čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Kapitola 3



Caillena se vzbudil s příšernou bolestí pulzující kolem jeho krku a jednou ještě horší v hlavě. Mhm, byl v pekle. Musel tam být, jinak by ta bolest nebyla tak příšerná.
„Probere se?“
Nerozeznal ten starostlivý hlas, který patřil postaršímu muži. Někdo mu zvídavě rozevřel víčka a hrubě mu do nich posvítil světlem, což způsobilo, že ho ještě více rozbolela hlava. Se zaúpěním sebou trhl a odvrátil hlavu.
Doktor mu otočil hlavu jemně zpět a držel ji na místě, aby mohl pokračovat ve zkoumání jeho zorniček. Ještě že měl spoutané ruce, jinak by ten muž ležel v kaluži krve a to protivné světlo by mu svítilo do míst, o kterých bůh ani nezamýšlel, že by se do nich něco dalo strčit.
„Je při vědomí.“ Doktor ztišil hlas, když se vzdaloval od jeho postele a dal tím Caillenovi oddech od toho krutého světla.
„Víš, kdo jsi, synku?“

Olízl si rty a pročistil hrdlo odkašláním, než mu odpověděl.
„Caillen Dagan.“ Nebo jím alespoň byl, než mu setnuli hlavu. To snad strážci pekla nevědí, koho jim poslali?
„Kolik prstů ti ukazuju?“
Caillen musel několikrát zamrkat, než konečně dokázal zaostřit. Alespoň doufal, že dobře vidí… Pokud totiž ne, tak ten muž naproti němu musel být opravdu populární mezi ženami.
„Tři.“
Doktor se posunul doprava a lehce se sklonil. „Je vzhůru a vnímá. Ale je stále slabý z dušení a následné resuscitace.“
Resuscitace?! Po stětí hlavy? Co mu to sakra provedli? A proč ho vlastně přivedli zpět? Aby ho víc mučili?
Sakra, co teď budu dělat?
Ah, počkejte, toho mohl vyjmenovat opravdu hodně. Šlo o to, co se mu chystají udělat hned teď.
Caillen se zamračil, když starší muž vystoupil ze stínu k jeho posteli. Hladce oholený a dobře učesaný, měl jemné rysy a jasné, modré oči. Obklopovala ho aura vytříbeného chování, které pravděpodobně vycházelo z jeho DNA. Jo, byl to určitě šlechtic. Jeden z těch nejvyšších. Proč by někdo tak vysoce postavený trávil svůj čas společně s kusem odsouzené špíny?
Muži se zachvěly rty a jeho oči se zamlžily.
To Caillena zarazilo ze všeho nejvíce.
Byl ten muž rozzlobený, nebo rozrušený?
Do prdele, neříkejte mi, že jsem se vyspal s jeho ženou. Nebo ještě hůř, s jeho dcerou.
To byla další věc, kterou mu Darling předpověděl. Neboli, že Caillena jednoho dne zabije putování jeho penisu.
Byl to ten den?
„Pamatuješ si na mě?“ Zeptal se váhavě. „Alespoň trochu?“
Dlužil mu peníze? Caillen hledal ve své mysli, ale nemohl přijít na žádný čas nebo místo, kdy toho muže viděl. „Uh…ne. Měl bych?“
Rty starého muže se zachvěly, když vzal Caillena za ruku, která byla připoutaná pouty k železné posteli, a držel ji ve své chladné dlani.
Zcela popletený, Caillen vytrhl ruku z jeho sevření a zaťal ji v pěst. Ale kvůli poutům ji nemohl dále posunout.
„Ty jsi můj syn, Radek. Copak si nevzpomínáš?“
Oh jasně. Ten muž byl sjetý. Musel se nadýchat nějakého vážně závažného kouře, pro tuhle lež. „Jsem Caillen Dagan. Můj otec byl pašerák.“
„Ne.“
Nebylo pochyb o tom, že jeho obranný tón je prostoupený hněvem. „Jsi Kaden Radek Aluzahn de Orczy,“ řekl a opatrně vyjmenovával každé jméno, jako by se snažil, aby to na Caillena co nejvíc zapůsobilo. „A jsi můj syn. Byl jsi jen batole, když tě unesli. Zaplatil jsem výkupné, které požadovali. Všechno. Splnil jsem veškeré požadavky, které měli, ale nikdy tě nevrátili. Moje ochranka předpokládala, že tě zabili. I tak jsem neúnavně hledal jakékoliv znamení o tvé existenci. Nikdy jsem nic nenašel. Ani jedinou stopu…až do teď.“
Bezradný, se Caillen obrátil k lékaři. „To je pěkná blbost.“
Lékař zavrtěl hlavou. „Jste šťastným mužem. Když vězeňský personál zaznamenal vaši DNA, aby zkontroloval všechny nevyřešené zločiny, vyskočil na ně starý únos a vaše DNA se shodovala s DNA z dětských vlásků. Jste opravdu jeho ztraceným synem.“
Ne, ne, ne, ne, ne.
„Přijel jsem hned, jak mi oznámili, že tě našli,“ vložil se do toho ten člověk.
Lékař před ním sklonil hlavu s respektem, než pokračoval.
„Jeho Veličenstvo dorazilo těsně před tím, než vydali rozkaz k setnutí vaší hlavy. Jen jediná vteřina a mohlo být příliš pozdě.“
Veličenstvo… Ten titul prostupoval mlhou v Caillenově mysli. Pokud ten chlap byl císař, a on byl jeho syn…
Tak by byl…
Ach, jo, jasně. Snažili se s ním vyjebat. Tohle je naprostá blbost.
„Já nejsem princ.“
To sakra není možné. Osud dnes nebyl tak znuděný.
Ne, tohle byla jen nějaká sračka, kterou se ho snažil napálit jeden z jeho přátel.
„Kdo tě k tomuhle navedl? Nykyrian nebo Darling?“
Lékař se zasmál. „Jste opravdu princ, Vaše Výsosti. Zkontroloval jsem vaší DNA s DNA vašeho otce a není o tom pochyb. Jste synem císaře Evžena. Jeho jediný syn.“
Caillenova mysl se zapotácela. Možná, že toho muže nepoznával, ale jméno Reginahn Evžen Tyralehn de Orczy moc dobře znal. Císař Garvonu a Exeteru, jeho jméno je synonymem pro moc a bohatství.
Bylo to vůbec možné?
Ne. To není možné. Jeho sestry a rodiče mu vždy říkali, že jsou rodinou. Kdyby byl nalezenec, řekli by mu to? Vzhledem k tomu, jak chudí byli, proč by jeho otec přijímal další krk k…
„Ty jsi synem, o kterém jsem vždy snil. Jsem tak rád, že jsi součástí mé rodiny…“ Jeho otec tohle vždy říkal a ta slova mu teď dávala zcela nový význam. Celý život předpokládal, že jeho otec byl vděčný za další chromozom Y v jejich jinak zcela ženské rodině. Ale jestliže ho unesl…
„Riskoval jsem všechno, abych tě udržel naživu. Nedopusť, aby to bylo k ničemu. Ne po tom všem, čeho jsem se vzdal, abys mohl zůstat s námi.“ Tohle bylo to, o čem jeho otec mluvil, když mu říkal, že tomu jednoho dne porozumí? Byl tohle ten důvod, proč byl jeho otec vždy tak neústupný ohledně toho, aby nikdy neprozradil svou DNA? Proč byl jeho otec tak zatraceně paranoidní ve všem? Když přišlo na spiknutí, tak byl ten muž kreativní, jako kdyby byl psychopat.
Ale pokud věděl, kdo Caillen doopravdy je…
Všechno to dávalo smysl.
Caillen nemohl dýchat, když na něj dopadla realita.
Do prdele. Jsem princ.
No není to protivné? Celý svůj život se plazil pro jediný kredit a přitom byl příbuzný jednoho z nejbohatších mužů ve všech Devíti Systémech.
Jasně, takové je moje štěstí.
Císař ho vzal znovu za ruku. „Nevzpomínáš si na cokoliv z tvého života, než si byl unesen?“
„Ne. Promiňte. Jste si jisti, že máte tu správnou osobu?“
Pustil Caillenovu ruku a vytáhl peněženku. Vytáhl z ní obrázek a stisknutím ho zapnul. Byla na něm krásná žena, v královských šatech držící malého chlapečka, který se sám nezvládl ani posadit. Usmívala se a mávala dětskou ručičkou. „Radku… řekni: Ahoj tati.“
Caillen seděl jako v transu z toho, jak moc mu ta žena byla podobná. Měli stejnou barvu kůže, stejné oči, stejný nos, rty. Stejně tmavé vlasy….
Což bylo něco, co nikdy s nikým z rodiny nesdílel. Jeho otec mu řekl, že je podobný jeho pradědečkovi, který zemřel ještě před jeho narozením.
Teď věděl, že to byla velká lež. Viděl tvář své skutečné matky a nemohl to popírat.
Byla to jeho matka.
A s tím se mu zjevila zapomenutá vzpomínka na jeho sestru Kasen, která na něj křičela, když byli děti a on ji rozzlobil.
Křičela, že byl nalezený na opuštěné skládce. Kvůli tomu dostala ten nejhorší výprask za celé její dětství. On to bral jako typické sourozenecké poštuchování a myslel si, že jeho rodiče jsou přehnaně vystresovaní.
Ale jestli byl opravdu nalezený někde na skládce, tak by to vysvětlovalo, proč se otec tak rozzuřil z jejích slov.
Bylo to divné, stejně jako spousta věcí, které mu v průběhu let nedávaly smysl…
Do prdele…
Já jsem z královské rodiny.
Omráčený novou realitou, se podíval na svého skutečného otce, se kterým se nikdy nesetkal a přemýšlel o zbytku své rodiny.
„To je moje matka?“
Jeho otec přikývl, když mu smutkem potemněly oči. Bylo zřejmé, že i po tak dlouhé době ho ty události stále bolí.
„Zemřela, když se snažila odehnat tvé únosce. Našel jsem ji v dětském pokoji a…“ Pevně zavřel oči jako by se snažil vymazat svou paměť. „Přišel jsem ten den o všechno, na čem mi záleželo. Tím vážně myslím všechno. K čemu je mi dobré vládnout světu, když ani nemůžu ochránit ty, které miluju?“
Caillen znovu věnoval svou pozornost obrázku své usmívající se matky, kterou nikdy nepoznal - byl jen malé dítě, když zemřela jeho adoptivní matka. I když s ní bydlel, sotva si ji pamatoval a už vůbec neměl žádnou vzpomínku na ženu, která zemřela, aby ho ochránila. Nevěděl, který z těchto scénářů ho zarmoutil víc.
Jeho otec zamrkal své slzy zpátky do očí a těžce polkl. „Miloval jsem tvou matku, Radku. Měla nádhernou duši. A já se nikdy znovu neoženil. Žádná žena nebyla jako ona a já nechtěl zahanbit její památku tím, že se ožením s někým jiným, i když to byla moje povinnost. Povinnost krále. Nemohl jsem, když pro tebe položila svůj život.“ Zavřel peněženku a přiložil si ji k srdci. „Přála by si prožít tento okamžik. Chtěla by tě vidět. Tak moc mi ji připomínáš, že je to, jako kdybych vás měl oba dva zpátky. Nemůžu uvěřit tomu, že jsem tě konečně našel po všech těch letech.“
Co by měl říct?
Díky?
Jo, jasně, to je hloupé. Poprvé v životě ho slova zklamala.
Bylo to tak neskutečné. Takové věci se nestávaly lidem, jako je on. Kopnutí do rozkroku. Trest odnětí svobody. Klienti, kteří vás prodají úřadům. Výběrčí, snažící se vás zastřelit na ulici… to bylo to, co se stávalo pašerákům třetí generace. Nevzbudili se po exekuci s tím, že jsou princové. To se prostě nestávalo.
Caillen se snažil dosáhnout na peněženku s fotografií a proklínal při tom své svázané ruce. „Proč jsem spoutaný?“
Lékař mu vyšel vstříc, aby ho osvobodil. „Je mi to líto, Vaše Výsosti. Bylo to jen preventivní opatření. Nechtěli jsme, abyste se probudil a ublížil si.“
Dobře…víc pravděpodobné bylo, že se báli, že se vzbudí a zaútočí na ně.
Jakmile měl uvolněné paže, si Caillen promnul zápěstí a zadíval se na svého otce.
„Není to žádný zatraceně divný vtip, nebo žert, který na mě připravil jeden z mých přátel, že ne?“
V postoji a pohledu jeho otce nebyla žádná falešná upřímnost.
„Nikdy bych nevtipkoval o něčem, jako je tohle.“
Ne, usoudil, že ne. Přesto, bylo to těžké přijmout. Všechno, co si myslel, že o sobě ví, bylo teď zpochybněno. Bylo to zvláštní, ztratit takový pocit. Všichni, kterým kdy věřil, mu lhali.
Jeho rodiče. Jeho sestry.
Nebyl tím, za koho se považoval. Všechno, co mu bylo řečeno o jeho rodině a minulosti, byla lež…
Všechno.
Ale kdyby nebylo téhle pošahané události, na kterou si nemohl vzpomenout, bylo by jeho dětství úplně odlišné. On by byl úplně jiný. Nebyla by tady žádná chudoba. Žádné schovávání. Neměl by žádné ze svých traumat z dospívání. Nebyly by tu jeho sestry, které mu pomáhaly…
Bylo ohromující uvažovat o tom, že je teď někým jiným.
Někým, koho neznal.
Mám otce…
Caillen pohlédl na lékaře, než se vrátil pohledem na svého otce. „Takže, co tohle všechno přesně znamená?“
Jeho otec se usmál. „To znamená, že je před tebou zcela nový svět, hochu. Nakonec budeš žít život, pro který ses narodil.“
Caillen si nebyl jistý tím, že je to dobrá věc. V jeho zkušenostech, změna přicházela jako chlupatý posel, který ho obvykle postříkal svými kecy. Zřídkakdy to byla změna k lepšímu.
Ale aspoň nebyl mrtvý.
Zatím.
Ale podle doktora stačila vteřina navíc a byl by.
Jsem princ. Tahle skutečnost mu pořád kroužila v hlavě.
Myslel sis, že jsi měl dříve nepřátele? Kámo, ty jsi ještě neviděl pořádné nepřátele.
Tenhle druh peněz dělá z lidí hlupáky. A hlavně, dělá z lidí zlá stvoření. Rozzlobené. Žárlivé a kruté.
Každý si radši bral, než aby vydělával. A když nemohli brát, tak jen chrlili jed a nepřátelství.
Jo, byl definitivně prokletý a věci se stanou ošklivými.

Rychle.

1 komentář: