pondělí 28. března 2016

Dračí prokletí - Kapitola 17



Maxe probudilo podivné mechanické bzučení. Bylo to jako odpařovač nebo něco takového. Mísilo se to se slabými zvuky kreolské hudby a smíchem. Venku po ulici projížděla auta.
S přeplněným barem a metalovou hudbou od vedle...
„Nehýbej se!“
S mrkáním otevřel oči a zjistil, že vedle něj na podlaze sedí Sera a hladí ho po čenichu. Nejvíc ho ale šokovalo zjištění, že jeho dračí hlava spočívá v jejím klíně.
A že její ňadra má přitisknutá k tváři.

Hmm, joo...
Vůbec netoužil změnit pozici svého těla. Zvlášť proto, že měl hlavu v takovém úhlu, který mu dovolovat dívat se jí za výstřih, a faktu, že na sobě neměla podprsenku. V ústech se mu sbíhaly sliny a zrychlil se mu srdeční tep.
Navzdory bolesti okamžitě ztvrdnul. Díkybohu ležel na břiše, takže jediný, kdo o jeho nepohodlné situaci věděl, byl on sám. A podlaha pod ním, která pravděpodobně nebyla o nic šťastnější, než on sám.
„Jsem mrtvý?“
Zamračila se na něj. „Proč se na to ptáš?“
„Tohle nevypadá jako skutečnost. Můj pokoj... Ty.“ Smrt nebo snění se zdály být dvěma nejlogičtějšími závěry. A kdyby to byl sen, rád by si myslel, že už by byli oba nazí.
„Je to skutečné. Stejně jako to neúmyslné bodnutí, které jsem ti uštědřila, když nás chytili.“
Kruci, takže to není sen. Není divu, že ho tolik bolí bok. Alespoň teď ví, že jsou jeho vzpomínky v pořádku.
„Jsi si jistá, že bylo neúmyslné?“
„Ach, a kdo je teď ten zlý?“
„Pořád ty.“
Odfrkla si. „Jo no, tohle je můj příběh a já se ho budu držet.“
Kdyby ho to tolik nebolelo, možná by se zasmál s ní, ale pořád ještě nebyl přesvědčen o tom, že to neudělala úmyslně.
Je vzhůru?
Když Max uslyšel v hlavě Illarionův hlas, začal vstávat. Než se ale mohl pohnout, jeho bratr přišel blíž a postavil se do jeho zorného pole. Stejně tak i Falcyn, který si klekl vedle Sery.
Jo, už se zase začal bát smrti, zvlášť proto, že tu na něj dohlížel Falcyn. Aby se tohle stalo, muselo zamrznout několik pekel a přihodit se ještě několik dalších katastrof.
Falcyn mu nadzvedl ucho a chladně jej nechal plesknout přes jeho oči. „Jsi ošklivě zraněný. Nebýt tvé družky, nikdy bys to nepřežil.“
Sera se viditelně přikrčila. „Nebýt mě, vůbec by nebyl zraněn.“
„No...“ Falcyn nakrčil nos. „Někdo vyhraje. Jiný prohraje. Kromě toho ho všichni chceme sem tam probodnout. Prostě jsi měla kliku, že jsi to zvládla první.“
Max se zasmál, pak se ale jeho smích změnil ve sten. No jasně, to je celý jeho kreténský bratr. Max ignoroval Falcyna a podíval se znovu na Seru. „Takže co se vlastně stalo? Jak jsme se odtamtud dostali?“
„Odpověděli na tvůj Křik Prokletých. Jen jim chvíli trvalo, než se dostali přes štíty, které je držely venku a bránily jim nám pomoci.“
„A tvoje sestry?“
Zvedla bradu a její oči potemněly chladnou nemilosrdností. „Moje sestry zemřely spolu s mou matkou, když jsem byla dítě. Amazonský kmen, ke kterému jsem byla vázána přísahou, pořád slouží Gallu, a to jen bůh ví proč. Je to jejich volba.“
„Vyhnali jsme Gallu z Olympu,“ řekl Falcyn a posadil se na bobek. „Ale pro Dia a jeho bandu to byl špatný den. Neměli radost ze škod, které jsme napáchali.“
Sin na tom je nejhůř, jelikož jeho žena trvala na tom, že s nimi Artemis zůstane, dokud se situace neuklidní. A Apollo je znovu v zajetí, jelikož teď spolupracuje s Gallu proti svému otci a zbytku jeho bývalého pantheonu.
Max se na to ostře nadechl. Sin a Artemis měli špatnou společnou minulost. Sin je nepochybně extrémně nešťastný z toho, že jeho tchyně táboří v jeho kasinu, jelikož obvykle Artemidinu přítomnost stěží dokázal tolerovat. I když tam měl spousty místa, určitě ji tam neuvítal s otevřenou náručí.
Falcyn přitáhl jeho pozornost zpátky i sobě. „Mám Hadynovu Desku. Rozhodli jsme se, že bude bezpečnější ji oddělit od toho, co chráníš ty. A dát ji na jiné místo.“
„Děkuji.“
Falcyn na něj kývl. „To ale pořád neznamená, že bych tě měl rád.“
„Taky tě nenávidím, bratře.“
Ozvalo se nesmělé zaklepání na dveře. Když se otevřely, stáli v nich Edena a Hadyn. Vstoupili s jídlem a pitím, které položili na podlahu vedle své matky.
„Necháme vás,“ řekl Falcyn, než odvedl Illariona a Blaise z pokoje.
Max, který osaměl se svou družkou a dětmi, nevěděl co říct. Bylo to naprosto nereálné mít je tady v jeho samotářském podkroví. Nebo spíš v jejich podkroví. Jako jeho rodina by jej teď měli sdílet s ním. Jo, tohle mu vážně udělalo bordel v hlavě.
Edena se posadila vedle matky. „Jak se cítíš?“
„Dobře.“
Usmála se. „To ráda slyším.“ Přesto ale v jejím hlase zněla váhavost, která kazila její úsměv a předstíraně veselá slova.
Max si přivolal přikrývku a pak se proměnil v člověka. „Lepší?“
Silně zčervenala. „Hmm... mě na tom nezáleží. Jsem zvyklá vídat Hadyna jako draka.“
„Deenie se o mě starala, kdykoliv jsem byl nemocný nebo... zaseklý. Už jsi byl někdy uvězněný v jedné nebo druhé podobě a nemohl se proměnit zpátky? Je to vážně naprd.“
Max se při vzpomínce na ty dny zašklebil a uvítal přátelský postoj svého syna. Na rozdíl od toho sestřina nebyl Hadynův tón hlasu ani v nejmenším rezervovaný. „Už je to nějako dobu, ale jo. Je to naprd.“
Hadyn pomalu přistoupil blíž. „Víme, že si potřebuješ odpočinout. Jen jsme se chtěli ujistit, že jsi v pořádku. Nepohnul ses celé tři dny. Všichni jsme se kvůli tomu báli.“
Max po jeho odhalení zalapal po dechu. „Tři dny? Myslíš to vážně?“
Edena přikývla. „Démoni jsou velice nešťastní. Zakar, Thorn a Fang nainstalovali do celého Peltierovic domu a Útočiště pečetě a zrcadla, takže se znovu nemůžou dostat dovnitř. Zatím to funguje.“
„A co Amazonky?“
„Ty to zkusily,“ odpověděl Hadyn. „Máma a Samia spolu s Peltierovic ženami a Temnou lovkyní jménem Chi odsud vykoply jejich zadky tak tvrdě, že nepochybuji o tom, že se nějakou tu chvíli nevrátí.“
„Dobře.“
Edena se naklonila dopředu a políbila ho na tvář. „Vrátíme se později, abychom tě mohli obtěžovat. Teď si odpočiň.“ Vstala a obrátila se k odchodu.
Hadyn postoupil kupředu. „Jsem vážně rád, že tě mamka nezabila.“ A s tím dvojčata odešla.
Max si nebyl tak docela jistý, co by si měl se svými dětmi počít. Byli trochu zvláštní, ale on je miloval. A když už jde o věci, které jsou mu nepříjemné...
Lehce odhodil přikrývku a posunul se.
Sera okamžitě zalapala po dechu. „Co to děláš?“
„Už jsou to tři dny. Potřebuji jít do koupelny.“
Seřina tvář zrudla. „Ach. Promiň.“ Pustila jeho ruku, aby mohl vstát. „Potřebuješ, abych ti pomohla?“
Její nabídka mu udělala radost. Ale... „Jsou věci, které raději dělám sám. Tohle je jedna z nich.“
„Dobře.“
Seraphina se opřela o lokty, zatímco se šel Max postarat o své potřeby. Bylo to zvláštních pár dní, ve kterých si zvykali na své nové životy. Tento svět byl úplně jiný než ten, který znali.
Naštěstí se zdálo, že se Hadyn a Edena přizpůsobují lépe než ona. Samozřejmě dost pomáhalo to, že Peltierovi měli děti podobného věku, které si je vzali pod svá medvědí křídla a učili je idiomům a kultuře.
Maxovy bratři jí pořád tak docela nevěřili. Stejně jako Fang a ostatní.
Bohužel s tím nemohla nic udělat. Dělala co mohla, aby to ignorovala a nenechala se tím obtěžovat.
Když se Max zakrátko vrátil, měl kolem štíhlého pasu ovinutý černý ručník a jeho dlouhé blonďaté vlasy a pírka byly mokré.
„Ty ses sprchoval?“
Přikývl a zamířil zpátky ke svému slamníku na podlaze.
Také se oholil. Z čerstvé, čisté vůně mýdla smíseného s pachem jejího druha se jí zatočila hlava. Ale pohled na stehy na jeho břiše, kde ho Carson zašil, jí připomněl, že není ve stavu na to, co by po něm chtěly její hormony.
Smůla, no.
Když si lehl, byla uchvácená velikostí jeho lidského těla. I když takto nebyl tak velký, jako když byl drakem, pořád ho byl pořádný kus. Pořád byl divoký a nádherný.
„Ještě chvíli se na mě takhle dívej a budeš muset splnit to, co mi slibují tvoje oči.“
Zamračila se. „Co slibují?“
„Že se na mě vyšplháš a projedeš jako euforická opilá holka na mechanickém býkovi s blikajícími rohy.“
Spadla jí brada. „Nejsem si tak docela jistá tím, co ta analogie znamená, ale –“
Přerušil její slova spalujícím polibkem, který způsobil, že najednou byla bez dechu a točila se jí hlava. „Myslím, že víš úplně přesně, jak jsem to myslel.“ A aby svá slova potvrdil, přitiskl si její dlaň proti bouli pod svým ručníkem.
„Nechci ti ublížit.“
Se smíchem ji lehce líbal na rty a pak pokračoval na bradu. „Ty za tu bolest stojíš.“
„Maxisi!“
„Je to pravda.“ Vklouzl rukou pod její košili, vzal do dlaně její ňadro a začal palcem škádlit tuhnoucí bradavku. „Pomiluj se se mnou, Sero. Žil jsem bez tebe příliš dlouho.“
„A já bez tebe.“ Sáhla mezi ně a sundala mu ručník. Dech se jí zadrhl v hrdle, když zírala na jeho syrovou krásu. Byl neuvěřitelné nádherný a divoký.
A nejlepší bylo to, že byl celý jen a jen její.
Pozoroval ji hladovým pohledem, který byl jeho vlastní formou předehry. Takovou, která ji nutila chtít ho vzrušovat a dráždit dokud nebude v takové euforii jako ta holka na býkovi, o které mluvil předtím.
Vstala a pomalu se pro něj svlékala, jak byla zvyklá. Vychutnávala si jeho mumlavé zvuky potěšení, které opouštěly jeho rty, zatímco sledoval, jak ze sebe vrstvu po vrstvě sundává šaty. Když byla konečně nahá, sáhl po ní a přitáhl si k sobě tak blízko, aby mohl laskat její ňadra, zatímco rukama putoval po jejím těle a hladil ji.
Srdce jí prudce bušilo, zatímco si vychutnávala jeho doteky a rukama podnikala vlastní výpravy na jeho dlouhé, tvrdé, svalnaté tělo. Vždycky strašně ráda roztahovala prsty na jeho širokých zádech. Cítila pod dlaněmi jejich texturu a pohyby jeho svalů, kdykoliv se pohnul.
„Jsi dokonalý,“ vydechla.
„A ty jsi překrásná.“ Jazykem jí objížděl křehké křivky ucha, dokud se mu v náručí celá nezačala chvět. Se smíchem pomalu vklouzl prsty mezi její stehna, přímo do centra jejího těla, které nejvíc toužilo po jeho dotecích. Hlasitě zasténala nad tím skvělým pocitem, zatímco si s ní lehce pohrával a škádlil ji, dokud nebyla naprosto vzrušená a na pokraji orgasmu.
Ale ona takhle skončit nechtěla. A rozhodně ne tak brzy. Odtlačila ho, obkročmo se na něj posadila a jemně se na něj nabodla.
Max zalapal po dechu, popadl ji za boky a začal jí kolébat proti sobě, dral se do ní čím dál hlouběji.
Měla strach, aby si neublížil, proto se nadzvedávala, až ho přinutila vzdát se veškeré kontroly, kterou nad ní měl.
Úsměv na jeho tváři přiměl její srdce bít rychleji. „Uvidíme, co uděláš. Jsem celý tvůj, má dračí paní. Dělej si se mnou, co budeš chtít, dokud nebude tvé srdce spokojené.“
Zabořila mu ruce do vlhkých vlasů a pomalu se proti němu pohybovala, dokud oba nezachvátil orgasmus. Pak z něj sklouzla a uložila se vedle něj, zatímco naslouchala jeho nepravidelnému dechu.
Max zavřel oči, objímal ji a vychutnával si známé zvuky New Orleans a Útočiště, které se mísily s jejím vzácným dechem.
Tak známé a přitom tak cizí. Nic už nebude stejné jako dřív.
„Kam odsud půjdeme, Sero?“
„Jak to myslíš?“
Bál se její odpovědi, ale nikdy nebyl zbabělec a navíc to potřeboval vědět. „Jaké máš plány pro naši budoucnost?“
Seraphina při zvuku jeho prázdného hlasu ztuhla. „Chceš, abych odešla?“
„Bohové to ne. Já jen... vím, jak se v tomhle čase cítíš. Jak se díváš na...“ – tak tak stihl spolknout slovo ‚mě‘ – „draky. Tak jsem jen zvědavý, kam si myslíš, že tohle směřuje.“
„Co bys chtěl ty?“
„Tebe.“
„A?“
Naklonil hlavu na stranu a podíval se na ni. „Vždycky jsem byl drakem skromných požadavků. Víš to. Ale vším tím, co se stalo od tvého příchodu, jsme píchali do sršního hnízda. Nejsem si jistý, jestli můžeme jen tak odejít. Gallu by mohli jít za námi. A není to jen o nás, musíme si to promyslet. A taky jsem pořád Dračí prokletí.“
Seraphina těžce polkla, když jí připomněl něco, před čím nemohou utéct. Bude to s nimi navždy.  „Proč jsi ho zabil, Maxi?“
„Záleží na tom?“
„Ne. Miluji tě bez ohledu na to. Ale chtěla bych slyšet tvoji verzi příběhu.“
Opřel si bradu o vrcholek její hlavy a začal si hrát s jejími vlasy. „Uvěříš pravdě, když ti ji řeknu?“
„Naučila jsem se ti věřit. Ať už mi řekneš cokoliv, uvěřím tomu.“
Přesto váhal, než odpověděl. „Byla to nehoda. On nebyl tím, kdo měl zemřít. Měl to být jeho bratr.“
Vstala a zírala na něj. „Tohle to má jako všechno zlepšit?“
„Kdybys potkala jeho bratra, pochopila bys to. Byl to kretén.“
„Maxi!“
Než mohl odpovědět, ozvalo se další zaklepání na dveře. Podle vůně poznal, že je to Alain Peltier. Nejstarší z medvědů. „Ano?“
Alain dveře neotevřel, promluvil skrze ně. „Nerad tě ruším, draku. Ale máme tu problém. Savitar svolal Omegrion a tys byl předvolán. Podle zákona tě na něj musíme vzít. Nicméně jsme hlasovali a jednohlasně stojíme při tobě.“
„Ne!“ Sera zavrtěla hlavou. „Nemůžeš jít. Nedovolím ti postavit se jim. Je mi jedno, co Savitar říká nebo kolik jich stojí při tobě. Tohle je sebevražda!“
Max na její vzteklý výbuch nereagoval. „Kolik mám času?“
„Musíme jít okamžitě.“


27 komentářů:

  1. dekuji za obe kapitoly
    Ellie

    OdpovědětVymazat
  2. To jsem zvědava, co zas Savitar vymysli!

    OdpovědětVymazat
  3. Tomu říkám velikonoční nadílka. Děkuji.

    OdpovědětVymazat
  4. Jeej, dve kapitolky dakujem:-) prajem este krasne sviatky

    OdpovědětVymazat
  5. Jeej, dve kapitolky dakujem:-) prajem este krasne sviatky

    OdpovědětVymazat
  6. Je to v klidu :) Savitar je jako vždycky zachrání. Děkuju za super nové kapitolky. Meduska

    OdpovědětVymazat
  7. díky moc za další skvělou kapitolu. Alča

    OdpovědětVymazat
  8. O ešte jedna to je skoro ako vianoce
    Ďakujem

    OdpovědětVymazat
  9. Vďaka za dnešnú dávku úžasného preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  10. Jste perfekrtní !!! Díky moc za překlad a korekci dalšího pokračování !!!

    OdpovědětVymazat
  11. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  12. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem dakujem dakujem :)

    OdpovědětVymazat
  14. děkuji za velikonoční nadílku!!! stála za to

    OdpovědětVymazat
  15. Moc děkuji za oba super překlady.

    OdpovědětVymazat
  16. Díky za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  17. Dakujem velmi pekne za preklad oboch kapitol :-)

    OdpovědětVymazat
  18. Děkuji za další kapitolu :) Iva

    OdpovědětVymazat
  19. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  20. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat