středa 6. dubna 2016

Dračí prokletí - Kapitola 20



Když Savitar vcházel do Kalosis, očekával válečnou zónu. Ale absolutní ticho panující v Apollymině temném paláci bylo mnohem děsivější. Nic se nezdálo být jiné než obvykle.
Nic.
Bylo tam takové ticho, že jeho uši plnil jen a pouze zvuk jeho vlastního srdečního tepu. Tma byla tíživá a prázdná. Zneklidňující. Vyloženě děsivá. Jo, mělo to všechny znaky hororu a byl to přesně ten typ domova, který byste očekávali od ženy nazývané Velká Ničitelka.
Zakar se na něj mračil, zatímco se Savitar rozhlížel a hledal množství těl, které by tu mělo být rozeseté. „Mělo by to tu být takhle prázdné?“
Styxx zavrtěl hlavou. „To si nemyslím,“ řekl pomalu a protahoval slova. „Je to tu trochu moc...“
„Normální?“ zeptal se Zakar.

„Jo.“
Savitar nemohl souhlasit víc. Přísahal bych, že by tu mělo být víc...“
„Krve?“ Tentokrát to byl Sin, kdo si přisadil. Jako manžel vnučky Ničitelky, se dobře vyznal ve výkyvech jejích nálad a krvavých lázních, které pořádala.
Zakar přikývl. „A násilí. Rozhodně jsem očekával krev na zdech a násilí.“
„Násilí? Opovažuješ se vstoupit do mého domu bez pozvání? Och, rozhodně ti ukážu násilí, sumerský pse.“
Otočili se a uviděli, že na schodech stojí v celé své královské nádheře Apollymi a zírá na ně. Její černé šaty obepínaly její éterickou postavu a ostře kontrastovaly se sněhově bílými vlasy.
Její vířící stříbrné oči se leskly jako led. „Proč jste zde? Jak se opovažujete vtrhnout do mého domova.“ Její slova, která byla sotva víc než šepot, byla výhružnější než ten nejhorší křik.
Savitar si odkašlal. „Mysleli jsme, že na tebe útočí démoni.“
„Takže... co? Přicválal jsi na svém bílém surfu, abys mě malou bezmocnou ženušku zachránit před velkou zlou démonickou hordou mých nepřátel? Jak vulgárně hrdinské, Savitare. Ale jak můžeš jasně vidět, nepotřebuji zachránit. Tady je všechno v naprostém pořádku.“
„Takže tě nenapadli?“
Apollymi se zasmála. „Ach ano. Napadli. A já na tu mizernou verbež, která se toho odvážila, vypustila svůj ohromný a impozantní hněv.“ Zachvěla se, jako by byla v zajetí nejvyšší rozkoše. „Bylo to vzrušující. Naprosto božské a rozkošné. Kdybyste měli na povrchu nějaké další problémy s démony, které by vás trápily, prosím, prosím, pošlete je sem, ať se můžu pobavit. Tolik mi chybí vzrušení ze zabíjení. Chuť krve a orgasmické výkřiky, které vydávají těsně předtím, než vydechnou naposledy. Ve chvíli, kdy neužitečně lpí na životě, ale nakonec stejně musí podlehnout smrti. Tak sladká, drahá harmonie.“ Potěšeně si povzdechla a rozkošnicky se usmála. „Pro to já žiji.“
Zakar se podíval na svého bratra a odfrkl si. „Myslím, že potřebuje chvilku v soukromí.“
Savitar ho udeřil do hrudi. Tvrdě. „Buď hodný. A zdvořilý. Nebo ji na tebe pustím.“ Nechal je tam a vystoupal po schodech k místu, kde stála, ztělesnění naprosté ledové dokonalosti. „Jsi si jistá, že jsi v pořádku?“
Věnovala mu sžíravý pohled. „Ukázala bych ti těla, ale mí Charonti už na nich hodují. Když si pospíšíš, možná ještě najdeš nějaké zbytky. Snad nějaký nehet nebo zub, který zatím nestihli sníst.“ Povytáhla obočí. „Vážně sis dělal starosti?“
„Samozřejmě. Stejně jako Acheron.“
Výraz její tváře zjemněl. Podívala se za něj na Styxxe, který stál u paty schodiště. Na něj se vřele usmála. „Mí překrásní chlapci. Můžete si být jistí, že by to chtělo mnohem víc než jen ty odporné sumerské krysy, aby mě to ohrozilo.  Nicméně je tu jedna znepokojivá záležitost.“
Obrátila svou pozornost zpátky k Savitarovi. „Zdá se, že Apollo mezi zdejší Apollity vypustil nějakou odpornou chorobu. Už jsme jich hodně ztratili. Další jsou nemocní. Jediní, kteří se zdají být imunní, jsou Medea a Stryker, nepochybně proto, že to jsou jeho děti. Dokonce i Zephyra je nemocná. Zkusila jsem všechno, co znám, abych přišla na lék, ale nejsem bohyní léčení.“
„Je to kletba nebo mor?“
„Ten řecký bastard to nazýval mor. Nemoc, jak předpokládám. Můžeš jim pomoci? Prosím?“
Ta slova nikdy nedokázal ignorovat, když je použila ona. Nebylo nic, co by pro ni neudělal. „Jistě. Udělám všechno, co bude v mé moci.“
Přejela pohledem jeho oblečení a podrážděně si povzdechla. Zavrtěla hlavou, uchopila mezi palec a ukazováček cíp jeho neoprenu v místě, kde si ho rozepnul a zatáhla za něj. „Naučíš se někdy oblékat se jako člověk?“
Ušklíbl se nad jejím blahosklonným tónem. „Přestaneš mě někdy sekýrovat kvůli stylu mého oblékání?“
„Ne... a smrdíš mořem a sluncem. Je to odporná kombinace.“ Otřásla se a zkřivila rty. „Zavání to štěstím a dobrými časy. To jsou nechutné věci.“ Lehce ho stiskla.
Už jen kvůli tomu mu bylo jasné, že ji nedráždí tak moc, jak ona tvrdí. Kdyby ano, srazila by ho dolů ze schodů a přibila na zeď svou mocí.
Trhla bradou směrem k sumerským bohům. „Takže si rozumíme. Běž vyléčit mé Daimony. Potřebují tě.“
Když se otočili k odchodu, zavolala si k sobě Styxxe.
Styxx vystoupal po schodech a nesměle se před ní zastavil. „Neuvažuješ o tom, že mě jim dolů hodíš, že ne?“
Usmála se, jako by si to pomyšlení, nebo možná jeho hravou opovážlivost, vychutnávala a prohrábla mu vlasy. „Oblékáš se stejně příšerně jako Savitar. Přísahám, že to děláte ty i tvůj bratr. Pořád se mě snažíte rozčilovat.“ Chvilku mu urovnávala oblečení. „Očekávám, že mě ty, Bethany a miminko brzy navštívíte. Spoléhám na tebe, že se v mé nepřítomnosti postaráš o svého bratra, Tory a jejich syny.“
„Víš, že ano.“
Vřele přikývla. „Vím. Je to důvod tvého žití.“ Políbila ho na tvář a objala ho. Ale podle způsobu, jakým ho držela, bylo zřejmé, že si představuje, že drží někoho jiného než Styxxe.
Že objímá Acherona.
Apollymi mu položila ruku na tvář, než ho pustila. Její pohled zabloudil k Savitarovi a okamžitě ztvrdl. „Udrž je všechny v bezpečí, Chthoniane. Neodpustila bych ti smrt kteréhokoliv z dětí, které miluji.“
„Už nikdy tě znovu nezklamu.“
Tentokrát ho prohodila zdí, než se otočila a zmizela.


------

Seraphina hlídala kuchyňské dveře. Měli za úkol udržet Nalu a její válečnice v klubu a nedovolit, aby se boj přesunul na ulici, kde by je mohli vidět lidé, nebo do Peltierovic domu, kde by mohli být zraněni děti, lidé nebo zvířata.
Nala ji odkopla na zeď. „Opovažuješ se sama sebe nazývat Arkádkou a stranit přitom Katagariánům? Už v ten den, kdy jsi sebou domů přitáhla to zvíře, jsem věděla, že se jednoho dne obrátíš proti nám, ty Katagariánská kurvo!“
„Lepší být Katagariánskou kurvou, než démonskou děvkou. Musela jsi spolknout všechen jeho nektar, aby tě nechal žít.“
Nala vztekle zaječela a zaútočila na její hlavu.
Seraphina použila svůj meč k zablokování rány a tvrdě ji kopla kolenem.
Nala bolestně zasténala a zavrávorala. Sera s ní neměla žádné slitování. Šla po ní a uštědřovala jí rány tak rychle a nemilosrdně, jak jen mohla. Tohle nebylo jen o ní. Bylo to o tom ochránit svou rodinu a ty, které milovala ze všech nejvíc.
„Apollo nás navrátí do kamene, když nesplníme jeho rozkazy. To bys vážně chtěla?“
Sera odsekla: „Nebudu žít svůj život ve strachu. To není součástí našeho amazonského kodexu a rozhodně to není drakonianské.“ Zuřivě Nale podrazila nohy a odzbrojila ji. „A rozhodně by tak neměla žít basilinna! Nikdy mě nezneucti,“ řekla a zopakovala tak jejich kodex cti. Namířila meč na Nalino hrdlo. „Teď se vzdej své koruny nebo přijdeš o hlavu.“
Najednou se veškerý boj zpomalil a pak zastavil, když si lidé kolem nich uvědomili, že Nala už nebojuje. Že leží na zádech a plazí se pryč od Seraphinina meče.
Nala se přestala hýbat ve chvíli, kdy si uvědomila, že na ni všichni zírají. Až tehdy se zvedla a stála tam se svým obvyklým povýšeným zlostným pohledem.
Sera jí odřízla únikovou cestu. „Vzdej se kmene, nebo vyvolám hlasování.“ Které po této patetické ukázce slabosti Nala prohraje.
Co by bylo ještě víc ponižující.
„Dobrá. Vzdávám se svojí pozice basilinny, ale ne ve prospěch téhle Katagariánské děvky.“
Sera zavrčela a vystartovala po ní, ale Samia ji odřízla a zastavila ji dřív, než mohla té děvce chladnokrevně useknout hlavu.
„Nestojí za tvou čest, Seraphino. Kromě toho, všichni známe pravdu. Vzdala se své cti, když se pokusila připravit Maxe o tu jeho, a on, prostý Katagarián, dodržel slib daný tobě.“
Sam sjela Nalino tělo kritickým pohledem. „Všechna hanba v této místnosti patří jen jí. Nech ji s tím vědomím žít. Ať ji pronásleduje každou noc, kdykoliv se pokusí usnout a zní jí v hlavě s ozvěnou Fúrií, dokud ji pravda nepřivede k šílenství.“ Rozhlédla se po zbytku Seřina kmene. „Jako basilinna Túrinských jezdců vyzývám Skytské k hlasování. Kdo má vést váš národ? Zbabělec, nebo dáte přednost někomu, kdo je toho hoden?“
Tisiphona přistoupila blíž a zasunula meč do pochvy. „Upřímně? S tím co víme, chceme jít prostě jenom domů. Skytové skončili s politikou bohů. Nepřinesli nám nic jiného než utrpení. Naším jediným přáním je vrátit se o příštím úplňku do naší doby. Nikdo z nás tady není šťastný. A i když bychom byli poctěni tím, kdyby nás vedla Seraphina, respektujeme skutečnost, že chce zůstat tady se svým druhem a jejich dětmi. Svůj klid si víc než zaslouží. Nikdo z nás ji za to nikdy nebude odsuzovat.“
Sera odklonila svůj meč od Naly. „Takhle to cítíte všechny?“
Jedna po druhé přikývly.
„Pak jsem velmi smutná ze ztráty svých sester. Ale nebudu vám bránit. Vím, jaké to je, žít bez toho, co potřebujete ke štěstí. A nikomu bych to nepřála.“
Seraphina přimhouřila oči na Nalu. „Dokonce ani tobě ne.“ Ale navzdory těm slovům se uvnitř ní rozpínala nenávist. Byla tu jedna otázka, na kterou potřebovala znát odpověď. „Věřila jsem ti. Důvěřovala jsem ti víc než svému vlastnímu druhovi. Proč jsi mi ohledně něj lhala?“
„Protože tě nenávidím!“ V Naliných očích se leskly slzy, když si sundala rukavici a ukázala Seraphině svou dlaň. Dlaň, která nesla Katagariánskou pářící značku. „Stejně jako ty, jsem i já byla dána Katagariánskému bastardovi. Ale držela jsem se své posvátné drakobijské přísahy a odmítla stvrdit náš svazek.“ Zírala na zbytek jejich kmene. „Lhali nám. Značka nikdy nevybledne. Zůstává jako věčná připomínka toho, že jsem neplodná, a že ten bastard, který mi tohle udělal, pořád žije. Mou jedinou útěchou je to, že je impotentní.“ Přejela Seraphinino tělo uštěpačným pohledem. „Není fér, abys ty měla svého Katagariánského druha a já, basilinna mých kmenových sester, neměla ani jeho, ani žádné děti.
I když se Sera kvůli své královně cítila mizerně, neopravňovalo ji to k tomu, aby vůči nim byla tak krutá. „Neměla jsi žádné právo vinit mě nebo Maxise ze své zbabělosti. Nebyla to tvoje přísaha, co ti nedovolilo stvrdit svazek. Byl to tvůj strach.“
Nala zaječela a rozběhla se k ní, ale Dev ji chytil a přinutil ji ustoupit. „Potřebuješ time-out, ženská.“ Podíval se na Sam. „Já od toho dávám ruce pryč. Nechám vás dámy, abyste si to vyřídily samy.“
Sam ho sjela ostrým pohledem. „Je to na vás, mé sestry. Chovejte se slušně a my vám dovolíme volně se tu do příštího úplňku pohybovat. Začněte dělat pitomosti a můžete si sednout do klece vedle Naly a čekat tam.“
Amazonky schovaly meče a ustoupily.
Fang si úlevně povzdechl. „Dobře. Teď nám můžete pomoct uklidit ten nepořádek, co jste udělaly.“
Seraphina, která byla vděčná za to, že je to vyřízené, mu vyrazila na pomoc, když vtom se někdo dotknul jejího ramene. Zalapala po dechu, protože si v první chvíli myslela, že jde o další útok. Pak se ale zklidnila, když za sebou uviděla Falcyna. Podívala se za něj a hledala svého druha. „Kde je Max?“
Kvůli výrazu na jeho tváři se jí scvrkl žaludek.
„Co?“ vydechla.
Když jí hned neodpověděl, cítila, jak jí z plic uniká veškerý vzduch, jako by ji někdo praštil.
„Ne... on přijde.“ Její tón nepřipouštěl argumenty. Max tady bude. Slíbil jí to a on své slovo nikdy neporušil.
Ve Falcynových očích se zaleskly slzy, když ji zlehka vzal za ruku a teleportoval ji z baru do podkroví, kde byl Carson a rudovlasá žena, kterou neznala.
Max ležel ve své dračí podobě na zemi a všude kolem něj byla krev. Carson a ta žena se pokoušeli zastavit krvácení, ale nedokázali ho ani zpomalit. Krev tekla všude a pokrývala Maxovi překrásné šupiny.
Když ji Carson uviděl, zamrkal. „Promiň, Sero. Nemůžeme nic dělat. Rána šla přímo do jeho srdce. Upřímně? Nechápu, jak to zvládl zpátky živý a dýchající.“
„Ne... ne!“ Rozběhla se k Maxově velké hlavě a vrhla se mu kolem krku. V jeho hrudi a hrdle mu zlověstně slabě hvízdal namáhavý dech. „Maxisi? Slyšíš mě?“
Slyším, Seramio.
Byl dokonce příliš slabý na to, aby promluvil nahlas. A dokonce i hlas v její hlavě nebyl víc než slabounký šepot.
Když ho pevně sevřela, oslepily ji slzy. „Nemůžeš mě opustit! Ne teď. Slíbil jsi mi, že mi nezlomíš srdce.“
Je mi to líto. Posunul jednu zakrácenou, drápatou tlapu směrem k ní, aby se mohl dotknout jejího boku.
Vzlykající Sera vzpomínala na doby, kdy zabíjela draky a nacházela v tom tolik hrdosti. Jak hloupě nosila jako trofeje jejich kůže a šupiny. Byla snad tohle odplata za její krutost?
Přejela rukou po jeho šupinatém uchu a pokračovala po bodlinatém hřebeni dozadu na jeho lebku. „Prosím neopouštěj mě, Maxi. Nechci bez tebe žít. Miluji tě... vždycky budu milovat jenom tebe, můj dračí pane.“
A pak to ucítila. Poslední výdech, se kterým jí zemřel v náručí. Celé jeho tělo ochablo.
Zaklonila hlavu a vykřikla bolestí. To není fér. Není to správné.
K čertu s vámi, Sudičky!
„Sero?“
Ignorovala Falcyna, zatímco si k sobě tiskla Maxovu hlavu a dál plakala na jeho překrásné šupiny. Přála si, aby s ním mohla prožít ještě jeden den. Přála si, aby mu nikdy nedovolila odejít. Proč jen dala přednost svému kmeni před ním?
Proč s ním neodešla, když ji o to žádal? Tohle všechno byla její chyba. Mohli spolu být šťastní.
Jsem takový idiot!
„Seraphino? Podívej se na mě.“
Stálo ji všechny její síly, aby se přinutila roztřeseně nadechnout a zvednout hlavu, aby se mohla setkat s Falcynovým pohledem. Uvědomila si, že Carson a ta žena je nechali v podkroví samotné.
Falcyn něco držel v ruce. „Jestli ho miluješ, ale opravdu miluješ, můžeme ho přivést zpět.“
„C-c-cože?“
Těžce polkl a olízl si rty, než znovu promluvil. „To, co mám na mysli, je zapovězeno. Je to ta nejtemnější magie. Ale můžu to udělat, jen jestli jsi myslela vážně to, co jsi řekla. Protože jestli ne... pošleš mě a mého bratra někam, kde být nechci. Byl by to ten nejkrutější z osudů.“
Vidění se jí rozmlžilo. „Prosím, přiveď mi ho zpět. Ať to stojí cokoliv. Jestli existuje cena, zaplatím ji.“
„Tak zavři oči. Mysli na svou nejcennější vzpomínku týkající se mého bratra a pevně se jí drž. Ať se stane cokoliv, nedívej se, dokud ti neřeknu. Rozumíš?“
„Ano.“ Pevně zavřela oči a držela Maxe, zatímco myslela na noc, kdy se poprvé setkali. Na to, jak rve oblečení z jejího těla a šíleně divoce ji líbá a hladí.
Téměř slyšela jeho hluboký nakažlivý smích nad tím, jakým způsobem z něj strhává šaty, aby odkryla víc jeho neuvěřitelné kůže.
„Jsi nažhavená, že ano?“ zeptal se jí s úsměvem.
„Neunavuj si jazyk mluvením. Mám pro něj mnohem lepší využití.“
Znovu se rozesmál a polapil ji ve spalujícím polibku, který ji zanechal bez dechu a celou vláčnou. Sotva mu stihla sundat kalhoty, než se do ní zanořil, zcela ji naplnil a prudce vyrážel boky proti jejím, zatímco ji tiskl k nejbližším dveřím.
S nohama pevně ovinutýma kolem jeho štíhlého pasu mu vycházela vstříc, sténala a vybízela ho k pokračování. Rukama mu projížděla vlasy a vychutnávala si způsob, jakým jí prokluzují mezi prsty, zatímco si užívala to, jak ji dokonale vyplňuje. Pak začala hladit jeho silná, široká ramena a nakonec sklouzla rukama po jeho zádech, aby si mohla vychutnat pocit z jeho vlnících se svalů, zatímco jí poskytoval rozkoš.
Netrvalo dlouho, než dosáhla vyvrcholení a vykřikla, zatímco jí slast rvala tělo na kusy.
Pak Max vzal velice něžně její tvář do dlaní a sladce jí líbal, zatímco po jeho vlastním vyvrcholení zpomaloval své pohyby. Byl pořád uvnitř ní, když se šoural po podlaze, aby konečně vystoupil z kalhot, které měl shrnuté kolem kotníků. Pak s ní došel k posteli a se smíchem do ní spadl s ní nahoře.
Jeho zlaté oči potemněly, když pomalu a opatrně vzal její ňadra do dlaní a olízl si rty. Oči se jí rozšířily, když ucítila, že uvnitř ní znovu tvrdne.
„Pořád hladový?“
Hluboce, svůdně si povzdechl. „Po tobě? Umírám hlady. Bohové, ženská, tvoje úchvatná prsa zahanbují každou ženu, kterou jsem kdy viděl.“
„Pak se polož, můj pane. Mám v úmyslu se postarat, abys byl dnes v noci důkladně ukojen.“
Celé roky ho považovala za svého rytíře v bílé zbroji, který stál při ní, když šlo všechno ostatní do háje. A teď...
„Otevři oči, Sero.“
Doufajíc v zázrak Falcyna poslechla.
Max se pořád nehýbal. Jeho šupiny teď měly šedavý nádech.
A co hůř? Falcyn teď byl stejně bledý jako Blaise. Vlasy mu dočista zbělaly.
Dělalo jí to starosti, když její pohled sklouzl z jeho tváře k malé misce, kterou držel v dlaních. Byla v ní krev. „Jsi v pořádku?“
Na čele a nad horním rtem se mu perlil pot. „Řekni mi, co na mém bratrovi miluješ nejvíc.“
„To, jak se díky němu cítím.“
„A to je?“
Těžce polkla. „Jako bych dokázala létat. Dokonce i když jsem v tomhle těle bez křídel, cítím se díky němu jako bych byla v oblacích a shlížela dolů na svět.“
„Pak do něj vdechni. Ať je tvůj dech jeho.“
„Nerozumím.“
„Přijmi draka, Seraphino. Vdechni do něj.“
Vzala do dlaní Maxův čenich a udělala, co Falcyn řekl. A čekala...
A čekala.
Srdce se jí pevně sevřelo, když Max zůstával nehybný a bledý. „Nic se neděje.“
Zatímco Falcynovy vlasy tmavly, dotkl se Maxova těla. Ve chvíli, kdy to udělal, projelo jeho buňkami temně karmínové světlo a osvětlilo je skrze jeho kůži jako baterka prozařující nejtemnější noc. Bylo průsvitné a jasné.
Než se mohla pohnout, Max se prudce nadechl a otevřel oči.
Sera zalapala po dechu. „Maxi?“
Pomalu zamrkal. „Co se stalo?“
„Pamatuješ se na něco?“
Zasténal, položil si hlavu a pak zaklel. „Falcyn...“ Okamžitě se proměnil v člověka a zíral na svého bratra. „Porušil jsi svou přísahu.“
Přejel pohledem z Maxe na Seru. „Něco za to stojí. Koneckonců jsme bratři.“
Nyní Max věděl, že mu Falcyn konečně odpustil. „Děkuji.“
Falcyn na něj kývl. „Nezapomeň na cenu, kterou jsem dnes za tvůj život zaplatil. Neplýtvej jím a nenuť mě toho litovat.“
Max k němu natáhl ruku. „Nikdy.“
Falcyn ji chytil a potřásl jí, ne jako člověk, ale jako drakomas. Pak vzal Seraphininu tvář do dlaní a políbil ji na čelo. „Nechť je s tebou jen mír a štěstí.“
Když se odtáhl, popadla ho za paži. „Nechystáš se odejít, že ne?“
„Drakomai jsou samotářské bytosti.“
Podívala se na Maxe, než se obrátila zpátky k Falcynovi a usmála se. „Ale mohou se naučit žít i jinak. A já bych ráda svého švagra poznala.“
Povytáhl obočí a setkal se s Maxovým pohledem.
„V mém doupěti jsi vždy vítán. Zvlášť když jsme ztratili Illariona.“
„Cože?“
Falcyn si unaveně povzdechl. „Neztratili jsme ho úplně. Je jen dočasně zmatený.“ Kývl na Maxe. „Mohl bych zůstat, ale jen proto, abych ti pomohl přivést Illariona k rozumu. Nedovolím těm bastardům, aby si ho vzali. Ne po všem ostatním, co už nám ukradli. Teď si odpočiň. Přijdou další bitvy a ty tu teď máš svou krásnou družku, aby tě utěšila.“
A s tím odešel.
Sera se znovu otočila k Maxovi. Pořád nemohla uvěřit tomu, že je znovu naživu. Se smíchem se na něj vrhla a líbala ho na tváře, rty, krk a čelo.
Také se rozesmál. „Opatrně, lásko. Ještě bych si mohl myslet, že jsem ti chyběl.“
„Už se mi nikdy neopovaž znovu umřít!“
„Neměl jsem to v úmyslu ani tentokrát.“
Její pobavení zmizelo. Přitiskla svou označenou dlaň k jeho a obkročmo se na něj posadila. „Jakmile se uzdravíš, chci, abychom se spoutali.“
„Sero –“
„Konec diskuse. Naše dráčata jsou už velká. Brzy si najdou vlastní druhy. Dnes jsem se naučila, co doopravdy znamená dračí prokletí.“
„Co?“
„Žít bez svého srdce. A mým srdcem jsi ty, lorde Draku.“

„Tak tedy pojď, Strah Draga. Spoutej se se mnou. Já už vím, že bez tebe nežiji. Jen jsem přežíval a byla to ta nejčernější a nejdelší zima mého života.“ 

24 komentářů:

  1. Úžasné. Skvělé. Díky moc za překlad :). Iva

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem za ďalšiu super kapitolu

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem dakujem dakujem uz sa tesim na pokracovanie :)

    OdpovědětVymazat
  5. Díky moc za překlad a korekci. :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za další kapitolu a už se těším, jak to celé přečtu :D

    OdpovědětVymazat
  7. Super !!! Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  8. Veľká vdaka za skvelý preklad a nedočkavo očakávam pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  10. Moc díky za překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. Díky moc a moc!!!! Kombinace temných lovců a draků je skvostná

    OdpovědětVymazat
  12. Dakujem za pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  13. děkuji moc za další kapitolku....Sherri z toho dělá už docela bramboračku, ale stejně to žeru

    OdpovědětVymazat
  14. Dakujem za pokracovanie. Som zvedava na Ilariona.

    OdpovědětVymazat
  15. Díky za další kapitolu

    OdpovědětVymazat
  16. Mockrát děkuji za další skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat