pondělí 19. října 2015

Zrozen ze Zuřivosti - Kapitola 17



Sumi se zarazila a pohlédla na něj, zatímco skrz ni projížděl šílený strach. „Za to tě přece vážně nezabijou. Nebo jo?“
Nebylo pochyb o upřímnosti v jeho očích. „Nějaká jiná žena by to možná nevyžadovala, ale Dariana za to jistě bude chtít můj život, až na to přijde.“
Napřímila se, aby se na něj mohla zamračit. „Tak jí to neříkej.“
„To není tak snadné. Nemám na výběr. Za lhaní při Odhalení je rozsudkem smrt.“
„Nikdy se to nedozví. Já to nepovím.“

Se smutným pohledem jí zajel rukama do vlasů a přitiskl ji k sobě v tom nejněžnějším objetí. „Pak zatratím svou duši lží. A já nejsem zbabělec, Sumi. Věděl jsem, čeho se vzdávám za tu chvilku s tebou. A nelituji toho… s výjimkou té chvilky, kdy jsem ze sebe udělal blázna. Omlouvám se.“
Dusila se slzami. „Pak se mnou uteč, Dancere.“
„Cože?“ Zeptal se zmateně.
„Myslím to vážně. Můžeme hodit Thiu a Darice k tvým rodičům a odejít. Nejsem jako má sestra. Nebojím se mít tvé děti a nikdy bych nezradila vlastního manžela. Nepřála bych si nic víc, než držet tvé dítě v náruči.“
„Oh, mia,“ vydechl. „Nic by mi neudělalo větší radost, než být s tebou, ale to nemůžeme. Jsi Omiřina sestra. Jestli tě Fain někdy uvidí, ta bolest z jeho minulosti ho zničí. Nikdy bych si nemohl zakoupit vlastní štěstí na úkor agónie svého bratra.“ Přitáhl ji k sobě a sklonil jí hlavu na jeho rameno. „Důstanu zpět tvou dceru a dohlédnu na to, aby si byla daleko od Kyra. Ale nemohu s tebou utéct, Sumi. Nemohu to své rodině udělat. Matka by mi nikdy neodpustila, kdybych ji zneuctil.“
Zamračila se jeho slovům. „Chceš mi říct, že by tě raději viděla mrtvého?“
„Ano. To ano.“
„Dancere,“ pokárala ho. „Věřím tomu, že by žádná matka raději nepřišla o své dítě.“
Zvedl hlavu a palcem jí přejížděl po bradě, zatímco mu na okraji rtů pohrával smutný úsměv. „Jen řeči. Neznáš mou matku. Slibuju ti, že by mě mnohem raději viděla mrtvého, než abych ji zneuctil.“
„Tak jim řekni, že jsem tě znásilnila.“
Nad tím pobaveně vyklenul obočí.
„Mohla jsem tě nejprve omámit. Už jsem tě přece bez souhlasu políbila.“
„A mé rty ti za to děkují.“
Nesnášela ten okouzlující tón. „Tohle není sranda.“
„Ne. To není.“ Vzal ji za ruku a položil ji na své srdce, až cítila ten divoký rytmus pod svou dlaní. Spaloval ji pohledem, když promluvil hlubokým, zpěvavým přízvukem, který pro ni znamenal vše. „Jen za jediný drahocenný dotyk tvé ruky sám sebe rád odevzdám smrti.“
Chtěla ho za to nenávidět. Ale jak by mohla? Nikdo se k ní takhle nikdy nechoval. Jako kdyby byla ceněná a krásná. Jako by na ní záleželo.
„Najdu způsob, jak tě zachránit, Dancere. Dávám ti své slovo.“
„V tom ti přeju hodně štěstí. Protože upřímně, nechci umřít. Raději bych strávil zbytek svého života v tobě, nebo tím, že bych tě rozesmával.“
Teprve v tu chvíli si uvědomila, že je znovu tvrdý a že mu oči rudnou. Se začervenáním shlédla dolů.
Odfrkl si a zasmál se. „Zdá se, že to co se říká, je pravda.“
„Co?“
„Jakmile Andarioňan okusí něčí tělo, jsme nenasytní.“ Sklonil hlavu a jemně jí olízl krk a kousnul.
„Co to děláš, Dancere?“
„Mohou mě zabít jen jednou.“ Přetáhl jí košili přes hlavu. A pak si sundal boty a kalhoty.
V krku jí vyschlo z pohledu na jeho nahé tělo. Ale poslední věc, jakou chtěla, bylo mu způsobit další jizvy či zranění. „Co muži, kteří tě sledují?“
Oči mu teď svítily červeně – a světélkovaly více než předtím. Obtočil si její vlasy kolem ruky a pak si jimi přejel přes tvář. „Illyse nás varuje. A pokud se mě právě teď opováží vyrušit, budou se modlit k jakémukoliv bohovi, kterého uctívají, aby si to rozmysleli.“
Sumi chtěla protestovat, ale mysl jí potemnila, když do ní znovu vstoupil a našel perfektní rytmus.

***

Sumi se probudila, a pod tváří cítila Dancerovo teplou a svůdně voňavou kůži. Se spokojeným povzdechem otevřela oči a zjistila, že ji stále drží v náručí. Přejela mu nehtem přes bradavku, která okamžitě ztvrdla, jak mu na hrudi naskakovala husí kůže.
Zhluboka a ostře se nadechl. „Jestli nepřestaneš, mia, nikdy nedojdeme k základně.“
Políbila ho na hruď. „Cože znamená to mia?“
„Malá myško.“
Zvednula hlavu a vrhnula po něm podezřelý pohled. „Jsi si jistý, že to není urážka?“
Hravě našpulil rty. „Proč bych tě urážel, munatara? Jsi jednou z nejodvážnějších žen, jaké jsem kdy poznal.“
„Mluv dál takhle sladce, Válečný Hauku, a bude z tebe šťastný muž.“
Rty se mu pomalu zakřivily úsměvem, než ji jemně políbil. S rozzářenýma očima ji převalil, ale dával si pozor, aby ji příliš nemačkal. Minulou noc skutečně zjistila, jak je těžký. Mohl ji tím obřím Andarioňanským tělem snadno rozdrtit. Vážně měl tak tunu.
Ale nijak jí to nevadilo. Pokud by měla zemřít, nedokázala si představit lepší místo, než v jeho náruči.
V extázi zasténala, když do ní znovu pronikl a zíral na ni těma zářivýma, krásnýma očima. „Jak můžeš být pořád tak vzrušený?“
Přirážel boky v pomalém, pravidelném rytmu, který skrz ni vysílal vlny rozkoše. „Chceš, abych přestal?“
„To sotva.“ Kousla se do rtu, když mu vycházela vstříc. „Není divu, že se Andarioňané drží tak zkrátka. Jinak byste nikdy neopustili ložnici.“
Tomu se zasmál víc, než bylo třeba.
„Co?“
Vzal ji za bradu a políbil. „Loni, když se Darling obložil výbušninami a byl připraven vyhodit do vzduchu sám sebe i polovinu hlavního města, Caillen a Nyk tvrdili, že aby přestal myslet na pomstu, stačí, aby měl sex. Já se jejich návrhu vysmíval a oni se zase smáli mé hlouposti. A i když to nerad přiznávám, ty bastardi měli pravdu. Mají pravdu. Teď už to zcela chápu. Neexistuje nic sladšího, než být uvnitř tebe, mu tara. S radostí bych se vzdal jakékoliv mise, abych s tebou takhle zůstal.“
Přejela mu rukou přes pichlavou tvář, zatímco začal rychleji přirážet. „Myslela jsem vážně to, co jsem řekla, Dancere. S radostí bych nesla tvou rodovou linii.“
„Stejně jako já tu tvou. Ale bohové nám to nedopřejí, to oba víme.“
Slzy ji dusily, jak mu obtočila nohy kolem boků a přála si, aby ho mohla potkat v jiném čase a místě. Jestli byl Fain jen z poloviny tak mužný a dobrý milenec jako Dancer, jak ho mohla Omira kdy zradit s jiným? Jak mohla její sestra držet v rukou tak mnoho, a pak to bezcitně odhodit pryč?
Zbláznila se?
Mia?“ Zarazil se, aby jí setřel slzy z tváře. „Ubližuji ti?“
Zavrtěla hlavou. „To budoucnost mě zraňuje.“
„Nepřemýšlej nad tím. Stačí, když se mi podíváš do očí a budeš vědět, že máš v mém srdce místo, kterého se nikdy nikdo nedotkl. Je vyhrazeno pouze pro tebe.“
To ji přimělo brečet ještě víc.
Hauk si povzdechl nad tou srdcervoucí situací.
Zabořila mu prsty do vlasů a přitáhla ho k sobě. „Nejde o tebe, zlato. Jsem žena. A ne Andarioňanka. Občas se ve mně nakupí city. A pouhé pomyšlení na to, že bych tě teď měla ztratit…“ zajala jeho rty svými, když ho přetočila a osedlala si jej. „Není fér, že jsem na tebe čekala celý život a teď, když jsem tě konečně našla, tě musím nechat jít.“
Hauk zavrčel, když převzala kontrolu nad jejich rozkoší. Kdyby mohl, zastavil by čas, aby nikdy nemuseli opustit toto místo. Jaká to ironie, vážně, že v téhle poušti, která mu zničila život, když ho připravila o Kerise, našel nový se Sumi.
Akorát ten nemohl vydržet, to věděl. Příliš brzy ji bude muset nechat odejít a půjde na trest smrti.
Jak ji mohu nechat jít?
Ale jak sám řekl Sumi, nechtěl se trápit myšlenkami na budoucnost. Chtěl žít tady a teď, kde byli jen oni dva.
Dvě duše svázané něčím daleko hlubším, než jen fyzickou přitažlivostí.
Nepatrně se napjala. Usmál se. Tušil, že se blíží k vyvrcholení. O chvilku později zaklonila hlavu a vykřikla.
Vděčný, že ji potěšil, jí Hauk přejel rukama přes prsa, jak pozoroval extázi v jejím výrazu. Miloval ten pohled. To, že nalezla rozkoš v jeho dotyku a tělu. Cítil se k ní šíleně majetnicky. Ochranářsky. Nechtěl, aby ji takhle někdy viděl jiný muž.
Nechtěl, aby někdy měl někdo tuto její část.
Byla jeho.
Zaskřípal zuby a hluboce přirazil, jak se k ní připojil ve vyvrcholení. Jako svůdná Lorina se mu rozvalila na hrudi a spokojeně povzdechla, zatímco mu přejížděla rukou přes jizvy, které mu tak dávno způsobila jeho matka. Zvláštní, jak už mu na nich nezáleželo. Na rozdíl od Andarioňaněk, Sumi jeho jizvy nevadily.
Jen jeho čerství rány a modřiny. V noci strávila hodiny tím, že je líbala a obvazovala. A on udělal totéž pro ni.
Zavřel oči a vychutnával si teplo jejího těla. „Asi bychom se měli umýt a vyrazit k základně.“
„Mmmm.“
„Sumi?“
„Slyšela jsem tě. Jen chci s tebou být takhle častěji sama.“
Také chtěl víc než pouhé minuty. Toužil strávit celý život v její náruči.
Ale to nikdy nemohl mít. To věděl. A tak ji držel tak dlouho, jak se jen odvážil, než ji zvedl a odnesl k malému potůčku, aby se mohli okoupat.
Když se šel obléct, Sumin lehký smích ho zarazil. „Co?“
Roztomile stiskla rty. „Od chvíle, kdy jsem se probrala ve tvém stanu, jsem na tebe chtěla skočit a tančit kolem tebe jako kolem tyče. Jen jsem pomyslela na to, jak jsem ráda, že jsem konečně měla možnost.“
Zrudnul. „O tom nic nevím. Mě si připadala pěkně vyděšená, když ses probudila.“
„No, to jsem byla.“ Vylezla z vody a pomalu k němu postupovala.
Zatajil dech při pohledu na její nahé tělo lesknoucí se v ranním světle, jak se blížila. Byla štíhlá ale svalnatá. Pevná, ale sladká. V ústech se mu sbíhaly sliny touhou ochutnat ji. Ale při pohledu na jizvy a zranění z bojů se mu chtělo chytit Kyra a bít ho tak dlouho, až by byl celý ochraptělý škemráním o milost.
Přejela ho pohledem s hladovým úsměvem. „Ne tak docela vyděšená, jako jsem byla včera, když jsem viděla výraz ve tvé tváři, ale-“
„Promiň.“
Zavrtěla hlavou. „Neomlouvej se. Měl si plné právo chtít mou smrt. Neměla jsem souhlasit s tím, že sem přijdu, abych ti ublížila.“
„Neměla si zrovna na výběr. Znám Kyra. Slova pokud to potěší Vaše Veličenstvo nikdy neopustila jeho rty. Ani když mluví se šlechtou.“
„Přesto-“
Zarazil ji polibkem. „Fain mě již v mládí naučil, ať poslouchám očima a ne ušima.“
„Tomu nerozumím.“
„Rty a jazyky lžou. Ale činy nikdy. Bez ohledu na to, co ti kdo řekne, jeho činy prozradí pravdu o jeho srdci. A tvé činy mi nezavdaly důvod k pochybám. Byla jsi čestná od chvíle, co jsem tě potkal. To je to, v co jsem vložil svou víru.“
Sumi na něj v úžasu zírala. Byl tak nádherný, i s těma podivnýma očima, které jí až příliš rychle připadaly normální. Prsty mu přejela přes bradku a knír. „Je úžasné, jak rasa, která je známa svou hlučností a brutalitou, v sobě skrývá takovou poezii a krásu.“
Z toho pohledného úsměvu se jí zachvěl žaludek. „Jsme divoká rasa.“
„A Válečný Klan Hauků je nejdivočejší ze všech.“
„To jsme, mu mia.“ Pustil ji, aby se mohli obléct.
Sumi se kousla do rtu, když se sklonil, aby si vzal kalhoty. Ten chlap měl ten nejhezčí zadek, jaký kdy viděla. A to svěží, vlnící se tělo…
Sakra.
Prostě sakra. S povzdechem se otočila a začala se oblékat. Snažila se nemyslet na to, jak moc by si z něj ráda ukousla další sousto.
Hauk se zarazil a zamračil, když si natáhl košili. Cítil teď takový podivný klid. Poprvé ve svém životě byl v klidu a netušil proč. V naprostém míru.
Hořký vztek, který v něm žil a hnal ho kupředu ve válce, byl potlačen a v tichosti. Sumi v něm rozpálila takovou radost, jakou nikdy nepoznal. Jeho srdce bylo lehké, a jediné, co chtěl, bylo ji rozesmát. Aby poznala stejné štěstí, které mu dala.
Zaváhala, když ho načapala, jak ji pozoruje. „Co je?“
Usmál se. „Co co je?“
Tisíc rozkošných výrazů jí přejelo přes krásnou tvář. „Proč mě tak sleduješ?“
„Netuším, o čem to mluvíš.“ Jemně ji k sobě přitáhl a přejel jí rukama přes vlasy, než je pro ni spletl.
Zaklonila hlavu a pohlédla na něj. „Co to děláš?“
„Upravuji ti vlasy dle stylu Andarioňanských válečnic.“
Sumi svraštila obočí. Bylo to tak zvláštní. A vážně, bylo absurdní, že tak intenzivní chlap si hrál s vlasy. „To proto si vrahové Ligy zaplétají vlasy? Protože byla založena Andarioňanem?“
Dále jí splétal prameny. „Ne tak ledajakým Andarioňanem, mia. První Keris z klanu Soupeřících Pookrevních Hauků. Dříve Andarionský válečník musel získat právo na to, aby si nechal narůst vlasy. Až do Endurance zůstaly krátké. Poté je mohl nechat růst, dokud nebyl poražen v bitvě. A nikdo nikdy neporazil Kerise. Takže když založil Ligu, aby bojovala proti lidskému tyranovi, všichni vojáci Ligy nosili dlouhé vlasy a ty poté splétali, aby mu vzdali čest.“
To dávalo smysl. Vždy přemýšlela, proč to vrahové dělají. Teď už to věděla. „Tak proč už Andarioňané nenosí své vlasy svázané na zádech?“
„Ten zvyk převzalo příliš mnoho lidí.“
„Myslím to vážně, Dancere.“
„Já taky. Cítíme ke své domovské planetě divokou loajalitu, která se dá srovnávat pouze s Phrixiany. A když začalo náš styl přejímat tolik cizinců, změnili jsme jej v několik kratších copánků.“ Vytáhl koženou pásku z chrániče předloktí a svázal si s ní vlasy.
Poté se sehnul a zanořil prsty do tmavé půdy. Usmál se na ni, než jí nakreslil vzor kolem očí, po tváři a čelisti. „Teď vypadáš jako divoká válečnice, kterou v duchu jsi, munatara.“  Něžně ji políbil na druhou tvář, než si šel sebrat věci.
Sumi zvědavě přistoupila k vodě, aby si prohlédla ten krásný a vířivý tvar. „Co to znamená, Dancere?“
Neodpověděl. Přehodil si batoh přes rameno a zajistil jej. „Musíme si pospíšit, abychom dohnali ostatní. Jakmile tě k nim v bezpečí dostanu a ujistím se, že jste schopni kontaktovat Nyka, vezmu si jednu z motorek a odvedu vrahy pryč.“
Chtěla zopakovat svou otázku, než jí pohled padl na krátký Andarioňanský meč, co měl na zádech. Na jílci, ve zlatě, byl stejný symbol, co měla na tváři. Byl totožný s tím, co měl na chráničích předloktí. Roztáhnutá křídla jestřába. A v tu chvíli věděla, co neřekl slovy.
Označil ji za svou.
Poslouchej očima…
Dusily ji slzy. Zrychlila své kroky, aby jej dohnala, a vzala za ruku. Lehce ji stiskl, než zavolal Illyse, aby je vedla. Ruku v ruce šli, zatímco se snažila naučit Andarionštinu. Což se ukázalo jako velmi složité. Z jeho rtů odkapávala jako píseň tím hlubokým, rezonujícím hlasem.
Ale její lidský jazyk se zachytával na všech samohláskách a dvojkláskách.
Když o několik hodin zastavili, aby si odpočali a nakrmili Illyse, viděla, jak mu po noze stéká krev.
„Jak můžeš bez stížnosti pokračovat?“
Pohlédl na krev a pak pokrčil rameny. „Není to tak zlé.“
Protočila oči v sloup, otevřela batoh a vytáhla antiseptický hadřík. „Přísahám, že vy Andarioňané musíte mít jiný práh bolesti než lidé.“ Stáhla mu kalhoty, aby viděla, že mu noha začíná hnisat. Zamračila se. „Vypadá to špatně, zlato.“
Pohnul nohou, aby na ni viděl. A pak se na ránu roztomile zašklebil. „Budu v pohodě.“
Zavrtěla hlavou nad jeho nonšalancí, jak se mu snažila ránu očistit a převázat. „Co by řekl Syn, kdyby tu byl?“
„Že jsem idiot.“
Jeho nečekaně suchému odseknutí se zasmála. „Říká ti to často?“
„Neustále.“
„A tobě to nevadí?“
„Říkám mu hůř.“
Sumi se pokusila představit si takové přátele. Nikdy jich neměla mnoho, a Avin vyhnal tu hrstku lidí z práce, se kterými se scházela. V duchu si již vytvořila profily mužů a žen, které viděla v Dancerově modulu. Škoda, že nikdy nepozná, jestli se trefila.
Neochotná přemýšlet o budoucnosti, která je čekala, ho lehce políbila. „Hotovo.“
Bez stížností se postavil, a pak si ji přitáhl do náruče zády k hrudi. Objal ji a zabořil jí obličej do krku. Cítila, jak jí proti boku tvrdne.
Hauk zavřel oči a vychutnával si, že ji takhle může držet. Bylo to velmi lidské. Andarioňané se na veřejnosti moc nedotýkali.
Když zrovna nebojovali, tak byli velmi obezřetní.
A to ho přimělo přemýšlet nad tím, jak spolu Keris a Dariana mohli trénovat. Jak zvládli mít manželství bez dětí.
Toužil jen po tom, aby mohl Sumi svléknout a strávit s ní zbytek dne. K čertu se zbytkem vesmíru.
Kdyby se vzali…
Hauk se napjal, když se mu vybavilo něco z dětství.
„Jsi v pohodě?“
Pokusil se přivolat zpět to, co se mu jeho mysl snažila sdělit. Ale bylo to pryč stejně rychle, jako se to objevilo. Napřímil se, pustil ji a otřel si obličej předloktím. „Jo, jen jsem… zmatený.“
„Čím?“
„Ničím. Byla to jen prchavá myšlenka, která nic nezanechala.“ Zvedl batoh a vzal ji za ruku. Ale jak pokračovali, nedokázal přestat přemýšlet nad jednou věcí-
Vzhledem k tomu, jak dlouho spolu Keris a Dariana byli, jak se jim podařilo zůstat bez dětí?
Jak se blížili k Akselově staré základně, Hauk s trhnutím Sumi zastavil. Měl z toho špatný pocit. Něco nebylo v pořádku.
„Dancere?“
Místo odpovědi se otočil a prohlížel si poušť kolem nich. Nic tam nebylo. Ale ten pocit stále přetrvával.
Sumi mu vjela rukama do vlasů a přinutila ho se na ni podívat. „Děsíš mě. Co se děje v té tvé hlavě?“
Vrhl po ní trpkým pohledem. „Ty se neděsíš.“
„Příležitostně ano. Takže, o co jde?“
„Jen mě pronásledují duchové minulosti.“ Podíval se znovu na základnu, která byla jen chatrnou, rozlámanou slupkou oproti tomu, jak ji naposledy viděl.
Za těch osm let se mnohé změnilo. V té době byla Kiara unesena Akselem a přivedena sem, aby tu zemřela. Nykyrian se dal na sebevražednou misi, aby ji zachránil. Vyslal Hauka, aby za každou cenu Kiaru získal, zatímco Nyk hrál návnadu pro Aksela a jeho muže.
I teď si dokázal vybavit ten úzkostný výraz v Nykyrianově tváři těsně před tím, než sem vyrazili. „Pokud toho nebudu schopen, řekni jí, že ji miluju, že jsem ji vždycky miloval, a že z našeho dítěte nemohu být více nadšený.“ Nykyrianova upřímná slova mu stále vysílala mráz po zádech. Jeho nejlepší přítel mu v té době přichystal zatraceně mizerný den. Stále za to Nykovi dlužil výprask.
Ale teď byla úplně jiná doba. Na krk mu dýchal úplně jiný nepřítel a snažil se ho zabít. Ten, jeho tvář a jméno neznal.
Pokrčením ramen se zbavil toho pocitu, vzal Sumi za ruku a vedl ji k polorozpadlé budově.
Udělali sotva tři kroky, když ho Sumi zastavila. Zamračeně se na ni podíval.
Skrčila se a zatahala za jeho paži, aby udělal to samé. Bez otázek poslechl. Sumi zúžila pohled na stín, který se objevil ve dveřích základny. Aby se lépe ukryla, doplazila se po zemi k malé vyvýšenině v zemi. Stáhla svou zbraň z Haukova ramena a využila její zaměřovač, aby si prohlédla budovu.
„Máme problém,“ zašeptala a podala zbraň Haukovi.
Podíval se přes zaměřovač a pak zaklel, když uviděl, co ji znepokojilo.
„Inkové?“
Zavrtěl hlavou. „Boldoriané.“
„Jak to víš?“
„Jednoduše z jejich počtu. Inkové cestují v menších skupinkách a nepřipravují pasti. Jsou to zbabělí lupiči.“
„Tak fajn… podívám se z blízka. Uvidíme, co zjistím.“
Popadl ji za ruku, když vyrazila pryč. „Já to udělám.“
Usmála se jeho nabídce a poplácala ho po paži. „Jsi příliš velký na to, aby ses skryl, zlato. Víš to. Tohle vyžaduje někoho, kdo může skutečně splynout se stíny… ne někoho, kdo sám bude obrovský vrhat.“
„Sumi…“
S očekáváním se na něj podívala.
Hauk zaváhal, když zíral do těch oříškových očí, které ho spalovaly. Vtipné, že si před osmi lety myslel, že je Nykyrian idiot proto, že neřekl Kiaře sám to, co chtěl, aby věděla. Že jejich společný čas promrhali v tichosti.
Teď to chápal. Bylo těžké pustit někoho tak hluboce do vašeho života. Nahlas přiznat, že oni samotní, si drží místo uvnitř vás, kde vás jen oni mohou zničit. A Sumi rozhodně držela jeho srdce i duši v jejích jemných rukou. Jediný tvrdý pohled či slovo z jejích rtů by ho dokázaly zlomit hůře, než jakýkoliv nepřátelský útok.
Jen to řekni.
Řekni jí to.
Slova ho dusila. Nejsi zbabělec.
„Budu hned zpátky.“
Než stihl promluvit, byla pryč. Hauk nedokázal dýchat, když si uvědomil, že ji nechal jít, aniž by jí řekl, ať na sebe dává pozor. A každá uběhlá minuta pro něj byla jako naprostá muka, když si představoval všechny možné zvěrstva, co ji mohla postihnout.
Prosím, vrať se.
Pokud by jí někdo ublížil, roztrhal by ho na kusy a užíval by si to. Nikdo by raději neměl položit ani jediný prst na její tělo. Raději by ani neměli vrhnout zlý pohled jejím směrem.
Zoufalá bolest v něm narůstala, když ho mysl mučila trýznivými možnostmi. Andarion v něm chtěl okamžitě zaútočit na základnu a srovnat ji se zemí.
Ale rozumnější část z něj věděla, že kdyby to udělal, Boldoriané by zabili každého, koho v této budově miloval dříve, než by prošel dveřmi.
Je vyškolenou vražedkyní, ne civilistkou. Dej jí čas to prozkoumat.
To se mnohem snadněji řeklo, než udělalo. Nenáviděl, že neměl komunikátor v uchu, díky kterému by s ní mohl zůstat v kontaktu. Že nevěděl, co se dělo.
K čertu s touhle blbostí…
Byl připraven vyrazit, když ucítil na své noze ruku. Přetočil se s úmyslem roztrhnout hrdlo svému útočníkovi.
Dokud se nepodíval do páru krásných oříškových očí. Popadl ji do náruče a pevně ji k sobě přitiskl.
„Nemůžu. Dýchat.“
Uvolnil sevření. Lehce.
Sumi si položila hlavu na jeho hruď a usmála se, když ji naplnilo teplo. Možná neřekl, že je pro něj důležitá, ale to objetí vyprávělo o strachu, který cítil. „Pořád nemůžu dýchat.“
Nakonec ji pustil. „Co jsi zjistila?“
„Je to ošklivější než peklo. Rozhodně tvůj typ místa. Plné nežádoucích osob, které jsou příliš vyškoleni a mají příliš munice… a nedostatek mýdla.“ Podala mu malý batoh.
Spadla mu čelist, když ho otevřel a našel tam hromadu elektroniky. „Kde jsi to vzala?“
Mrknula na něj. „Vrah, pamatuješ? Dva z jejich nejstatnějších sem sejmula vzadu. Doufám, že to nebyli ničí přítelkyně. Nicméně, tohle měli na sobě. Nestihla jsem ani spočítat těla. Ale v prvním patře je jich alespoň dvacet. Nahoře se to zdá být více. Jsou vyškoleni. Jsou to divoši. A jsou připraveni na Andarioňana.“
„Máš pravdu. To zní jako můj typ místa. Pojďme se vrátit a naplánovat párty.“
„Ano, pane. Kapitáne, pane. Až po vás, pane.“
Hauk se zamračil při jejím použití hodnosti, kterou ho nikdo neoslovil již roky. Znělo to tak zvláštně, a přesto, zbožňoval to škádlivé světlo v jejích očích. Než se stihl zarazit, políbil ji na rty a pak se odplazil pryč do bezpečného prostoru, kde mohli plánovat a svázat Illyse.
Sumi následovala Dancera zpět k útesům. Objevili malé útulné místo, které mohli využít jako úkryt. V tichosti seděla, zatímco si prohlížel plány základny.
„Bez pochyb je drží buď přímo nebo v blízkosti Akselovi staré kanceláře.“ Ukázal, kde zhruba to v druhém patře bude na nákresu, který načrtl do jeho tabletu.
„Před jakou dobou byla tvá mise?“
„Před osmi lety.“
Rozšířily se jí oči. „Jsi si těmi místy jistý?“
„Jo, mám děsivého pamatováka na plány. To je důvod, proč jsme s Darlingem tým. Bez schématu si nezapamatuje ani hovno.“
Ale to, co na ni opravdu udělalo dojem, byl fakt, že i když měl mnohem více zkušeností s plánováním takových akcí, pořád poslouchal její návrhy a rady. Ani se moc nezlobil či nebyl defenzivní, když kladla otázky, jako byla ta o jeho paměti. To, že nestavěl jeho ego do cesty, o něm vypovídalo mnohé. Choval se k ní jako k parťákovi.
A to pro ni znamenalo vše. Nikdo nikdy nebral příliš velké ohledy na její názory.
S povzdechem obrátil tablet. „Tady bývala munice, když to vlastnil Aksel. Napadlo mě, že pokud tam stále je a my bychom se tam dostali, dalo by nám to hodně palebné síly.“
„To je velké pokud.“
„Já vím.“ Zamyšleně si palcem třel vousy na bradě.
„Ale líbil se mi ten nápad s utvořením časovače, co odstřihne elektřinu. Co kdybychom zkusili standardní postup pro dva vrahy Ligy a vzali to systematicky? Mohli bychom popadnout zbraně, když bychom je našli. Co si o tom myslíš?“
Dancer to zvažoval. „Další velké jestli. Neznáme velikost jejich zásobníků ani úroveň nabití. Už jsem to zkoušel a akorát jsem tím získal nakopaný zadek. Nehodlám si to zopakovat. Nicméně… tvůj nápad se mi zatím líbí nejvíc. Můžeme to zkombinovat s tím, co jsem dělával s Darlingem. Říkala jsi, že jsi viděla útok na vězení?“
Kývnula. „Ale… vy dva jste byli tak trochu bezostyšní, když jste to dělali. A nemáme tady armádu Sentelly a Tavali, aby nás kryli.“
„Jo, no, s Darlingem běžně nejsme tak sebevražední. Byl trochu na hraně z toho, že si myslel, že zabili jeho ženu a toužil po krevní mstě. Ale byl to náš normální způsob útoku, jen na to obvykle jdeme jemněji. Pokud jsi studovala mé pohyby, pak víš, jak mě krýt z boku.“
„Budeš vepředu?“
„Jo. Znám to uvnitř.“
Sumi zaváhala. Vepředu, to byla ta nejnebezpečnější pozice. Zanechá ho to úplně odhaleného.
Dancer se setkal s jejím pohledem. „Dává to největší smysl. Já je nalákám. Ty dorazíš.“
Oči se jí zalily slzami. „Nejsem si jistá, že tě to můžu nechat udělat.“
Hauk ztuhl, když zaslechl ta nejcennější slova ve vesmíru. I když miloval své přátele, nikdy jim nevadilo ohrozit jeho zadek kvůli misi. „Sehrajeme své role. Všichni se vrátíme domů.“
Rty se jí zachvěly. „To bys raději měl. Pokud mi zemřeš, nikdy ti to neodpustím.“
Přitáhl si ji k sobě a pevně ji stiskl. „Nikam nejdu, mia. Mám slib, co musím dodržet.“
Její horké slzy mu spadaly na kůži, když mu obtočila ruce kolem krku. „Miluju tě, Dancere,“ zašeptala. „Opravdu ano. Nikdy jsem to nikomu neřekla. Ani Kaleinině otci.“
Po celou minutu nedokázal promluvit, jak se jeho srdce roztříštilo a zůstalo po těch slovech celé zubaté a od krve. Bývaly časy, kdy snil o tom, že mu žena řekne tato slova. Ale ten sen zemřel společně s Kerisem.
Ale teď…
Nemohl uvěřit, že skutečně našel někoho, kdo ho dokáže tolerovat.
„Taky tě miluju, munatara la frah.“
Sumi se odtáhla a podívala na něj. Nemohla uvěřit tomu, co slyšela. Ne, dokud nespatřila pravdu v jeho očích. Nikdy se na ni nikdo tak nedíval.
Jako kdyby byla vzduchem, který dýchal.
„Nedovolím, aby tě Dariana dostala, Dancere. I kdybych jí měla podříznout ten její zatracený krk, abych tě udržela v bezpečí, udělala bych to. A vychutnávala bych si při tom krev, co by mi proudila pod rukama.“
Přes celou jeho tvář se mu rozšířil úsměv, který odhalil jeho tesáky. „Mluvíš jako opravdová Andarionská válečnice.“
Zvedl si její ruku ke rtům a vtiskl jí polibek do dlaně. „Jsem a vždy budu tvůj, jen tvůj, Sumi.“ Přitiskl k ní tvář, než ustoupil.
Zevnitř jí drásal strach o něj, když sledovala, jak se připravuje na jejich útok. Ale věděla, že to musí nechat být. V nejbližších hodinách si nemohla dovolit, aby jí jakékoliv emoce zahalovaly úsudek či ji přiměly zaváhat.
Tady šlo o bitvu a Dancer potřeboval v zádech vraha. Ne emocionální ženskou, která by ho rozptylovala.
Z jejich těl se zbavili všech barev kromě černé a hnědé, aby se lépe ukryli ve stínech.
Hauk se zamračil na její vlasy, když si všiml světlé barvy. To určitě vynikne. „Už chápu, proč jsi na sobě měla černou paruku.“
Sumi kývnula při jeho prohlášení. „Je těžké skrýt světlé blond vlasy ve tmě.“
Podal jí svůj šátek, kterým si zakryla vlasy. Přidal více špíny a hlíny na její kůži pro maskování. To samé použil na jasnější oblasti jeho obličeje. Čelo, podél lícních kostí a na bradu. Skutečným Andarionským způsobem si vykreslil geometrické obrazce, které byly krásné a zároveň praktické. A tentokrát v tom rozhodně viděla znaky jeho rodiny.
Než odsouhlasil její oblečení, sundal si z ramen košili a přetáhl ji přes ni.
Zamračila se nad jeho jednáním. „Co to děláš?“
„Je odolná proti výbuchu. To tvé pončo není.“
„To se ale mám. Ty až tak ne, protože tam nehodlám nakráčet, aniž bys měl ochranu.“
Usmál se jejímu vzteku, když z batohu vytáhl kabát Sentelly. „Nebudu bez ochrany.“
Když zvědavě pozvednula obočí nad tím, proč jí nedal kabát, podal jí ho. V okamžiku, kdy tu hmotnost upustil, klopýtnula dopředu. „Ach můj Bože! Z čeho to je vyrobené? Z kamení?“
Rozesmál se. „To je to, co nosíme do boje.“
No, to jistě vysvětlovalo velikost jeho postavy. Ta věc musela vážit sto kilo.
Nejméně.
Mrkl na ni, natáhl ho na sebe a pak si odtáhl copánky z obličeje.
Lehce přejela rukou přes černý kroutící se vzor, který se mu táhl od oka přes tvář. „To je jestřábí křídlo, že?“
Naklonil k ní hlavu. „Jestřáb. To po něm byla má rodina pojmenována.“
Nejdivočejší okřídlený dravec známý v každém světě. Říkalo se, že jsou smrtící kdykoliv je jejich hnízdo ohroženo. Teritoriální a vzdorovitý.
„To je důvod, proč je tu držena tvá Endurance?“ Tohle byla jedna z rodných zemí jestřába.
„Z části. Ale také proto, že to Oksanansům má rodina zabránila zotročit náš svět. Během Endurance vždy vyšplháme na nejvyšší bod v Oksaně, abychom tam získali jedno jestřábí peří či kost k připomenutí oběti, kterou naše rodina prokázala naší planetě. Abychom našim mladým ukázali, že mohou dosáhnout jakéhokoli cíle a přejít jakoukoli překážku. A to bez ohledu na to, jak vysoko vystoupají, vždy tady bude rodina, která je chytí, pokud padnou.“
Ale jeho nikdo nechytil, když padl. Byl ponechán o samotě, pak opuštěn a jen pro smích.
A od Thii věděla, že to Dancer nezvládl až na vrchol, než Keris zemřel. Místo toho Dancer zjistil, že se k němu jeho rodina obrátila zády, protože nebyl tím synem, jakým měl být. V té chvíli si uvědomila, že to byl důvod, proč bojoval tak, jak bojoval. Jako kdyby chtěl všem dokázat, že je hoden.
Dokonce i sám sobě.
Políbila ho na rty. „Jsi tím nejsilnějším mužem, jakého jsem kdy poznala, Dancere. Nikdo není hoden tvého šlechtického rodu. Ctíš svou rodinu i předky. Jsi poklad Andarie. Vím, že první Dancer z Klanu Hauků Válčící Krve se usmívá pokaždé, když se podívá dolů a vidí sílu a krásu svého jmenovce.
Hauk nemohl dýchat, jak si ta slova v duchu zopakoval. S nikým se nikdy necítil tak, jako s ní. Jako kdyby mohl dokázat cokoliv. I létat. „Nedovolím, aby ti ublížili.“
„A já nedovolím, aby ublížili tobě.“ Vytáhla nůž a sundala si šátek z hlavy.
Nechápal, co dělala, dokud ho nerozsekla napůl a neobmotala mu část kolem obličeje a hlavy. To bylo to, jak Andarioňané bojovali. Nikdy neodhalovali tvář svým nepřátelům.

Když skončila, oplatil jí tu laskavost. Uvázal Illyse, aby se ujistil, že nebude raněna. A pak společně, bok po boku, zamířili do války.

23 komentářů:

  1. Díky za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Úžasný, moc děkuji za překlad. Je jen škoda ze to nevychází častěji, protože se mi tato kniha moc líbí.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Bohuzel kniha uz nekolik mesicu hleda nahradni prekladatelku a stale se nikdo neozval, takze aby nestala, tak prelozim neco jen kdyz mam chvilku volno :)

      Vymazat
    2. Díky za každou tvou chvilku volna :o)

      Vymazat
  4. Vdaka za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  5. supeer, ďakujem,
    bety

    OdpovědětVymazat
  6. Vdaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Vdaka za pokračovanie.

    OdpovědětVymazat
  8. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  9. děkuji za pokračování

    OdpovědětVymazat
  10. Diky za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  11. Moc děkuji za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. Moc děkuji za další kousek knížky. Dík

    OdpovědětVymazat
  13. Veľmi pekne ďakujem za ďalšiu kapitolku.

    OdpovědětVymazat
  14. Srdečná vďaka za preklad... :-) ;-)

    OdpovědětVymazat
  15. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  16. Děkuji za další kapitolu

    OdpovědětVymazat