čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Kapitola 1



O dvacet dva let později…

„Díky bohu, že jsi tady. Utíkala jsem…“
Bez mrknutí oka nebo přerušení kroku, zatímco kráčel špinavou, temnou uličkou, Caillen vytáhl blaster a střelil svou sestru přímo do ramene, čímž umlčel její slova dřív, než zbytečně ztratí čas.
Nechtěl ji zabít, nebo zranit. Jen chtěl zavřít její pusu předtím, než to pro oba jen zhorší. Právě teď, neměl čas poslouchat její kecy. Byl tam, aby zachránil její život.
A doufal, že jeho taky.
Lapající po dechu, se zhroutila na odpadky přeplněnou ulici.

Jedním plynulým pohybem, který způsobil, že se mu jeho lehce obrněný hnědý kabát zavlnil kolem nohou, ji chytil a zvedl do své náruče. Zasténal z její váhy.
„Sakra, Kase, přestaň tolik zapracovávat na zkrachování své ledničky. Nesl jsem muže, kteří vážili méně.“ Ne, že by bylo jeho zvykem nošení mužů, ale přesto…
I když byla o šest palců menší, měla o dobrých dvacet kilo víc než on, protože on na svém dvoumetrovém těle neměl víc než dvě procenta tuku. Svaly mu křičely v protestu nad jeho hrdinstvím, když slyšel, jak se k nim přibližují vojáci.
Tohle začínalo být špatné.
Podíval se na bezvědomé tělo ve svém náruči, zatímco hnědé vlasy jí přesahovaly přes jeho rukáv. Její prostý obličej byl teď tak klidný, navzdory peklu, které rozpoutala, což ho nutilo k tomu, že jí chtěl ublížit.
Ale nemohl to udělat.
Krev byla krev.
S povzdechem se rychle rozběhl, aby ji mohl schovat za popelnici a přikryl ji svým kabátem. Na jeho vrch naskládal dostatek odpadků, aby ji vojáci neviděli. Jo, za ten zápach ho později profackuje… i za bolest hlavy z jeho střely, kterou ji srazil do bezvědomí, ale udržet ji v bezpečí, bylo to jediné, na
čem mu teď záleželo.
No, a na nutkání zakroutit jí krkem, dokud by nezačala modrat - ale to mohlo počkat.
Pípnutí na zápěstí ho upozornilo, že nabourání se do papírů pro její loď a pro její náklad vyšlo. Kasenino ID bylo odstraněno a všechno bylo teď zaregistrováno na něj.
Jsem zasraný idiot.
Tím, co teď udělal, právě vložil svůj krk do oprátky a on to věděl.
Co k čertu? Kdo by chtěl přece žít věčně?
Pro záznam, v případě, že by jakékoliv vyšší božstvo poslouchalo a psalo si poznámky, tak on. Ale on si rozhodně hodně zkrouhne svůj život, jestli bude pokračovat v zachraňování své sestry. Nebo minimálně omezí svou svobodu tak na velikost desetimetrové cely.
Jasně, skvěle, alespoň by pak měl tři jídla denně místo jednoho za šest týdnů.
Odtlačil tu myšlenku pryč, vytáhl svůj blaster, nastavil ho na omráčení a udělal to, co uměl nejlépe.
Přežívání a útěk.
„Odhoď zbraň!“ Po jeho levici se rozkřičeli vojáci.
Jo, jasně. Jako by někdy poslouchal příkazy.
Caillen začal střílet, když uhýbal do prázdné uličky, která byla jen blok od té, ve které schoval Kasen. Znovu po něm začali střílet. Po jejich trefách do zdí v ulici, do odpadků a všeho kolem zůstávaly obrovské díry, které mu napovídaly, že oni své zbraně rozhodně na omráčení nastavené nemají.
Snažili se ho zabít.
Zvažoval, že jim tuhle laskavost oplatí, ale nechtěl ty pitomce zabít kvůli své roztržce. Nezasloužili si zemřít jen proto, že podporovali zkorumpovaný systém. Dokonce, i když byli lidé šílení hlady, potřebovali hodně odvahy, aby se postavili a bojovali proti Lize a jejich podlézavým vládám. Nechtěl proti nim využívat jejich zbabělost.
Alespoň ne úplně.
Trhnul hlavou doprava, když cítil teplo ze střely, která těsně minula jeho obličej. Kupodivu, byl naprosto klidný, zatímco bojoval. Jeho sestra Shahara ho nazývala Eritalem, což je Gondarionský termín pro někoho, kdo byl vytvořen z ledu. A to on byl. Vzhledem k tomu, že ode dne, kdy uviděl smrt svého otce, nikdy znovu nezpanikařil při žádném střetnutí. Netušil proč. Jako kdyby se strach uvnitř něj ten den rozdrtil a na jeho místě zůstalo něco zrůdně úžasného, něco, co ho v průběhu boje udržovalo zcela racionálního.
Střelil do tří vojáků, než vložil blaster do pouzdra a vystřelil hák na střechu rozpadající se budovy. Čím dále se dostane od své sestry, tím méně je pravděpodobné, že najdou její bezvědomé tělo a zatknou ji.
Hák se zachytil a ukotvil.
Caillen zmáčkl navíjecí tlačítko na svém zápěstí a levou rukou střílel na vojáky, zatímco letěl ke střeše. Střely kolem něj lítaly blízko, ale nikdo z nich se netrefil, když se přes prasklou cihlovou zeď drápal nahoru. Naštěstí žádný z těch pitomců nebyl dost chytrý na to, aby přestřelil jeho lano. To by z něj udělalo ošklivou skvrnu na ulici a zničilo by to jeho už tak podělaný den.
Vyhoupl se přes okraj střechy, uvolnil háček, úplně ho zavinul zpátky a dal se na útěk přes střechy, směrem k řece. Přeskakoval z jedné střechy na druhou s elegancí a pružností gymnasty. Něco, co každý den tvrdě trénoval k dokonalosti.
Hluboké zavrčení motorů nad jeho hlavou mu dalo vědět, že letecká podpora je na cestě a viděl, že letí nízko a rychle. Ze svého rozhledu mohl vidět počet vojáků, kteří po něm šli. To bylo působivé. Běželi v ulici pod ním a přes střechy, všichni se snažili získat šanci, aby ho sestřelili.
Co? Byl to nějaký hloupý den? Copak na tomhle místě byl nějaký skutečný zločinec?
Ne, pojďme po pašerákovi, je to přece mnohem nebezpečnější muž, než řekněme třebas takový vrah, nebo násilník.
„Co to sakra máš v lodi, Kase?“
Měl si zkontrolovat ten manifest, protože tohle vypadalo špatně.
Velice špatně.
Další střely pršely dolů, když se k němu vzdušná jednotka blížila tak rychle, jako kdyby skutečně uměli létat. K čertu s jasným denním světlem a dvěma slunci. To ho zanechalo zcela viditelného bez jediného temného stínu, do kterého by se skryl.
Krčil se před palbou střelce u dveří vznášedla, a pak se slepě rozběhl, jakmile se vyhnul ráně.
Caillen skočil na střechu a vyhoupl se na nohy okamžik před tím, než se otevřely střešní dveře a vyběhlo z nich šest vojáků, kteří na něj okamžitě začali pálit. Otočil se, aby se vrátil odkud přišel, ale tam na něj čekali další. Vznášedlo bylo po jeho pravici a to ho přišpendlovalo do opravdu ošklivě vážné situace.
Uhnul do leva a nadechl se ze vzdálenosti k další střeše. Pokud to mine, bude ho to bolet.
Kdo by přece chtěl žít věčně?
Ignorujíc své oblíbené motto, na které si vzpomněl vždy, když na něj křičela jeho extrémní hloupost, vytáhl z opasku své kopí a rozšířil ho tak, aby ho mohl využít jako tyč ke skoku.
Zatajil dech, když se vznášel nad uličkou, která byla hluboko pod ním. Naštěstí roky, při kterých se vyhýbal úřadům, a žil svůj život na pokraji smrti ho naučily dostatečné zručnosti, aby se dostal na druhou stranu. Jakmile byl v bezpečí střechy, zmenšil kopí a rozběhl se dál, zatímco střely pokračovaly ve svištění kolem něj. Několik z nich zasáhlo jeho obrněnou košili i batoh, a pravděpodobně by ho to zabilo, kdyby neměl takovou ochranu. Přesto, bolelo to jako peklo a měl spálenou ruku.
Víš, rozumný člověk by si v takové situaci pomočil kalhoty.
Dobrou věcí bylo, že on byl šílený jako samotné peklo.
Rozběhl se k římse a díky elegantnímu, nacvičenému pohybu zahákl háček do zdi. Bez zastavení skočil přes okraj a snesl se dolů na ulici, kde měl možnost se alespoň nějak krýt. Vytrhl hák a nechal ho navinout se zpátky do pouzdra na jeho předloktí.
Alespoň že v tomhle městě je víc lidí.
Jo, ale je těžké se mezi ně vetřít, zatímco tvůj kabát leží na tvojí sestře.
Pravda. Bez jeho maskování mu byly vidět zbraně. Něco, co přimělo lidi kolem něj křičet, krčit se a utíkat, když viděli přes jeho krátké rukávy obrněnou košili, která byla pokrytá lehkými bombami, municí, čtyřmi blastery (nepočítaje ten, který měl v ruce), jeho slaňovací výbavou a všemi ostatními „kdyby náhodou“ věcmi, které nesl v batohu. Kožené popruhy mu křížem krážem objímaly obě ruce od zápěstí až k bicepsu.
Když jste padouch, musíte za to platit určitou cenu a dnes tato cena může být jeho svoboda.
Nebo jeho život.
Rozběhl se davem a nevinní lidé zpanikařili. Bezpochyby proto, že se báli, že si jednoho z nich vezme jako rukojmí.
Jako kdyby to někdy udělal. Jediný život, který tu mohl prohrát, byl jeho vlastní.
Vojáci ho obklopovali, snažili se zamířit na jeho hlavu, kterou držel nízko při zemi. Přes zařízení, které měl v uchu, mohl slyšet, na čem se domlouvají, protože se naladil na jejich frekvenci.
Zřizovali ve městě blokádu.
Ale to nebylo to, co ho zajímalo…
Přivolali na něj Trisani lovce, který už přistával.
Sakra.
Pokud to není Nero, je z něj mrtvý muž.
Trisani mají psychické síly, díky kterým s nimi do značné míry nemůže bojovat nikdo jiný, než další Trisani. Nero se skutečně mohl dostat do něčí hlavy, vypnout veškerou mozkovou činnost, a pokud by byl opravdu naštvaný, roztavit mozek své oběti a nechat z něj jen trosku, která si zvládne akorát sednout na podlahu a cucat si palec.
Naštěstí, Nero byl jedním z Caillenových přátel a bez ohledu na to, co by Nerovi zaplatili, by ho nezatkl.
Alespoň doufal.
Každý život má svou cenu…
A on to věděl lépe, než většina ostatních lidí.
Caillen cítil škubnutí moci, když Trisani vystoupil ze vznášedla a prohlédl si dav, četl v něm, když se snažil najít Caillenovu pozici.
Jo, nebyl to Nero… Tohohle lovce nikdy předtím neviděl.
Do prdele.
Caillen zpomalil, když si prohlížel tmavě blonďatého muže s ostrými rysy, oblečeného v černé. Zkroutil rty, když uzamkl svůj pohled s Caillenovým a poslal na něj výbuch z plazmy, který sotva minul jeho hlavu. Transportér za ním se vznítil a následně explodoval.
Doufám, že uvnitř nikdo nebyl. Jinak by měl horší den, než on.
Caillen vytáhl další blaster a s oběma vystřelil na lovce. Ale ten bastard se zaštítil silovým polem.
„Nenávidím Trisani.“
Nebylo divu, že většina z nich, až na malou hrstku, byla lovena. A v téhle chvilce by nejradši na jejich vymírající list připsal ještě jednoho.
Ale zatím to bylo v pořádku, pořád měl svůj trik v rukávu.
Blaster v pravé ruce schoval do pouzdra a z řetězu, který měl na sobě, uvolnil malou bombu. Hodil ji po Trisanim a potom přidal ještě granát.
Světlo Trisaniho dočasně oslepilo a musel explozi blokoval svým silovým polem. I když ho to neporazilo, stačilo to, aby se zapotácel.
Jo, neměli by se snažit vyjebat s někým, jehož nejlepší přítel je expert na výbušniny známý tím, že vyrábí ty nejlepší hračky ve vesmíru. Darling žil a dýchal jen pro tenhle účel. Tvorbu sraček, které něco vyhodí do povětří.
Než se Trisani stačil vzpamatovat, Caillen vklouzl do další uličky.
Která se hemžila vojáky.
Sakra. Sakra.
Dvojité sakra.
Frustrovaně zaskřípal zuby, otočil se a zamířil zpátky do ulice.
Nemohl. Blížili se k němu a vznášedlo přímo nad jeho hlavou mělo odstřelovače, který mířil na jeho hrudník.
„Vzdej se!“
Ah, tak tohle bylo jen k vzteku.
„Odhoď zbraně!“
To se snadněji řekne, než udělá. Byl jimi celý pokrytý. Trvalo mu celé dvě hodiny, než je na sebe dostal…
Jediná věc, která by ho z nich teď dokázala dostat, by byla rychlovka s žhavou nahou ženou v jeho posteli, která by zatínala nehty do jeho zad. Rozhodně to nebyl jeden z těch pitomců tady před ním a on rozhodně neměl v plánu stát před nimi úplně bezbranný.
Varovný výstřel mu prolétl nad hlavou.
„Ten příští se ti trefí mezi oči.“
Zaměřovací lasery mu daly vědět, co přesně je jejich cílem. Upřímně řečeno, nevyrazil mu dech ten jeden na čele, ale spíš ten na rozkroku.
„Dej ruce za hlavu!“
Caillen se zamračil. „Lidi, když dám ruce za hlavu, nemůžu odhazovat zbraně. Někdo si to tady potřebuje promyslet. Co chcete, abych udělal a v jakém pořadí?“
„Odhoď tu zbraň, kterou máš v ruce a pak si dej ruce za hlavu!“
Splnil jejich pokyny.
Přibližovali se.
Jo, pojďte k tatínkovi, pusinky. Blíž… blíž… Nestyďte se.
Když ho jeden chytil za zápěstí, Caillen ho popadl a použil jako štít. Tři rány od odstřelovačů se mu zakously do hrudníku. Caillen hodil jeho tělo na vojáky přicházející mu do zad. S otočkou popadl jiného muže, odzbrojil ho a srazil k zemi. Jeho morálka ze zabíjení pitomců při tomhle útoku protestovala, když Caillen vytáhl ze svého vybavení bojový nůž a než se k němu stihl někdo další dostat, měl jich už v ruce pět. V tu chvíli ho Trisani popadl za krk, aniž by se ho dotkl a zmrazil ho na místě, kde stál.
Trisani si odfrkl. „Skoro se nenávidím za to, že předám někoho s tvými schopnostmi těm idiotům.“
„Jdi do prdele.“
Trisani se zasmál. „Je mi to líto. V prdeli jsi teď jen ty.“
Caillen uzamkl svůj pohled s Trisanim. Ve chvíli, kdy to udělal, přivolal nával energie tak, jak ho to učil Nero. To byla jediná zbraň, kterou někdo mohl doopravdy použít na Trisaniho, ale pokud je ten chlap tak silný, jako Nero, tak to nebude fungovat.
Zbývalo mu jen doufat, že není.
Soustředil se tím vším, co měl. V jedné vteřině ho Trisani držel a v další byl Caillen volný a odstrkoval od sebe vojáky. Namířil svým hákem znovu na zeď a chtěl je všechny nechat za sebou… dokud v uchu nezaslechl něco, co ho zastavilo.
„Je tu žena v bezvědomí, v ulici pod odpadky. Nejsme si jisti, jestli je další pachatelkou, nebo není. Ale je zakrytá něčím, co vypadá jako mužský kabát.“
Kur…kur…Sakra.
Našli Kasen. Pokud by utekl, vzali by ji a ona by nikdy neproklouzla jejich výslechem. Byla by tím druhem svědka, který v sobě měl více odvahy, než řezník vnitřností.
Sakra, on má prostě vážně smůlu.
Caillen si povzdechl, když škubl zápěstím, čímž zničil dráhu letu a háček dopadnul na chodník. Jen ať si myslí, že se mu to nepovedlo, ale pravda pálila hluboko uvnitř něj. Ale protože objevili Kasen, musel to udělat.
Spoutali mu ruce a opatrně ho odzbrojovali následujících dvacet osm minut.
„Sakra, ty psisko,“ řekl jeden z důstojníků, když stále nacházel skryté zbraně na jeho těle. „To je jako kdybych odzbrojoval vraha. Jsi si jistý, že nepatříš do Ligy?“
Musel se přinutit, aby se mu nevytrhl a znovu se nedal na útěk. Podřizovat se nebylo v jeho povaze.
Mysli na Kasen…
Jasně, ale popravdě myslel jen na to, jak moc ji teď chtěl praštit.
Voják ho zatahal za pouta. „Kdo je tu s tebou?“
Caillen se setkal s pohledem vojáka bez mrknutí oka i bez zaváhání. „Nikdo. Letím sám. Zkontrolujte si protokoly.“
Díky bohům, že byl tak dobrý v tom, co dělal. Nikdy nenajdou stopu po nikom jiném, než po něm.
„A co ta žena?“
„Oběť beze jména. Ukradl jsem jí peněženku. Můžete zkontrolovat mou kapsu, najdete ji.“
Vždycky měl falešnou ID i s peněženkou pro své sestry, s falešnými jmény. Jen kdyby náhodou.
Voják vytáhl peněženku, potom zvedl ruku, aby mohl promluvit do komunikátoru na jeho zápěstí. „Je nevinná. Dostaňte ji do nemocnice.“
„Máme s ní sepsat zprávu?“ Zeptal se hlas.
„Ne. Máme od něj přiznání a přepadení je to nejmenší, za co ho zatýkáme. Jen ji tam dostaň a zmiz.“
Caillen se setkal s Trisaniho zamračeným pohledem. Ten bastard měl buď podezření, že lže, nebo to věděl a z nějakého důvodu, si to nechal pro sebe. Nakonec, měl Trisani určitě pravdu v jedné věci. Byl v královské prdeli a to se s ním ještě ani nezačali mazlit.
Tohle bylo hodně špatné.
Horší než špatné přišlo ve chvíli, kdy ho dotáhli k vznášedlu a začali mu číst jeho prohřešky.
„…a za pašování prillionu.“
Cítil, jak se mu žaludek zmenšuje. Do prdele.
Jeho sestra převážela náklad, za který je trest smrti…


1 komentář: