sobota 26. září 2015

Alterant - Kapitola 3




Evalle si už dávno zvykla sama sobě nelhat. Stinnou stránkou bylo zklamání a tou světlou?
            Ve dnech, jako tenhle, žádná nebyla.
            Vlastně neměla na výběr. Ne jestli Storm zamýšlel jít po její stopě, pokud ze setkání s Tribunálem nevyjde svobodná. Musela zabránit, aby Tzader a Quinn riskovali krky při jejím hledání.
            V rukou jí mravenčilo z toho záchvěvu, co jí přejížděl po kůži.
            Ze Storma vyzařovala energie, pulzovala vztekem.
            Nadzvedla obočí. „Ještě jsem neřekla ne. Co tě vytočilo?“

            Ze rtů mu unikl neveselý smích. „Ty.“ Zavrtěl hlavou a zadíval se na ni, jako by jí unikla celá podstata. „Jediný důvod, proč zvažuješ můj návrh je, že chceš zachránit ty dva své Beladorské hlídače. Tvá bezpečnost a život jsou také důležité.“
            Během tří pohybů dokázala zabít démona, ale chyběla jí schopnost zvládnout muže, který říkal věci, co jemně sevřely její srdce. Znala Storma jen pár dní, během toho krátkého času však stál více než jednou na její straně. Dost na to, aby mu dlužila jistou formu důvěry, ale už v raném věku se poučila o nebezpečích spojených s důvěřováním příliš snadno. Její zneužité srdce mu možná chtělo otevřít brány, jenže její mysl ten nestálý orgán chránila za pevností podezřívavosti.
            Raději, než by reagovala na jeho poslední poznámku, změnila téma: „Řekněme, že souhlasím. Jak tvá magie funguje?“
            „To ti nemůžu říct.“
            „Nemůžeš, nebo nechceš?“
            Neodpověděl, což samotné bylo odpověď. Storm měl své vlastní problémy s důvěrou, a v jejich středu byla nejspíš ta žena zodpovědná za smrt jeho otce. Evalle pochybovala, že by se jí ohledně tohohle svěřil sebeméně víc, než nakolik jí prozradil způsob, jakým fungovala jeho magie.
            I tak, nemohla ho nechat proměnit ji v nějaký druh duchovního transpondéru, bez seznámení se všemi fakty. „Jestli se ti vážně povede mě najít a oba unikneme živí, co přesně budu muset udělat, abych ti pomohla vypátrat tu ženu?“
            „Jak jsem řekl, povím ti víc po setkání s Tribunálem.“
            „Chceš, abych s něčím souhlasila, aniž bych znala všechny detaily?“
            Založil si ruce na hrudi. „Tik tak. Jaké je tvé rozhodnutí?“
            Žádné neměla a on to věděl.
            Zatlačila ramena vzad, aby se zbavila jakékoliv podobnosti se zvířetem zatlačeným do rohu a konečně se tomu poddala. „Přijmu tvou dohodu, ale budu mít možnost změnit názor předtím, než uděláš cokoliv pro moje osvobození, jestli prohraju svůj boj s Tribunálem.“
            Zatvářil se zamyšleně, pak přikývl. „S tím se spokojím.“
            Rychle zkontrolovala hodinky - čtyřicet šest minut, stále v pohodě - ještě jednou se rozhlédla kolem, pak netrpělivě nadzvedla bradu. Prosím, řekněte mi, že se neproměním a nezabiju ho. „Tak začni s trhavými pohyby nebo zaříkáváním, nebo čímkoliv, co děláš.“
            „Potřebuju tě mít blízko, aby to fungovalo.“
            „Jak blízko?“ Klidně řekněte, že je jako na jehlách, jenže tahle celá věc s magií ji připravila o pevnou půdu pod nohama.
            Povzdechl si nad jakousi nevyřčenou myšlenkou. „Dost blízko, abych ti mohl dát ruce na ramena. Nechystám se ti ublížit.“
            Věděla, že by jí neublížil, stejně tak, jako on věděl, že kdyby ano, krutě by jí za to zaplatil. Stát uprostřed Stormova osobního prostoru jí nevadilo, ne doopravdy.
            Ne pokud se nedívala na jeho ústa a nemyslela na to, jak od jeho včerejšího polibku stále cítí ty rty.
            „Dochází ti čas, Evalle.“
            Předání komukoliv se silou nebo magií kontrolu nad svým tělem - Alterantím tělem -  musel být špatný nápad v tolika ohledech. Nedávno byla nucená to udělat pro čarodějnici z rodu Sterlingů jménem Adrianna a ani za mák se jí to nelíbilo.
            Jenže Storm nebyl Adrianna.
            Přistoupila k němu. „Pojďme na to.“
            Na ramenou se jí usadily jeho dlaně, s pevným, ale jemným stiskem. „Zavři oči.“
            „Proč se nemůžu dívat?“ Pulz měla dost zvýšený i bez myšlenky na to, že tímhle projde úplně naslepo.
            Co když bude mít reakci? Co když...
            „Zbývá ti dvacet minut, než budeš muset vyrazit do Woodruffského Parku, jestli nechceš utíkat. A já osm z nich potřebuju pro praktikování své magie. Čím rychleji to bude hotové, tím dříve budeš moct jít. Tak jak to bude?“
            „Určitě to zvládneš, aniž bys mě proměnil v žábu?“ zabručela.
            Oči mu zajiskřily úsměvem, co se v nich odrazil. „Jestli ne, políbím tě a proměním tě v princeznu.“
            Nevěděla, co chytrého mu na to opáčit. Jediný čas, který s muži strávila, byl při boji s nimi nebo proti těm špatným z nich.
            Dokud nepoznala Storma.
            Na povrch vystoupily všechny její nejhorší obavy. Jestli mu tohle dovolí, mohlo by v ní něco přecvaknout a proměnit ji na příšeru. Kdyby se to stalo, mohla by ho během pár vteřin zabít. Věděl to, ale jen ji trpělivě sledoval, s o nic větším znepokojením, než kdyby čelil parkovací policistce.
            Vzdala to a zavřela oči.
            Začal prsty masírovat její krk a ramena. „Půjde to rychleji a bude to snazší pro nás oba, když se mnou nebudeš bojovat.“
            Zhluboka vydechla a souhlasně přikývla.
            Když Storm znovu promluvil, jeho hlas byl hluboký a chraplavý, vyslovoval slova, která nepoznávala. Rytmus jemně zrychloval a zpomaloval. Prsty pohyboval do rytmu svého hlasu, dotek a zvuk se proplétaly do sebe. Svaly se jí zcela uvolnily. Jeho hlas jí naplnil mysl a obtáčel se kolem ní, dokud se její kůže nechvěla, jako kdyby jí po odhalených pažích tančily drobounké hvězdy. Ostré jehličky bolesti a slasti jí probíhaly po páteři tak rychle, že je nedokázala vnímat samostatně.
            Vibrace jeho hlasu se stávaly hladší a utvářely se do pavučiny zvuku, která se omotávala kolem ní, dokud se nevznášela v oblaku jeho přítomnosti... jeho. Nad celým světem, obklopená teplým zámotkem tvořeným jeho hlasem a vůní.
            Chráněná.
            Rytmus jeho slov začal upadat. Cítila, jak kloubky klouže po její klíční kosti, když nadzvedl amulet.
            Bral si ho nakonec s sebou?
            „Evalle?“
            „Huh?“ zamumlala.
            „Skončil jsem. Otevři oči. Musíš jít. Setkání s Tribunálem.“
            Tribunál... bohové a bohyně... půlnoc. To teď musela udělat.
            Otevřela oči a uvědomila si, že už nestojí na délku paže před ním. Držel ji při své hrudi, jemně třel její záda.
            Z každého místa, kde se jí dotkl, se šířilo teplo, zahřívalo její kůži skrz naskrz. Zachvěla se při tom intimním pocitu, překvapená, jak moc chtěla zůstat v jeho náručí, když v minulosti sotva loterovala jakýkoliv dotek.
            Byl to vedlejší efekt jeho magie?
            Co dalšího se ještě stalo?
            Odstrčila se od jeho hrudi a zatřásla hlavou. To pročistilo část té mlhy v její mysli. Když se vymanila z jeho náručí, mrkala, dokud znovu neviděla jasně.
            Dobrá zpráva? Nezabila ho.
            Chválabohu za to, ale on si ji ustaraně prohlížel.
            Ne zrovna výraz, který by chtěla vidět po tom, co pro něj hrála voodoo panenku. „Je něco špatně?“
            „To se nemělo stát,“ zamumlal sám pro sebe. Z mobilu mu zaznělo upozornění na zprávu.
            „Co se nemělo stát?“ zeptala se.
            Jeho výraz byl stejně nepřístupný jako banka o svátcích. „Vydrž.“ Podíval se na mobil. „Potřebují, abych něco vystopoval na Brookwoodském nádraží.“
            „Nikam nepůjdeš, dokud mi neřekneš, co se stalo.“
            „Všechno je připravené. Dokážu tě najít.“
            V tuhle chvíli držela na uzdě svou úzkost už celé hodiny a pro nejasné odpovědi jí nezbývala trpělivost. „Víš ty co? Necítím se nijak jinak, takže pochybuju, že tvoje šamanská magie jakkoliv zabrala.“
            To získalo jeho pozornost. „Ale ano, zabrala, Eve.“
            „Jmenuju se Evalle. Ne Eve.“ Eve znamenalo v hebrejštině “život”. Jak absurdní, když všichni, co něco znamenali, měli za to, že Alterant znamenalo v jakémkoliv jazyce “smrt”. Založila si paže na prsou a oznámila mu: „Fajn. Jestli mi nechceš říct, co se stalo, tak nečekej, že ti pozdějc pomůžu.“
            Otočila se k odchodu.
            „Počkej.“ Zachytil její ruku, otočil ji zpátky k sobě, pak vyzvedl její dlaně ke svým rtům a vtiskl jí polibek na prsty. „Ohledně magie se nic nepokazilo. Už musíš vědět, že bych ti nikdy neublížil.“
            Chtěla si myslet, že její srdce buší jako tamtamy proto, že ji dopálil svým vyhýbavým chováním, a ne kvůli té bláznivé vibraci způsobené proudem, co s ní otřásl v okamžiku, kdy se rty dotkl její kůže. I tak měl co vysvětlovat. „Tak proč jsi teda říkal ‘To se nemělo stát’?“
            Přelétl pohledem za její hlavu a kolem jejích ramen. „Ta magie ovlivnila tvoji auru.“
            Ona aury neviděla, protože její DNA selhala, co se nabídnutí téhle možnosti týče. Ale nedávno jí bylo řečeno, že její je stříbrná. Neuvědomila si, že Storm tu její mohl vidět. „Jak? Je jasnější, nebo tak něco?“
            „Jasná by byl dost mírný popis.“ Zaskřípal zuby, jako by zakusil okamžik bolesti.
            „Jsi v pořádku?“
            „V pohodě.“ Ostře vtáhl vzduch do plic, což ji dovedlo k závěru, že si nějak ublížil. „Musíš vyrazit,“ procedil mezi zuby.
            Ale teď bude muset na setkání s Tribunálem nakráčet zářící jako chromovaný Harley. „Jak dlouho tahle blýskavá záležitost vydrží?“
            „Nejsem si jistý. Pokusím se na to mít odpověď, až tě zase uvidím.“
            To mohlo být nikdy. „Nemyslíš tím, jestli mě zase uvidíš?“ Bez ohledu na to, jak dobrý byl ve stopování, nemohla se spoléhat na to, že ji kdokoliv zachrání.
            Stormův palec přestal hladit její kloubky a jeho prsty jí pevněji stiskly ruku. „Přijdu si pro tebe.“
            „Chápu. Potřebuješ pomoct se stopováním té důležité ženy.“
            Ženy, pro jejíž nalezení by riskoval život.
            Jaká žena mohla být Stormovi tak blízko, že nad ním v minulosti měla takovou moc a přivedla ho do tohohle bodu? Bývalá láska?
            A proč bylo vědomí, že ji chtěl najít jen kvůli tomu jedinému důvodu jako říznutí o papír namočené do citronové šťávy?
            Protože její mozek odcestoval do Hlupákova. To muselo být jediné vysvětlení tohohle směšného pocitu rozmrzelosti z otázky, co pro něj ta žena znamenala.
            Evalle by si dala pěstí mít volné ruce.
            Nechodila se Stormem.
            Nechodila s nikým.
            Usmál se na ni. „Je ještě jeden důvod, proč tě musím najít.“
            Nevěřícně se na něj zadívala. „Vypadám snad jako jednorázová nákupní zastávka pro řešení všech tvých problémů? Trpělivost mi dochází rychleji, než čas, tak ať je to radši dobrý. Co dalšího ode mě potřebuješ?“
            Pustil její ruce, potom jí překryl tvář dlaněmi a sklonil hlavu. „Tohle.“
            Pak ji políbil. Kromě její tváře se jí nikde nedotkl, a dotýkal se jí těmi úžasnými rty.
            Měla za to, že včerejší polibek byl opravdu neobyčejný. Tenhle ho s přehledem trumfnul. A cítila zvláštní pocit, že by se mohl dostat ještě na další úroveň, díky které by se na místě roztekla. Její myšlenky se rozpadly pod záplavou emocí, přelétávajících od překvapení k touze a od ní ke štěstí. U štěstí se rozhodla zůstat.
            Když ji Storm líbal, cítila se, jako by byla rostlina, která nikdy nepoznala nic jiného, než sucho. A jeho rty byly jako letní déšť, zaplavující ji životní energií, která ji vybízela k růstu.
            Díky němu chtěla víc, chtěla cítit víc.
            Jeho ústa ji vzala na místa, která s mužem nikdy nenavštívila. Měla jen málo, s čím líbání s ním srovnávat, ale tenhle chlap by nejspíš dokázal svými rty vyhrát trofej.
            Vkradla se do ní touha po něčem, co nechtěla jmenovat. Udržoval její ústa v zajetí, její rty neochotné uniknout.
            Pak zvedl hlavu.
            Na prchavý okamžik ho chtěla požádat, aby to udělal znovu... dokud se nesetkala s jeho očima. Ty temné uhlíky žhnuly touhou udělat o hodně víc, než ji jen líbat.
            Jeho mobil znovu zabzučel a on pustil její tvář. „Radši bys teď měla odejít, dokud tě nechám.“
            Sklouzl pohledem k místu, kde ve svém sevření kroutila jeho tričko.
            Pustila ho a uskočila dozadu. To zatracené setkání! Copak magie, kterou na ni použil, vypařila mozkové buňky?
            Aby byla fér, dokonce ani ona nemohla doopravdy svádět svůj výpadek pozornosti na tu magii. „Jestli přijdu pozdě—“
            „To nedělej,“ varoval ji. „Tu míli můžeš ujít s dostatečným předstihem.“
            Vzhledem k tomu, jak prudce jí naráželo srdce do hrudní stěny, by měla být schopná dokázat jedním odrazem udělat obří skok a v parku přistát, ale ani tuhle schopnost neovládala.
            Storm s ní šel až ke schodům, které vedly k parkovišti nahoře orientovanému směrem k budově CNN. Řekl jí: „Brzy se uvidíme,“ a vyšel po schodech, ztratil se v temnotě.
            Evalle pokračovala opačným směrem. Zbývalo jí devatenáct minut na to, aby přešla přes parkoviště, koleje a došla na Marietta Street, pak se přesunula do Woodruffského Parku... na opačné straně.
            Hračka. Mohla by to snadno zvládnout bez kapky potu, díky své Beladorské rychlosti, ale musela by si dávat pozor na to, aby ji neviděl nějaký člověk.  
            Stále dorazí včas na to, aby se viděla s Tzaderem a Quinnem.
            Kolem jejích rukou a tváře se prohnal chladný vzduch. Čistě z instinktu přežití se zastavila, aby zjistila, jaká energie se k ní přiblížila.
            Skrze to šlehnutí chladného vzduchu šepotala a šuměla nesrozumitelná slova.
            Ach. Noční slídil snažící se s ní navázat kontakt.
            Nějaký, kterého neznala. Tihle ghúlští informátoři vyměňovali informace týkající se nadpřirozena za deset minut strávených v lidské formě. Stačilo jen rychlé potřesení si rukou s někým, kdo oplýval mocí, jako třeba ona, aby podoba ghúla nabrala pevné formy.
            Ale tenhle ještě neovládl základní komunikační schopnosti, aniž by byl zhmotněný. Evalle by mohla vyhodit dvacet minut, které právě neměla, jen při snaze zjistit, jak s ním mluvit.
            Do jejího svědomí dloubl smysl pro povinnost, přesto řekla: „Zrovna teď ti nemůžu pomoct, ale brzy sem pošlu někoho jiného, kdo bude moct.“
            Jakmile energie utichla, popošla o pár kroků dál a narazila do další stěny chladného vzduchu.
            Tenhle Noční slídil vířil kolem její tváře, dočasně rozmazal její vidění. Roztřeseným hlasem zašeptal: „Přináším varování. Hned teď si se mnou potřes.“
            Nesnášela to, že by měla promarnit šanci získat informace, pokud se v Atlantě dělo něco významného.
            Obzvlášť jestli věděli cokoliv o dalším Alterantovi měnícím se z člověka na bestii.
            Jenže dokonce i zkušený Noční slídil jí mohl zabrat čas, který už neměla. Proto ráda pracovala s jedním Nočním slídilem jménem Grady, kterého dokázala v případě nutnosti přimět přejít k věci.
            Ale Grady se potuloval u Gradyho Nemocnice, která byla původem přezdívky, co mu dala, a s ním si nemohla nikdy v dohledné době znovu potřást.
            Ne po tom, co mu včerejší noc pomohla.
            Co mohlo ghúly tady tak rozrušit? Tohle nemohlo počkat, ale ona nemohla zpomalit a mrhat časem pro něco, nad čím neměla kontrolu.
            Poví o tom Tzaderovi.
            Protlačila se přes chladnou oblast a telepaticky mu zavolala. Z? Jsi v parku?
            Kde jsi? vyštěkl na ni. Máš na práci něco důležitějšího, než tohle setkání? Tušíš, jak to máš našlapaný?
            Ano! Snad nemyslíš, že si to neuvědomuju.
            Její hlavu naplnilo ticho. Tzader dokázal vydávat hlasité komenty bez jediného slova. Vážně si myslíš, že bych riskovala naštvání Tribunálu?
            Ne záměrně. Ten ironický smích v hlase zjemnil jeho rýpnutí. Co potřebuješ?
            Svobodu a klid mysli, ale to byl osud někoho jiného. Jen dvě bytosti se zajímaly o to, co se s ní stane, Tzader a Quinn. Dobře, tři, když jste počítali Feenixe.
            A co Storm?
            To bylo komplikované. Věděla, že se stará, ale netušila proč.
            Pověděla Tzaderovi: Procházím kolem spousty rozhozených Nočních slídilů ve spodním parkovišti blízko mého bytu. Něco se děje.
            Nezpomaluj tam.
            Zachytila to varování v jeho hlase, které mělo víc co dělat s její bezpečností, než pozdním příchodem. Nejsem tak úplně bezbranná, Z.
            Quinn a já si přejeme, aby sis uvědomila, že stejně tak nejsi ani úplně nezničitelná. Podívám se na ty Noční slídily, až se dostaneš do parku.
            Co jestli je to důležité?
            To počká, dokud nebudu vědět, že jsi na tom setkání.
            Nemělo smysl se s Tzaderem dohadovat, když byl zřejmě rozhodnutý. Potřebuju, abys mi udělal laskavost a vrátil Nicole amulet, co mám u sebe.
            Tzader zavrčel něco hrdelního a nebezpečného, pak řekl: Sepisuješ si taky závěť? Ty se po tomhle setkání vrátíš domů. Brina tam pro tebe bude a všechno zařídí.
            Já vím. Ne doopravdy. Evalle měla své pochybnosti ohledně toho, že by jejich Beladorská královna dokázala přesvědčit Tribunál, aby nechal i jen jediného Alteranta potulovat se volně po ulicích. Raději než to zmiňovat, Tzaderovi osvětlila: Když mně toho amuletu zbavíš, bude se mi jim čelit lépe, protože nebudu muset myslet na nic jiného.
            Amulet ji hřál na kůži. Zadívala se dolů a uviděla tak, jak ve tmě září.
            Co to s ním bylo?
            Další Noční slídil nabíral a ztrácel podobu, snažil se ji zastavit. Jaká hrozba vstoupila do města?
            Tzader ustoupil: Fajn. Prostě sem doraž.
            Brzo tam budu, ale co když...
            Co když co?
            Co když tahle aktivita Nočních slídilů má co dělat s útokem Alteranta, jako byly ty na Západním pobřeží?
            Chystal jsem se ti o tom říct, až sem dorazíš. Kde jsi to slyšela?
            Zaváhala při myšlence na vyzrazení Storma, ale pak si vzpomněla, kde tu informaci vzal. Storm mi o tom pověděl. Slyšel ty novinky od VIPERu. Myslíš, že jsou Noční slídilové rozrušení kvůli dalšímu Alterantovi ve městě?
            Máme všechny v pohotovosti a nikdo ještě neslyšel o žádných Alterantech, co by se tu proměňovali.
            Dobře. Jsem na cestě.
            Ještě jedna věc, Evalle, protože až sem dorazíš, nebudeme mít moc času. Udělej nám oběma laskavost a nebuď dnes na Sena hrubá, dobře? To tvému případu neprospěje.
            Rozumím. Budu spořádaný malý vězeň.
            Mohla by přísahat, že slyšela Tzaderův povzdech, jenže dnes tohle opravdu nepotřebovala připomínat.
            Jestli nebude v tom parku stát ve chvíli, kdy se objeví Sen, aby ji eskortoval na setkání, bude v maléru. Jakožto prostředník VIPERu ji Sen teleportuje z Woodruffského Parku ve středu Atlanty do Podsvětí, paralerního vesmíru, kde se svolával Tribunál. Nic by se mu nezamlouvalo víc, než kdyby do parku vstoupila pět vteřin po půlnoci.
            Nenáviděl ji.
            Nápodobně, Sene. I když, nenávist vyžadovala emoce. On byl spíš jako nežit na jejím životě, kterého by nejraději prorazila perlíkem.
            Ať si nechá zdát o tom, že by tohle setkání propásla.
            Vzduch proťal výkřik.
            Evalle právě přešla přes úsek starých železničních tratí překrytých vícepodlažním parkovištěm. Zastavila se a otočila směrem k místu, odkud vycházel ten křik. Na dolním podlaží parkoviště, blízko nakládacích ramp, bylo necháno několik náklaďáků.
            Dolehlo k ní šoupání podrážek o štěrk. Znělo to jako boj dvou lidí.
            Ostrý přerušený výkřik jí způsobil husí kůži. Nebýt jejího výjimečného zraku, možná by jí unikl krátký záblesk dvou bojujících postav.
            Byl to párek opilců začínající potyčku, nebo to mělo co do činění s gangy?
            Evalle otevřela své smysly. Vzduchem se nelinula žádná neobvyklá energie. Neměla s tím co dělat žádná nadpřirozená bytost.
            Instinkt ochránit člověka ji přiměl udělat krok tím směrem, než se zarazila. Nemohla se do toho nechat zatáhnout. Ne dneska. Když zavolá Tzadera, pošle sem policii, aby si s těmi lidmi poradila.
            Dnes v noci bude muset svět zachránit někdo jiný.
            Otočila se a právě začínala volat Tzaderovi, když vysoký výkřik naplněný bolestí přitáhl její pozornost zpátky k boji.
            Tentokrát menší postavu viděla jasněji.
            Žena... mlácená velkým chlapem.
            Evalle mrkla na hodinky. Měla čtrnáct minut.
            Mohla odmítnout informace od Nočních slídilů a vzdát se času s Tzaderem a Quinnem, ale nemohla dovolit nějakému monstru, aby ublížilo bezbranné ženě.
            Ne po tom, co v patnácti udělal jeden z mužů jí.
            Evalle vyrazila směrem k žalostnému naříkání a žadonění napadené ženy. Krví se jí při vzpomínce, kterou ten zvuk probouzel, rozproudil adrenalin, což bylo při jednání s lidmi nebezpečné. Bude prostě muset být opatrná při nakopávání ničemného zadku toho útočníka, protože ho rozhodně nenechá té ubohé ženě ublížit.
            Přinejhorším mohla při vyřizování si to s člověkem ztratit jenom minutu nebo dvě. Kvůli tomu pořád nepřijde pozdě.
            Vyřídit si to s lidským mužem bude rychlejší, než stisknout na mobilu rychlé vyzvánění.
            Zavolat policii, nebo dokonce i Tzadera, by bylo k ničemu. Evalle pochybovala, že by ta žena čekání na policii přežila a Tzader by Evalle nařídil odejít, zatímco by se ji snažil přesvědčit, že sem dorazí včas.
            Jakmile obešla okraj ohrazení tvořeného řetězy, rozkládajícího se pod podlažím parkoviště na úrovni ulice, prošla otevřenou branou. Plesknutí kůže o kůži otřáslo vzduchem, když ten netvor říkající si chlap udeřil ženu. Táhl ji k jedné z dodávek.
            Evalle zaskřípala zuby, aby si zabránila hodit výbuch kinetické energie na toho dvounohého hada, ale kdyby to udělala, skončil by na tisíc kousků.
            To by byl světlý bod v jejím dni, jenže agenti VIPERu neměli povolené hrát si s lidmi na demoliční derby.
            Běžela vpřed a přála si, aby mohla udělat víc, než toho chlapa knockoutovat dost dlouho na to, aby mohla žena utéct. Neměla nic, s čím by ho svázala a nechala tak pro policii.
            Škoda, že mu nemohla dát dávku své medicíny pro násilnické surovce. Ten bastard měl štěstí, že Mache přísahala, že nepoužije své síly ke zranění člověka, jinak by mu Evalle předala jeho hlavu, zatímco by stále ještě mluvil.
            Čím víc se k tomu zápasu blížila, tím silnější byl strach oběti, žadonící kohokoliv o pomoc. Evalle sevřela ruce v pěst a donutila se zachovat klid, zatímco zkracovala vzdálenost posledních patnácti metrů.
            Zavolala: „Nech ji jít a neublížím ti.“ Moc, měla dodat.
            Ten bastard se rozesmál. „Tak pojď, cukroušku. Dvě divošky zvládnu.“
            Och vážně? A zvládneš i bestii? Snad ona ano.
            Při vzdálenosti šesti metrů zpomalila na chůzi, ale stále šla vpřed. Mohlo by jí projít, kdyby mu rozdrtila kolena, aby se nikdy nedostal k žádné další ženě?
            Aniž by z Evalle spustil oči, mrštil jediným pohybem ruky ženu proti dodávce. S odporným křupnutím do ní narazila hlavou, svezla se v bezvědomí k zemi. Muž si stiskl rozkrok a věnoval Evalle úsměv, ve kterém na jedné straně chyběl horní zub. „Jen pojď, cukroušku. Ještě mě o to budeš prosit.“
            Evalle stiskla ruce v pěst tak silně, že jejími předloktími se rozšířilo pálení chrupavek, v předzvěsti proměny do bojové formy. Beladoři se v tom okamžiku přestali měnit, ale pro ni byla bojová forma jen první krok v proměně do stádia Alterantí bestie. To nemůžu.
            Musela se zklidnit a nenechat ho ji rozhodit.
            To ona tady měla všechny trumfy. On byl jenom člověk.
            Spolu s jedním hlubokým nádechem dostala své tělo zpátky pod kontrolu a arogantně nadzvedla obočí. „Ne, myslím, že místo toho tě přiměju prosit o smrt.“
            Jeho čéšky budou první na řadě. To by ho mělo pro policisty zpomalit.
            Nepřestával se na ni šklebit, jako by to ona tady byla idiot. „Já to takhle nevidím. Říkali, že můžu—“
            Najednou vykulil oči a předklonil se, lapal po dechu, pak se zhroutil na ženu.
            Infarkt? Pěkné mít jednou štěstí. Zamumlala: „Adios, ty mizerná nápodobo člověka.“
            Teď to tu mohla nechat na Tzaderovi.
            Něco překrylo její hlavu a ramena.
            Všechno zčernalo. Zápach schnilých citrusů naplnil její další nádech. Noirrská magie.

            Přepadovka.

8 komentářů:

  1. Perfektní ! ! ! Díky moc za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. díky za pokračování, míša

    OdpovědětVymazat
  4. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  6. moc díky za pokračování, míša

    OdpovědětVymazat