čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Kapitola 8



Caillen seděl s otcem v konferenční hale, obklopen šlechtici a úředníky, ve své mysli naprosto znuděný. Místnost byla kruhová, takže na sebe všichni viděli a ti sadističtí bastardi by si rozhodně všimli, kdyby zíval, navíc tam bylo tlumené osvětlení, které jak se zdálo, vysávalo energii ze samého morku jeho kostí. Jo, ta žárovka rozhodně vyzařovala něco, co zatemňovalo jeho intelekt. Cítil, jak jeho IQ klesá alespoň po jednom bodu za minutu.
Možná víc.

S takovou rychlostí, bude ve vegetativním stavu za méně než hodinu. To také vysvětlovalo mnoho o jejich současném vedení… bez ohledu na jeho otce.
Ve středu byla židle, která byla obsazená úředníky a zástupci, kteří přišli škemrat, aby si získali pozornost rady ohledně záležitostí, které se týkaly jejich světů.
Bohové, co bych dal za to, aby se jeden ze senátorů zbláznil, vytáhl blaster a někoho zabil.
Zatraceně, v téhle chvíli by ho klidně mohli zabít. Cokoliv bylo lepší než tohle. Ale aspoň pomohl svému otci získat smlouvu s Krellinsi. To toho muže strašlivě potěšilo.
„Jsme jen malým systémem a práva na naši sklizeň…“
Caillen znovu přestal vnímat tak, aby nemusel slyšet ostré, nosové kvílení guvernéra, který chtěl více finančních prostředků na svůj šatník. Ale počkat, přece chtěl finance pro chudé lidi. Jo… to bylo určitě to, co muž tvrdil.
Nadzvedl obočí na guvernérovu vestu, která byla obšitá drahými kameny, zdobící mužovu korpulentní ruku a měla hodnotu minimálně dvou miliónů kreditů - nestačilo by jen tohle na pomoc jeho kraji, alespoň trochu?
A on přesně věděl, jakou mají ty kameny hodnotu. Posuzovat je i na dálku byl jeho talent, který získal od přítele, který byl zlodějem šperků a pirátem. Po letech strávených v okolí Chaydena a jeho pirátských přátel, mohl ocenit kámen rychleji a přesněji, než většina zkušených hodnotitelů.
Jak moc jsem znuděný, když se snažím odhadnout hodnotu karátů na takovou vzdálenost?
Zastřelte mě.
Guvernér dokončil prosbu a nechal vyšší úředníky rozhodnout o jeho osudu.
Bohužel, vůdcem těchto úředníků byl jeho otec, což znamenalo, že Caillen uvízl v této místnosti, dokud peklo nezamrzne.
Cítil, jak jeho život odtikává pryč… No tak, vrahu. Prosím, udeř.
Boggi si odkašlal. „Další jsou Qillaqsové, které jsou zde, aby informovaly radu o svých záměrech s Trimutiansi.“
No, alespoň teď bude moc zírat na svojí žhavou kočičku v Gardě. To by mu mělo trochu pomoci, i když mu předtím málem utrhla hlavu. Tolik k jeho slibu dostat ji do postele. Efektivně zlikvidovala jeho erekci. Alespoň tentokrát. Stále je čekala večeře, a jestli se svými kartami bude hrát správně…
Tak tu bude i dezert.
Jo, mohl si představit, jak ho krmí tím, co potřeboval nejvíc, aby zlepšil tenhle posraný den. A jestli jeho podezření o ní jsou pravdivá, potom mu na tváři zůstane takový úsměv, který ani Liga nedokáže odstranit.
Jeho otec si povzdechl a vlna úzkostného strachu proběhla místností. Bylo to tak silné, že to bylo hmatatelné.
Caillen se naklonil k otci, aby mohl zašeptat a zamračil se. „Co se děje?“
Tik pracoval v otcově čelisti. „Je to způsob, kterým Qillaqsové vyjednávají. Je to trapné, opravdu.“
Už otevíral ústa, aby se zeptal, co tím otec myslel, když se otevřely dveře a ukázala se Qillaqská delegace. Pro zlomek vteřiny veškerá krev opustila jeho mozek a nalila se do jiné části jeho anatomie, když královna a její stráže vstupovaly v oblečení tak skromném, že sotva něco zakrývalo.
Ach jo, viděl rovnou až ke středu královnina těla a její prsa byla pokrytá jen tenkou látkou, která poukazovala na skutečnost, že má ztvrdlé bradavky, takže byly ještě víc výrazné přes materiál. Věděl, že ve vesmíru je mnoho míst, kde by ji za takové oblečení posadili do vězení. Nebo se s ní vyspali.
Se ztěžklým jazykem se podíval za královnu na ženu, se kterou předtím mluvil v chodbě.
S vlasy tentokrát spletenými na zádech, byla oblečená víc střídmě, ve vínové blůzce a upnutých kalhotách. Přesto, výstřih trička byl ponořený hluboko mezi její ňadra, což ho přimělo přát si, aby byla oblečená podobně, jako její královna.
Jo, nechte mě si kousnout…
Říkal si, že kdyby se všichni úředníci oblékli takto, rozhodně by ho to udrželo vzhůru, ale upřímně, jejich těla byla lepší zakrytá. Nebylo potřeba, aby tu z nich všichni byli nemocní. Přeci jen, z tohohle pohledu si přál, aby byl Qill.
Plácni mě přes zadek a říkej mi „můj“. Mohla by ho přivázat k posteli a držet ho tam tak dlouho, jak by si přála.
Kotě, jak se jmenuješ? Nebude schopen dnes večer usnout, dokud to nebude vědět.
A nebude se schopen na nic soustředit, dokud nebude znát její vůni.
Muži v místnosti se zavrtěli, zatímco ženy znechuceně zkroutily rty. Jo, žárlivost byla mrcha.
Nikdy nenechávajíc někoho pochybovat o své slušnosti, si Boggi odkašlal. „Královno Sarro, zasvěťte radu do svého problému.“
Svůdným krokem přešla dopředu a sedla si na židli takovým způsobem, který pravděpodobně přiměl některé starší členy sípat. Když se posadila, seděla v otevřené pozici, ze které se mu chtělo rozesmát se - ubohá královna, netušila, že byl nucený vyjednávat se ženami mnohem žhavějšími, svůdnějšími a více nahými, než byla ona. Kdyby chtěla, aby byla jeho mysl otupělá, měla místo sebe poslat malou ženu z Gardy, takhle oblečenou, aby mluvila za ni. Pochyboval, že by si vůbec zvládl vzpomenout na své jméno, kdyby tam slečna Zajíček seděla nahá. Zachytil Darlingův pobavený úšklebek z druhé strany místnosti. V jeho pohledu byla výzva, kterou Caillen hodlal přijmout.
Královna si odkašlala. „Členové rady, mám strašlivou věc k projednání. Trimutiansové jsou na našich hranicích a nemilosrdně zasahují do našeho území. Poslali jsme jim varování, ale oni nás ignorují. Naším dalším krokem je vyhlásit jim válku. Jsem tu dnes, na rozkaz Ligy, aby všichni z vás znali naše úmysly.“
Jeho otec se zamračil. „Proč jste čekali tak dlouho, než jste nám to řekli? Měli jste svolat radu dříve, aby pomohla dohlédnout na Trimutianse.“
„Jsme soukromý národ. Nechceme žádat o pomoc, když se touhle záležitostí můžeme zabývat sami.“
Cože?
Caillen řekl sám sobě, aby byl zticha, ale jestli rada podpoří její válku, nemohl to udělat. Prohlédl její plán stejně snadno, jako prohlédl její šaty a nemohl jen tak stát a nechat nevinný národ stát se obětí profitující děvky.
„Trimutiansové jsou na vašich hranicích, říkáte?“
Věnovala mu ten nejvíce kousavý pohled v jeho životě – což byl opravdu působivý výkon, vzhledem k tomu, kolik lidí se mu podařilo za den nasrat. „Nerada se opakuji.“
„A já to respektuji. Ale jsem zvědavý, Vaše Veličenstvo. Můžete mi říct, jak dlouho už na vás tlačí?“
„Téměř rok.“
Vážně? Caillen se zamračil, když to stravoval. Zdálo se mu to divné a vedlejší. Ale přeci jen, ona lhala a on to věděl. „Kolik z jejich armády okupuje vaše hranice?“
„Většina. Pokaždé, když se otočím, někdo z nich zaútočí. Usídlili se na jedné z našich kolonií a drží tam její obyvatele jako rukojmí, zatímco my jim musíme draze platit, nebo je zabijí.“
Ach jo… Totální. Hovadina.
Caillen se rozhlédl po tvářích senátorů, jejichž zlobné pohledy mu tiše říkaly, aby držel pusu. Ale nemohl. V jeho světě nic z toho co říkala, nedávalo smysl. Kolonie Qillsů byly na válku vyzbrojené a běda každému, kdo by byl natolik hloupý, aby se je pokusil vzít jako rukojmí. Byla by to tak obrovská krvavá lázeň, že by to stále běželo ve zprávách. „Celý rok?“
„Není to snad to, co jsem říkala?“
Měla vážně úžasný tón, a kdyby vedle něj neseděl jeho otec, musel by jí zatleskat. Přesto, on svůj tón udržel milý a klidný.
„To opravdu bylo, Vaše Veličenstvo. Nicméně shledávám zvláštním, že by jejich armáda byla na vašich hranicích a zabírala vaší kolonii, když část jejich armády se trénuje v Brimenu posledních šest měsíců. Jejich hranice jsou obsazeny armádou Skeletonů a mají plné ruce práce s tím, aby udrželi na uzdě uprchlíky a piráty. Proto jsem zmatený touhle skupinou fantomů, kteří drží váš lid jako rukojmí. Uvažovali jste nad tím, že to jsou nějací darebáci, a ne Trimutiansové?“
Její tváře se začervenaly, když si uvědomila, že ji zachytil při lži.
„Jak se opovažujete se mě na to ptát?“
Gondarionský guvernér si prudce odkašlal a zamračil se na něj. „Princi Caillene, nemáme zde spekulovat. Jen tu diskutujeme fakta.“
Caillen si všiml urážky schované v mužově tónu, která jasně naznačovala, že si myslel, že Caillen je idiot. Přimhouřil oči a promluvil pomalu, aby ten imbecil stihl sledovat jeho myšlenky.
„A já vám dávám fakta, senátore. Zamyslete se nad tím. Území Trimutianů je nejkratší cestou ze Starkenu do Altarii. Piráti to nazývají Zlatým Oknem v roce, protože za poslední dva roky to pro ně byla nejjednodušší cesta, jak získat peníze. Takovou příležitost neměli desetiletí. Což je důvod, proč Trimutiansové poslali svou armádu na odbornou přípravu. Snažili se přijít s nějakým způsobem, jak by chytili piráty a vyhodili je ze svého území, aniž by tím ztratili celou armádu. Hlavním zdrojem příjmů Trimutiansů byla vždy lodní doprava a jejich náklady se dají lehce vyrabovat. Jejich kolonie jsou bohaté na zdroje, takže nemá smysl, aby šli po území Qillaqů, kteří mají pouze miniaturní surovinové zdroje. Také nedává smysl, aby zahajovali válku na další frontě, když je těžce sužují tak nebezpeční zloději. Nicméně, dává smysl, aby jim Qillaqsové vyhlásili válku a zaútočili, zatímco jsou slabí a tím si přivlastnili jejich surovinové zdroje za vlastní.“
Královna vyskočila na nohy. „Jak se opovažuješ!“
Desideria stiskla rty, když Exeterianský princ udržel svou hlavu chladnou proti její matce. Nestávalo se často, že někdo přechytračil královnu a ona měla pocit, že se mu to povedlo. Byl inteligentní a odvážně vyřkl své myšlenky, i když bylo zřejmé, že ostatní chtějí, aby byl zticha.
I přes vztek její matky, jeho oči stále měly to škádlivé světlo, které napovídalo, že byl zvyklý na konflikty a shledával je zábavnými. Jak zvláštní…
„Není třeba se rozčilovat, Vaše Veličenstvo. Všichni chápeme touhu po profitu. Já víc než ostatní. Vážím si vašeho plánu. Hodně štěstí s dostáváním se přes Ligu.“
„Já už mám jejich podporu.“
Desideria se zděsila, když její matka odkryla své plány. Nebylo pochyb o tom, že to byl záměr prince Caillena.
Jeden koutek úst se mu stočil do zlomyslného úsměvu. „Pak byste měla zaútočit rychle, protože v tu chvíli, kdy odtud odejdu, zavolám jednomu příteli. Ujišťuji vás, že vás možná může podporovat Liga, ale Trimutiansové nebudou tak slabí, jako byli předtím a jakmile o tom uslyší můj přítel, tak ani Liga nebude tak nadšená."
Sařin pohled se pohnul doleva, na Caillenova otce. „Ty umožníš svému dítěti, aby mluvilo za tebe?“
K překvapení Desiderii, se jeho otec neohradil. ůMůj syn má daleko od dítěte a má větší bojové zkušenosti, než velitel mé armády. Vždycky přijímám jeho rady… stejně jako bys měla i ty.“
Pekelný výraz vzteku na matčině tváři jí napověděl, že by se měly stáhnout.
„Skončily jsme tady.“ Její matka vykráčela z místnosti.
Desideria se rychle postavila, ale ne dříve, než zachytila mrknutí od prince.
Oh, takový blbec. Měl vůbec ponětí, co právě udělal? Stupidní blázen. Její matka nebude mít klid, dokud ho nebude mít v řetězech. Na konci to bude její matka, kdo se bude smát, ne on.
Jakmile byla místnost prázdná od Qillsů, všechny oči se obrátily na Caillena, který se náhle cítil, jako kdyby mu narostla druhá hlava.
Gondarionský guvernér ohrnul ret. „Sarra po tomhle bude chtít naše životy. Nikdo z nás nebude v bezpečí. Proč jsi nemohl držet hubu? Lepší Trimutiansové, než my.“
„Co jsi to udělal?“
„Ty idiote! Jak jsi to mohl udělat?“
„Sakra Evžene, musel jsi ho sem vodit?“
Ohromený jejich útokem, Caillen neslyšel zbytek slov, protože se všechny mísily do velkého chumlu urážek. Ale byl to zklamaný pohled na otcově tváři, který ho zraňoval. Jeho otec vypadal, jako kdyby se styděl.
A to jeho nervy rozžhavilo.
Tak to tedy je. Měl toho dost. Už žádné tyhle sračky. Jak se opovažují osočovat jeho, prolhaného pašeráka za to, že má morálku. Oni měli být těmi, kteří zachovávají zákony. Z jejich pokrytectví se mu dělalo špatně.
Vstal, odhodil hábit na zem a zíral na ně. „Styďte se. Všichni. Já se setkal s některými z nejnižších forem ve vesmíru. S bytostmi, které by prodaly své vlastní matky a děti za tu správnou cenu. A přesto bych si radši sedl do kotle s vařící vodou v zadní místnosti pekla s nimi, než abych tady seděl a poslouchal vaše kňourání na to, že jste ochotni hodit celý systém do války jen proto, že se všichni bojíte královny jedné maličké říše. Jaký druh zbabělců to jste? Jestli je tohle vaše představa diplomacie, tak proč jste se obtěžovali podepisovat smlouvu s Ligou? Proč jste nenechali vlády vrátit se k systému vše-pro-všechny, který tu fungoval, než Liga převzala moc? Není divu, že Liga vás všechny utlačuje.“
Vrhl na ně vlastní pohrdavý úšklebek. „Tohle není civilizované. Je to sobecké, a to by mělo být trestné. A bez urážky, radši se budu scházet se zločinci, než s kýmkoliv z vás. Ti alespoň mají morální kodex, i když pokroucený.“
Znechucený, vyrazil z místnosti a nechal je tam odsoudit ho za to.
Pokud je nechá, aby ho soudili, bude to za to, jaký je. Ne za to, kým se snažil být. A pokud královna Qillsů bude chtít jeho hlavu… Ať to zkusí.

Mezitím, má nějaká místa kam musí jít, život, který musí žít a vesmír, který musí rozpálit.

2 komentáře: