sobota 12. září 2015

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 16 2/2



Strčila do něj, ale ani se nehnul. A to ji naštvalo. „Neopovažuj se urážet mou sestru!“
Zvedl ruce nad hlavu ve znamení kapitulace, jak na ni dál zíral v totálním ohromení. „Oba dva zjevně máme úplně odlišné verze příběhu. Co myslíš, že se stalo s jejich manželstvím?“
„Omira vyšilovala, když zjistila, že je těhotná, a odešla. Nedokázala překousnout ten strach z hyridního ditěte a být zodpovědná za tu nenávist, kterou by to uvrhlo na jeho život.“

Než se dokázal zarazit, rozesmál se té nejabsurdnější lži, jakou kdy slyšel. „To ti řekla?“
„Ano,“ procedila skrz zaťaté zuby.
Nemohl uvěřit tomu, jaká byla Omira zrádná děvka. Znechucovalo ho, že řekla takový kec vlastní rodině. „Víš, jaký byl Fainův svatební dar tvé sestře?“
Zavrtěla hlavou.
„Nechal se sterilizovat.“
Sumi ztuhla při té poslední věci, jakou z jeho úst čekala. Ne, to nebylo možné. Nemohla dýchat, když zaslechla ty tři slůvka, která v sobě měla velký význam. „Cože?“
„Jo,“ řekl Dancer hořce. „Když se chystali k manželství, věděl, jak je vyděšená z toho, že by ji mohl oplodnit. Takže si nechal udělat vasektomii, než spolu vůbec spali.“
Roztočila se jí z toho hlava. Omira jí o tom nikdy neřekla ani slovo. „Jsi si jistý?“
„Stopro. Já s ním šel na operaci a dělal vše, co bylo v mých silách, abych mu to rozmluvil. Odmítl. Poslední, co chtěl, bylo jí ublížit. Jakkoliv. Řekl mi, že ho děti nezajímají. Že si nějaké mohou adoptovat, pokud si to ona později rozmyslí.“
Ne, ne, ne. To nedávalo smysl. Dancer se pletl. Musel.
Neexistovala tu možnost, že by byl Fain sterilní.
„Ale ona byla těhotná, když se vrátila.“
„Jo,“ vydechl. „Byla. S člověkem, kterého Fain málem ubil k smrti, když přišel domů dřív a našel je ve své posteli.“ V jeho očích plála hořkost a nenávist. „Fain se vzdal svého jména. Rodiny. Vojenské hodnosti a budoucnosti. Plodnosti. A Omira mu to splatila tím, že ho zradila takovým způsobem, jaký by nikdo nikdy neměl zažít.“
Sumi tvrdě dopadla na studenou zem, jak ji ta slova zasáhla víc, než fyzický úder. Znovu a znovu si přehrávala Omiřin návrat ve své mysli. Kupodivu, to co Hauk řekl, dávalo smysl. Naprostý smysl.
Vysvětlovalo to, proč byla Omira tak vyděšená. Proč se zamkla ve svém pokoji a odmítala ve dne vyjít ven. O měsíc později potratila a řekla jí, že Fain to dítě chtěl, ačkoliv ona ne. A že ji zabije, pokud zjistí, co provedla.
V té době jí to dávalo smysl. Ale ne ty pokračující obavy, které Omira cítila po rozvodu.
Ale tohle…
Odpovídalo to spoustu otázek, které Sumi měla. A Dancer měl pravdu. Byl zázrak, že ji Fain nezabil za to, co mu provedla.
Sumi by to udělala.
Zakryla si ústa dlaní z celé té hrůzy a tragédie. „Jak mu to mohla udělat?“
„Jsi její sestra. Zeptej se.“
Pohlédla na něj skrz slzy, co jí stékaly po tvářích. „Nemůžu. Zabila se.“
Hauk ztuhl, když se jí ta slova vydrala z hrdla. Trhl sebou za všechny z nich. Sumi, Omiru i Faina, který touto zprávou bude zničen. I když mu Omira vyrvala srdce, stále ji miloval. Hluboce. Stále si nechával prsten a fotku, za všech okolností. Nikdy se nedostal přes ni, ani přes její zradu.
Než si Hauk uvědomil, co dělá, sehnul se a sebral Sumi do své náruče. „Je mi to líto, Sumi. To jsem netušil.“
Sumi se snažila zadržet vzlyky – jako to dělala celý život. Ale z nějakého důvodu se z ní vylévaly a nedokázala je zastavit. Chytila se Hauka a vypustila svůj strach i smutek z těch nejtemnějších koutů duše, kde se pásly jako stádo na pevné uzdě.
„Nemám v tomhle světě nikoho, Dancere. Nikoho. Byla jsem tak dlouho sama. Omira a Fain byli jedinou rodinou, jakou jsem kdy měla. Fain mi slíbil, že mě neopustí a udělal to. Nikdy se nevrátil, ani nezavolal. A Omira byla občas sobecká mrcha. Ale byla všechno, co jsem měla, a ani ona mě neměla opustit. Co je se mnou tak špatně, že se mnou nikdo nechce zůstat?“
Hauk pevně sevřel oči, zatímco k sobě cítil nenávist za urážku vůči její sestře. Neměl na to právo.
Teda, měl. Ale litoval toho, že ublížil Sumi.
„Pšššt, kahrya mia,“ zašeptal, zatímco ji kolébal. „Nejsi sama. Není s tebou nic špatně.“
Zavrtěla hlavou. „P-prosím, jen mi slib, že zachráníš Kaleu. Nechci, aby vyrůstala sama jako já. Aby se stala tím, čím jsem. Zaslouží si mnohem lepší život.“
Přitiskl tvář k její. „Přísahám na krev svých předků, že ji dostanu z vazby Ligy a dovedu jí do domova, který bude milovat.“
To ji rozplakalo ještě víc.
Do prdele. Co jsem proved?
Co měl dělat?
Andarionské ženy nebrečely. Nikdy. Nadávaly. Urážely. Drápaly. Napadaly. To bylo to, na co byl zvyklý – zakrývat si svůj rozkrok a nechat je se vybít.
Ale tohle…
Byl v rozpacích z toho, jak se vypořádat s jejími slzami. Ale ještě horší byla ta bolest, kterou z něj ždímaly. Cítil za ni bolest. Doslova. „Sumi, prosím. Nevím, co mám udělat, abych to zlepšil.“
Zabořila mu prsty do vlasů a objala ho ještě pevněji, zatímco dál vzlykala, jako by měl skončit svět.
A jako by tohle nebylo dost nepříjemné, i jeho tělo si bylo dobře vědomo skutečnosti, že drží v intimním objetí neuvěřitelně krásnou ženu. Že její vlasy voní tak sladce jako jarní květy a že mu na šíji dopadá její dech, což to ještě zhoršovalo.
S trhaným dechem cítil tak hořící hlad, jaký ještě nikdy nepoznal. Bohové, to bylo nesnesitelné.
Jsi zaslíbený.
Jo, ale ta mrcha ho nechtěla. A i kdyby Dariana přijala jeho slib, i kdyby bylo jejich sjednocení uzavřeno – o čemž vážně pochyboval – nikdy neměla v úmyslu s ním sdílet lože. To mu sama řekla. Ani se na mě nedívej. Mám z tebe husinu, ty ohavná zrůdo.
A to bylo jen jedno z jejich lepších setkání. Ale Sumi se na něj nedívala, jako kdyby ji znechucoval. V jejích očích neviděl víc než vřelost a laskavost. Přijetí.
To, o čem celý život snil.
Teď na to není vhodná doba. Ta žena pláče a je rozrušená.
Ale jeho tělo ho odmítalo poslouchat. A to byl důvod, proč se Andarioňané nesměli vzájemně dotýkat. Proč si to nedovolovali. Jen nevinný dotyk rozpoutal hlad tak intenzivní, že od ní bylo těžké odejít.
Dokonce, i když věděl, že by měl.
Sumi vzhlédla, když zaslechla změnu v Dancerovo dechu. Když ucítila tvrdost proti boku. Vroucí hlad v jeho očích ji sežehl a rozpálil v ní tu část, která se postupně zamilovávala do té poslední bytosti, se kterou by mohla být.
Ale ani její tělo, ani srdce, nevěnovaly pozornost mozku. Jak by mohly? Ano, možná byl protivný a děsivý, ale přesto byl také vždy laskavý a starostlivý. Pečující. A zemřel by, jen aby ochránil to, co miloval. Nezastrašily ho její schopnosti. Oceňoval ji i její podivný a panovačný smysl pro humor.
Jak by se jakákoliv žena nemohla zamilovat do takového muže?
Toužila po něm se zoufalstvím, které hraničilo s šílenstvím, když zvedla rty k jeho a políbila ho se všemi emocemi, které válčily v jejím nitru.
Uchopil do pěsti její pončo a přitiskl si ji pevně k hrudi, jak polibek prohloubil. Prostoupilo ji teplo. Nepouštěla ho, jak pomalu rozepínala košili, až se mohla dotýkat toho bohatě tvrdého a svalnatého těla, které bylo poznamenáno minulostí, vedle které se ta její zdála chabá.
Hauk zalapal po dechu, když pocítil její teplé ruce na své kůži. Rozechvěl se z toho, že se ho konečně dotýkal někdo, kdo se mu nesnažil ublížit nebo ho zabít. A když se přesunula z jeho úst ke krku, aby olízla jeho kůži, myslel si, že nad sebou ztratí úplnou kontrolu a okamžitě vyvrcholí. Celá jeho bytost vřela horkem.
Ale ještě lepší bylo, že necítila žádný odpor k jeho jizvám. Rty se jí znechuceně nezkroutily. V jejích očích byla pouze touha a hlad. Nepřipadal jí nehodný či nedostačující. Viděla ho takového, jaký byl.
Žádná žena mu nikdy nedala takový dar. V její náruči se cítil celistvý. Nebylo tu žádné odsouzení. Žádná hořká minulost, kvůli které by ho nenáviděla. Byli tam jen oni dva.
A ona ho chtěla.
Zaklonil hlavou a zařval, jak ho pohlcovala nepředstavitelná rozkoš.
Sumi zaváhala při zvuku, jaký ještě nikdy neslyšela. Byl to divoký, zvířecí výkřik, který jí rychle připomněl, že to není člověk.
Ale něco pochopila, když se na ni podíval a ona si uvědomila, že jsou jeho oči nyní zcela rudé. Měly barvu krve. A zářily ve tmě.
Byl to pořád on, nebo se Andarioňané měnili v něco jiného, když měli sex?
„Dancere?“
Odpověděl jí něžným, sladkým polibkem, který popíral divokost výkřiku. Zvedl se na kolena a držel ji u sebe s lehkostí, která byla ještě děsivější než ty žhnoucí oči. Přesto jeho dotyk zůstával jemný. Opustil její rty, aby se mohl tváří mazlit s jejím krkem. Co nejněžněji přejel tesáky přes klíční kost.
„Dotkni se mě, Sumi, prosím,“ zašeptal s drtivou potřebou, než jí přejel jazykem přes ucho.
Nebyla si jistá, jak to myslí, dokud nedovedl její ruku k bouli v jeho kalhotách.
Hauk zaskřípal zuby, když ho chytila a stiskla ve své drobné, delikátní ruce. Celý život přemýšlel, jaké to bude, až se ho žena takhle důvěrně dotkne.
Teď už to konečně věděl.
Bylo to sladší než jakýkoliv sen, který se kdy odvážil mít. Oproti jeho mozolnaté ruce byla její jemná a zkoumající. Zanechávala za sebou čistou blaženost. A když tou něžnou rukou zajela do kalhot, aby se dotknula jeho penisu, musel bojovat sám se sebou, aby se udržel zpět, zatímco lapal po dechu touhou po ní. Celou minutu nedokázal ani jasně vidět, když ho směle hladila, z čehož ještě víc tvrdl. Jeho tělo bylo zároveň tak horké a studené. Hořečnaté a chladné. Nikdy předtím nic takového nepoznal. Každá jeho část byla naživu a mnohem citlivější než obvykle.
Bylo to podobné tomu, co cítil po dobrém boji, ale přece jen o tolik intenzivnější.
O tolik sladší.
Sumi se usmála nad výrazem jeho tváře, když ji sledoval, zatímco přejela přes celou jeho délku, než ho chytila do dlaně. „Myslím, že se ti to líbí.“
Kousl se do rtu a ostýchavě přikývl. Zvedl hlavu a probodl ji pohledem plným potřeby, který jí rval srdce. Ale zdaleka ne tolik, jako jeho další slova: „Mohu mít tu čest dotknout se tě?“
Teprve pak si uvědomila, že nechával ruce kolem jejího těla. Zapomněla na to, co jí Thia řekla o Andarioňanech. Že jim jejich partneři musí dovolit se jich dotknout.
„Jsem celá tvá, Dancere. Máš plné právo na mé tělo.“
P5esto zaváhal, jako by se částečně bál, že si to rozmyslí. Usmála se, stáhla pončo a rozepnula svou košili. Pak ho vzala za ruku a dovedla ji ke svým prsům.
Hauk polkl. Měla tak neuvěřitelně jemnou pleť. Tak bezchybnou. S užaslostí přejížděl prsty přes její bledá, velká, plná prsa, až se otřel o napjatou bradavku. V krku mu okamžitě vyschlo. Umíral touhou ji ochutnat, když váhavě skláněl hlavu a čekal, že ho za to bodne nebo profackuje.
Ale to neudělala. Místo toho uchopila jeho tvář do svých jemných rukou, zatímco sál sladkost její kůže a vdechoval její vůni. Chtěl se v té drahocenné vůni koupat, jak se tváři vtiskl mezi její prsa, zatímco si rukama hrála s jeho vlasy.
V zadní části mysli měl však zdravý rozum, který mu šeptal, že za to zaplatí životem. Ale upřímně řečeno, bylo mu to fuk.
Tak jako tak, jednou na něco zemře. A nedokázal si představit lepší důvod, než za to, že byl se Sumi.
Jen jednou chtěl ležet s někým, kdo se na něj nedíval, jako kdyby byl kus hovna. S někým, jehož dotyk byl laskavý a milující. Něžný. Milý.
A jestli má zemřít, aby to zažil, tak ať. Stálo to za to.
Ne, ona za to stála.
Když se bradkou otřel o její bradavku, trhla sebou a zasmála se.
„To lechtá,“ řekla a usmála se na něj. Přejela mu prsty přes obočí.
Zavřel oči a vychutnával si její dotyk, než zajal její ústa v dalším polibku. Sumi ho kousnula do rtu a pak se odtáhla a postavila. Nebyl si jistý, co má očekávat, dokud si nesundala boty a pomalu nerozepnula kalhoty.
Nemohl dýchat, jak sklouzávaly z jejích nohů, čímž se mu úplně odhalila. Byla ještě krásnější, než si představoval.
Každá její část.
Sumi se usmála nad tím vyhladovělým výrazem v jeho tváři, když ji pozoroval. Stále se nepohnul. Bylo to, jako by se bál, že udělá něco, čím ji urazí.
Chytila jeho tvář do dlaní a obkročmo se mu posadila na klín. A pak mu velmi pomalu sundala košili, než se mu přitiskla k hrudi.
Přejel jí rukama po zádech a chytil ji za hýždě. Jeho prsty mačkaly a zkoumaly, díky čemuž byla ještě rozžhavenější a vlhčí. Neschopná to vydržet mu rozepnula kalhoty ještě víc a sama na něj dosedla.
Hauk se roztřásl po celém těle, když ho přijala do svého těla. A pak se na něm pomalu začala pohybovat, zatímco se mu dívala do očí s hořečnatou vášní, která odpovídala jeho vlastní. Zhluboka se ostře nadechl, jak celé jeho tělo zahltila nepředstavitelná rozkoš. Všechny ty chvíle, kdy si to snažil představit…
Jo, byl idiot. Nebylo divu, že se mu chlapi smáli, když znehodnocoval potěšení ze sexu.
Měli pravdu. Kvůli tomuhle by se vzdal čehokoliv.
Všeho.
Nebylo nic, co by neudělal pro pouhý Sumin dotyk.
Dokonce i zemřel.
V tuhle chvíli by ho mohla požádat o celý vesmír, a on by jí ho s radostí dal. Sakra. Byl její a věděl to každou částí své bytosti. Vlastnila ho. Zcela.
A on by to ani jinak nechtěl.
Sumi nedokázala pochopit barvu Dancerových očích, jak ji sledoval, zatímco se s ním milovala. To bylo něco, co jí její sestra o Andarioňanech nikdy neřekla. A těšilo ji, že je první, kdo to Dancerovi způsobila.
Žádná jiná žena se téhle jeho části ještě nikdy nedotkla. Žádná mu nerozzářila oči. A když se na něm pohybovala, všimla si něčeho dalšího na Andarioňanských mužích. Stále se v ní zvětšoval.
„Dancere?“
Kousl se do rtu, než odpověděl. „To je v pořádku, Sumi. To my děláme.“
„Zvětšujete se?“
Přikývl. „Neublížím ti.“
Rozhodně to nebolelo. Spíš to bylo neuvěřitelné. Zvedl boky a vnikl do ní ještě hlouběji, jak své pohyby zrychlili. Bez dechu vzala jeho tvář do dlaní a políbila ho. A pak přišla ta do běla rozpálená a oslňující vlna rozkoše. Vykřikla, lapala po dechu, jak si libovala v žáru jeho těla uvnitř jejího.
Hauk sledoval, jak se Sumi kousnula do rtu a stáhla se kolem něj. Celý její obličej rozzářil nádherný úsměv. Olízla si rty a dál se na něm pohybovala v tom nejsladším rytmu.
Bohové, to bylo tak skvělé.
S úlevou, že ji potěšil, konečně popustil svou kontrolu a vzdal se svému vyvrcholení. Roztřásl se z té divokosti. Nikdy se takhle necítil. Jednoduše se to nedalo srovnat s tím, co poznal sám na vlastní pěst.
S chvějící se čelistí si položil hlavu mezi její svěží, bledá prsa. Slabý a vyčerpaný ji proti sobě kolébal.
„To bylo neuvěřitelné,“ vydechla mu do ucha.
Usmál se. „Ano, to si byla.“
Sumi sledovala, jak se jeho oči pomalu vrací do normální barvy. „Věděls, že ti oči svítí rudě, když jsi vzrušený?“
Odtáhl se a zamračil – jako kdyby ho její slova silně znepokojila. „Cože?“
Přikývla. „Byly zcela rudé po celou dobu, co ses se mnou miloval. Je to normální?“
„Myslím, že… jsi mě rozbila.“
Zašklebila se na něj. „Rozbila?“
„Možná?“
Sumi protočila oči v sloup nad jeho nejistotou. „Dělají to všichni Andarioňané?“
Ušklíbl se nad její otázkou. „Nevím. Nikdy jsem s chlapem nespal.“
Hravě ho zatahala za vlasy. „Víš, co tím myslím. Nemluvíte o tom? Nemají Andarioňané třeba porno?“
Zatímco sledoval linii jejích rtů, zavrtěl hlavou. „Nejsme lidé, Sumi. Sex je pro nás velmi posvátný. Je to sdílení sebe sama. Kdykoliv ho máme, riskujeme zkombinování pokrevní příbuznosti. To nebereme na lehkou váhu. Náš rod nás definuje. Váže se k nám. A zatímco existují Andarioňané, kteří to dělají jako zvířata, jsou zbytkem z nás opovrhováni. A obvykle je jim zakázáno se s někým sjednotit.“
„A přesto ses vyspal se mnou. Proč?“
Těžce si povzdechl. „Nevím.“
Zalapala po dechu, uražená až k jádru svého bytí. „Ty nevíš? Co myslíš tím, že nevíš?“
Hauk zasyčel, když se z něj zvednula a prakticky strhala pokožku na nejjemnější části jeho těla. „Au!“
Začala mluvit v jazyce, který neznala, zatímco se oblíkala.
Natáhl se pro ni. „Sumi…“
Uhnula mu. „Neopovažuj se semnou mluvit tímhle tónem! Jak se opovažuješ!“
Vstal a zastavil ji. „Nezlob se na mě. Nechápeš snad, co jsem právě udělal?“
Sjela ho sžíravým pohledem. „Jo. Právě ses zachoval jako typický chlap!“

„Ne, mia. Tím, že jsem s tebou obcoval, jsem sám sebe odsoudil k smrti.“

23 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru!!! :-);_)

    OdpovědětVymazat
  2. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  3. Děkujíííííí. Jste úúúúúžasné.

    OdpovědětVymazat
  4. Díííííííííííííííky moc, nedá se ani napsat, jak jsem ráda za tuhle kapitolku :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Velka vdaka za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. díky za další kapitolu. Ani nevíte jak jsem byla nadšená, když jsem uviděla, že přibyla další.

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  9. Díky, za překlad. Těším se na další:)

    OdpovědětVymazat
  10. Veľmi pekne ďakujem za ďalšiu kapitolku.

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za to že pokračujete v překladu.
    Super kapitola :)
    Už se těším na pokračování:)

    OdpovědětVymazat
  13. Super. Dakujem za pokracovanie prekladu. VV

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji moc za další pokračování a korekci. Skvělé!!!

    OdpovědětVymazat
  15. dekuji moooooooooooooc a mooooooooooc :-)

    OdpovědětVymazat
  16. díky moc za další kapitolu
    Přidám jednu technickou, "sklouzávaly z jejích nohů" nebude ta správná gramatika :o)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To bude spis preklep... Hazu to sem bez korekce, protoze Hanca nema tolik casu, takze ji pak dodelava zpetne :) ale diky za upozorneni

      Vymazat
  17. Mockrat dekuji za preklad :) , uz se nemuzu dockat pokracovani :)

    OdpovědětVymazat
  18. moc díky za další kapitolu. už jsem se obávala, že jste s knihou sekly.

    OdpovědětVymazat
  19. Milujem tuto seriu takze velka vdaka za tvoj preklad...tesim sa na kazdu dalsiu cast

    OdpovědětVymazat