sobota 4. července 2015

Ohnivé pouto - Kapitola 2



Bylo ohromující, co byl jeden schopen udělat, když čelil tlaku ostatních a ponížení.
Evalle svírala okraj koženého sedadla v zadní části helikoptéry. Nemohla ocenit předchozí rozmluvu mužů o tom, jak tichá dokáže MD-902 být.
Úroveň hlučnosti jí byla ukradená. Let blíž k zemi by na její stupnici ocenění získal lepší pozici.
Stačil jediný pohled na její tvář, když vzlétli, a Tzader se jí tiše zeptal: Bojíš se létání?
Odpověděla: Já nevím. Nikdy jsem to nedělala.

Když se odmlčel a pak jí sdělil, že jestli chce, tak pilotovi řekne, aby přistál a pustil ji ven, odmítla to. Nebyl čas na to, aby do toho zatahovali dalšího agenta a ona by žádný tým neopustila uprostřed operace.
Přežila už o dost horší věci.
Ale pochybovala, že by vydržela o moc déle než osmnáct minut a dvanáct vteřin, které trvalo, než to létající stvoření podobné člověku našlo domov. Po zadní části krku jí stékal pot, zatímco ta helikoptéra napůl letěla, napůl se vznášela za tím tvorem mávajícím křídly, aby ho pro Quinna udrželi v dohledu. Konečně se snesl dolů směrem k domu postavenému před občanskou válkou, u kterého byla dlouhá příjezdová cesta, díky níž bylo sídlo vzdálené od silnice a náhodného nahlížení lidí dovnitř.
Sledovala Quinna, který seděl na místě kopilota, a zadržovala dech, dokud neřekl: „Tohle vypadá jako místo, které jsem viděl v jeho mysli.“
Čistě jen silou vůle Evalle postrčila obsah žaludku ze svého krku zpátky dolů. Začala neobratně zápasit se svým bezpečnostním pásem, připravená zmizet ven ve chvíli, kdy se vrtulník dotkne země. „Kde to jsme?“ zeptala se.
Tzader se otočil, aby jí odpověděl. „Blízko Social Circle, na východ od místa, kde byly napadené ty krávy. Trey už stahuje info.“
Pilot VIPERu přistál méně než čtvrt míle od domu a těsně vedle nádherného tepaného železného plotu obklopujícího to, co musely být čtyři hektary svěží upravené krajiny s celými kilometry ořechových sadů. Tohle izolované sídlo si pořídil někdo, kdo rozhodně neměl hluboko do kapsy.
Evalle seskočila do větru způsobeného postupně zpomalujícími vrtulemi a spolu s ostatními sklonila hlavu, zatímco se od helikoptéry vzdalovali. Odhrnovala si vlasy z tváře, přitom se zhluboka nadechla čerstvého vzduchu a podotkla: „To nevypadá jako domov šíleného vědce, že ne?“
Trey vystoupil z vrtulníku se svým smartphonem v ruce. „Možná není. Tohle se ti nebude líbit, Z.“
Tzader přistoupil blíž. „O co jde?“
„Tenhle majetek je uveden pod jménem Wenton, Beaker a spol., osobní právní poradenství Sara Bendelena.“ Trey zvedl pohled od svého mobilu.
Tzader zněl unaveně, když řekl: „Takže tohle může být jedna z Bendelenových nemovitostí.“
Evalle se udržovala v obraze tak moc, jak to s jejím kolísavým rozvrhem šlo, ale jeho jméno nedokázala zařadit. „Kdo to je?“
Jestli má někdo znát osobu izolovanou legálně vytvořenou pevností, nechte to na Quinnovi. „Vysoce respektovaný specialista na rekonstrukce traumat, který v průběhu let daroval miliardu dolarů na programy pro popálené děti. Je to samotář. Říká se, že je jediný, kdo přežil požár, co zabil jeho rodinu. Ale o něm osobně je toho známo málo. Jen to, že jako dítě zdědil jmění a vyrůstal v Polsku.“
Trey zavrtěl hlavou a zhodnotil: „Třeba ta věc zaletěla na tohle místo, když poprvé mířila za těmi krávami. Možná jsme jen právě do domu tohohle chlápka poslali predátora.“
Byla pravda, že Evalle neměla ráda doktory, ale darování peněz na dobré účely ještě neznamenalo, že ten muž nevytvořil létající monstrum. „Možná ten doktor experimentuje s genetikou.“
„Genetikou?“ zopakoval Casper. „Ta věc, kterou jsme sem sledovali, nebyla stvořená čistě jen genetikou. Vytvořil ji někdo s nadpřirozenými schopnostmi.“
Tzader přerušil veškerou konverzaci. „Tak nebo tak, musíme jít rychle dovnitř pro případ, že Trey má pravdu a ten doktor je v nebezpečí.“
Po ujištění, že tu nebyli žádní hlídací psi ani bezpečnostní kamery - což samo o sobě přišlo Evalle podezřelé - se Casper proměnil ve stín. Netušila, jak měnil svoje molekuly, ale sledovat to, jak se přeformovává v mlhu podobnou výparu, bylo něco k vidění.
Ráda by se ho zeptala, jaký to je pocit, až nebudou zaměstnaní lovem něčeho smrtícího.
Casper proklouzl mezi svislými černými plotovými lištami, pak se vrátil zpátky do pevné formy.
Použila svou kinetiku, aby se vyšplhala na ten třímetrový plot a tiše dopadla vedle něj, stejně jako zbylí tři z nich.
Když došli k domu, Tzader poslal Treye a Quinna na průzkum okolí a řekl Casperovi, aby vystoupal po hoře schodů na verandu a zjistil, jak se dostat dovnitř, aniž by spustili alarm. Ve chvíli, kdy se Trey a Quinn vrátili, aby oznámili, že okolo domu se neděje nic neobvyklého a neviděli žádné znamení toho, že by byl někdo uvnitř, Casper už jako stín prošel pode dveřmi a pouze otočil západkou, aby tím otevřel týmu hlavní vchod.
Žádný alarm. Ještě víc podezřelé.
Evalle vešla spolu s muži dovnitř. Nebyla překvapená, když uviděla starobylé stoly a květiny ve vstupní hale, které jí připomněly domy z filmu Jih proti Severu.
A stále se nemohla zbavit pocitu, že něco není v pořádku.
Na Tzaderův pokyn se rozdělili a začali prohledávat dům. Každý pokoj byl krásnější, než předchozí, byly zdobené tmavými kaštanovo-zlatými brokátovými závěsy na velkých oknech a vybavené elegantním starožitným nábytkem z osmnáctého století. Evalle se cítila provinile, když chodila po hustých kobercích v botách, které prošly kraví pastvinou.
Z čeho se jí ježily chloupky na krku a vysílalo jí to do mozku varovné signály? Začínala být její empatická stránka více citlivá, nebo byl v tomhle starém sídle nepřátelský duch?
Došla do velkého salonu se stropem ve výšce tři metry sedmdesát, ve kterém zbytek týmu stál rozestavěný kolem Caspera. Ten našel počítač a právě cosi psal na klávesnici, když prošla dveřmi a místnost se začala měnit.
Ze skrytých míst ve zdech se vysunuly kovové pláty. Zapadly do sebe tak, že vytvořily vnitřní štít kolem místnosti.
„Co to kruci?“ Casper přestal psát.
Tzader nařídil: „Bojové postavení.“
Všech pět z nich se rozestavilo do kruhu, rameno na rameno, tváří ven, ruce na svých zbraních.
Protože Trey byl nejsilnější telepat v týmu, Evalle k němu promluvila mysl na mysl. Můžeš zavolat posilu?
Ne. Právě jsem zkusil dosáhnout telepaticky a dostal jsem ránu do hlavy. Něco mě blokuje, a pochybuju, že by to byl ten kov.
To bylo vážně na houby. Ale zdálo se, že spolu alespoň dokážou takhle mluvit, ať už to mohlo být dobré k čemukoliv.
Jeden z kovových panelů se otevřel a odhalil tak střed domu… a to stvoření, co je sem zavedlo.
Nebo ne?
Ne, tohle bylo větší a mělo zdeformovanou hlavu, ale stejné žluté oči vypadající jako lidské, ruce a nohy. Od krku dolů pokrývala jeho tělo hustá srst a nemělo křídla, ale drápy na nohách mu nechyběly. Každá ruka měla tři zavalité prsty nahoře a tři protilehlé dole, na místě, kde by byl lidský palec. Na každém prstu byly pěticentimetrové hroty. Dohromady to tvořilo tvar podobný ústům plným drápů – „zubů.“
Když stvoření vyrazilo vpřed, Casper zařval: „Tyhle zabíjíme, správně, Tzadere?“
„Správně.“
Casper zvedl svou na zakázku vyrobenou dvouhlavňovou brokovnici a střelil do mrtvého bodu té stvůry. Tahle věc musela mít tlustší kůži, než ta, kterou chytili na pastvině, protože ta rána stvoření nevyvedla z míry.
Další střela zasáhla tvora do oka, které explodovalo a odstřelilo část jeho hlavy, ale to ho stále nezastavilo.
Evalle skrze otvor ve zdi viděla schody vedoucí do dlouhé haly s dveřmi.
Jedny ze dveří se otevřely a vyšla z nich další nestvůra. I ona se otočila k nim. Evalle dupla podrážkami, aby uvolnila skryté čepele v nich a vytasila svou dýku z pochvy. Tzader nařídil: „Trey a já vytvoříme silové pole. Ostatní nás kryjte.“ Zformovali masivní kinetickou zeď, aby zastavili útok prvního tvora, ale jakmile to udělali, energie se začala šířit skrze místnost, odrážela se od zdí a stropu. Horké jiskry zasáhly Evalle do zad a ramena.
Bolestná zasténání dala znát, že nebyla jediná, koho to zasáhlo, než nechali silové pole zmizet.
Dokonce i stvoření se zarazilo, zvedlo ruce v obraně.
Kruciš, jejich kinetiky tu měly zpětný ráz. „Propojíme se?“ zeptala se.
Tzader nezaváhal: „Ne. Příliš nebezpečné, když nemůžeme použít kinetiku a nemáme páru, proti čemu stojíme.“
První stvoření znovu vyrazilo proti nim.
Tzader vytáhl své vnímavé čepele a poslal jednu na krk stvoření. Ta věc se pokusila ostří odpálit stranou, ale ono se podélně rozpůlilo a proměnilo na dva kusy ostré jako břitva, co mu jako nůžky odřízly prsty.
Tvor zařval a stiskl ruce v pěst, poslal čepel na druhou stranu místnosti, aniž by se jí dotkl.
„Ta zatracená věc má kinetické schopnosti, které tady vážně fungují,“ zařval Casper.
Evalle se rozhlížela po stropu a rozích a snažila se najít jakýkoliv náznak možného paprsku síly, který ovlivňoval agenty VIPERu. Ale nebyla tu žádná laserová jednotka, nebo kamera, nebo důkaz, že by bylo využívané jakékoliv high-tech zařízení.
To druhé stvoření vstoupilo dovnitř, vrčící a vřeštící… a z hrudi mu rostla třetí ruka. Fuj.
Quinn roztočil stříbrné trojstranné kotouče vytvarované jako beladorské triquetry, ostré jako břitva, a oběma z nich zasáhl druhého tvora do hlavy, ale on se dál blížil.
Jak tlusté měli lebky? Zavolala na Quinna: „Zvládneš se jim dostat do hlavy?“
„Snažím se. Stále mě vytlačují ven. Vidím jenom vztek a potřebu zabít.“
Evalle toho druhého tvora odrazila svou dýkou se smrtícím kouzlem, která dokázala zabít démona, když ji zarazila mezi jeho oči. Ale nezdálo se, že by tyhle věci byly démoni. Vykopla nohou a způsobila monstru v noze hlubokou řeznou ránu. „Nemůžeš nechat vybuchnout mozek té věci?“
Quinn vyslal několik dalších ostří směrem k tvorům, ale ty kotouče se odrazily, jako by byly blokované kinetikou. „Nemůžu uvnitř zůstat dost dlouho, abych získal kontrolu. Zkusím je oslabit v krátkých návalech. Možná je zpomalím.“
Tzader vykřikl: „Evalle. Caspere. Připravte se. Quinn, Trey a já je odlákáme stranou. Vy se dostaňte přes ně. Najděte toho, kdo je ovládá a zastavte ho.“
„Rozumím.“ V momentě, kdy se boj přesunul na Tzaderovu část místnosti, Evalle a Casper přeběhli za stvořeními do chodby ozářené žlutými bezpečnostními paprsky.

Jakmile vstoupili dovnitř, kovový přístupový panel do salonku se s prásknutím zavřel.

11 komentářů: