čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Kapitola 17



Ten tvrdý, hluboký hlas s přízvukem byl zlověstný a studený. Vysílal mrazení, které sklouzávalo nahoru a dolů po Desideriině páteři. Otočila pomalu hlavu a spatřila…
Ach můj bože. Byl obrovský! O hlavu vyšší než Caillen, je Andarioňan oba zastiňoval. Ale děsivá nebyla jen jeho svalnatá, obrovská postava. Jeho černé vlasy byly hojně protkané bílými pruhy a smotané do dredů, které mu sahaly do půlky zad. Černá vlněná maska s nějakým strašidelným symbolem malovaným stejně rudou barvou, jako byly jeho krvavé oční panenky, mu zakrývala spodní část obličeje, takže jediné, co mohla vidět, byly ty bílé démonické oči, které byly hněvivě zamračené. Čelo a spánky měl potřísněné zelenou barvou s černými tečkami, které mu vedly až ke kořenu nosu a pravděpodobně mu měly dodávat zlověstnější vzhled.
A zatraceně to fungovalo.

Žaludek jí spadl rovnou k nohám a instinktivně v úzkosti začala sahat po zbrani. Zastavila se okamžitě, když zaslechla, jak odjistil svůj blaster, dávajíc tak najevo, že pokud se znovu pohne, zastřelí ji.
Oblečený celý v černé, jí připomínal spíše zlověstného fantoma, než živoucí, dýchající osobu. Tato představa byla ještě umocněna nabroušenými stříbrnými drápy na jeho rukou a zbraněmi, které pokrývaly každý centimetr jeho těla. Zvlášť velkým blasterem, který měla zaměřený přímo na srdce. Nebylo pochyb o jeho záměrech, když se dívala na rudou tečku, která se jí vznášela přímo mezi ňadry.
My jsme tak mrtví…
Nikdy zastrašený, se Caillen pohnul tak rychle, že to ani neviděla, ale najednou měl Andarioňanův blaster v ruce a mířil tomu tvorovi přímo na hlavu. Andarioňan ho popadl a třískl s ním o raketoplán s otevřeným poklopem, než Caillena odzbrojil. S otočkou gymnasty se Caillen zvedl a znovu mu vyškubl zbraň z ruky. Namířil ji Andarioňanovi na hruď.
„Buď rád, že přehnaně na nic nereaguju, Faine, jinak bys byl právě teď mrtvý.“
Fain si odfrkl, než Caillenovi vyrazil blaster z ruky a elegantně si ho zasunul do pouzdra, než ustoupil o krok dozadu. „Tvoje sestry tě nikdy nenaučily, že si nemáš zahrávat s někým, kdo je ti nadřazený, ty kuse potravy?“
„Ano, ale já tady nikoho takového nevidím.“ Vrhl arogantní pohled přes celé Fainovo tělo. „Jen tebe, ty šašku.“
Fainovi začalo škubat v oku nad tou urážkou. Ale nijak nezareagoval. Místo toho si zkřížil ruce na prsou. Což byl pohyb, který způsobil, že mu vystouply svaly na pažích a byly vidět jeho žíly, když se mračil na Caillena. „Ze zvědavosti, proč vypadáš jako laciná Andarionská šlapka?“
„Strávil jsi hodně času tím, že ses s nimi válel, že?“
Fain tiše zavrčel, čímž vyjádřil svou rozmrzelost. „Mám v jejich komunitě spoustu přátel. Jsou víc loajální, než většina ostatních, takže na ně nenarážej, pokud mě vážně nechceš naštvat. Kvůli nim mě tvůj vzhled uráží.“ Jo, Fainovi určitě chybělo plaché chování.
Caillen pokrčením rameny odhodil urážku stranou. „Snažil jsem se zapadnout.“
Ušklíbl se nad Caillenovou odpovědí. „Jo… to vysvětluje mnoho o tvé aktuální situaci. Pro záznam, ty giakone, nezapadáš sem, ty cucáku z jiné planety a máš vážně štěstí, že tě domorodci nesežrali. Pořád nemůžu uvěřit, že jsi byl tak hloupý, že jsi po tom všem vlezl do transportu. Co sis sakra myslel?“
„Doufal jsem, že si budou myslet, že jsem ty.“
Fain si povzdechl. „Jo, to je přesně to, co potřebuju. Člověk, který mi zničí pověst. Díky. Cením si toho. Klidně si můžu kolem krku pověsit ceduli s tím, že jsem slaboch. Sere mě to. Pověst, kterou si buduju celý život, zničíš během tří vteřin.“
Přimhouřil oči na Desideriu. „Kdo je tvůj trim?“
Caillen ztuhl, když zaslechl hanlivé slovo, které znamenalo, že není ničím jiným, než bezduchou ozdobou na jeho paži. „Mám vážné námitky proti tomu označení, Faine.“
Zvedl ruce nad hlavu ve znamení kapitulace. „Zapomněl jsem, že jsi z hnízda plného estrogenu. Neměl jsem v plánu urazit ani tvou ženu, ani tebe, ale pokud ses urazil, tak mě to fakt nezajímá. Nemám čas se zabývat něčím tak triviálním, jako jsou lidské emoce, zatímco jsem pod palbou. Takže vzhledem ke všemu, předpokládám, že tohle je ta princezna, kvůli které jsi obviněný z pokusu o její zabití.“
Caillen je představil. „Faine Hauku, tohle je Princezna Nekonečná-Bolest-V-Mé-Prdeli.“
Desideria na něj zírala. Nemohla uvěřit, že ji představil tímhle způsobem.
Fain se zasmál a pak ji postrčil směrem k otevřeným dveřím raketoplánu. „Jo, no, Princezno Osino-V-Zadku, je třeba se rychle dostat na palubu.“
Caillen zaváhal. „Proč?“
Fain znovu vytáhl svůj blaster a znovu se začal chovat, jako kdyby je zajmul. „Pohni se. Hned.“ Pak promluvil skrz sevřené zuby. „Vylez si na palubu té zatracené lodi, nebo tě tady nechám.“
Caillen prudce zvedl ruce, jako kdyby se vzdával tím nejvíce sarkastickým způsobem, kterým to bylo možné. Poslední věc, kterou chtěl, bylo nakrmit Fainovo ego tím, že se jím nechá odtáhnout do vazby. „Polib mi prdel, ty debile.“
„Chtěl bych, ale tvůj mastný zadek nestojí za tu bolest při trávení.“
Caillen si odfrkl a vedl ji nahoru po rampě. Fain za to zaplatí, ale zjevně měl Andarioňan obavy s tím, že je sledují a proto se snažil o to, aby to vypadalo věrohodně, kdyby tomu tak opravdu bylo. Takže teď nesměl vypadnout z role.
Jakmile byli uvnitř, Fain je následoval a zavřel poklop. Teprve pak se uvolnil a vrátil blaster do pouzdra. Zapnul comlink na uchu. „Mám je. Měl si pravdu. Dagan šel přímo k nám, když viděl Nykovu stíhačku.“ Odmlčel se a naslouchal. „Skenery už běží. Uvidíme se, až se k tobě dostaneme.“
Caillen si přejel palcem po okraji rtů, jako kdyby ho Fainův trpělivý tón pobavil. Nemilosrdný zabiják, kterého rodiče vyhodili z domu, když byl ještě dítě, byl nucený vyrůstat na tvrdých ulicích. Tento Andarioňan měl velmi malou trpělivost vůči komukoliv, až na svého mladšího bratra, kterého hlídal jako svůj poklad. „Existuje jen jediný člověk, ke kterému by ses choval tak slušně. Dancer?“
„Jo a ty bys měl být rád, že jste přátelé. Neexistuje nikdo jiný, kdo by po mně mohl chtít takovou laskavost, zejména pro člověka.“ Fain se nad tím slovem ušklíbl, zavřel comlink a přešel k panelu s tlačítky. „Po tvém podezřelém zmizení z Arimandy, Darling poslal Dancera, aby se po tobě podíval a ten mi zavolal, jakmile si uvědomil, kde jsi. Máš štěstí, že bydlím na téhle pekelné skále.“
„Odkdy? Myslel jsem, že jsi žil na Kirovaru.“
Fain se ušklíbl, když se odtahoval od konzole, aby se mohl posunout jiné, na které spustil systémovou kontrolu. „Příliš mnoho lidí se pomočilo, když jsem kolem nich prošel na ulici. Unavovaly mě matky, které chytaly své děti, jako kdybych se nemohl ovládnout a chtěl sežrat jednoho z těch odpudivých tvorů. Už jsi někdy viděl, co lidské děti žerou? Brrr, většina z nich žvýká vlastní hleny. Nechutní malí parazité.“ Otřásl se a otočil několik knoflíků.
Caillen se hlasitě rozesmál nad Fainovým netypickým bručením, normálně nedělal nic jiného, než že vrčel na lidi kolem sebe. Tohle bylo pravděpodobně potřetí, co ho slyšel říct víc, než jen hrstku slabik. A bylo velmi neobvyklé, že Fain prozradil jakoukoliv formu slabosti. Andarioňané v žádném případě nevěřili v odhalování slabostí.
„Wow, tohle jediné stačí k tomu, aby se tobě, Kapitánu Drsňákovi, udělalo zle? Neměl jsem tušení, že se necháš tak snadno zastrašit. Kašlu na to, že se tě budu snažit zastřelit. Jediné, co musím udělat, je poslat tvým směrem dítě a ty zalezeš do úkrytu.“
Fain se na něj výhružně zašklebil. „Nezačínej s tím. Moje zvyky a nevole není hlavním tématem dnešního dne. To jste vy dva.“
„Jo. Já vím. Jde po nás vrah.“
Fain si posměšně odfrkl. „To je z tvých problémů to nejmenší, po tom všem, z čeho jsi byl obviněn.“
Tahle slova rozehřála jeho temperament, když si vzpomněl, čemu všemu ještě čelili a sklouzl svým podrážděným pohledem na Desideriu. Byl stále vzteklý nad tím, s jakým nadšením se ho její posádka pokusila zabít. Nemohl se dočkat, až se vrátí a srovná to. „Znovu, já vím. Qillové mě obvinili z toho, že se snažím zabít Princeznu Bolest.“
Zamračila se na něj tak, že by se pravděpodobně menší muž scvrkl. „Přestaneš mi tak říkat?“
Fain ji ignoroval. „To je pořád drobnost.“
Tak tohle si získalo Caillenovu pozornost. Tohle a smrtící pohled vyzařující z Fainových očí. „Co tím myslíš?“
Desideria se zamračila, když skrz ni prošel špatný pocit. Zřejmě se stalo něco, o čem nevěděli.
Fain si stáhl masku z obličeje tak, že ležela na jeho krku. Jeho krása ji zaskočila nepřipravenou. Pokud by si z tváře umyl barvy, byl by každým rysem stejně ničivý, jako Caillen…
Tak trochu v zrůdném smyslu.
Když promluvil, jeho tesáky se leskly v mírném světle, které vydávala palubní deska. „Tvůj otec byl zabit a stejně tak královna Qillů. Celý vesmír vás dva teď hledá kvůli jejich vraždě.“
Desideria nemohla dýchat, když skrz ni ta novinka projela jako dýka. Její matka byla mrtvá? Ne…to nemohla být pravda. To nebylo možné.
A přesto podle Fainova výrazu věděla, že jí nelže. Její matka byla mrtvá.
Přišla jsem příliš pozdě.
Chtělo se jí brečet, ale Qillaqové nikdy nebrečeli. Ne kvůli smrti. Bylo jim to jedno.
A přesto bolest ze ztráty její matky projížděla celou její bytostí. Bolest byla mnohem horší, než si kdy myslela, že bude možné. Až do této chvíli si neuvědomovala, jak moc milovala svou chladnou matku. Chtěla ji znovu vidět. Chtěla slyšet její hlas, i když by ji jen kritizovala.
Jsem sirotek.
Byla to opravdu hloupá myšlenka, zejména s ohledem na to, co se dělo a co bylo v sázce. Byla dospělou ženou, a přesto se cítila tak ztraceně a tak opuštěně, že si nemyslela, že to někdy bude v takové míře možné.
Co budu dělat?
Její život skončí, jakmile ji najdou.
Znovu a znovu před sebou viděla obraz matky, která se chlubila, že ji nikdy nikdo nebyl schopen porazit, jak dokáže zničit jakéhokoliv zabijáka, který se na ni odváží jen úkosem podívat. To, jak tvrdila, že ji neporazí ani ty nejsilnější bojovníci. Ale pod tím vším byla vzpomínka na matčin šťastný úsměv, když se Desideria připojila ke Gardě. Na jeden jediný malý okamžik na ni byla matka pyšná. A ona selhala tím nejhůře možným způsobem.
Její matka byla mrtvá.
Tohle se nemůže dít.
Její lidé byli bez vedení a na její hlavu byla vypsána odměna za vraždu vlastní matky. Její emoce byly tak zamotané. Cítila zlost, bolest ale nejvíc ze všeho v sobě cítila temnou, hlubokou díru, která ji pomalu pohlcovala a cítila, že jakmile ji úplně pohltí, ztratí sama sebe.
Pokud přežije…
Hrůza z toho všeho ji zaplavila v přílivové vlně plné bolesti. Nemohla dýchat, když se jí panika rozlévala až ke konečkům prstů.
Co budu dělat? Jak přežiju?
Jako kdyby si uvědomil její rostoucí paniku, si ji Caillen přitáhl do náruče. Normálně by ho odstrčila za to, že narušuje její osobní prostor, ale právě teď oceňovala útěchu. Ne, potřebovala ji. Zvuk jeho srdce pod její tváří… pocit z toho, že je zakuklená v jeho teple. Dával jí svou sílu, i když se celý její svět vymkl kontrole.
Vzhlédla a spatřila na jeho tváři stejný žalem zasažený výraz, který sama cítila. „Co se stalo?“ Zeptal se Faina.
„Tvého otce popravili v jeho pokoji. Našli jeho tělo hned po tom, co si zmizel, když mu šli říct, co se ti stalo. Já nevím, jaké proti tobě mají svědectví, ale na vaše životy je vypsána smlouva s Ligou. A mluvíme tu o té nejvýznamnější, smlouva na zabití.“
Trhla sebou, když si uvědomila, že cena za jejich hlavu je tak vysoká, že většina lidí by prodala vlastní orgány, jen aby získala takovou sumu. Nikdy se necítila víc ztracená. Jak mohla dokázat svou nevinu? Nebylo pochyb o tom, že ji Garda její matky zabije v okamžiku, kdy ji znovu spatří. To se dalo očekávat.
Ano, mohla se dožadovat soudu, který by ji postavil do souboje na smrt s její tetou nebo sestrou. Ale bezpochyby by ji vrazi její matky zabili dřív, než by měla šanci očistit své jméno. Nedali by jí šanci, aby dokázala svou nevinu. A i když by ji shledali nevinnou, nezměnilo by to výsledek. Jako
člen stráže, která byla ve službě v době smrti její matky, by se musela zodpovídat. A jediná osoba, která by jí mohla odpustit, bude budoucí královna.
Narcissa.
Jo…
Já jsem tak mrtvá.
Caillen kolem ní sevřel ruce, když mluvil s Fainem. „Darling mi řekl, že je můj otec v pořádku, když jsem s ním mluvil.“
Fain se opřel o sedadlo. „Darling nechtěl vyvolávat paniku. Podle něj měl tvůj otec prořízlé hrdlo a matka princezny Bolesti byla rozčtvrcena na malé krvavé kousky a rozházená po celé posteli.“
Žluč jí stoupla do krku nad těmi nečekanými, brutálními slovy. Jasný obraz její krásné matky byl vymazán tím, co popsal. To bylo víc, než mohla ustát.
Než se stačila zarazit, rozběhla se do koupelny, kde vyklopila všechny drobnosti, které stihla nacpat do svého břicha. Křeče v jejím těle byly násilné a dávivé, že se jí celé třáslo. Najednou u ní byl Caillen, zatímco zvracela. Bez jediného slova s ní zůstal, dokud neskončila. Pak tiše spláchl.
Slabá a vyčerpaná, se chtěla odplazit do nějaké díry a umřít z rozpaků. Chovala se jako dítě, ne jako bojovnice, na kterou byla vyškolena. Horší bylo, že se jí v očích leskly slzy, zatímco se snažila nepoddat se emocím. Věděla, že nesmí.
Nebudu brečet. Nebudu.
Její matka by z ní byla zklamaná, kdyby to udělala a poslední věc, kterou chtěla udělat, bylo zahanbit svou matku ještě víc. Ale Caillen se na ni nedíval, jako kdyby byla slabá, nebo zahanbující. Díval se na ni se soucitem a s něčím, co mohlo být respektem.
Podal jí chladný vlhký ručník. „Jsi v pořádku?“
Přikývla. „Je mi to strašně líto.“
„Neomlouvej se. Věř mi, že tvá síla na mě udělala pekelný dojem a to je něco, co je vážně těžké, vzhledem k tomu, jak jsem zaujatý.“ Odhrnul jí zatoulaný pramen vlasů z čela. Teplo jeho ruky na její kůži skrz ni vyslalo uklidňující mravenčení. Jeho pohled byl laskavý. Jeho dotek byl něžný. Chtěla, aby tato chvíle trvala, dokud z ní nevyprchá veškerá bolest, kterou cítila. Nejvíc ze všeho chtěla jeho.
A to ji děsilo.
Přesto, stále s ní byl i po tom všem. Silný. Ochranářský. Uklidňující. Spolehlivý. Měl všechno, co by měl správný muž mít. Věci, které by jako Qillaq neměla chtít. Věci, které jako žena potřebovala.
Polkla, když ty myšlenky tlačila pryč. „Děkuji ti.“
Naklonil k ní hlavu.
Zuřivé světélko zažehlo v jeho očích, když se vrátil na místo, odkud je sledoval Fain. „Ty jsi takový necitlivý kretén. Víš, nemůžeš prostě jen tak vyhrknout že jsou něčí rodiče mrtví a pak to ještě popsat.“
Fain nevypadal ani trochu zkroušeně. „Proč? Ty jsi nezvracel. Kromě toho, zabíjel bych pro to, aby mi někdo přišel říct takhle dobrou zprávu.“ Ohlédl se k místu, kde se Desideria snažila postavit se na nohy.
„Mimochodem, bude jí to trvat? Jestli jo, navrhuji, abychom ji vyhodili přetlakovou komorou, jakmile nastartujeme.“
Caillen po něm hodil nůž, který mířil na jeho hlavu. Bez zaváhání ho chytil.
„Co je?“ Fain vypadal opravdu zmatený Caillenovým rozhořčením i tím, že měla sympatie ke své matce. „Není to moje chyba, zapomněl jsem, jak citliví vy lidé jste. Naše žen nepláčou.“
„Ach, věř mi, Faine. Každý živá Andarionská žena, která by s tebou byla nucená spát, by se hystericky rozbrečela jen při pomyšlení na tu hrůzu.“
Fain hodil nůž zpátky na něj. Caillen ho chytil bez mrknutí oka.
Desideria se sotva vzpamatovala, když najednou do raketoplánu vstoupil další Andarionský muž a rychle za sebou zavřel dveře. Tohohle poznala z Caillenových fotografií. Byl to Dancer.
Dancer se zamračil, když si všiml napětí mezi nimi. Jeho pohled přešel od jeho bratra k ní a pak k Caillenovi, který stále vypadal, jako kdyby chtěl Faina zastřelit. „Co mi uniká?“
„Tvůj bratr je idiot,“ zavrčel Caillen.
„Jo, já vím.“
Fain se vysmíval Dancerovu klidnému souhlasu. „Víš, nemusel jsi s ním souhlasit.“
„Ty bys taky nemusel být idiot. Ale všiml jsem si, že to tě od toho neodradilo. Ale vážně jsem tě viděl používat mozek, takže vím, že alespoň nějaký máš.“ Dancer se ohlédl na Caillena. „Takže co provedl?“
Fain ukázal směrem k nim. „Řekl jsem, že jejich rodiče jsou mrtví a ona se pozvracela.“
„Ach, kurva, Faine…“ Andarioňan se na několik sekund odmlčel, zatímco na sebe oba dva divoce gestikulovali.
Caillen hvízdl, aby získal jejich pozornost. „Vy dva si můžete zahrát „Urazím tvé geny líp“ později. Právě teď se musíme zaměřit na to, abychom se odtud dostali.“
Fain si odfrkl. „To není tak jednoduché, bratře. Každý, kdo se odtud snaží odletět, je kontrolován kvůli únoscům. Nemyslím si, že by chápali těch deset miliónů, co je vypsáno na každou z vašich hlav. Pro takové peníze máte vážné štěstí, že vás jim neodvezu sám.“
Caillen byl ohromen částkou, která byla obvykle vyhrazena pro zrádce, pedofily a ničemné vrahy… a teď zjevně i na dva členy královské rodiny. „Deset miliónů kreditů?“
„Na každého,“ zopakoval Fain.
„Do prdele. Za to jsem v pokušení vydat se jim sám.“
Dancer, kterému se obvykle říkalo jen jeho příjmením Hauk, protože vážně, jméno Dancer stálo za hovno, byl menší verzí svého staršího bratra. (pozn. Překl. Dancer – Tanečník) Ale rozhodně nevypadal méně divoce. Až na jejich výškový rozdíl a jinou postavu je bylo vážně těžké od sebe rozlišit. „Nebuď tak ukvapený, Cai. Živý sotva stojíš za tři kredity.“
No tak tohle bylo chladné a špatné. Ale také mu to napovědělo, že je chtěl dostat někdo, kdo si chtěl být zatraceně jistý tím, že pravda nikdy nevyjde najevo. „Děláš si srandu?“
Hauk zavrtěl hlavou.
„Kdo vypsal tu odměnu?“ Zeptal se Caillen.
„Liga,“ řekl posměšně Hauk. „Nutí vaše planety, aby se vykašlaly na peníze.“
Skvělé. Tolik k tomu, že doufal, že mu to pomůže k hledání pravdy. Měl tušit, že to nebude tak snadné. Jediné, co Liga bude chtít, bude uzavřít tenhle případ a vážně se nebude starat, jestli při tom zabíjí nevinné. „Copak to nás nikdo nebránil?“
Hauk znovu zavrtěl hlavou. „Předhodili vás vlkům.“ Otočil se k monitoru, chvíli něco hledal a pak Caillenovi ukázal ledovou, drsnou pravdu. Novinové články, jeden za druhým, je odsuzovaly. Ve všech rozhovorech bylo řečeno, že nikdo nebyl překvapený jejich činy. Dokonce i Desideriiny dvě sestry.
Máš Darlinga a Marise. Nikdo s nimi nevedl rozhovor a oni ho nezradili, ale nakonec, vzhledem k závažnosti obvinění z takového trestného činu, to bylo tak asi nejlepší. Kdyby vystoupili na jejich obranu, pravděpodobně by je obvinili ze spoluviny. Což znamenalo, že měl možná další spojence, o kterých nevěděl. Pevně se té myšlenky držel.
Dokud nespatřil svého strýce, který se objevil na obrazu a promlouval do jedné zpravodajské společnosti z Arimandy. Pokud by to nevěděl lépe, tak by mohl přísahat, že ten muž vážně vypadal jako žalem zasažený, zatímco mluvil k supům, kteří přišli rozedírat jeho bolest. „Se smutným srdcem jsem byl přinucen vzít pozici, o které jsem ani nikdy nepřemýšlel, že bych ji obsadil. Můj bratr byl skvělý císař a já vím, že jsem jen povrchní náhradou. Stále se vzpamatovávám z činu svého synovce. Nemohu pochopit, jak někdo může být tak bezohledný a bezcitný, zejména k vlastnímu otci, který ho tolik miloval. Snažil jsem se Evženovi vysvětlit, že nikdo to divoké zvíře nezkrotí. Ale on znovu prokázal štědrost svého velkého ducha a odmítal mi věřit. Láska k jeho synovi ho dovedla k sebevraždě. Já nevím, jaké šílenství prince popadlo, ale mohu všechny z vás ujistit, že se za své činy bude zodpovídat a já nebudu mít klid, dokud nebude za mřížemi, kam patří. Za tuto vraždu bude popraven.“
Taky tě miluju, ty starý bastarde.
Caillen vypnul obraz. Poslední věcí, kterou chtěl, bylo vidět další obvinění namířené proti němu. „Proč si myslí, že jsem to udělal?“
Hauk znovu zapnul obraz. Tentokrát tam byl bezpečnostní záznam z paluby lodi. A tam, v otcově pokoji, stál muž nad jeho tělem, který mu byl tak podobný, že sám zapochyboval o své nevinně.
Do prdele…
Hauk přikývl a jeho výraz odrážel hrůzu, kterou Caillen cítil. „Chceš žít. Musíme najít toho kreténa a předvést jim ho jako vraha a musíme najít toho, kdo poupravil ty záběry. Nyk, Syn, Shahara a Jayne už na tom pracují.“
„Co máte o mé matce?“ Desideriiny rysy byly bledé od žalu. Stále byla krásná, ale vypadala tak unaveně, že chtěl udělat cokoliv, aby se cítila líp. Kdyby jen mohl.
„No, tohle je divné,“ řekl Fain, a navedl jejich pozornost zpět k monitoru, kde pustil nový záznam, který byl celý zastíněný.
„Neexistuje žádný záznam z pokoje tvé matky, Princezno. Někdo s kamerou manipuloval. Ale dvě členky její stráže přísahaly, že tě odtamtud viděly utíkat těsně předtím, než objevily její tělo, sledovaly tě a prý tě viděly, jak bojuješ s Caillenem. Zpočátku tvrdily, že si myslely, že na tebe zaútočil. Pak jste se prý na ně otočili, bojovali s nimi a pak jste spolu utekli. V té chvíli si prý uvědomily, že jsi s ním spolupracovala, a jako tým jste zabili vaše rodiče.“
Zírala nad těmi absurdními slovy. „Promiň, ale tohle je ten nejhloupější příběh, který jsem kdy slyšela. Chci tím říct, kdo je opravdu tak hloupý, aby tomu věřil?“
Hauk se jí posmíval. „Dvě slova. Byrokrati Ligy. Myšlení jim zamávalo na rozloučenou už dávno.“
Měl pravdu.
„Nemůžu tomu uvěřit,“ řekla, zatímco chtěla vystopova matčinu stráž, aby jim vyřezala své iniciály do jejich zbytečného mozku.
Caillen přezkoumával některá data, která mu Fain stále ukazoval.
Desideria se k němu postavila tak blízko, že mu její dech dopadal na kůži, lechtal jeho tělo a on si chtěl dát alespoň na chvilku pauzu, aby tohle mohla dělat celému jeho tělu.
„Tomuhle prostě nemůžou uvěřit.“
Caillen se setkal s jejím pohledem a přál si, aby mohl být tak naivní. Ale on nebyl. „Chamtivost dělá z lidí hlupáky. Vždycky. V jejich světě jim dává smysl, že bychom zabili své rodiče, abychom získali jejich pozici. Smiř se s tím, je to dost běžné. Proč by o tom někdo pochyboval?“
Hauk souhlasně přikývl. „Darling řekl, že jsi podezříval svého strýce.“
„Podezříval.“
Fain se na něj obloukem podíval. „Minulý čas?“
Caillen přestal s hledáním, když narazil na zprávu o smrti svého otce. „Něco mi na tom nesedí.“ K jeho strýci se dostal příliš snadno.
Nebo ne?
Ale nakonec, viděl lidi, kteří udělali mnohem horší věci, aby získali mnohem méně. Nechtěl věřit, že bratr, kterého jeho otec tak miloval, by mohl být tak chladný. Nicméně, bylo by to stejné klišé, jako když děti zabíjejí své rodiče kvůli dědictví. Jeho strýc dával smysl.
Fain se posmíval jeho pochybnostem. „Co jsi zač? Teď je z tebe Trisani? Nechceš mi dát vítězné čísla do loterie, když už jsi na vzestupu?“
Nevšímal si Fainova sarkasmu, když přemýšlel o svém dřívějším přesvědčení. „Říkám ti, že mi na tom něco nesedí. Jak to, že oba zemřeli na lodi, s takovým druhem ochrany? A takovou chvilku potom, co jsme my zmizeli? V podstatě ve stejný čas?“
Hauk mu odpověděl, než Fain stihl otevřít pusu. „Je zřejmé, že vraždu plánovali a jen ji urychlili, aby mohli označit vás za pachatele.“
Prostě se nemohl přimět, aby přijmul Haukovo vysvětlení. To
prostě nesedělo. Bylo v tom něco víc. Ale co, to nevěděl. K jeho překvapení, Desideria podpořila jeho názor.
„Caillen má pravdu. Je to příliš pohodlné a příliš dobře provedené na to, aby to bylo nastrojené dvěma nezávislými stranami. Proč by oba udeřili právě v této chvíli? Zavání to nějakou tajnou dohodou.“
Caillen zapnul video, na kterém byl jeho strýc ve chvíli, kdy mu oznámili smrt jeho otce. Ten muž skutečně klopýtl pod hmotností takové zprávy, omdlel a musel být odnesen svými strážemi.
Mohl by být tak dobrý herec?
Bylo to možné, ale přesto…
Ale proč by jeho strýc chtěl zabít Desideriinu matku? Kromě toho, že to byla uřvaná děvka, nic by tím nezískal. Ale kdo to udělal?
Caillen ustoupil. „Musím mluvit se svým strýcem.“
„Zbláznil ses?“ Hauk zatnul čelist. „Nechá tě zatknout, pokud tě hned po prvním pohledu nezabije. Ten muž si myslí, že jsi zabil jeho bratra, nebo spíš ví, že jsi to neudělal a nechce, abys promluvil a odhalil ho.“
Hauk měl pravdu, ale Caillen odmítal poslouchat jeho důvody. Proč by s takovým zlozvykem teď začínal, když dřív nikoho nikdy neposlouchal? „Spolupracuj se mnou, Hauku. Řekněme, alespoň na okamžik, že můj strýc to neplánoval… to znamená, že jeho život bude také v nebezpečí. Čím víc nad tím přemýšlím, tím víc to vypadá na nějaký druh převratu.“
Fain se zamračil. „Proč by ale Qillsové lhali o…“
„Mohl bys přestat používat tenhle termín?“ Vyštěkla na něj Desideria, čímž ho přerušila. „Nemáme to rádi. Jsme Qillaqové, ne Qillsové.“
Caillen obdivoval její odvahu, zejména proti Fainovi, který byl známý tím, že vykuchal lidi, jen když se na něj úkosem podívali.
Fain jí věnoval otrávený pohled, ale věrný své povaze, se odmítal omluvit. „Proč by lhali?“
„Já nevím.“ Povzdechl si Caillen. „Ale proč by někdo vzal za cíl i Qillaqy“ – dal na to slovo důraz, aby Desideria věděla, že se ji nesnaží urazit – „i Exeteriany? V tom musí být nějaké spojení.“
Hauk se poškrábal na bradě. „Možná to má co dočinění s tím, že se královna rozhodla rozpoutat válku se spojenci?“
Caillen se prohrabával dalšími informacemi. „Něco zásadního nám v tom chybí.“
Fain si povzdechl. „Myslím, že to přeceňuješ. Nikdo neříká, že to obojí musí být propojeno. Divné sračky se stávají. Věř mi. Obvykle jsem jejich oblíbenou obětí.“
Desideria přimhouřila oči, jako kdyby nad tím vším stále přemýšlela. „Když jsem zaslechla spiklenecký rozhovor, jehož cílem bylo zabít mou matku, nebyla tam ani zmínka o tvém otci, ani o tobě. Možná, že je to náhoda.“
Caillen zavrtěl hlavou. „Nevěřím na náhody.“
Hauk si s Fainem vyměnil ostražitý pohled. „Říkal jsi, že tvůj strýc se k tobě choval jako parchant kvůli tomu, že si začal žít s otcem. Možná, že on najal únosce, aby tě zabili, když jsi byl dítě. Chtěl tě dostat z cesty, aby mohl dědit.“
Tohle byla prostě blbost, ale odmítl to Haukovi říct, protože neměl náladu se s ním poprat. „Proč by čekal tak dlouho, než se zmocnil trůnu?“ Kdyby to jeho strýc udělal, už dávno by jeho otce zabil a chopil by se moci. Ne, tady se dělo něco jiného. Prostě jen potřeboval zjistit, co to je.
„Jsme na správné stopě,“ vydechl Caillen. „Prostě jen nemám dost kousků na to, abych to zatím složil dohromady.“
Hauk lehce zavrčel, jako kdyby byl stejně frustrovaný, jako Caillen. „První věcí je najít vraha a tomu pak dáme několik otázek.“
Caillen souhlasil. „Jen k výslechu nepouštějte Nykyriana. Potřebujeme, aby byl schopný řeči.“
Desideria se zamračila, když se nad tím víc zamyslela. „Nebylo by lepší si promluvit s matčinou gardou? Snažily se mě zabít a narafičily to na nás oba. Nemyslíte si, že by o tom mohly něco vědět?“
„Princezna Bolest má pravdu,“ řekl Fain.
Zirala na něj. „Mohl bys mi tak prosím přestat říkat? Jmenuji se Desideria.“
„Ale mně se líbí princezna Bolest. Skvěle to zní.“
Desideria sotva odolala nutkání zadusit ho. Byl o tolik vyšší, že by mohla být šťastná, kdyby alespoň dostala své ruce na jeho krk. „Bylo to už tak dost zlé jen s Caillenem. Teď má kolem sebe své přátele, kteří mě budou taky dráždit. Bohové, zachraňte mě.“
Sotva slova vyšla z jejích úst, něco udeřilo do boku lodi.
Těžce.
Najednou se ozval drsný hlas. „Otevřete! Ve vaší lodi jsme odhalili neoprávněné tepelné a hmotnostní znaky.“

Fain odporně zaklel. „Ding-dong, děti. Vojáci jsou tady.“

1 komentář: