neděle 11. září 2016

Alterant - Kapitola 14



Evalle zavřela oči, pak je zase otevřela, silou vůle nutila Storma, aby tam pořád stál.           Ne-e. Žádný Storm. Žádný Tristan.
            Malou mýtinu blízko jezera, na které stála, neobklopovalo nic než džungle prorostlá šlahouny.
            Kam Storm zmizel? Odvedl ho Tristan... nebo mu ublížil?
            Takovou zatracenou smůlu mohla mít jen ona.
Zahrozila pěstí proti nebi. „Už toho mám dost! Prostě mě zabij hned teď a ušetři mě těhle hovadin!“
            „Co máš za problém?“

            Vyskočila a sklonila ruce, spatřila Storma stojícího přímo před ní. V hrudi se jí nahromadily bolest, naštvanost a frustrace. Zrovna ji svým zmizením přivedl k šílenství. „Kam jsi k čertu šel?“
            „Obléct si opravdový oblečení. Mám plátěnou tašku, kterou si můžu zavěsit na krk a nosit s sebou oblečení pro proměnu zpět na člověka.“ Měl na sobě vybledlé džíny a tmavě hnědé tričko.
            Její srdce opět předvádělo ten zvláštní tanec, co zdokonalovalo pokaždé, co byl tenhle Měnič poblíž.
            Což mu nemínila dát najevo, když se na ni předtím tak nasupeně díval a choval se, jako by Tristanovi dovolila ji ochmatávat. Co mělo znamenat to předvádění se mezi těma dvěma?
            Pořád na ni zíral. „Co tak vrátit se k tomu, proč jsi žádala, abys byla na místě sražená k zemi? Co máš za problém?“
            „Povím ti, co mám za problém, Storme. Nejdřív moji auru změníš na zlatou, a pak se chováš, jako bych s Tristanem páchala zločin.“
            „Pustit ho z klece a dovolit mu se tě dotýkat jsou zločiny.“ Ten ostrý podtón v jeho hlasu měl majetnický nádech.
            Dusný vzduch mezi nimi jako by se zachvěl vědomím čehosi nevyřčeného.
            Jak se ohledně tohohle cítí, si vyřeší později, až nebude muset najít způsob, jak se dostat zpět na jiný kontinent. „Já ho nepustila, ne záměrně.“ Nehodlala zabíhat do detailů a říkat mu, jak ji Tristan popadl a proskočil s ní skrz neviditelnou bariéru. „Tristan souhlasil, že mi pomůže.“
            Storm vydal zvuk, který se rozhodně nedal pokládat za lichotivý. „Pomůže s čím? Tréninkem na soutěž mokré tričko?“
            Automaticky se zadívala dolů a uviděla svoje vodou nasáklé triko přilepené na prsa. Vystupovaly jí bradavky. Založila si ruce přes to zatracené poprsí a zpražila ho pohledem.
            Odmítala se za cokoliv z tohohle cítit provinile. „Napadli nás démoni. Jeden z nich mu roztrhl ruku.“ To Storma neznepokojilo, oči měl pořád zúžené a plné temných myšlenek. Dodala: „A rozdrtili mi koleno. Tristan mě odnesl sem, svou zdravou rukou, abychom mohli vymýt démoní sliny z ran.“
            Ta prudká změna jeho výrazu, z naštvaného na starostlivý, zmírnila její podráždění. Jenže jeho tvář stejně tak rychle znovu získala nepřístupný nádech. Podezřívavě si prohlédl její nohu. „Nevypadá rozdrceně.“
            „To se ti snažím vysvětlit. Když jsi nakráčel, ukazoval mi zrovna, jak se vyléčit.“
            „Co přesně ti doktor Tristan ukázal?“
            Sarkasmus vážně nepomáhal zlepšit jí náladu. Od toho jeho chladného odstupu by měla mít omrzliny, jenže Storm nevypadal už tak naštvaný, jako předtím.  
            Nahlas a dlouze vydechla, než se znovu pokusila vyjasnit to nedorozumění. „Tristan má s tím, jak fungovat jako Alterant, větší zkušenost než já. A ví, jak kontrolovat svoji proměnu v bestii. Naučil mě, jak využít úrovně síly před proměnou, abych se mohla bezpečně vyléčit.“
            S tím, jak tam stál rozkročený a se založenýma rukama, mu stejně tak mohla na krku viset cedule s nápisem To Ti Nežeru. „Takže ses proměnila.“
            „Ne, samozřejmě, že ne. To je na tom to hlavní. Jen jsem čerpala své Alterantí síly.“ Stále nezvládla obměkčit jeho kamenný výraz. Nebo rozplynout ten podezřívavý záblesk v očích. „Co je s tebou? Před deseti minutama mi hrozilo, že přijdu o nohu... a nejspíš i o život. Ale na tom nesejde.“
            Naštvaně udělala krok stranou a zašklebila se při té bolesti, co jí stále vystřelovala do nohy.
            Tvrdostí v jeho pohledu pronikla starost. „Tys měla vážně rozrdcenou nohu?“
            „Ano.“
            Storm si dřepl, prohlížel si její odhalené koleno a zakrvácené džíny, které zcela jasně roztrhaly drápy. Nadzvedl kousky látky, dotkl se oteklé kůže. Zasyčela. „Jak zlý to je?“
            „Dá se to snést, ale stále se to hojí.“ Zabránila si na tu nohu přenést větší váhu a pokrčila rameny. „Bolí to, ale chodit zvládnu.“
            Když se postavil, jeho postoj se uvolnil. Dotkl se prsty její tváře. „Nerad vidím, když jsi zraněná.“
            Srdce se jí sevřelo při tom pohledu, který jí věnoval. Jako by chtěl zmrzačit kohokoliv, kdo by jí ublížil. „Musím sebou pohnout a zjistit, kam Tristan šel. Jak jsi mě našel?“
            Prohlédl si okolí, zatímco odpovídal. „S trochou pomoci. Když jsem od tebe kolem půlnoci odešel, hodinu jsem počkal. Pak jsem kontaktoval Nicole a požádal ji, aby našla ten amulet.“
            Evalle do toho Nicole nechtěla zatahovat, tím spíš, když její partnerka, Red, ji neměla ráda a nebyla nadšená ani z toho, když před dvěma dny v noci přivedla k Nicole Storma v jaguáří podobě. „Tys vzbudil Red? Tohle si od ní Nicole vypije.“
            Stormův pohled přestal bloudit po okolí a střetl se s jejím. „Kvůli tomu, abych tě našel, bych vytáhl z postele i Sena, kdybych měl za to, že ho přiměju mi cokoliv říct.“
            Jak se mohla třeba jen trochu pořád zlobit, když říkal takovéhle věci? „Ale když jsme si ten amulet půjčili, Nicole do něj vložila jen přechodné kouzlo neviditelnosti. Nerozumím tomu.“
            „Když jsem tě naposledy viděl, vložil jsem do toho amuletu ochranné kouzlo.“
            Tak proto se ta věc zahřívala a zářila těsně předtím, než ji něco napadlo. Storm se ji snažil chránit na dálku. „Jenže jak Nicole tak rychle určila, kde jsem?“
            „Za pomocí věštící misky zúžila možnou lokaci amuletu na tuhle oblast, a já měl přístup k soukromému tryskáči.“
            Koho znal se soukromým tryskáčem? Ale nechtěla mrhat časem na jeho přerušování.
            Storm pokrčil rameny a řekl: „Vyrůstal jsem v Chile a potuloval se po celém státě. Jakmile jsem se dostal sem, už šlo jen o to tě vystopovat pomocí magie, co jsem použil na...“
            Když se jeho hlas vytratil, semkl rty v zamračení naplněném výčitkami svědomí.
            Ale ona to zaváhání zachytila, což jí připomnělo, že na něj byla vážně nakrknutá. „Když už mluvíš o té magii, co změnila moji auru – co jsi udělal? Je zlatá!“
            Ztěžka si povzdechl. „Já nevím.“
            „Špatná odpověď. Naprav to.“
            „Nejsem si jistý, že můžu, ale stejně na to teď nemáš čas, jestli chceš najít Tristana. Předpokládám, že jsi měla nějaký plán, zatímco ses s ním trmácela.“
            Ten zatracený Tristan.
            Jasně, dal do pořádku její nohu, ale celou tu dobu, co byli spolu, se mohl teleportovat. Kdyby je přenesl od těch démonů, neměla by rozdrcené koleno.
            A neproměnil se. Šetřil energii na teleportaci?
            Nechala to být, aby se mohla pohnout dál. „Tristan ví, kde v Atlantě ti další Alteranti jsou a souhlasil, že mi je pomůže najít.“
            „Lhal ti.“
            „Možná o tom, že mi pomůže, ale mám za to, že říkal pravdu ohledně toho, že jsou ti Alteranti v Atlantě.“ I když jí Tristan zatajováním informací vážně v  podstatě lhal, nevzal jí znovu její dýku, ani ji nenechal samotnou, i když mohl. Tohle pořád nechápala. Proč s ní zůstal? Zrovna teď přemýšlením o tomhle nemohla ztrácet čas. Rozhlédla se kolem, cítila plíživou porážku. Musela se dostat příliš daleko v příliš krátkém čase. „Je nějaká šance, že jsi náhodou zjistil, jak vystopovat teleportaci?“
            „Ne. Jestli mířil zpátky do Atlanty, zavolej Tzaderovi nebo Quinnovi, aby ho mohli začít hledat, zatímco se budeme vracet.“
            „Nemůžu nikoho žádat o pomoc, zvlášť ne je. Tribunál to zakázal.“ Pak ji to trklo.
            Ještě nezkusila použít žádný ze svých darů, protože to mohla udělat výslovně pro nalezení těch uprchlých Alterantů a jejich přivedení zpátky.
            „Co se děje, Evalle?“
            „Tribunál mi dal tři dary.“ Naplnilo ji nadšení. „Myslím, že vím, jak Tristana vystopovat.“ Měla za to, že musela najít Tristana, aby našla ty pohřešované Alteranty, a tím pádem mohla dar použít.
            Ale jestli uvažovala špatně, neměla ponětí, jaký to bude mít dopad.
            „Tak to udělej,“ pobídl ji Storm.
            Použití jednoho daru teď znamenalo, že jí budou zbývat jen dva na polapení tří Alterantů a vypořádání se s Tristanem na svobodě.
            Neměla na výběr, ale nebyla pro to o nic nadšenější z toho, co musela udělat. „Nevěřím, že se chystám vyplácat dar na tohle,“ zamumlala.
            „Na co?“ Storm přistoupil blíž.
            „Teleportování. A nevím, jak to udělat, takže nejspíš budu celou cestu zvracet a...“ Zvedla pohled k němu. „Nemůžu tě tu nechat, ale mohla bych udělat něco špatně a ublížit ti.“
            Storm si ji přitáhl do náruče.
            Ponořila se do jeho tepla, užívala si ten pocit jeho těla vedle svého.
            Sklonil hlavu a řekl jí: „Zabráním tomu, aby ti bylo špatně. Použij ten dar.“
            Otevřela pusu, aby promluvila, ale rty jí překryly ty jeho.
            Od doby, co Storma potkala, si uvědomila, že líbání dokázalo vyléčit spoustu neduhů.
            Zvládl z ní svými ústy vysát všechnu bojovnost. Přivinul si ji blíž, ale opatrně. Jako by věděl, jak dalece může zkoušet její schopnost nechat někoho se jí dotýkat. Od doby, co uprchla z toho sklepa, nikdy nikoho nenechala ji líbat, nebo se dostat dost blízko, aby se jí dotkl.
            Ne dokud před pár dny nepotkala Storma.
            Přerušil polibek a zvedl hlavu. „Teleportuj nás hned, nebo odsud neodejdeme celý hodiny.“
            Nešlo ani tak o to, co řekl, jako o tu naléhavou vážnost v jeho hlasu a spalující hlad, ze kterého mu zčernaly oči, co ji přimělo jednat.
            Neváhala. „Z moci darované mi Tribunálem, přikazuji, abychom já a Storm byli teleportováni na stejné místo jako Tristan.
            Svět kolem se začal otáčet a jí náhle něco došlo.
            Co když se Tristan teleportoval na nějaké nebezpečné místo, na které byl připravený, ale ona a Storm nebudou? Co když...
            Storm si ji přivinul k sobě a znovu ji políbil, vyhnal z její mysli myšlenky na cokoliv kromě něj.
            Uvnitř ní vířila nezvyklá touha, naléhavá, horká. Jeho rty hýčkaly ty její, jazyk ji hravě pokoušel. Sklouzl prsty na její boky, jemně ji přitiskl k sobě.
            Jejím břichem se rozšířilo teplo.
            Šeptal tichá slova mezi polibky pokrývajícími její krk. Zachvěla se, toužila po tom, co slibovaly. Její tělo ji naléhavě pobízelo vycházet vstříc těm dotekům.
            Tohle byl jediný způsob, jak se dalo teleportovat.
            Políbil ji na tvář, jednou, dvakrát.
            Opřela se o jeho ruku a natočila hlavu, syčivě se nadechla, když jí jeho rty laskaly krk.
            Náhle ty vířící barvy splynuly do jasných linií.
            Cesta byla téměř u konce. Příliš brzy.
            Usmála se, když se Storm na chvíli zastavil a pak ji znovu políbil.
            To všechno dělal s takovým intenzivním soustředěním? Když se její nohy znovu dotkly země, Stormova hruď se nadzvedla při hlubokém nádechu. Uniklo mu zasténání, jako by byl stejně tak rozladěný, jako ona, z uvědomění, že jejich cesta brzy skončí.
            Objal její tvář dlaněmi a zašeptal: „Vítejte na palubě Air Evalle. Káva, čaj... nebo tohle.“ Znovu ji políbil a zamumlal: „Nech oči zavřené.“
            Usmála se do jeho rtů a poslechla jeho radu.
            Jednoho dne, až tohle bude za ní, by možná mohla...
            Den.
            S krutou prudkostí ji zajala nová obava. Jestli se Tristan teleportoval do Atlanty, přistanou tam i oni dva.
            A tam bude... odpoledne. Právě teď.
            Co když jí nad hlavou bude zářit slunce?

            Zatímco se stále pevně držela Storma, otevřela oči a spatřila záblesk jasného světla.

9 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad a korekci, už se těším na další :)

    OdpovědětVymazat
  4. Dakujem za ďalšiu kapitolu a teším sa na ďalšiu:)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za novou kapitolu.Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitoly !!!!!

    OdpovědětVymazat