pondělí 23. listopadu 2015

Zrozen ze Zuřivosti - Kapitola 20



„Ve vesmíru není dostatek kořene, co?“
Hauk zasténal nad Bastienovo energetickým tónem, jak v duchu proklínal všechny, co mohli za to, jak se cítil. „Buď rád, že mám zbraně příliš daleko, jinak bych tě zastřelil.“
Bastien se s vlastním zasténáním posadil vedle. „Nejsi ranní ptáče, co?“
„Jdi do prdele.“

Bastien se rozesmál. „To není zrovna můj styl, navíc nejsem až tak úplně zoufalý.“ Hravě Hauka cvrnknul do ucha. „I když musím říct, že jsi na muže hrozně roztomilý. Kdybych byl někdy v pokušení, rozhodně bych si vybral někoho jako jsi ty.“
Hauk na něj vycenil zuby ve chvíli, kdy se objevila Sumi s talířem pro oba.
„Naši divocí ochránci.“ V očích jí tančilo veselí. „Vypadáte tak, že byste dnes ráno nepřeprali ani spící ještěrku.“
Hauk se usmál na tu jedinou osobu, která ho v jeho momentálním fyzickém utrpení mohla pobavit. „Musím uznat, že jsem se včera v noci rozhodně cítil lépe.“
Zrudla.
A Hauk hned po ní, když si uvědomil, kam její myšlenky sklouzly. To tím nemyslel, ale…
Objevil se Darice. „Viděl jsem dnes ráno sparna. To tady hnízdí?“
Hauk zaváhal, protože věděl, o co ho Darice ve skutečnosti žádá. „Dari-“
„Nemůžu jít s Thiou a vy tu počkáte?“
Zavrtěl hlavou. „To je špatný nápad. Thia není v lezení lepší o nic víc než ty. Vám dvěma bych samotným nevěřil ani na lezecké stěně.“
Darice okamžitě našpulil pusu. „Jsme tak blízko! Není fér, že nemohu získat své peří z Endurance!“
Sumi byla pro jednou ohromena tím, že Darice okamžitě nezačal svého strýce urážet. Dancerův výraz byl naprosto sklíčený z toho, že ho musí odmítnout. Se zamračením si protřel žebra, jako by ve skutečnosti uvažoval nad tím, že tam se svým synovcem vyleze.
Neopovažuj se!
Ale byl dost šílený na to, aby chtěl Daricovi splnit přání. A to hlavně proto, že on s Kerisem neuspěl. Tohle mělo předpoklady k tomu, aby se z toho stala zcela nová katastrofa.
Se strachem z toho, co by mohl Dancer provést, zvedla oči k útesu před nimi. „O jakém druhu lezení tu mluvíme? Dá se to zvládnout za den?“
Dancer zaváhal, než odpověděl. „Hlavní přístup je támhle.“ Ukázal na levo. „Je tam dvanáct úseků až k vrcholu. Větsinou stačí lézt čelem ke stěně, je tam jen pár rohů a rovných stěn. Hnízda jsou na několika hrotech skal, takže pro peží není nutno vylézt až nahoru. Jediným nebezpečím je to, že se skála může uvolnit, navíc bych nevěřil žádným existujícím skobám, na které naražíš.“ Uzamkl s ní pohled. „Dá se to snadno zvládnout za den, pokud nepočítáš s nehodou… na co myslíš?“
„Vezmu ho.“
Všichni na ni zírali.
„Co je?“ Zeptala se, uražená těmi užaslými tvářemi. „Proškolení Ligou, lidi. Nejlepší ze třídy. Předtím jsem byla xenobotanistka. Měla jsem lezecké expedice na vážně děsivé místa. Hory… budovy… mrtvá těla…“ Vrhnula po Dancerovi hravý úsměv. „Mrzutí Andarioňané… žádný problém.“
Haukovi se sevřely vnitřnosti z její nabídky, jak se skrz něj hnaly vzpomínky. Opovrhoval touto horou, a vším, co mu připomínala. A poslední věc, co by chtěl, bylo v téhle díře ztratit dalšího milovaného.
„Prosím, Dancere?“ Darice našpulil tvář, jako to dělával když byl ještě malý a chtěl, aby si ho vzal na ramena. „Prosím! Prosím! Prosím! Udělám cokoliv, pokud mi to dovolíš! Dokonce ti umeju boty. Naostřím zbraně. Budu tvůj osobní otrok.“
Sakra, jak moc nenáviděl ten škemravý, rozkošný výraz. Podíval se na Sumi.
„Víš, že nedovolím, aby se mu něco stalo.“
Darice padl na kolena, doplazil se k Haukovi a žebral, jako kdyby byl v naprosté agónii.
„Prosím tě, strejdo Dancere, prosím!“
Proti svému přesvědčení přikývl. „Ale!“ Zvedl ruku nad přílišným vzrušením jeho synovce. „Odmluvíš a hned tě vezme dolů. Rozumíš, Darice?“
„Budu hodný. Slibuju! Miluju tě, Dancere!“ Zrudlý radostí vyskočil a utíkal se připravit.
Hauk se zvedl. Celé jeho tělo protestovalo, ale odmítal je nechat odejít, aniž by jim pomohl.
„Jsi v pořádku?“
Kývl na Suminu otázku. „Chci ještě zkontroovat horolezecké vybavení.“
„Tak dobře, zlato.“
„Mám tu pro tebe schéma záchytných bodů.“
„To se bude hodit. Ještě něco?“
Přitáhl si ji k sobě a přitiskl tvář k její. „Dávej pozor.“
Sumi ho stiskla, když vycítila jeho strach. „Nedovolím, aby se Daricovi něco stalo.“
„Nejde jen o něj.“
„Já vím.“ Políbila ho na tvář, než se odtáhla. „Thio? Jdeš s námi?“
Výraz hrůzy na její tváři byl komický a k nezaplacení. „To teda ne. Vyset z hory, zatímco by Darice naříkal a stěžoval si… raději bych domů přivedla kluka, kterého bych představila tátovi. To by bylo alespoň zábavné, dokud bych nemusela drhnout krev ze šatů.“ Ukázala na Bastiena. „Myslím, že zůstanu v táboře a budu dávat pozor na dva chlapy, kteří nekňučí jako děti.“
Sumi se rozesmála. „Dobře.“
Hauk se obrátil k Thie. „Hej, Thee? Jakou máš velikost bot?“
„Osm?“
Pohlédl zpátky na Sumi. „A ty?“
„Osm. Proč?“
„Budeš potřebovat boty na lezení, ne?“
Hodily by se.
„Vezmi si mé vybavení,“ řekla Thia a zamířila ke stanu. „Vše by ti mělo padnout.“
„Díky, zlato.“ Sumi ji následovala.
A zatímco se Sumi i Darice převlékali, Hauk zkontroloval lana, karabiny, kotvy, postroje, smyčky, jistící zařízení a oběma je připravil do batohu.
Když se vrátili, pomohl jim s vybavením a vše znovu zkontroloval.
Darice si s odporem odfrkl. „Musím mít postroj po celém těle? Opravdu? Dancere, nejsem dítě.“
„Pokud se při lezení převrátíš, poděkuješ mi.“
Protočil oči v sloup. A znovu, když šel Hauk znovu zkontrolovat, že je vše správně připevněno. „Brrr, Dancere. Vážně? Lezl jsem od doby, kdy mě byly tři. Přestaň už!“
„Nebuď arogantní. Strávil jsem v postoji mnohem víc hodin než ty, když jsem spadl čtyřista stop, a tvůj otec na tom byl ještě líp. Neodmlouvej.“
Darice ztuhl a podíval se na něj. „Co se skutečně stalo při tom výstupu, Dancere?“
Sumi zatajila dech, jak čekala na odpověď.
Dancerovy oči potemněly smutkem. „Kotva i uzel zkolabovaly.“
„Kdo lezl první?“
„Tvůj otec.“
Slzy naplnily Daricovy oči, když si uvědomil, že za kotvy i uvázání byl zodpovědný Keris. To, že to byla jeho chyba. „To proto si přeřízl provaz?“
Hauk sebou trhl, když se v něm mísila bolest a vztek. Byl z těch obvinění tak otrávený. Zuřil z toho, že se na něj matka i otec dívali, jako kdyby svého bratra zavraždil. „Nepřeřízl jsem provaz, Darice. Neměl jsem na to volné ruce.“
Zamračil se. „Tomu nerozumím.“
Hauk zaťal zuby, jak staré vzpomínky vyrazily z toho nejtemnějšího místa, ve kterém se je snažil udržet. „Padli jsme proto, že mě tvůj otec praštil dřív, než jsem se stihl přivázat ke skobě. Sklouzl jsem a jedna z kotev selhala, až zůstala jen jedna skoba. Byl jsem zády ke stěně a snažil se narovnat a udržet jednou rukou, zatímco druhou jsem chytal Kerise.“ Zvedl ruce, aby ukázal Daricovi jizvy, co měl z popálenin od lana. „Můj uzel se uvolňoval a poslední skoba vyklouzávala. Oba jsme věděli, co se stane. I tak jsem se nás snažil udržet oba. Ale pak najednou Keris vytáhl nůž a přeřízl lano dřív, než jsem ho mohl zarazit.“
Darice přejel prsty přes Haukovy ruce. „Vážně si ho nepřeřízl ty.“
„Raději bych dřív zemřel, než abych pustil svého bratra.“
Darice obtočil své ruce kolem jizev strýce. „Byls v mém věku.“
„O pár měsíců starší.“
Těžce polkl, jako by mu konečně došlo, jak to byla hrozivá údálost. Poté se vrhl Haukovi do náruče. „Nespadnu, strejdo Dancere.“
Sumi se sevřelo hrdlo, když spatřila výraz v Dancerově tváři, jak k sobě Darice přitiskl.
„Vím, že nespadneš, Dare. A nedovol ani, aby spadla Sumi.“
Darice na něj kývl. „Vrátím se k tobě s pírkem.“
Dancer mu prohrábl vlasy. „Domluveno.“ Poté mu podal lezeckou helmu.
Sumi se na Dancera hořkosladce usmála, když jí pohlédl do očí. „Budeme dávat pozor. Jen musí získat pírko a vrátit se zpátky, že?“
Přikývl. „Pamatujte, sparn na vás zaútočí, pokud si bude myslet, že jí jdete po hnízdě.“
„Nedělej si starosti. Odpočívej a my budeme zpátky dřív, než ti začneme chybět.“
Hauk se jejím slovům zasmál. „Nemožné. Už teď mi chybíš.“
Rozkošně se na něj zapitvořila, než ho políbila na tvář a zabořila mu ruku do vlasů.
Hauk ji tak chtěl držet navždy.
Bohužel se objevila Thia, co Sumi přimělo ho pustit. Podala Sumi růžovou helmu a sportovní sluneční brýle. „Hodně štěstí. Pokus se Darice neuškrtit.“
Darice na ni zíral, jak si upevňoval helmu.
„Díky, Thio. Postaráš se o kluky, zatímco budu pryč, že jo?“ Sumi si vzala helmu, než jí Hauk zkontroloval postroje a popruhy.
Těžce si povzdechla, ale nic na jeho paranoiu neřekla.
„Rozhodně. Budou v bezpečí.“ Thia ji políbila na tvář a pak se posunula tak, že stála vedle Hauka.
Sumi na ně kývla a poplácala Darice po paži. „Připraven, šampióne?“
„Jsem tvůj otrok, mu tara. Acrena tu.“
„Řekl, až po tobě,“ přeložila Thia.
„Díky.“ Vyrazila.
Hauk sledoval, jak Sumi s Daricem začínají šplhat v místech, kde s Kerisem byl tak dávno. Jeho duševnímu stavu pomohlo, že byla Sumi tak klidná a zdála se vážně zráčná, jak ti dva společně stoupali. Přesto…
Měl špatný pocit.


Thia ho objala kolem pasu, zatímco je sledoval. „Budou v pohodě, stejdo. Uvidíš.“
Usmál se a doufal, že má pravdu. Odmítal se pohnout, až dokud nezmizeli z dohledu. Teprve pak si sednul a sledoval je optikou v Sumině pušce. A zatímco sledoval, šla Thia sesbírat kameny pro její malé brášky.
„Takže, kdo se brvní začal chovat jako kvočna? Ty nebo Fain?“
Odtáhl se, aby mohl pohlédnout na Bastiena. „Co tím myslíš?“
„Jste si tak podobní. Je to vlastně až děsivé.“
To proto, že si vždy vzájemně museli hlídat záda. Mezi rodiči a Kerisem, mohli spoléhat jen na náklonnost mezi sebou.
A jak Sumi a Darice zcela zmizeli,m zaslechl podivný zvuk. „Co to bylo?“
Bastien se poškrábal na bradě. „Co?“
„Ten zvuk?“
„Nic neslyším.“
Thia vstala. „Já ano… někdo přichází.“
Hauk se posunul k blasteru, ale než jej stačil vzít, trefily ho do hrudi tři šipky. Okamžitě ochrnul, a pak spatřil, jak podobná šipka trefila i Bastiena, Thiu a Illyse.
Než stihnul identifikovat útočníky, omdlel.

***
Na Sumi Darice zapůsobil, když se vyšplhal až k ní. „Kdo tě učil?“
„Většinou máma. Ale Dancer mě bral na menší lezení od dob, co jsem byl malý. Alespoň jednou či dvakrát za rok. Je v tom vážně dobrý. Vlastně hodně leze se svými přáteli bez jištění.“
Na to si vzpomínala z fotek. Zdálo se, že je to oblíbená kratochvíle jeho i přátel. Ať už s nebo bez jištění. „Divím se, že začal znovu lézt poté, co se stalo.“
„Dancer je velmi statečný. Začal hned rok po pádu.“
Skutečnost, že svého strýce jen tak obhajoval, ji ohromila. Jako kdyby konečně spatřil pravdu o Dancerově osobnosti, a nkolik lži, které mu nakukala matka.Dancer se přivázal ke skobě a zastavil se, aby pohlédl dolů. Vykulil oči, když si uvědomil, jak vysoko jsou nad zemí.
„Jsi v pořádku?“
Po několik úderů srdce nepromluvil.
„Darice? Jsi stále se mnou, zlato?“
Oči se mu zalily slzami.
„Darice!“
Dvakrát zamrkal. „P-p-p-promiň. Já jen… nikdy jsem nepřemýšlel o tom, z jaké výšky strejda Dancer s mým otcem spadli.“ Ztěžka polkl a olízl si rty, jak se otočil a shlížel ze strmého srázu. „Ještě nikdy jsem nebyl tak vysoko. Většinou lezeme vevnitř.“
„Nedívej se dolů, zlato. A já ti pohlídám záda. Zakotvím tě jako zvíře. Slibuju, že nespadneš daleko, pokud uklozneš. Tyhle skoby udrží tvou obrovskou váhu desetkrát.“
Přikývl, než skontroloval uzel a utáhl jej. „Máma viní z toho pádu Dancera. Řekla mi, že můj otec byl tím nejlepším horolezcem, jakého kdy viděla.“
Sumi se rychle napila vody, než se připravila na postup kupředu. „Nepřemýšlej o tom, Darice.“
Ale dál se vnitřně trápil, jak lezli kupředu.
Najednou ztratil oporu a uklouzl. Padl jen o pár centimetrů, ale kříčel, až dokud si neuvědomil, že je v bezpečí a pevně ukotven.
„To je v pohodě, zlato. Říkala jsem, že tě hlíám.“ Zarazila se, než se zorientuje.
Ale místo, aby obnovil postoj, se v hrůze tiskl ke stěně.
„Darice? Dokážeš to. Vím, že to dokážeš.“
Silně zavrtěl hlavou. „Ne, nedokážu! Nechci umřít!“
„Neumřeš, zlato. Nenechám tě.“
Slzy mu tekly po tvářích, když na ni pohlédl. „Nebojíš se?“
„Lezla jsem po skleněných budovách, které byly mnohem vyšší. Stejně jako tvůj strýc. A on už padl bez jištění. Pokud může on lézt dál po tom pádu, který zažil v tvém věku, tak to dokážeš i ty.“
Přesto se nepohnul. Dál objímal zeď.
„Chceš se vrátit dolů?
Rty se mu zachvěly, než si otřel oči. „Slibuješ, že neumřu?“
„Na vlastní život.“
Zhluboka se nadechl, než se vrátil do pozice. „Sumi?“
„Ano?“
„Děkuju.“
„Rádo se stalo, zlato. Jen dýchej. Slibuju, že tě nenechám spadnout.“
Zastavil se, aby se setkal s jejím pohledem. „Chápu, proč tě Dancer miluje…“ Usmál se na ni. „Taky tě miluju.“
Oči jí naplnily vlastní slzy, jak se ta slova dotkla jejího srdce. „A já tebe, zlato.“
S něžným úsměvem začal lézt. Sumi sledovala, jak se před jejíma očima stával stále jistějším. Bylo neuvěřitelné sledovat, jak ten chlapec dělá ty první krůčky do dospělosti. Nebylo divu, že tohle Andarioňané pro své děti dělali. Teď to zcela chápala. Ale lámalo jí srdce, že Dancerova pouť byla zničena. Že nemohl pomalu vyrůst. Místo toho do toho skočil po hlavě.
Stejně jako ona.
S nechutí o tom přemýšlet, se začala soustředit na Darice a jejich postup, až dolezli k malému hnízdu. Nechala Darice jít kupředu posledních pár stop, aby se k němu dostal jako první.
Na vrcholu malého útesu, který byl pro oba sotva dostatečně velký, se postavil a shlížel na svět hluboko pod nimi. Když se k němu připojila, měl v sobě víc života než kdy viděla.
„Jsem králem lezení!“ Vykřikl a jeho hlas se odrážel od stěn kaňonu. „Bojte se mě, mrchy!“
Sumi se zasmála. „Pamatuj, stále musíme dolů.“
„Ah.“ Vykoukl přes okraj. Když znovu pohlédl na ni, promnul si bradu a promluvil falešným hlasem profesora. „Možná jsem promluvil předčasně.“
Přesto se smál, když ho objala. „Tak kde je to hnízdo?“
Ukázal na malé hnízdo, které bylo naštěstí prázdné až na zbytky, které zahrnovaly hrst bílého peří a dvě malé kosti.
S temperamentním výrazem je Darice zvedl a zastrčil do váčku. „Zvládli jsme to!“
„Ano. Připraven na sestup?“
Znovu pohlédl přes okraj a přikrčil se. „Myslím, že se mi víc líbí lezení nahoru.“
S úsměvem ho hravě zatahala za culík, co mu vykukoval zpod helmy. „Bude to v pohodě. Podívej, jak daleko jsme se dostlai.“
„Zvládli jsme to, že jo?“ Sáhl do sáčku a vytáhl pírko. Podal jí ho. „To je pro tebe. Teď jsi Andarioňanka.“
Přiložila si jej k srdci a sklonila hlavu. „Jsem velmi poctěna. Děkuju ti, mi tana.“ Strčila si pírko do vlastního váčku.
Usmál se, než znovu pohlédl dolů. Náhle vypadal trochu zeleně. „Fajn. Tak jdeme, ať to máme za sebou.“

***
Sumi měla špatný pocit, než vůbec dosáhli dna. Něco nebylo v pořádku. Cítila to. Jakmile byli na zemi, odepnula se a sundala helmu. Darice svou hodil na zem a rozepnul postroj. „Kde jsou všichni?“
„Nejsem si jistá.“
Rozběhl se k táboru, aby dal všem na obdiv své peří. Sumi akorát balila jejich vybavení, když ho zaslechla vykřiknout její jméno.
Vytáhla blaster a rozběhla se k němu. Klečel nad Thiou.
„Dancere!“ Vykřikla. „Bastiene!“
Nikdo neodpověděl.
S bušícím srdcem se rozběhla h Thie, která pomalu otevřela oči.
„Přestaň ječet, Darice,“ vyštěkla Thia, když se posadila. „Hlava mě zabíjí.“
„Co se stalo?“ Zeptala se Sumi.
Thia zpočátku vypadala zmateně. Pak vydechla a s panikou se rozhlédla. „Byli jsme napadeni.“
„Kde jsou kluci?“
Thia vykulila oči a zasupěla, jak se snažila uklidnit. „Ach můj bože, museli je vzít!“
Sumi sebou trhla při těch posledních slovech, co chtěla slyšet. Rychle prohledala oblast a našla na zemi dvoje stopy, kde někdo táhl těla v bezvědomí, k nějakému typu vozidla na kolech.
A to zmizelo v poušti.
Zslechla slabé kvílení z míst, kde spali. S nadějí, že by to i vzhledem k přesile mohl být Dancer, se tam rozběhla. Našla však jen Illyse, která kulhala a čichala k přikrývce, kde spal.
Jejich vybavení bylo rozházené a sledovací zařízení leželo nedaleko deky. „Klid, holka,“ řekla a pohladila lorinu po srsti, aby ji uklidnila.
Lorina jí olízla bradu a pak se o ni otřela.
S každým úderem srdce se v Sumi sbíhala zuřivost. „Dancere!“ Vykřikla znovu, i když věděla, že je to zbytečné.
Někdo ho vzal.
Mísil se v ní strach, děs a smutek. Ale než aby ji to rozbrečelo, to v ní rozdmýchalo vztek takový, jaký ještě nikdy necítila.
Jak se opovažují!
A s tím se objevil zuřivý výcvik, který v posledních tří let zvládla. Nebyla teď ženou.
Byla divokým vrahem.

„Radši byste neměli ublížit jediné molekule na jeho těle.“ Protože jestli bude mít Dancer nakřivo jen jedinou kožní buňku, zatímco bude v jejich péči, vyleje si ten vztek na jejich vnitřnostech.

19 komentářů:

  1. Děkuji, za další kapitolu.:D

    OdpovědětVymazat
  2. Skvělé, díky moc za pokračování!!

    OdpovědětVymazat
  3. Perfektní ! ! ! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky ! ! !

    OdpovědětVymazat
  4. Veľká vďaka za preklad ☺a neviem sa dočkať pokračovania ☺

    OdpovědětVymazat
  5. Super!!! Díky za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  6. Vauu , super, moc se těším na pokračování , díky za překlad a korekci :-)

    OdpovědětVymazat
  7. moc díky za pokračování, míša

    OdpovědětVymazat
  8. perfektní, děkuji za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  11. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  12. veľká vďaka....
    bety

    OdpovědětVymazat
  13. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  14. Díky moc za překlad :-)

    OdpovědětVymazat
  15. Dakujem za super preklad!!!!!!!!

    OdpovědětVymazat