sobota 11. července 2015

Ohnivé pouto - Kapitola 3



„A do pekla.“
Evalle v duchu zopakovala Casperův názor. Dala mu signál, že půjde jako první, a on jí dal kývnutím znát, že jí bude krýt záda. Museli najít operační středisko, ale kdyby tudy narychlo proběhli, mohli by se oba nechat zabít, což by Tzaderovi, Quinnovi a Treyovi nepomohlo.

Pomalu sešla osm schodů vedoucích do chladné dva metry široké chodby s nažloutlým světlem. To místo vyvolávalo sterilní dojem, kvůli svým betonovým zdím a ocelovým dveřím, ale páchlo jako jímka, která byla naplněná už celé měsíce. Ona sama musela stát v oddělení zápachu těsně na druhé příčce, vzhledem k tomu, že měla na tričku a kalhotách rozmazaný kravský hnůj.
Podél obou stran chodby se táhla řada místností se dveřmi nadměrné velikosti z tlusté oceli. Každé dveře měly malý čtvercový nahlížecí otvor chráněný masivními svislými tyčemi, ale žádné kliky ani klíčové dírky. Očima putovala po smazatelných deskách vedle každých dveří.
Na první, ke které došla, bylo ručně napsáno: Úroveň Tři.
Naklonila se blíž a nahlédla skrze tyče v okénku, aby viděla, co je uvnitř té tmavé místnosti.
Další napůl lidsky vypadající tvor ležel stočený na špinavé podlaze, která byla po loket pokrytá tím, co musely být jeho vlastní výkaly. Podle toho, co viděla, spal.
Žádný div, že to na tomhle místě tak páchlo.
Kdo mohl tyhle věci stvořit? Čaroděj nebo mág?
U další místnosti se pozastavila u pozorovacího okénka a zadívala se do té černé díry za ním, kde neviděla nic, dokud do mříží nevrazila čísi tvář.
Uskočila dozadu. Skrze tyče po ní chňapl jazyk, pak z temnoty zazářily žluté oči. Až se odtud dostane, bude mít o těch očích noční můry.
Pokračovala dál, ve většině místností našla něco podobného, spolu s poznámkou Úroveň Jedna, Dvě nebo Tři vedle dveří. Ty byly u všech kromě dvou prázdných pokojů, u kterých stálo: „Nezdařený Test Zabití – Schválen pro Krmivo.“
Zůstala stát před druhou prázdnou místností. Ten nápis musel znamenat, že tvor uvnitř byl použitý jako potrava pro ostatní.
Jaký zvrácený bastard tohle prováděl?
Se závěrem, že je cela neobsazená, ji Evalle pustila z hlavy a udělala krok k dalším dveřím. Pak z té prázdné místnosti uslyšela broukavý zvuk.
Naklonila se zpátky. I přes svůj výjimečný zrak musela zašilhat do té nepřirozené temnoty v cele, než dokázala rozpoznat tvar malého stvoření ve vzdáleném rohu. Možná šedesát centimetrů velké, s křídly jako netopýr, které byly v ochraně obtočené kolem jeho krátkého, tlustého tělíčka, tvář stočenou k zemi. Když ta věc zvedla hlavu a podívala se na ni, všimla si, že má oranžové oči a z jeho čenichu se line kouř.
Ty zářící oranžové oči byly… smutné.
Snažila se sama sobě říct, že jde o ďábelské stvoření, možná dokonce démona, vzhledem k těm dvěma malým růžkům vyčnívajícím z jeho  hlavy, jenže ty rozhodně ne-lidské oči, co na ni upřeně hleděly, jednou mrkly a lehce se rozšířily zvědavostí… nebo touhou.
Zachvělo se to.
Její srdce udělalo zvláštní kotrmelec.
Casper se dotkl jejího ramena, dával znát, že je připravený na její postup dál. Pokračovala v cestě, cítila se špatně kvůli tomu poslednímu malému stvoření. Připomnělo jí to, jak se sama krčila v rohu temného sklepa každý den svého dětství, dokud v osmnácti neunikla.
Lidé se báli monster.
Ale monstra v jejím životě byli právě lidé.
Na konci chodby sešli dalších dvanáct schodů a ocitli se přede dveřmi, které tentokrát měly kulovitou kliku.
Casper se naklonil blízko k jejímu uchu a zašeptal: „Můžu se dostat pod ně.“
I ona mluvila potichu. „Ale jestli nezvládneš ty dveře otevřít, nemůžu tě odsud krýt.“
„Slyšíš tu hudbu?“
Zaposlouchala se, a pak se zeptala: „Ten atonální zvuk?“
„Hádám, že ať už je uvnitř kdokoliv, má rád heavy metal z devadesátek. Možná se dostanu dovnitř nepozorovaně.“
Stále se jí nelíbila myšlenka, že by ho nechala jít tam bez krytí.
Křik člověka – mučeného – na druhé straně bylo všechno, co potřebovala, aby zabrala za kliku ode dveří, které… nebyly zamčené.
Oba vtrhli dovnitř, pak se zastavili těsně za dveřmi. Ta místnost byla vysoká jako dvě poschodí, a první věc, co si Evalle uvědomila, byl silný antiseptický zápach. Tohle byla laborka. U jedné ze zdí stály chladící jednotky. Mikroskopy, rozmanité láhve plné tekutin a zkumavky byly rozestavěné na laminátových pultech.
Jenže až na to byl obraz všeho kolem pokřivený.
Hudba řvoucí z hi-fi věže na poličkách po její levé straně byla nastavená na způsobující-krvácení-z-uší hlasitost.
S antiseptickým puchem byl smíšený smradlavý tělesný pach a zápach kravského hnoje linoucí se z toho tvora, se kterým bojovala na pastvině. A pach krve, ze kterého se zvedal žaludek. Během několika dalších vteřin prozkoumala očima místnost, aby zjistila případné další hrozby a možné únikové cesty.
Ten létající tvor, kterého sem v helikoptéře sledovali, byl na druhé straně pokoje přivázaný k základu kovových schodů vedoucích nahoru na odpočívadlo a k dalším dveřím.
Muž s plešatým místem na temeni hlavy obklopeném hnědými vlasy barvy stromové kůry a oblečený do bílého laboratorního pláště stál tváří k tomu stvoření, jehož skvrnitá kůže byla na několika místech stažená.
Takže v tomhle domě hrůzy byl taky člověk. Muž švihal toho tvora devítiocasou kočkou a křičel: „Byl jsi Úroveň Tři! Úroveň Třiii!“
Stvoření zařvalo bolestí. Pak zavzlykalo.
Vážně, znělo to jako lidské naříkání.
Evalle se natáhla k bílé skříňce a hudbu vypnula, pak nařídila: „Přestaň. Hned. Teď.“
Ten bláznivý laborkový chlápek se otočil, evidentně překvapený tím, že někdo vstoupil do jeho domény bez újmy. „Jak jste se přes přes mé strážce dostali až sem?“
„Je to teď opravdu tak důležité?“ zeptala se. „Kdo jsi?“
Ignoroval její otázku a nevěřícně na ni zíral. Přiložil si dva prsty ke spánku, jako by se snažil něco vycítit, pak zavrtěl hlavou. „Strážci jsou stále naživu… Nerozumím tomu.“
To znamenalo, že měl jakýsi druh telepatického spojení s tvory bojujícími v salonu. Co byl tedy tenhle chlápek zač? Nebylo na něm nic nápadného. Měl nevýrazné rysy, obyčejný nos, krátké vlasy a brýle s drátěnými obroučkami. Ale ty šedé oči za nimi postrádaly jakoukoliv lidskost. Byly chladné a bezvýrazné.
Casper řekl Evalle: „Vypadá stejně, jako ta fotka, co měl Trey na svém mobilu. Je to Sar Bendelen.”
Evalle měla nutkání podotknout, že ona byla ochotná podezřívat doktora ze zla, ale uznávala, že to vůči všem těm slušným, kteří pomáhali lidem, nebylo fér. „Odvolej svá monstra, Sare.“
Odlesk v Sarových očích se změnil z překvapeného na naprosto klidný. „Nebo co? Budete litovat, že jste mi přišli do cesty.“
Nemohla uvěřit tomu, že se ten chlápek choval, jako by do jeho domu bez pozvání vstoupila policie. „Čím déle necháš své strážce, jak jim říkáš, bojovat s našimi agenty, tím větší máš šanci, že za to zaplatíš životem.“
„Já? Já neobtěžuji živou duši zde na svém soukromém pozemku,“ zdůraznil Sar. „A vy si sem vtrhnete. Jsem v právu, když bráním svůj domov.“
„Ne s těmihle třímetrovými—“Ukázala na tu kňučící věc. „Monstry, nebo cokoliv je to, co vytváříš, zač.“ Jak mocný tenhle Sar byl? Takt nepatřil mezi jazyky, kterými mluvila, ale musel účinkovat lépe, než vymýšlet hrozby, o kterých si nebyla jistá, že by ona a Casper mohli naplnit. „Odvolej ty ve svém salonu a promluvíme si.“
Sar se zdál zamyšlený, pak opět pobaveně nadzvedl obočí. „Nemyslím si.“
Kdyby věděla, proti čemu stojí, zasáhla by tohohle chlápka kinetickým výbuchem, co by ho přišpendlil ke zdi, zatímco by ona našla způsob, jak dostat Tzadera, Quinna a Treye pryč od těhle strážných tvorů. Ale potom, co se v salonu stalo s Tzaderovou kinetikou, nemohla zaútočit, aniž by přivedla Caspera, a možná i zbytek týmu, do ještě většího nebezpečí.
Casper si s ní vyměnil pohled, kterým dal najevo, že dokud nebudou vědět, proti čemu stojí, ani on nemá ponětí, jak tohohle chlápka přemoci.
Evalle se Sara zeptala: „Jsi zaklínač, nebo tak něco?”
Sar vypadal uraženě. „Opravdu si myslíš, že obyčejný zaklínač by zvládl udělat tohle?“ Ukázal na stvoření, co sténalo za jeho zády. „Ale vzbudili jste ve mně zvědavost. Teď chci vědět, co jste vy. Přišli jste v pravý čas. Jsem ve fázi, kdy potřebuju své strážce otestovat proti nadpřirozeným bytostem. Uvidíme, jak si poradíte jeden na jednoho proti dvěma mým nejlepším exemplářům v mém suterénním výcvikovém zápasišti.“
Tohle bylo jako hrát partii šachu a nevědět, která figurka je královna. Od té doby, kdy Evalle přijala svůj osud jakožto Beladorská válečnice, potkala pár opravdu zvláštních lidí, ale většina z nich měla dostatek pudu sebezáchovy, aby rozpoznal ji a Caspera jako potencionální hrozbu.
Sar ne. Jestli něco, vypadal potěšeně.
A jestli chtěl vidět příklad jejích schopností, jediné, co musel udělat, bylo zkusit ji zavřít v jakémkoliv sklepě, a „zkusit“ brala jako hlavní slovo.
Casper přemýšlel nahlas: „Musí být černokněžník, nebo-“
„Ale prosím vás. Jsem kouzelník,” opravil ho Sar, jako by ho Casper pošpinil. „Dalfour,“ dodal, jako by právě přiznal, že je královského původu. Kdyby to nebylo dost na to, aby je to ohromilo, rozpřáhl doširoka ruce vychloubal se: „Jediný zbylý a jediný, kdo mohl tohohle všeho dosáhnout.“
Jméno Dalfour pro Evalle nic neznamenalo, ale její empatické smysly zachytily to, co jí samotné unikalo. Tenhle chlápek byl až moc klidný. Jestli byl kouzelník, proč se je nepokusil napadnout? Předtím předpokládala, že to bylo proto, že je posuzoval, aby mohl určit, jak velkou hrozbou jsou.
Ale teď si uvědomila, že Sar žádného z nich jako hrozbu vůbec neviděl… protože byl prokazatelně šílený.
V Sarově soukromém světě byl on ta nejmocnější bytost ze všech. Což vlastně mohla být pravda, obzvláště, když jste k mocnému kouzelníkovi přidali element šílenosti. Ta kombinace z něj dělala nepředvídatelného magora.
Právě teď se bavil, ale co se stane, až se bavit přestane?
Mohl by je prostě přemístit odsud přímo do suterénního zápasiště spolu se dvěma z těch tvorů?
Dala Casperovi rukou malý signál, aby s ním dál mluvil a dal jí tak šanci podívat se po ovládání, co by mohlo otevřít kovové panely v salonu. Kdyby ho našla, mohla by být schopná použít svou kinetiku a zatáhnout za páku, nebo otočit spínačem, co by uvolnil ochranu a umožnil Beladorům uniknout. Nemohli proti těmhle strážcům odolávat věčně a Sar jich mohl vypustit víc.
Evidentně se Casper vyznal v jeho kouzelnické historii, když popíchl toho šíleného doktora prohozením: „Myslel jsem, že rodina Dalfour před stoletím vymřela. Slabé geny. Nějaká nemoc, že?“
„Žádná choroba by nás nikdy neskolila!“ reagoval Sar, evidentně uražený. „Byli jsme napadeni Temnými Troly, kteří měli mého otce odvést k Noirrské čarodějnici, co chtěla znát tajemství mé rodiny. Ale trolové ho během bitvy zabili, spálili náš dům do základů a prohlásili, že můj otec raději upálil svou rodinu, než aby šel s nimi.“
V téhle místnosti nebylo nic, co by Evalle třeba vzdáleně připomínalo kontrolní panel.
Casper postřehl její lehké zavrtění hlavou, zatímco Sar řekl: „I když jsem si opravdu užil mít návštěvu, je čas nakrmit mé strážce. Jen se musím rozhodnout, kdo dostane ženu. Samice mají rádi.“
Evalle zaťala ruce v pěst, připravovala se na bitvu, když se Casper Sara zeptal: „Takže, jak to, že všichni ostatní zemřeli a ty jsi přežil? Je mi zatěžko věřit, že jsi unikl Temným Trolům—nejnebezpečnějším žoldnérským trolům pro tajné operace, co existují—úplně sám. Smrt je pro ně jediný přípustný důvod selhání.“
Sar nadmul svou hubenou hruď, i přes svůj dlouhý povzdech plný pompéznosti. „Mí rodiče ukryli mě, mou sestru a bratra, což nás uchránilo před útokem, ale zdědil schopnosti svého otce a dokázal uniknout. Bylo štěstí, že právě já sem byl jediný přeživší Dalfour, jelikož jsem prokázal, že jsem nejvíce nadaný a přenáším dál náš odkaz měnění nemožného v realitu. Vytvářím nové a mocné rasy, které slouží pouze mně.“
Jestli Evalle nemohla přijít na způsob, jak otevřít štíty v salonu, potřebovala zjistit, jak zastavit ta monstra. Převzala po Casperovi vedení, zalichotila Sarovu egu. „Tví strážci jsou impozantní. Jak jsi je vytvořil, a proč?“
„Myslíš, že ti řeknu jakékoliv z mých tajemství? Proč? Aby mě chránilli, až donutím ten Noirrský klan zaplatit za to, co udělali mé rodině. Nikdy se přes mé strážce nedostanou… jakmile zjistím, jak jste se přes ně dostali vy. Čas přesunout vás do zápasiště.“ Sar nadzvedl ruce, a Evalle se rychle snažila přijít na cokoliv, co by mohla říct a zastavit ho.
„Jestli je dokážeš ovládat.“
To ho zarazilo. Dal ruce dolů a řekl: „Samozřejmě, že dokážu.“
„Jak jim dáváš rozkazy?“
Sar se usmál, nedal se tak snadno napálit, jak by chtěla.
Tohle k ničemu nevedlo.
Možná kdyby Sara vzala jako rukojmí a přitáhla ho zpátky do salonu, mohla by ho donutit přivést svá monstra pod kontrolu. To by mělo šanci asi tak jako sněhová koule v pekle, kdyby čelila démonovi, ale pochybovala, že by jakéhokoliv kouzelníka mohl někdo přimět cokoliv udělat.
Casper kývl směrem k tomu zakrvácenému stvoření, které se teď snažilo vrhnout na Sara, škubalo řetězi, své děsivé lidské oči plné nenávisti, a poznamenal: „Nezdá se, že by tvůj trénink fungoval.“
Sar vypadal, že si nevšímá, jak se jeho strážce snaží na něj dosáhnout a soustředil se jen na něj, se smrtícím úmyslem. „Všechno stojí čas a vy mě právě obíráte o ten můj. Nyní se s vámi rozloučím.“
Byl pořádný bastard. Ve snaze přijít na jakýkoliv způsob, jak ho zarazit, se zeptala: „Myslíš, že když nám řekneš sbohem, bude vše vyřešené? VIPER má zásahový tým, který tohle místo právě obkličuje.“
„Co je VIPER?“ Sarův obličej přeťala první známka obav.
Vážně byl samotář, když nevěděl o VIPERu. „VIPER je armáda lidí, jako jsme my, a jsou dokonce ještě silnější,“ řekla Evalle a přála si, aby ta výhrůžka o týmu na cestě nebyla blaf.
Tzaderův hlas jí vstoupil do hlavy. Máte něco, Evalle?
Našli jsme Sara a to on tahle stvoření vytvořil, ale je to šílený kouzelník z rodu Dalfour.
Dalfour? Kruci. Quinn útočí na mysli těhle věcí v krátkých nárazech, ale ztrácíme půdu pod nohama a Trey je zraněný. Řekl jsem našemu pilotovi, aby zavolal posily, jestli se odsud nedostaneme do dvaceti minut. Teď už by měl volat, ale nejbližší tým je patnáct minut odsud. Nemůžete čekat. Dalfouři byli vážně padlí na hlavu. Hned odtamtud vypadněte!
Ne bez Tzadera, Quinna a Treye.
Jelikož viděla první trhlinu v Sarově sebejistotě, zkusila si s ním Evalle ještě jednou rozumně promluvit. „Došly ti možnosti, Sare. Odvolej svá monstra a promluvme si, než se sem VIPER dostane.“
„To si nemyslím. Mám lepší nápad.“ Jako by někomu dával příkaz, ukázal Sar prstem na pult mezi nimi. Deska se odsunula stranou a objevilo se kontrolní středisko, které Evalle hledala, včetně monitoru ukazujícího bitvu v salonu. „Pošlu všechny své strážce do salonu a jestli vaši lidé vyhrají, půjdu s vámi bez boje. Pokud vyhrají mí strážci, dostanete šanci s nimi bojovat. Ale měl bych zmínit, že udržuju své mazlíčky hladové.“
No, kruciš. Vyzýval je, aby potvrdili svá slova a dokázali, že ho mohou zastavit.
Když Sar pohnul rukou, aby se dotkl tlačítka, Evalle na panel hodila výbuch kinetické energie, aby mu tak zabránila k němu dosáhnout.
Žádný zpětný ráz z kinetiky tady dole. Výborně. Takže to muselo být těmi kovovými panely v salonu. Možná nějaká high-tech slitina.
Sar vypadal překvapeně a pobaveně, pak šlehl rukama dopředu a dozadu, čímž vyslal tmavomodré lahve tekutiny ze skříňky na Evalle a Caspera.
Použila volnou ruku, aby vytvořila energický štít. Ta tekutina se o něj rozprskla a při klouzání dolů syčela jako kyselina.
Kouzelník ukázal na Caspera, ten se zvedl ze země, pak letěl dozadu. Casper ve vzduchu zařval a probleskl v něm obraz jeho protějšku skotského bojovníka. Z těla mu vyšlehly blesky. Když narazil na vysokou skříň plnou dalších modrých lahví s tekutinou, elektrická energie vystřelující z jeho přízračné podoby skříň zasáhla a ta se vznítila v plamenech.
Casper se proměnil na stín, zatímco oheň ze skříně se začal šířit po stěně laboratoře.
Sar ztuhl, zíral na plameny, teror překryl ten šílený odlesk v jeho očích. Jestli příběh toho bastarda o jeho rodině a jejich smrtích byl pravdivý, z ohně musel mít největší hrůzu.
Evalle nepropásla možnost na panel dosáhnout. Musela uvolnit kinetickou energii, kterou používala k zaštítění kontrolního panelu před Sarem, aby svou sílu převedla jinam.
Jeho šok polevil příliš brzy.
Právě ve chvíli, kdy na něj hodila kinetickou ránu energie, aby ho odstrčila dál od kontrolek, zmáčkl Sar stříbrné tlačítko a rozesmál se… ale úsměv mu zmizel z tváře, když odletěl dozadu přímo do náruče svého strážce uvázaného na řetězu.
Stvoření popadlo kouzelníka do svých zahnutých drápů a ukouslo mu horní část hlavy.
Jeho oči zůstaly vytřeštěné hrůzou.
Casper se vrátil do své lidské podoby a zavřel těžké ocelové dveře vedoucí do chodby, pak je zajistil západkou. Ještě, že tak, protože o dvě vteřiny později tvorové, které Sar vypustil z jejich cel křičeli a dobývali se do dveří laborky. Byli buď hladoví, jak říkal, nebo si chtěli ze Sara sami kus ukousnout. Nedivila se jim.
Evalle doufala, že se tyhle věci nemohly dostat k Tzaderovi, Quinnovi a Treyovi, ale ona a Casper teď měli jedinou cestu odsud.
Nahoru.
Kouř naplnil místnost a zaštípal ji v očích. Casper se objevil vedle ní, v ruce zbraně. „Můžeš uvolnit štíty v salonu?“
„Nevidím na tomhle panelu nic označeného. Bojím se, že právě tam ty věci vypustím.“ Další nádech plný kouře ji zaškrábal v hrdle a ona začala kašlat.
„Sakra určitě nemůžem utýct tou chodbou. Pojďme nahoru a najít cestu ven, pak vymyslíme, jak pomoct Tzaderovi a ostatním."
Tihle napůl-lidští tvorové uhoří zaživa.
Na okamžik ucítila lítost nad tím chlapíkem s oranžovýma očima a netopýřími křídly, ale musela zachránit tým. Kromě toho, ten malý tvoreček mohl být stejně nebezpečný, jako ostatní. I když nějaký hlas hluboko uvnitř ní namítal, že všechno si zasloužilo šanci.
Použila své schopnosti pro vytvoření štítu mezi nimi a tím přivázaným monstrem, pak ona a Casper vyběhli po dvou ramenech schodiště ke dveřím nahoře. Oheň jim olizoval paty a stravoval kyslík v místnosti. Evalle vběhla do místnosti, kde byla jedna zeď pokrytá monitory. Kouř zahaloval obrazy na nich, ale dokázala rozpoznat chodbu mezi salonem a laboratoří. Zachytila záblesk Sarových stvoření útočících jeden na druhého, těsně předtím, než obraz úplně zešedivěl. Výjevy na monitorech se rozmazaly a jeden po druhém zčernaly. Šířil se snad oheň skrze budovu a ničil dráty?
Po prohledání místnosti našla nástěnnou desku s řadou očíslovaných tlačítek označenou nápisem Domovní Štíty.
Casper se ozval: „Jak se v tomhle kruci máme vyznat, když nevíme, k jakým místnostem ta čísla patří?“
„To nemůžeme. Musím varovat Tzadera.“ Evalle nadzvedla ruku a dala tak Casperovi znát, že se s ním telepaticky spojuje.
Oznámila: Jsme pryč z laborky a ta je celá v ohni. Zvládne Trey utíkat?
Tzader odpověděl: Ano. Má poraněné rameno.
Připravte se vyrazit hned, co začnu mačkat tlačítka na uvolnění kovových štítů, protože všechna stvoření jsou na svobodě. Nemám, jak se ujistit, že je nepustím do salonu.
Udělej to.
Začala otáčet knoflíky.
Podlaha pod ní se zachvěla kvůli explozi.
Casper ji chytil za ruku. „Musíme jít, nebo se usmažíme.“
Otočila posledním a vyrazila za Casperem. Proběhli několik dveří, než našli venkovní terasu devět metrů nad zemí.
Evalle se otočila ke Casperovi. „Zvládneš se dostat dolů jako stín?“
„Jasně, ale co ty? To je zatraceně vysoko.“ 
„Prostě jdi. Já se dolů dostanu.“
Ignorovala vlnu nevolnosti, kterou cítila vždy, když byla tak vysoko nad zemí.
Jakmile Casper zmizel, vyšplhala se na římsu a skočila, dopadla s rukama před sebou, připravená na případný útok.
Casper se objevil vedle ní. „Tak pojď, sluníčko.“
Tzader v její hlavě zakřičel: Jsme venku.
Evalle už začala běžet k přední části domu a málem zakopla úlevou. Skvělý. My taky. Musíte zabránit tomu, aby ta monstra unikla. Ta dvě, proti kterým jste stáli, nebyla Sarova nejhorší.
Pracujeme na tom.
Ona a Casper rychle přeběhli za roh domu a spatřili Tzadera a Quinna na předním trávníku, jak používají své kinetické síly ke zničení přední části tohohle sídla, jako poslední možný pokus o zabránění těm tvorům, aby se přiblížili k nim. Na skučící monstra dopadla hromada cihel a trámů. Když byl ten kouzelník mrtvý a jeho magie se z domu vytratila, stali se tvorové zřejmě více zranitelní.
Nesnášela přihlížení tomu, jak byla jakákoliv živoucí věc zničena, kromě démonů, ale Sarova stvoření nebyla vytvořena pro nic jiného, než chladnokrevné zabíjení.
Ze spodní části domu se valil černý kouř, pronikal mezerami v hromadách sutin.
Oheň pohlcoval to, co zbylo ze starého sídla.
Evalle doběhla k Tzaderovi ve chvíli, kdy on a Quinn spustili ruce k tělu. Přelétla pohledem k Treyovi, který seděl na zemi a držel se za rameno, které krvácelo na místě, kde byl zasažený. Ale kývnutím jí dal najevo, že je v pořádku.
Quinn si dřepl vedle Treye a promnul si hlavu, ale nezdál se být vážně zraněný.
Na Tzaderově tváři bylo znát napětí z toho, čím si prošli. „Co se stalo se Sarem?“
Evalle jim všechno vylíčila a skončila slovy: „Nemyslím, že by tu dál byla hrozba pro národní bezpečnost.“
„Ne. Tímhle jsme unikli pořádné kaši.“
Jejich pilot zavolal na Tzadera a ten přešel k helikoptéře, co byla dobře viditelná, teď když patnáctimetrová část tepaného železného plotu byla zploštěná kvůli snazšímu přístupu. Casper následoval Tzadera k místu, kde právě přistávala další helikoptéra plná agentů VIPERu.
Naplněná úlevou, že je její tým v bezpečí, se Evalle otočila, aby se podívala na ten krásný starý dům, ze kterého teď byla zřícenina.
Pohyb ve spodní části sutin přitáhl její pozornost.
Něco malého se plazilo ven ze skuliny vzniklé na místě, kde se základ verandy setkával se zbytkem domu. Už se chystala na to ostatní upozornit, ale oni byli fyzicky vyčerpaní. Dokáže zvládnout jedno ze Sarových stvoření oslabené ohněm a navíc tady venku, kde věděla, že její kinetika funguje, jak má. Zamířila blíž k domu, aby zjistila, co se to pokouší utéct a zašklebila se kvůli horku šířícímu se z té hořící hromady.
Jak se pomalu blížila, uvědomila si, že ta maličká věc, co se vlekla pryč od konstrukce zachvácené ohněm, má křídla jako netopýr. To šedesát centimetrů velké stvoření přežilo?
Připomněla si, že Sarův cíl bylo vytvoření nebezpečných zabijáckých strojů, ale když ten tvor zvedl své vyděšené oranžové oči a spojil pohled s jejím, její svědomí namítalo, že tenhle byl označený jako selhání.
Intenzivní teplo ji pálilo na kůži a donutilo ji počkat, zatímco to stvoření sklonilo hlavu a dál se plazilo směrem k ní.
Když bylo v blízkosti pár metrů, dřepla si, připravená reagovat na jakýkoliv náznak nebezpečí. Ale jediné, co z toho tvorečka cítila, byl strach. Její empatické záblesky byly silnější a častější, když byly její emoce rozbouřené, jako právě teď.
Někdy jste prostě museli věřit svému pocitu.
Jeden z mužů zařval: „Něco utíká!“ V tu chvíli to malé stvoření vzhlédlo, oči se mu rozšířily hrůzou. Roztřáslo se.
Za jejími zády se začaly s dupotem přibližovat kroky. Evalle se narovnala a otočila se, postavila se mezi to malé stvoření a agenty VIPERu.
Jeden z agentů, které neznala, zvedl ruku, aby zaútočil. Ale zarazil se, šok ve tváři, když viděl, že Evalle očividně stojí mezi ním a tím tvorem. Zařval: „Dostaňte tu bláznivou Alterantku z cesty!“
Evalle si dala ruce v bok. „Dotkni se tohohle chlapíka a ublížím ti.“
Tvoreček se doplazil do jejího periferního vidění, schoulil se blízko jejích nohou, pak udělal tu nejúžasnější věc.
Obtočil ruce kolem její nohy a podíval se na ni, jako by byla anděl, co se tu zjevil, aby ho zachránil.
Ona žádný anděl  nebyla, ale v její blízkosti byl v bezpečí. Tzader se k ní přiřítil spolu s Quinnem, ale byl to on, kdo řekl: „Prišla jsi o rozum? Ta… ta věc vypadající jako chrlič by tě mohla zabít.“
To byl vlastně dobrý popis. On—jestli byl tenhle tvoreček on—opravdu vypadal jako chrlič.
Cítila toho chudáčka na své noze, chvěl se jako list v hurikánu. Pak ji pohladil, jako by se snažil říct, že není hrozba. Založila si ruce na hrudi a zavrtěla hlavou. „On mi neublíží.“
Quinn odporoval: „Založeno na čem, když vezmeme v úvahu ty věci, se kterými jsme na tom místě ještě před chvílí bojovali?“
„Jen proto, že ostatní z nich byli stroje na zabíjení, neznamená, že on taky. U jeho dveří stála poznámka, která ho označila jako jídlo, protože selhal v testu zabití. Nemyslím, že by ho Sar chtěl zničit, kdyby měl jakoukoliv naději, že je nebezpečný.“
Byla jen jedna možnost, jak všechny přesvědčit, aby tohohle chudáčka nezabili.
Evalle nabrala do plic nádech a doufala, že nebude její poslední, vzhledem ke kouři, co se linul z jeho čenichu. Pak se sklonila a zvedla toho těžkého tvorečka do náruče.
Tzader a Quinn oba vykřikli: „Ne!“ a teď na ni zírali, jako by potřebovala navléct do svěrací kazajky.
Chrlič si obtočil křídla kolem těla, ale když ho zvedla, nadzvedl hlavu a celou dobu ji sledoval bojácným pohledem. Byl cítit sazemi a páchl, ale co byste mohli očekávat od něčeho, co bylo drženo v díře a vylezlo z ohně? Však on se očistí.
Usmála se na něj, ale její slova patřila Tzaderovi a Quinnovi. „Potřebuje jen trochu láskyplné péče.“
To Quinna rozohnilo. „Och, dobrotivá bohyně, to nemůžeš myslet vážně. Pravděpodobně to nikdy nebylo venku z klece. Nevíš, co to udělá.“
V tu chvíli se její tvoreček usmál a odhalil dva malé tesáky.
Ve svém srdci věděla, že dělá správně, když ho chrání. „Já nikdy nebyla mimo klec do svých osmnácti, a Beladoři netušili, co udělám, když mě ten druid přivedl.“
Jediný pohled na jejich tváře a věděla, že oba pochopili. Spousta lidí by ji zničila, kdyby od začátku věděli, že je Alterantka. „Nechám si ho.“
Dvojice bručivých povzdechů, která následovala, jí dala znát, že vyhrála. Nevěděla, jestli tenhle malý chrličový tvoreček rozuměl tomu, co říkala, ale chápal, když mu někdo nechtěl ublížit. Položil si hlavu na její rameno a vydal u toho zabroukání, které jí znělo, jako zvuk štěstí.
Tzader se otočil a odvolal tým, pak se obrátil zpět k ní. „Piloti tě s tímhle do helikoptéry v žádném případě nepustí.“
„Skvělá zpráva, protože já v žádném případě nepolezu zpátky do žádného z těhle šílených strojů.“ Zašklebila se, když Quinnn něco zamumlal a rozklopil svůj mobil, bezpochyby pro ni volal řidiče.

Pro jednou mu dovolí ji rozmazlovat šoférem a autem, protože musela své nové zlatíčko dostat domů tak klidně a jemně, jak to jen šlo. Cítila, jak ji čtyři prsty hladí po rameni, spokojeně. „Budeme ti muset vymyslet nějaké jméno, maličký. Něco vhodného pro fénixe, který si probojoval cestu z plamenů pekla.“

10 komentářů:

  1. Děkuju moc za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  2. Vďaka za pokračovanie

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za dalsiu kapitolu momo:)

    OdpovědětVymazat