středa 27. dubna 2016

Zrozen ze zuřivosti - Kapitola 32



„Pozor všem cestujícím,“ řekl Ryn přes interkom. „Zjevně jsme vletěli do turbulence. Prosím, neodpoutávejte se, a pamatujte, že pokud byste se chystali jít nakopat zadek pilotovi, neodletíte z téhle kouzelné situace.“
„Cestující pilotovi,“ řekl Darling suše. „Upozorňujeme, že každý z nás, s výjimkou našeho nového juniora, má licenci pro létání, takže tě vlastně nepotřebujeme, a pokud nás nerozhýbeš, dojde k velkému nakopávání Rynova zadku. Jsou tady vzadu tvoji dva malí bráškové, a ani jeden z nich tě moc nemusí.“

„Jo!“ Vložil se do toho Drake. „A jeden z tvých bratrů není jen pilot, ale i licencovaný vrah – a ty jsi Tavali. Získal bych prémii, kdybych doručil tvou hlavu ve sklenici.“
„Náš otec v hrobě pláče nad vašimi nemilosrdnými způsoby. Neštovice na vás.“ Ryn se odmlčel. „Ha, vidíte! Motory naskočily.“
„Řekni: děkuji, Jayne,“ pronesla Jayne sarkasticky.
„Děkuji, Jayne,“ zamumlal Ryn přes interkom. A pak hlasitěji: „Nyku, otevři zadní panel a aktivuj štít přes klapky.“
Nykyrian vyvalil oči. „To je hodně špatný nápad, Ryne.“
Hauk vložil Kaleu do Fainovy náruče. „Táta bude hned zpátky, zlato.“
Odpoutal se a vyrazil k panelu, aby se na něj připojil. Zkřivil rty a bojoval s nutkáním proklít Ryna i Jayne za škodu, která byla napáchána během jejich útěku.
„Co to děláš, chlape?“ Zeptal se ho Darling.
„To, co vždycky. Zachraňuju nám prdel.“ Zasyčel Hauk, když dostal ránu při přepojování výkonových modulů. Nejhorší bylo, že jim energie rychle unikala. Pokud ji nezarazí, budou mít jen pár minut, než bude zcela pryč. Přepojil vše, jak nejlépe dovedl, a poté se pokusil potlačovacím kódem oklamat přehřívající se generátory.
Poklepal na interkom. „Jeden puls na můj povel. Tři. Dva. Jedna.“
Jayne stiskla tlačítko a vletěliu do hyperprostoru.
„Do toho, Hauku, do toho!“ Vykřikla Jayne.
„No jo. Nebuď tak rozveselená,“ řekl polohlasem, zatímco dál opravoval vše, co zkratovalo. Znovu zaklel při další elektrické ráně.
Prsty mu z toho až zčernaly, a měl chuť Jayne a Rynovi říct, kam si tenhle nepořádek mají strčit. Pak pohlédl na Kaleu.
Tiskla se k Fainovi, rukama si zakrývala oči, ale prsty měla doširoka roztažené, aby skrz ně viděla. Sakra, byla to ta nejroztomilejší věc, jakou kdy viděl.
Zvedla ruku a zamávala na něj.
Zvláštní, jak ve všech misích, do kterých se kdy pustil – ve všech těch chvílích – se nikdy necítil tak vysoký či jako hrdina, jako poté, co spatřil ten sladce nevinný pohled na její drobné tváři.
To je moje holčička.
Sevřelo se mu hrdlo, jak se vrátil k práci na lodi, až téměř vše fungovalo. Štíty byly sice stále slabší, než by chtěl, ale…
„Jayne? Opravil jsem to jak nejlépe to šlo, aniž bych se dotkl náhradních dílů. Můžeš zavolat o pomoc?“
„Už jsem to udělala. Saf a tři z jeho bratrů nám asi před dvěma minutami odpověděli.“
Z toho vědomí se mu snáz dýchalo. „Dobře. Nemůžou nás trefit. Štíty jsou na minimu, protože jsem jejich energii musel převést do hyperpohonu, klapek a celkové šťávy pro let. Dej mi vědět, jakmile odtud vyletíme, a já ji zase přesměruji.“
„Jasně, Hauku.“
Dal panel zpátky dohromady a vrátil se na své místo.
Kalea se kousnula do rtu. „Jsi superman, tati?“
„Ano, je,“ řekl Fain. „Každému v téhle lodi alespoň jednou zachránil život, mnohým z nás víckrát.“
„Opravdu?“ Zeptala se s vykulenýma očima.
Fain přikývl.
Hauk se začervenal, jak ho Kalea chytila za biceps a pevně objala.
Po několika vteřinách ho zatahala za paži a zašklebila se na něj. „Tati… potřebuju jít na záchod.“
Vyděšeně civěl nad pouhou vyhlídkou něčeho, co nikdy předtím nedělal.
„Můžeš začít panikařit, Hauku,“ řekl Nyk a vzácně se zasmál. „Třeba není naučená chodit sama.“
„Má plenky?“ Hauk se podíval na Kaleu. „Máš plenky?“
„Ne, tati! Kalea je velká holka. Ale vážně potřebuju jít.“ Stiskla nohy k sobě. „Nevydržím to!“
Pohlédl na Shaharu.
„Ani to nezkoušej, šlapáku. Mám syna. O dcerách nic nevím.“
Darling se zasmál. „Máš zatracenou smůlu, Andarioňaně. Všichni tu máme syny.“
Maris souhlasně přikývl. „Já jsem taky ze zcela mužské rodiny. Z téhle stránky výchovy jsem k ničemu.“
Dveře z pilotní kabiny se otevřely, aby odhalily Jayne, která po nich vrhnula zničující pohled. „Ježíši kriste, vy sraboši. Nemůžu uvěřit, že vás všechny zastrašil močák malé holčičky.“ Významně pohlédla na Nykyriana a Caillena. „Měli byste se to naučit, protože vaše dcery budou už brzy potřebovat trénovat na nočníku.“ Odpoutala Kaleu. „Tak pojď, zlato. Teta Jaynie tě vezme.“
Kalea tleskla, než seskočila a chytila Jayne za ruku, aby ji mohla následovat do předku. A zatímco byly pryč, Hauk vrhnul po Nykyrianovi absolutně vražedný pohled. A ten měl tu drzost, aby na něj nevinně zamrkal.
„Za co ten pohled?“
Hauk na něj zavrčel. „Nenávidím tě, ty zatracený bastarde.“
„Proč?“
„Za to, žes mě proklel. Čert aby tě vzal do pekla, Nyku. Mám krásnou dceru a nenávidím tě za to.“
Všichni se mu zasmáli.
„To není k smíchu. Všechny vás nenávidím!“
Nyk zavrtěl hlavou. „Podívej se na to z té lepší stránky, Hauku. Mám čtyři chlapce, kteří ti ochotně pomohou Kaleu ochránit.“
„Jo, a moje noční můra začíná s těmi čtyřmi malými… věcmi, které by raději měli držet dál od mojí holčičky!“
Shahara se zasmála. „Jsem tak ráda, že mám syna. Musím se strachovat jen o jeden penis. Ty se musíš starat o všechny ostatní.“
Hauk po ní vrhnul pohled, než ho přesunul na Caillena. „Mimochodem, proč ses nenabídnul? Máš téměř stejně starou dceru.“
„Jo, ale o to se stará její matka. Jednou jsem to zkoušel a pak jsem dostal po zbytek života zákaz se přiblížit k nočníku. Desideria ani Lil se přes to nikdy nepřenesly. Posunul jsem celý její pokrok o rok. Pokaždé pláče, když vidí velký záchod.“
Shahara si zakryla tvář a zasténala. „Ty jsi tak k ničemu. Přisahám, že jsem měla Kasen dovolit tě utopit, když byla malá.“
„Vidíš!“ Řekla Kasen. „Říkala jsem ti, že toho jednoho dne budeš litovat.“
Kalea přiběhla a skočila Haukovi do klína. Věnovala mu komický úšklebek. Poté mu položila hlavu na hruď a objala ho.
Hauk byl stále mimo z toho, jak snadno ho přijala jako svého otce. Většina dětí by byla naprosto zděšená a utíkala s křikem pryč. „Kaleo? Proč ze mě nemáš strach? Posadila se mu zpátky na stehno a zvedla ruku. „Nooo… víš, pořád jsem jim to říkala. Že můj táta přijde. A vezmě mě domů. Říkala jsem, že… že mám toho největšího tátu. Ze všech tátů.“ Pohrávala si se svým uchem. „A oni řekli. Řekli, že nemám žádnýho tátu. Že pro mě nikdy nepřijde, protože neexistuješ.“ Zvedla paži, aby mu ukázala modřinu, kam ji někdo štípnul. „Říkali, že lžu. Ale já nelhala. Říkala jsem, že přijdeš. A tys přišel! A můj táta je největší ze všech!“ Poté několikrát přejela pohledem mezi Fainem a Haukem. „Fajn, skoro největší.“
Přitiskl si ji k hrudi. „Nemůžu se dočkat, až tě dám do náruče tvé mámě. Ale pozor. Nikdy by tě nemusela nechat odejít.“
„To je v pohodě. Kalee to nevadí. Jsem ráda, že můj táta konečně přišel, jako jsem to věděla.“
Fain natáhl ruku a položil ji Haukovi na předloktí. „Máš krásnou dceru, Dancere[1].“
Kalea zalapala po dechu. „Jsi tanečník, tati?“
Hauk se smíchem zavrtěl hlavou. „Obávám se, že ne. Ale…“ Otočil si ji na klíně, aby viděla na Nykyriana, když na něj ukázal. „Strejda Nyk si vzal tvoji tetu Kiaru. A ona je velmi, velmi slavnou tanečnicí.“
„Vážně? A mohla by mi ukázat, jak na to?“
„Rozhodně,“ řekl Nykyrian. „Miluje učení malých holčiček. Má svou vlastní taneční školu.“
Vykulila oči, zaklonila hlavu a pohlédla na Hauka. „Můžu jít do taneční školy?“
„Lee-leee, můžeš mít, cokoliv chceš.“
„Cokoliv?“ Zopakovala nevěřícně.
„Cokoliv.“
„Mohu si sáhnout na tvoje vlasy, tati?“
„Jistě.“
Kousla se do rtu a zvedla se. Hauk očekával, že se dotkne jeho copánků. Místo toho vjela prsty dojeho bradky a kníru. Potom si položila ruku na vlastní tváře. „Taky budu mít takový?“
Zasmál se. „To nedokážu zařídit, Lee-lee. Holkám nerostou.“
„Aha.“ Zvedla ruku k jeho tesákům. „Proč jsou tvoje zuby tak dlouhé? Bolí to?“
„Ne. Jsou stejné, jako ty tvoje, jen větší. Jsem Andarioňan a my máme větší zuby než lidé.“
„Narostou mi taky?“
„Ne.“
„Oh… a budou mi oči svítit červeně?“
„Ne, miláčku. Máš krásné oči jako tvá matka. Jsou lidské.“
Přitiskla ruku na jeho. „A vyrostu jako ty, tati?“
„Asi ne. To nevím jistě.“
Když otevřela ústa, aby se dál ptala, pohlédl na Nykyriana. „Jak dlouho tohle dělají?“
„Dělají co? Kladou otázky?“
„Jo.“
Všichni propukli v smích. Shahara ho poplácala po rameni. „Zlato, tvé dny nepřetržité konverzace jsou pryč.“
„Co znamená konverzace, tati?“
S povzdechem si přitiskl hlavu na její a také se zasmál.

***
Hauk se zarazil, jakmile vstoupil do svého domu. Stála tam jeho babička a čekala na jejich návrat.
„Ach,“ vydechla s úsměvem, když spatřila balíček v jeho náruči. „To je tvá Kalea?“
Přikývl. „Usnula při cestě domů.“
Odhrnula Kalee tmavé, jemné vlasy z obličeje, aby si mohla prohlédnout její baculaté tváře a smělé rty. „Je krásná, Dancere.“
„Děkuji, yayo. Je Sumi…“
„Odpočívá. Tvůj kamarád doktor ji uspal a ještě se neprobudila. Je pořád u ní.“ Jeho babička se zvedla na špičky a políbila ho na tvář. „Jdi a vezmi to dítě k matce.“
Stihnul udělat sotva tři kroky, než byl onklopen Desideriou, Kiarou, Zaryou a Turem, kteří si všichni chtěli prohlédnout jeho dceru. A protože bylo už pozdě, všechny jejich děti byly v posteli.
Srdce se mu dmulo pýchou, protože všichni áchali a óchali.
Desideria ji něžně pohladila po tváři. „Dovol mi pro ni přinést jednu z nočních košil od Lil. Hned budu zpátky.“
„Děkuji.“
„Je to anděl,“ řekla Kiara a poplácala ho po zádech. „Vím, že si nadšený.“
„Jsem. A děkuju. Chce od tebe taneční lekce.“
„Už?“
Nykyrian se zasmál, když Kiari chytil kolem pasu. „Slyšela, že se jmenuje Dancer a chce jím taky být. A také chce bradku, jako má její otec.“
Kiara se zasmála. „Jsou v tomhle věku tak zábavní. Nesnáším, jak rychle z toho vyrostou.“
Ture Kaleu pohladil po hlavě. „Je úžasná, Hauku. Jaká to kráska!“
Desideria se vrátila s malou hrstkou oblečení. „Přinesla jsem jí spodní prádlo a oblečení na zítra. Jsem si jistá, že ji nechceš v té uniformě.“
Políbil ji na tvář. „Mockrát ti děkuji.“
„V pohodě.“ Desideria kývla na Kaleu. „Potřebuješ pomoct s převléknutím, aby byla připravená do postele?“
Pohlédl na drobné knoflíčky na košili, které mu připadalo nemožné rozepnout. „Ano. Nemám tušení, jak obléknout dítě.“
Desideria mu ji vzala z náruče. Natáhla ruku pro oblečení, které jí vrátil.
Hauk všem popřál dobrou noc a poté zamířil do své ložnice v patře. Zatímco byli pryč, ostatní jeho pokoj vyklidili, protože tam nebyly žádné stopy po brutálním boji, ke kterému tam došlo.
Pohlédl na Sumi. Zaplavil ho vztek, a znovu se chtěl vrhnout do lovení Kyra, aby mu mohl vyrvat hrdlo.
„Hauku,“ řekl Syn varovně, aby ho zarazil, než k ní přistoupí. „Není to tak zlé, jak to vypadá. Myslím tím… je, ale dal jsem jí Prinum k urychlení hokejí a otupení bolesti.“
Dusily ho slzy. „Jak jsem mohl dovolit, aby byla zraněna? V mém vlastním domě?“
„Není to tvá chyba.“ Syn pohlédl na Kaleu. „A rozhodně bude díky tobě štěstím bez sebe, až se probudí a uvidí, cos jí přivezl.“
S těsným hrdlem přikývl, protože věděl, že má Syn pravdu. Nemohl se dočkat, až uvidí její tvář, když poprvé obejme svou dceru.
„Jsi v pořádku?“ Zeptala se ho Desideria.
Hauk polkl. „Ano.“
„Dobře. Za pár vteřin jsem zpátky.“ Odnesla Kaleu do koupelny, aby ji mohla obléct.
Syn chytil Hauka za tváře a přinutil ho, aby se mu podíval do očí. „Vím, jak jsi naštvaný. Máš na to právo. A všichni z nás po tomhle touží po krvi. Ale opravil jsem Eleron, když jsi byl pryč. Kyr se naboural do jejího systému. Jsem si jist, že je vše zabezpečeno, ale jsem lepší v hackování než zabezpečování. To je tvá práce.“
„Věř mi, že můj systém už nikdy nikdo nenabourá.“
Syn ho pustil. „Dostaneme ho, Hauku.“
„Já vím. Jen ne tak brzy, jak bych chtěl.“ Pohlédl za syna, když se Desideria vrátila se stále spící Kaleou.
„Je připravená do postele.“
Přemohly ho emoce, když uviděl tu bílou lněnou košili, která měla růžové volánky. Desideria jí dokonce umyla vlasy a na nohy jí dala ladící botičky. „Děkuju, Des.“
Desideria se zašklebila a položila si ruku na břicho.
„Jsi v pořádku?“
Trhaně dýchala, ale přikývla. „Kope jako jeho otec. Vrtí se už celé hodiny.“ Poplácala ho po ruce. „Dobrou noc, zlatíčko.“
Syn se zastavil u postele. „Měla by celou noc spát. Pokud se probudí, dej mi vědět. Jdu zkontrolovat Shaharu.“
„Dobrou noc, Syne. Děkuji.“
„Nemusíš nám děkovat, bratře. Však víš.“
Hauk kývnul a udělal tu jedinou věc, kterou umíral touhou udělat od chvíle, co mu Sumi poprvé řekla o Kalee. Stáhl z ní přikrývku a položil Kaleu vedle ní. Instinktivně se k ní přitulila. A když Sumi přehodila svou paži kolem své dcery, povzdechla si, jako kdyby věděla, že ji má u sebe.
S úsměvem zahnal slzy, přitáhl si židli blížk posteli a opřel se nohama o noční stolek. „Neboj se, mia. Už tě znovu nepustím z očí. A nikdo nikdy ani jednu z vás pod mým dohledem nezraní.“

***

Sumi se otře nadechla, když se probudila s podivnou, palčivou bolestí v paži. Byla odumřelá, uvědomila si, protože na ní něco leželo.
Zívnula a očekávala, že tam najde Dancera.
Místo toho tam byla kolčička v bílé košili s volánky. Zamračila se na ty tmavé vlasy. „Lillyo?“
Holčička otevřela oči a pohlédla na ni.
Nebyla to Desideriina dcera.
„Jsi moje máma?“
Omráčená, nemohla dýchat, jak se to její mozek snažil pochopit.
„Ano, Lee-lee,“ řekl Dancer vedle postele. „To je tvá maminka.“
Kalea se k ní vrhla. „Mami! Mami! Mami!“
Sumi nemohla dýchat, jak se rozvzlykala štěstím a vděčností. Její dítě bylo doma! Tohle byla její dcera!
Zavřela oči a vychutnávala si to, že konečně objímá své dítě.
Hauk Kaleu chytil a odtáhl. „Opartně, dítě. Mamku to bolí.“ Obrátil se k interkomu. „Syne! Pojď sem!“
Sumi shlédla na krev, která jí prosakovala obvazem. Ale upřímně řečeno, bylo jí to fuk. Natáhla se po své dceři. „Prosím, Dancere…“
Opatrně Kaleu položil k jejímu nezraněnému boku. „Promiň, mami. Kalea nechtěla.“
Sumi, které to bylo zcela fuk, ji znovu objala kolem ramen a přitiskla k sobě, když to s ní celé otřáslo. Nikdy nebyla šťastnější. „Vůbec mi to nevadí.“ Pohlédla na Dancera a spatřila v jeho očích něhu, když je pozoroval. V té chvíli ho chtěla obejmout a nikdy nepustit. Neměl ani tušení, jak moc pro ni znamená. Kolik pro ni znamená. „Tak moc tě miluju! Zranili tě?“
Pokrčil rameny s Andarioňanskou nonšalancí, která mu nikdy nedovolila přiznat bolest. „Střela do stehna, ale jde jen o povrchové zranění.“
„A to ses mi to včera neobtěžoval říct?“ Zavrčel Syn, když vešel.
„Věděl jsem, že chceš vidět Shaharu.“
Syn protočil oči v sloup. „Ani si nespal, co?“
„Vyspím se později.“
Syn vyhrkl proud nadávek. Sumi byla šťastná, že jim nerozumí.
Kalea zalapala po dechu, když jí Syn nadzvedl tričko, aby si prohlédl stehy na boku. „Mami! Ty jsi vážně zraněná!“
„Jsem v pořádku, Kaleo.“
„Vypadá to špatně, mami.“
Slzy jí stále stékaly po tváři, jak si užívala svou holčičku. „Teď mi nic nedokáže ublížit.“
Kalea se na ni zamračila. „Jak to?“
„Protože tu mám tebe i tvého tátu. Všechno je báječné.“
Kalea jí položila ruce na tvář a z úsměvu, který jí věnovala, se rozplakala ještě víc. „Mám moc krásnou maminku. A pěkného tátu.“
Sumi se rozesmála a poté zasténala, když se Syn dotkl její rány. „Ano, zlato, to máš. Je nejlepší.“
„Chtěla jsem stejné vlasy jako má táta… ale… ale táta řekl, že ne.“
Sumi se zamračila. „Můžeme ti vlasy takhle zaplést.“
„Tyhle vlasy nechtěla.“ Dancer si poklepal na bradu.
Zasmála se a znovu zasténala. „Ach. Tatínek má pravdu. Vousy mít nemůžeš. Alespoň doufáme.“
Kalea se poškrábala na hlavě. „Ale teta mary má na tváři vlasy. Proč?“
Hauk se zasmál, jak je sledoval. Jeho holky.
Ne, jeho rodinu. Zdálo se tak absurdní mít je u sebe doma. Byl tak dlouho sám, že bylo těžké uvěřit, že je to skutečné.
Nic už nikdy nebude stejné a on za to byl vděčný. I když byl v minulosti spokojený a šťastný, tohle bylo mnohem lepší.
A děsivější.
Sumi odhrnula Kalee vlasy z tváře. „Teta Mari je kluk.“
„Ale teta Mari je teta.“
„Nevyhraješ,“ řekl Syn se smíchem. „Věř mi. Devyn mi to dává sežrat každý den. Odrovnají tě vytrvalostí a dětskou logikou.“
„Jo,“ souhlasil Hauk. „To jsem včera zjistil velmi tvrdým způsobem. Po třech hodinách neustálých otázek mě vyčerpala.“
Kalea pohlédla na své oblečení a zamračila se. Zatáhla za noční košili. „Kdo mě oblékl jako princeznu?“
Hauk se na ni usmál. „Tvoje teta Des.“
„Je teta Des teta, nebo je to taky kluk?“
„Je to holka,“ řekla Sumi a dotkla se jejího nosu, „a má dceru v tvém věku.“
„Vážně!“
Hauk přikývl. „Máš na sobě její košili a má pro tebe další oblečení, až se vykoupeš.“
Odtáhla se od Sumi, otevřela do široka ústa a poskočila na posteli. „A je taky tak pěkné,“
Hauk si nebyl jistý, jak odpovědět. „Jistě, že je.“
Sumi se zasmála. „Tatínkové neví nic o pěkných šatech. Ale teta Des má pro svou malou dceru vždy pěkné věci, takže jsem si jistá, že bude krásné.“
„Kdy ji uvidím?“
Hauk se natáhl pro Kaleu, aby ji vytáhl z postele. „Co třeba mezitím, než strejda Syn-“
„Ne!“ Sumi to slovo zavrčela tak divoce, že Kaleu okamžitě pustil a ustrašeně ustoupil. Nikdy předtím nevydala takový zvuk.
Těžce polknula. „Promiň, Dancere.       Čekala jsem příliš dlouho, abych ji měla u sebe. Nehodlám ji pustit. Ani za nic.“
Setkal se s jejím pohledem a přikývl. „Znám ten pocit a nehodlal jsem ji vzít daleko. Ale myslím, že ji raději nechám s její matkou, než přijdu o nějakou část těla, která by nám oběma chyběla.“
Sumi k němu natáhla ruku. Chytil ji a ona si zvedla tu jeho ke své tváři. „Promiň, že jsem to přehnala.“
Syn zavrtěl hlavou. „Sa-“ Pohlédl na Kaleu a zarazil se. „Tedy Hauku, a já si myslel, že mám tu nejděsivější ženu. A tys musel jít a porazit mě tím, že sis sehnal ještě zuřivější.“
Protočil na Syna oči v sloup. „Nevím. Shahara je pořád děsivá. Koneckonců, postřelila mě.“
„Jo, ale ta tvoje ti sotva před třema vteřinama málem urvala paži holýma rukama… a to je zraněná. Nikdy se nestav mezi matku a dítě. Tvrdé ponaučení.“
Hauk nemohl nesouhlasit. „To jo. Bez legrace.“
Kalea naklonila hlavu k Sumi. „Jsi děsivá, mami?“
Se sladkým úsměvem jí odrhnula vlasy z tváře. „Jen když se mi tě někdo znovu pokusí vzít. Nebo pokud budete ty nebo tvůj táta zraněni. Pak budu děsivá. Grrrr…“ Udělala děsivý obličej, který Kaleu rozesmál.
Syn se vzdálil, aby si umyl ruce. „Znovu si ty stehy nevytáhni. Dal jsem ti Prinum, ale rána byla hluboká. Nemůžu uvěřit, že si s ní tak bojovala.“ Vrátil se do místnosti a sušil si ruce. „Dnes jen odpočívej. Pokud budeš muset z postele, řekni Haukovi, ať tě nese.“
Kalea se zamračila na nové obvazy na Sumině břiše. „Jak ses zranila, mami?“
Hauk odpověděl za ni. „Bojovala se špatným člověkem, když se tě snažila najít, Lee-Lee.“
Vykulila na mámu oči. „Vážně?“
Přitiskla svou tvář ke Kalee. „Hledala jsem tě od chvíle, co mi tě vzali. Jsi vším, na co jsem myslela, ve dne v noci.“
Začala poskakovat nahoru a dolů po posteli a tleskat. „Kaleu milují!“
Neměla ani ponětí.
Syn se zarazil, aby se na ni usmál. „Ano, milují, holčičko. Od teď je kolem spousta lidí, kteří tě mají rádi.“
„Jupí!“ Vyskočila ještě výš.
Hauk ji chytil a přitiskl k sobě. „Zlato, znovu ublížuješ mamince.“
„Ach. Promiň.“ Kalea ho se zamračením šťouchla do paže. „Pořád máš oblek, tati?“
„Ne. To je moje ruka.“
Vyvalila oči a dál do něj šťouchala. „Je stejně tvrdá jako oblek.“
„Já vím, zlato.“
A když Syn řekl Haukovi, aby se posadil a mohl mu prohlédnout ránu, vešla Desideria s dcerou. „Vidíš, Lil, tady je.“ Přišla k nim a zvedla Lillyu, aby na Kaleu viděla. Obě dívky na sebe několik vteřin jen zíraly.
A konečně, Lillya se usmála. „Ehm, já jsem Lil. Přinesli jsme ti panenku, aby sis s ní od teď mohla hrát.“ Podala ji Kalee. „Máma říkala, že žádnou nemáš a já jich mám spoustu, tak jsem ti jednu chtěla dát. Můžeš mít další, jestli chceš, nebo jestli se ti tahle nelíbí.“
Kalea se přitiskla k Haukovi. „Můžu, tati?“ Zašeptala hlasitě.
„Můžeš, Lee-Lee.“
Stále váhala, jak se natahovala pro panenku. „Děkuju.“ A poté do něj začala kopat nohama.
Desideria se usmála, než na Hauka nakrčila nos. „To znamená, že chce, abys ji dal dolů.“
„Aha,“ řekl. Pohlédl na Kaleu. „Jsi maličká.“
Kalea se na něj zamračila.
Hauk se smíchem otřel svůj nos o její, než ji položil, aby se mohla rozběhnout k Sumi a ukázat jí hračku. Poté vzal Lil od matky a také ji položil na podlahu, aby se Desideria nemusela shýbat.
„Děkuju, Hauku.“
„Kdykoliv.“
Lillya se rozběhla k Sumi a Kalee, aby jim ukázala, jak přimět panenku mluvit a měnit výrazy.
Hauk se posadil na druhou stranu místnosti, aby mu Syn mohl ránu vyčistit a sešít. Otřásl se z toho, jak panenka zněla, když si pohrávaly s její hlasovou stopou. „To je pěkně děsivé.“
„Co?“ Zeptal se Syn. „Dětská panenka?“
Přikývl. „Co to s váma lidma je? Z té věci budu mít noční můry.“
Desideria po něm přes rameno vrhnula nestoudný pohled. „Tvá noční můra teprve začíná, hezounku. Jen počkej, až ji zabalí do zavinovačky a bude jí trčet jen hlava. Před tím Caillen vždy utíká. Zdá se, že to jednou jeho sestry zkoušely na něm, když byl malý.“ Postavila se za dívky. „Potřebuješ něco, Sumi? Přišla jsem se zeptat, jestli chceš, abych Kaleu převlékla a vykoupala.“
„Mám mašle do vlasů, jestli chceš,“ řekla Lillya. „Jsou ve vlasech pěkný. A taky malé korunky. A… a… a… jiné věci!“
Sumi byla v rozporu. Jedna její část chtěla držet Kaleu v bezpečí její náruče, ale malá se potřebovala najíst a bylo zřejmé, že by si raději hrála s Lilyou, než aby strávila celý den v objetí ochranitelské matky.
„Kaleo?“ Zeptala se Lilya. „Chceš plavat?“
„V bazénu?“
„Ano. Strejda Hauk má vážně velký, se spoustou hraček. Je tam i velké pískoviště a vagony a vše možné.“
Kalea energicky přikývla. Poté pohlédla na Sumi. „Mami, můžu?“
Sumi zaváhala. „Nemáme pro tebe plavky, zlato.“
„Jedny mám,“ řekla Desideria. „Budu hned zpátky. Lillyo?“ Natáhla ruku.
Lil trucovala. „Můžu tu zůstat, mami? Ráda bych si jednou hrála s holkou a ne těma špinavýma rukama.“
Sumi se zasmála. „V pohodě. Může zůstat. Pohlídáme ji.“
„Dobře. Za dvě vteřina jsem zpátky.“
Syn se postavil a zamčail na Hauka. „Řekl bych ti, ať se na ni nestavíš, ale vím, že mě neposlechneš. Takže než abych ztrácel dech, ti dám něco, co utlumí bolest.“
Jakmile byl pryč, Sumi Haukovi naznačila, ať jde blíž. Klekl si na zem vedle ní. Než si uvědomil, co má v úmyslu, políbila ho s vášní, která rozezpívala celé jeho tělo. Horší však bylo, že byl pořádně nadržený.
Se zavrčením polibek prohloubil.
„Tatínek ubližuje mamince!“ Kalea se k nim chtěla rozběhnout, ale Lillya ji zastavila.
„Neubližuje jí. To je pusa. Máma a táta to taky hodně dělají.“
„Vážně?“
Lillya vážně přikývla a otočila svou panenkou. „Muchlujou se všude. Pořád.“
„Ach. To zní bolestivě.“
„Já vím, ale není.“ Lillya si snaživě povzdechla. „Maminky a tatínkové často sténají a vzdychají… dělají divné zvuky a to hlavně v noci. A taky se hodně modlí. Skutečně nahlas. Ale je v pohodě, když to dělají.“
Sumi vytřeštila oči a odtáhla se z polibku, zděšená tím, co Lillya vlastně popisovala.
Hauk si odfrl, když zachytil její výraz. „Zvukotěšná ložnice a monitory navíc v Kaleině pokoji, abychom ji slyšeli, ale ona nás ne. Oh, nebo mám ještě lepší nápad! El?“
Okamžitě se objevila. „Ano, Hauku?“
„Včera večer jsem ti zapomněl říct, že máme nového člena domácnosti. Seznam se s Kaleou. Kaleo, tohle je Eleron.“
El zírala na dívku, která si ji prohlížela. „Co to je?“
Hauk po svém počítačí vrhnul podrážděný pohled. „Má dcera.“
„A jaká to krásná dcera. Ahoj, Kaleo. Jsem dům.“
Kalea se rozhlédla, zmatená. „Dům?“
Eleron přikývla.
Hauk se na Sumi zazubil. „Mohu El naprogramovat tak, aby ji hlídala a sledovala jako kvočna. Bude monitorovat i její životní funkce. Pokud jí stoupne teplota jen o jediný stupeň nebo jí vylétne srdeční frekvence, El nám to poví.“
Sumi se kousla do rtu, když si vzpomněla na Thiino vyprávění o paranoie jejího otce. Teď to zcela chápala.
Eleron ztuhla. „Nebudu měnit plenky.“
Hauk protočil oči v sloup. „Nenosí plenky.“
„Ach. Skvěle.“
Sumi se zarazila, jak to všechno zvažovala. „Mimochodem, jak se přes ni včera Kyr dostal?“
„Našel zadní vrátka. Ale včera v noci jsem je zavřel. Vyzývám ho, aby to někdy zkusil znovu. Rozsvítí se to tu jako supernova.“
Desideria se vrátila s roztomilými růžovými plavkami, na kterých byli přišití motýly. Jejich křídla dokonce mávala.
Kalea zalapala po dechu, jakmile je spatřila. „Ty jsou tak pěkné! Vážně si je mohu vzít na sebe?“
Desideria přikývla. „Rozhodně.“
„Počkám venku.“ Hauk vešel do chodby, zatímco se dívky převlékaly.
„Jak jí je?“
Otočil se a uviděl, jak k němu přichází babička. „Úžasně.“
„A tobě?“
Nebyl si jist, jak na její otázku odpovědět. Byl v sedmém nebi a zároveň byl v té nejnižší jámě pekelné. Nikdy nebyl štastnější a nikdy neměl víc co ztratit. Pouhé pomyšlení na to vše bylo ochromující.
Babička ho poplácala po paži. „Znám ten pohled. Měla jsem stejný, když mi srdce přestalo bít hrůzou ve chvíli, kdy mi tvůj otec řekl, že jste s Kerisem spadli. Ačkoliv v srdci byla i radost, když jsem se dozvěděla, že jsi přežil… Nemáš ponějí, jak ráda jsem byla z vědomí, že se k nám vrátíš.“
Hauk se zamračil nad jejími slovy. „Myslel jsem, že mě za to nenávidíš stejně jako má matka.“
Zavrtěla hlavou. „Nikdy jsem k tobě necítila nenávist, Dancere. Tvá matka popírá pravdu, které jsem si velmi dobře vědoma. Měla vinu za Kerisovu smrt hodit tam, kam patří – na ramena Dariany. Ne tvoje.“
Ale to neudělala. Až do tohoto dne byl dle ní zodpovědný.
Jeho babička se dotkla jizvy od jeho matky, která vykukovala zpod krátkého rukávu trička. „Tvá Sumi bude muset zítra bojovat.“
A nemohli to odložit kvůli těhotenství.
„Jak ji mohu pustit do ringu zraněnou?“
„Nemáš na výběr, dítě. Když nebude bojovat, prohraje a ty budeš nadále spojený s Darianou. Ta porodí další dítě, se kterým se ti bude vysmívat a urážet tě. A vyhodí Sumi i Kaleu ze tvého života. To přece víš.“
Ano, věděl.
Zamračil se a snažil se potlačit tu hořkou bolest, která v něm narůstala. Poté, co byl se ženou, která se o něj zajímala a milovala ho, a poté, co držel dítě, které ho bez otázek přijalo, jak by se mohl vrátit k životu, co žil? Jak?
Divné, nikdy si neuvědomoval, co vše mu chybí. Kromě kamarádů. Tohle všechno bylo mnohem lepší, než cokoliv, co si představoval během všech osamělých nocí.
Nemůžu se k tomu vrátit.
Nesnesl ani to pomyšlení. Ale jak mohl chtít, aby pro něj Sumi riskovala svůj život, když za to nestál?
Dariana nad ní nikdy nebude mít slitování. Toužila po krvi, a všechna ta nenávist, kterou k němu chovala, bude v ringu hozena pod Suminy nohy.
Proč nemůžu bojovat místo ní?
Ale jejich zákony něco takového nedovolovaly. Tohle byl boj o právo vzít si ho. Nemohl zasahovat. Přesto jeho srdce patřilo zcela Sumi.
A vždycky bude.
Dveře za ním se otevřely a stála v nich Kalea v plavkách.
„Hele, tati, podívej! Jsem vílí princezna!“
Zaskřípal zuby, když mu oči zaplnily slzy při pohledu na lásku v těch stříbřitých očích, se kterými k němu vzhlížela, jako by byl mýtický hrdina. Nebylo v nich odsouzení ani odstup. Jen obdiv a oddanost.
Stejně jako u Sumi.
S úsměvem ji zvedl. „Ano, to vypadáš, Lee-Lee.“ Natočil ji ke své babičce. „A tohle je tvoje gre yaya.“
Roztomile našpulila rty. „Co je to gre yaya?“
„Tvoje prababiček
Vzrušeně se nadechla, když vykulila oči. „Mám prababičku? Vážně?“
Yaya se usmála. „Ano, malíčká. Máš, opravdu.“ Natáhla ruce kupředu.
Kalea zaváhala, než se naklonila a dovolila jí, aby si ji vzala. Dotkla se její tváře těsně pod očima. „Máš stejně divné oči jako táta. Ale jiné.“
„To mám.“
„Jsi taky Anduran?“
Babička se znovu zasmála. „Andarioňan, a ano. Ano, jsem.“
„Jsem já Anduran?“
Polechtala ji po břiše. „Nejsi jen Anduran, Kaleo. Jsi Anduranská princezna!“
„Slyšíš to, tati? Jsem princezna!“
„Ne, drahá,“ škádlil ji, a rukou jí odhrnul copánky z obličeje. „Jsi císařovna mého vesmíru, a musíme tě donést zpět k mamince, jinak bude mít strach.“
Hauk dovolil jeho babičce vejít do ložnice jako první a sledoval, jak si sedla na postel vedle Sumi, aby s Desideriou i Lillya mohla obskakovat Kaleu.
Sevřel rty, aby jim zabránil ve třesu. Prosím, bohové, nedávejte mi tohle vše, jen abyste mi to zítra vzali. Raději by se nechal vykuchat jako ryba.
Ale v hlouby duše věděl, že to nemůže vydržet. Zatímco ostatní měli dovoleno mít šťastný život, jemu taková radost nikdy nebyla dovolena. Něco mu ji vždy ukradlo. Jako při jeho Enduranci. Ostatní děti, normální děti, vylezli nahoru bez problémů. On sotva přežil. A zanechalo jej to zjizveného a zahořklého.
Opuštěného.
Nezasloužíš si štěstí za to, cos provedl mému manželovi. Doufám, že zbytek života strávíš v naprosté bídě! Dokonce i teď ho pronásledovala Darianiny rozzuřená kletba.
Smířený s peklem, o kterém věděl, že přijde, jen doufal, že tentokrát tragédie, která nastane, ho bude stát jen vlastní život. Protože kdyby šlo o jejich, vydal by se za nimi do hrobu.



[1] Dancer = Tanečník

29 komentářů:

  1. Děkuji moc za další skvělý překlad.Šikulky!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Strašně moc děkuji za skvělý překlad a korekturu tak pěkně dlouhé kapitoly. Jste skvělé!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za dalsiu kapitolu. VV

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu úžasnú kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  5. Perfektní !!!Díky moc za překlad akorekci další skvělé kapitolky !!!

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju moc za kapitolu. Ta malá je roztomilá a kvuli tomu mám ještě víc chuť zastřelit tu mrchu.

    OdpovědětVymazat
  8. děkuji moc za překlad

    OdpovědětVymazat
  9. děkuji moc za další skvělou kapitolku

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za nový překlad.

    OdpovědětVymazat
  11. To bolo tak krásné a smutné:-( Kalea je také zlatíčko :-)
    vdaka za preklad a korektúru :-)

    OdpovědětVymazat
  12. Mockrát děkuji za další kapitolu. Renča. :-)

    OdpovědětVymazat
  13. Dakujem za uzasne pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  14. Děkuji moc za další dlouhou kapitolku...

    OdpovědětVymazat
  15. Super překlad, nemůžu se dočkat další kapitoly! :)

    OdpovědětVymazat
  16. Moc děkuji za další kapitolu :D

    OdpovědětVymazat
  17. Děkuji moc!!! :) ❤

    OdpovědětVymazat
  18. paráda, ďakujem,bety

    OdpovědětVymazat
  19. Děkuju. Děkuju. Děkuju. Jste naprosto nejlepší, fantastické a úžasné. Meduska

    OdpovědětVymazat
  20. Děkuji. Skvělá kapitola.

    OdpovědětVymazat
  21. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  22. něco se musí stát! Doufám, že Darianu klepne ještě před začátkem souboje!

    OdpovědětVymazat
  23. Díky za skvělý překlad

    OdpovědětVymazat