čtvrtek 17. března 2016

Dračí rpokletí - Kapitola 14



„Dračí oběť?“ zopakovala Sera a zalapala po dechu. „To je vtip. Že ano?“
„Jasně. Budeme tomu tak říkat.“
Zatěkala pohledem ze Styxxe na Maxe. „Myslím, že ho nemám moc ráda.“
Max si odkašlal. „To je v pohodě. Někdy ho nemám rád ani já. A zdá se mi, že dnešek rozhodně bude jedním z těch dnů. Víte vy všichni, že v tuhle chvíli jsem nespal už třicet hodin, že jo?“
Acheron se zasmál. „Vítej v mém světě, adelphosi. Myslím, že si na spánek vzpomínám... zažil jsem ho kdysi dávno. Nebo to možná byla jen halucinace vyvolaná extrémní spánkovou deprivací. V tuhle chvíli těžko říct.“

Max si prostředníčkem přejel po obočí. „Takže máte v plánu mnou nakrmit Gallu. Odhlasovali jste ještě něco, o čem bych měl vědět, když jsem byl pryč?“
Zakar se ďábelsky zachechtal. „Jsi pozoruhodně klidný na draka, který má být obětován.“
„Jo, no, my nejdeme dolů snadno. Nevíš, jaké to je mít zažívací potíže, dokud se nepokusíš sníst draka. Máme tendenci kousnutí oplatit. Tvrdě.“
Dev bolestně vykřikl. „Tohle je mnohem víc o tvém sexuálním životě, než kdokoliv z nás potřebuje vědět.“
Max po něm hravě mrštil ohnivou kouli.
„Hej! Zbláznil ses?“ Fang se postavil mezi ně a uhasil ji. „Nevypal bar! Kruci, děcka, jsou věci, o kterých jsem si myslel, že je nemusím zdůrazňovat. A tahle je na vrcholku mého seznamu. Přestaňte si uvnitř hrát s ohněm... zvlášť poblíž dřevěných barů a hořlavého alkoholu!“
„Každopádně...“ Sin ignoroval Fangův výbuch. „Víš, kde se skrývají?“
„V Irkalle.“
„Och,“ řekl Sin tónem tak suchým, že by mohl být použit k dehydrataci oceánů. „To je úchvatné. Irkalla... Proč?“
Max sklopil hlavu, jako by jim vyzrazoval obrovské tajemství. „No, já ne... och počkat. Jo, to je ono, jsem odborník. Takže budu předpokládat, že je tam proto, abys po něm nemohl jít a vytáhnout ho odtamtud s křikem za uši. Nebo ho zabít.“
„Má pravdu.“ Zakar si naštvaně povzdechl. „Přál bych si, abychom se mohli vrátit v čase a nakopat zadky každému členu naší rodiny, který měl prsty v tom, že na nás ty bastardy vypustili.“
Sera se zamračila. „Počkat...Copak Ištar do Irkally nesestoupila a nevrátila se pak? Neznamená to, že to můžete udělat i vy?“
Sinovy oči potemněly smutkem. „Tohle je jiný čas a místo. A já bohužel nejsem takovým bohem, jakým byla moje dcera.“ Ustoupil, jako by přehodnocoval jejich přístup.
„To možná ani nemusíš být...“
Podívali se na Maxe s vyklenutým obočím.
Max si přejel po spodním rtu palcem, když zvažoval jejich zdroje. „Sera mi vnukla nápad. Vlastně mám to, co Asushunamir použil k navrácení Ištar do života.“
Zakar na něj nevěřícně zíral. „Ty jsi Koru-Nin?“
„Jo.“ Max se setkal s pohledem Fanga, kterému spadla brada. „To je skutečný důvod, proč jsem nikdy dřív neopustil Útočiště. O značku Dračího prokletí bych se nemohl starat méně. Každý, kdo by se mě chtěl pokusit zabít, by si měl přivést přátele, kteří by mu vykopali hrob. Skrývám se kvůli tomu, co chráním. Nemůžu dovolit, aby to padlo do špatných rukou. A kdybych měl někdy padnout... jen mí bratři Falcyn nebo Blaise mají schopnost převzít správu. Dokonce ani Illarion by takovou moc nedokázal zvládnout.“
Seraphina věděla, že je Sa’l Sangue Realle důležitý, ale až když teď uviděla jejich tváře, pochopila povinnosti svého druha. Došlo jí, jak je Max pro vesmír jako celek důležitý.
Jak je ten předmět mocný a smrtící. Není divu, že po něm démoni pasou.
Zakar přimhouřil oči, jako by se Maxe snažil pochopit. „Už jsi ho někdy použil?“
„K tomu nemám právo. Tedy ne že by mě to nepokoušelo.“
„To proto byl jako strážce vybrán on. Kdyby to byl kdokoliv jiný, všichni bychom vzdávali čest našemu velkému, ďábelskému vládci.“
Max si nad Acheronovým suchým tónem odfrkl. „Skloň se přede mnou, atlantská spodino.“
„Přesně.“
Max, kterému se v očích zračili démoni minulosti, zapletl Seře prsty do vlasů, než promluvil k ostatním. Bylo to to nejněžnější vyjádření starostlivosti, které jí kdy kdo projevil a dotklo se jí mnohem víc, než byla ochotná přiznat. „Vzhledem k tomu všemu neexistuje důvod, proč bychom si od Kessara a ostatních nemohli vzít Desku. Dokonce i v Irkalle.“
Sin si s ním přiťukl klouby. „Pojďme pokrýt písky Irkally jejich krví.“
„Ne.“ Acheron nad Sinovou pobídkou zavrtěl hlavou. „Myslím, že je to opravdu špatný nápad, jelikož Katra nám ogriluje zadky, jestli do toho půjdeme a z nějakého důvodu tě nedokážeme dostat zpátky. Nedovolí ti tam jít bez ní. Jsi ochotný riskovat její život?“
„Sakra to ne!“
Acheron na něj mrkl. „Dobrá odpověď.“
„Kdo je Katra?“ zeptala se Sera Maxe.
„Sinova žena a Acheronova dcera. Technicky je jako jeho žena součástí Sumerského pantheonu a mohla by tedy sestoupit do Irkally s námi, kdyby se to rozhodla udělat. Jak řekl Ash, udělala by to, aby ochránila Sina. Ale je to také dcera Artemis. S tímhle původem a vazbami na soupeřící pantheony, kdo ví, co by se jí stalo, kdyby se tam vydala. I když by většina bohů měla usnout, nevíme jistě, jestli to platí ve všech případech. Naše štěstí a moje osobní zkušenost říkají, ať se připravíme na ošklivé překvapení.“ Max si ztěžka povzdechl. „Kvůli bezpečí to musíme udělat nezávisle na vnějších pantheonech. Až na Illariona, jehož otcem je Ares, mohou drakomai projít bez problémů.“
„A co vlčí pekelný lovec?“
Max na Fanga kývl. „Jsi vítán, bratře.“
„Amazonky?“ zeptala se Sam.
„Jsi polobohyně?“
Trochu se vytáčela. „Vnučka Area. Počítá se to?“
„To je blíž, než bychom měli riskovat, zvlášť vzhledem k rozladěnému výrazu Devovy tváře.“
„Jo, řekl Dev podrážděně. „Zpátky k té věci s Katrou. Jdeš ty. Jdu já. Nenech mě se proměnit v démona, Sam. S pilovitými zuby bych vypadal blbě.“
Zasténala.
„Takže Chi i já jsme taky venku,“ řekl Acheron. „Také bychom to neměli pokoušet.“
„Ale já jsem stále uvnitř.“
Sera se na Styxxe zamračila. „Jak můžeš být uvnitř, když tvoje dvojče není?“
Styxx se ďábelsky zachechtal. „To je dlouhý příběh. Ve zkratce – ještě jako plod byl skryt v lůně mojí matky, aby ho jeho pantheon nezabil. Zatímco jeho matkou je bohyně, mojí byla lidská královna. Takže i když vypadáme stejně – další trik jeho matky, který měl za cíl ho ukrýt a zamaskovat – já jsem Chthonian. On je bůh. Což mi uvolňuje ruce k působení ve spodních říších ovládaných starověkými pantheony, kam on nemůže strčit ani nos.“
Fang zkontroloval svůj mobil, než znovu promluvil. „To je můj šéf. Thorn má svůj vlastní průser, který vyžaduje jeho plnou pozornost. Vlastně chtěl, abych mu s tím pomohl, pak se ale rozhodl místo mě povolat Cadegana a Varyka, a nechal mě zapojit se tady.“
Sera si založila paže na hrudi. „Takže je nás hrstka proti hordě?“
Ve Styxxových očích zasvítilo hravé světélko. „To je pro mě naprosto typické.“
Max ukázal bradou na Styxxe. „Styxx býval velitelem Stygian Omada.“
Teď byla řada na ní, aby jí spadla čelist, když uslyšela jméno jedné z nejúspěšnějších a nejznámějších armád v historii. Řadila se vedle Achilla a jeho Myrmidony. Ve válkách mezi Řeckem a Apollonem byla Stygian Omada neporazitelná. „To jsi byl ty? Ale vždyť jsi ještě dítě.“
Styxx se její neúmyslné urážce vysmál. „Stejně jako Alexandr Veliký. Je úžasné, co lidé dokážou, když mají dobrou motivaci a před sebou nepřátelskou armádu připravenou přelít se přes tvou mrtvolu, pokud padneš.“
„Tak to je stoprocentně pravda.“
Teď se rozezněl Acheronův telefon. Ustoupil, aby to vzal.
„Krvavý měsíc,“ řekl Dev a předstíral zlounský přízvuk. „Jen pro ten žijeme.“
Cherif se ušklíbl. „S tím se dokážu vypořádat. Znamená to umřít pro to, co mě děsí.“
Fang souhlasně přikývl, než začal podrobně rozebírat jejich nejnovější plán. Aby byla Seraphina upřímná, pořád z něj nebyla nadšená. Něco nepojmenovatelného jí dotíralo na mysl.
Acheron se po pár vteřinách vrátil. Rysy měl bledé a ztrhané. „To byla Artemis. Gallu útočí na Olymp.“
„Mia!“ Sin okamžitě zmizel.
Sera se nad jeho vystrašenou reakcí zamračila.
„Mia je jeho dcera,“ vysvětlil Max. „Musí být u své babičky.“
„A kruci.“
Max se setkal s Acheronovým pohledem. „Veď nás.“
„Díky.“
Postavili se zády k sobě, když je Acheron teleportoval na Olymp. Jelikož patřil Řeckému pantheonu, mohli na něj vstoupit jen bohové nebo ti, kterým to dovolili. Acheron a Sin zřejmě měli povolení k návštěvě.
Alespoň Artemidina chrámu, jestli ne zbytku budov na hoře, jelikož právě tam se o pár vteřin objevili.
Max nikdy nechodil rád do bitev se svou rodinou. Ještě méně se mu to líbilo se Serou po jeho boku. Ale věděl, že přesně taková ona je.
Divoká amazonská bojovnice.
Kdyby ji požádal, aby zůstala sedět doma na zadku, byla by to ta nejhorší urážka. Takže udělal to jediné, co mohl. Přivolal její přílbu a meč a podal jí je.
Když si je brala a nasazovala si přílbu na hlavu, mračila se na něj. S roztomilým úsměvem, který prováděl trapné věci s jeho tělem, vytasila svůj meč. „Jak jsi to udělal?“
„Jsem ten, kdo ti ten meč dal, vzpomínáš?“
Seraphina podezřívavě přimhouřila oči, než začala zkoumat jílec meče, jako by ho viděla poprvé. „Je očarovaný, že ano?“
Lehká červeň jeho tváří a ostýchavé naklonění hlavy byly jasnou odpovědí na její otázku.  
„Tohle nikdy nebyl svatební dar. Je to tvůj způsob, jak mě ochránit v bitvě.“
„Nechtěl jsem, aby se ti něco stalo.“ Rozkošným způsobem se kousl do rtu. „Je to Peleův meč. Poslal mi ho Achilles, abych na něj dohlédl a ochránil ho.“
Hrdlo se jí ucpalo slzami. Všimla si, že se po jejím spojení s Maxisem zlepšily její bojové dovednosti. A myslela si, že je zvláštní, že už v bitvách nebývá zraněná. Dokonce ani poškrábaná. Připisovala to své vlastní potřebě zůstat v celku a zlepšení svých schopností.
Teď...
Políbila ho, když ji přemohla hloubka vděku, který ke svému druhovi cítila a zaplavila její srdce hřejivou láskou. Byl tak úžasně vzácný. „Miluji tě.“
Max se nemohl nadechnout, když jej ta slova zasáhla jako ráno. Nikdy dřív mu to neřekla.
Ani jedinkrát.
Upřímně řečeno, byly chvíle, kdy si byl poměrně dost jistý tím, že ho doopravdy nenávidí. Chvíle, kdy by přísahal, že chtěla vzít tenhle meč a prohnat ho jeho břichem. Nebo jím uříznout část jeho těla, kterou měl vážně docela rád.
Škádlivě mu položila prsty pod bradu a zavřela mu ústa, která nevěřícně otevřel dokořán. „Také tě miluji, Seraphino,“ řekla předstíraně mužským hlasem.
Zasmál se a políbil ji do její označené dlaně. „To rozhodně ano. Jen mě tvoje reakce zastihla nepřipraveného.“
Přitáhl si ji do náruče a právě ji objímal, když Artemidiny služky rozrazily dveře a vběhly dovnitř s křikem a démony v patách.
Jo, tohle bylo dokonce ještě horší, než co čekali. Jak se sem Gallu dostali, to vůbec neměl tušení. Neměli by být schopní dostat se na Olymp.
Přesto byli zde.
Acheron služky ignoroval a vběhl do místnosti po jejich levici. Max vedl Seru za ním, zatímco ostatní šli pomoct Artemidiným služebným a ostatním bohům.
Seraphina nikdy nic podobného neviděla. Bylo to horší, než jakýkoliv dračí útok, pod jakým se octla. Bohové bojovali, ale gallu byli divoká cházka.
Když Acheron otevřel dveře po jejich pravici, uviděli Artemis, který byla zamčená ve své ložnici spolu se svou vnučkou. Ta měla stejné vybarvení jako Sin, ale jinak byla Artemidiným věrným mikro obrazem. Bylo pozoruhodné, jak byla ta dívka extrémně klidná, zatímco se držela svojí babičky. Bylo to jako by dobře věděla, že by Artemis nikdy nedovolila, aby se jí cokoliv stalo.
Nejvíc šokující byl ale pohled na démona Malachai, který je obě chránil. Stál tam v celé své démonské nádheře, měl na sobě černou bitevní zbroj a jeho křídla byla široce roztažená, aby tvořila bariéru mezi nimi a kýmkoliv nebo čímkoliv, co by těmi dveřmi mohlo jít po Artemis nebo Mie. Jeho rudočerná kůže vířila a rysy jeho tváře byly stejně nádherné jako jeho tělo. Nebýt jeho démonského vzhledu a jasně rudých očí, byl by dokonalý.
Když vstoupil Sin, dovolil sumerskému bohu kolem něj proběhnout, aby se mohl podívat na svou dceru, která se pustila Artemis a padla otci do náruče. Když chtěli jít za Sinem, démon se jim postavil s mečem v ruce, připravený na bitvu.
Tedy alespoň dokud nespatřil Acherona.
Acheron se krátce zarazil, jako by čekal, že na něj démon zaútočí.
Malachai místo toho sklonil hlavu. „Když to začalo, snažili jsme se Miu teleportovat pryč, ale celé to tu uzamkli. Divím se, že ses dostal dovnitř.“
Acheron si přivolal svou hůl. „Nepoužívám standardní kanály. Mám svůj vlastní přístupový bod.“
„To rád slyším. Můžeš dostat Artemis a dítě pryč?“
Sin vzal Miinu tvář do dlaní. „Nick má pravdu. Nemůžu se s ní odsud teleportovat. Jsme tu zamčení.“
„Skvěle,“ zamumlal Malachai, než se zamračil na Maxe. „Hej draku, nechtěl bys bráchovi pomoct? Myslím, že spolu bychom je odsud dokázali vypráskat.“
„Jsem hned za tebou, chlapče.“ Max se proměnil do své dračí podoby. Pak zaváhal. „Chceš se přidat k nám nebo zůstat?“
Seraphina se nad jeho otázkou mračila, než si uvědomila, že má Max na zádech sedlo. I když slyšela o dračích válečnících a jejich jezdcích, nikdy žádného neviděla. „Jsi si jistý?“
„Neexistuje místo, kde bych tě měl raději.“
Pomyšlení na jízdu na drakovi ji děsilo. Ale věděla, že Max by jí nikdy neublížil, a byla vážně zvědavá. O kolik jiné to může být než jet do bitvy na koni? Je to jen trochu větší kůň, nic víc.
No dobře, o hodně větší, ale přesto...
Hodila svůj strach za hlavu a přinutila se vyšplhat přes křídlo do sedla.
„Jsi připravená?“
Připoutala se k sedlu a připravila se na let. „Připravená.“
Síla jeho vzletu ji připravila o dech. Není divu, že to sedlo mělo tak vysokou zádovou opěrku. Celou ji šlehal vítr, zatímco následoval Malachaie do bitvy. Jeho obrovská křídla se rychle pohybovala a doopravdy uměl manévrovat navzdory svým gigantickým rozměrům.
Stejně jako Malachai.
Společně začali dolů na Gallu pršet ohnivý déšť. Zdejší boj mezi bohy a démony byl divoký. Ani za život nedokázala pochopit, proč Gallu zaútočili na řecký pantheon. A zatímco bojovali, začalo jí docházet, proč si ji Maxis umístil na záda.
Odsud na nic nedosáhla. Nikdo a nic se nedostalo do její blízkosti. Jedna její část byla naštvaná. Další byla okouzlená.
Pak se ale prudce naklonil doleva. Popadla sedlo, aby zjistila, co to způsobilo. 
Artemis vyšla před chrám a rychle a divoce pálila na démony šípy ze svého luku.
Malachai se nad její zuřivostí rozesmál. „Myslím, že je tu někdo maličko naštvaný, že se opovážili ohrozit její vnučku.“
Max přikývl. „Což mě přivedlo na myšlenku...“
„Jakou?“ zeptala se Sera, když letěl pryč od Malachaie, směrem k hlavnímu chrámu na kopci.
Ukázal na hordu démonů. „Podívej se, kolik je tady démonů.“
„Je jich hodně. A co s tím?“
Max klouzal těsně nad bojovým běsněním. „Chceš udělat nějaký ten průzkum?“
„Záleží na tom, jestli když budeme muset bojovat, dovolíš mi dotknout se země.“
Otočil svou obrovskou dračí hlavu a podíval se na ni přes rameno. „Všimla sis toho, co?“
Zvedla nohy, které byly asi kilometr nad zemí. „Těžko si nevšimnout.“
Nestoudně se na ni zašklebil. „No dobře. Jestli se tam bude bojovat, dám tě dolů.“
„Tak tedy dobrá. Ukaž mi cestu, můj dračí pane. Zřejmě půjdu kamkoliv mě vezmeš.“
Maxis se stáhl z boje a pokusil se opustit Olymp. Zpočátku to nešlo. Něco ho blokovalo. Ale dědictví jeho matky mu dovolilo obejít magii Gallu a najít skulinku, navzdory čemukoliv, co použili, aby ostatním zabránili v příchodu a odchodu.
Odhodlaný získat bratrovu Desku, nesl ji dolů do Irkally. I když Kessara mezi útočícími na Olymp neviděl, věděl, že tam musí být většina Gallu démonů, což znamenalo, že nejsou v jejich skryté říši, kde byli předtím.
Což znamenalo, že má příležitost získat Desku, zatímco Gallu bojují proti řeckým bohům a ostatním.
Nesnášel, když se musel stáhnout z boje, ale tohle bylo mnohem důležitější. Smaragdová deska ohrožovala jejich bezpečnost stejně, ne-li více, než démoni, proti kterým bojovali. Tohle byla jejich nejlepší šance dostat ji zpět.
Před vstupem do starověké spodní říše se Max zastavil a dovolil Seře sesednout. Přivolal si svou vlastní zbroj a zbraně. Zarazil se, když na její tváři zachytil zvědavý výraz, zatímco ho pozorovala. „Je těžké plížit se jeskyní v dračím těle.“
„To je fakt. Zabíráš hodně místa.“ Rozpustilé světélko v jejích oříškových očích bylo neuvěřitelně okouzlující. Už si vzpomínal, proč bylo tak těžké ji opustit. Proč si ji v noc, kdy se setkali, odnesl do soukromého pokoje, místo aby ji poslal její vlastní cestou.
Vždycky si za milenky vybíral jen dračice. Nikdy předtím neměl lidskou milenku. Lidské ženy se mu nikterak nelíbily. Byl tak vybíravý a měl tak málo milenek, že se mu kvůli tomu jeho bratři vždycky posmívali.
Ale tu noc, kdy Seraphina vstoupila do starověké nálevny se svými kmenovými sestrami, se nestaral o to, co je zač. Její smělý dotek ho vzrušil a její rty probudily tu jeho část, o které nevěděl, že ji má. Už jen to jej mělo varovat, že je jim souzeno být spolu.
Že jejich osudy spojily Sudičky.
A teď...
Sklonil hlavu pod chochol na její helmě, aby mohl polapit její plné rty a užít si jejich chuť. Jako vždycky odpověděla na jeho vášeň tak žhavě, že musel proklít tuhle misi a fakt, že nemají ani vteřinku na to, aby mohl z jejího lepého těla strhnout zbroj a potěšit ji tak, jak by chtěl.
Ale později se zatraceně ujistí, aby přesně věděla, jak moc po ní stále touží. Naposledy prohloubil polibek, aby si její chuť vypálil do rtů, a pak se od ní s podrážděným povzdechem odtáhl a přinutil se věnovat pozornost naléhavějším záležitostem.
Což naneštěstí nebyla nepříjemná bolest v jeho vzrušeném rozkroku.
Seraphina pocítila náhlou nepřítomnost jeho hřejivého těla jako fyzickou ránu. Její smysly byly zmatené a nesoustředěné díky tomu neskutečnému polibku. A zatímco sledovala, jak před ní přechází sem a tam, měla co dělat, aby se dokázala soustředit na něco jiného, než na to, jak je nepopiratelně sexy. Bylo by s ním mnohem snazší bojovat v jeho dračí podobě.
Žádný muž by neměl v lidském těle vypadat takhle dobře.
Kousla se do rtu a použila bolest k tomu, aby soustředila své myšlenky na něco jiného, než na způsob, jakým jeho zbroj kopíruje jeho svaly. Na způsob jakým se její smrtící válečník pohybuje.
Přestaň s tím!
Potřásla hlavou, aby si ji pročistila. Máš ponětí, kdo to právě jsme? Vyslala k němu své myšlenky.
Ano a ne. Sleduji Desku. Ale ne, nevím, jak je to tu rozvržené.
Zahrál jsi to dobře.
Tiše se zasmál.
Nevěděla, proč se jím nechává tak okouzlit. Byl dočista neodolatelný. Byla zticha, zatímco se plížili podsvětní říší, aby ho nevyrušovala od jeho úkolu. Byla tady neuvěřitelná tma. Přízračné ticho. Není divu, že Sumeřané tohle místo vždycky popisovali jako fádní a nevýrazné.
Mrtví se zde rozkládali v nic stejně jako ve svých hrobech. Jediná dobrá věc, kterou o tomhle místě mohla říct, bylo to, že své mrtvé netrestali. Ale ani je neodměňovali za dobře prožitý život. Prostě tu jen existovali, dokud se nevytratili.
Jak tragické. Bylo to bezútěšné, příšerné místo, kam byl člověk poslán trávit věčnost.
Najednou se Max zarazil.
Sera se mu pokoušela nahlédnout přes rameno, aby uviděla, co upoutalo jeho pozornost, ale byl příliš vysoký.
Počkej tady.
Chtěla se s ním začít hádat, ale věděla, že bude lepší to nedělat. Proto jen přikývla a zůstala na místě. Nejspíš to tak bude nejlepší. Takhle může sledovat, jestli se k nim někdo neplíží temnotou. Ne tedy, že by je snad v té tmě viděla.
Třeba ale budou hlasitě dýchat a ulehčí jí tak práci.
Nebo se třeba pár dní nekoupali...
O několik neskutečně dlouhých minut později, které jí připadaly jako věčnost v pekle, za sebou ucítila něčí přítomnost. Prudce se otočila s úmyslem tu osobu praštit a utéct.
„To jsem já,“ zašeptal jí Max do ucha. „Mám Desku.“
„Tohle mi nedělej!“ Lehce ho štípla do břicha, aby mu ukázala, jak málo se jí líbí, že ji připravil asi tak o sto let života.
Otevřel ústa, aby mohl promluvit, když v tom dočista znehybněl, zatímco temnotu kolem nich prořízl děsivý, hluboce znělý hlas.
„Ale, ale. Věděl jsem, že když si budeš myslet, že naše počty klesly, přijdeš sem. A to si tady Nala myslela, že jsem blázen, když jsem jí to říkal.“
Seraphina lapla po dechu a trhla sebou, když někdo v temnotě rozžal pochodeň. Pak si přála, aby to neudělali.
Drazí bohové.
Byli obklopeni Gallu.


20 komentářů:

  1. děkuji moc za další skvělou kapitolku. Alča

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci !!!

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem velmi pekne za preklad a korekciu dalsej kapitoly.

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Bože to je napínavý koniec- som strašne zvedavá na pokračovanie :-)
    a vdaka za preklad :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Díky za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  10. Moc děkuji za další kapitolu.

    OdpovědětVymazat
  11. Ďalšia mňam kapitola. Veľmi pekne ďakujem za skvelý preklad a korekciu. :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Kruci kruci dufam ze sa z toho dostanu.Dakujem :)

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem za preklad. VV

    OdpovědětVymazat