čtvrtek 7. dubna 2016

Alterant - Kapitola 9



Jestli Macha zjistí, s čím jsem na setkání Tribunálu souhlasila, možná mi konečně dovolí odsud zmizet... v rakvi.
            Brina kráčela po kamenných podlahách hradu, který její předci postavili před tisíci lety, jakožto útočiště pro rodinu Treoir.
            Kdysi milovala život tady.

            To bylo předtím, než ztratila celou svou rodinu a stala se jediným strážcem Beladorů. Nadpřirozená síla všech Beladorů existovala pouze po tu dobu, co jeden z rodiny Treoirů zůstával fyzicky uvnitř tohoto hradu na tomto ostrově.
            Jakožto jediný Treoir, co zůstal naživu potom, co Medbští černokněžníci před čtyřmi lety zavraždili jejího otce a bratry, tu byla, z praktických důvodů, uvězněná navždy.
            Opravdu. Byla nesmrtelná.
            A Macha by ji nezabila.
            Ne dokud neporodí dědice.
            Ne, že by zrovna chtěla skončit svůj život v čtyřiadvaceti letech, ale skutečně žít bylo víc než jen dýchat, což dělala už hodně dlouho.
            Královna by měla stát v první linii se svým kmenem, tím spíš, když se teď Alteranti proměňovali rychleji, než si Macha měnila barvu vlasů.
            Něco tyhle proměny spustilo. Kdo nebo co?
            Medbové stáli na vrcholu jejího seznamu podezřelých.
            Beladorští válečníci s těmi monstry bojovali, zatímco Brina seděla v tomhle prázdném hradu.
            Už ne.
            Diskusi o následníkovi rodu Treoir se vyhýbala po čtyři dlouhé roky, ale už to nemohla dál odkládat. Pokaždé, když opustila hrad, dokonce i v holografické formě, mohla ohrozit Beladorské síly, pokud by Medbové zjistili, jak zajmout její holografický obraz.
            Otřásla se jen při té představě.
            Přišel čas na dědice.
            A byl nejvyšší čas, aby ji bohyně Macha poslouchala, jestli ho v blízké budoucnosti chtěla.
            Brina se svalila na pohovku vyřezanou z kmene stromu. Její okraje pokrývaly keltské spirálové vzory a polstrování tvořily polštáře vycpané peřím. Šlo o její oblíbené místo k přemýšlení.
            Její otec byl brilantní stratég.
            Teď potřebovala svůj vlastní bojový plán.
            Takový, co jí zajistí manžela, který dokáže projít skrze zaštítění hradu. Ne jen tak někoho, ale -
                        Štít obklopující hrad Treoir se zachvěl, když do něj vstoupila síla. Velká dávka síly.
            „Musíš pořád trucovat?“
            Brina si povzdechla při zvuku Machina chraplavého hlasu. Přivolala ji snad tím, že na ni myslela? Když Brinin otec zaštítil hrad proti jakýmkoliv jiným nesmrtelným, naneštěstí udělal výjimku pro keltskou bohyni, aby mohla projít nezraněná.
            Věřil, že Macha dohlédne na jeho jedinou dceru.
            Nikdy ho nenapadlo, že bohyně dokáže proměnit věčnost v oživlou noční můru.
            Brina zvedla pohled k místu, kde Macha teď posedávala na krbové římse, co se klenula nad krbem, do kterého by se vešli dva svalnatí válečníci. Vlny plavých vlasů, které jako by upředl sluneční svit, splývaly přes Machina odhalená ramena a překrývaly ruku, kterou se podpírala. Dnes na sobě měla oslnivou bílou róbu stvořenou z tisíců dokonalých perel. Stočila své zářivé zelenohnědé oči dolů směrem k roštu ohniště a v něm se objevila polena. Rozhořely se plameny.
            Machin pokus být pohostinná.
            Nebo měla jednu ze svých zkrášlujících nálad.
            Brina to gesto ocenila, ale nehodlala se nechat srážet na úroveň dítěte. „Trucují malé děti. Já jsem zamyšlená.“
            „Ach ano, sémantika, jak smrtelníci rádi říkají.“ Macha mávla dlouhými prsty, na kterých se třpytily šperky a vzácné kovy vyřezané do spletitých vzorů.
            „Jsem ráda, že ses zastavila,“ odvětila Brina. Jediná reakce, které se jí dostalo, byl záblesk zvědavosti v Machině očích.
            Brina pokračovala. „Cítím, že je čas, abychom prodiskutovaly následníka.“
            Macha se rozzářila. Tohle téma zřejmě neočekávala. „Byla jsem tak trpělivá a dovolovala ti přizpůsobit se tomuto životu.“
            Tohle si Macha myslí, že jsem poslední čtyři roky na tomhle místě dělala? Přizpůsobovala se?
            Brina se donutila udržet ruce v klidu a nezachvět se vztekem. Už dávno zjistila, že ukázat jakoukoliv emoci znamenalo dát bohyni munici, kterou mohla později použít. Ne, že by byla Macha krutá nebo nespravedlivá. Ale stejně jako všechna božstva, použila cokoliv, co jen mohla, aby prosadila svou.
            „Proč to tady musíš udržovat tak ponuré?“ Rozhlédla se Macha po místnosti.
            Svíce zaplápolaly a měkké světlo začalo tančit po kamenných zdech. Proutěný košík se naplnil sušenými květinami a na hladkém, masivním dřevěném stole se objevilo koření. Ten stůl vlastnoručně vytvořil její otec, včetně vloženého symbolu Beladorské triquetry. Seděl na něm, když spolu naposledy mluvili.
            O šest nocí později ji Macha informovala, že její otec a bratři jsou mrtví a ona nemůže tento hrad opustit. Některé vzpomínky bylo lepší ničím nevyvolávat.
            Bohyně pokračovala v zásazích, dokud se místnost nezměnila z temné a osamělé na příjemně vyhřátou a... podezřelou.
            Při sledování toho, jak Macha zdobí okolí, Brina pomalu ztrácela svou omezenou trpělivost.
            Když Macha promluvila, její zvučný hlas se cílevědomě linul místností. „Jsem potěšena, že tě nalézám připravenou naplnit svou povinnost k zajištění budoucnosti Beladorů.“
            Jako bych se někdy vyhýbala své zodpovědnosti vůči kmeni. „Dovol mi poukázat na to, že jejich bezpečí je důvod, proč jsem zde. Každý. Den. Navždy.“
            A sama, protože Macha tvrdila, že nemůže to proklaté zaštítění odstranit.
            Macha káravě mlaskla. „Drzost je neatraktivní, neproduktivní a... nerozumná.“
            Ne že by mě za to zabila, ale mohla by můj život udělat ještě mizernější, i když to se dá těžko představit. „Prosím za prominutí.“
            Bohyně vzhlédla, jako by studovala stropy dosahující výšky katedrály, pak se na ni zadívala nečitelným pohledem. „Vím, že jsi zde osamělá. A musíme pokračovat v tvé dynastii.“ Usmála se. „Sňatek by ti prospěl.“
            Brina nedokázala zabránit té náhlé záplavě radosti, co jí rozzářila tvář. Měla snad takové štěstí, že zastihla bohyni v jeden z jejích shovívavějších dnů? Macha věděla, koho Brina chtěla, muže, po kterém toužila každou probdělou hodinu. „Naprosto souhlasím a -“
            „Ke svazku si zvolíš smrtelného Beladora, takového, který může vstoupit do hradu.“
            Brina v šoku spustila bosé nohy na koberec na zemi a postavila se, veškerá její schopnost skrývat své pocity se vytratila tváří v tvář tomu, co Macha navrhovala.
            Ne navrhovala. Nařizovala.
            Brina měkce poznamenala: „Ty víš, že Tzader a já jsme prakticky zasnoubení už od dětství. Je jediným mužem, kterého chci.“
            Jediným, kterého kdy bude milovat.
            „Je mi líto, ale Tzadera ti dát nemohu,“ odvětila Macha s tak procítěným smutkem, že Brina byla v pokušení jí věřit.
            Jenže to, že čelila ztrátě jediné bytosti, kterou chtěla, jediného muže, pro kterého žila, způsobilo, že promluvila, aniž by si hlídala svá slova. „A kdo může? Existuje někdo mocnější, než ty?“
            Ve vzduchu zapraskaly jiskry, předzvěst opravdového Machina hněvu, při kterém by o klid žadonila sama nebesa. „Přestaň toužit po tom, co nemůžeš mít a chovej se jako dospělá! Tzader, jakožto nesmrtelný, skrze toto zaštítění nikdy nemůže projít.“
            „Mohl by, pokud bys nám pomohla.“
            „Dala jsem svůj slib, že udržím ochranu kolem tohoto hradu a že natrvalo zajistím Tzaderovu nesmrtelnost. Čekáš, že poruším sliby oběma vašim otcům?“
            Brina věděla, že by měla mírnit svá slova, ale nedokázala to. „Ptám se, proč nemůžeš napravit chybu. Nebo spíš proč to neuděláš. Naši otcové neměli ponětí, co nám dělají. Můj otec by nikdy nestvořil štít, který brání Tzaderovi vstoupit do hradu. Nevěděl, že se tě Tzaderův otec chystá požádat, abys jeho nesmrtelnost přenesla na jeho syna, pokud zemře v boji po boku mého otce a jeho mužů. A nikdo nečekal, že by byly naše rodiny toho dne vymazány z povrchu zemského.“
            Možná kromě Machy.
            Pomohla jejímu otci tuhle ochranu vytvořit?
            Brina doufala, že nikdy nezjistí, že je cokoliv z toho pravda.
            Macha lhostejně pokrčila rameny. „Ano, ale nic to nemění. Do roka zplodíš dědice -“
            No tak počkat. Jak se to celé tolik zvrtlo? „Jinak co? Zabít mě by nejspíš situaci nevyřešilo.“
            „Ušetři mně toho melodramatu a sarkasmu.“ Přes Machinu tvář se přehnala mírná reakce, která rozhodně neměla být mylně považována za povzbuzující. Byla žena, a božstvo. Nejvíce ve svém živlu, když měli všichni, co jí sloužili, tendenci nervózně se vrtět. „Udělám, cokoliv bude nutné k zajištění bezpečí všech dědiců Treoiru a stejně tak k ochraně svých válečníků před ztrátou jejich schopností. Tento hrad nikdy nesmí připadnout Medbům. Lidský svět by čelil větší zkáze, než kdo kdy viděl, pokud by Beladoři byli přemoženi.“
            To moc dobře chápala. Jenže Beladoři na celém světě by nebyli jediní v ohrožení, pokud by Medbové zabili Brinu a převzali nad Treoirem kontrolu.
            Macha získávala sílu z loajálních Beladorů. Odeberte základnu Beladorské síly a stane se zranitelnou. Vždy byla spravedlivá a soucitná bohyně, ale kde byl její soucit teď?
            Když bohyně naklonila hlavu na znamení své trpělivosti, její vlasy se nadzvedly, ztmavily se na tmavě kaštanovou barvu, a usadily se zpět kolem jejích ramen dle vlastní vůle. „Ty to nechápeš, že ne?“
            Mohla by, kdyby od ní dostala jasnou odpověď, jenže bohové a bohyně mluvili dost neurčitě. To jim umožňovalo se slovně vykroutit ze slepé uličky.
            Brina se snažila znít upřímně a že je otevřená námětům, když řekla: „Prosím, zasvěť mě, Bohyně.“
            Mache to zřejmě tak upřímně neznělo, protože ji zpražila podrážděným pohledem. „Byla jsem nedbalá, když jsem ti dovolila čekat tak dlouho, než zplodíš dědice... jenže po někom tak mladém, jako jsi byla ty v čase smrti své rodiny, jsem to nemohla žádat. Avšak nyní jsi naznačila, že jsi připravena a pojmeš manžela.“
            „Ne pokud to nebude Tzader.“
            „Proč to tolik ztěžuješ, Brino? Buď si dobrovolně vybereš druha, který dokáže projít skrze toto zaštítění, nebo už nadále nebudeš moci opustit tento hrad v jakékoliv formě a já Tzaderovi nedovolím s tebou kdy znovu mluvit.“
            Co? „Zblázním se, pokud nebudu moci cestovat alespoň ve formě hologramu, nebo kdy znovu vidět Tzadera.“
            „Musíš vždy myslet jen na sebe?“
            Nespravedlivé obvinění, přesto zasáhlo Brininu čest. „Svou povinnost jakožto potomek rodu Treoir jsem plnila už od narození. Jak mě můžeš obviňovat ze sobectví?“
            „Svůj kmen jsi nikdy nezklamala, ale co Tzadera? Čekáš, že bude navždy čekat na ženu, kterou nikdy nemůže mít?“
            Ano. Ne. Brina nevěděla. Sním o něm každou noc, jak mě drží a rozesmívá, jako když jsme dospívali. Scházel jí jeho úsměv, už ho dlouho neviděla.
            To ji zarazilo.
            Byl snad jeho smutek zaviněný tím, že ho nutila držet se dávného slibu? Opravdu byla sobecká, když čekala, že bude ve světě smrtelníků žít sám, jen proto, že ona trčela v tomhle velkém vězení?
            Čekala by na něj do skonání světa, ale nikdy by po něm nevyžadovala totéž. Jeho štěstí pro ni znamenalo vše.
            „Záleží ti na něm,“ pokračovala Macha. „Avšak on cítí stále větší náklonnost k jiné ženě, k té Alterantce Evalle.“
            Ošklivé bodnutí žárlivosti, co se jí rozběhlo po páteři, bylo stejně tak zavádějící, jako slova bohyně Machy. Tzader i Quinn brali Evalle jen jako mladší sestru. „Tzader by si nikdy nevybral Evalle místo mě.“
            Doufala.
            „Tak proč ji vždy chrání, i když jsou Alteranti v našem světě neznámým prvkem? Jeho oddanost k ní pro tebe představuje nebezpečí. Tento hrad byl zabezpečen proti nesmrtelným. Nezdá se, že by Alteranti náleželi mezi ně, což znamená, že dokážou prorazit obranu Treoiru. Mohou být napůl Beladory, ale co ta neznámá polovina?“
            Brina v zamyšlení svraštila čelo a namítla: „Naši válečníci už Alteranty v jejich proměněné podobě přemohli, a Evalle prokázala, že je loajální.“
            Alespoň doufala, že tím, že jí důvěřovala, neudělala chybu, když ji Tribunál bude činit odpovědnou, pokud se Evalle nepodaří najít tři uprchlé Alteranty.
            Teď neměla čas si s tímhle dělat starosti.
            Machin hlas ztvrdl a naplnila ho výtka. „Alteranti se mění na bestie všude na Tzaderově území.“
            „Ti za poslední dva dny nemají zelené oči,“ podotkla Brina, přestože ve světle tolika úmrtí to znamenalo jen málo. Jenže měla pocit, že ta barva očí je důležitá.
            Macha připustila: „Naši válečníci tyto nové bestie likvidují, ale v minulosti jsme kvůli zelenookým Alterantům o několik Beladorů přišli a stále představují hrozbu. Vzala jsi v úvahu, že ti se zelenýma očima mohou být nějak spojeni s tím zrádcem, co našim bojovníkům uniká?“
            „Proč tohle říkáš?“ zeptala se Brina, překvapená směrem, kterým mířilo Machino uvažování.
            „Když byli Tzader a Quinn před dvěma lety v Utahu spolu s Evalle chyceni Medby, měl s tím co dělat zrádce. Před pár týdny, když se Alterant proměnil a zabil devět Beladorů v... jak lidé tomu místu říkají?“
            „Severní Karolína.“
            „Ach, ano. Když tam naši válečníci zemřeli, znovu vypluly na povrch zvěsti o zrádci. Vezmi si prvního Alteranta, který se proměnil před šesti lety a napadl Beladory. Tzader věří, že zrádce Larsen O’Meary byl oním Beladorem, který zavolal členy našeho kmene, aby se s tou bestií utkali.“
            Brina si byla minulosti dobře vědoma, takže neměla, proč se přít. Tzader a jeho tým naštěstí ono první setkání s Alterantem přežili.
            „Přestože je Larsen O’Meary považován za mrtvého, zrádce je stále na svobodě,“ poukázala Macha. „Už jsi zapomněla, jak jeden zrádný Belador pomohl Medbům zničit tvou rodinu a dostal tě do této situace?“
            „Samozřejmě, že ne.“
            „Proč jsi tedy nenařídila, aby jediný O’Mearyho potomek podstoupil myšlenkovou sondu?“
            Brina se snažila najít slova, aby odpověděla na tak absurdní otázku. „Protože není důvod zpochybňovat loajalitu mladého Conlana O’Mearyho jen proto, že jeho otec byl prohnilý na kost.“
            „Pak by tedy neměl být problém s tím, aby Vladimir Quinn prozkoumal každý kout Conlanovi mysli, nebo ne?“
            Jak mohla podezřívat toho kluka? Ale Brina věděla, které bitvy vést a tahle mezi ně nepatřila. Macha zcela očividně chtěla Conlana prověřit. „Zařídím to.“
            „To už zní víc jako Treoirský vůdce.“
            Brina slyšela varování a uvědomila si, že musí Mache dokázat, že vždy bude klást budoucnost Beladorů na první místo, dokonce i před své vlastní štěstí. Aby dokázala, že přemýšlí jako vůdce, řekla: „Mám za to, že lidé, kteří se náhle mění na bestie a zabíjejí, nejsou stejní, jako naši zelenoocí Alteranti.“
            „Proč?“
„Protože Tristan ani Evalle po proměně nezabili člověka,“ riskla Brina nadhození citlivého tématu. Už na začátku byla proti Tristanovu uvěznění, jenže bohyně naznačila, že to dělá pro jeho bezpečí. Pak jí zakázala o jeho zajetí s kýmkoliv mluvit.
            Macha mávla rukou, jako by tím odmávala i tuhle debatu, a řekla: „Jak je to s těmi zelenookými nám odpoví až čas, ale musíme zjistit, proč se tyto nové bestie tak najednou objevují. Namísto toho, aby usilovněji pátral po zrádci, který představuje slabinu ve tvé obraně, se Tzader až moc stará o Evalle Kincaidovou. Což nás přivádí zpět k projednávanému problému.“
            „Nechápu, co tím myslíš.“ Protože sledovat cestu Machiných myšlenek se podobalo stopování kapky deště v misce vody.
            „Tzader je muž, který má své potřeby,“ sdělila jí Macha, jako by to Brina snad potřebovala slyšet. „Myslíš, že celou tu dobu žije v celibátu?“
            Brina se donutila nechat ruce v klidu a nezakrýt si uši před slovy, která zasáhla její srdce. Byl Tzader během těch čtyř let s nějakou jinou ženou? Tu noc, kdy mu dala své panenství, jí slíbil věčnou lásku.
            Jejich otcové zemřeli dříve, než měl Tzader příležitost požádat o její ruku.
            Brina zavrtěla hlavou. „Nevěřím ti.“
            „Mně? Já ho nikdy z ničeho neobvinila. Pouze do této diskuze dodávám logiku. Takže bys nutila Tzadera, aby roky žil bez někoho, koho by miloval, pokud ho nemůžeš mít sama. Myslíš, že láska je tak sobecká?“
            Když se to podalo takhle, Brina sebou škubla při představě možnosti, že k němu nebyla fér, ale... ve svém srdci znala pravdu. „Tzader by mě nikdy neopustil.“
            „Ne, neudělá to, dokud ho budeš povzbuzovat. Je čestný muž. Kde je tvá čest? Nezáleží ti snad na jeho štěstí?“
            „Samozřejmě, že ano.“
            „Ale ne natolik, abys mu umožnila vybrat si jinou?“ opáčila Macha.
            „Já,“ Brina polkla, snažila se nezadusit slovy, která jí na jazyk nutila její čest. „Udělala bych pro něj cokoliv... i dala mu volnost, pokud by to chtěl.“
            „Tak to dokaž tím, že mu dáš šanci rozhodnout se bez pocitu viny, že ti ublíží. To ty jsi začala s projednáváním následovníka. Byly tvé motivy čisté a v nejlepším zájmu Beladorů, nebo ti šlo jen o sebe?“
            Kdo by si pomyslel, že nesmrtelní mohli mít bolení hlavy? Brina je měla, a to, co přicházelo teď, vypadalo, že by jí mohlo zpustošit mozek.
            Přitiskla si prsty na spánky a promnula je. Samozřejmě, že chtěla zajistit budoucnost Beladorů, ale vzdát se Tzadera? Břicho ji bolelo, jako by jí svaly kroutily dvě surové ruce. Měla Macha pravdu? Posunul by se Tzader ve svém životě dál, kdyby myslel, že to je mé přání? Dokázala bych přes křik svého srdce vyslovit ta slova - slova, která by mu dala volnost si zvolit?
            Vina spláchla její hněv dávkou chladné reality.
            Její otec a bratři zemřeli při ochraně Beladorského dědictví a budoucnosti. Nemohla snad být stejně nesobecká a méně fňukat?
            Svou odpovědnost přijala už před lety.
            Jenže si vždycky myslela, že děti, které porodí, budou mít Tzaderovy hnědé oči a dechberoucí úsměv.
            Macha, která nehodlala být ignorována, přerušila její myšlenky mírnými slovy. „S těmito Alteranty čelíme narůstající krizi a s každým dnem, kdy odkládáš zplození potomka, je budoucnost našeho kmene v ohrožení. Chápu tvou situaci. Nejsem bez soucitu a mám pro tebe návrh.“
            Brina poslouchala sice ostražitě, ale pro možnost být s Tzaderem by udělala jakékoliv ústupky. „Poslouchám.“
            „Přesvědč Tzadera, že dále již nemáš zájem na něj čekat. Dej mu šanci rozhodnout o své budoucnosti bez tíhy viny. Pokud, jakmile bude opravdu věřit, že sňatek s tebou není nadále možnost, budu přesvědčená, že i přesto chce tebe, budu nakloněna znovu zvážit svůj postoj v této záležitosti a navrhnout možná řešení.“
            „Opravdu?“ Brina váhala uvěřit slovům Machy tak snadno. Sice by jí přímo nelhala, ale mohla slova překroutit do tisíců rozdílných tvarů a významů.
            „Zpochybňuješ mě snad?“ Znehybněla.
            Oheň za Machinými zády vzplanul a nabral na síle.
            „Ne, Bohyně,“ opravila Brina rychle svou reakci. „Byla jsem pouze překvapená... a zaskočená.“ Dokázala by se s Tzaderem rozejít a zůstat tiše stát, pokud by odešel a nikdy se k ní nevrátil? „Ale proč se ho na to prostě nezeptáš?“
            „Protože by si raději uřízl ruku, než aby ti ublížil.“
            Brina pocítila radost z toho, že Macha musela přiznat, jak moc pro Tzadera znamenala.
            Macha dodala: „A věřím, že by se bez přemýšlení své nesmrtelnosti vzdal, aby mohl být s tebou.“
            „Tak jaký je problém?“
            „Pokud během své nesmrtelnosti utrpěl život ohrožující zranění od Noirrské magie, mohla by stále setrvávat v jeho těle. V případě, že tomu tak je, a já jeho nesmrtelnost odstraním, mohl by utrpět následky onoho zranění a možná dokonce na místě zemřít.“
            Brina ze sebe nemohla dostat ani slovo. I dýchání bolelo.
            Tzader bojoval v bezpočtu bitev proti Medbům a v posledních čtyřech letech byl více než jednou raněn. Málem zemřel, když Medbové v Utahu chytili do pasti jeho, Quinna a Evalle. Medbský černokněžník bodl Tzadera kopím namočeným do jediné látky, která ho mohla zabít.
            Z představy Tzadera riskujícího svou smrt jen proto, aby byl s ní, se jí udělalo zle.
            „Avšak,“ pokračovala Macha, „řekněme, že svou proměnu na smrtelného přežije. Pak se musí vzdát své pozice severoamerického Maistira, aby mohl žít tady, což zní jako nekonečné líbánky, jenže válečník nakonec potřebuje bojovat, protože v tom spočívá jeho podstata.“
            Macha jí věnovala pronikavý pohled a pokračovala v poučování. „Pokud se přes to vše dokáže přenést, bude pak čelit stárnutí a smrti, zatímco ty budeš stárnout v nepatrných zlomcích stejného času, stále mladá a krásná, až on bude jednou nohou v hrobě.“
            Brina zvažovala mnoho možností, ale v koutku mysli si vždy myslela, že budou nesmrtelní spolu. „Předpovídáš nám smutnou budoucnost.“
            „Pouze si přeji s určitostí vědět, že to, co vy dva máte, je víc než prchlivé pobláznění, než nezvratně změním Tzaderův život. Pokud by se opravdu vzdal své nesmrtelnosti, bylo by tomu tak natrvalo. Dokážeš ho s čistým svědomím požádat, aby tak zvolil, bez toho, abys věděla, zda s tebou může být šťastný?“
            Brina bojovala s třesoucí se bradou, zatímco sledovala, jak se její sny hroutí pod Machiným náporem reality. Zaťala čelist a posílila své odhodlání najít způsob, jak by to mohlo fungovat.
            V první řadě, Tzader si zasloužil mít na výběr.
            Ale teď, když řekla, že je připravená mít dítě, Macha to rozhodně nenechá být. Nebylo cesty zpátky. Brina bohyni řekla: „Tvou nabídku přijímám. Nikdy bych Tzadera nemohla žádat, aby učinil rozhodnutí, co změní celý jeho život, aniž bych mu dala příležitost zvolit si bez omezení. Zprostím ho závazku.“
            Macha potěšeně nadzvedla koutky rtů a oheň kolem roštu se uklidnil.
            Poprvé za tři roky se Brina upřímně usmála. Když Tzader zjistil, že nemůže projít skrze ochranu a ona z Treoiru nemůže odejít, řekl jí, že jim nic nezabrání být spolu.
            Věřila v hloubku jeho lásky, v to, že zjistí, jak by to mohlo fungovat. Ale právě teď doufala, že může doufat v Tzaderovo pozdější odpuštění bolesti, kterou přijetím Machiny nabídky způsobí jim oběma.
            Macha byla rychlejší, než myšlenka. V jednu chvíli byla na římse a v další stála před ní. Na jejích prsou se třpytily perly a radostně cinkaly až dolů, kde látka šustila kolem jejích bosých nohou. „Jakožto součást této dohody dnes ukončíš váš vztah.“
            „Proč dnes?“
            „Protože je na cestě za tebou.“
            Teď? Teprve před chvílí jí spadlo do klína takové nemožné rozhodnutí a teď Brina čekala, že bude připravená setkat se příští okamžik s Tzaderem?
            „To už svůj souhlas přehodnocuješ, Brino?“
            Brina byla dost rozumná, aby dohodu s Machou rozhodně nerušila. „Samozřejmě, že ne.“
            „Dobrá. V zájmu stvoření dědice do jednoho roku máš dva měsíční cykly na vybrání vhodného manžela.“
            Co? „Šedesát dnů?“
            „Protahováním by to pro vás oba bylo jen obtížnější.“
            Macha zmizela dřív, než mohla Brina říct další slovo. Jak mohla bohyně očekávat, že si vybere manžela, když nebude mít ani šanci truchlit nad ztrátou své spřízněné duše?
            Pokud Tzadera ztratí.
            Machin hlas se hladce vznášel místností. „Jakmile Tzader dnes odejde a bude věřit, že o něj již nemáš zájem, bude mít stejný čas na to, aby mě přesvědčil, že nebude s nikým jiným, než s tebou, i když to znamená zůstat sám. Pokud mu jakkoliv naznačíš, o čem jsme mluvily, naše dohoda neplatí. A pokud to neukončíš dnes, už přede mnou nezmiňuj jeho jméno.“
            Brina se rozhlédla kolem v očekávání Tzadera, ale zatím nebyla připravená se s ním setkat. Srdce se jí rozbušilo, dychtivostí z možnosti ho získat a děsem z představy, že už ho nikdy neuvidí.
            Brino, musím s tebou mluvit, ozval se Tzader telepaticky v její mysli.
            Zaplavil ji náhlý příval štěstí z toho, že s ním měla být poprvé po tak dlouhé době sama.
            Ne opravdu sama, protože Macha dala jasně najevo, že má v úmyslu jejich setkání sledovat.
            Brina zavřela oči a hledala sílu tohle udělat. Dokáže Tzadera odehnat a riskovat, že ho ztratí navždy?
            Brino? naléhal.
            Věřila v něj. Věřila v ně.
            Ať Brina sebevíc nesnášela, že musí s bohyní souhlasit, Macha měla pravdu, že si Tzader zaslouží šanci udělat rozhodnutí, které se nezakládalo na mladickém slibu. Pokud se k ní přesto vrátí, pak bude muset Macha dodržet svou část a navrhnout řešení jejich problému.
            Ale Brina nehodlala nechat všechno na osudu.
            Válečník měl vždy plán.
            Tzader nemohl vstoupit do její říše bez pozvání a musel odejít, pokud ho odvolala.
            Odpověděla: Můžeš vstoupit, Tzadere Burke.
            A už tu stál... ve formě hologramu. I tak si Tzaderova přítomnost podmanila rozlehlou místnost, hrozivá a chránící zároveň.
            Černohnědé oči jiskřící inteligencí a plné odhodlaného pohledu válečníka na ni hleděly z tváře tak syté hnědé barvy, že jeho kůže konkurovala lakovanému mahagonu. Chybělo jí přejíždění prsty po jeho hladké holé hlavě. Na sobě měl to, co nosil obvykle. Černé džíny a šedé tričko s krátkými rukávy přes svalnaté ruce, které mu volně visely podél těla a jen stěží obsáhly všechnu tu sílu. Konečky jeho prstů se pohupovaly v blízkosti vnímavých čepelí zaháknutých v jeho opasku, ale ty se jí nemohly dotknout, když byl jen hologram.
            Jeho starost se jí však dotýkala.
            Aby měla nějakou šanci uspět v Machině výzvě, nesměla mu dát znát, jak moc jí chyběl. Skryla emoce hluboko v sobě, kde je Tzader nemohl rozeznat těma svýma nádhernýma očima, které si všímaly úplně všeho.
            Naštěstí on ani Macha nedokázali zachytit její myšlenky.
            Stejně tak ona nemohla číst ty jeho. Ne od doby, co se také stal nesmrtelným.
            Brina se k němu otočila zády, přešla k ohni, aby si u něj ohřála ruce. „Co tě sem dnes přivádí?“
            Jeho zmatení se prohnalo kolem ní, otřelo se o její kůži. Zvládla se nezachvět, když řekl: „Nejsi ráda, že mě vidíš?“
            Aby svůj hlas zbavila jakýchkoliv emocí, čerpala z pocitu frustrace, co cítila, kdykoliv ji Macha navštívila. „To záleží na tom, zda mi neseš nový problém, či ne.“
            Z jeho mlčení se jí postavily chloupky vzadu na krku.
            Rozzlobila ho? Zůstala otočená jinam, z obavy, že v jeho očích namísto hněvu uvidí bolest.
            Po chvíli se zeptal: „Co se stalo s Evalle?“
            Dovolila tomu záchvěvu žárlivosti na Evallino pouto s Tzaderem, aby jí v tomhle pomohl, i když věděla, že Tzaderův zájem o Evalle nebyl o nic důvěrnější, než Quinnův. Narovnala se v zádech. Pomalu se otočila, odhodlaná udělat to rychle a omezit bolest.
            Zadívala se mu do očí netečným pohledem zrozeným z let cvičení před Machou. „Nemohu se s tebou podělit o detaily týkající se setkání Tribunálu, a Evalle není tvůj problém. Nepřeji si, abys znovu zmiňoval její jméno, pokud to nebude pro vysvětlení, proč Alteranti zaplavují lidský svět.“

            Zlomilo se jí srdce, když jeho tvář opustilo veškeré štěstí, že ji vidí.

6 komentářů:

  1. Skvělé!!! Díky moc za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  3. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  4. Super, veľmi pekne ďakujem :*

    OdpovědětVymazat
  5. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat