle si uvědomila, že ani ona to nestihne včas, aby mohla krávu zaštítit ochranným silovým polem. Udělala dva dlouhé kroky a vyskočila do vzduchu, směrem ke stvoření. Těsně předtím, než do sebe narazili, mrštila před sebe kinetický výbuch a doufala, že to stvůru srazí stranou.
Což svým způsobem fungovalo.
Tvor byl odhozený bokem, narazil na zem tváří dolů a sklouzl pryč od krávy, která začala bučet a kopat, škrábala se na nohy.
Evallina rychlost způsobila, že přeletěla přes krávu a dolů v úhlu, ve kterém mířila přímo na to stvoření. Alespoň, že se zdálo, že ten výbuch energie to ochromil... dokud nepřistála na jeho zádech.
Ta věc se zvedala ze země, skučící a křičící. Zněla skoro jako člověk, který byl zraněný.
Omotala obě ruce kolem jeho krku, aby ho mohla přiškrtit, a dávila se z toho odporného pachu, který vdechla. Ta skvrnitá kůže páchla, jako by se rozkládala, a k tomu ta věc projela skrz čerstvé kravince.
Když cítila, že se tělo zvedá a křídla se rozprostírají, Evalle kopla nohama na obě strany, aby tomu zabránila mávat křídly.
Tzader v její hlavě zařval: Zmiz z toho, než tě to zabije! Nemůžeme na to vypálit žádnou sílu bez riskování tebe.
Cítila vztek zuřící uvnitř té napůl lidské věci. Její vlastní klíčící empatické schopnosti byly za pár posledních týdnů nový objev—takový, který neměla šanci prozkoumat—a vybraly si skvělý čas na projevení se. Kdyby to pustila, stvoření by nejspíš zaútočilo buď na ni, nebo na někoho z ostatních. Tzader by byl nucený to zabít a tak zničit smysl celé téhle operace.
Nikdy by neriskoval život agenta, jen aby chytil tuhle věc.
Ale dovolit tomu utéct mohlo mít smrtící následky, jestli chlápci z národní bezpečnosti měli pravdu.
Byla v té nejlepší pozici, aby tomu zabránila vzlétnout a ochránila tým.
Odpověděla Tzaderovi: Držím to dost dobře a nemyslím, že by mě to mohlo pokousat. Dej mi chvíli, než zjistím, jestli se to usadí a možná to budeme moct prostě chytit.
Trsy vlasů trčely ze zdeformované hlavy, která se natočila stranou a snažila se k ní dostat. Žluté oči na ni zíraly - jejich tvar byl tak lidský, že jí vzaly schopnost myslet, dokud se ta bezertá ústa neotevřela a po ní nechňaply dvě řady špičatých zubů.
Co byla ta zatracená věc zač?
Tzader kvůli Casperovi nepoužíval telepatii a křičel rozkazy nahlas, aby Beladoři nad stvořením vytvořili kinetickou síť. Trey, Tzader a Quinn ho plánovali překrýt neviditelnou vrstvou, aby mu zabránili odletět, ale kdyby udělalo náhlý pohyb vzhůru, zmáčklo by Evalle mezi svým tělem a tou silnou vrstvou síly, kterou nad ní drželi.
Udržovala svou hlavu mimo dosah zubů a cítila se relativně v bezpečí, dokud jazyk té věci nevyšel z úst a nešlehl přes kůži na jejích rukou. Namísto jemného jazyku to bylo jako ohebné zubaté ostří, které prořízlo její předloktí.
Ten jeho zpropadený jazyk byl třicet centimetrů dlouhý a dost ostrý na to, aby jí podřízl krk, což byl zřejmě záměr toho stvoření, protože natáčelo hlavu dozadu a dopředu.
Evalle měla tolik práce se snahou udržet se mimo dosah toho jazyku, že téměř zapomněla na kinetickou síť, když se stvůra znovu vzepjala a trhla sebou ve snaze ji ze sebe setřást… pak se odrazila a pokusila se vzlétnout.
Nahlas vykřikla: „Zapomeňte na síť. Popadněte křídla. Hned!“
Stvoření se obrovskou silou odrazilo vzhůru a napůly cesty zamávalo křídly, nabíralo vzduch. Ten pohyb násilím dostal její roztažené nohy ještě dál od sebe a její stehenní svaly zařvaly bolestí.
Neviděla na ostatní. Ale z toho, jak sebou trhala ze strany na stranu, dokázala cítit, jak zápolí, aby křídla zastavili.
Teď byl čas na skok, jestli chtěla sesednout dřív, než to s ní odletí.
Spodek zmizel zpod ní.
Klesla níž a pak narazila na stvoření, když bylo – a ona spolu s ním – strhnuto k zemi.
Tzader a Trey dostali jedno z křídel dolů a vylezli na něj, zatímco Quinn a Casper bojovali, aby dostali pod kontrolu i druhé.
Svaly tvora se chvěly napětím. Stále cvakal zuby a házel hlavou dozadu.
Tzader promluvil mezi nepravidelnými nádechy. „Quinne… můžeš něco… udělat?“
Quinn měl vzácný dar, díky kterému byl schopný uzamknout se do cizí mysli, což mu umožňovalo manévrovat uvnitř mozku někoho jiného, a pokud to bylo nutné, ovládnout nebo zničit jeho mysl.
Evalle ho nikdy předtím neviděla používat tu schopnost na zvíře, ale byla tahle věc zvíře, člověk, démon, nebo co vlastně? Vydávalo to zkomolené úzkostné zvuky, podobně jako duševně chorý člověk bez svých prášků.
„Zkusím to.“ Ta vteřina navíc, na kterou se Quinn odmlčel, než odpověděl, jí dělala starosti.
Co jestli to stvoření mohlo poškodit Quinnovu mysl? Během dalších pár vteřin sebou tělo přestalo zmítat a kopat. Žádné další šílené zvuky. Kdyby se stále nehýbalo při každém namáhavém nádechu, Evalle by si myslela, že je mrtvé.
Quinn měkce promluvil: „Nikdy jsem neviděl nic, jako je tahle zatracená věc. Není úplně lidská, ale části toho mozku se lidské být zdají.“
„Co jsi udělal, abys to vyřadil z provozu?“ zeptal se Trey.
„Převzal jsem na chvíli kontrolu nad jeho myslí, ale nemůžu slíbit, že to vydrží dlouho.V podstatě jsem to uložil do kómatu, abych mohl prohledat jeho vzpomínky, jestli v nich není něco, co by vysvětlilo jeho původ. Našel jsem obrazy domu, místa vypadajícího ve stylu před občanskou válkou… a obrazy dalších stvoření.“
„Víc tvorů, jako tohle?“ zeptal se Trey, také ztěžka oddychoval po boji.
„Možná, ale je tu jeden tvor, kterého se tenhle popravdě bojí.“
Evalle odmotala ruce z krku tvora a posadila se. Ušklíbla se při bolesti, co se ozvala, když stáhla nohy přes jeho záda, zatímco sesedala. „To nevypadá slibně. Dům s dalšími tvory. Dobře, že jsme to chytili, co, Z?“
Když se na ni Tzader zamračil, mrkla na něj.
Do mysli jí pronikl jeho ustaraný hlas. Příště na sebe neber roli návnady.
Pokrčila rameny. Nemohla jsem jen tak stát a sledovat, jak ta kraví mamka a její mládě budou obětováni.
Lepší oni, než ty.Tvoje ruce jsou úplně zřízené.
To přežiju. Ty rány nebyly hluboké. Beladoři se léčili rychleji, než lidé, takže její ruce se nejspíš zhojí během pár dnů. Použila okraj trička, aby si setřela krev z tváře a řekla Tzaderovi: Měl jsi pravdu. Zní to, jako že někdo tyhle věci vytváří. Musíme toho někoho najít.
Setkal se s jejím pohledem a přikývl, než se Quinna zeptal: „Nějaká šance, že bys mohl zjistit, kde se ten dům nachází?“
Quinn se na chvíli zamyslel, zarazil se přitom dost dlouho na to, aby znovu uklidnil tvora, když se pohnul. „Nemyslím si, že ta věc rozumí slovům, ať už mluveným nebo psaným, takže nevěřím tomu, že existuje informace podobného druhu, co by bylo možné získat.“
Casper si stáhl svou helmu, poškrábal se na hlavě a zase si ji nasadil. „Ten dům musí být místo, kde tahle věc žije, nebo žila, jestli utekla.“
„Pravděpodobně,“ souhlasil Quinn.
„Jestli je to tak,“pokračoval Casper a přemýšlel nahlas. „Možná by tam šel zpátky. Jako poštovní holub.“
Tzader se do toho vložil: „Ty po mně chceš, abych tu věc prostě pustil a doufal, že zamíří domů?“
„Do pekla, já nevím,“ řekl Casper. „Jen se snažím přijít s nějakým nápadem. Nemůžem na tý zpropadený věci sedět celou noc.“
Quinn zíral před sebe, jako by přemýšlel o možných volbách. „To by vlastně mohlo vyjít, kdybych věděl, jak tomu říct, aby zamířilo domů.“
Evalle si shrnula, co všichni z nich řekli, a luskla prsty. „Viděl jsi nějaké další obrazy, Quinne?“
„Jako co?“
„Možná jídlo, jako ty krávy, které to zabilo?“ Což byla odporná představa.
„Ano, viděl.“
„Můžeš zaplavit mysl téhle věci obrazy toho domu a pak možná přidat náznak, že tam budou těhotné krávy, něco jako domov je tam, kde je jídlo?“
Quinn o tom na chvíli přemýšlel, jeho blond vlasy dosahující k límci byly rozcuchané z předchozího boje o uzemnění téhle věci. „To by mohlo fungovat, ale nejsem si jistý, jak dlouho se to udrží v jeho mysi, jakmile odlétne.“
Tzaderovo čelo přeťaly hluboké vrásky, když se při přemýšlení zamračil. Zeptal se Quinna: „Myslíš, že bys mohl udržet kontrolu nad jeho myslí a dál dodávat ty obrazy domova a jídla, kdybysme to sledovali dost blízko, zatímco to poletí?“
Quinn nezaváhal, když odpověděl: „Ano. Jsem si jistý, že dokážu udržet uzamknutí mysli, dokud to mám v dohledu.“
Nenáviděla, že musí být ta, co do jejich plánování vhodí logickou bombu, ale poznamenala: „Tenhle plán má jednu chybku, kluci.“
„Jakou, sluníčko?“ zeptal se Casper.
Ignorovala jeho obvyklé popíchnutí a otočila se k Tzaderovi. „Jak budeme sledovat něco, co letí, když já sem tu na motorce a vy všichni jste dorazili ve vozidlech?“
Tzader rozklopil mobil, zmáčkl několik tlačítek a pak ho zase zavřel. „To není problém.“
„Proč? Komu jsi to volal?“
„Mám ve vedlejší pastvině čekající vrtulník.“
Tzader se mýlil. Helikoptéra mohla být obrovský problém.
Dlaně se jí začaly potit, kdykoliv byla víc než šest metrů nad zemí.


9 komentářů:

  1. Děkuju moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky za kapitolu, Míša

    OdpovědětVymazat
  3. Vdaka za preklad a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  4. DĚKUJI ZA PŘEKLAD.

    OdpovědětVymazat
  5. Skvělé ! ! ! Díky moc za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat