čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Kapitola 21



Desideria byla tak ohromená, že se nemohla pohnout ani zamrkat v okamžiku, kdy Chayden a Fain doběhli na můstek. Chayden se váhavě zastavil, když spatřil, co ji ohromilo. I přes masku bylo zřejmé, že barva opouští jeho tváře a panika naplňuje ty tmavé oči.
Caillen vstal, vytáhl blaster a namířil ho přímo na Chaydenovu hlavu.
Fain se smykem zastavil a na oba se zamračil. „Co se děje?“
Ignorujíc jeho otázku, Chayden zvedl ruce. „Whoa, kámo. Není to tak, jak si myslíš.“
Caillen palcem přesunul nastavení svého blasteru z omráčení na zabití. Laserové zaměřování nezakolísalo a nezmizelo z Chaydenova čela.

Nikdy v životě neviděla nikoho s pevnějším sevřením. Caillen měl sexy, hrůzostrašnou pózu, když se vztekle mračil a chtěl sevpomstít Chaydenovi za to, že jí zasahoval do soukromí. „To byvraději nemělo být.“
Desideria odtrhla zrak od obrazovky, na které byl zobrazený každý drobný detail jejího života, stejně tak její matky a jejích sester. „Proč tohle všechno máš?“
Chayden si shrnul kápy a sundal si masku, aby viděla upřímnost v jeho výrazu. „Nebudeš mi věřit, já vím, že ne, ale přísahám bohům, přísahám, že je to taky moje matka.“ Ukázal směrem k souborům. „Zjevně jsem sbíral všechny…“
„Proč?“ Zeptala se, čímž ho přerušila. „Proč bys nás takhle špehoval?“
Neodpověděl, dokud Caillen nezesílil sevření na spoušti, tlačící na ni tak, aby věděl, že nemá žádné výčitky svědomí z toho, že by zastřelil svého přítele, pokud by ji Chayden zradil.
„Odpověz jí, Chayi. Hned. Žádné lži.“
V Chaydenově čelisti začal pracovat sval. „Chtěl jsem se cítit připojený k rodině, i když to bylo jen z dálky. Bylo to hloupé, já vím. Ale když jste ve vesmíru sami, tak vás to napadne, i když to nedává žádný smysl.“
Znepokojenost naplnila jeho oči, když se na ni díval. „Nemáš ponětí, jak se člověk cítí, když je osamocený a vlastní matka ho nenávidí za něco, čemu nemohl pomoci a nechce s tebou mít nic společného. Nechceš po ní toužit, ani po zbytku rodiny, protože víš, že tě nikdy nepřijmou, takže se od nich držíš daleko a jen si představuješ, jaké by to bylo, kdyby tvoje rodina byla normální, alespoň na jedinou nanosekundu.“
Podíval se na fotografii své matky. „Jakmile jsem slyšel, že je mrtvá, uvědomil jsem si, že ty nejsi tím, kdo ji zabil, vytáhl jsem všechny informace, co sem o ní měl a snažil se dát dohromady seznam podezřelých. Bohužel je dlouhý, nikdo nemá tolik nepřátel. Ale protože znám naši matku, tak mě to opravdu nepřekvapuje.“
Desideria nemohla dýchat, když do ní všechna ta nečekaná slova udeřila jako pěst. To byla ta absolutně poslední věc, kterou očekávala, že od něj uslyší. Nebylo možné, aby to byl její bratr.
Nebo ano?
„Blbost,“ vyhrkl Caillen. „Nevěřím ti ani slovo.“
Chayden naklonil hlavu směrem k monitoru. „Fotka mého otce je tam taky. Prolistuj soubory a Desideria ho pozná okamžitě, jak ho uvidí.“
S blasterem zamířeným stále na Chaydena, Caillen ustoupil, aby mohla zaujmout jeho místo, ze kterého mohla prolistovat soubory. V okamžiku, kdy je začala otevírat, její podezření rostlo. Upřímně řečeno, tohle bylo příšerné a znepokojující… rozhodně jí to připomínalo dokumenty, které vrahové shromažďovali o svých cílech. Byly tam dokonce staré výsledky testů ze školy, i její následná promoce. Články o soukromých rozhovorech její matky a některých z jejích poradců. Všechno, co by vrah potřeboval, aby je zabil.
Trvalo několik minut, než ve všech fotografiích jí, její matky a sester, našla pohřbenou fotografii muže. Ale přesně jak předpovídal, okamžitě poznala, že našla svého otce. Nebylo o tom pochyb.
Jak si mohla té podobnosti předtím nevšimnout? Ale nejvíce srdcervoucí byla fotografie potom…
Chayden upravil obrázek jí a jejích sester tak, aby na něm byl taky. Bolest pro něj v ní narůstala kvůli tomu, že musel zajít tak daleko, aby měl rodinu. Neupozornila na to Caillena ani ostatní. Nebylo třeba, aby ho uváděla do rozpaků. Zavřela soubor.
Srdce jí bušilo, když se otočila směrem k Chaydenovi a realita jeho identity do ní narazila tak silně, že jediné co mohla dělat, bylo snažit se dýchat. Natáhla ruku a snížila tím Caillenovu paži tak, aby blaster už dále nemířil na Chaydenovu hlavu.
Chayden spustil ruce.
Nevěřícně se na něj dívala.
Byl to její vlastní bratr.
Její mysl se točila, když se snažila všechny tyhle nové kousky poskládat dohromady a pravda o tom, kým byl, ji topila s takovou silou, že cítila závratě. „Já tomu nerozumím.“
„Ale rozumíš. Jsem mužský dědic. Prvorozený a jen napůl Qill. Máma by si nemohla dovolit, abych byl kolem a zpochybňoval legitimitu dědictví, nebo ještě hůř, zaměnil linii dědičnosti.“
Ale on nemohl být dědic. Jen dcery měly nárok vládnout.
Najednou se cítila hloupě. Jeho dcera, pokud by nějakou měl, by mohla žádat a bojovat o trůn. Další „neúplný“ Qillaq, který by přivedl její matku do rozpaků tím, že by měl ještě míň Qillaqské krve, než ona.
Jo, to dávalo smysl. Její matka by nikdy nechtěla, aby jim vládla dcera jejího syna. Její matka k mužům nebyla zrovna tolerantní. Zejména k těm, kteří byli tak silní jako Chayden. Pokud z něj sálal jen drobek této predátorské aury, když byl dítě, dokázala pochopit, proč ho její matka vyhostila. Přesto, nechápala, jak mohl její bratr skončit jako odpadlík a pirát. „Jak ses stal Tavalim?“
Smutek mu zbarvil oči. „Jako dítě jsem utekl a jeden jejich člen mě sebral. Byl tou nejbližší věcí rodině, kterou jsem kdy poznal. Naučil mě tenhle byznys a já to po něm převzal, když zemřel.“
„Ale proč jsi utekl?“
Hořce se zasmál, což jí napovědělo, že si myslel, že je její otázka absurdní. „Pokud jsi někdy viděla, jak se chovají k mužům, kteří jsou vypovězení, neptala by ses na tuto otázku. Postačí, když ti řeknu, že je jednoduší žít na ulicích, než v táboře, kde mě máma odhodila.“
Jo, tomu mohla stoprocentně věřit. Vzhledem k tomu, jak se chovala k ní a jejím sestrám, mohla si jen představovat, o kolik horší to měl on. Ale to stále nevysvětlovalo, proč byl tady, ani jeho činy za posledních pár hodin. „Proč mi pomáháš?“
Pokrčil rameny. „Jsi moje sestra.“
To ji zmátlo ještě víc. „Ale ty mě ani neznáš.“
„Ne, ale když jsem si poprvé uvědomil, kdo jsi, byl jsem připravený tě přenechat Lize. Budu upřímný. Všechny jsem vás nenáviděl po většinu svého života. Ale ty nejsi jako ostatní, a to má být kompliment.“ Ukázal bradou směrem k monitoru.
„Nicméně, teď opravdu není čas na to, abychom všechno tohle vyprávěli. Musíme se odtud dostat, zatímco naše těla jsou ještě v celku a dokud máme hlavu na krku.“
Caillen ustoupil ještě víc, aby ho pustil k ovládacím prvkům, zatímco mu uhnula z cesty.
Desideria nemluvila, protože se jí hlavou honily nové poznatky. Věděla o svém bratrovi, ale neočekávala, že se s ním setká. Zvláště ne takhle. Bylo tam tolik otázek. Chtěla se zeptat na tolik věcí o něm, o jeho životě. O tom, co dělal. Jak to přežil…
Je to opravdu můj bratr.
Ten, který byl nápadně podobný jejímu otci. To zavrávoralo její mysli.
Caillen se zamračil, když Desideria stále mlčela. Vypadala otřeseně a bledě. „Jsi v pořádku?“
„Nejsem si jistá.“
„Znám ten pocit. Máš stejně nemocný pohled na tváři, jaký jsem měl já, když mi řekli, že jsem princ. Nechutné, že?“
Ano. To určitě.
A ona netušila, co si má o svém bratrovi myslet, když najednou riskoval svůj život, aby zachránil ten její. Narcissa by tohle nikdy neudělala. Většinu dní nenáviděla její vnitřnosti a s Gwen to nebylo o moc lepší. Ale teď, když znala pravdu, pochopila, proč se jí zdál Chayden tak povědomý. Měl oči její
matky a postavu jejího otce. Na jeho pohybech a manýrech bylo také něco, co jí připomínalo otce.
I na hloubce jeho hlasu. Jejich akcenty byly jiné, ale tóny a skloňování byly podobné.
Je to můj bratr. Ten fakt jí stále zněl v hlavě.
Fain se kolem nich jemně protáhl, aby se dostal na své místo, zatímco Hauk zůstával nahoře, v blízkosti zbraní – jen pro případ – což byla slova, která se stala jejich novou mantrou.
„Připoutejte se,“ varoval je Fain.
Poslechla ho, stejně jako Caillen, zatímco Chayden zapnul motory a pak proletěl skrz salvy ohně, které na ně pálili Exterianští vojáci. Zasténala, když se loď natočila, aby proletěla úzkou škvírkou rozevřených dveří v přístavu. „Víte, vážně jsem měla ráda létání, než jsem potkala váš všechny. Teď si nejsem jistá, jestli to ještě někdy budu chtít dělat znovu.“
Caillen se rozesmál. „Mysli na to jako na jízdu na karnevalu.“
„Chtěla bych, ale z té je mi taky špatně.“
Fain po ní hodil malou tašku. „Ujisti se, že všechno půjde dovnitř. Pokud mineš, tref Caillena, ale ne mě. Jinak se k tobě připojím.“
„A já vás všechny vyhodím přetlakovou komorou,“ zamumlal Chayden a vyrovnal loď. „Velká banda poseroutků.“
Hauk opětoval palbu, zatímco Chayden kličkoval mezi jejich pronásledovateli a odstřeloval je do hyperprostoru. Hlava se jí točila z divoké jízdy a nedávného šoku, a když spatřila výraz na Caillenově tváři, věděla, že se novinky snaží strávit stejně, jako ona. Pro tuto chvíli zapomněla na Chaydena, protože měli větší problém se smrtí jeho strýce. Nikdo nikdy neuvěří, že tohle taky neudělal. Kdo by teď mohl očistit jejich jména?
„Co budeme dělat?“ Zeptala se Caillena.
„Upřímně řečeno, nemám ponětí. Tohle byl můj nejlepší nápad. Právě teď… jsem v koncích.“
Chayden si odfrkl. „Za normálních okolností bych to uvítal. Dobrou věcí pro tebe je to, že jsem zrovna lehce zaneprázdněný naší blížící se smrtí.“
Fain zaklel, když se posadil na židli. Na hlavní obrazovku hodil nový segment tak, aby ho všichni mohli sledovat. „Skenoval jsem zprávy, kvůli rozkazům k našemu zatčení, nebo rozkazu k atentátu a podívejte se, co jsem našel.“ Otevřel kanál.
Ženská zpravodajka byla černovláska, drobná a v jejích očích byl zlý záblesk, který napovídal, že si svou práci až příliš užívá.
„Přenášíme živě a přímo v tuhle vteřinu… Všichni se jako první dozvíte, co se děje na Exeteru. Princ Caillen byl před chvílí spatřen, jak opouštěl palác svého otce, kde byl jeho strýc, současný císař nalezen mrtvý, společně s jeho poradcem. Zřejmě Jeho Výsost zahájila jeho hlavní zabíjecí řádění a Liga se právě snaží zjistit, kdo by mohl být jeho dalším cílem, než znovu zabije.“
Desideria zírala. „Jak to mohli zjistit tak rychle?“
„Nic není rychlejší, než média.“ Fain hodil na obrazovku jiné zprávy na jiné frekvenci. „Přísahám, že si museli najmout publicisty, aby vás oba odsoudili. Nemohl bych dostat tolik pozornosti, aby kdybych se obarvil na růžovo, běhal nahý v hlavním sále Ligy s bombou přivázanou na zádech a křičel „Smrt pochlebovačným pěšákům.““
Desideria by se zasmála, kdyby jejich situace byla méně zoufalá. Zamračila se, když se na obrazovce objevila žena se zarputilým výrazem, kolem jejího věku, oblečená v královských šatech Exeterianu. Za ní stála matčina garda, ale nejvíce šokující pro ni byla Kařina přítomnost…
Proč by tam byla její teta? A oblečená tak divně? Kara vypadala spíš jako jedna z Caillenových lidí, než jejích. Výraz mladší ženy byl zahořklý, zatímco se zabývala shromážděnými reportéry. Zprávy ji označovaly jako Leran de Orczy. „Se smutným srdcem vám musím nahlásit činy mého bratrance. Můj otec byl dobrý člověk a nezasloužil si to o nic víc, než strýček Evžen. A já přísahám, že i kdyby to byla poslední věc, kterou bych měla udělat, srdce prince Caillena bude v mé pěsti. Liga vyplatí odměnu za jeho hlavu, a my to ještě podpoříme z kasy Exeterianů. Ten, kdo ukončí jeho vražednou stezku a jeho život, bude skutečně bohatý a já mu budu dlužit svou věčnou vděčnost.“
Ohromeně pohlédla na Caillena, jehož tvář byla stejně bledá, jako musela být její.
Slyšela správně?
Setkal se s jejím pohledem a ona spatřila hněv, který doutnal v těch temných hlubinách. Hněv, ze kterého jí vstávaly vlasy na zátylku. Byl to pohled anděla smrti, který určitě nosil kdykoliv, když kradl něčí duši.
Beze slova, Caillen rozepl pás a zaujmul Fainovo místo. Izoloval z davu Karu a rozšířil její fotku.
„Víte někdo, kdo to je?“ Zeptal se tónem tak ledovým, že je to mrazivě popálilo.
Zmatená jeho zuřivostí, se zamračila. „Moje teta. Proč?“
Než stihl odpovědět, promluvil Chayden. „Je to ta žena, která mě najala, abych podnikl výpady proti Qillsům.“
Caillen cítil, jak se mu srdce zastavilo, když ho tahle bomba praštila do obličeje. „Cože?“
Chayden ukázal na její fotku. „Přišla do Severní Tavali tak rok zpátky a pořádně nám zaplatila za to, že budeme Qillsy obtěžovat pod Trimutianskou vlajkou.“
Desideria byla zděšená. „Proč bys něco takového udělal?“
„Protože to bylo hodně peněz a já jsem žoldák, ale hlavně bastard. Nemluvě o tom, že jsem měl velké potěšení z toho, že jsem mohl útočit na lodě a zemi Qillů. Odplata je zatraceně sladká a já jsem byl ochotný to té děvce ukázat.“
Caillen mu věnoval pobavený pohled. „Copak ses jí neptal, proč něco takového chce udělat?“
„Bylo mi to opravdu jedno. Předpokládal jsem, že to schválila moje matka, protože chtěla válku tak, aby mohla zaútočit na Trimutiany a jejich zdroje surovin s Ligou za zády.“
Totéž si myslel Caillen, ale teď…
Tady se toho dělo mnohem víc. Otočil se zpět k obličeji, který se objevoval v jeho nočních můrách spousty let. „Pro záznam, tohle je ta děvka, co zavraždila mého otce, když jsem byl ještě kluk.“
Všechny čtyři páry očí se na něj otočily.
Fain na něj zíral. „Cože?“
Caillen zíral na chladnou tvář ženy. Ano, byla starší, ale ty rysy měl zaryté v paměti. Jak by mohl zapomenout na ženu, která roztříštila jeho dětství, zničila jeho sestry a zavraždila jediného otce, kterého jako dítě znal? „Byla v uličce, když byl můj otec zabit. Byla tam s vrahem.“
„Jsi si jistý?“ Zeptal se Chayden.
Pomalu přikývl.
„To nemůže být pravda.“ Desideria se zamračila. „Kara by ne…“
Její hlas se vytratil, když mladá žena vzala její tetu za ruku a přitáhla ji k sobě dřív, než stihla odpovědět na otázku reportéra.
Další slova Leran přiměla všechny, aby se ostře nadechli.
„Moje matka a já jsme se zavázaly, že budeme ctít práci mého otce. Už jsem mluvila s mojí sestřenicí, Narcissou, která je v tuto chvíli vladařkou, než bude jmenována nová Qillaqská královna a ona je na nejlepší cestě pomoc nám vypátrat vrahy našich rodičů. Postavíme je před soud tak rychle, jak jen to bude možné. Ať už to bude krvavé, nebo ne, Desideria a Caillen zaplatí za své zločiny.“
Desideriu zamrazilo, když si uvědomila, kdo ta žena opravdu je. „To není Kara. Je to její dvojče, Karissa.“ Ta, která si vzala cizince…
„Tvoje teta si vzala mého strýce?“ Caillenův tón byl tichý a zlověstný.
„Ano.“ Potvrdil to Chayden. „Neměl jsem její fotku a nikdy jsem se o ni moc nezajímal, ale teď si vzpomínám.“
Hauk promluvil přes interkom. „Myslíte na to samé, na co myslím já?“
„Jo,“ řekl Fain suše. „Jsme v prdeli.“
Caillenovi trvalo celou minutu, než na tuto otázku dokázal odpovědět. Jeho myšlenky v mysli kroužily a způsobovaly mu závratě. „Karrisa zaplatila, aby mě jako dítě zabili.“
Hauk si odkašlal. „Jo, přemýšlíme podobně.“
Desideriino zamračení se prohloubilo. „Proč?“
Caillen se pozastavil nad její otázkou a promnul si čelo, když se všechno konečně sešlo a on pochopil podivnost celého svého života. Věci, které se mu kdysi zdály jako náhody, mu najednou dávaly smysl. „Copak to nevidíš? Pokud budu já z cesty, její dcera může zdědit celou říši.“
Desideria v popření zavrtěla hlavou. „Podívej se na ni. Je mladší než já. Její dcera dokonce ještě nebyla na živu, když jsi byl unesen.“
Chayden zaklel. „Tahle ne, ale…“ Vytáhl nekrolog, který hodil na obrazovku vedle fotografie Karissy. Obrátil svou pozornost na Caillena. „Měla ještě jednu dceru. Starší, která zemřela při nehodě jako teenager v době, kdy ti byli tři.“
„Ne dlouho poté, co jsem byl unesen.“
Chayden krátce pokývl. „Nikdy jsem si neuvědomil, že Kařina sestra je její dvojče. Jediné, co jsem kdy věděl, bylo to, že královna má ještě jednu sestru, která je provdaná. Nebyl tam žádný záznam o jejím narození, ani o tom, že jsou to dvojčata, protože Qillsové si nemyslí, že by narození bylo něčím
významné. Nemají pro něj registrace, tak jako my. Zaregistrují je až v okamžiku, kdy se stanou dospělými, což ty dvě nikdy nemohly udělat současně, kvůli Qillqaqským zákonům.“ Udeřil se do čela. „Nemůžu uvěřit, že mě nikdy nenapadlo překontrolovat totožnost ženy na těch fotkách.“
Ale kdo by ho obviňoval? Jak řekl, nemohl vědět, že jsou to dvojčata, nebyl o tom žádný záznam.
Desideria dlouze vzdychla. „Nezáleželo by na tom, i kdybys to kontroloval. Karissina celá historie, stejně jako ta tvá, byla vymazána v okamžiku, kdy odešla z Qilly do Exetery. Stejně tak nám nikdo neřekl, na jakou planetu šla. Pro naše lidi je tohle všechno irelevantní.“
Chaydenův výraz jí říkal, že si stále myslí, že je absolutní idiot, protože to neprohlédl. „Protože jsem nevěděl, že jsou dvojčata, předpokládal jsem, že mě najala Kara, abych zahájil válku proti mé matce. Ale teď bych vsadil na to, že to byla Karissa. Chtěla očernit Timuriansy tak, aby královna byla
posedlá válkou a v tu chvíli by udeřila. Jaký zkurvený idiot to jsem…“ Jeho hlas se vytratil, když se jeho obočí změnilo v zuřivé zamračení. „Pokud ovšem…“
„Pokud co?“ Zeptala se.
„Předpokládám, že Karrisa pracuje sama, se svou dcerou. Ale co když ne?“
Desideriu zamrazilo, když si uvědomila plný rozsah této noční
můry a vzpomněla si na rozhovor, který zaslechla a který ji vyděsil. Chayden měl pravdu. Čím více o tom přemýšlela, tím větší to dávalo smysl. Proč by Karissa pracovala sama? „Ona a Kara by tenhle tah mohly plánovat spoustu let.“ Mysl jí závodila, když jí docházely důsledky celoživotního zneužívání, které musela podstoupit z rukou své tety.
Co když ji Kara dobrovolně netrénovala jen z dobroty srdce? Co když je při tom chtěla zabít a pošlapat jejich ego tak, aby nebyly dostatečně vhodné, až by přišel čas nahradit jejich matku? Ano, byla to Narcissa, kdo to udělal, ale Kara tyto smrti naplánovala. Cissy byla jen její nástroj.
„Co když Karissa pracuje s tetou Karou?“
Proč ji to nenapadlo dřív?
Fain zahvízdal. „Dvojčata budou vládnout impériím. Společně, budou zatraceně silné. Nikdo nebude schopný proti nim bojovat. Ani Liga.“
Chayden zavrtěl hlavou. „Zvlášť s Trimutianskými zdroji, budou potom moci převzít celé jejich impérium. A budou vlastnit celý Freziský sektor.“
Desideria si unaveně rukou prohrábla vlasy, když ji realita dohnala. „Ale jak tohle máme dokázat? Nikdo nám nikdy neuvěří.“
Než kdokoliv stihl odpovědět, lodí otřásl výbuch.
Caillen odletěl, zatímco Chayden se napřímil v křesle, aby se mohl pustit do nové lodi, která na ně pálila. „Jak nás sakra našli?“
Fain se podíval na Desideriu. „Jsi označená?“
„Pardon?“
„Máš ve svém těle vyhledávací čip?“ Zeptal se znovu.
Caillen vypustil z úst odpornou kletbu. Ve skutečnosti, nevěděla, co říkal, vypovídalo o všem. Nebyla nosičem. Qillsové tuhle technologii nepoužívali. Jeho lidé na druhé straně…
„Ona ne. Chceš se vsadit, že jsem to já?“
Fainovi se rozšířily oči pochopením, když mu to došlo. „Když jsi byl zatčený.“
Caillen přikývl. „Víš, že mě označili.“ To byl standartní postup.
„Ani jsem o tom nepřemýšlel.“ Sakra, ale měl. Ale nakonec, předtím nikdy nebyl zatčen a potom měl příliš mnoho věcí, které za posledních pár týdnů musel promýšlet.
Jeho otec…
Chayden zavrtěl hlavou v popření. „Jo, ale moje rušičky by tohle pořád blokovaly, takže by nás nemohli najít.“
Caillen si nebyl jistý. „Co tady máš?“
„X-Qs. Proč?“
Caillen musel přiznat, že má to nejlepší. Ale nebyly to dokonalé rušičky. „Pokud je můj čip na frekvenci TR…“
Chayden zavrčel. „To je ono. Tak proto nás našli.“
A tak je taky našel vrah na Andarionské základně a dokázal se držet jejich stopy. Brrr, jak byl hloupý, že si toho dřív nevšiml. Tak je vrah našel na bojišti. Kdyby nebylo jeho zrcadel, už by byli mrtví. A to všechno pro to, že byl blbec.
„Je tady lékařský skener?“ Zeptal se Caillen
Chayden ukázal trhnutím brady na zeď. „Lékařský panel je za tebou. Měla by tam být taška, ve které jeden je.“
Caillen k ní šel, zatímco Chayden dělal to nejlepší, co mohl, aby vymanévroval a uletěl jejich nejnovějšímu přírůstku, zatímco Hauk se je pokoušel vyhodit do vzduchu.
Desideria šla pomoc Caillenovi, aby našel správnou tašku a skener, aby se konečně mohli zbavit svých pronásledovatelů a zabránili tím dalším. Jak krásné by bylo mít pět minut klidu od lidí, kteří se vás snaží zabít.
Caillen se zarazil, když zachytil traumatizovaný pohled v jejích očích. Jak mohla být nějaká žena tak krásná a citlivá současně? To ho přimělo chtít ji ochraňovat. Chtěl ji dostat pryč z toho všeho a držet ji a milovat se s ní, dokud se nebude znovu smát. „Promiň.“
„Za co?“
„Za to, že jsem tě dostal do téhle šlamastyky.“
Nabídla mu laskavý úsměv, který probral jeho penis k životu i při takovém nebezpečí, ve kterém byli. „Může za to moje teta. Ne ty. Byla by po mně šla tak jako tak. Upřímně řečeno, jsem ráda, že jsem tě hodila do toho modulu a skočila na tebe.“
S úsměvem, se k ní Caillen naklonil a vdechoval sladkou vůni jejích vlasů, zatímco jeho myšlenky trápila vzpomínka na její nahotu, což byla nejcennější vzpomínka jeho života. I uprostřed toho chaosu, i přes skutečnost, že mohli každou chvíli zemřít, nacházel útěchu v její přítomnosti. Byla jeho vzduch.
Jeho celý svět.
A nechtěl ji ztratit. Během krátké chvíle pro něj začala znamenat tak mnoho. Nechápal to, ale nedala se popřít skutečnost, že nemohl myslet na její odchod bez toho, aby cítil neznámé bodání v hrudi.
Víš, že s tebou nemůže zůstat.
Odmítl na to myslet, když jí podával skener, když ho konečně našel, i když nebyl v tašce, do které ho poslal Chayden. Už předem věděl, že se Chayden splete. „Najdi čip, má paní.“
Vzala skener a přejížděla mu s ním po celém těle. Caillen čekal na signál, který jim oznámí, kde se nachází čip, ale nic neslyšel.
Po několika vteřinách, kdy ho oskenovala od hlavy až k patě, se Desideria narovnala. „Nenašlo to nic.“
Caillen se zamračil. „Musí tam být.“
„Zkus to sám.“ Podala mu skener.
Přejížděl po sobě skenerem a hledal cokoliv, co by mohla vynechat. Nakonec to musel uznat. Měla pravdu.
Takže nakonec ho v sobě musela být ona. Zresetoval přístroj a proskenoval její tělo. Také byla negativní.
Ale no tak…
„To nemůže být pravda.“ Podíval se na Chaydena. „Tvůj skener je rozbitý.“
Chayden se naježil. „Můj skener není rozbitý.“
„Samozřejmě, že je, protože na ani jednom z nás nenašel vůbec nic.“
Chayden mu věnoval pobavený pohled. „Se skenerem nic není. Před několika dny jsem ho nechával kalibrovat.“
„Wow, ty opravdu nemáš žádný život, že?“
Chayden na Caillena ukázal přes rameno obscénní gesto, než rychle škubnul s lodí, aby se vyhnul střele. „Zkontroloval jsi svou prdel?“
Protočil oči sloup jen nad pouhým návrhem. „Tam by to nebylo.“
„Ale ano, bylo.“ Chayden se zasmál zlověstným tónem. „Přemýšlej o tom. Kde je místo, které by vězeň na útěku neprohledával a místo, kam bys to mohl dát, aniž by o tom věděl? Tuk v zadku, můj příteli. Tuk. V. Zadku.“
Caillen bolestivě zasténal, když si uvědomil, že má Chayden pravdu. Jaké by bylo lepší místo, než tohle? Jeho zadek. Vlastně, tuk v něm by ještě napomáhal zesílení signálu.
Jo, to dávalo smysl.
Proklínajíc své štěstí, vrátil skener Desiderie a otočil se k ní zády. Když se skener vznášel přes jeho ramena a páteř, nic se neozývalo. O vteřinu později, když se přiblížil k jeho zadku, zaslechl zvuk,
který oznamoval, že čip je lokalizován. Neuvěřitelné. Měl ho přímo v masité části levé půlky. Samozřejmě. Kde jinde by mohl být? Teď, když o tom přemýšlel, vzpomněl si na bolest v zadku, když se den poté, co ho zatknuli, probouzel. V té době předpokládal, že ho někdo nakopl, nebo ho spustili tvrdě na zem.
Měl by mít víc rozumu.
Zkurvený čip.
„Copak tohle ponižování nikdy neskončí?“
Fain si odfrkl. „Hej, jen buď rád, že tady máš svou ženu. Jinak bychom ten tvůj bezcenný zadek vyhodili skrz přetlakovou komoru radši, než abychom se ti v něm přehrabávali.“
Smutné bylo, že věřil tomu, že by to vážně udělali.
Podal Desiderii malý laserový skalpel ze zdravotní tašky a vnitřně se přikrčil při pomyšlení, co mu s ním bude dělat.
„Umíš to?“
„Tak dlouho, dokud nás nikdo netrefí střelou.“
Hodil po Chaydenovi významným pohledem. „Drž to pevně, Chayi.“
„Nedávám ti žádný slib a nenesu žádnou odpovědnost za tvé šílenství, její nemotornost, nebo jakékoliv další zranění, které může způsobit moje nešťastné štěstí, netypická nešikovnost, nebo kontinuální hloupost.“
Pěkné veřejné prohlášení. Ten prohnilý bastard. Měl by být právníkem, místo pirátem. „Stále se chystám stáhnout tě z té ubohé kůže, jestli mě zraníš na celý život. A pokud zemřu, budu tě strašit a rozbiju veškeré napájecí obvody ve chvíli, kdy je budeš potřebovat nejvíce.“
Pak se obrátil pohledem na Desideriu, jejíž čelo bylo lemované ustaranými obavami. Sakra, byla to nejkrásnější žena, jakou kdy viděl. Nikdy předtím nevěřil nikomu tak, jak důvěřoval jí právě teď. Se svým životem. „Proboha, prosím tě, nekýchni, dokud to držíš a ať ke mně chováš jakoukoliv zášť za to, co jsem provedl, nebo co si myslíš, že jsem provedl, hojně se omlouvám a přísahám, že už to nikdy znovu neudělám.“
„Neboj se, Caillene, budu opatrná.“
Jo, tak v to vážně doufal. Ale zlomyslný záblesk v jejích očích a lehký úsměv na jejích rtech ho přiměl přemýšlet nad tím, jestli si nelehne jako kohout a nebude vstávat jako slepice.
Přestaň být paranoidní. Můžeš jí věřit.
Než si lehl na podlahu, rozevřel si poklopec a stáhl kalhoty k bokům. Desideria držela skalpel tak pevně, až jí zbělely klouby. Byla vyděšená a on doufal, že to znamená, že k němu cítí alespoň z části to, co k ní cítil on.
Mrkl na ni, aby ji povzbudil. „Když to potom políbíš a uděláš mi dobře, kotě, tak mi nebude vadit to, co teď děláš.“
Z Desiderii vypadl otrávený zvuk nad jeho škádlením. To nikdy nebral nic vážně? Ale koneckonců, to na něm přece zbožňovala. Srdce jí bušilo nad tím úkolem, když mu stáhla kalhoty dost daleko na to, aby dosáhla na oblast, kde byl vražený čip, a přesto je nestáhla dost na to, aby se nestyděl před ostatními.
„Tak, jak velká ta věc vlastně je?“
Chayden podrážděně zavrčel. „Víš, tohle opravdu není otázka, na kterou bych chtěl slyšet svoji malou sestřičku ptát se muže, zejména takového, kterého jako jednoho z mála považuju za přítele, když leží s holým zadkem na podlaze.“
Hauk a Fain se zasmáli.
Desideria byla méně než pobavená. „Pamatuj, bratříčku, já jsem tady v současné době jediná, kdo drží zbraň.“
Caillen se na něj zamračil. „Opravdu, Chaiy, proč se radši nesoustředíš na lidi, co se nás snaží zabít? Ocenil bych to, ty pun’kine.“ Obrátil se k ní. „Jinak je to veliké asi jako tvůj nehet na malíčku.“
Fain se znovu rozesmál. „Sakra, tak tuhle odpověď jsem měl natočit a přehrávat to na každé party až do konce svého života.“
Desideria nemohla uvěřit, jak hrozně se chovali vzhledem k strašlivosti situace.
Caillen na ně zíral, než dokončil své pokyny. „Nemělo by to být víc než několik centimetrů směrem dovnitř. Kdyby to bylo hlouběji, nevydávalo by to dostatečný signál, který by mohli sledovat.“
Přesunula se, aby mohla udělat malý řez v jeho těle. Jakmile se blížila skalpelem k jeho kůži, loď se otřásla výbuchem. Lehce vypískla, když málem zajela nožem do Caillena. Sotva uhnula v čas stranou. O chviličku déle a opravdu ošklivě by ho zranila.
Mohla bych ho tím zabít…
To jí rozetřáslo ruce.
Jak to může udělat? Jedna chyba a…
Caillen k ní natáhl ruku a zakryl ji tou svou. Ty tmavé oči jí vštěpovaly tu jedinou věc, o které věděla, že ji nedává snadno.
Jeho důvěru.
„Zvládneš to, kotě. Mám v tebe veškerou víru.“
Tato slova ji dusila, protože věděla, jak vzácná a upřímná jsou. Byla to důvěra, kterou neměla v úmyslu zradit. Přikývla, když se k němu znovu přiblížila. Když nedostanou čip ven, bude z nich stále pohyblivý cíl. Ze všech. Budou schopni najít Caillena kdykoliv budou chtít a zabijí ho.
Musím to udělat.
Zocelila sama sebe a provedla řez.
Caillen ztuhl, ale nevydal ani hlásku, když opatrně vytahovala čip z jeho těla. Ew. Vypadalo to jako zkrvavená stříbrná fazole. Přesně jak Caillen řekl, byl velký jako nehet na malíčku a z horní části trčel malý drát.
Fain jí hodil malý balíček sterilizovaného srážedla na rány. Aplikovala ho a pak jemně poplácala Caillena po nezraněné pravé půlce tak, aby mu neublížila. „Je to hotovo, zlato.“
Zkřivil obličej, natáhl si kalhoty a zapnul je. „No, po tomhle testosteronem drásajícím zážitku už nemám žádnou další důstojnost, o kterou bych se musel bát. Už nikdy. Takže, má tady někdo nějaký polštář, na který bych si mohl sednout? Opravdu velký a načechraný? K čertu, bral bych ho klidně, i kdyby byl růžový s puntíčky, kdyby posloužil.“ Vzal od ní čip a rozdrtil ho patou, zatímco si šla umýt ruce.
Fain mu věnoval arogantní úsměv. „Podívej se na to z té lepší stránky, dreyi. Stejně si nikdy neměl moc důstojnosti. Já to musím vědět. Viděl jsem tu loď, kterou jsi rozmašíroval na sračky, ty pilote.“
„Díky Faine. Tvoje osobní podpora pro mě znamená tak moc. Jsem rád, že se na tebe můžu spolehnout.“
„Držte se pevně,“ řekl Chayden okamžik před tím, než se naklonili ostře do leva a Caillena to odhodilo na ovládací panel.
Se zaklením si Caillen narazil zraněnou nohu a zadek. Bolest skrz něj vybuchla s takovou zuřivostí, že si na okamžik myslel, že z něj vyskočí ven. Ale jakmile popadl dech a podíval se doprava, jeho srdce přestalo bít.
Desideria.
Ležela natažená na zemi, půlkou těla v místnosti a půlkou mimo.
Prosím, buď v pořádku. Prosím, buď v pořádku.
S kulháním se doplazil k místu, kde ležela. Vyděšený, ji otočil tak jemně, jak jen mohl. Její rysy byly bledé, ale stále dýchala. K jeho okamžité úlevě otevřela oči a zamračila se na něj.
„Jsi v pořádku?“
Pomalu přikývla, než přitiskla ruku na jeho čelo.
Caillen ji držel pevně, než se ho zmocnil hněv. „Dobrá, protože já jdu právě teď zabít toho bastarda, který si říká tvůj bratr.“
Zvedl se z podlahy a otočil se, aby se mohl dostat k Chaydenovi, kterého měl v úmyslu mlátit tak dlouho, dokud nebude kňourat a prosit o smrt. To byl plán, který šel do pekla, když viděl, čím se Chayden snažil proletět. Ten chlap odváděl fenomenální práci, když se snažil prokličkovat skrz hordu, která se tam shromáždila, zatímco ho Desideria ošetřovala. Všude tam byly lodě Ligy. Všechny byly ozbrojené a mířili na piráta.
Do prdele.
Bez vědomého myšlení, se pokusil převzít kontrolu nad lodí. Chayden ho plácl po ruce. „Posaď se na prdel. Já to zvládnu,“ řekl skrz zaťaté zuby. „Oba se připoutejte.“
Rozzlobené za to ženské plácnutí, chtěl Caillen tomu muži ublížit. Normálně by to i udělal. Ale teď nebyl čas.
Desideria si sedla do svého křesla a zavolala na něj. „No tak, Caillene. Pojď sem. Nerozptyluj pilota, když bojuje o náš život.“
Jeho duše byla trýzněná, když musel svůj život svěřit do rukou jiného pilota. Následoval jejího příkladu. „Nelíbí se mi být jen cestující.“
„Jo, tak teď už víš, jak se cítím,“ zamumlal Fain. „Je to v prdeli. Nicméně, mohlo by to být ještě horší.“
„Jak to?“
„Ty bys mohl být pilot.“
Caillen protočil oči na Andarioňana. Ale upřímně řečeno, musel přiznat Chaydenovi bod. Ten muž se vytáčel sevření železné rukavice, prolétl mezi dvěma křižníky v tom nejužším místě, takže byl zázrak, že nebyli rozšrotovaní. Chayden se zaklonil a loď vystřelila nahoru v tom nejstrmějším úhlu.
V okamžiku, kdy se ozval alarm, která hlásil, že jsou jako cíl uzamčeni a někdo je rozstřílí na kusy, Chayden vklouzl do červí díry. Loď potemněla, pak ve velké rychlosti vystřelila kupředu, zatímco je přírodní otvor vystřelil napříč vesmírem. Pro tuto chvíli, byli zase v bezpečí.
Caillen se dlouze nadechl. „Myslím, že v tomhle nám pravděpodobně došlo štěstí a já vím, že moje spodní prádlo už nepřežije další zneužívání – ne, že bych nosil spodní prádlo, ale kdybych to dělal, už by bylo znečištěné. Kolik dalších skoro-nehod nás ještě čeká, co myslíte?“
Hauk se rozesmál skrz interkom. „Dohromady nebo jednotlivě?“
Chayden se lehce opřel do křesla. „Já nevím, jak s vámi, ale já vždy fungoval v extrémním deficitu.“
Hauk prošel dveřmi a připojil se k nim na můstku. „Takže, jaký teď máme plán?“
Desideria mu odpověděla dřív, než tato odpověď sklouzla z jeho rtů. „Musíme se dostat k mým sestrám.“
Caillenovi se rozšířily oči nad jejím šílenstvím. Okolí jejího paláce bylo stejně zabezpečené, jako ten jeho, s tím rozdílem, že on alespoň znal zabezpečení místa, kde žil. Mohl by se vsadit, že ona o ní neměla ani tušení. „Fajn, proč?“
„Moje teta po nich půjde. I když jsou podle našich zákonů nezletilé, stále mohou zažádat o korunu, zejména proto, že se Narcissa chová jako císařovna. Moje sestry pro ni budou další překážkou a tím pádem cílem. Jsem si jistá, že to je důvod, proč se ještě Kara nezmocnila trůnu. Čeká, až je vrah zabije, aby po nás pak mohla jít se vší oprávněností. A věř mi. Qillaqský soud není něco, čím bys chtěl projít.“
Chayden podpořil její stupiditu. „Má pravdu s tím vším, zejména s našimi sestrami. Pokud je to naplánované Karou a Karrisou, jsou to jen nechráněné oběti, které čekají, až se to stane, stejně jako tvůj strýc. Musíme se k nim dostat co nejrychleji.“ Nastavil kurz na Qillu. „Jakmile budou v bezpečí,
můžeme to vyřešit.“
„Já nevím,“ řekl Hauk. „Jsme právě vysoce hledaní. Pro nás by bylo nejlepší, kdyby se tam dostal někdo ze Sentelly, zabezpečil je a my se zatím někam ukryli a počkali, až to trochu utichne, než nás někdo znovu zahlédne.“
Desideria mu věnovala zničující pohled. „Sentella neudržela v bezpečí ani mojí matku, ani Caillenova otce, ani jeho strýce, takže mě budeš muset omluvit, jestli mi v ně chybí troška víry. Kromě toho, na tom nezáleží. Moje sestry by s nimi nešly. Nevěří žádným cizincům a budou bojovat až na smrt, pokud by se je někdo z nich pokusil odtáhnout.“
Hauk se na ní zašklebil. „A proč si myslíš, že půjdou s tebou? Zvlášť, když si myslí, že si zabila vaši matku?“
Desideria ustoupila, když nadhodil něco, nad čím neuvažovala. Nebyl tady žádný důvod, proč by jí alespoň jedna ze sester měla věřit.
Vůbec.
Ale na tom jí nezáleželo. Na tom, aby je udržela v bezpečí ano.
„Já doufám, že budou poslouchat naše důvody.“ Snažila se to vysvětlit tak nejlépe, jak mohla, aby to Hauk pochopil. „Tak či onak, to musím zkusit. Jsem ta nejlepší osoba, která by je mohla udržet naživu. Beze mě, jsou mrtvé.“
Fain se jí vysmíval. „Oh, já nevím. Myslím, že bych je mohl srazit do bezvědomí a odnést je odtamtud dost rychle.“
Byla zděšená jeho návrhem. „Nechci, abys omráčil mé sestry.“
Vrhla po Haukovi zkoumavým pohledem. „Byli byste schopni se někde skrývat, když by byla vaše rodina obklopena ohněm?“
Hauk pohlédl na svého bratra. „Záleží na dni v týdnu a na mé náladě.“
Nevěřila mu.
A potvrdil to pár vteřin poté, co si ztíženě povzdechl. „Dobře, od teď nás můžeš nazývat stupidními. Pojďme letět na jistou smrt na pomoc lidem, kteří se nás s největší pravděpodobností pokusí zabít a vydrápou nám oči.“
Fain se rozesmál. „To mi zní jako typická práce.“
„Jo, no, nejspíš jo.“
Caillen se opřel, když promýšlel všechny nové informace, které teď měl a snažil se přijít s rozumným plánem akce. Zachránit sestry. Očistit jejich jména.
Neumřít.
Jednoduchý seznam. Nemožné statistiky. Co si k čertu myslel? Byli v háji. Každá vláda je chtěla chytit, nebo zabít…
No tak, nevzdávej se. Už jsi prožil horší věci, než tohle.
Jo, jasně.
Jeho pohled zabloudil k Desiderii, která seděla zcela ztracená ve svých myšlenkách. Na levé tváři měla rozmazanou špínu. Její šaty byly zmačkané a vypadala úplně vyčerpaně. Přesto, pokračovala s válečnickou vytrvalostí a její přítomnost mu dodávala sílu. A nejvíc ze všeho, dávala mu důvod bojovat, až do hořkého konce. On ji nenechá zemřít. Ne kvůli něčemu, v čem je nevinně.
I když tam nebyla teď žádná šance, jak by mohl očistit vlastní jméno, on ji z tohohle dostane, bez ohledu na cokoliv a ujistí se, že když se tak stane, bude královnou. To byla jediná věc, kterou nejvíc chtěla. Udělá vše, co bude v jeho silách, aby jí ten sen splnil.
„Zvládneme to,“ slíbil jí.
Usmála se na něj. „Víš, téměř tomu věřím, když to říkáš.“
„No jasně, můžete namalovat mou prdel na růžovo,“ zareptal Fain. „Protože já tomu nevěřím. Myslím, že nás všechny pošlou do vězení, nebo do hrobu. Ale hej? Co já vím?“
Hauk praštil svého bratra po hlavě. „Přestaň se chovat jako kretén.“
„Nemožný úkol. Kromě toho, baví mě to.“ Fain se otočil, aby mohl pokračovat v prohlížení zpravodajství, kdyby se tam objevilo něco dalšího, co by potřebovali vědět.
Zbytek z nich moc nemluvil během příštích několika hodin. Byli příliš unavení a měli příliš starostí. Věděli, co je čeká a že to bude vysilující.
Caillen se snažil soustředit se, ale jeho pohled znovu a znovu sklouzával k Desiderii. Chtěl ji vzít do zadní místnosti, chtěl se s ní tak moc milovat, že už cítil na jazyku její chuť. Ale ona nebyla ten typ ženy, která by tohle uvítala. Jediná věc, kterou se o ženách naučil, byla ta, že každá měla velmi odlišný sexuální ovladač. Nereagovaly moc dobře, když na ně hrozivé věci naléhaly. Ženy měly rády sladká slovíčka a romantiku. Něco, co v současné době bylo nemožné.
Brrr, kdyby teď mohl položit ruku na její kůži…
Ale byl zvyklý upřednostňovat potřeby druhých před těmi svými. Takže místo toho, si jen vychutnával vzpomínku na ni. A přál si pro ně lepší konec než ten, který viděl přicházet.
Když se blížili ke Qille, Chayden držel loď pozadu, mimo atmosféru. Jedna z výhod, kterou se naučili na jejich výpravě o Desideriině planetě bylo to, že nesledovali nic mimo horní stratosféru. Jen ve chvíli, kdy něco vrazilo do jejich oficiálního vzdušného prostoru, byly jejich ozbrojené síly upozorněny a snažily se chytit útočníky.
Chayden nastavil autopilota a připravil Verkehr, aby je dopravil do jejího paláce. „Pošlu vás tam, lidi a budu v pozoru, abych vás mohl dostat zpět.“
Caillen na něj vyklenul obočí. „Ať se stane cokoliv, neusni při práci.“
Chayden zívl. „Teď, když jsi to zmínil, jsem trochu unavený.“
Caillen se na něj zamračil. „Nejsi vtipný.“
„Ale prosím tě. Jsem velmi zábavný. Jen ty mě nejsi schopný ocenit.“
Ignorujíc jeho vtípky, vzal Caillen Desideriu za ruku a čelil Haukovi a Fainovi. „Vy dva jste s námi šli až nad rámec možností.“
„Věř mi,“ odfrkl si Fain. „My víme.“
„Díky.“ Caillenův tón byl ztěžklý upřímnosti. „Za všechno.“
Zdálo se, že Faina upřímnost dostala do rozpaků, když skláněl hlavu, aby si zakryl tvář maskou. „Dobře, Princezno Bolest. Veď nás na sebevraždu.“
Desideria cítila útěchu z tepla Caillenovy dlaně, když ji držel, zatímco je Chayden teleportoval z lodi dolů na nádvoří paláce, kde je před strážemi a kamerami chránily vysoké cihlové zdi.
Bylo tak divné být zpátky. Tolik se toho s ní stalo od chvíle, kdy opustila Gardu své matky, takže se cítila jako cizinec ve vlastním domově. Nevítaná. Nechtěná.
Cizinka.
Nebyla tou samou osobou, jako když to tady opouštěla. Všechno teď bylo jinak. Víra v její matku a tetu byla rozbitá. Víc než to, našla svou ztracenou sílu a důvěru sama v sebe, což předtím neměla. A všechno jen díky Caillenovi. Ukázal jí, že může přežít v cizím prostředí, kde nic nevěděla o lidech ani zvyklostech, ukázal jí, že je schopná postarat se sama o sebe bez ohledu na to, co si myslela její matka nebo teta. Byla žena, ne dítě.
Poprvé ve svém životě v to skutečně věřila.
Ale neměla čas nad tím teď přemýšlet. Musela najít své sestry, zachránit jejich životy i životy tří mužů, kterým se naučila důvěřovat a o které se začala starat. Jejich životy teď byly v jejích rukou. Musela se dostat dovnitř a ven dřív, než budou napadeni.
Pustila Caillena a vedla je do východního křídla, kde by měly být její sestry. V tuto denní dobu byly obvykle ve svém pokoji a odpočívaly před dalším tréninkem, který začínal hned po večeři. S trochou štěstí se nic nezměnilo. Přesto…
Jak je vedla skrz pokoje v zadní části paláce, chvěla se. Chodba byla vždy tak chladná, ale nikdy si to neuvědomovala tolik, jako dnes. Jako kdyby palác věděl, že je její matka mrtvá a svým způsobem byl také zarmoucený.
Srdce jí v uších bušilo, když došli k jejich pokojům, i když se jí to zdálo jako věčnost, než došli do Gwenina pokoje. Pod tmavě dřevěnými dveřmi prosakovalo světlo a uvnitř slyšela, jak někdo prudce hází věcmi. Znělo to, jako kdyby tam probíhal boj.
Zabíjejí ji!
Její vidění zšedlo, když Desideria rozevřela dveře, připravená k boji.
Ale uvnitř nebyla žádná armáda.
Ztuhla při pohledu na Narcissu, která také stála zcela ztuhlá a ohromená jejím vniknutím. Na okamžik se zdálo, jako kdyby se čas zastavil, když na sebe šokovaně zíraly. Zatímco ona stála v otevřených dveřích, Narcissa držela v rukou jeden z hliněných hrnečků, které Gwen sbírala už od dětství. Jeden z těch mála, co se nerozbil při Narcissině záchvatu. Hrůza nahradila šok na Narcisseně tváři, když sledovala Desideriu a tři ozbrojené muže, přesvědčena, že ji přišli zabít.
„Co tady děláš?“
Desideria vrátila svůj blaster do pouzdra, když vstupovala do místnosti. Zvedla ruce tak, aby její sestra nemohla víc panikařit a aby věděla, že jí nechce ublížit. „Přišla jsem zachránit tebe a Gwen. Kara se tě snaží zabít.“
Narcissa se zamračila. „Cože?“
„Je to pravda,“ řekl Caillen. „Všechny nás vodila za nos. Jsme tu, abychom vás zachránili.“
Ohromená nevíra se držela Narcissiných tmavě hnědých očí. Bylo zřejmé, že nevěděla, čemu věřit. „Jsi si jistá Karou?“
Desideria přikývla. „Přemýšlej o tom, Cissy. Vždycky nás nutila bojovat, až do smrti. Nutila nás bojovat za naše možnosti a nikdy neplakala, když některá z nás zemřela. Nikdy si nemyslela, že by máma měla být u moci. Víš to. Já ji slyšela, když mluvila jedním ze svých spiklenců. Ona a Karissa se spojily, aby mohly vládnout dvěma říším společně… až nás všechny zabijí.“
Narcissa polknula. „Myslíš, že zabila Gwen?“
Tato otázka jí způsobila mrazení. „Proč si to myslíš?“
„Přišla jsem si s ní promluvit, ale je pryč.“ Ukázala na střepy keramiky na podlaze. „Byla jsem tak naštvaná na její hloupost, že jsem se přestala ovládat.“
To bylo to, co se stávalo, když emoce převzaly vládu nad jejím lidem. Násilí skrz ně vybuchlo a způsobovali alespoň drobné trestné činy.
Teď si Desideria vzpomněla, proč Caillen a jeho společnost pro ni byla tak vítanou úlevou. Bylo tak krásné být kolem lidí, kteří měli různé emoce, ale většina z nich byla příjemná a zábavná. Lidé, kteří se navzájem mohli dráždit, ale nešli tím do války. Lidé, kteří na každou urážku neodpovídali úderem.
Caillen udělal krok kupředu. „Máš tušení, kde je?“
Narcissa zavrtěla hlavou. Uzamkla pohled s Desideriou. „Pokud je to, co říkáš pravda, musíme ji najít. Rychle. Jinak není pochyb, co se jí stane.“
Měla pravdu, ale Desideria měla nepříjemné podezření o tom, kde je její sestra. „Kde je Kara?“
„Neviděla jsem ji od té tiskové konference. Zmizela, když jsem mluvila s novináři… nemyslíš si, že ublížila Gwen, že ne?“
Dávalo by to smysl, ale nechtěla, aby její sestra zpanikařila.
„Najdeme ji.“ S klidem, který opravdu necítila, Desideria přemýšlela, kde by její sestra mohla být. Palác byl obrovský a měl víc pokojů, než mohla jejich malá skupinka prohledat tak, aby je nechytili. Ale pokud se Gwen cítila ohrožená…
Bylo tam jen jediné místo, kam chodila, aby se cítila bezpečně.
„Krypty.“
Narissa zkřivila tvář. „Cože?“
Od doby, kdy bylo Gwen osm let, chodila se schovávat do krypt a prohlašovala, že se mezi starými hroby cítí bezpečně. Z nějakého důvodu, který Gwen odmítala prozradit, věřila, že duchové předků ji ohlídají a ochrání, kdykoliv tam bude. Zatímco Desideria si myslela, že tmavé, neutěšené tunely jsou strašidelné a vlhké, Gwen je považovala za své osamocené útočiště. Pravděpodobně pro to, že to bylo jediné místo, kam by Kara nikdy nešla. Ta si myslela, že v hrobkách straší a že jsou ještě hrozivější, než Desideria.
„Vím, že to zní divně, ale Gwen tam chodí vždy, když je rozčilená.“ Ne že by se Narcissa někdy starala, kde Gwen hledá útočiště.
„To je blbost.“
Desideria se musela přinutit, aby zůstala klidná před sestřiným hněvem.
Caillen Narcissu ignoroval. „Veď nás, princezno.“
Desideria k němu sklonila hlavu, než šla k levým dveřím a vešla do knihovny. Stejně, jako ve většině pokojů v paláci, tam byl tajný průchod, který umožnil královské rodině uprchnout, kdyby došlo k velmi nepravděpodobné věci a palác by byl zaplaven nepřáteli. Jako děti se musely naučit, kde jsou
veškeré únikové vchody, což byl úkol, kterému se Narcissa bránila, ale Desideria a Gwen si to užívaly. Přesněji řečeno, užívaly si to objevování tajných míst.
Z Gwenina pokoje se dalo do krypt, které ležely v nejvzdálenější části paláce pod zemí, dostat nejrychleji. To byl hlavní důvod, proč si Gwen vybrala tento pokoj. V noci, často ponechávala dveře pootevřené, doufajíc, že ji duchové přijdou navštívit.
Jo, a všichni si myslí o mě, že jsem divná…
Nechtěla na to myslet a využila jednu z Caillenových světelných tyčí, aby je vedla skrz chodbu ponořenou ve tmě. Sice byla vlhká a depresivní, ale aspoň tam nebyla žádná zvěř. Vnější přístupní portály byly vzduchotěsné a neumožňovaly vstup ani těm nejmenším tvorům.
Zavřela oči a přinutila se vzpomenout si, kde se Gwen nejraději schovávala. Severní krypta, kde byl hrob jejich prababičky. Vzhledem k tomu, že ji Gwen uctívala z rodiny nejvíce, vybrala si to jako své zvláštní místo.
Netrvalo dlouho, aby se tam dostali.
Desideria otevřela železné dveře, které byly vytesané z kamene a odhalila tak mramorový sarkofág, který byl věčným místem jejího odpočinku. Většina žen, které byly pohřbené v kryptě, ležely v hrobkách ve stěnách. Pouze váleční hrdinové, jako její prababička, kteří zůstali nezávislí při Ascardianské vzpouře, měli svůj vlastní prostor. Byla to čest, o kterou usilovaly všechny královny.
Na protější stěně byl výklenek, zdobený královskou insignií a erbem. Zářil na něm věčný plamen, který vzdával poctu Elerii a době jejího panování. To světlo se vrhalo na stíny tančící po místnosti. Jeden paprsek osvítil místo a když se tam podívala, cítila jak jí celé tělo ztuhlo, když spatřila Karu, která klečela vedle nehybné Gwen. Krev tekla kolem její sestry, jejíž rysy byly tak bledé, že si byla jistá, že je Gwen mrtvá. Zděsila se, nemohla dýchat.
Někdo do ní zezadu strčil, čímž ji přinutil vejít do místnosti. Otočila se a spatřila Narcissu, která právě zabouchla dveře mužům před nosem a pevně je uzamkla.
„Co to děláš?“ Dožadovala se Desideria vztekle.
Narcissa poklepala na komunikační zařízení ú svého pasu. „V severní kryptě jsou vetřelci pod vedením Desiderii. Myslím, že se snaží zabít mě a Gwen. Okamžitě sjednoťte veškeré stráže. Pomoc!“
Desideria se zamračila na svou sestru, zatímco se Kara zvedala. Její teta se pokusila zaútočit, ale Narcissa na ni namířila blasterem a vystřelila. Zasáhla Karu, která dopadla zády na zeď.
Lapajíc po dechu po předchozím útoku, se Gwen převalila a snažila se doplazit pod sarkofág.
Uhýbajíc střele, kterou k ní Narcissa vystřelila, se Desideria přesunula, aby mohla Gwen chránit vlastním tělem. I když se nedalo popřít, co se dělo, část z ní tomu stále nechtěla věřit. Určitě se tu muselo dít něco jiného. Prosím, nebuď vrah…
„Narcisso?“
Její sestra se na ni ušklíbla. „Ty si opravdu myslíš, že Kara by byla dost chytrá na to, aby tohle vymyslela? Ty pitomá krávo. Zabiju vás obě. Trůn je můj, ty děvko a já se o něj nebudu dělit, ani o něj bojovat. Zabiju vás obě a bude můj!“ Znovu vystřelila.
Využívajíc pohyb, který odkoukala od Caillena, se Desideria sehnula k zemi, čímž ji výstřel těsně minul. Sáhla po vlastním blasteru a vrátila ránu.
Narcissa se vrhla pod sochu jejich nejvyšší bohyně a pokračovala v palbě na ně.
Desideria se přitáhla ke Gwen. Klekla si vedle ní a prohlížela si její zranění. Rameno a bok jí krvácely a na pravé tváři se jí vybarvovala obrovská modřina. „Jsi v pořádku?“
Její sestra byla přitisknutá ke kamennému podstavci, jako kdyby chtěla se sarkofágem srůst. „Zraněná, ale Kara schytala většinu.“
Desideria se ohlédla k místu, kde bez hnutí ležela její teta.
Nemohla jí pomoci. „Jsi ozbrojená?“
„Ne. Narcissa mě odzbrojila, než mě zranila. Sotva jsem jí utekla.“
Desideria zaťala zuby, když si uvědomila, že se snažila svou sestru zachránit a místo toho ji akorát víc ohrozila. Fajn. Tohle zvládne sama.
„Je po všem, Narcisso. Odlož zbraň.“
Jak se dalo očekávat, Narcissa znovu vystřelila. „Moje Garda tady bude každou chvíli a tvoji přátelé budou mrtví, nebo zajatí. Jakmile zabiju vás dvě, bude ze mě královna.“
Desideria by se nejradši zeptala proč, ale nakonec, ona to přeci věděla. To byl způsob, jak se Qillaqové chovali. Vezmi si to, co chceš. Jestli je někdo v cestě, zabij ho. Pokud nejsou dost silní na to, aby s tebou bojovali, zaslouží si smrt.
Dokonce i rodina.
Žaludek se jí chvěl a chtělo se jí plakat nad psychózou její sestry. Později to určitě udělá. Ale teď musela udržet Gwen v bezpečí.
Tiché zasténání se ozvalo směrem od Kary. Nebylo moc hlasité. Ale stačilo k tomu, aby se Narcissa zastavila a podívala jejím směrem.
Desideria se chopila příležitosti, vyskočila a vrhnula se na Narcissu. Zapletené v sobě, se kutálely po studené kamené podlaze a mlátily do sebe. Podařilo se jí vyrazit z Narcissyných rukou blaster, ale ne předtím, než její sestra uchopila její vlastní zbraň.
Kurva!
Slyšela, jak se z chodby ozývají výbuchy.
Narcissa se triumfálně rozesmála. „Říkala jsem ti, že mě má Garda nezklame.“
Vztek, temný a smrtící, se v ní usadil a nová síla v ní vytryskla při pomyšlení, že někdo napadl její přátele. „To není tvá Garda, ty děvko. Je moje.“ Se vztekem kopla svou sestru proti zdi se vším, co v sobě měla. To stačilo na to, aby ji omráčila a ona sklouzla na podlahu. Když se otočila, aby zvedla blastery, Narcissa se jí vrhla na záda. Desideria se skulila na zem, daleko od ní, popadla zbraně, v podřepu přistála a oba blastery zamířila přímo na tu část těla, kde měla Narcissa srdce. „Nedělej to.“
Narcissa ztuhla.
Držíc zrak na svém zrádném sourozenci, se posunula ke dveřím a otevřela je.
Muži stáli na druhé straně, jako kdyby se snažili celou dobu otevřít dveře. Chtěla se jich zeptat na gardu, ale ta ležela na zemi, rozptýlená po celé chodbě.
„Jsou mrtví?“
Caillen na ní blýskl tím známým zlomyslným úsměvem.
„Omráčení. Ale nemysli si, že bychom neuvažovali o tom, že je zabijeme. Co ty?“
„Rozhodně nejsem mrtvá.“ Ukázala trhnutím brady na Narcissu. „Nakonec za to mohla moje sestra, ne moje teta, jak jsem si původně myslela.“
Hauk zamlaskal jazykem, když vešel, aby namířil na Narcissu vlastní zbraní. Na okamžik Narcissa vypadala, jako kdyby se chystala zkusit zaútočit a bojovat s ním, ale když si všimla, jak se nad ní tyčí, rozmyslela si to. Spoutal jí ruce za zády, zatímco Caillen a Desideria šli zkontrolovat Gwen a Karu.
K jejímu kompletnímu úžasu, si ji Gwen přitáhla do těsného objetí. Dokud úplně neztuhla. „Nezabila jsi mámu, že ne?“
„Slyšela jsi Narcissu. Neměla jsem s tím nic společného.“
„Jen se ptám.“ A přitáhla si ji zpátky do náruče. „Děkuju ti, Des. Děkuju ti!“
Caillen pomohl Kaře na nohy. „Jsi si jistá, že tuhle taky nemáme vzít do vazby?“
Desideria se podívala na Gwen. „No?“
„Kara mi zachránila život. Kdyby mě nevytáhla ze směru Narcissiny střely, byla bych teď mrtvá.“
Její teta pozvedla bradu, jako kdyby ji smrtelně urazili. „Na rozdíl od Narcissy, já beru přísahy vážně. Jsem Qillaq a nikdy bych nikoho chladnokrevně nezabila. Pouze v opravdovém boji.“
Narcissa ohrnula rty. „Oh, drž hubu, ty pokrytecká děvko. Je mi špatně z vás vš…“
Hauk ji omráčil svým blasterem.
Narcissa vykřikla, než se zhroutila na podlahu.
Hauk se nijak netrápil s tím, aby zmírnil její pád. Místo toho vrátil zbraň do pouzdra a setkal se nestydatě s Desideriiným pohledem. „Moje matka vždycky říkala, že když nemůžeš vymyslet nic lepšího než ticho, neměla bys mluvit.“
Fain lehce zahvízdal. „Ty jsi omráčil dívku, brácho. A pak jsi ji nechal spadnout na podlahu. Sakra a já si o sobě myslel, že jsem bezcitný.“
Ignorujíc Faina, Caillen pustil Karu a postavil se před Desideriu. Podle jeho výrazu poznala, že o ni měl strach. Beze slova si ji přitáhl do náruče a políbil ji s vášní, která probudila tu část v ní, která po něm nejvíce toužila. A to ji přimělo hladovět po něm ještě více. Zavřela oči a vdechovala vůni jeho
horké kůže. Vychutnávala si tuhle chvíli klidu.
Bylo po všem.
Její sestra i teta věděly, že nemá nic společného s vraždou své matky.
Jsem volná…
Caillen se napjal, než se odtáhl a otočil se, aby čelil její sestře a tetě, které klečely uctivě na podlaze.
„Má Královno,“ vysvětlila Kara. „Budu vám sloužit se stejnou věrností, s jakou jsem sloužila předchozí královně.“
Gwen vzhlédla a vážně se na ni usmála. „I já. Ať žije Královna Desideria.“
Zvláštní, že jí tato slova najednou nepřipadala důležitá tak, jako před tím. Vlastně, na rozdíl od Caillena, ji zanechaly úplně ledovou.
Caillen jí přehodil ruku kolem ramen. Sklonil se a zašeptal jí do ucha. „Jsi zpátky tam, kam patříš.“
Proč se neradovala?
Podívala se na něj. „Ale ty stále nejsi mimo nebezpečí. Karrisa a její dcera ti jdou po krku.“
„Karrisa?“ Kara se na ně zamračila. „Moje sestra Karissa?“
Desideria přikývla. „Ona zabila Caillenova otce a obvinila ho za to. Zdá se, že ona a Leran stály za celým tím šílenstvím.“
Kara sebou trhla. „Měla jsem tušit, že se to stane.“
„Jak to?“
„Věděla jsem, jak nás Karissa nenáviděla za to, že jsme ji donutili do politického manželství. Pro ni to byl podraz a nenáviděla skutečnost, že tvá matka získala trůn. Přísahala mi, že bude žít jen s jediným cílem, aby viděla svou dceru jako naši královnu.“ Kara se podívala na Narcissu a povzdechla si. „Stupidní dítě. Taky by ji zabili a pak by to byla Karissa, kdo by tu vládl. Nikdy by neumožnila Narcisse dosednout na trůn.“
A vzhledem k tomu, že Karrisin manžel z jiné planety byl teď mrtvý…
To by ji zařadilo do linie posloupnosti. Mohla se snadno vrátit na Qillu a trvat na své bývalé hodnosti. Plán nebyl rozdělit a sdílet panství. Karissa chtěla vše pro sebe a pro svou dceru. A protože Kara nemohla bojovat o trůn, Desideria a její sestry by byly z cesty, nikdo by ji nebyl schopen zastavit. Chladné, ale chytré.
Caillen si povzdechl. „Byl to geniální plán.“
Kara si dlouze povzdechla. „Když strávíte roky taktizováním a plánováním, tak obvykle vzniknou dokonalé plány.“
Gwen v popření zavrtěla hlavou, když se nevědomě dívala na Narcissu. „Pořád nechápu, jak mohly přesvědčit Narcissu, aby jim pomohla. Proč by nás zradila?“
„Pamatuješ si, jak jsem před pěti lety šla navštívit Karissu?“ Zeptala se jí Kara.
„Vzala jsi Cissy sebou.“
Přikývla. „V té době s ní musely začít plánovat a nejspíš spolu od té doby byly v kontaktu.“
A to také vysvětlovalo, proč se v té době Narcissa stala tak chladnou. Proč byla tak zlá k ní i Gwen. Ne, že by někdy byla zvlášť laskavá. Ale po této návštěvě se vrátila velmi odlišná. Jak tragické pro všechny z nich.
Gwen se potěšeně podívala směrem ke Caillenovi, než se podívala zpátky na Desideriu. „Teď budeš mít možnost vybrat si muže, má královno.“
Ano, ale uvnitř věděla, že by se jí Caillen nikdy nepodřídil jako domácí mazlíček. Nebylo to v něm a ona ho milovala moc na to, aby to po něm chtěla.
Mohla bys s ním bojovat. Vyhrál by a byl by ti rovný.
Ale ona nebyla tak hloupá. Věděla, že by nikdy nevyužila šanci, aby mu ublížila, a kdyby s ním nebojovala se vší silou, byl by ten boj prohlášený za neplatný podle jejich zákonů.
Jediné co chtěla, bylo chránit ho. „Pokud tady zůstanete, Caillene, mohu vám nabídnout politický azyl.“
Palcem ji pohladil po tváři, než odtáhl ruku a odstoupil. „Cením si toho, ale Liga a její vrazi po mně půjdou, aby to dokončili. Mohli by se sem připlést a mohli by v křížové palbě někomu z vás ublížit. Musím očistit své jméno tak, aby Karrisa zaplatila za to, že zabila mého otce a strýce. Hodně jim toho dlužím.“
A jakmile to udělá, bude vládce. Pak už nikdy nebudou moct být spolu. Její srdce se roztříštilo nad tou studenou realitou.
„Jak to chceš udělat?“ Zeptala se Kara.
Pokrčil rameny s takovou nonšalancí, že měla chuť ho praštit. „Nemám vůbec ponětí.“
To byla přesně jeho styl. Její pašerák se nikdy nezmění.
„Kdy odjíždíte?“ Zeptala se ho.
Podíval se na Karu a Gwen. „Ty jsi královna, Desiderio. Tvoje místo je tady a tvoji lidé tě potřebují. Konečně to chápu.“
Nenáviděla skutečnost, že měl pravdu. Musela tu zůstat.
On musel jít.
Bolest ji zasáhla tak silně, že to bylo ohromující. Ale byla Qillaq a ti neukazovali emoce. Zvlášť ne, když šlo o zlomené srdce.
„Myslím, že tohle je tedy sbohem.“
Přikývl. „Vždy mi můžeš zavolat, když budeš potřebovat někoho, na koho bys mohla křičet.“
„Ty moc dobře nepřijímáš takové zneužití.“
„To je pravda, ale naučil jsem se to přijímat od tebe.“
Její hrdlo se stáhlo nad tím škádlivým tónem. To jí bude chybět ze všeho nejvíc.
Neopouštěj mě, Caillene. Ne na tomhle chladném místě s lidmi, kteří ani nevědí, jak se smát. Jak milovat.
Nesnesla pomyšlení, že každý den neuvidí jeho úsměv. Že neuslyší, jak vtipkuje a žertuje se svými přáteli.
Nezvládnu to bez tebe.
Tato slova jí visela na rtech. Chtěla je tak zoufale říct. Chtěla ho prosit, aby s ní zůstal a neodcházel. Ale nemohla. Patřil do světa, kterému nerozuměla. Do světa, kde potřeboval svou svobodu a nezávislost.
On a ten batoh…
„Dávej na sebe pozor, Caillene.“ Byla hrdá sama na sebe, že jí v hlase nebyla slyšet bolest.
„Ty taky.“ Vzal ji za ruku a vtiskl jí polibek na klouby. Ale ona chtěla mnohem víc, než jen tohle…
Slzy se jí hromadily v očích, pálily, když si naposledy vychutnávala teplo jeho ruky. Měkkost jeho rtů, které ji uklidňovaly a rozvášňovaly. Nikdy tohle teplo už znovu neucítí.
A když ji pustil, cítila, jak se celý její svět tříští. Ztráta jeho doteku byla víc, než dokázala snést.
Pouze vědomí, že ji sleduje Kara… a soudí ji, ji udrželo od toho, aby se k němu rozběhla a prosila ho, aby s ní zůstal bez ohledu na zákony a následky.
Dívala se, jak s ostatními odchází. Zastavil se u dveří a podíval se na ni. Viděla utrpení v jeho tmavých očích. Zamotané emoce, které jí napovídaly, že není o moc šťastnější, než ona. S posledním lehkým úsměvem se otočil a opustil ji. Utrpení, které cítila, ji poslalo do kolen.
Mohla by abdikovat. Ta slova jí visela na jazyku, když se setkala s Kařiným přísným pohledem. Ale to nebylo to, co by Qillaq udělal. Její matka by byla zklamaná. I její otec. Jako královna, mohla alespoň odpustit svému otci. Mohla očistit jeho jméno v jejich záznamech.
Chci Caillena.
Ale život nebyl o tom, co chtěla. Byl o přežití a o povinnostech. A když se tyto věci dostaly do rozporu, povinnost vždy vítězila.
Děti následovaly to, co chtěly.
Povinnost přikazovala dospělým.
Směšné, že celý svůj život strávila tím, že chtěla být dospělou a přesto právě teď, v tomto okamžiku, jediné co chtěla, bylo to, aby znovu byla dítětem. Aby měla možnost následovat své srdce. A jméno jejího srdce bylo Caillen Dagan. Odpadlík. Pašerák. Pirát. Princ.
Hrdina.
Kara vykročila vpřed. „Má královno, jaký je váš první rozkaz?“

***

S každým krokem, který Caillena nesl dál od Desiderii cítil, jak v něm část umírá.
Jdi zpátky.
Ta výzva byla tak silná, že bylo téměř nemožné odolat. Ale nemohl. Musel pomstít své otce a ujistit se, že ta děvka, která zaplatila za jejich smrt, bude platit za své zločiny. Nezáleželo na tom, co chtělo jeho srdce, protože měl jiné povinnosti, kterým právě teď musel dát přednost. Kromě toho, oni k sobě nepatřili. Desideria byla královnou ve světě, který by ho nikdy neakceptoval a on byl…
Zločinec. Darebák. Bezcenný.
Tvůj problém, Cai, je ten, že ti chybí ambice. Opravdu je tohle to jediné, co chceš od svého života? Jo, Kasenin hlas mu zněl hlasitě v hlavě. „Já nevím, jak můžeš být tak spokojený s tím, že pašuješ tak, abys měl co dát z ruky do huby. Jsi jen odpad, bratříčku.“
Byl vším, čemu se královna vyhýbala. Vším, co by poskvrnilo její vládu. Přesto jeho srdce patřilo Desiderii a tuhle jedinou pravdu nemohl popřít. Ve svém životě se cítil cenný jen jedenkrát, v její náruči. Kdyby se jen mohl vrátit…
Ne.
Měl poslání, které musel dokončit a poté bude císařem…
To pomyšlení s ním otřáslo. Ale jednu věc ho jeho skutečný otec a Desideria naučili – šlechtickou čest.
Chayden zpomalil, když se blížili k východu z hrobek. „Jsi si jistý, že chceš odejít? Azylu by ses neměl vzdávat.“
Caillen se mu posmíval. „Stává se z tebe zbabělec?“
Přimhouřil oči nad Caillenovou otázkou, která postrádala emoce. „Znáš mě líp.“ S povzdechem zavrtěl hlavou. „Jsi idiot, Dagane. Ale mně vlastně nevadí, když odsud zmizíme, protože kdyby ses vrátil, byl bys s mou sestrou a z pouhého pomyšlení na to se mi zvedá žaludek. Jediné, co ti řeknu je, že jsem kdysi měl někoho, kdo bojoval po mém boku a já ji nechal jít. Ale to jsem byl jen já a já nikdy neměl někoho, kdo by stál za to, abych pro něj bojoval. A ať se propadnu, jestli bych se k ní otočil zády, kdyby mi za to stála.“
Caillen se mu chystal skočit po krku, když najednou jeho komunikátor zabzučel. Chtěl ho ignorovat, aby mohl Chaydena pořádně praštit. Dokud si nevšiml čísla.
Byl to Darling.
Část z něj byla vzteklá, že mu Darling o otci lhal, ale druhá byla stále věrná jeho příteli bez ohledu na naštvanost. Tak si vložil přístroj do ucha a aktivoval ho. „Tady Dagan.“
„Hej, dreyi. Máme tu maličký problém.“
Jeho koule se scvrkly. Jaká katastrofa ho čeká teď? „Liga zná naši polohu?“
„Ne,“ Darlingův tón byl zcela suchý. „To by bylo pravděpodobně lepší.“
Hrůza se do něj zakousla. „Co tedy?“
„Zatímco se tvůj otec chystal svolat tiskovou konferenci, Desideriina matka využila toho rozptýlení a unikla z mé péče.“
Caillen se zamračil, když se snažil pochopit, co Darling říkal. „Můj otec je mrtvý.“
Darling se ostře nadechl. „Um… Ne tak úplně.“
„Co znamená „ne tak úplně mrtvý“ Darlingu?“
„Nenaštvi se. To je ten důvod, proč jsem poslal Hauka, místo toho, abych přišel sám. Chtěli jsme, aby se zrádce sám odhalil. Tak jsem přesvědčil vaše rodiče, aby předstírali, že jsou mrtví dost dlouho na to, aby se zrádci objevili. Záběry jejich údajných vražd zfalšoval Syn. Všechno to byla digitální animace.“
Nazval by ho lhářem, kdyby přesně nevěděl, jak schopný byl Syn s počítačem. Neexistovalo tu nic, co by ten chlap nedokázal udělat.
Darling si odkašlal a pak pokračoval. „Oba jsem přesvědčil, že dokud si jejich nepřátelé budou myslet, že jsou mrtví, vy dva přežijete dost dlouho na to, abychom zjistili, kdo je za tím vším. Její matka se podřídila dřív, než tvůj otec, mimochodem. Řekla, že velmi ráda otestuje bojovnost své dcery, i když to znamená, že ji předhodí vlkům. Tvého tátu jsem musel hodně přesvědčovat. Poslední věcí, kterou chtěl, bylo vidět vás dva lovené nebo zraněné.“
Jo, to znělo jako jeho otec.
„Oba dva byli se mnou, celou tu dobu. Nicméně, na tvého otce jsem musel být tvrdý, aby zůstal skrytý a v bezpečí, zatímco jsi byl pod palbou. Věř mi, že to rozhodně nebyla maličkost. Ten muž je šíleně zlý, když přijde na tebe.“
Caillen se podíval na Hauka. „Ty jsi věděl, že je můj otec naživu?“
Hauk se skutečně začervenal.
K čertu s nimi za to všechno. „Lhal jsi mi?“
Darling podrážděně vzdychl. „Teď se o tom nebudeme dohadovat. Není to důležité.“
Sakra, není?
„Na co je třeba se zaměřit je to, že jsme dosáhli našeho cíle,“ pokračoval Darling. Dobrou věcí bylo, že ten parchant teď nebyl v jeho blízkosti, jinak by na věčnost kulhal. „Zrádci se sami odhalili. Problém je, že se tvůj otec dozvěděl o vraždě tvého strýce…“
„Není to moje vina. Nevěděl jsem, že má zakázané zprávy,“ řekl Maris mezi Darlingovými slovy.
Darling ho ve vteřině utišil, než pokračoval. „Tvůj otec chtěl vyzvat tisk, aby očistil tvé jméno, než tě někdo zabije za něco, cos neudělal. Zatímco jsem ho zamykal v jeho pokoji, Desideriina matka utekla na vlastní pěst. Chtěla krev své sestry a neteře za tuhle zradu a nezastaví se, dokud ji nebude mít.“
Caillenova starost o bezpečnost jeho otce vysoce převážila hněv a podráždění, které cítil z jejich podvodu. Známý válečný klid ho naplnil. „Kde je můj otec?“
„Nykyrianův palác, obklopený ochrankou. Nemohl jsem vymyslet nic bezpečnějšího.“
Měl pravdu. Vzhledem k tomu, že tam byla Nykyrianova manželka a děti, tak to místo bylo bezpochyby tou nejbezpečnější budovou v celém vesmíru.
„A Desideriina matka?“
„V hangáru ukradla loď. Vzhledem k tomu, že odlétala, tak si bezpečnostní služba neuvědomila, že to podělali. Zjistili to až poté, co byla pryč. Naboural jsem její letový plán a míří rovnou na Exeteru, bezpochyby zabít svou sestru a neteř.“
Ach jo, tak to bylo špatné. A nepochyboval o tom, že Darlingovy spekulace jsou pravdivé. Sarra nebyla zrovna známá pro své klidné uvažování.
Šla po krvi.
Caillen zavrčel, když se mu myšlenky stále vracely k jediné pravdě. „Zabijí ji, jestli vyleze z úkrytu.“
„Ano, to ano.“
A kdyby to nebyla Desideriina matka, řekl by, že je dobře, že se jí zbaví. Takový druh hlouposti bylo potřeba vymazat z genofondu. Ale navzdory všemu, to byla Desideriina matka a on ji nemohl nechat zemřít.
„Kde jsi?“ Zeptal se Darlinga.
„Ve své stíhačce, letím pro ni. Doufám, že ji včas zastavím, než spáchá sebevraždu. Pokud ne, mám v plánu bojovat vedle jejího stupidního zadku.“
Nejsmutnější část z toho všeho? Věděl, že Darling se zařídí podle svých slov.

Což znamenalo, že všichni míří na šibenici.

1 komentář: