pondělí 16. ledna 2017

Alterant - Kapitola 17

Za okny konferenční místnosti se schylovalo k bouři, zatímco zdi uvnitř vibrovaly díky jinému druhu napětí.
            Quinn za pomoci svých kinetických schopností ztlumil světla v zasedací místnosti a naplno zatáhl rolety. Nepřál si být čímkoliv rozptylován, jakmile začne sondovat Conlanovu mysl.
            Tzader přecházel po místnosti, kontroloval zámky na dveřích a prakticky rozechvíval zdi tím, jak byl rozčilený, dokud mu Quinn neposlal telepatickou zprávu, aby se uklidnil. Připomněl Tzaderovi, že celé podlaží bylo zabezpečené. V budovách roztroušených po tomto státě, stejně, jako několika dalších, udržoval Quinn na určitých místech trvale prázdné patro. Tohle bylo jedno z nich.
            Prostor přístupný pouze výtahem na klíč, určený výslovně pro Beladorské záležitosti.

            Tzader se stáhl do rohu a byl teď nehybný jako kámen. Pokud by si někdo dokázal představit kámen pulzující energií.
            Na Quinnově čele tančily kapky potu, což u něj byla vzácná reakce. Chtěl manipulovat s myslí někoho, koho považoval za nevinného? Ne, jenže když se Tzader vrátil ze setkání s Brinou, vypadal, jako by byl nakopnutý do příslovečných koulí. Něco se strašně pokazilo. Pokud byl zapotřebí průzkum mysli, aby uspokojili její požadavek nějaké akce, pak to pro svého přítele a svou královnu udělá.
            „Jsem připraven,“ řekl Conlan tiše, jako by zachytil jeho zdráhání. Seděl na luxusní kancelářské židli se zavřenýma očima a zády ke Quinnovi, který stál nad ním.
            Další Conlanův nádech byl těžký a rozechvělý.
            Čas běžel.
            Čím dříve s tímhle budou hotovi, tím dříve budou moct najít Evalle, než nakráčí do mlhy a promění se. I kdyby dokázala ovládnout svou bestii a nezabít, někdo by zabil ji.
            Quinn promluvil hypnotickým tónem: „Soustřeď se na jakékoliv místo, co ti dodává klid, a bude to pro tebe snazší.“ Pak položil ruce na Conlanovu hlavu a zavřel oči. Dotek nebyl pro proniknutí do mysli nezbytný, ale umožňoval mu ponořit se do podvědomí rychleji.
            A možná s menším zásahem do Conlanova mozku.
            Když se začal potulovat jeho myslí, procházel kolem míst, které byly jako dveře, co mohl otevřít a nahlédnout do nich - minulost a přítomnost.
            Quinn se obvykle vyhýbal čemukoliv z budoucnosti, protože budoucnost nebývala plně zformovaná tak, jako současné či minulé události. Budoucnost obsahovala neznámé prvky, a vědomosti získané z těchto exkurzí mohly události změnit.
            Ne vždycky k lepšímu.
            Kdyby se mu povedlo najít něco, co by dokazovalo Conlanovu nevinu, byl by ušetřen hledání spojení s duchem Larsena O’Meary. Dobrou zprávou na tom všem snad bylo to, že pokud O’Meary opravdu zemřel, pouto mezi otcem a synem by stále přetrvalo, protože byli oba Beladoři.
            Bylo nezvyklé, aby dva Beladoři v jedné rodině byli zrozeni pouze pod hvězdou PRIN, a jen generaci od sebe. O těchto poutech se vědělo jen málo.
            Když otevřel průchod do Conlanovi přítomnosti, která zahrnovala vše od doby, kdy naposledy spal, nenašel nic zatracujícího, ani nápomocného. Jakmile pak přešel dál, do jeho minulosti, narazil na záplavu utrpení, která v tu chvíli projela jím samým. Spatřil truchlícího Conlana, snažícího se přijmout zradu a smrt svého otce.
            Conlanova matka ho opustila v raném věku a nechala jeho výchovu na něm.
            Beladoři byli informováni druidem o Conlanových schopnostech, a jakmile byl jeho otec odhalen jako zrádce, přivedli tehdy sedmnáctiletého chlapce k sobě, aby ho trénovali a chránili.
            Přišel čas pátrat výslovně po jakémkoliv skrytém spojení s Medby. Po něčem, co zde mohlo zůstat jako nezřetelný obraz, nebo telepatická konverzace, kterou se Conlan snažil nechat pro sebe. Quinn hledal jakoukoliv vzpomínku, co mladík měl, týkající se používání jeho daru rozdělit svou podobu a poté cestovat – podobně jako při mimotělních zážitcích. Nenašel však nic než pár zkušeností z tréninku.
            Před Quinnovýma očima plynula vzpomínka za vzpomínkou, bez záblesku jediné nepřístojnosti. Pomalu si oddechl nad tím potvrzením, že tento O’Meary byl čestným Beladorem, jak si on a Tzader mysleli.
            Jenže bez nevyvratitelného důkazu jeho neviny bude Brina čekat plné hlášení, včetně prohledání jasnovidecké části jeho mozku. Conlan během tréninku několikrát ukázal znaky jasnovidecké schopnosti, ale žádný speciální dar s ní související.
            Právě tahle oblast mysli byla tou, kde se Quinn kdysi spojil s cizí duší… neúmyslně.          To byl zážitek, který si nechtěl zopakovat. Jenže tahle oblast taky poskytovala přístup k budoucnosti, a jeho hlášení muselo obsahovat i její průzkum.
            Quinn polkl, aby potlačil děs, co se usazoval v jeho hrdle. Vnímal, že jeho mysl se plně usadila v Conlanově a rozlila se po ní, aby mentálně dosáhla postupně do všech míst, dokud nevstoupil do zóny budounosti, ve které pulzoval energií jeden temný bod.
            Quinn zaváhal, ale nepřekvapilo ho, že v téhle temné oblasti onu energii nalezl. Odevzdaný své misi začal přivolávat Larsena O’Meary.
            V první chvíli se nic nestalo, ale ani nečekal, že se tu duch bude prostě poflakovat a čekat na něj. Pak zčistajasna vnímal, jak okolím probleskl závan horka, potom chladu.
            Duch se s ním snažil spojit.
            Quinn napjal síly a natáhl se dál, až se spojení dotkl.
            Čekal něco jasného a silného, ale tohle bylo chladné a mrtvé, znepokojující. Když naposledy zkoušel něco podobného, dostal se duch až do hostitelovy mysli, což by v tomto případě byla ta Conlanova.
            Tohle byla ta chvíle, kdy se Quinn musel rozhodnout, jestli uvolní svou duši a nechá ji skrze spojení v Conlanově mysli cestovat do jiné dimenze.
            Do dimenze, která otevírala cestu jakýmkoliv obrazům o budoucnosti, které Conlan mohl skrývat.
            Dlaně měl celé vlhké, ale nemohl z toho teď vycouvat a přitom Conlana plně očistit. Jakmile uvolnil svou duši a ta se vydala na cestu, cítil se neskutečně lehce. Narazil na chaotické barevné kaňky.
            Zvuky byly pokřivené a pak zase v normálu. Barvy probleskávaly v kaleidoskopu psychedelických vzorů.
            Dvakrát se pokusil dosáhnout na Larsenova ducha, ale v obou případech se mu to nepodařilo. Když svého ducha silou postrčil vpřed, vířící tvary a barvy ho mrštily nazpět, jako by je od sebe odpuzoval. Uvědomil si, že bude muset sklonit své mentální štíty, aby se dostal dál.
            Tohle byl opravdový test toho, zda skutečně věřil v Conlanovu nevinnost. Věřil.
            Tzader by mu tohle zakázal… kdyby měl do jeho rozhodnutí co mluvit.
            Quinn sklonil štíty a zkusil to znovu. Tentokrát branou prošel.
            Namísto pouhého sledování se s vidinou propojil. Šlo o metafyzickou změnu, která mu umožnila interakci s bytostmi v tomto náhledu do budoucnosti.
            Stál bez hnutí a dovolil tak vidině kolem sebe přetvořit se a získat formu. Obrazy před ním kolísaly mezi rozmazáním a téměř zaostřením. Čím silnější emoce, tím zřetelnější obraz.
            Kde byl Larsen?
            Neměl by dokázat tu Quinna napadnout, ale při pátrání v budoucnosti nebylo nic konzistentní a statické.
            Zdálky k němu dolehlo zaříkávání, pak nabývalo na síle, ale nedosáhlo větší hlasitosti, než běžná řeč.
            Quinn se nehýbal ani nedýchal, aby nikomu nedal znát svou přítomnost, protože byl v této dimenzi vetřelec.
            Být odhalený někde, kde nemáte být, nikdy nepřineslo nic dobrého. A čím méně do toho bude zasahovat, tím méně ovlivní výsledek.
            Mlha se pomalu uklidnila a klesla. Vznášela se teď u jeho kolenou, a odhalila tak deset postav v šedých róbách. Vnitřek budovy připomínající katedrálu osvětlovaly pochodně. Všechny postavy se dívaly na kamenné podium před sebou, kde stála osoba zahalená v krvavě rudém rouchu.
            Quinnovi po páteři proběhlo mrazení.
            To místo, kde se právě scházeli, odpovídalo tomu, co ze svého vzdělání věděl o velké síni v TÅμr Medb.
            Ale to zápach zkažených citrusů mu potvrdil, že se dívá na sabat největších nepřátelů Beladorů – Medbů.
            Hledáš mě, Beladore?
            Donutil se nereagovat na ten hlas ozývající se tak blízko jeho uchu. Otočil se tváří k Larsenovi. Potlačil dávivý reflex při pohledu na povislou odpadávající kůži mrtvého O’Meary. Nemohl dovolit, aby nepotlačený výtrysk emocí spustil reakci vedoucí k odhalení toho, že pronikl do této dimenze.
            Larsen řekl: Zajímalo mě, kdy někdo přijde hledat moji duši. Povolil jsem tohle spojení a dovolím ti sledovat tento záblesk budoucnosti, jen pokud mi slíbíš, že ochráníš mého syna.
            Odkývat cokoliv bastardovi, kterému na jeho dítěti vůbec nezáleželo? Quinn by ho s radostí vyslechl - a zadusil ho. Ale to by bylo zbytečné, a nehodlal riskovat, že na svůj vpád upozorní Medby.
            Kdyby to udělal, umožnil by jim přístup do Conlanovy mysli.
            Quinn se v první řadě hodlal starat o jeho bezpečí.
            Jestli tohle vážně byla vize budoucnosti, získat náhled do Medbských plánů by mohlo být pro Beladory velmi prospěšné, proto přikývl, aby ducha přiměl pokračovat.
            Larsen stočil pohled k probíhajícímu setkání. Kůže se mu při tom pohybu rozhoupala.
            Quinn udělal totéž a přiměl vizi pomalu se otočit, aby jasně viděl všechny tváře. Přestal s tím, když zaříkávání skončilo a postava na podiu si stáhla kápi.
            Neměl by být překvapený při zjištění, o koho jde. Jenže stačila jediná chyba a Kizira zjistí, že tu je.
            Tohle byla pro něj nová zkušenost v sondování mysli a nechtěl následky případných chyb zjistit právě tady.
            Snažil se pohroužit do klidu, jak jen to šlo, aby zůstal neviditelný.
            Medbská kněžka oslovila skupinu před sebou. „Měla jsem vizi, jak pronikáme do hradu Treoir.“
            Kizira Quinnovi kdysi řekla, že protože je přímý potomek Medb, její vize měly předurčeno stát se realitou. Pokračovala: „Viděla jsem tvář toho, kdo onen útok povede.“
            Quinnova sebekontrola se otřásla prudkým nutkáním jejich královnu chránit. Ať sebevíc chtěl vrátit se okamžitě k Tzaderovi, aby mohli vymyslet, jak Brinu udržet v bezpečí, nemohl.
            Ne dokud se od Kiziry nedozví vše, co může. Snažil se nepřemýšlet o tom, co by se jí stalo, kdyby napadla Brinu. Přestože byla Medb, jednou zachránila jeho život… a sdílela s ním své tělo.
            Donutil svou mysl znovu se uklidnit.
            Kizira triumfálně pozvedla hlas: „Dlouho jsme čekali na tuto příležitost a na toho, kdo nám poskytne klíč k úspěchu. Předstup, bratře, a řekni všem, jak triumfujeme nad Beladory, kteří tě perzekuovali, ačkoliv krvácíš tutéž krev jako oni.“
            Muž uprostřed hloučku vyšel vpřed a během svých slov zvedl ruce ke své kápi. „Je tu jedna Alterantka, která je připravena vést nás k vítězství díky proniknutí obranou hradu Treoir. Na oplátku jsme jí nabídli to, co nikdo jiný nemůže. Konec diskriminování Beladory.“
            Když kápě klesla na ramena mluvícího muže, pohled na Conlanovu tvář - do posledního detailu, jako byla jizva ve tvaru čárky na tváři - Quinnem otřásl.
            Conlan pokračoval: „Až přijde čas převzít vládu nad Treoirem, kněžko, přivedu ti Evalle Kincaidovou, která zničí obyvatele hradu Treoir a umožní vám volný vstup.“
            V ten zlomek vteřiny převzal šok vládu nad jeho emocemi. Quinnova sebekontrola získala trhliny.
            Kizira trhla hlavou do strany, ostrým zrakem pronikala vrstvami vize, aby se dostala k němu.
            Oči se jí rozšířily. Poznání. Šok. Zmatení.
            V další vteřině už se ponořila do jeho mysli, spolu s přívalem emocí. Co tu děláš? Chybíš mi. Zemřeš, pokud zasáhneš. Neměl bys tu být... zradíš mě?
            Její mysl se ustálila a zpevnila stejně rychle, jako se on snažil pozvednout proti ní své mentální štíty.
            Příliš pozdě.
            Byla uvnitř jeho mysli, na tom posledním místě, kam by kohokoliv vpustil.
            A byla Medb.
            Larsen se rozesmál a zaskučel. Všichni jste hlupáci.
            Quinn povolal svého ducha zpět, rychlostí světla vycouval z uzamknutí mysli. Zaskřípal zuby při té spalující bolesti, co propukla v jeho hlavě a celém těle.
            V lebce mu narůstal tlak a rozpínal se, jako by mu ji měl roztrhnout. Do vnitřní strany očí se mu v oslepujícím tempu zakusovala ostrá bolest.
            Conlan zasténal a vykřikl.
            Někdo na Quinna křičel, ale nedokázal v těch slovech najít význam. Hlava mu tříštivě prosila o jakoukoliv úlevu. V očích mu explodovaly odstíny rudé… nebo to byla krev?
            V dálce slyšel Conlana výt jako zvíře snažící se urvat vlastní nohu z ocelové pasti.
            Něco ho tvrdě praštilo do tváře... znovu... nadzvedl ruku, aby ten útok zarazil. Otevřel oči.
            Tzader stál před ním a ve tváři měl vyděšený výraz. „Co se stalo, Quinne? Slyšíš mě?“
            „Jsem... Já...“ Zhroutil se na kolena, neschopný stát. Z nosu a uší mu vytékala horká tekutina. Jeho zrak zkrvavěl.
            Tzader tu byl s ním. „Řekni mi, co dělat.“
            „Conlan... žije?“
            „Jo, ale je na tom blbě. Bude potřebovat léčitele.“
            „Dej mi... chvilku.“ Do úst se mu hnala žluč. Cítil se, jako by mu někdo do středu hlavy zarážel klín. Stiskl zuby pevněji.
            „Mám rozsvítit?“
            „Ne.“
            „Quinne, krvácíš z nosu, uší a očí. Řekni mi, že kvůli tomuhle neumřeš.“
            „Nemy... slím si.“ Quinn nadzvedl ruku na znamení, že potřebuje chvíli na vzpamatování, ale utišení té příšerné bolesti hlavy mělo trvat déle. Nemohl si být jistý, že by to Conlan neslyšel, proto k Tzaderovi promluvil telepaticky, i když to zdvojnásobovalo jeho utrpení. Medbové mají plán... na proniknutí do Brinina hradu. Zmínili... Evalle.
            Když Quinn mhouřivě pootevřel oči, spatřil rozmazanou Tzaderovou tvář ochromenou vztekem, než vztekle zaťal čelist a řekl: Briny a Evalle se ani nedotknou.
            Quinn si zabránil říct, že Evalle Medbům dobrovolně pomůže. Nějaká vize mu byla u prdele. Tohle by v žádném případě neudělala.
            Několikrát se ztěžka nadechl a snažil se rozhodnout, kolik může Tzaderovi říct, než ztratí vědomí.
            Tzader byl Maistir, a musel jednat podle toho, co mu bylo sděleno.
            Quinn ho nemínil nepotvrzenou informací dostat do ještě většího maléru.
            Kdy?  zeptal se Tzader.
            Nevím. Quinn polkl tu odpornou chuť v ústech. Může to být teď, nebo za pár měsíců... prostě nevím.
            A zjistil jsi něco potvrzujícího, jestli je Conlan zrádce? zeptal se Tzader.
            Quinn nanosekundu uvažoval, co Tzaderovi odpovědět, ale jakkoliv se mu nelíbilo využít tu vidinu proti Conlanovi, neexistoval způsob, jak tuhle informaci zatajit. Evalle byla na rozdíl od něj ve vidině jen zmíněna, ne přímo přítomna na Medbském setkání.
            Quinn odpověděl během těžkých nádechů a výdechů: Viděl jsem Conlana s Medby… projednávat, jak proniknout do Brinina hradu.
            Určitě to byl Conlan?
            Ano. Měl jizvu na pravé tváři… jako je ta, co Conlan… minulý měsíc… schytal při tréninku. V tichu, co se rozhostilo, zachytil Quinn zklamání. Do žaludku jako by mu vlezl vzteklý jezevec.
            Tzader vytáhl mobil. Musím Conlana nechat zavřít.
            Quinn přikývl a vzápětí toho litoval, když se skoro pozvracel. Skousl zuby a odpověděl: Ale vidina není neprůstřelný důkaz. VIPER ho nemůže držet dlouho, možná ani ne den.
            Já vím. Budeme dělat všechno proto, abysme rychle zjistili odpovědi. Vzhledem k tomu, co jsi viděl, můžeme taky odůvodnit pátrání po Evalle jako součást našeho pátrání po zrádci.
            Quinn byl vlastně rád, že ji nemůžou najít hned teď, protože potřeboval čas o té vizi víc přemýšlet. Čas přesvědčit sám sebe, že Evalle nebude pro Medby klíčem k zajmutí… a zabití Briny.
            Jenže Kizira mu svěřila, že je velmi vážená jakožto jedna z největších Medbských jasnovidců.
            Mohl Larsen tu vidinu nějak ovlivnit?
            Quinn se zachvěl při vzpomínce na to, jak byla uvnitř jeho mysli.
            Byla ve vizi budoucnosti, což znamenalo, že se do ní nemohla dostat v tuhle chvíli, správně?
            Jenže co ten duch, který předtím zabil toho trola?
            Quinn vzdal snahu myslet. Kdyby si mohl sundat hlavu a strčit ji do mrazáku, udělal by to.
            Conlan se s bolestně kňučivým sténem zhroutil na židli.
            Tzader ukončil jeden hovor a začal vytáčet další číslo. Přelétl pohledem ke Quinnovi a zachytil jeho pohled. „Nevím, koho bys potřeboval víc, jestli doktora, nebo léčitele.“
            „Ne, jen odpočívat.“ I když neměl ponětí, jak dlouho potrvá, než tohle přejde.
            „To sotva. Krvácíš úplně odevšad, Quinne!“
            „Sežeň Conlanovi léčitele… Já nemůžu být v bezvědomí… ty… budeš pryč… řešit Alteranty…“ Quinn zasténal, jak každá myšlenka vyžadovala velké úsilí. Ale potřeboval, aby Tzader rozuměl.
            „Jen klid. Chápu. Zavolám léčitele, aby se na Conlana na ústředí podíval. Nechceš, aby u tebe byl někdo, komu nemůžeš věřit, až budeš zranitelný a já venku řešit problém s Alteranty. Jakmile někdo předá Conlana VIPERu, odvezu tě do tvého hotelu.“
            Quinn zvládl vydechnout jen: „Ano.“
            Už o něco klidnější si sevřel hlavu v dlaních. Nikdy nedovolil, aby kdokoliv kromě Tzadera a Evalle věděl, kde přebývá. Nechtěl plýtvat ani minutou Tzaderova času, jenže pochyboval, že by to do hotelu zvládl sám.
            Ozval se zvuk nárazu na podlahu. Nejspíš šlo o bezvědomého Conlana.
            Quinn zašeptal: „A co pátrání po Evalle?“
            „Jakmile se postarám o vás dva, zavolám tomu jedinýmu, kdo by ji mohl najít rychleji, než my.“
            „Komu?“
            „Isakovi Nyghtovi a jeho black-ops chlapcům. Ať se mi sebevíc protiví ho do tohohle zasvětit, myslím, že ji zvládne najít dřív, než my.“
            Tzader nikdy nepanikařil, ale teď evidentně jeho obavy dosahovaly na úroveň DEFCONu, že se rozhodl nechat Isaka Nyghta jít po Evalle.
            Quinnovi a Tzaderovi došlo, že Isak má o Evalle zájem, což znamenalo, že neví, že je Alterantka.
            Protože Isakovou nejvyšší prioritou byla Alteranty zabíjet.



10 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!! Jste skvělé !!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Moc děkuji za další kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  3. Už jsem se nemohla dočkat, mockrát děkuji za překlad!! :)

    OdpovědětVymazat
  4. Díky moc :-) Iva

    OdpovědětVymazat
  5. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji za překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuji moc za překlad.Petra

    OdpovědětVymazat