čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Epilog



O šest měsíců později.

Bogimir tančil kolem Caillenova stolu v tichém rozhořčení, zatímco ten ničil papírování, které musel udělat. „Boggi, přísahám bohům, pokud to nepřestaneš dělat, tak tě zastřelím přesně tam, kde poskakuješ.“
Rozzlobený a pukající rozhořčením, Bogimir udělal rychlý ústup do bezpečí Evženovy kanceláře. No a co. Caillen si skutečně začal užívat přednášky svého otce. Lepší je, když na vás člověk křičí, než když musíte stát nad jeho hrobem. Někdy prostě musel trpět pro svou rodinu. Stejně jako teď. Chtěl všechno to svinstvo na stole spálit. Cítil se, jako kdyby se v něm topil.
Nebo ještě hůř, jako kdyby ho ta bělost oslepovala.

Ano, stále měl ještě malé svědění, aby vyšplhal do své lodi a vrátil se ke svému starému životu. Ale jediné, co musel udělat, bylo pomyslet na Desideriu, která by se mohla zranit a tahle touha byla okamžitě potlačená. Nic nestálo za to, aby riskoval dokonce jen vlas na její hlavě.
Kasen stále nebyla spokojená s jejich svazkem. Nicméně Desideriina sestra Gwen, ta byla více než vděčná, že se Desideria rozhodla žít na Exeteru jako jeho manželka.
Podíval se na snubní prsten na své ruce a usmál se. Stále na něj nebyl zvyklý, ale byla to připomínka všeho, co přinesla do jeho světa. Každý den, kdy spolu byli, byl ještě lepší, než ten předtím.
Zpoza dveřích se ozvalo zaklepání.
Nebylo pochyb o tom, že ho přišel buzerovat otec. „Pojď dál.“
K jeho radosti, to byla Desideria. Oblečená ve smetanových šatech, které zvýraznily její tmavou pleť, měla krásný ruměnec na tvářích, ze kterého okamžitě ztvrdl. Včera, když ho vyrušila, si na stole užili žhavou rychlovku, díky které papíry létaly všude kolem. Trvalo jim hodiny, než je všechny srovnaly, ale on byl víc než připravený to zkusit znovu.
„Co se děje?“
Zamračila se. „Mám zvláštní otázku.“
„Ne, já nejsem ten, kdo ti snědl bonbóny. Byl to Darling. Přísahám.“
Smějící se, nad ním obrátila oči v sloup. „Udělali jste to oba. Přehrála jsem si to na bezpečnostních monitorech.“
„Sakra. Měl jsem je vymazat.“ Přitáhl si ji, aby mu mohla sednout do klína a on mohl cítit její teplo.
„Ale to nebyla moje otázka.“ Podívala se na dveře a zamračila se. „Jsi si jistý, že je Darling gay?“
„Jo, proč?“
Kousla se do rtu, než odpověděla. „Přísahám, že jsem ho přistihla, jak pomrkával po Marisově nové ženské sekretářce.“
Caillen se jí vysmíval při pouhém pomyšlení. „Musela ses zmýlit. V celém vesmíru je to můj nejlepší kámoš. Věděl bych, kdyby nebyl.“
„Když to říkáš, ale já vím, co jsem viděla. Možná, že je to bisexuál.“
„Znovu, to bych věděl.“
Zvedla ruce v kapitulaci, než mu je obtočila kolem pasu. Ach jo, to bylo to, co potřeboval. „Fajn. To stejně nebylo to, o čem jsem s tebou chtěla mluvit.“
Jeho krev začínala vřít při pomyšlení, že ji ochutná, takže vsunul ruku pod lem jejích šatů a odtáhl je z její jemné kůže, aby mohl hladit její odhalený střed. „Ne?“
Přitiskla se k němu blíž, k jeho tvrdému penisu tak, že z toho byl duševně nemocný. „Ne. Víš, co bylo před šesti týdny?“
Pátral v paměti, ale nemohl to nikam zařadit. „Miláčku, sotva si pamatuji, co jsem měl včera k večeři. Bylo to důležité?“
Sklonila se a zašeptala mu do ucha slova, která ho udeřila jako proud ledové vody. „Moje narozeniny.“
Caillen si nadával za svou hloupost. Chtěl si to zapamatovat, aby pro ni mohl udělat něco speciálního.
Jak mohl zapomenout?
Já jsem takový kretén.
„Je mi to tak moc líto, Desiderio. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem zapomněl. Přísahám, že ti to vynahradím. Řekni mi, co chceš a já to seženu. Cokoliv.“
Položila mu dlaň přes měkké rty, aby mu zabránila v mluvení. „To je v pořádku. Slibuju, že ti to nebudu předhazovat. Kromě toho, jsi mi dal ten nejlepší dárek všech dob.“
Opět se snažil přemýšlet nad tím, co udělal před šesti týdny. „Co?“
Natáhla se, vzala jeho ruku do své a pak si ji položila na bříško. „Dítě.“
Dech se mu zadrhl v hrdle, jak to jediné slovo viselo mezi nimi ve vzduchu.
Dítě.
„To myslíš vážně?“
S kousnutím do rtu, přikývla.
Caillen si ji přitáhl k sobě a stiskl ji. Skrz jeho tělo proudila čirá extáze. Bude otcem. A de Orczy budou mít nového dědice.
Desideria se usmála nad štěstím, které viděla v jeho očích. Bylo divné, že vždycky věděla, že jednoho dne bude královnou. Ale prostě ji nikdy nenapadlo, že to bude ve světě, který není její vlastní. Caillen jí dal všechno, co kdy chtěla. Ale nikdy tou cestou, kterou si to představovala.
To byl jeho dar. Byl nepředvídatelný a skvělý… alespoň většinou.
Přesto, nevadilo jí to. Jak její otec často říkal… směj se tak často, jako dýcháš a miluj, dokud budeš žít. A dokud bude mít Caillena a jejich dítě, věděla, že se bude smát neustále.

Bude milovat, ale co je nejdůležitější, bude i navždy milována.

5 komentářů: