čtvrtek 14. července 2016

Zrozen ze stínu - Prolog



„Pozor!“
Caillen Dagan sotva uhnul, když tři střely z blasterů prosvištěly kolem jeho hlavy. Jeho srdce divoce bušilo, když si uvědomil, že on i jeho otec jsou v pasti, obklíčeni vymahači, kteří se dožadovali peněz. Nebylo to poprvé, co jeho otce dluhy přiměly utíkat. Zdálo se, že muži, kteří po nich šli, jsou všude.
A zdálo se, že jich je víc a víc…
Hrůza způsobila, že jeho dech byl přerývaný, když se mu slzy nahromadily v mladých očích.
Co budeme dělat?
Jeho otec ho chytil za košili a vtáhl do stínu, který je skryl.

Caillen se rozhlížel a celé tělo se mu otřásalo, když se pro ně snažil najít útočiště. Nezdálo se, že tam nějaké je, ale neztrácel víru. Nikdo nebyl lepší v dostávání se ze špatných situací než jeho otec.
Jeho otec s ním hrubě zatřásl, aby upoutal jeho pozornost.
„Poslouchej mě, chlapče. Potřebuju, aby ses postaral o své sestry. Slyšíš mě?“
I když byl nejmladší z Daganových dětí a bylo mu teprve osm let, bylo to něco, co mu otec vždy říkal. „Jo, já vím.“
„Ne, Cai. Nevíš. Jsi příliš mladý na to, abys chápal, co se ti snažím říct, ale musíš to zkusit.“
V otcových očích byl smutek, který ho děsil. Porážka, kterou v nich nikdy předtím neviděl, a
z toho se mu chtělo brečet. Ale Daganové nebrečí a on nehodlal dopustit, aby ho jeho otec viděl ve stavu, kdy by připomínal spíš jednu ze svých sester.
Otec uchopil jeho tváře do svých mozolnatých dlaní. „Bude trvat roky, než porozumíš tomu, co se děje, pokud vůbec. Ale já potřebuju, abys mě poslechl a věřil mi. Já už tady nebudu,
abych tě chránil.“
Caillen se zamračil. „O čem to mluvíš?“
„Poslouchej! Nemluv. Máme jen pár vteřin. Potřebuju, aby ses ujistil, že se nikdy nepřidáš do jakéhokoliv vládního systému, ať už bys pro to měl jakýkoliv důvod. Zůstaň nenápadný. Žij mimo záznamy. Nedovol, aby tě kdokoliv, jakkoliv sledoval. Nikdy. Nikdo nesmí mít tvou adresu. Nikdo nesmí mít tvou podobiznu. Nic. A už vůbec ne tvoji naskenovanou sítnici, otisky prstů nebo DNA.“
To na čem jeho otec trval, ho děsilo skoro stejně, jako muži se zbraněmi, co po nich šli.
„Proč?“
„Zabijí tě. Chápeš? Vláda to využívá k tomu, aby sledovala lidi, a když tě najdou, ublíží ti.“
Tahle slova ho vážně vystrašila. „Kdo mi ublíží?“
„Moji nepřátelé. Přijdou si taky pro tebe. To je důvod, proč jsem tě už od dětství tak tvrdě trénoval. Věděl jsem, že tenhle den přijde, ale doufal jsem, že se to stane, až budeš starší. Bohužel mě našli. Jen mysli na to, co jsem tě učil a využij to k tomu, abys zůstal naživu. Potřebuju, abys přežil, Cai. Kvůli mně. Riskoval jsem všechno, abys mohl dýchat. Nedopusť, aby to bylo k ničemu. Ne po tom všem, co jsem pro tebe obětoval. Já vím, že jsem udělal správnou věc. Já to vím. Teď běž domů. Ať tě nikdo nesleduje a udržuj svoje sestry v bezpečí. Jasné? Já vím, že je to na malého kluka hodně odpovědnosti, ale já v tebe mám víru.“
„Tati…“
„Prostě to udělej, Cai.“
Táta si ho přitáhl pevně k hrudi a chvilku ho držel.
„Miluju tě, chlapče. Byl jsi mi dobrým synem. Lepším, než jsem si kdy zasloužil. Dohlížej na své sestry, hlavně na Shaharu. Byla by bez tebe ztracená. Jsi ten jediný, na koho se teď bude moci spoléhat.“
Políbil Caillena na hlavu, než ho pustil. Vytáhl peněženku a podal mu ji. „Je tam dost peněz, abys podplatil lékaře. Řekni jim, že jsem zemřel na zápal plic.“
„Tomu nerozumím.“
„Já vím, synku. Prostě udělej přesně to, co jsem ti řekl. Dobře? Pokud si někdo bude myslet, že jsem zemřel jinak, než přirozenou cestou, přijdou a ublíží tvým sestrám. To nemůžeš dopustit. Pamatuj si to. Zápal plic. Musíš udržet můj obličej dál od televize.“
Caillen nenáviděl slzy, které mu začaly stékat po tvářich. Otřel je špinavým rukávem košile. Jeho otec měl pravdu, nechápal nic z toho, co mu povídal, ale poslechne ho.
„Dobře.“
Otec ho znovu políbil. „Teď cupitej pryč, tak jak jsem ti přikázal.“
„Ale…“
„Nehádej se!“ Jeho hlas se třásl, když se mu nahromadily slzy v očích. „Jen zůstaň naživu, Caillene.“
Caillen přikývl, než se vrhl do díry, která byla v budově po jejich pravici. Sotva se postavil, aby utíkal, zaslechl hlasy, které ho přiměly se zastavit a poslouchat.
„Dagane…ty zrádný bastarde. Kde jsou peníze?“
„Nikdy jsem žádné neměl.“
Ozval se výstřel z blasteru.
Caillen slyšel, jak jeho otec křičí. I když slíbil, že tady nezůstane, plížil se zpátky k díře ve zdi a viděl svého otce na zemi, jak proklíná muže, který ho střelil a snaží se od něj odplazit pryč.
Byla tam skupina mužů a žen, kteří ho znuděně sledovali a všichni byli ohavní. Muž kopl do jeho otce a přidržel ho na místě tím, že jeho zkrvavenou hruď ocelově přišlápl nohou.
Blaster namířil na jeho srdce. „Jsi prohnaný bastard. Já ti dám, že nemáš. Strávil jsem šest let života tím, že jsem se tě snažil najít. Teď mi řekni, cos udělal s naším balíčkem.“
„Já nevím. Je pryč…to…to…zmizelo. Nedostal jsem za to peníze. Někdo to vzal. Přísahám. Prosím... mám malé holky, které…“
Muž ho zabil.
Caillen si přitiskl ruku na ústa, aby nekřičel z bolesti, která se v něm hromadila.
Jeho otec byl mrtvý.
Mrtvý.
Stejně jako jeho matka.
Slzy mu padaly po tváři, když si přál, aby byl dost velký na to, aby tam mohl jít a zabít muže, který mu sebral jeho otce. Ale věděl, že proti němu nemohl bojovat. Byl jen kluk. A pokud to
zkusí, jeho sestry budou ve světě samotné bez muže, který by na ně dohlížel.
„Ochraňuj pro mě moje holky…“
Slíbil to svému otci a nehodlal na to zapomenout.
„To bylo hloupé.“ Žena postoupila dopředu a zamračila se na muže, který vracel zbraň do pouzdra a otíral si krev z bot o kalhoty jeho otce. Ostatní se stáhli, takže tam zbyli jen oni dva a plivali na ostatky jeho otce.
„Měl ses ujistit, že nelhal, než jsi ho zabil.“
„Pochybuju, že má nějaké peníze. Viděla jsi jeho loď. Nežije si jako někdo, kdo by ukradl deset milionů kreditů.“
Vzdychla. „To nebylo tou nejdůležitější informací a ty to víš. Kdyby…“
„I kdyby mu ten balíček utekl, nevydržel by dlouho na ulici. Věř mi. Na ulicích ty mladé požíráme. Pochybuji, že by tu někde byl. Odpad vždy shoří.“
Zahřmění se ozvalo okamžik předtím, než se spustil déšť, který hrozil celý den a teď na ně padal. Muž a žena se rozběhli pryč z ulice, aby našli úkryt.
Caillen se nepohnul. Nevěděl, jak dlouho tam seděl a zíral na neživé tělo svého otce, zatímco ho déšť zasypával a odnášel pryč červenou krev.
Co si on a jeho sestry počnou? Byly to jen děti…
Pevně sevřel otcovu peněženku. Udělám to, co táta řekl. I když nechápal důvody jeho rozkazu. Měl chránit své sestry. To bylo dobré. Jen doufal, že Shahara nikdy nezjistí, že použil peníze, aby podplatil lékaře, protože by na něj byla opravdu naštvaná, vzhledem k tomu, jak málo jich mají.
Zarazil svoje slzy. Já jsem pán domu. Teď tady není nikdo jiný…
„Udržím je v bezpečí, tati.“

Jedinou otázkou bylo, kdo udrží v bezpečí jeho?

1 komentář: