pátek 20. listopadu 2015

Zrozen ze Zuřivosti - Kapitola 19



Hauk se zašklebil bolestí. S mrkáním otevřel oči a ocitl se v táboře s ostatními.
Sakra.
Nechtěl tu zůstat. Ale co ho ohromilo, byl zvuk smíchu. Zamračil se, otočil a spatřil, jak jsou Thia, Darice i Sumi uneseni příběhem, který jim Bastien vyprávěl.
„Takže Fain poplácal toho chlapa po zádech a řekl: „Je mi líto, že tě můj zdravý rozum uráží. Ale koukni na to z té lepší stránky. Pokud jde o prokrastinaci, tak jsme měli až pozoruhodně produktivní den.“

Smích vymizel ze Suminy tváře, když se setkala s Haukovo pohledem. Vstala a okamžitě se k němu rozběhla. Ale vřelost se jí vrátila do rysů, když mu položila ruku na čelo. „Jak se cítíš?“
„Jako chlap, co to zkusil na Thiu a Nyk ho viděl.“
Zavrtěla hlavou a protočila oči v sloup. Ostře se nadechla, než se ho jemně dotknula těsně pod okem. „Máš pořádný monokl. Kdo byl dost vysoký, aby v boji zasáhl tvou tvář?“
„Ne. Ale to dřevo v rukou toho hajzla mu dodalo výšku.“
Odfrkla si nad jeho humorem, než vytáhla lahev vody a pomohla mu se napít.
„Jak dlouho jsem byl mimo?“
„Několik hodin.“
Zaklel. „Musím jít.“
„Ne, to teda nemusíš.“
„Sumi…“
„Nehádej se. Tady musím dupnout nohou, Dancere. Pokud se pokusíš odejít, nacpu ti tu nohu do zadku.“
Rozesmál se a pak zasténal.
Thia a Darice si stoupli za ni. Strčila do Darice. „Říkala jsem ti, že není mrtvý.“
„Z toho chrápotu jsem to taky poznal. Tvrdil jsem, že umírá.“
Thia na Darice nespokojeně mlaskla, než se zamračila na Hauka. „Proč tvé oči stále září rudě, strejdo Hauku?“
Nad její otázkou se mu sevřely vnitřnosti. Sakra. Měly přestat, zatímco spal. Skutečnost, že nepřestaly…
Byl v hlubokých andarioňanských sračkách. „Netuším, že to dělají.“
Přikývla. „Je to velmi zvláštní. Nikdy jsem netušila, že to vaše oči dělají.“
To proto, že to byla mimořádně vzácná záře. A to, že dál zářily – to se stávalo jen v jednom z několika stovek miliard případů.
Jsem to ale šťastlivec…
Daricovi začalo tikat v čelisti, ale jeho synovec tentokrát držel jazyk za zuby.
Bastien přinesl malý talířek s jídlem a něco, co se zdálo být kořením. „Pokud tě zmlátili podobně jako mě, vím, že budeš mít problém žvýkat, ale… tenhle kořínek minimalizuje bolest.“
„Díky.“ Hauk položil talíř vedle Sumi.
„No tak, děti,“ řekl Bastien. „Dejme jim chvilku.“
Darice zaváhal, než za nimi vyrazil zpět k ohni.
Hauk sebou trhl, jak se snažil žvýkat maso. Bastien měl pravdu. Jíst bylo těžké.
„Musím se vrátit pro Illyse.“
„Už jsme se o to postarali.“ Ukázala k místu, kde byla stočená lorina a spala. „Bastien řekl, že mu dlužíš večer plný alkoholu za škrábance, které mu dala.“ Odmlčela se. „Vážně netušíš, že ti září oči?“
Ohlédl se, aby se ujistil, že jim ostatní nevěnují pozornost, než ji chytil za ruku a vedl ji ke svým naběhlým slabinám. Když promluvil, měl hlas tak tichý, že byl sotva slyšet. „Mohu jen říct, jak moc chci být v tobě. Což je vzhledem k bolestem, které všude cítím, směšné. Brrr, jak mohu být nadržený a současně umírat? To, co mi děláš, není správné, ženská.“
Zrudnula při jeho škádlení. „To je to,“ řekla a sklopila oči k jeho rozkroku, což přimělo jeho penis sebou škubnout, „co to způsobuje?“
Hauk zaváhal, než jí odpověděl. „Ne, ale tím to začalo. Je to vázáno na mé hladiny adrenalinu a vasopresinu.“
Vyčítavě přimhouřila oči. „Tvrdils, že o tom nic nevíš.“
Obtočil si pramen jejích vlasů kolem prstu. „Nechtěl jsem tě vyděsit.“
„Proč by mě to vyděsilo?“
Hauk pustil její vlasy a polkl jídlo. Proč by ne? I když to byl velmi vyhledávaný gen, většinu žen, které znal, děsil – a to to byly Andarioňanky, které o něm věděly a chápaly jej. Jeho matka byla jedinou výjimkou. Poté, co zjistila, že tuto mutaci najde v samcích rodu Hauků, naštvalo ji, že v jejich otci nedokázala vyvolat tenhle druh oddanosti. Jejich hádky, které slyšel, když tam ještě bydlel, byly docela nukleární a pravděpodobně měly hodně co dočinění s tím, že jeho otec nebyl schopen cítit takovou lásku a oddanost vůči ní.
Jak může někdo milovat někoho, kdo na něj neustále naléhá a vysmívá se mu za něco, čemu nemůže pomoci?
Znovu se napil, než odpověděl. „Je to pro samce mimořádně vzácný stav. Genetická vada, kdy dojde k nadprodukci vasopresinu, jakmile se do někoho zamilujeme. Kdykoliv k tomuhle u Andarioňana dojde, říká se, že ho žádná jiná žena nikdy nepotěší – že se nikdy nevzdá ženy, která to v něm probudila. Je to to nejvyšší spojení.“
Přitáhla si kolena k bradě a on spatřil v jejích očích strach, jak ho pozorně sledovala. Ale neměl tušení, proč se tak cítila. „Má to ještě další účinky?“
„Jaké?“
„Jsi pak násilný?“
Srdce se mu sevřelo z její otázky, když konečně pochopil ten strach. „Ne, mia. Prostě jen jsme extrémně loajální a chráníme toho, kdo v nás ten pocit probudil.“
„Násilně?“
To skrz něj vyslalo vlnu vzteku. Ne vůči ní, ale vůči tomu bastardovi, který do jejího laskavého srdce zasadil takovou hrůzu. „Nejsem tvůj bývalý přítel, Sumi. Nikdy bych tě neudeřil. Z žádného důvodu. A tak to nefunguje. Nutí nás to k ochranně naší družky a dětí – až do sebevražedné míry. Stejně jako dnes, když jsem tě spatřil krvácet a vyrazil jsem za nimi bez ohledu na sebe, protože tě zranili. Ten vztek je toho součástí, ale nikdy není zaměřen na ty, které milujeme. Pouze na ty, kteří je ohrožují. To ty srazíme k zemi. Ne naše ženy.“
„Opravdu?“
„Opravdu. To nárůst adrenalinu a ochranitelství mi dovolil zadržet Oksanansi, když zaútočili na Andarii.“ Vjel jí rukou do hebkých vlasů, které jej fascinovaly, a zíral jí do očí, aby v těch jeho viděla upřímnost. „Jsem jen tvůj, mia. Vlastníš ze mě tu část, jakou žádná jiná nikdy neuvidí. A tohle-“ ukázal na své oči, „-je jen pro tebe.“ Pohlédl na Darice a povzdechl si. „A on to ví. Nemohu to skrývat. Ne, že bych chtěl.“
S třesoucí se rukou zvedla kus masa a pečlivě jej nakrmila. „Miluju tě, Dancere.“
Kousnul ji do prstu. „A já tebe.“
Sumi se cítila hrozně za to, co mu způsobila. Jednoduše mu zničila život. A přesně to po ní Kyr chtěl.
To pomyšlení jí nijak nezvedlo náladu. Když jí Kyr zadal tuto misi, vypadalo to tak jednoduše. Ale teď…
Jak mohla ublížit někomu, kdo pro ni tolik znamenal?
S bolavým srdcem mu odhrnula vlasy z obličeje. „Poslals zprávu svým přátelům?“
Trhl sebou, jak se snažil žvýkat. „Jednu. Doufám, že se k nim dostane. Nebudeme to vědět minimálně ještě den.“
Sumi sklopila oči k žebrům, které stále hrozivě krvácely. Ani Thia ani Darice netušili, co by s tím mohli dělat. A ona nesnášela to, jak se cítila k ničemu. „Bastien říkal, že z nich nemohl dostat nic o tom, kdo je najal. Jen to, že si toho někoho opravdu naštval tím, že si zavraždil tolik z jeho bratrů.“
„Říkal jsem ti, že seznam mých nepřátel je nekonečný.“
„Nejsi vtipný.“
Hravě nakrčil nos. „Jen trošku.“
Zavrčela na něj.
Thia k nim přišla s Dancerovým spacákem a nafukovacím polštářkem. „Všichni jsme se shodli, strejdo Hauku, že pokud se pokusíš odejít, vypustíme na tebe Darice.“
Zíral na ni. „Proč mě tak nenávidíš?“
Thia se smíchem stiskla Sumi rameno, než se vrátila k ohni.
A zatímco dojídal, Sumi opatrně rozložila spacák a nafoukla polštář. A poté mu do něj pomohla.
Hauk, který už se nestaral o to, co si myslí Darice, otevřel náruč a Sumi do ní vklouzla. Bez stížností se mu stulila u boku, přičemž si dávala pozor, aby mu neublížila. Zavřel oči a vychutnával si ten pocit toho, že je u něj. Toho, že je v bezpečí.
Sumi naslouchala jeho rozedranému dechu. „Jsi v pořádku?“
„Ne,“ řekl skrz zaťaté zuby. „Jsem v pekle. Kompletním a naprostém.“
Se strachem se k němu natočila. „Co se děje?“
Přejel jí prstem po tváři. „Zmlátili mě, a jsem tak nadržený, že přísahám, že z toho vzplanu. A nemůžu dělat nic ani s jedním ani s druhým.“
Sumi si odfrkla nad jeho zoufalým, úzkostným tónem. „To nemůžeš myslet vážně.“ Ale věděla, že myslel, podle velikosti boule, co se jí tlačila na kyčel.
„Jakou barvu mají moje oči?“ Zasténal a zakryl si rukou obličej. „Netušil jsem, že je to tak naprd.“
„Co? Milovat mě?“
„Ano.“
„Myslím, že jsem uražena.“
Vtiskl jí tvář do vlasů. „Je lepší být psychicky uražena, než fyzicky trpět.“
„Je to opravdu tak zlé?“
Zvedl ruku, aby po ní vrhnul podrážděný úšklebek.
Našpulila rty a rozesmála se mu. „To je mi líto, zlato.“
„Mělo by. Zabíjíš mě.“
Zamlaskala na něj jazykem. „Mohu pro tebe něco udělat?“
Jeho odpověď byla sušší než poušť kolem nich. „Vyklešti mě.“
„Vážně? To chceš?“
„No… možná. Ach, sakra, jen mě omrač a udrž v bezvědomí, než se sem dostanou ostatní.“
Rozesmála se jeho hravému trápení. „Ty jsi takové děcko.“
„Vyzývám tě, aby sis to zažila bez kňučení. Já jsem totiž ve všem naprosto děsivý.“
Zaklonila se a rozhlédla po ostatních. Darice už šel spát. Bastien a Thia, kteří byli zády k nim, seděli na druhé straně ohně a povídali si.
Sumi se ujistila, že jsou zcela mimo dohled, než mu pod dekou rozepnula kalhoty.
Vykoukl zpod paže. „Co to děláš?“
„Snažím se ti pomoci,“ zašeptala. „Pššššt!“
Hauk se musel kousnout do rtu, aby nevykřikl, když se mu rukou otřela o penis. A když svými kouzly zapracovala na jeho těla, rozkoš z jejího uklidňujícího dotyku překonala bolest, až cítil jen tlak její ruky, jak ho něžně hladila. Už tak si myslel, že je to naprosto úžasné, dokud nevklouzla pod spacák a nevzala ho do úst.
Projelo jím nepředstavitelné potěšení. Srdce mu tlouklo jako o závod, když se prohnul v zádech a otřásal se. Ach, drazí bohové… jak mohlo být něco tak skvělé?
Zbijte mě kdykoliv, pokud bude tohle má odměna.
Jemně jí zabořil ruku do vlasů, jak si s ním hrála a olizovala ho, až ho napadlo, že umře z té extáze. A když se o pár vteřin později udělal, láska, kterou k ní cítil, ho naprosto ohromila. V té chvíli věděl, že ho celého vlastnila tak, jak se to nikdy nikomu nepodaří. Pro ni samotnou by udělal cokoliv… zabil by kohokoliv, na koho by ukázala.
Sumi se neodtáhla, dokud jeho tělem neprošel poslední otřes a nedostal se do té nejklidnější blaženosti, jakou kdy poznal. Pomalu klouzala po jeho těle, až byla její hlava na úrovni jeho. Uzamkl s ní pohled, když jí prsty uhladil vlasy. Rty měla lesklé a oteklé, oči temné a plné něhy, která mu kradla dech.
Položil jí ruku na tvář a palcem sledoval ty úžasné rty.
Zamračila se na něj. „Tvé oči jsou stále rudé. Myslela jsem, že tohle je udělá zase normální.“
Prstem sledoval linii obočí, vychutnával si jemnost její pleti a ohně v jejích očích, jak na něj zírala. „To kvůli tomu, jak moc mě vlastníš, nebudou moci být nikdy bílé.“ Tohle ho naprosto změnilo.
Zamračeně se natáhla po vodě, aby se napila. „Tomu nerozumím.“
Dal si ruku za hlavu a pokusil se to vysvětlit. „Není to vázané na sexuální touhu, Sumi. Je to vázáno na mou lásku. Na mou potřebu tě za všech okolností chránit.“
Znovu se napila a poté mu nabídla lahev. „Vážně takové zůstanou?“
„Upřímně řečeno nevím. U Kerise se objevovaly a zase mizely v závislosti na jeho užívání drog a emocích. Je to jediný Andarioňan, kterého jsem kdy poznal, kdo ten gen měl. Ale slyšel jsem, že ve velmi výjimečných případech je to trvalé.“ Napil se a poté se zeptal na tu jedinou věc, která ho v mysli tížila nejvíc. „Odpuzují tě?“
„Dancere,“ pokárala ho. „Nic na tobě mě neodpuzuje. Jednoduše tě zbožňuju, a myslím si, že jsou tvé oči nádherné. Červené nebo bílé, vůbec mi nevadí. Mohla bych do nich zírat navždy.“
Zesílil své objetí, než se jí přitulil ke krku. „Měl bych teď pomoci já tobě?“
Chvíli jí trvalo, než si uvědomila, co má na mysli. Se strachem, že by ho mohla urazit, potlačila svůj úsměv. „Ne, zlato. I když bych si na tebe ráda vylezla, vím, že si zraněný, a nechci zhoršit tvá zranění. Jen to, že teď mohu být s tebou, je víc než dost.“
„Jsi si jistá?“
„Rozhodně.“
Zkřivil tvář, jako by jí nemohl uvěřit. „Lidé jsou zvláštní.“
Zasmála se. „Tady nejde o lidskost, lásko. Je to ženská záležitost.“
„Jsi si jistá?“
„Rozhodně.“ Sumi si propletla prsty s jeho, překvapená, jak je v tomto okamžiku šťastná. Jediná věc, která by to zlepšila, by bylo, kdyby s nimi byla i její dcera.
Ale to byl sen, který se nikdy nesplní, to věděla. Zavřela oči a snažila se nemyslet na to, že se brzy vrátí jeho přátelé. A pak se vrátí k jeho životu a ona k Lize. Zaťala zuby při pomyšlení na to, co jí Kyr provede za to, že nesplnila své poslání.
Nebo ještě hůře, při pomyšlení na to, že bude po zbytek svého života bez Dancera. To ji spalovalo a zraňovalo tak hluboce, že z toho cítila téměř fyzickou bolest.
Jak hloupé, že? Žila bez něj celé roky, ale teď se cítila, jako by byl nesdílnou součástí jejího blaha. Nutný jako dýchání.
Přitiskla si jeho ruku ke tváří a vychutnávala si teplo jeho těla. To bylo vše, po čem kdy toužila. Po někom, kdo by ji miloval. Někom, kdo by jí neublížil, ani ji nenutil se cítit mizerně, kdykoliv byla s ním.
Jak kruté, že když ho konečně našla, nemohla si ho nechat.
Zemřela bych pro tebe, Dancere.

Ale to nejsmutnější? S největší pravděpodobností bude muset.

15 komentářů:

  1. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za další kapitolu. Skvělé!!

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za krasne pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  4. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní ! ! ! Děkuji za překlad a korekci ! ! !

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad.

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  9. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat