pátek 11. března 2016

Dračí prokletí - Kapitola 11


„Chceš po mně, abych se proměnila tady?“ zeptala se Seraphina a rozhlédla se po půdě, která se najednou zdála být pro dva dospělé draky příliš malá.
V jeho očích se objevilo škádlivé světlo. „Uděláš to?“
„Nevím.... bojím se.“

Hravé světélko okamžitě zmizelo. „A přesně proto na tom trvám. Musíš pochopit zvíře uvnitř sebe. Smířit se s touhle tvojí částí. Chci, abych porozuměla daru, který jsi nevědomky věnovala našim dráčatům.“
Přesto ji to pořád děsilo. Ale měl pravdu. Přiměla svoje děti, aby to udělali. Aby to bylo fér, měla by do toho jít taky.
Maxis se od ní odtáhl a vstal. Nabídl jí svou ruku. „Pojď se mnou, má drahá dračice. Dovol mi ti ukázat, co znamená být divokým drakem. Věř mi.“
Navzdory všem dobrým důvodům a zdravému rozumu, to udělala.
Natáhla k němu svou třesoucí se ruku a dovolila mu, aby ji vytáhl na nohy. V jednu chvíli byli v jeho neworleanském půdním bytě a v tu další...
„Kde to jsme?“
„V Avalonu. Je to to nejbezpečnější místo, kam tě kvůli tomuhle vzít, které znám. Jediné místo, které znám, kam můžeme jít a nebýt rušeni či loveni.“ Jeho pohled potemněl, než ji cudně políbil a zanechal ji podivně bez dechu. „Teď jdi na to.“
Počkala, než kousek poodejde, pak se zhluboka nadechla a...
Spustila paže podél těla a zavrtěla hlavou. „Nemůžu to udělat.“
Vyklenul obočí, zatímco se na ni tvrdě díval a zkřížil si paže na hrudi. „Nemůžeš nebo nechceš?“
Nechce, ale k tomu se mu nehodlala přiznat. „Proč je to pro tebe tak důležité? Proč na tom ve skutečnosti záleží?“
„Protože se toho a taky mě tolik bojíš. Chci, abys porozuměla bestii ve svém srdci. Abys sama viděla, co znamená být drakem. Jen jedinkrát v životě, Sero. To je vše, co žádám. Vyhov mi.“
Za všechna ta staletí ji jen zřídkakdy o něco žádal. A jak tam tak stála, naplnila ji hanba, když si na tu hrstku příležitostí vzpomněla.
Kdykoliv odcházela z domova, žádal ji, aby mu dovolila zůstat v jeho jeskyni, kde ho její lid nezesměšňoval. A ona mu tuto útěchu vždycky odmítla. Žádal ji, aby ho nevodila jejímu kmeni k prohlídce jako by byl zvíře v kleci.
I tehdy ho odmítla.
Prosil ji, aby s ním utekla a založila rodinu. Aby žili, jen oni dva, v klidu. Žádný kmen. Žádná nenávist. Nový začátek a tvoření místo ničení.
A naposledy po ní chtěl, aby jej ušetřila Nalina hněvu.
Její oči se znovu naplnily slzami, když si uvědomila, jak byla nespravedlivá. Krutá. Dusila se vzlyky.
„Sero,“ vydechl a přemístil se vedle ní, aby ji mohl obejmout. „To je v pořádku. Nemusíš to dělat.“
Jeho slova způsobila, že se rozplakala jako dítě. Zabořila mu tvář do hrudi a nechala se pohltit vší svou bolestí a lítostí. Měli žít život společně. Místo toho je její strach a pýcha rozdělily na celá staletí. Uvěznily ji a její děti v kameni a jeho přinutily žít v osamělém celibátu.
Horší bylo, že ublížily jediné bytosti v jejím životě, která se jí nikdy nesnažila udělat nic zlého. Za celý její život byl Maxis jediný, kdo se jí vzdal jako první. A navzdory všemu to dělal neustále.
Zabořila mu ruce do vlasů, přitáhla si jeho rty ke svým a políbila ho. Dovolila chuti svého draka naplnit její smysly, zatímco vzpomínala na to, jaký kdysi byl. Jak ji vítal a objímal. Bez výhrad. Bez lstí. Vždycky to byl její loajální a drahý druh.
Hravě ho kousla do rtu, ustoupila a usmála se na něj. „Jsem tvoje dračí družka. Sleduj mě.“ S roztřeseným nádechem se přinutila opustit bezpečí jeho náruče a rozběhla se po louce.
Max si nebyl jistý, co si má myslet. Tedy alespoň dokud neuviděl, jak roztáhla křídla, a pak se proměnila v překrásného rudého draka. Její smích mu plnil uši, zatímco bezstarostně běžela přes louku.
Běžela skoro tři vteřiny, než klopýtla a upadla na obličej.
Jelikož se obával o její blaho, rozběhl se za ní. „Jsi v pořádku?“
Pokoušela se dát do kupy, ale klopýtala znovu... a znovu. Nakonec se posadila a frustrovaně vydechla oheň. „Není snadné stát, že ne?“
„Udělej to jako já.“ Změnil svou podobu a ukázal jí to. „Musíš vyvažovat svou váhu trochu jinak. Použij křídla jako protiváhu.“
Zkusila to. A nevyšlo jí to. „Proklínám tě za to, že to u tebe vypadá tak snadně.“
S úsměvem jí pomohl na nohy a použil svůj krk a hmotnost, aby jí pomohl... stejně jako to dělal pro své sourozence, když byli malí. „Lepší?“
Přikývla a usmála se, když konečně našla svou vratkou rovnováhu. Roztáhla svá žlutá křídla, pohnula se kupředu, pak se znovu posadila a zírala na něj. „Měl jsi pravdu. Není to jiné být drakem, že ne?“
„Ne.“
„Pořád jsem to já.“
„Myslela sis, že budeš někým jiným?“
„Ne, ale...“
Povytáhl své dračí obočí. „Myslela sis, že budeš mít nižší IQ?“
Ne, něco mnohem horšího. „Myslela jsem, že budu méně...“
„Člověkem?“
Přikývla.
„Jak už jsem řekl, to lidská a Apollitská krev způsobuje, že jsou Katagariáni nebezpeční. Ne dračí. Draci je jen pozdvihli.“
A zjevně pěkně vysoko. „Naučíš mě létat?“
„Raději tě teď naučím se jen vznášet. Nechci, aby sis něco udělala.“ A pak jí ukázal, jak má použít svá křídla, aby se odlepila od země.
Sera se smála, ale po několika minutách snažení se jí to podařilo. I když to stále nebylo dokonalé a ani se neblížila eleganci, s jakou to dělal on, její pokrok ji docela potěšil. Na poprvé to nebylo špatné.
Max nad jejím závratným vzrušením zakroutil hlavou. „Nemůžu uvěřit, že jsi to nikdy předtím neudělala. Copak jsi nikdy nebyla zvědavá?“
Nebylo to tak jednoduché. „Nikdy jsem nedostala šok. A...  bojovala jsem s touhou se proměnit, kdykoliv se mě zmocnila. Moje teta Keria vždycky říkala, že bychom nikdy neměly podlehnout zvířeti uvnitř nás. Že bychom se měly být toho, že získá navrch a ovládne nás.“
„A teď?“
Změnila se zpátky do lidské podoby. „Nikdy jsem se tě neměla bát. Omlouvám se, Maxisi.“ Úplně nahá udělala to, co nikdy předtím. Objala jeho dračí podobu.
Max zavřel oči a vychutnával si pocit jejího hřejivého, lidského těla proti svým šupinám. Kruci, okamžitě ztvrdl tak, že nemohl dýchat.
„Hm, mám jednu otázku.“
Otevřel oči a shlédl na ni. „Jakou?“
„Jak na sebe dostanu zpátky svoje oblečení?“
Se smíchem se vrátil do lidské podoby, aby ji mohl obejmout a přitisknout tu svou část, která po ní zoufale toužila k jejím bokům. „Jsi si jistá, že ho chceš?“
Seraphina ostře vtáhla dech, když přejel rukama po její nahé pokožce a začal jí okusovat citlivou kůži na krku. „Ne, když budeš pokračovat v tom, co děláš.“
Pak ustoupil, pustil ji a začal kolem ní kroužit, díky čemuž se jí vždycky točila hlava a byla celá rozpálená. Byla to kombinace jeho vůně a elektrizujícího pohledu, kterým si ji prohlížel. Jako by ji chtěl pohltit, vychutnat si každý kousíček jejího těla. Což vždycky udělal. S důkladností, která byla nelidská a naprosto omamující.
Kombinace divoké šelmy a sexy muže byla vražedná.
„Maxi...“
Postavil se před ni, sklonil se a polapil ji do neskutečně sladkého, vášnivého polibku, zatímco ji zvedal nahoru a tiskl její křivky proti svému tvrdému, svalnatému tělu. Zatímco je pokládal dolů na zem, ovinula mu nohy kolem pasu, aby mohl prohloubit polibek. Zaklonila hlavu a zasténala, když ucítila jeho šikovná ústa na svém hrdle. Bylo neuvěřitelné, že se k ní znovu tiskla všechna ta tvrdá síla a drtila ji pod sebou.
„Tolik jsi mi chyběl,“ vydechla, zatímco rukama zkoumala bohatství jeho saténové kůže.
„A ty mě.“ Vzal její tvář do dlaní a shlížel na ni. „Chci, abys věděla, že když jsem slyšel, co Zeus udělal tvému kmeni, šel jsem za tebou, abych tě osvobodil.“
Nevěřícně zamrkala. „Cože?“
Přikývl. „Pokoušel jsem se vyjednat tvé propuštění. Je mi líto, že jsem tě zklamal.“
Jak se jí jen mohl omlouvat po tom, co mu provedli? Po tom, co jim dovolila mu udělat? „To ty jsi přemístil můj kámen pod přístřešek?“
Tváře mu polil nach, když na ni stydlivě mrknul. „I když jsem tě nedokázal osvobodit, chtěl jsem tě ochránit. Zeus zakázal, aby byl kterýkoliv z kamenů odnesen z místa, kam je dal. Rozbil by tě. Takže jsem nad tvým kamenem vybudoval přístřešek, abych tě udržel v bezpečí. Udělal bych to samé pro děti, kdybych o nich věděl.“
Udiveně na něj zírala. „Nemohl si pomoct, co?“
„Cože?“
„Aby ses o mě nestaral.“
Vzal ji za ruku a políbil ji na značku v její dlani. „Jsi moje dračí družka. Moje Strah Draga. Je mi ctí se o tebe starat.“
„Je to jediný důvod?“
Zavrtěl hlavou a přitiskl se jí ke krku. „Ne.“ Jeho hřejivý dech ji lechtal na kůži a vysílal mrazení do celého jejího těla. „Jsi moje srdce, Seraphino. Opustit tě bylo ta nejtěžší věc, jakou jsem kdy udělal.“
Zabořila mu ruku do vlasů a přitiskla si jeho hlavu ke své, zatímco ji celou zaplavila láska, kterou k němu cítila. „Je mi to strašně líto, Maxi.“
Políbil ji na rty, odtáhl se a nabídl jí smutný úsměv. „To je v pořádku. Narodil jsem se prokletý. Dokonce i teď vím, že tě u sebe nedokážu udržet.“
„To už jsi předtím říkal, ale nikdy jsi to nevysvětlil. Jak jsi prokletý?“
Zatímco mu oči temněly smutkem, projížděl jí vlasy svými prsty. „Matka se mnou otěhotněla, aby mohla okrást mého otce. Když jsem jí odmítl dovolit, aby mě využila, proklela mě za to. To proto byl Illarion jako mladý drak zajat a proto mu podřízli hrdlo. Udělali to, aby mě potrestali. Není mi dovoleno být šťastný jako ostatní.“
„Och, akribosi... nebyla to kletba tvojí matka, co nás rozdělilo. Byla to moje hloupost. Moje sobectví. Ale přísahám, že už nedovolím, aby mezi nás cokoliv vstoupilo.“
Max tomu chtěl věřit. Vážně chtěl. Ale i když ta slova říkala, věděl, že některé věci je mnohem snazší říkat, než dělat.
A že nezáleží na úmyslu či upřímných emocích, některé sliby prostě nemohou být dodrženy. Bohové jsou zahořklé svině, které často dělají lháře z mužů i zvířat. Jemu a jeho druhu nikdy nebylo projevováno milosrdenství.
Už byl tak zraněný, že by neměl sám sobě dovolit čemukoliv věřit. Dobře to věděl.
Ale chtěl ji mít alespoň na chvilku. Přísahal si, že si vychutná ten krátký čas, který jim byl dán.
Zavřel oči, přitiskl své rty k jejím a vdechl její dech. Její tělo bylo neskutečně jemné a horké. Tak sladké. Už zapomněl, jak skvělé je někoho objímat. Jak moc miluje pocit jejích končetin ovinutých kolem něj, zatímco rty škádlí jeho ústa a bradu. Vždycky to byla žena s neuvěřitelným apetitem. Většina mužů by byla vyděšená tím, že se vůbec nedrží zpátky.
On to na ní vždycky miloval ze všeho nejvíc. Nebylo u ní nic neobvyklého, že přišla domů a srazila ho k zemi, aby si ho mohla osedlat. Někdy ho sledovala lesem, když se šel vykoupat. Jakmile si sundal oblečení, vyrazila jako predátor a zasypala celé jeho tělo polibky a laskáním.
Dokonce i teď ho převalila na záda, aby mohla olízat a ochutnat jeho hruď a břicho. Žila proto, aby byla v posteli ta agresivnější. Bylo to, jako by jim oběma musela něco dokázat. A on byl dost mužem na to, aby jí dokázal přenechat vedení, jen tak ležet a užívat si její hru. Aby ji nechal dělat si s jeho tělem, cokoliv chtěla.
Sykl, když ho kousla do žeber, a pak sklouzla níž, aby poškádlila jeho kyčel, zatímco do ruky uchopila jeho varlata a lehce je tiskla. Po chvíli se dostal do bodu, kdy se sotva dokázal ovládnout.
„Sero?“ Odtáhl jí ruku pryč, zatímco těžce oddychoval rozkoší. „Už je to příliš dlouho na to, abys tohle dělala. Obávám se, že moje sebekontrola už není, co bývala.“
Podrážděně našpulila pusu, což ho vzrušilo ještě víc. „Pak bych tě nejspíš měla dostat zpátky do formy.“ Její malý ďábelský úšklebek ho okouzlil, pak se ale sklonila a vzala ho do úst.
„Och, bohové,“ zalapal po dechu, když se s ním zatočil celý svět. Celou minutu si byl jistý, že vybuchne, zatímco její ústa prováděla kouzla s jeho tělem. Ale když už byl jen krůček od naprosté ztráty kontroly, naposledy ho dlouze olízla, a pak vyšplhala po jeho těle vzhůru, aby se na něj mohla z výšky usmát.
Max zabořil ruce do jejích bohatých rudých kadeří, které v kaskádách spadaly kolem jejích bledých ramen a skrývaly její plná, kyprá ňadra. „Moje Seramio.“
Seraphina si cenila něžnůstky, která jí chyběla víc, než si uvědomovala. „Můj vzácný draku.“ Naklonila se a políbila ho na jeho neuvěřitelné rty, než ho nechala vklouznut do svého tepla.
Oba společně zasténali. Kousla se do rtu a chvíli si vychutnávala, jak ji celou vyplnil. Nikdy to s nikým nebylo takovéhle. Ne kvůli tomu, že to byl drak, ale proto, že ho milovala. A když pomalu rozpohyboval boky proti jejím, zachvěla se. „Chci, abys věděl, že jsem ti nikdy nebyla nevěrná, Maxisi. Ode dne, kdy jsme se stali druhy, jsem neměla jiného milence.“
„Proč?“
„Prostě jsem nemohla. Nezáleželo na tom, jak příšerně mi během mého cyklu bylo, nikoho jiného jsem nechtěla. Dívala jsem se na jiné muže, ale žádný jsi nebyl ty.“
Úsměv na jeho tváři ji zahřál až na dně její duše. „Děkuji.“
Chytila ho za ruce a zvedla si je k ňadrům, když se naklonila dopředu a začala se na něm pohybovat tak, jak o tom snila každičkou noc ode dne, kdy odešel. Naprosto ji vyplňoval. Na chvíli zapomněla na všechno ostatní. Na všechny ty roky, které je rozdělily.
Max se jí nechal pohltit. Ale koneckonců to tak dělal vždycky. Měla způsob, jak proniknout všemi obranami, které vztyčil. To proto byl přinucen od ní odejít. Ona totiž byla jedinou věcí, které nedokázal říct ne.
Nikdy.
Byla jeho útočištěm.
A jeho nejhorším peklem. Nebylo nic, co by pro ni neudělal. Dokonce by pro ni sám sebe odevzdal smrti.
Když mu vstoupila do náruče a on si ji přitáhl k sobě, ocitl se na místě, kde byl dokonalý klid. Když společně lapali po dechu, cítil, jak mu srdce buší čím dál prudčeji, zatímco mu krví stoupalo thirio. Byla to animální potřeba spojit svou životní sílu s tou její, aby už nikdy nebyl přinucen žít znovu bez ní. Bylo to něco, co cítili nespoutaní Zvěrolovci, kdykoliv měli sex se svými druhy.
Jen jedinkrát udělal tu chybu, že ji požádal, aby se s ním spoutala. A i když ho odmítla laskavě, pohled na nejvyšší hrůzu v jejích oříškových očích, se mu do srdce vypálil navždy. Když viděl tak drsnou reakci, zničilo mu to kousek duše.
Odmítnutí.
Takže ji držel v náručí a neobtěžoval se si tu noční můru zopakovat.  
Seraphina naslouchala divokému tlukotu Maxova srdce pod svou bradou, zatímco mu prstem malovala kroužky po hrudi a kolem jeho bradavek. Její vlastní srdeční tep se pokoušel sladit s tím jeho. Spoutat se s ním. Dokonce cítila, jak se jí prodlužují zuby kvůli ceremoniálu, který by je dokonale spojil.
V životě i ve smrti.
Hlavou jí probíhaly vzpomínky na to, jak ji o to Max požádal poprvé. Bylo to hned poté, co se z nich stali druhové. Poté, co odhodila nůž a přijala ho.
Její nečekaný požadavek ji šokoval.
Ale teď...
„Spojil by ses se mnou, Maxisi?“
Celý ztuhnul. „Cože?“
Nadzvedla se a podívala se na něj. „Můžeme se svázat?“
Lehké zamračení spojilo jeho obočí dohromady, zatímco jí odhrnoval vlasy z tváře. „Na této zemi není nic, co by se mi líbilo víc...“
„Tak proč v tónu tvého hlasu slyším nějaké ale?“
„Ty to ale znáš. Byl nade mnou vynesen rozsudek smrti, jde po mě úplně každý Zvěrolovec. A my máme dvě dráčata, která potřebují, aby na ně jejich matka dávala pozor. Nemůžu riskovat, že padnu a vezmu tě sebou do hrobu.“
„Nedovolím jim tě dostat.“
Pevně kolem ní ovinul paže. „To je ta nejsladší věc, jakou mi kdy kdo řekl. Děkuji. Ale nemůžu se s tebou teď spoutat.“
Seraphina si přála, aby bylo všechno jinak. Položila si hlavu na jeho hrudník a dotkla se značky na jeho noze. „Jak zastavíme démony, kteří po tobě jdou?“
„To je otázka, má paní, na kterou bych zoufale chtěl mít odpověď.“
Náhle se lesem kolem nich rozlehl divoký jekot.
Sera se odtáhla. „Co je to?“
My se okamžitě posadil. „To je Křik prokletých. Na Illariona někdo zaútočil.“


25 komentářů:

  1. Perfektní !!! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  2. dakujem velmi pekne za dalsiu kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  4. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
  5. Díky za rychlý překlad

    OdpovědětVymazat
  6. děkuji moc za další skvělou kapitolu :-)Alča

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji za další kapitolu :) mé srdce plesá radostí :) tolik kapitolek :)

    OdpovědětVymazat
  8. Diyk za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Uuuu. Dalsia kapitola. Super. Dakujem. VV

    OdpovědětVymazat
  11. Super, super, super kapitola. Skvelý preklad a korekcia, čítalo sa to výborne. Ďakujem. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Sqělé!! jen tak dál!! děkuji moc.

    OdpovědětVymazat
  13. Děkuji za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  14. Dakujem za dalsiu uzasnu kapitolku :)

    OdpovědětVymazat
  15. Vďaka za skvelé pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  16. Dakujem za super preklad dalsej kapitoly :-)

    OdpovědětVymazat
  17. Děkujííí. Jste úžasní a kapitolka jako vždy skvělá. Meduska

    OdpovědětVymazat
  18. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat