pátek 4. listopadu 2016

Příběh za příběhem (Pod rouškou ticha)

Nemůžu vám všem dostatečně poděkovat za to, jak jste do série Liga nadšení. Vážně moc to pro mě znamená. Dovolte mi, abych vám dala nějaké aktuální informace o tom, co se v tomhle světě děje. Liga se vrací k původnímu vydavateli, St. Martin’s Press. A protože píšu tolik knih ročně a nejsem jedinou autorkou na světě J, musíme ty knihy nacpat do mého plánu (abych nevydávala čtyři knihy naráz a dala prostor i ostatním skvělým autorům), což je důvod, proč jsou všechny mé knihy až na Styxxe a Peklo posunuty, abych zapadla do rozvrhu. Tohle všechno mě nejen fyzicky zabíjí, ale také to frustruje čtenáře, kteří na některé knihy budou muset déle čekat. Problém s Pod rouškou ticha je takovým, že tady nejde o tradiční vydání.


Původně to měla být jen krátká bonusová povídka, která ale nebyla dostatečně velká, aby se označila za plnohodnotný román. Což není nikdy dobré, protože nikdo netušil, co si s tím počít. Chtěli jsme ji zařadit do antologií, na kterých jsem pracovala, ale nezapadala mezi příběhy a také byla moc velká. Proto jsme se rozhodli, že ji vydáme jen jako look a tištěnou formu dodáme později. Ale stejně jako u všech nových věcí trvalo trochu déle vše zajistit (zvlášť, když k tomu přidáte vážnou infekci, kterou jsem v tu dobu měla a skutečnost, že Styxx donutil Válku a mír vypadat jako čtení na jedno odpoledne). Takže když došlo k přesunutí data vydání Zrozen ze Zuřivosti, chtěla jsem se ujistit, že se při tom všem nezapomene na Pod rouškou ticha. Vrátila jsem se tedy ke psaní Pod rouškou ticha a přidala tam něco, čím jsem naznačila, k čemu se chystám v dalším dílu, ale zároveň jsem se snažila vyhnout spoileru. Ale dopadlo to skvěle a příběh se znovu rozšířil. Prosím, mějte se mnou tedy trpělivost, abych vše mohla připravit a projít.

Oh, a Hollywood taky projevil velký zájem o Ligu a doufám, že vám o tom brzy budu moct dát nějaké novinky.




Měla jsem velké štěstí, že jsem při vyrůstání poznala mnoho odlišných lidí z různých náboženských i kulturních prostředí. A kvůli mému vlastnímu smíšenému dědictví jsem vždy shledávala víru jiných lidí zajímavou, a jsem jedním z těch typů, co nikoho nesoudí. Jednou z nádherných věcí na kultuře Cherokee je přesvědčení, že všichni pocházíme od Stvořitele a Stvořitel nás udělal odlišnými, ačkoliv nám všem dal stejné srdce, které je schopno velké lásky a přijetí, nezávisle na naší minulosti.

Nejlepší přítel mé matky byl gay (stejně jako moji kmotři), takže jsem v jejich komunitě vyrůstala. Mnoho z mých přátel a rodiny jsou „rodinou“. Na střední a vysoké jsem byla ta „kamarádka“, která svým přátelům pomáhala předstírat, že jsou heterosexuální, aby mohli před ostatními skrýt, kým opravdu jsou, dokud nebyli připraveni říct světu pravdu. A někdy je svět i jejich rodiny překvapily svým pochopením. Jindy to tak dobře nedopadlo.

Nikdy nezapomenu na den, kdy jsem přišla z práce, a začala si prát svou uniformu, zatímco ke mně přišla matka s tím jejím pohledem, díky kterému jsem věděla, že se mi chystá říct něco, co jsem nechtěla slyšet.

„Ozvala se mi matka tvého přítele, jen jsem chtěla, abys věděla, že dnes večer odešel k Ježíšovi. Možná bys měla poslat květiny nebo tak něco.“ Moje matka nikdy neměla moc taktu.

A tohle byl kluk, který mi byl obrovsky blízký. Díky němu pro mě ty nejkrásnější věci nebyly jen snem. Když jsem měla vážně blbý den, objevil se před kasou ve fastfoodu, kde jsem pracovala, s nějakým dárkem, jen aby mi vykouzlil úsměv na tváři. Pořád mám schovaného medvídka, kterého mi dal na Valentýna, protože jsem mu prozradila, že jsem na Valentýna od nikoho nikdy nic nedostala.

Do dnešního dne mi tečou slzy, když pomyslím na tu bolest, kterou si prošel a proč to už nemohl unést. Vždycky prohlašují, že mé postavy nejsou založeny na skutečných lidech. Ale musím přiznat, že v Marisovi žije můj přítel, po kterém pořád truchlím. Měl v sobě loajalitu a velkorysost, ale zároveň byl stejně zahořklý. Do dnešního dne se mi po něm stýská. Nikdo by nikdy neměl zemřít tak mlád pro něco tak směšného.

Darlingův charakter vzešel z problémů, kterými si všichni mi přátelé procházeli. Všichni z nás bojujeme a snažíme si najít své místo ve světě. Máme strach z odmítnutí a nadávek za to, že nejdeme po té „správné“ cestě. Darling se stejně jako Maris v mé mysli nikdy nezměnil. Pořád jsou pro mě těmi samými postavami, které jsem stvořila na střední škole.


Ale při psaní Zrozen z Ticha se objevil Ture, a já si uvědomila, že jsem konečně našla někoho, kdo je Marise hoden. Někoho, kdo ho bude milovat stejně jako já. Takže tento příběh je pro přátele, kteří žijí v mém srdci a budou v něm navždy, a pro kamaráda, kterého si přeji, abych stále měla.

5 komentářů: