čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Kapitola 19



Caillen si ještě natahoval bundu, když přicházel k Fainovi a Haukovi na můstek. „Co se děje?“
Hauk ukázal na monitor. „Je ti to povědomé?“
Caillenovi ztuhla čelist, když sledoval zvětšený obraz, na kterém bylo schéma černé stíhačky. Byla to přesně ta, se kterou se v poslední době setkával až příliš často. „Co to zatraceně? Jak nás mohl sledovat skrze červí díru?“

Fain pokrčil rameny. „Ksakru, to fakt netuším. Proč nejdeš tam ven a nezeptáš se ho? Jsem si jistý, že se ochotně podělí. Možná bychom tu mohli uspořádat skupinu na terapeutické sezení a mohli bychom mluvit o všech našich negativních pocitech a nejhlouběji držených tajemství, když už jsme u toho.“
Hauk protočil oči v sloup nad Fainovým sarkasmem. „Technologie se pořád vyvíjejí, můj příteli.“
„Vyvíjí se leda moje prdel.“ Caillen pro jistotu zkontroloval značení lodi. A ano, nedala se popřít identita toho parchanta. Byl to ten samý vrah, který po nich šel už od začátku. „Tohle je směšné. Nikdo nikoho nemůže sledovat skrz červí díru. Je v ní příliš mnoho deformací.“
Hauk pokrčil rameny. „Ať už je to směšné, nebo ne, je nám v patách a naše zbraně stále nefungují.“
Caillenovi se z hloubky hrdla vydralo zavrčení, než pokynul Haukovi, aby mu uvolnil sedadlo, takže dosáhl na ovládací prvky. Bylo na čase, aby…
Prostor před ním rozzářil jasný oranžový výbuch. Krev mu uháněla žílami, když spatřil nový přírůstek do jejich party.
Malá, elegantní a krvavě červená stíhačka vystřelila tak blízko k jejich nosům, že mohl vidět stále kouř valící se za střelou.
Letěla velmi povědomým způsobem…
Fain zamířil ke zbraním, ve snaze je opravit.
Caillen ho zastavil, když začínal mít podezření o identitě pilota.
Prosím, ať mám pravdu. Kdyby ji měl, tak by to byla skvělá zpráva.
Možná.
Bože, ať jen nemá dlouhou paměť. Bylo by to příliš mnoho žádat o malý otřes mozku, aby zapomněl na ten jeden drobňoučký incident?... Otevřel komunikační program a přivítal novou stíhačku. „1-9-8-2-6, jsi to ty, Aniwayo?“
Když přišla odpověď, zvuk hlubokého barytonu ho přiměl usmát se. Pokud by vražednost někdy mělo jméno, byl by to Chayden Aniwaya. Ten zlodějský bastard byl mnohým pro mnohé lidi. Vrah. Sobecký pirát. Zloděj. Taky brutální bojovník, když na to přišlo. Ale Caillen ho znal pod jedním jednoduchým slovem.
Přítel.
Alespoň některé dny.
Prosím, bohové, ať je tohle jeden z těch dnů.
„Dagane, ty bezcenný bastarde, co děláš v mém sektoru a ještě ve společnosti neoprávněné stíhačky? Nevíš, že je to sebevražda? Máš štěstí, že tě moji kluci ještě nesrazili.“
„Většinou krvácím,“ řekl Caillen, a tím odpověděl na jeho první otázku dřív, než pokračoval s druhou. „A ta neznámá stíhačka, kterou jsi zmínil je neidentifikovatelný vrah, který se nám drží za patami. Je tady nějaká šance, že bys nám pomohl?“
„Přijde na to. Znovu se vyspíš s mojí přítelkyní, když jsi v mém sektoru?“
Ah, tolik k otřesu mozku. Proč tohle Aniwaya pořád vytahuje? Provedl jednu drobnou chybičku a je zatracený po zbytek života. Bylo to dvojnásobně otravné od chvíle, kdy s ním Aniwaya zásadně souhlasil. Každá žena, která se kolem plíží a oddává se jiným, nestojí za truchlení. „Kolikrát ti mám říkat, že jsem neměl tušení, že jste vy dva spolu?“
„Až do dne, kdy konečně uvěřím té tvé ubohé kůži.“
Caillen se mu posmíval. „Hej, lžu jen o svém nákladu, nikdy ne o ženách.“
„To je opravdu smutné, Dagane, pokud tomu skutečně věříš.“
Chay zarazil jejich hovor, když zaútočil na stíhačku.
„Hej, hej hej,“ řekl Caillen rychle, zatímco sledoval, jak Chay vletěl do boje tak, jak to dělal vždycky… se vším, co v sobě měl. „Nechci, abys ho zabil. Rád bych ho dotáhl k výslechu, pokud se dokážeš ovládnout a nepopravíš ho hned.“
„Líní zkurvení pacifisté, kteří chtějí ušetřit zajíčky, když je třeba je stáhnout z kůže…“ Bručel si Chay pod vousy, než přivolal své přátele, aby pomohli odchytit vraha. „Necháme ho žít, ale dlužíš mi, Dagane.“
„Blbost. Teď si vybírám dluh, který si dlužil ty mě.“
Aniwaya otráveně povzdechl. „Dobře… kreténe.“
Hauk na Caillena vyklenul obočí a překryl komunikační kanál svou dlaní, aby Aniwaya neslyšel jejich rozhovor. „Kdo je náš nový přítel?“
„Jeden z mrzutých pirátských válečníků. Chayden Aniwaya.“
Ukázal bradou směrem k Fainovi. „Znáš ho?“
„Proč bych měl?“
„Oba jste z Tavali. Myslel jsem, že si na něj mohl narazit při některých z tvých cest.“ Tavali byla mezihvězdná organizace pirátů, kteří létali pod stejným praporem – což byl stejný symbol, který Fain obvykle nosil na masce. Na masce, která ho také označovala jako Tavali. Bylo to varování pro ostatní, protože pokud jste se zapletli s jedním z nich, zapletli jste se se všemi. Mohli to být lháři, zloději a lůza, ale až do hořkého konce k sobě byli loajální. Bez ohledu na to, kdo jste, nebo odkud jste přišli, pokud nosíte jejich symbol, jste součástí rodiny, za kterou budou všichni bojovat, aby vás uchránili, ať už vás znají, nebo ne.
Fain si odfrkl. „V případě, že máš masivní poškození spánkového laloku, je normální, že se většina z nás nezná. Neexistuje žádný způsob, jak bys mohl znát všechny.“
„Jo, já vím. Množíte se jako hlodavci.“
Hauk si odkašlal, aby získal Caillenovu pozornost zpět pro svůj výslech. „Jeho přítelkyně? Jak to, že sis s ní vyrazil?“
To byl dlouhý příběh, takže ho zkrátil. „Chodila v té době do stejné školy, jako Kasen.“
„A ty ses s ní vyspal?“
Caillen si znechuceně povzdechl nad jeho vlastní stupiditou. Kdyby to tak mohl změnit… „Jo, před čtyřmi lety a na mou obranu, byla opravdu žhavá – i ty bys s ní spal.“ Haukovo pravidlo bylo nevyrážet s lidskými ženami. „Ta vražedná harita mi zapomněla říct, že je zasnoubená s Aniwayou, který mi málem uřízl obě hlavy, když to zjistil.“ Ne, že by ho Caillen obviňoval. Taky by byl naštvaný. Ale tohle opravdu nebyla jeho vina.
„Jak na to přišel?“ Zeptal se Fain.
„Řekla mu to hned, jak vylezla z mé postele. Zdálo se, že jsem byl jen nástrojem, který chtěla využít k útoku na něj, a já hlupák jí to umožnil. Myslela si, že bude sranda, když ho podvede s přítelem. Mám to ale štěstí, co?“
Hauk zavrtěl hlavou. „Jo, tohle některé ženy dělají.“
A Hauk to musel vědět. Bylo úžasné, že vůbec pustil nějakou ženu blíž k sobě, po tom, co se mu stalo. Ale přeci jen, sex je jedna zatraceně velká motivace a oni byli dost hloupí na to, aby se jím nechali ovládnout…“Povídej mi o tom.“ Caillen obrátil svou pozornost zpět na monitor.
Během několika vteřin, Aniwaya a jeho skupinka pirátů porazili vraha a zachytili ho vlečným paprskem. Sakra, když to dělal ten odpadlík a bastard, tak to vypadalo tak jednoduše, ale nakonec, když máte na pomoc pět lidí, kteří se pohybují jako tým, tak je to opravdu snazší, než když máte jen přecitlivělou sestru. Aniwayův tým se pohyboval, jako by kdyby sdílel jednu mysl. Znali se tak dobře, že za sebe většinou dokončovali věty. Byl to ten druh týmu, pro který by Caillen zabíjel. Bohužel, nikdy nebyl schopný poznat dostatek lidí, kteří by mu nevrazili nůž do zad, jakmile by upustil od své ostražitosti. Aniwaya měl opravdu zvláštní partu a všichni to věděli.
Chayden znovu otevřel spojení mezi loděmi. „Kde ho chcete?“
Mrtvého, ale to ještě nebylo možné. „Sentella VII.“
Aniwaya se posměvačně rozesmál. „Uh…Jo. Smůla, kapitáne. Tam nejsme zrovna vítáni. Takže myslím, že budu držet svou hlavu v bezpečné vzdálenosti od těch bláznů.“
To Caillena překvapilo. Obvykle Sentella vítala jakéhokoliv piráta, který byl ochotný lovit Ligu a její spojence, což bylo přesně to, pro co Chaydenova posádka žila. Byla tam jen jediná věc, o které tušil, že by Sentellu znervóznila. „Koho jsi zabil?“
„Nikoho. Chytili jsme jednu z jejich velice zatížených a lákavých zásobovacích lodí několik měsíců zpátky a od té doby jsou vůči nám trochu rozmrzelí.“
Jo, tak to bylo ono. Sentella nebyla ráda obětí, v žádném případě. „Chay…“
„Ani to nevypouštěj z pusy, Dagane. Udělal bys to taky, kdybys viděl, co vezli a já tě stále můžu sestřelit a nikoho by to nezajímalo.“
No, v tom měl pravdu. Ve skutečnosti by se mu jeho nepřátelé ještě velice odměnili. Hauk převzal kontrolu nad rozhovorem. „Pro záznam, mě by vážně nebylo jedno, kdybys nás sestřelil. Dovezte nás k Sentelle a nic se vám nestane.“
„Jo, jasně. To už jsem předtím slyšel. Jak hloupý si myslíš, že jsem?“
Hauk věnoval Caillenovi podrážděný pohled.
Caillen zvedl ruce na znamení kapitulace. „Já neřídím pirátský můstek. Chay je paranoidní zkurvysyn a to zaslouženě, vzhledem k počtu lidí, kteří se ho snaží zabít, takže na mě nemusíš házet těma potrhlýma očima, abych ti s ním pomohl. Nemám nic užitečného.“
S povzdechem, Hauk otevřel kanál. „Na mou čest, na mou duši Akumy, se nic zlého nestane tobě, ani těm, kteří létají pod tvým praporem.“
Z Aniwayova hlasu odkapávalo podezření a posměch. „Chceš mi říct, že jsi ten nechvalně proslulý Akuma, chtěný Ligou a všemi Spojenými systémy dohromady? A letíš v tom kusu hovna s mizerou, jako je Dagan? Chlapče, najdi si jiného důvěřivého blázna. Tenhle ti to nežere.“
Haukovi se z krku vydralo zavrčení, což bylo z frustrace, která ho jistě škrtila. Ne, že by Caillen obviňoval Aniwayu za jeho skepticismus.
Akuma znamenalo v překladu démon. Každý z pěti zakládajících členů Sentelly měl přezdívku, kterou používal k ochraně své identity tak, aby jejich rodiny byly v bezpečí před hněvem Ligy a jejích spojenců.
Nykyrian byl známý jako Nemesis, neboli pomsta. Darling byl známý jako Kere, neboli smrt. Jayne byla Shinikury, duch smrti. A Hauk, ten si vybral Akumu. A protože celá jeho rodina byla mrtvá, Syn odmítal přezdívku s prohlášením, že je mu jedno, jestli ho uloví a zabijí. Ale teď, s cílem ochránit Caillenovu sestru, si říkal Shinikami – smrtící vlk.
A jen velmi malá hrstka lidí znala tato jména, a ty, kdo k nim patřili. Vyzrazení skutečné identity nebylo něco, co kdokoliv ze Sentelly dělal lehce, což byl také důvod, proč je Chayden obvinil z podvodu. Caillen je věděl jen proto, že v žádném případě nevěřil ve zradu a všichni mu bezvýhradně věřili.
Když Hauk promluvil, jeho tón byl smrtelný, napjatý a účinně doprovázel jeho hněv. „Věř mi, piráte. Žádná bytost by se bez souhlasu nikdy neodvážila použít mé jméno.“ Podíval se na Caillena, který to vlastně udělal v kolonii – oops. Dobrou věcí bylo, že ho Andarioňan miloval, nebo že je s nimi zamčený na Smrtící Výpravě.
„Sentella ti bude útočištěm, Aniwayio. Na to máš mé slovo a to je posvátné.“ S těmito dvěma frázemi, Hauk nabídl Aniwayovi bezpečný průchod.
Aniwaya zaváhal, než odpověděl. „Díky, Akumo. Věřím ti s bezpečností mých mužů. Pokud svá slova nemyslíš vážně, vezmi si můj život, ne jejich.“
Hauk na Caillena vyklenul obočí. „Máš pravdu. Není vážně moc důvěřivý, že?“
„Je to Tavali,“ řekl Fain. „Jsme ještě víc nedůvěřiví, než je Sentella. Cena na naše hlavy je stejně tak neuvěřitelně vysoká, jako na vaše, a stejně jako vy, máme tendenci získávat si víc nepřátel, než přátel.“
Hauk přikývl. „Chápu.“
A to byl důvod, proč Caillen létal nespoutaně. Zatímco tu sice byla určitá bezpečnost, kterou jste mohli získat, pokud jste se zařadili do nějaké specifické skupiny, jako byla například Tavali, nebo Sentella, pořád tam byla spousta keců a vnitřní politiky, které snadno mohli přetáhnout pašeráka nebo piráta do problému rychleji, než by se zvládl vyspat s manželkou šlechtice. Jako volný hráč, mohl být „přítelem“ pro kohokoliv, aniž by ho tahle politika obtěžovala.
Dveře na můstek se otevřely.
Desideria se k nim konečně přidala – měla na sobě jedno z Caillenových čistých triček, které tam pro ni nechal. Z nějakého důvodu, který nemohl pojmenovat, ji v něm rád viděl, i když na ní viselo. Vyslalo to skrz něj zvláštní vlnu vlastnictví.
Jo, ona si rozhodně může půjčovat jeho trička, kdykoliv bude chtít a on doufal, že na látce zůstane její vůně…
Pozastavila se nad jeho židlí a zívla. „Co se děje? Slyšela jsem skrz interkom podivný hlas, ale nemohla jsem pochopit, co říkal.“
Hauk zabručel v neveselém smíchu. „Nic moc. Právě jsi prošvihla další zážitek blízký smrti.“
Její oči se rozšířily. „Cože?“
Fain ukázal na Caillena trhnutím brady. „Naštěstí tady tvůj kluk zná lidi, kteří sebou nesou spoustu zbraní. Tak dlouho, dokud se znovu nevyspí s něčí přítelkyní, bychom měli být v pořádku.“
Ach jo, v případě, že by mohli zamrazit ten doutnající pohled na její tváři, kterým se na něj mračila, rozhodně by mohla být prodána na černém trhu jako smrtící zbraň a oni všichni by byli bohatí. „Pardon?“
Caillen otráveně vydechl. „Fain má duševní poruchu, která způsobuje, že z něj občas vypadne náhodná hloupost bez zjevného důvodu. Je to zdroj konstantních rozpaků pro jeho bratra, už od dob, kdy byli děti. Ignoruj ho.“
Fain zareagoval odfrknutím. „Budu si to pamatovat, až příště budeš potřebovat pomoc, ty kuse potravy.“
„Je dobře, že mám Haukovo číslo na rychlém vytáčení, že, ty pun’kine?“
Hauk se rozesmál.
Zdálo se, že chtěl Fain ještě něco dodat, ale pak si to rozmyslel.
Dobré, učil se…
Desideria se posadila vedle Caillena, zatímco přistávali.
K pravdě jejich slov, spatřila známou černou stíhačku, která se zdála obklopená skupinou pirátů. „Jsou tím, co si myslím, že jsou?“
Caillen na ni mrkl. „Ano, princezno. Jsou to opravdoví piráti.“
„A chápu to tak, že jsou na naší straně.“
„Ano.“
Dobře… Nechápala to, ale pokud s nimi ti muži byli zadobře, tak kým byla ona, aby se hádala?
Jak dlouho jsem spala? Bylo zřejmé, že jí uniklo něco důležitého. Myšlenkami se přestala zabývat odpadlíky a ha, zjistila, že Caillena vnímá jinak. Nebylo to jen tím, že jeho vůně byla zarytá v její paměti, ani způsobem, kterým se mu oči rozzářily v dětském duchu. Cítila se s ním spojená tak, jak se ještě nikdy s nikým spojená necítila. Co na něm bylo, že ho chtěla milovat, i když nikdy nikoho jiného nemilovala? Ze všech mužů v celém vesmíru, proč Caillen Dagan?
To nedávalo smysl, a přesto věděla, že by zemřela, aby ho udržela v bezpečí. To bylo šokující poznání. Nikdy si opravdu nemyslela, že tohle bude k někomu cítit, zvlášť proto, že její matka nikdy nemilovala své muže. Ne takhle. Ano, měla je ráda, ale když zemřel Desideriin otec, její matka nijak nereagovala. Vzala tu zprávu se stejným stupněm stoicismu, jako přijímala zprávy od ranních poradců. Chladně. Vypočítavě. Zdrženlivě.
Pokud by se Caillenovi něco stalo, nepochybovala, že by to zničilo celou její bytost. Pouhá myšlenka na to, že ho ztratí, jí podlamovala kolena.
Nadouvaly se v ní emoce, které ani nemohla identifikovat a dusily ji.
Miluji tě.
Dvě jednoduchá slova, která se nezdála ani dostačující pro to, co k němu cítila. Jak by někdo mohl vyjádřit tolik emocí pouhými slovy? A přesto věděla, že spolu nikdy nemůžou být. Zvlášť ne v případě, že očistí svá jména. On byl princem a dědicem impéria a ona byla dědičkou toho svého.
Jejich země a politika jim nikdy neumožní, aby se dali dohromady. Dva vládci se nemohli vzít. Byl by to střet zájmů. Jeden z nich by musel odstoupit a ona věděla, že by to nemohla být ona. Nebyl tam nikdo jiný, kdo by zastoupil matčino místo. Gwen by nikdy nebyla schopná vládnout zodpovědně. A Caillen nebyl ten typ člověka, co by se ochotně podmanil roli, kterou by musel hrát v jejím světě. A ona by to po něm ani nevyžadovala.
Možná, že by mě porazil…
Pravdou bylo, že s ním o to nechtěla bojovat. Myšlenka na to, že by proti němu pozvedla zbraň a způsobila mu nějaké modřiny…
Nemohla to udělat.
Nebyla tady pro ně žádná budoucnost. Žádná. Tato skutečnost ji řezala, když si uvědomila, jak je to všechno beznadějné. To nebylo fér. Bez ohledu na to, co se stane, ho ztratí.
Caillen se otočil na sedadle a blýsk po ní tím známým ďábelským úsměvem. „Jsi v pořádku tam vzadu? Jsi strašně potichu.“
Fain si odfrkl. „Je v pořádku, když přiznáš, že je ti špatně kvůli nedostatku dovedností toho tam u kormidla. Nikdo na tebe kvůli tomu nebude koukat z vrchu.“
Caillen hodil po Fainovi smrtícím pohledem. „Jsi jen žárlivý na to, že jsem lepší pilot, než ty.“
„Jo, to je ono. Žiju ve strachu ze srovnávání.“ Suchost jeho tónu mohla klidně soupeřit s miskou prachu.
Desideria se usmála nad jejich škádlením, zatímco se snažila nemyslet na skutečnost, že ho bude muset brzy opustit. „Jsem v pořádku a Caillen je báječný pilot.“
Všichni tři muži vypadali šokováni jejím komplimentem. Upřímně řečeno, taky ji to šokovalo. Vzhledem k tomu, že vyrůstala jen s kritikou, bylo pro ni těžké, dát komukoliv jakýkoliv kompliment. Přesto, nemohla si pomoci. Chtěla, aby se Caillen cítil dobře.
Děvče, nekrm to obrovské ego. Bohové vědí, že je to ta poslední věc, kterou bys měla dělat.
Jo, jo, to byla asi pravda.
Teplo jí stoupalo do tváří, zatímco s nimi Caillen pečlivě letěl k dobře zabezpečené vesmírné stanici. Klidný, hladký let byl opravdu příjemnou změnou po jejich šíleném startu.
Když vjeli do zálivu a pokračovali vpřed za naváděcím světlem, Desideria vytřeštila oči na působivé dělostřelectvo, které lemovalo celou cestu až k přistávací ploše. Pokud tam byly nějaké pochyby o tom, jak vážně to nájemníci myslí se svou bezpečností, tak tyto zacílené červené tečky by je smazaly. Pokud by tato děla vystřelila, neexistovala možnost útěku.
Lehce zahvízdala. „Wow, neberou to na lehkou váhu, co?“
Hauk zavrtěl hlavou. „Sentella si to nemůže dovolit. Liga na jejich hlavu vypsala příliš velkou cenu, i na každého, kdo je s nimi spojený. Sundáš jednoho z nás a my se ujistíme, že půjdeš ke dnu s námi.“
Samozřejmě.
Hauk od Caillena převzal komunikaci, zatímco jim kontrolor dával přesné instrukce, jak bezpečně proletět kolem zbraní.
„Tady XN-8-2-1, žádáme o přistání.“
Byla tam chvilka zaváhání. „Analýza hlasu sedí. Vítejte, dreyi,“ ozval se hladký počítačový hlas.
Drey? To slovo ji zmátlo, když se postavila blíž k Haukovi. „Co znamená drey?“
„Bratře,“ odpověděli hromadně.
„V jakém jazyce?“
Hauk po ní blýskal tesáky, když mluvil. „ V Synově. Je to míchanina Ritadarionštiny a Andarionštiny.“
Syn… Caillenův pohledný švagr, kterého viděla na jeho kameře. Desideria tuhle znalost odstrčila pryč, když jí Caillen nařídil, aby se připoutala. Rychle se posadila a udělala to, co jí řekl.
Caillen hladce přistál na zadní rampě, zatímco piráti a stíhačka je následovali a přistávali v okolí. Trvalo jen pár minut, než byla loď zajištěna a dveřní poklop se otevřel. Než Caillen stihl udělat víc, než se odepnout a zvednout se ze židle, tři ženy vletěly na palubu a prakticky ho srazily na zem. Desideria by žárlila, kdyby v nich nepoznala jeho sestry.
Všechny z nich se střídaly v tom, že mu nadávaly a současně ho ujišťovaly, jak ho zbožňují. Jejich slova byla tak rychlá a zběsilá, že se jí vlastně zatočila hlava, když se je snažila zachytit.
„Jak jsi mohl být tak bezohledný?“
„Máš vůbec představu, v jak velkém jsi problému?“
„Zkusil jsi používat mozek?“
„Jak se opovažuješ nám tohle provést, ty sobecký malý červe.“
„Měly jsme o tebe takový strach!“
„Díky bohům, že jsi v pořádku.“
„Kdy jsi v poslední době jedl? Vypadáš hubenější.“
„Co se ti stalo s obličejem? Potřebuješ doktora?“
„Přísahám, ty jsi takový idiot! Jak se z toho plánuješ dostat?“
Hlasité zahvízdnutí protnulo vzduch a umlčelo je.
Desideria se přikrčila, když jí ta pronikavost napadla uši. Podívala se na zdroj zvuku a našla toho neslavného Syna.
Oblečený celý v černé, byl temný a smrtící. Jeho dlouhé černé vlasy byly na zátylku sepnuté. Jeho strniště bylo alespoň den staré, tvář byla šibalsky krásná s jemnými kostmi. Ty černé oči zářily děsivou chytrostí, se kterou mohl soupeřit pouze Caillen. Jednu část kabátu měl hozenou dozadu, aby nebránila v cestě jeho blasteru, kdyby ho potřeboval. Ale nebylo to třeba. Ten, kdo by konfrontoval někoho s tak smrtící aurou, by musel být naprostý imbecil. Synova přísnos jí přiměla vážit si Caillenovy divoké aury, která byla zmírněna jeho humorem a dobrou povahou. Muselo být těžké žít s někým tak ponurým, jako byl Syn.
Kráčel vpřed v predátorském klusu a jeho pohled postupně padl na každou z Caillenových sester. „Daganovy ženy, dolů. Chudák chlap nemůže ani dýchat, když ho všechny tak dusíte.“
Kasen ohrnula rty, když přejela Syna s úšklebkem. Ach ano, Caillen měl pravdu. Jeho sestra byla šílená, když Syna konfrontovala s čímkoliv jiným, než zbožným respektem.
„Ten imbecil má štěstí, že se ho teď nesnažím udusit.“
Caillen si odfrkl. „Taky tě miluju, sestřičko.“
Kasen se mu vysmívala. „Neopovažuj se se mnou mluvit po tom týdnu, co jsi nám připravil, ty červe.“
Desideriina nálada najednou vzplanula nad urážkou a způsobem, kterým s ním zacházela. Jak se opovažuje!
Zejména s ohledem na všechny problémy, do kterých v průběhu let Caillena dostala… jako třeba ta senzace, která mále vyústila v jeho popravu.
Než si uvědomila, co dělá, vykročila v před, aby ji konfrontovala. „Promiň, ale v případě, že sis toho nevšimla, tohle všechno se vážně netočí kolem tebe, zlatíčko. Ať už si myslíš, že jsi protrpěla bůhví jakou bídu, ujišťuji tě, že to bledne ve srovnání s tím, čím jsme si prošli za posledních pár dní. Takže, než budeš pokračovat v tom, že ho budeš buzerovat, možná bys to chtěla dělat z bezpečné vzdálenosti. V náladě, v které jsem právě teď, bych ti ublížila a na rozdíl od tvého bratra, mně nevadí bít ženy. Vlastně pro to ve skutečnosti žiju.“
Shahara na ni zírala s užaslým výrazem a pak se rozesmála, když viděla, jak se na ni dívají Tessa a Kasen. „Ach, Cai, tuhle mám opravdu ráda. Vybral sis dobře, bratříčku.“
Kasen se rozšířily nozdry a vyrazila k Desiderii.
Caillen ji chytil za ruku a stáhl ji zpátky. „Děvče, nezačínej s tím. Věř mi, když ti říkám, že tě tenhle maličký drahoušek může sundat k zemi. Pamatuj si, že v boji nejde o velikost, ale o to, kolik bojovnosti v člověku je a věř mi, že Desideria má v sobě víc ohně, než kdokoliv jiný, s kým jsem se setkal. Ublížila by ti.“
Světýlko v Kaseniných očích jí říkalo, že je ochotná je obě vyzkoušet.
„Kase,“ řekla Shahara s ostrým, velícím podtónem v hlase. „Buď pro jednou hodná. Nestává se často, že se najde žena, která by našeho bratra tolerovala, natož aby ho skutečně bránila.“
Nenávist planula v hloubce Kaseniných očí, když se vytřásla z Caillenova sevření. „Fajn. Cokoliv. Stejně je to pro něj jen chvilková fantazie. Stejně jako všechny ostatní. Budu tu dlouho poté, co bude ona pryč a on se přesune k dalšímu lehkému číslu.“
Tato zlomyslná slova ji udeřila a v tu chvíli si uvědomila, že veškerá Caillenova něžnost nebyla nic jiného než hra hráče, který je tak zvyklý ukonejšit ženu ještě předtím, než změní názor. Ach, realita do ní vrazila a spalovala ji.
Caillen cítil, jak jeho vlastní nálada nebezpečně stoupá nad Kaseninou krutostí. „Zavři hubu. A to rychle. Nemám daleko k tomu, abych vybuchl.“
Odstrčila ho zpátky, pak narušila jeho osobní prostor a s odvahou v jejím samolibém výrazu ho vyzývala, aby ji praštil.
„Copak uděláš?“
Chtěl ji praštit. Hodně. Ale měla pravdu. Něco jiného bylo, když ji střelil, aby ji ochránil, ale rozhodně by nezvedl ruku na žádnou ze svých adoptivních sester od chvíle, kdy jeho adoptivní otec zemřel.
Než kdokoliv stačil zareagovat, nebo si vůbec uvědomil její úmysly, Desideria k sobě přitáhla Kasen a praštila ji, pak ve vzduchu máchnula v kruhovém gestu, o kterém předpokládal, že musí být silná Qillaqská urážka. Bohužel, nebo snad bohudík, jeho Qillaqština na to nebyla dost plynulá.
Kasen se zvedla, aby jí to oplatila.
Caillen chytil Desideriu do náruče a odtáhl ji z cesty. Ve stejnou chvíli zablokovala Shahara Kasen. Zatímco nepochyboval o tom, že by Desideria mohla srazit jeho sestru, Kasen nebyla vůbec nijak kvalifikovaná, byla nejenže těžší než Desideria, ale dokonce ji převyšovala o hlavu. Poslední věc, kterou chtěl, bylo, aby se ty dvě srazily a vyhlásily mezi sebou krveprolití.
„Dej mě dolů!“ Zavrčela Desideria skrz sevřené zuby.
„Ne, nemyslím si, že je to dobrý nápad. Obě potřebujete oddech.“
Zírala na něj. „Nejsi vtipný.“
„O to se vážně nesnažím. Jen se snažím ochránit dvě ženy, na kterých mi záleží před tím, aby si vzájemně zmlátily zadek.“
Desideria ztuhla, když tato slova pronikala jejím hněvem a pomalu ji uklidňovala. Přesto bojovala proti jeho sevření.
„Tobě na mně záleží?“
Caillen měl pocit, jako by z raketoplánu byl vysán veškerý vzduch a všechny oči se na něj upřeně dívaly v tichu tak hlasitém, že bylo ohlušující. Jo, připadal si jako Gondarionské zvíře s parohy, které je pod mikroskopem kvůli nějaké genetické mutaci.
Řekni jí, že ano. Záleží ti na ní. Ano, ty kreténe, ano.
Věděl, že by bylo moudré, to udělat.
Že by to bylo čestné.
Ale sledovali je všichni, od Syna, přes Faina k Haukovi až k jeho sestrám. Tohle nebylo ideální místo, aby jí vyjádřil náklonost. Tohle bylo něco, co patřilo do soukromí mezi mužem a ženou. Jeho hlasivky se zarazily tak, že jediné, co ze sebe dostal, bylo velmi slabé. „Um…“
A to mělo stejný účinek, jako kdyby založil oheň před rozzuřenou kočkovitou šelmou. Desideria doslova vyskočila z jeho náruče, otočila se a ukázala na něj gesto, které bylo pravděpodobně další Qillaqštinou, která měla urážet nejen jeho mužské postavení, ale i jeho mužství. I když tady nikdy nebyla a neměla tušení kde co je, otočila se a zamířila do vnitřku stanice.
Caillen slyšitelně povzdechl, když jeho žaludek tvrdl tak, že by mohl být prohlášený za diamant. Já jsem tak v prdeli.
Shahara si položila ruce v bok, povzdechla si a protočila oči v sloup tak moc, že byl zázrak, že jí to nezůstalo. „Přísahám, že jsem tě vychovávala, abys byl chytřejší než to, cos tu předvedl.“ Bezmocně se podívala na Syna. „Přísahám, že jsem to fakt zkoušela.“
Hauk udeřil Faina do žaludku. „Gah… a to já myslel, že ty jsi tu ten nešikovný, pokud jde o ženské pocity.“ Zavrtěl na Caillena hlavou. „Sakra chlape, stejně dobře si jí mohl říct, že v těch kalhotách má tlustý zadek.“
Měli pravdu a Caillen se cítil jako idiot kvůli tomu, co udělal. A existovala jen jediná věc, kterou mohl udělat…

***

Desideria kráčela přes hangár a její temperament se vařil. Chtěla Caillena mlátit tak dlouho, dokud nebude krvácet. Chtěla…
„Jsi v pořádku?“
To musel být ten nejhlubší mužský hlas a nejexotičtější přízvuk, který kdy slyšela. Pozastavila se, otočila se a spatřila muže tak dokonalého, že by mohl soupeřit s Caillenovým vzhledem. Maska podobná té Fainově mu zakrývala ohryzek, tmavé vlasy měl ostříhané na krátko, ale dost dlouhé na to, aby mu kolem obličeje tvořily dokonalý chaos kudrlinek. S oříškově hnědýma očima, ve kterých byl nádech strašidelné zuřivosti, byl zničující. A současně jí na něm bylo něco děsivě povědomé. Přesto, ho nikdy předtím neviděla.
„Kdo jsi?“
Dva dokonalé dolíčky se mu zableskly na tváři, když odpovídal.
„Chayden Aniwaya.“
Její pohled padl na symbol, který měl na černém leteckém obleku, a který byl stejný, jako měl Fain na své masce. V koutku mysli se snažila vymyslet, proč se jí zdá tenhle cizinec povědomý a odkud ho zná. Než se ho stačila zeptat, přiběhl k ní Caillen.
A s tím její hněv zastínil všechno ostatní. „Nemluvím s tebou.“
Caillen si unaveně povzdechl, zatímco se Chayden rozesmál.
„Sakra Dagane, co je to s tebou a ženami?“
„Neptej se. V téhle náladě bych ti to mohl skutečně prozradit.“
Chayden zavrtěl hlavou, když se znovu rozesmál. „Mimochodem, předali jsme vraha Sentelle a ti jej vzali do cely, kde na tebe čeká. Ale měl bych tě varovat… dostat z něj jakékoliv informace bude skoro nemožné.“
Jo, to už věděl. Na vrazích, dokonce i těch placených, bylo špatné to, že se málokdy vzdali nějaké informace, a to i při mučení. Ale Caillen věděl o způsobu, díky kterému získá to, co
chce. „Zkontroloval jsi, jestli nemá sebevražednou pilulku?“
V Chaydenově tváři rozhodně nechyběl uražený výraz. „Vypadám snad jako děcko?“
„Ach, máš ještě trochu mokro za ušima.“
Desideria očekávala, že za to pirát Caillena praští. Výraz v jeho tváři napovídal, že by to opravdu rád udělal. Místo toho, Chayden zareagoval v jazyce, který nedokázala vyluštit, ale byla si jistá, že to byla urážka, i když se Caillen v reakci zašklebil.
„Takže, ty teď letíš pryč?“ Zeptal se ho Caillen.
Chayden k ní popošel a v hlubinách jeho očí blikalo něco divného. Co měl ten pohled znamenat? Něco tajil, ale ona nevěděla co.
„Poslal jsem své muže napřed, než si to Sentella rozmyslí a rozhodne se je zatknout. Ale myslím, že se tu budu chvíli poflakovat.“
Caillenovi začalo škubat v čelisti, když se díval na ni a pak zpátky na Chaydena. „Nehodláš mi to oplácet, že ne?“
Chayden zvedl ruce ve znamení kapitulace. „Absolutně ne. Slibuju.“
Desideria si nebyla jistá, o čem jejich mlhavá konverzace byla, ale měla špatné podezření, že je tématem hovoru a že ji tímhle Chayden možná právě urazil. Skvěle. To bylo přesně to, co potřebovala, aby se cítila hůř.
Chayden palcem ukázal přes rameno. „Jdu najít velitelství. Odchytím si vás dva později. Zavolej mi, když půjdeš vyslýchat vraha.“
Desideria sledovala, jak odchází. Stále cítila ten obtěžující pocit. Věděla, že ho odněkud zná. „Je to někdo slavný?“
„Jen pokud budeš cestovat s mnoha psanci, nebo lumpy, na které je vypsaná odměna. Mezi nimi je velmi proslulý. Ale jinak se snaží být nenápadný. Proč?“
„Je na něm něco, co mi připadá důvěrně známé… nemůžu ho zařadit. Je to, jako kdybych ho nějak znala.“ Její ostrý pohled ho probodával s nenávistí. „Ale stále s tebou nemluvím.“
Caillen zarazil svůj úsměv, než by ji tím ještě víc naštval. Zbožňoval skutečnost, že byla neschopná chovat se vůči někomu chladně. Na rozdíl od Kasen, která by ho pod náporem svého hněvu mohla zmrazit.
„Chtěl jsem se omluvit za to, co se stalo.“
Zvedla ruku v prudkém gestu. „Ach ne, nezačínej s tím. Skončili jsme. Jasné? Nečekala jsem, že mě budeš mít rád. To je v pořádku. Ale musel jsi mě uvádět před všemi do rozpaků?“ To bylo něco, co jí věčně dělala matka i sestry a ona už byla unavená z veřejného ponižování a posměchu. Čekala od něj něco lepšího a fakt, že jí zklamal, se do ní zařezával tak hluboko, že to nemohla vydržet. „Zejména po tom, co…“
Přerušil její slova s divokým polibkem.
Vrazila mu koleno do rozkroku. Ne silně, ale dost na to, aby se odtáhl a zaštítil se dlaní. „Příště už nebudu tak něžná.“
Caillen zaklel, když kráčela pryč. „Ani nevíš, kam jdeš,“ zavolal za ní, protože chtěl, aby se vrátila, aby jí to mohl vysvětlit.
Ani se nepozastavila. „Nezajímá mě to.“
Říkal jsem ti, co máš říct. Poslouchal jsi? Ne. Ty idiote. Proč jsi jí neřekl, že ti na ní záleží?
Proto, že to bylo přiznání slabosti.
Ne, to nebyla pravda a on to věděl. Nebyl připraven na to, aby byl navždy s jednou ženou. Zvlášť ne s nějakou tak tvrdohlavou a podrážděnou.
A přesto, když sledoval, jak mizí z jeho pohledu, jediné, na co si pamatoval, bylo to, jak dobře se cítil, když ji měl v náručí. Jak moc k ní teď chtěl běžet, aby ji svlékl do naha a přinutil ji prosit ho o milost. Udělal krok směrem k ní s úmyslem omluvit se.
O jeden úder srdce později se přes hangár rozezněl výbuch.
Síla výbuchu ho doslova zvedla a odhodila ho na zeď. Bolest mu projela celým tělem, podíval se dolů a viděl, že má kus zkrouceného šrapnelu zarytý ve stehně. Snažil se ho vytáhnout, ale kvůli prýštící krvi to bylo příliš kluzké. Propukl chaos, když technici a členové Sentelly přispěchali, aby zarazili oheň a připravili se na možnost, že se přiblíží další střela.
Caillena to nezajímalo. Ani ho nezajímalo jeho zranění. Musel najít Desideriu a musel se ujistit, že je v pořádku. To byl jeho jediný zájem.
Ale jakmile se snažil udělat krok dopředu, aby ji našel mezi plameny, něco ho zezadu praštilo. Jeho nohy znecitlivěly. Jeho vidění zšedlo. A o okamžik později, všechno zčernalo.


2 komentáře: