čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Kapitola 2



O tři týdny později…

Jak moc může setnutí hlavy bolet?
Z okna své žalostně malé, rozptýlené cely, do které se sotva vešla postel, umyvadlo a WC, hleděl Caillen přes dvůr na hemžící se lidi, na těžké elektronické ostří, které bylo nabité a naostřené, připravené na jeho popravu.
Jo, tohle ho určitě poznamená.
Neboj se, Cai. Za několik ještě víc žalostných minut budou tvoje problémy pryč.
Navždy.

Krk se mu chvěl z očekávání nadcházejícího úderu, který ukončí jeho život, který opravdu nebyl moc dobrý. Divnou věcí bylo, že i po vší té mizérii, kterou prožil, nebyl připravený na to, aby bylo po všem. Ani zdaleka ne.
Mohl jsem se něčím stát.
Ach, k čertu, koho se snaží oblbnout? Byl pašerákem třetí generace a měl problémy se závislostí v hraní, o kterých jeho rodina neměla ani ponětí…
Jo? A co? Stále byl zatraceně tím nejlepším pilotem ve všech United Systems. Neexistovalo nic, s čím by nemohl vzlétnout a nikdo ho nemohl přechytračit, když byl u kormidla.
Nikdy neminul cíl. Nikdy.
Na tom teď nezáleží. Ne, když stál tváří v tvář smrti.
Jaká to cesta pro odchod bojovníka…
Zapomněl na své poslední jídlo, protože jediné co opravdu chtěl, předtím než ho odvedou, byl dobrý sex. Naposledy do toho praštit, než všechno skončí.
Zlověstně se rozesmál, když si vzpomněl na výraz šoku ve tváři dozorce, když se ho ptal na jeho poslední přání.
„Která z tvých dcer je nejvíce nadržená?“
Odpovědí bylo to, že mu hlavou třísknul o zeď. Ne že by neudělal to samé, nebo ještě lépe řečeno něco horšího, když by se ho někdo zeptal na to samé ohledně jeho sester. Ale…
Vždy byl osinou v prdeli pro ty, které nenáviděl a to byl v podstatě každý, kdo vlastnil jakýkoliv druh politické moci.
Jo, jasně, tohle taky skončí.
Povzdechl si, když se díval skrz malé otevřené okno, zakryté mřížemi, zatímco sledoval vojáky, jak pobíhají jako splašená kuřata a na poslední chvíli dodělávají přípravy. Část v něm se bála umírání. Jo, dobře, hodně se bál umírání. Ve skrytu duše si vždy přál, aby zemřel, až bude opravdu starý a bude spát.
Ale prakticky řečeno, jeho druhou, chladnější možností by byla brutální smrt, při které by sebou stáhl tolik nepřátel, kolik by jen mohl.
Alespoň nezemřeš sám ve škarpě.
Trhl sebou při vzpomínce, na kterou se vždy snažil nemyslet. I kdyby žil tisíc let, nikdy nezapomene na to, jak sledoval svého otce umírat o samotě, jako kdyby nebyl ničím jiným než odpadem. Ve všech odporných scénářích, které jeho mysl v průběhu let vykouzlila ohledně jeho smrti, tenhle způsob nikdy nezvažoval.
I teď slyšel sestřin zoufalý hlas. „Cai, jsem v sektoru Garvon a utíkám před vojáky. Můžeš mi pomoc?“
Kasem zapomněla dodat, že převáží prillion, antibiotika tak silná, že byla každou vládou zakázána, následkem čehož vlády přijímaly úplatky od lékařských komunit, které se obávaly, že vláda využije tenhle vroubek k tomu, aby jim snížila jejich zisky. Ale pro pašeráky, jakými byl on a jeho sestra, to byly špinavé prachy. Jedna taková zásilka a jste bohatí po celý příští rok. Ale pokud vás v určitém systému chytili, dostali jste trest smrti.
Garvon byl jedním z nich.
Ale i kdyby mu řekla, co měla na palubě v době, kdy mu volala, nic by to nezměnilo. Stále by převzal její místo nad oprátkou.
Nesobeckost stojí za hovno.
Přemýšlel nad tím, že se měl naučit nějaký pud sebezáchovy, ale na to bylo už tak deset minut pozdě. Ale nakonec, jeho sestry byly jeho světem a i když chtěl předstírat opak, nebyl by schopný žít, kdyby jednu z nich nechal zemřít.
Dokonce, i když šlo o Kasenin podrážděný zadek.
Podíval se na časoměřič a cítil se špatně. Třicet minut a všechno skončí.
Třicet minut.
Vzpomněl si na doby v minulosti, kdy se mu to zdálo jako věčnost a teď…
Přál by si, aby měl tu sílu a mohl zastavit čas. Aby se mohl teleportovat pryč a mohl znovu spatřit svou krysami zamořenou krčmu. Chtěl spatřit svou sestru Shaharu, aby mu mohla říct, jaký je idiot.
No, alespoň už se nebude muset dívat na ty jednotvárné odřené zdi a ten ohavný, nechutný záchod.
Oh chlapci, moji věřitelé budou naštvaní. Pořád za svou loď, která byla zabavena po jeho zatčení na Garvonsu, dluží dva roky plateb. A na rovinu, byla to houževnatá sračka, která stále nesla značky od střel na obou zadních stabilizátorech od jeho posledního útěku před úřady.
Znovu vzdychl.
Jeho přátelé a rodina se snažili domluvit odklad popravy. Ale guvernér Garvonu byl skálopevně přesvědčen, že z něj udělají exemplární příklad.
„To naučí jakéhokoliv cizince, že nemá cestovat skrz naše území a neposlouchat zákony. Možná jsme jen malým systémem, ale jsme velmi netolerantní.“
Caillen zavrtěl hlavou, když guvernér zrovna opakoval tato slova, na která byl zjevně pyšný, jen pár metrů od jeho okna nové posádce, která ho obklopovala. Zkurvený idiot. Ať už měl guvernéra držet na vodítku jakýkoliv poradce, bylo zjevné, že byl neúspěšný.
Jedna z reportérek namířila svůj fotoaparát směrem ke Caillenovi, aby zachytila jeho výraz z guvernérových slov, zatímco je sledoval ze své cely.
Caillen jí fotoaparát vypl.
Guvernér rozhořčeně vyprskl, aby dal Caillenovi najevo, že svým tichým vzdorem mu jde na nervy. Což byla guvernérova obrovská chyba. Jako kdyby pokoušel divokou šelmu a ta malá potvora se v něm nakopla na plné obrátky.
Nikdy mě nenechej vidět tvé slabiny.
Caillen se na něj zlomyslně ušklíbl, nemohl odolat touze, která se v něm vzdouvala, a proto vykřikl. „Nemusíte se bát mých přátel na vysokých místech, guvernére. Jsou to ti nejnižší, kteří prolezou kanalizaci, aby vás připravili o krk. Víš, můj bratr je vrah, kterému bude ctí přijít za tebou a dalšími podlézavými idioty, zatímco budete spát. Sentella navždy! Vyčistíme vaše vrozené bahno jednou pro vždy.“
Zmínka o vrazích, toulavé společnosti plné fantomů, kteří napadají zkorumpované vlády, které jsou pod vedením Ligy a jejích zabijáků, přiměla média šílet a guvernér se porozhlédl, jako by se už teď pokoušel najít svého vraha v davu. Jako kdyby snad jednoho byl schopen poznat. To byla krásná věc na Caillenových přátelích. V době, kdy jste viděli, jak se přibližují, se vaše hlava už kutálela po podlaze.
Ale i kdyby Caillen rád předstíral opak, věděl, že dnes mu jeho přátelé nemůžou pomoci. Když už se dostal až sem, nebylo úniku.
Jsem mrtvý. Úplně. Naprosto…
Bolestivě.
Dvacet minut a čas stále běží…
Měl by se s tím smířit. Bylo to tak, jak to je a on v tom je dobrovolně.
„Je mi to moc líto, Cai.“ Slyšel Kasen, jak se slzami v očích šeptá tato slova při své poslední návštěvě.
Ani tak z poloviny líto, jako je to mě.
Darling mu vždy říkal, že jeho sestry pro něj budou smrtí. Ten malý prevít měl pravdu.
No. Lepší ty, než ona. Víš to.
Jo, ale zjistil, že to ho teď opravdu neuklidňuje.
Měl jsem ji utopit, když zničila moji oblíbenou hračku ve tvaru stíhačky, když jsem byl dítě.
Byla to jediná hračka, kterou kdy měl a ona ji v záchvatu vzteku rozdupala na kousky, protože na ni
vyplázl jazyk.
To je v pořádku, Cai. Uklidni se. Musel si už čelit horším věcem.
Jo, ale při žádné z nich nezemřel.
Tak to bylo a on začínal být unavený z toho, jak mu jeho vlastní mozek nadává za věci, které nemohl změnit.
Dodržel slib, který dal svému otci. Kasen byla v bezpečí.
On, ne až tak úplně.
Sklouzl po zdi, u které se krčil, do malého prostoru mezi zdí a lůžkem a praštil hlavou o zeď, vítajíc rozptylující bolest. Proč jen ti parchanti nepřijdou dřív a už ho konečně nezabijí? Čekání na tom bylo nejhorší. Nebylo pochyb o tom, že to byl jejich záměr. Udělat to co nejvíc mizerným.
Zavřel oči a promnul si rukama tvář. Alespoň, že nenechá Shaharu v žádné prekérní situaci. Teď, když byla vdaná, měla někoho, kdo ji bude chránit a postará se o ni. Což byla další věc, která ho přiměla být opravdu naštvaným na Kasen. K tomu co udělala, neměla žádný důvod. Ano, peníze
byly skvělé. Ale nestálo to za život, hlavně proto, že nebyli v úzkých. Ne tak, jako v minulosti. Jejich zrůdně bohatý švagr by jí peníze okamžitě a rád dal, kdyby jen Syna požádala.
Stupidní debilní idiot.
Sobecká-
„Jsi připravený, trestanče?“
Spustil ruce, otevřel oči a uviděl před svou celou dozorce se šesti strážemi. Byl polichocený tím, že si mysleli, že s ním budou až takové problémy. A jeho duše byla ochotná jim věnovat boj a ještě něco navíc. Nicméně, umístili na něj neuro inhibitor, který mu bránil, aby dělal cokoliv jiného, než na ně jen zíral. Pokud by se pokusil zaútočit, inhibitor by se mu zakousl do těla a zaplavil ho takovou bolestí, že by se mu svaly zaškubaly a upadl by přímo na podlahu.
A nejhůř ze všeho, přinutilo by ho to pochcat si kalhoty.
A on jim takové zadostiučinění nikdy nedaruje, ne dokud nebude mrtvý a už nebude moc ovládat svůj močový měchýř.
Koneckonců, je Dagan a Daganové, bez ohledu na to, v jaké jsou chudobě nebo situaci, jsou hrdí.
Neukazuj svým nepřátelům žádný strach. Pouze pohrdání. Nikdy nedovol, aby na tebe někdo shlížel jako na spodinu. Jsi stejně dobrý, jako kdokoliv z nich. Je mi jedno, kým oni jsou. Ty jsi lepší. V našem světě, jsou Daganové královští a ty můj synu, jsi princ.
Jeho otec ho dobře vycvičil a on si ta slova stále připomínal, když jim čelil.
Aktivovali elektromagnety na jeho poutech, což způsobilo, že se jeho ruce uzamkly k sobě za jeho zády. Stráže snížily silové pole, které ho drželo uvnitř cely.
Caillen ohrnul ret, když se na ně podíval. „Mohli jste počkat, než se postavím, kluci. Teď je to trochu těžké.“
Dozorce mu oplatil samolibý pohled. „Počkáme.“
Odfrkl si. Skutečně se ho tak bojí, že se nemůže postavit, aniž by se začali potit?
Wow, Cai, dokonce i na takového tvrďáka, jako je vrah Nykyrian, by to udělalo dojem.
Ale přeci jen, měli dobrý důvod se bát. Kdyby nebylo inhibitoru, už by byl svobodný a oni všichni by krváceli nebo byli mrtví.
Ale dnes ne.
Caillen se opřel zády o zeď a vrtěl rameny, dokud se nevysoukal na nohy. Stráže přistoupily s trojitou smyčkou připojenou na nabitou tyč, kterou mu dali kolem krku, aby ho mohli táhnout dopředu a udrželi ho dva metry od nich.
Zasmál se jejich strachu. „Pitomý zmrdi.“
Utáhli mu smyčku kolem krku, dokud se nerozkašlal z nedostatku kyslíku.
„Opatrně chlapi. Nechceme ho zabít tady.“
Dozorce to tak možná mohl cítit, ale pohled na tváře strážných jasně říkal „Byli bychom více než šťastní, kdybychom ho poslali na smrt o patnáct minut dříve.“
Caillen zasípal a rozkašlal se, když ho táhli nevýraznou chodbou ven do společnosti, kde diváci, hodnostáři a lidi od novin čekali, až zahlédnou legendárního pašeráka, který až dosud byl více mýtem, než skutečností. Reportéři na tomhle vydělají hotové jmění.
Ironické, opravdu. Každou minutu svého života musel bojovat, aby dal dohromady peníze jen na několik účtů, ale na jeho smrti nějaký kretén vydělá na nájem na několik měsíců.
Měl jsem přijmout nabídku na to, že to udělají v tichosti.
Protože právě teď, když se blížil ke stupínku a viděl lesknoucí se čepel, se jeho panika vážně nastartovala a…
Ignoruj to.
Jak? Podívej se kolem sebe, ty blbče. Jdeš na smrt. A je tady přinejmenším sto lidí, kteří přišli jako svědci a mají z toho škodolibou radost. K čertu s nimi se všemi a k čertu s jejich sadistickou zábavou.
Nemysli na to.
Což bylo těžké, protože byl donucen si pokleknout pod deset stop dlouhé ostří, které s kovovou krvežíznivostí zářilo nad jeho hlavou.
Ty to zvládneš…
Nechci zemřít. Opravdu ne. Mám plány. No, vlastně nemám, ale můžu si nějaké udělat. Nějaké, které nebudou zahrnovat moji hlavu padající do plastového kbelíku, který dodnes nese skvrny od poslední popravy.
Sevřel pevně zuby, aby neprosil o svůj život. Nechtěl, aby z toho měli radost.
„Nějaká poslední slova?“
Caillen se podíval na dozorce. „Jo… Uvidíme se v pekle.“
Potom se podíval na skupinku tří žen, které byly mladé a chichotaly se, zatímco stály v části pro hodnostáře. Jedna z nich byla až nápadně podobná dozorci. „A pro záznam… tvoje dcera má sexy zadek.“
Vzrušeně vykřikla.
Dozorce zrudl vzteky.
Strážce mu znovu utáhl smyčku, čímž přiškrtil zbytek jeho slov.
Caillenovi zšednul pohled, když mu bzučelo v uších.
Jo jasně, mnohem lepší, když mě uškrtí k smrti.
Ale lepší to nebylo.
Donutili ho pokleknout a položit hlavu na špalek, který byl navržen tak, aby tam pro krk bylo vykrojené místo, na které dopadalo ostří. Přesto, stále se dusil, protože stráže odmítli uvolnit smyčku. Slyšel něco hlasitého, možná křik, ale nemohl říct, co to bylo, nebo odkud to přichází.
Byl téměř u konce.
Jen pár vteřin.
Nech to být.
Uklidni se.
Na to byl příliš velký bojovník. Upnul se na každý nový nádech, lapajíc po dechu z bolesti z nádechů. Ale boj byl k ničemu, když zaslechl hlasitý, drncající zvuk.

Nakonec si ho temnota přitáhla k sobě.

1 komentář: