úterý 22. listopadu 2016

Alterant - Kapitola 16



              

            Storm si přál mít schopnost teleportace. Evalle mu nikdy tolik nevycházela vstříc, ani mu nedovolila ji držet tak dlouho. Dobře, že to točení už končilo a jejich nohy se dotkly země. Když ji měl v náručí, nedokázal zabránit svému tělu, aby reagovalo.
            Jestli si nebyl jistý, kdy znovu začala vnímat realitu, objasnila mu to, když vykřikla: „Sluncee!“
            Otočil hlavu, aby viděl, co je za ním.

            Její citlivé oči nepřivykly okolí tak rychle, jako jeho. To jasné světlo, co se řítilo k nim, nebylo slunce, ale něco skoro stejně tak zlého. „Vlak!“
            Postrčil ji nahoru a přitiskl k betonové zdi jen vteřiny předtím, než se vlaková souprava metra MARTY prohnala úzkým tunelem pouhé centimetry za jeho zády. Kola s ohlušujícím řevem klapala o koleje, a silný proud vzduchu se valil za posledním vagonem, co prosvištěl kolem.
            Ale, aleluja, přistáli v temném tunelu. Pod zemí, kde nemohlo Evalle ublížit slunce.
            Možná to ale potrvá pár minut, než se jeho srdce zase uklidní.
            Měl být připravený přistát kdekoliv. Jako třeba v jasném slunečním světle pátečního odpoledne, nebo uprostřed kolejí.
            Úplně ho rozhodila, jenže to, že ji zastihl se sklopenými štíty dost dlouho na to, aby mohl ochutnat ty sladké rty, bylo... zatraceně fajn.
            Její ruce se mezi jejich těly objevily tak rychle, že neměl šanci se pohnout, než proti němu zatlačila takovou silou, že se proletěl na druhou stranu kolejí.
            Vrazil zády do betonové zdi a sklouzl dolů. Instinktivně přistál v bojovém podřepu. Zatřásl hlavou, aby se zbavil hvězdiček před očima, a zasténal.
            Byla sakra silná, když využívala své schopnosti.
            Oklepal se, postavil a zamířil zpět k ní.
            „Uch, Storme, to byla... tak nějak nehoda.“ Nepohnula se, také ale zaujala bojový postoj a měla ruce v pěst.
            Vždy připravená na boj.
            Blížil se k ní stálým tempem, jen spustil ruce volně podél těla, na znamení, že není hrozba.
            Její nejistý tón se změnil na rozzlobený. Ten, co používala, kdykoliv z něj byla nervní. „I když sis to zasloužil. Jestli jsi nechtěl přijít k úhoně, neměl jsi mě přimáčknout na místě.“
            Dokázal vycítit lež rychleji, než jakékoliv lidské zařízení.
            Právě řekla naprostou pravdu.
            Někdo jí to kdysi udělal... a ublížil jí.
            Jeho jaguár se probudil, připravený k lovu. Storm se silou vůle znovu uklidnil, ale jestli někdy zjistí, kdo jí ublížil, tak... co?
            Věděl, co. Ten někdo by žil jen tak dlouho, aby mohl prosit o její odpuštění. Táhlo ho k ní něco, čemu nerozuměl. Až na skutečnost, že byla pod jeho ochranou, dokud bude moct zůstat.
            Když došel na druhou stranu kolejí, zastavil se před ní. Povzbudilo ho, že neucouvla. Její pýcha by jí to nedovolila, ale doufal, že to znamenalo i to, že věděla, že by jí nikdy neublížil.
            Jenže jeho minulost jí ublížit mohla.
            Ta žena, po které šel, pro Evalle stále představovala smrtelné nebezpečí, jestli byly ty vize správné. A ještě nikdy se nemýlily. Měl v úmyslu zůstávat v Evallině blízkosti, zatímco bude hledat způsob, jak zastavit tu mrchu, co zabila jeho otce.
            Pomalu nadzvedl ruku k její tváři a ignoroval přitom ten příval nepřátelství, co se z ní linul. Chápal obranné mechanismy, ke kterým se člověk kvůli přežití uchyloval. Její zelené oči byly skryté za slunečními brýlemi, ale on ty třpytivé klenoty zasazené v exotickém tvaru už spatřil. Makeup se nejspíš nikdy nedotkl její medově zbarvené pleti, a ani žádný nepotřebovala. Rovné černé vlasy jí splývaly přes ramena a do půlky zad.
            A nechtějte, aby začal básnit o jejích hebkých rtech.
            Přirozená krása, ale pichlavá, jako kaktus.
            Opatrně přiložil dlaň na její tvář, sotva se jí dotkl.
            To upustilo páru její nepřátelskosti a nahradilo ji závojem zmatení. O hodně lepší. Líbilo se mu, když byla čas od času trochu mimo, ale ten vyděšený pohled v jejích očích nesnášel. „Omlouvám se, že jsem tě přimáčkl. Nic se nestalo. Mimoto, nemůžeš mi ublížit.“
            „To jsi jako co... neprůstřelný?“
            „Možná.“
            „No, možná jsi odolný proti kulkám, ale jsi odolný proti Alterantům?“ vrátila mu.
            Když slyšel, že se jí vrátila její drzá sebedůvěra, dalo mu to příležitost znovu ji vyvést z rovnováhy. „Jediná podstatná věc je, jestli jsem odolný proti Evalle.“
            Pootevřela rty a očima jí probleskla zvědavost, než je znovu semkla.
            Kdyby se teď usmál, nejspíš by ho poslala zpátky na druhou stranu kolejí.
            Bylo mu to fuk. Zašklebil se.
            Zaskřípala zuby, pak si založila ruce, začala podupávat nohou. Na tváři se jí odrážely myšlenky, které pozměnily i odlesk v jejích očích čímsi, co nakonec akceptovala s pokrčením rameny. „Chápu. Jsi na mě milý, abych ti pomohla najít tu ženu.“
            Svaly jeho krku se napjaly při podrážděném zavrčení, co se z něj dralo. Ano, využil ten důvod, aby ji přesvědčil, že potřebuje její pomoc. Opravdu musel najít Ashaninskou šamanku, co zabila jeho otce a stále vlastnila jeho i Stormovu duši. Schopnost rozpoznat, zda někdo lže, či ne, měl díky svým Ashaninským kořenům.
            Stinná stránka toho daru byla nesnesitelná bolest projíždějící celým jeho tělem, pokud zalhal on.
            Naučil se chytře volit slova, když potřeboval zatajit pár informací, jako třeba před pár dny, když musel podat Senovi hlášení ohledně Evalle, zatímco šli po Kujoo... a dnes ráno, když se zeptala na svou auru.
            I zastírání pravdy bolelo, ale tohle pobolívání zvládl zakrýt. Bezostyšné lhaní mu způsobovalo trýznivá muka.
            Rozhlédla se po spoře osvětleném tunelu. „Musím sebou pohnout. Ach, kruci!“ Chytila se za hlavu.
            „Co se děje?“
            „Nic... dej mi chvilku.“ Pár vteřin lapala po dechu, pak pomalu spustila ruce.  „Mělo mě napadnout, jak zlý tohle v Atlantě bude.“
            „Co se ti stalo?“
            Promnula si krk. „Telepatie. Tzader nejspíš všem řekl, aby se mě pokusili kontaktovat. Měla jsem spuštěné mentální štíty i v Jižní Americe, ale zrovna to zkusil Trey. Už sám o sobě je super silný telepat, a právě navýšil vkládanou sílu tak moc, že když zavolal, bylo to, jako by mi do ucha křičel megafonem. I když mám zesílené štíty natolik, že neslyším nikoho jiného, Treyův hlas je jako nepřetržité bušení do basového bubnu.“
            „Došlo mu, že jsi tady?“
            Zatřásla hlavou, pak s tím s bolestným zamručením přestala. „Nemyslím si. Zvládneš vystopovat Tristana?“
            „Teď už ano.“ Pozůstatek zápachu toho Alteranta mu vnikal do nosních dírek už od chvíle, co tu přistáli. Ukázal doprava, směrem, kterým přijel ten vlak, a rozešel se. „Musíme tím tunelem projít rychle—než pojede další.“
            Evalle s ním srovnala krok. Nejprve šla potichu a zírala před sebe. Nakonec se zeptala: „Řekla jsem, že ti pomůžu, a to taky udělám. Proč hledáš tu ženskou?“
            Tu ženskou. Storm si vychutnával její menší záchvat žárlivosti. Mírnilo to jeho vlastní z předchozího setkání s Tristanem. „Ta zrovna teď není problém. Mám trochu času, než po ní budu muset jít.“
            Čekal, že na něj bude Evalle tlačit, aby jí odpověděl na otázku, ale vlekla se za ním ponořená do vlastních myšlenek. Nelhal, když jí řekl, že ji viděl ve vizi s onou Ashaninskou ženou, ale nevysvětlil, proč potřeboval při jejím hledání její pomoc.
            V jeho vizi šamanka zamýšlela Evalle zabít.
            To se nestane, dokud v jeho těle bude jiskřička života.
            Storm jen nemohl přesně určit, kdy lze ten útok čekat, protože jeho vize postrádaly       časové určení. Někdy se naplnily během několika hodin, jindy to mohlo trvat týdny nebo celé měsíce.
            Když měl tu poslední jen hodiny předtím, než Evalle byla na cestě k Tribunálu, přišel na jediný způsob, jak by mu mohla dovolit použít na ni svoji magii. Musel ji přesvědčit, že to on potřeboval její pomoc, jinak by mu nedovolila využít magii v její prospěch.
            Pro záchranu světa by byla ochotná i jít vstříc smrti.
            Šel by za ní bez ohledu na cokoliv.
            Od chvíle, kdy ji poprvé spatřil, se každou noc vkrádala do jeho snů, až se budil vyčerpaný. Když byl vzhůru, jeho tělo po ní pátralo. Naštěstí mu dovolila označit ji svým pachem, i když si nebyla vědomá, co přesně udělal.
            Ale proč ta magie změnila její auru ze stříbrné na zlatou?
            Zlatá, stříbrná, nebo žádná aura, tak jako tak byla... výjimečná, planoucí smaragd, jaký se dá nalézt bezpečně skrytý v hornině.
            Drahokam, co musel být jemně zvednut a opatrně držen, ale když zářil, nedal se s ničím srovnat.
            Dokázal přijmout touhu po ženě, ale chtít s jakoukoliv ženou něco víc nezapadalo do jeho plánů. Ne s jeho nedořešenou šamanskou záležitostí.
            Jenže by lhal sám sobě, kdyby tuhle intenzivní touhu po Evalle označil za čistě fyzickou.
            A kdyby věděla, jak moc po ní touží, utekla by od něj rychleji, než gazela pronásledovaná lvem.
            Poklepávala si rukou na stehno, což značilo, že v duchu přemítá o něčem, co ji dráždilo. „Neodpověděl jsi mi na moji otázku ohledně té ženy, po které jdeš.“
            Nejspíš se s ní bude muset o něco podělit.
            „Můj otec se s ní potkal, když odcestoval do Jižní Ameriky, aby pomohl zapadlým kmenům, něco na způsob navažského misionáře, jestli se to tak dá říct. Byl to šaman, ale cítil, že mnoho lidí z jeho kmene opustilo staré způsoby a odloučilo se od svých rituálů. Chtěl jiným kmenům pomoct s udržováním jejich tradičního způsobu života.
            „Proč si vybral zrovna Jižní Ameriku?“
            Storm v duchu vybíral, o co se podělit. „Jeho přítel začal s typem programů pro primitivnější kmeny s cílem ukázat jim, jak zachovávat svoji kulturu a zároveň přijmout pomoc nutnou k přežití. Můj otec se rozhodl to na půl roku zkusit, ale nakonec zůstal. Ashaninkové ho přivítali a chovali se k němu dobře… až na jedinou z nich. Žena, kterou hledám, mu jeho dobrotu oplatila tím, že ho okradla a způsobila jeho smrt.“
            Obelstila ho a ukradla mu duši, pak ho zabila. Když Storm našel jeho chladné tělo, byl bez sebe touhou najít viníka. Využila jeho žalu a nabídla mu, že mu ukáže tvář vraha jeho otce.
            Což udělala, těsně předtím, než převzala vládu nad jeho duší.
            Jenže byl silnější, než jeho otec, a napadl ji dřív, než ho stačila proměnit na svého osobního démona. Uprchla, ale on ji najde.
            Jak by Evalle reagovala, kdybych jí řekl, že nemám duši?  Těch pár, co to o něm v Jižní Americe vědělo, ho nazývalo démonem a pokusilo se ho zabít.
            „Co přesně ta žena ukradla?“ zeptala se Evalle.
            „Oba máme tajemství. Taky tě netlačím, aby ses podělila o ta svá,“ řekl co nejjemněji. Když Evalle přikývla, změnil téma. „Pojďme najít ty tvé tři Alteranty, pak půjdeme po mém cíli.“
            „Čtyři Alteranty, když je teď Tristan na svobodě.“
            „Ten to možná zpátky do klece nezvládne,“ dodal Storm temně.
            Střelila po něm varovným pohledem. „Je jediný, kdo ví, kde se schovávají ti tři. Nemůžeš ho zabít.“
            Zatím. Storm přikývl na znamení pochopení, ne souhlasu.
            Dával ten Evallin malér s Tribunálem za vinu Tristanovi. Očividně zamýšlel použít to, s čím se mu ohledně své šance na svobodu svěřila, aby s Tribunálem sjednal dohodu sám pro sebe. O svoji budoucnost se měl starat, když se spojil s Kujoo.
            Storm stopoval tunely jeho pach. Po chvíli si začal myslet, že Tristan možná udělal předběžná opatření pro případ, že by Evalle přišla na způsob, jak vysledovat jeho teleportaci. Když nastalo pozdní odpoledne, byl si tím už jistý. Dostal se do slepé uličky. Doslova. Tristanova stopa končila u betonové zdi, což znamenalo, že se nejspíš teleportoval pryč, nebo na druhou stranu.
            Proč věnoval tolik času, aby je nechal se za ním takhle honit? Proč se prostě znovu neteleportoval, pokud ji tak mohl kdykoliv setřást?
            „Tady stopa končí,“ oznámil Storm. „Co chceš dělat?“
            Nepřítomně si odhrnula vlasy z obličeje. Její brýle skrývaly veškeré náznaky vyčerpání, co se jí mohly odrazit v očích, ale bez ohledu na to, kolikrát pro ni přizpůsobil svoji rychlost, zhruba poslední hodinu za ním pokulhávala a zaostávala.
            „Jsem utahaná a hladová,“ přiznala nakonec.
            „Kousek před námi je služební vchod. Ty poslední dva, co jsme míjeli, byly zamčené. Myslíš, že tenhle zvládneš otevřít?“
            Škádlivě nadzvedla obočí. „Uráží mě, že se musíš ptát.“
            Když stáli u něj, nadzvedla ruce a zahýbala ve vzduchu prsty. Uvnitř dveří se ozvalo cvaknutí, pak se otevřely a odhalily dlouhou chodbu.
            Následoval ji tam. Neuniklo mu, že kineticky znovu zavřela a zamkla dveře, aniž by se otočila. Po průchodu dalšími dveřmi se vmísili do davu mířícímu k širokým betonovým schodům vedoucím na ulici.
            Napřáhl ruku a zastavil ji. Byl si docela jistý, že seshora slyší povzbudivý zvuk. „Dej mi chvilku.“
            „Na co?“
            „Abych se podíval, jaký je tam nahoře počasí. Slunce ještě nezapadlo.“
            „Jo, jasně. Moje vnímání času je dost mimo.“
            Vyběhl po schodech, potěšený tím, když viděl tmavé mraky doprovázející hřmění, co slyšel burácet. Rychle seběhl dolů a chytil ji za ruku. „Je to v pohodě. Kazí se počasí.“
            „Cítím se provinile, že jsem za to ráda, když to přitom zhorší provoz,“ zamručela Evalle. Její potrhané džíny si vysloužily pár nevěřícných pohledů, než nad nimi lidi mávli rukou s lítostí, jaká bývá věnována strádajícím.
            Sotva došli na chodník vedoucí po Peachtree Street v centru Atlanty, nenuceně navrhl: „Mohli bysme zaskočit do Six Feet Under na něco rychlého k snědku, a jestli nechceš narazit na Tzadera nebo Quinna, můžeš pak přespat u mě.“
            Těžké na tom mít ji tak blízko by bylo se jí nedotýkat, ale udělal by cokoliv, aby ji udržel v bezpečí.
            Udělala krok stranou od proudícího davu na chodníku a otočila se k němu. Podezření jí na tváři vykreslilo zamračení. „Tobě někdo řekl, že Six Feet Under je moje oblíbená restaurace?“
            „Měl jsem podezření, že by mohla být jedna z tvých oblíbených.“
            „Proč?“
            „Když jsme v Piedmontském parku pátrali po Kameni Ngak, zeptal jsem se Quinna, kam skočit na jídlo. Řekl mi, že ty a Tzader máte tu restauraci rádi, což znamená—teď když o tom uvažuju—není dobrý nápad, abys pobíhala po venku. Můžem jít někam jinam, třeba... ke mně do bytu. Mohl bych něco objednat.“
            Uchechtla se. „Tvůj byt? Jasně. Ne. Musím zůstat nezpozorovaná, a na chvíli zaskočit domů.“
            Nelíbila se mu myšlenka, že by byla třeba jen na pár hodin sama. Ne, že by čekal, že mu na to kývne, ale za zkoušku to stálo. „Tak co kdybych pro nějaké jídlo skočil a sešel se s tebou u tebe?“
            „Nech mě o tom popřemýšlet?“ Poklepávala si prstem na tvář a vzhlédla. Dobírala si ho. „Ech, ne.“ Zadívala se na hodinky. „Můžeš se se mnou zase sejít za tři hodiny tam, kam jsme se teleportovali? Uvnitř North Avenue Station?“
            „Jasně, ale přijde mi, že bys toho odpočinku potřebovala víc.“
            „Víš, co se říká, po smrti se vyspíš dosytosti. Jestli Tristana brzo nenajdu, zajistím si tím spoustu odpočinku,“ zhodnotila se zívnutím. „A neprozraď Tzaderovi a Quinnovi nic o tom, že jsem tady, nebo co dělám, dobře? Tribunál mi řekl, že nesmím nikoho z VIPERu žádat o pomoc. Doufám, že tvoji pomoc nějak nevyužijou, aby tě dostali do problému, ale nežádala jsem o ni a nemohla ti v tom zabránit.“
            Tak v tom se nepletla. „Chápu.“ Už od chvíle, co se vrátil, mu vibroval mobil. Kdyby kterékoliv z volání přijmul, musel by ji buď opustit, nebo volajícímu lhát.
            Raději by si nezpůsoboval bolest lhaním a opouštět ji neměl v úmyslu.
            Než se stačila otočit k odchodu, položil jí dlaň na rameno a zastavil ji. Když na jeho dotek nereagovala, sklonil hlavu, jako by jí chtěl něco říct, a zašeptal: „Sladké sny.“ Potom ji políbil.
            Svaly, co cítil pod prsty, se napjaly, dokud se jeho rty nedotkly jejích. Pak vyšla jeho polibku dokonce vstříc.
            Zatraceně. Miloval ten pocit, když ji měl v náručí.
            Chtěl, aby myslela na něj, když zavře oči.
            Protože se neodtahovala, pokračoval v tom polibku o pár vteřin déle, než původně zamýšlel, ale lapáním její chutě by mohl trávit hodiny. Zvláčněla, natiskla se na jeho hruď. Cítit, jak se mu pomalu otevírá, bylo návykové, jenže čím déle by v tomhle pokračoval, tím těžší by bylo nechat ji pokračovat v cestě.
            Z čiré síly vůle nadzvedl hlavu.
            Rty měla stále pootevřené, jako by ještě nebyla připravená to líbání ukončit. Zatraceně, on taky ještě neskončil, ale další minuta strávená tak blízko u ní a nemohl by chodit bez kulhání.
            Stáhl z ní ruce. „Radši už běž. Uvidíme se za tři hodiny.“
            „Jasně. Zatím.“ Zamrkala, rozhlédla se kolem, jako by se bála, že by ji mohl poznat někdo z VIPERu nebo Beladorů, pak vyrazila po Peachtree Street pryč.
            Sledovat ji by mohlo být ošemetné.
            Storm jí nechal náskok, aby si nevšimla, že jde za ní. Zůstával na dohled za ní asi míli a půl, zatímco si zkratkami proplétala cestu k Marietta Street.
            Zamířila přímo k místu, kde ji dnes ráno viděl vycházet z té opuštěné budovy.
            Vsadil by se, že tady pod zemí bydlí.
            Do nosu mu neustále vnikal zápach síry, jenže měl jaguáří ostrý čich, díky němuž mohl někdy zachytit pachy i z daleka. V dálce kvílely sirény. Teď, když o tom přemýšlel, ty už taky nějakou chvíli slyšel. Že by na mezistátovce havaroval tanker převážející něco sirného?
            Na rohu se zastavil, protože Evalle by si všimla jeho přítomnosti, kdyby ji sledoval i poslední čtvrt míle k jejímu bytu. Na další tři hodiny byla v bezpečí natolik, jak jen mohla. Zamířil zpět do centra.
            Evalle při hledání Tristana potřebovala víc pomoci, než jí mohl poskytnout jen on sám. Ona o ni možná nemohla nikoho žádat, ale on ano. Čarodějka bude první, za kým zajde, aby vyvěštila, kde ve městě by se mohli skrývat Tristan a možná i Ashaninská šamanka.
            Evalle by byla naštvaná, kdyby do toho zatáhl Nicole.
            A Nicole stejně praktikovala bílou magii.
            Aby mohl bojovat ohněm proti ohni, potřeboval někoho z temné strany. VIPER nedávno zapojil čarodějnici z rodu Sterlingů, jménem Adrianna, aby jim pomohla nalézt Kámen Ngak dříve, než Kujoo.
            Evalle ji samozřejmě neměla ráda, tím spíš, když Adrianna otevřeně flirtovala se všemi agenty VIPERu. Storma v nejmenším nepřitahovala, ale její schopnosti by se mohly hodit... podle toho, co by výměnou za to chtěla.
            Neslíbil Evalle, že nepůjde po Tristanovi sám, zatímco bude ona odpočívat.
            A co se týče té šamanky, raději ať ji najde dřív, než ona najde Evalle.




11 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad i korektúru... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Díky moc za překlad a korekci další části !!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Díky moc za překlad :-) Iva

    OdpovědětVymazat