čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Kapitola 4



O dva měsíce později…

„Posaďte se na té židli rovně.“
Kolik si myslí, že mi je?
Pět?
Caillen musel zaskřípat zuby, aby se neohradil a splnil pokyny.
Trochu nepřátelsky, přesto povolně poslouchal, protože to slíbil otci. Ale bylo těžké sedět rovně, když jediné, co jste chtěli opravdu udělat, bylo dát tomu pompéznímu zadku před vámi klystýr. Cítil, jak se topí v devíti milionech vrstev těžkých látek.
Upřímně řečeno, jak mohl mít jakýkoliv šlechtic nějaký tuk, když to oblečení na jejich těle bylo tak strašně těžké? Kolik toho museli sežrat, aby přibrali na váze? Zapomeňte na posilovnu, on se cítil, jako kdyby na řetězech tahal tunu.

A přes tu všechnu tíhu jeho oblečení v něm nebylo nic, co by mohlo něco nechat vybouchnout. Takže nedokázal pochopit to tahání kolem. Tohle? Tohle bylo směšné. Promnul si krk, který mu objímal vysoký, naškrobený límec.
Alespoň máš stále svou hlavu.
Jo, ale to mu teď nepřišlo tak přitažlivé, jako před několika měsíci. Podíval se na své dva nejlepší přátele, kteří sledovali jeho, i jeho kulturního poradce s tvářemi naprosto bez výrazu, přesto se jejich výraz neshodoval s pobaveným leskem v jejich zrádných očích. Ti malí bastardi si užívali každou minutu jeho utrpení.
Užijte si to, kreténi. Moje pomsta přijde. A budete krvácet.
Ale v skrytu duše znal pravdu. Nikdy jim neublíží. Jen si představoval jejich zaškrcení. Kvůli němu toho tolik zažili, že by se k nim nikdy nemohl otočit zády.
Štíhlý s tmavě rudými vlasy, Darling Cruel byl přesně tak rezervovaný a královský, jak by správný monarcha měl být, což dávalo smysl, protože patřil mezi jednu z nejstarších šlechtických rodin. Oblečený do dokonale padnoucího černého obleku, který byl zdobený bílou barvou. Přes sebe měl přehozený vlnící se černý reprezentativní plášť. Jako syn královského guvernéra a samotný princ, byl zvyklý na sračky, jako je tato. Přesto přes veškeré Darlingovo vystupování, Caillen znal pravdu o jeho chování odpadlíka - o jeho rebelské stránce, ze které by ho nikdo nepodezříval. Darling měl vlasy až po ramena, stažené na jednu stranu obličeje, čímž schovával ošklivou jizvu, o které Darling nikdy nemluvil. Caillen byl jedním z mála lidí, kteří věděli, jak k ní přišel.
S perfektními neposkvrněnými rysy, na které by byla pyšná každá žena, Maris Sulle byl mnohem víc, než jen nádherný. Svoje dlouhé černé vlasy měl stažené dozadu, spletené stříbrnými korálky. Měl na sobě zářivě oranžovo-žlutou róbu, která se táhla až k zemi a dělala půvabný nepořádek kolem jeho červených bot. Očividně se Maris neznepokojoval potřebou pohybu, protože v jeho extravagantním životě nikdy nepotřeboval běhat. Spíš se narodil pro to, aby ostatní běhali pro něj.
Maris byl Darlingův přítel již od dětství. Caillen Marise poprvé potkal asi před deseti lety a od začátku ho nenáviděl, protože zkažená arogance krvácela z každého gesta, které udělal a z každého kusu drahého materiálu, který měl na sobě. Ale Maris byl jako Gondarionský pavouk - držel se jich, dokud se nenaučili vážit si jeho podivné krásy, spolu s jeho svérázným smyslem pro humor a jeho unikátně zkresleným pohledem na svět. Nyní si Caillen cenil jeho přátelství stejně, jako si cenil
přátelství s Darlingem.
Ti dva byli v jasném kontrastu s kamennou tváří a fádním oblečením jeho kulturního poradce Bogimira, který se na něj mračil s očividným pohrdáním. Ten muž si o něm moc nemyslel a Caillenovi to nevadilo. Taky si o Boggim moc nemyslel.
Bogimir si odkašlal. Ten zvuk už opravdu začal Caillenovi rozdupávat poslední nervy v jeho mozku.
„Věnujete mi pozornost, Vaše Výsosti?“
Caillen se dlouze, zlostně nadechl. „Jasně, jasně Boggi.“
Byla jeho mravní povinnost, aby používal tuhle přezdívku, protože věděl, že z ní Bogimir šílí. „Jsem tady.“
Bogimir zúžil ten svůj maličký korálkovitý pohled na Caillena, čímž u Caillena rozpálil touhu vrazit nohu na jedno velmi nepříjemné místo na Boggieho těle.
„Chtěl jste říct: Ano, věnuji.“
Caillen zaskřípal zuby, než opravil svá slova. „Ano, věnuji.“
Debile.
Boggi ukázal na stůl. „Teď se napijte svého vína.“
Jeho biceps křičel proti váze jeho šatů a jeho žluč prosila, aby ten obsah poháru raději vylil do pohrdavé tváře Boggiho, zatímco Caillen sahal po poháru a zvedal ho.
V tom okamžiku Boggie začal svůj rozrušený tanec, který by se hodil pouze v případě, že byste na boso chodili po rozžhaveném uhlí, nebo se snažili rozdupat hnízdo hadů.
„Ne, ne, ne. Pohár se správně drží takhle.“ Vytrhl ho z Caillenovy ruky, aby ukázal správné držení.
Caillen protočil oči v sloup. To je zatraceně ubohé, když si ani nemůže v klidu něco vypít. Co je to sakra s těmi lidmi? Opravdu by se něco změnilo, kdyby zvedl ten zatracený pohár a napil se z něj? Tohle bylo opravdu to jediné, o co si dělali starosti v jejich bezcenných, nadměrně privilegovaných a
nadměrně zhýčkaných životech?
Boggi mu podával pohár a mračil se na něj. „Zkuste to znovu.“
Caillen zkřivil rty. „Ach, kašlat na tyhle sračky.“
Vytáhl z pod róby svůj blaster a vystřelil na pohár. Smál se, když poodešel od stolu, aby pohár mohl trefit ještě třikrát. Při poslední ráně se rozbil a jeho kousky se rozlétly po celé podlaze. Největší kousek přistál u Boggiho nohou.
Teď to konečně byla zábava.
Ale Boggi si to nemyslel. Odfrkl si a nafoukl se, než se rozběhl ke dveřím, bezpochyby žalovat, jako to dělaly Caillenovy sestry, když byli děti.
Cokoliv. Se třemi staršími sestrami, byl Caillen zvyklý dostávat vynadáno. A upřímně řečeno, jeho otec byl amatér v porovnání s jeho sestrami.
Z Darlinga nevyletěl ani hlásek, dokud nezůstali s Marisem sami. Jakmile byla místnost čistá, Maris vyprskl smíchy. „Ty jsi zlý až po to své bezcenné shnilé jádro.“
„To si piš.“ Caillen foukl na špičku svého blasteru, než se sklonil a vysoukal se z tlačícího oblečení, které z jeho těla s žuchnutím spadlo na podlahu. Nahý, až na černé kalhoty a boty, si vrátil zbraň do pouzdra a potom se setkal s Darlingovým pobaveným výrazem.
„Jste vy lidé normální? Opravdu? Příšerně truchlím pro dětství, které jste museli mít. Nedotýkej se toho. Nedělej tohle. Drž ten šálek takhle,“ řekl pronikavým, výsměšným hlasem, zatímco zkřivil svou ruku tak, že připomínala pracku s drápy. Potom zmírnil hlas do svého obvyklého barytonu. „Nikdy by mě nenapadlo, že budu vděčný za chudobu. Ale víte co? Lituju bohatý lidi. Nikdo z vás
neví, jak se žije.“
Darling se usmál. „To je taky důvod, proč běhám ven s lůzou, jako jsi ty.“
Maris na oba dva zavrtěl hlavou. „Tvůj otec v tomhle nebude shovívavý.“
Nechte to na Marisovi a on použije dívčí slovo, jako je shovívavý.
„Maris má pravdu, Cai. Máš pouze dva dny na to, abys to zvládl před uvedením do společnosti. Bože, pomoz nám všem, zvláště tobě.“ Darling si stáhl plášť a podal mu ho. „Věř mi, nemůžeš střílet na bezbranné poháry u jídelního stolu, kde budou nejvyšší císaři a guvernéři. To by mohlo způsobit
mezihvězdný incident.“
Caillen si odfrkl. „Neuvědomil jsem si, že pohár patří mezi chráněné druhy. Fajn. Můžu střílet po jiném nádobí, nebo je taky chráněné?“
Darling se znovu zasmál, ale nereagoval na jeho sarkasmus.
Caillen si shrnul rukávy pláště tak, že by ho Boggi nazval divochem… znovu. „To,“ řekl a ukázal na zdobenou místnost v paláci, která byla větší než jeho bývalý dům, „není můj styl. Já sem nepatřím a všichni to víme.“
Patřil do své lodi, patřil do postele se ženou, která radši udržovala jeho rytmus, než aby se starala o své vlasy.
Chtěl se na tohle místo vykašlat a jít domů tak moc, že tu touhu cítil na jazyku. Ale nebylo to tak jednoduché. Vlastně mel docela rád svého nově nalezeného otce. A ze všeho nejhorší bylo to, že tomu muži slíbil, že si to na rok vyzkouší, než bude přemýšlet o odchodu.
Proč jsem vybral zatraceně celý rok?
Stejně jako těch zatracených třicet minut v cele, se mu rok nezdál tak dlouhý. Teď se to táhlo donekonečna a on to nenáviděl. Sotva viděl svého otce, tak jediné o čem mluvili, bylo to, jak je nepřijatelné jeho chování.
Zkousni to, Cai. Upsal ses na tuhle misi.
A on to vydrží.
I kdyby ho to mělo zabít.

***

„Říkal jsem vám to, Sire. Je to zvíře, které sem nepatří. Uvědomuji si, že je to váš syn, ale upřímně, je třeba ho poslat zpátky do příkopu, který ho stvořil.“
Evžen zavrtěl hlavou nad Bogimirovým odsuzováním, zatímco sledoval monitor ve své kanceláři. Byl na něm Caillen, který se smál se svými přáteli, zatímco stál s rukou na rukojeti jeho zbraně, jako kdyby byl každým okamžikem připravený začít se bránit. Byl to arogantní postoj, který se hodil k uprchlému psanci. Ne k princovi.
Ale on byl princ…
A jeho práce je, aby si jeho syn uvědomil, jaký je jeho osud.
„On není žádné zvíře, rádce. A ty by sis měl uvědomit, že on je princem této říše, a proto si zaslouží uctivější tón, když o něm mluvíš.“
Zatímco Bogimir zbledl z toho, že překročil svou pozici, Evžen se stále díval na monitor, kde se Caillen hrdě a spokojeně usmíval nad tím, jaký nepořádek napáchal. On byl také pobavený tím, co jeho syn udělal. Bylo to hrubé, ale působivé.
„Připouštím, že má trochu drsné hrany…“
„Sire, prosím… On má způsoby rváče a mysl…“
„Je to můj syn.“ Syn, o kterém si dlouhá léta myslel, že je mrtvý. Mrtvý, protože on nedokázal udržet malého chlapce v bezpečí. Mít svého syna zpátky a živého…
Byl to požehnaný zázrak a to by se nemělo brát na lehkou váhu. Nestaral se o to, že jeho syn neví nic o aristokracii nebo diplomacii. Vlastně to nebyla až taková pravda.
„Caillen mluví třiceti osmi jazyky a většinou dialektů každého z nich. Plynule. Není to jen zkušenost, kterou se naučil pomocí instruktážních videí a učitelů. Zná jazyky a kulturu stejně, jako kdyby se v těch zemích narodil. Chápe jejich složitou politiku a zákony lépe, než já.“
Vrhl na Bogirima významný pohled. „Lépe, než většina kulturních poradců, které znám.“
A víc než to, Caillen uměl bojovat lépe, než vrchní velitel jeho elitních sil. První den kdy byl Caillen v paláci, našel dvanáct děr v jejich bezpečnostních systémech a ukázal jim, jak podpořit jejich obranu.
Jeho syn byl brilantní.
„Sire,…“
„Ne.“ Zvedl ruku, aby přerušil Bogirimova slova. „Budeš ho trénovat a budeš s ním zacházet jako s princem, kterým je. Už nechci slyšet žádné další argumenty.“
„Ano, Sire.“ S úklonem ho Borigimir opustil.
Evžen si povzdechl a obrátil se k mikrofonu na stole, kde předtím, než ho Bogimir přerušil, mluvil se svým bratrem.
„Slyšel jsi všechno?“
„Ano.“
„Co si o tom myslíš?“
Talian byl minutu potichu, aby zvážil svá slova, než promluvil.
„Chceš svou odpověď slyšet od tvého nejvyššího vojenského poradce, nebo od oddaného bratra?“
„Obojí.“
„Jako tvůj bratr s tebou úplně souhlasím. I když není diplomatický, tak je Caillen geniální na posuzování a řešení různých problémů - i když tím pohrdá. Nemohl by sis přát lepšího nástupce.“
„A jako můj poradce?“
„Je impulzivní a drzý a jeho sexuální libido je tak přehnané, že ho to nutí neustále se honit za čímkoliv, co má prsa. Jestli ho nepohlídáme, tak nejspíš budeme muset táhnout do války kvůli něčemu tak stupidnímu, jako je to, že se vyspal s něčí dcerou nebo manželkou, a když jde o něj, tak by to pravděpodobně zvládl i ve stejnou dobu. Má potenciál, ale myslím, že má Bogimir pravdu. Žil v kanálech příliš dlouho. Kdybychom ho našli dřív, mohl být zachráněný. Teď… nejenže nepatří do našeho světa, ale není na něj stavěný. Popravdě řečeno nemyslím si, že se mu tady vůbec chce být. Nech ho jít domů, Eve. Pro dobro nás všech.“
Evženovi se stáhl po těchto slovech hrudník, když ho dusil smutek. Nemohl snést pomyšlení, že Caillena znovu ztratí. Ano, ten muž je po okrajích hrubý, ale je zábavný a velmi inteligentní.
Je to můj syn.
Ale hlavně, on má v Caillena víru. Časem, nepochyboval o tom, že se jeho syn napraví. Přesto Evžen patřil svému lidu. Jeho první prioritou musela být jejich bezpečnost a dobré životní podmínky. Byla to těžká odpovědnost, kterou chtěl svému synovi předat. Ale pokud by Caillen odmítl…
Musím to zkusit.
Evžen se na monitoru setkal s pohledem svého bratra.
„Uvidíme, jak to zvládne na Arimandě.“
Talian si zhluboka povzdechl, jeho povzdech byl plný lítosti a znechucení, což napovídalo, že jeho bratr rozhodně není tak nadšený z představy, že je Caillen zpátky v jejich rodině.
„Takže mu raději vysvětlím další podrobnosti.“
„Proč?“
„Qillaqsové? Pamatuješ si na ně? Posílají celou eskortu. A s tím přijde katastrofa. Víš, jak se jejich ženy oblékají… nebo spíš neoblékají. Ať se stane cokoliv, musíme udržet Caillena daleko od nich.“
Jeho bratr měl pravdu. Qillaqsové byla rasa stvořená pro válku, která nikoho snadno netolerovala a už vůbec ne cizince a muže. Jeden špatný pohled a oni zaútočí.
A stejně tak Caillen.
Evžen se zamračil. „Myslel jsem, že odmítly přijet.“
„Původně ano. Ale dnes ráno se ozvaly, že jejich královna se k nám připojí. Zřejmě se stalo něco velkého, co potřebuje prohlásit před radou. S naším štěstím to bude válečný akt. Jen doufejme, že tvůj syn nezpůsobí, že ten válečný akt bude proti nám.“
Evžen pozoroval, jak se Caillen dohaduje s Bogimirem v místnosti. Možná, že by měl nechat Caillena doma, zatímco on pojede na plánované setkání. Ale nechtěl se od svého syna vzdálit na celé dva týdny. Ne, dokud se zatím jen vzájemně poznávali. Nemluvě o skutečnosti, že Caillen je expertem na vyjednávání s Krellinsi a dokonce znal jejich korunovaného prince. Zoufale s nimi potřeboval dohodnout obchod, na kterém pracoval poslední tři roky bez jakéhokoliv pokroku. Pokud to nevyřeší a nepodepíší na tomhle sjezdu, možná bude muset čekat další tři roky. Do té doby jejich kolonie, která potřebuje zásoby a ochranu, bude zničena a její občané budou vrženi do otroctví. Jeho lidé to nevydrží dalších šest měsíců, natož tři roky.
Caillen byl jejich jedinou nadějí.
Tudíž sebou vezme svého syna a bude ho sledovat.
Ostře.
Vložil veškerou svou víru v to, že to dobře dopadne. Dokud si nevzpomněl na Caillenovu oblíbenou větu.
Nikdy nepodceňuj schopnost Daganů zkurvit i ty nejlepší plány.
Jeho syn se stále považoval za Dagana.
Pokaždé, když Evžen slyšel tohle jméno, ho to jen rozzuřilo. Jeho syn byl Orczy. Jeden z nejstarších a nejlepších vládnoucích rodů. Mnoho lidí by pro takové jméno zabíjelo. Ale Caillen ne. Byl to jediný člověk, který se vůbec nestaral o bohatství nebo jeho vnější lesk. Jeho syn byl šťastný, když měl pěkné věci, ale vypadalo to tak, že byl stejně šťastný, ne-li šťastnější bez nich.
To bylo matoucí.
Z toho se mu chtělo plakat. Jeho syn pro něj byl úplný cizinec, ale snažil se mu porozumět. Vážně. Ale čím víc času spolu strávili, tím víc musel Evžen čelit pravdě.
Až tohle všechno skončí, on pravděpodobně svého syna znovu ztratí…

***
Caillen vydechl úlevou, když Boggi znovu vybuchl vzteky a nechal ho o samotě s jeho přáteli. V okamžiku, kdy byly dveře těsně zavřené, se znovu vykroutil ze svých šatů a odhodil je na zem. Potom narušil kamery v místnosti tak, že ani jeho otec, ani jeho ochranka ho nebudou schopní špehovat. Opravdu tyhle sračky nenáviděl.
Maris na něj zavrčel. „Je opravdu kruté, že přede mnou neustále předvádíš to své žhavé tělo, Cai. Přísahám, že si nikdo nepřál být víc ženou, než právě já.“ Kousl se do rtu, když se díval na Darlinga. „Tohle je absolutní… zločin, že vypadá tak dobře a je heterosexuál. Nechtěl bys prostě olizovat ty svaly celou noc?“
Darling znechuceně zkroutil tvář. „Uh, ne. Je pro mě je jako bratr. Upřímně, tohle shledávám odporným.“
Maris ohnul ruku a máchl jí ve vzduchu v čistě ženském gestu. „Roztrhám tvoji členskou kartu.“ Obrátil svou pozornost na Caillena a z hrdla se mu vydralo zavrčení. „Jen jednu noc, zlato a já změním tvoje vyznání.“
Caillen propukl v dobromyslný smích. „To říkáš pořád. Líbí se ti být tím, kdo pronásleduje, Marisi. V okamžiku, kdy by někdo honil tebe, rozběhl by ses ke dveřím.“
Smějící se pravdě, Darling si znovu sundal svůj plášť a hodil ho po Caillenovi. „Víš, Maris má pravdu. Nemůžeš si každé dvě vteřiny sundávat oblečení a rozhodně to nepůjde na lodi během schůzky šlechticů, kteří budou neustále sledovat veškerý tvůj pohyb. Jestli to tam uděláš, skončíš ve všech zprávách a budeš tím navždy poskvrněn.“
Caillen se toho nebál. „Prostě jim zablokuju výhled.“
Darling zavrtěl hlavou. „Poslouchej experta na zbraně a výbušniny. To se nestane. Zkusíš tam něco přeprogramovat a zapnou se veškeré možné alarmy. Ani Syn to neuměl zlomit bez toho, aby si ho všimli“
Tak tohle mu vyrazilo dech. Jeho švagr dokázal cokoliv nabourat bez toho, aby si ho kdokoliv všiml a zjistil si cokoliv, co potřeboval vědět ke své cestě do pekla. „Takže si ho musím udržet v kalhotách, co?“
„Pokud se nechceš stát známým porno hercem.“
Caillen vyklenul obočí nad výběrem Darlingových slov.
Darling protočil oči v sloup. „Tvoje přemýšlení je navždy zaseklé v kanále.“
„Jo, jasně, víš, že tam mám spoustu přítelkyň, se kterými si můžu hrát a je na ně opravdu pěkný pohled.“
Z Marise vyšel jakýsi „heh“ zvuk. „Vzdej to Dare. Musíš si uvědomit, že mluvíš s jediným mužem, kterého jsem kdy viděl, jak dostal do postele ženu, kterou právě potkal tím, že jí řekl, že do ní potřebuje nacpat svoje mužské nádobíčko. Místo toho, aby dostal facku, se otočila, a vzala ho k sobě domů.“
Darling si zkřížil ruce na prsou. „To je jen tím, že většina mužů má dost velký mozek na to, aby to neřekli nahlas.“
Jo, jasně. Caillen tohle věděl lépe. „Ne, to je tím, že většina mužů postrádá moje vybavení a moje dovednosti. Ty možná víš, jak zacházet s výbušninami, Dare, ale já vím, jak zacházet se ženami. Pokud jde o ženskou část populace, jsem mistr.“
„Oh, ale prosím tě,“ řekl Darling se smíchem. „Viděl jsem tě s tvými sestrami. Neumíš to s nimi vůbec. Vždy úplně změkneš.“
„To je úplně nepravdivé. Já je jen nechávám myslet si, že vyhrávají. To je, mí přátelé, na tom to nejkrásnější. Nenarodila se žádná žena, se kterou bych nemohl manipulovat a obtočit si ji kolem malíčku.“
Darling zavrtěl hlavou. „A jednoho dne se setkáš se ženou, která bude imunní vůči tvému kouzlu.“ V Darlingově tónu byla zvláštní poznámka, která napovídala, že s ním soucítí, ale protože věděl, že Darling nikdy neměl vážný vztah, ignoroval to.
„To se nikdy nestane. Dokonce dokážu okouzlit jakékoliv zlatíčko jen chrastítkem a mlékem.“
Maris se zasmál. „Většinou jsem s tebou, Dare. Rád bych ho viděl, jak dostává na zadek, ale v tomhle se musím přidat na Caillenovu stranu. Jak jsem říkal, viděl jsem příliš mnoho žen všech věkových kategorií, jak mu klekají k nohám v okamžiku, kdy po nich hodí ten pojď-ke-mě-a-sundej-si-oblečení škádlící úsměv.“
Darling odmítal odstoupit od svého názoru. „A já říkám, že vždy existuje alespoň jedna osoba, která tě nakopne a ty spadneš na kolena. Až to budeš nejméně čekat. Věř mi, pokud Nykyrian a Syn našli ženy tolerující jejich psychózu, ty ji najdeš taky.“
Caillen se nehádal, protože to věděl lépe. Strávil celý svůj život kolem svých sester. Musel odpovídat na jejich otázky a vypořádávat se s jejich dramaty. Nemluvě o tom, že jednou
zkoušel se ženou vážný vztah…
Jo, to ho naučilo a zabilo to veškeré jeho myšlenky na závazky.
Ženy jsou šílené.
To byl důvod, proč neměl zájem o nic jiného, než o ženu na jednu noc. Nikdy. S žádnou nestrávil víc, než pár hodin, jen aby ulehčil svému biologickému svědění. Nechtěl z toho mít trauma. Všechny ženy chtěly jen ochočeného samce a on na to byl příliš divoký. Nechtěl děti ani manželku. Chtěl jen žít svůj vlastní život za vlastních podmínek a nechtěl se zodpovídat nikomu jinému, než sám sobě.
Svoboda. To bylo to, po čem toužil. On žil pro adrenalin v krvi z pašování. Pro rychlé létání. Rád žil na hraně, byl jedním krokem od smrti. Ani jeho sestry, které byly těmi nejtvrdšími ženami, které kdy potkal, s ním neudržely krok. Pokud to nezvládly ony, neexistoval nikdo jiný, kdo by mohl.
Chtěl změnit téma, takže je nasměroval zpátky k tomu, jak by se mu mohlo podařit na sjezdu zablokovat kamery, které ho budou sledovat.
„Hele, vy dva víte, že je mi u prdele, jestli budu žhavým ňoumou na veřejnosti - stejně to tak většinou je. Moje filozofie je jednoduchá. Chceš být můj přítel, tak se se mnou pojď napít. Chceš-li mě soudit, utop se. Navzdory tomu, že je můj otec šlechtic, zdá se být slušným člověkem, a já ho nechci ponížit před jeho váženými lidmi tím, že udělám něco hloupého jako například to, že si spletu misku na omývání rukou s polévkou a pokusím se ji sníst… znovu. Nebo, že zkazím nějaký protokol, o kterém nevím. Takže, můžete mi ukázat, jak se mám stát jedním z vás?“
Slova vlastně přišla lehčeji, než si myslel. Hned po tom, co zadusil svou důstojnost.
Darling ho poplácal po zádech. „Neboj se, bratře. Budeme s tebou při každém kroku na tvé cestě.“
Maris se ďábelsky zasmál. „A neustále se budeme posmívat na tvůj účet. Nicméně slibuju, že si to necháme pro sebe… většinou.“
Caillen se rozesmál nad tím, jak to Maris řekl. Měl štěstí, že má takové dva přátele, kterým může důvěřovat. Čtyři, když počítal Syna a Nykyriana. Znal spoustu lidí, kteří ho chtěli bodnout do zad, takže věděl, že jejich loajalitu nemá brát za samozřejmost. Nebylo tu mnoho lidí, kteří by pro někoho jiného položili svůj život. Ale každý z těch čtyř by ho položil pro něj.
A on by pro ně umřel se stejnou rychlostí.
Darling hrozivě vyklenul obočí na Marise. „Já nevím. Žhavý ňouma na veřejnosti by byl velmi zábavný.“
Caillen strčil do Darlinga, který se smál, když do něj vrazil bokem. „Vy jste oba perverzní. Nevím, proč se s vámi bavím.“
Darling si odfrkl. „Asi proto, že jsme jediní, kdo se baví s tebou. Nemluvě o tom, že já byl dobré, nevinné dítě, neposkvrněné zkažeností, než jsem se seznámil s tebou a tvojí posádkou.“
Maris přikývl. „To mohu potvrdit. Ty jsi vážně poškodil mého malého kamaráda.“
Darling ztuhl. „Malý kamarád? To zní, jako kdybych byl tvůj mazlíček.“
Maris Darlinga objal kolem ramen. „O to se pořád snažím, ale ty nejsi o moc víc hravý, než je Caillen. Přísahám, že by sis měl obléct mnišský plášť.“
Caillen tleskl rukama. „Když už o tom mluvíš, jdu najít tu roztomilou služku, kterou jsem viděl dříve, a uvidíme, jestli bude jen jedna.“ Zamlaskal a zamrkal na ně. „Uvidíme se později.“
Jeho myšlenky už fantazírovaly o služce v jeho objetí, když šel chodbou směrem k chodbě, kde naposledy viděl rozkošnou blondýnku, která mu věnovala ten nejvíc chlípný úsměv.
„Pojď k tatínkovi, pusinko.“ Rozhodně měl náladu na to, aby si s ní a její péřovou prachovkou, kterou oprašovala otcovy sochy, našel nějaké osamocené místo. On rozhodně věděl o něčem ztvrdlém, co potřebovalo oprášit.
Ale když procházel skleněnými dveřmi, které vedly do zadní zahrady, jeho smysly zachytily prchavé vyrušení. Byl to malý, jemný otisk na jednom z panelů. Většina lidí by tomu nevěnovala pozornost, ale většina lidí taky nebyla zvyklá vše sledovat pro přežití, ani na to, aby si chránili záda každou vydechnutou vteřinu.
Tohle tam nepatřilo.
Caillen se zamračil. Služky tu dnes ráno vše pečlivě čistily.
Odtáhl závěs a podíval se na elektronický zámek. Byl deaktivovaný a nastavený na rychlé ukončení.
Jo, někdo tu byl a ten někdo tu neměl být.
Jeho klidné, chladné já se objevilo, když se přepnul do vojenského režimu. Věděl, že pachatel nešel do knihovny. Jediná jiná možnost bylo otcovo soukromé křídlo.
Ne, Cai. Nebuď směšný. Celé to místo je obklopené ochrankou. Někdo z nich se prostě jen mohl dotknout panelu.
Jo, ale on vyrůstal s lidmi, kteří se neustále vloupávali do míst, jen aby zabíjeli a okrádali obyvatele takových míst, takže věděl, jak bezcenná je taková ochranka. Alarmy byly pouze pro čestné lidi. Profesionální zabijáci a zloději si s nimi vyškrábali bordel ze zubů.
Radši to zkontroluje, a když tak se omluví…
Prošel širokou ozdobnou chodbou, která byla lemována portréty jeho královských předků, a vše sledoval, přesto neviděl nic neobvyklého. Bílé stěny a podlahy se leskly do takové míry, že viděl své černé oblečení jako v zrcadle. Vůně čerstvých květin zdobící propracovanou bronzovou vázu
napadla jeho chřípí.
Jsi hloupý. Nic tu není. Jen tvoje hyperaktivní představivost poháněná tvrdou paranoiou.
Stál před otcovou ložnicí, a zrovna když se rozhodl po tom všem odejít a najít tu služku, uslyšel, jak něco padá.

O vteřinu později, jeho otec volal o pomoc.

Žádné komentáře:

Okomentovat