úterý 23. května 2017

Alterant - Kapitola 22



            Všude kolem Evalle se rozprostřely vztek a agrese. Stormovo předchozí škádlení zmizelo. Jedním krokem se přesunul trochu před ni. „Nepůjde do Labyrintu smrti, ani nikam jinam. Rozhodně ne s tebou,“ oznámil Tristanovi.
            „Půjde, kam řeknu,“ odvětil Tristan. Přešel při tom blíž a až příliš tím narušil jeho osobní prostor.
            Evalle zapřemýšlela, jestli nemá oba z nich odhodit na zdi proti sobě. Postavila se mezi ně. „Ta, o které se bavíte, stojí přímo tady, a momentálně nesouhlasí s ničím, co kterýkoliv z vás říká!“ Zapřela se dlaněmi o jejich hrudě. „Okamžitě od sebe ustupte, než dostanu otravu testosteronem.“
            Pak se Tristana zeptala: „Proč si myslíš, že s tebou kamkoliv půjdu zrovna po tom, co jsi dneska ráno jen tak zmizel?“

            Tristan nadzvedl ruce dlaněmi vzhůru. „Zůstal jsem s tebou, dokud se neobjevila tahle toulavá číča. Musel jsem se vrátit a zkontrolovat ostatní Alteranty.“
            „Mohl jsi prostě nás všechny teleportovat do Atlanty,“ namítla.
            „Ne, to nemohl. Můžu se teleportovat jen s jedním člověkem najednou.“
            Teď, když se zamyslela nad jeho slovy, byla na něj Evalle ještě naštvanější. „Tak proč ses se mnou vlastně neteleportoval do té vesnice, nebo zpátky sem, abychom nemuseli bojovat s těma démony?“
            „Jeho supersíly evidentně nejsou tak super,“ vložil se do toho Storm.
            Tristan po něm šlehl varovným pohledem a zaskřípal zuby.
            „Jestli mi nehodláš jasně odpovědět, nemůžu s tebou s klidným svědomím nikam znovu jít,“ upozornila ho.
            Konečně se rozmluvil. „Mohl jsem tě dostat zpátky sem, když jsem utekl, ale nezvládl bych se hned přenést znovu. To by znamenalo riskovat, že někoho zavoláš, než budu mít šanci najít ty Alteranty. Tvoji Beladorský kámoši a ti chlápci z VIPERu by se mohli přetrhnout, aby je dostali.“
            Takže Tristan teda nezvládl transportovat naráz celou skupinu, jo? To si rozhodně bude pamatovat. „No dobře. To je fuk. Teď jsme tady. Ty jsi tady. Kde jsou ti ostatní Alteranti?“
            Tristan zavrtěl hlavou. „Tam, kde jsem je v labyrintu nechal, nejsou.“
            Zkontrolovala Stormův výraz, když byl v podstatě chodící detektor lži.
            Nepatrně nadzvedl obočí, z čehož usoudila, že sice slyšel pravdu, ale nebyl zrovna nakloněný přijmout ji jako celou pravdu.
            Co se tak mohlo s nimi na místě jako Labyrint smrti stát? Jí se teda rozhodně nelíbila představa uvěznění se sto padesát let starými duchy, o kterých Grady tvrdil, že nemusí být zrovna přátelští. „Tys je tam nechal se všemi těmi duchy celý týden? Možná se z toho zcvokli, našli nějakou cestu ven, a dostali se do té mlhy venku.“
            Tristan si dal ruce v bok. „Teleportace je jediná cesta dovnitř, nebo ven, co jsem našel. A ani jeden z těch tří Alterantů se teleportovat neumí. Nemyslím si, že z toho labyrintu odešli.“
            „O té mlze jsi teda slyšel,“ ujišťovala se.
            „Jo, viděl jsem ten žlutej opar a všechno to šílenství, když jsem byl nahoře,“ škodolibě se zašklebil. „To by mělo VIPER dost zaměstnat.“
            Evalle se na něj káravě zamračila. „Dostal ses k ní nějak blízko?“
            „To teda sakra ne. Netoužím mít blízko sebe cokoliv, co mě může přimět se proměnit.“
            To, jak dopadla její zkušenost, si nechala pro sebe.
            „Proč jsi ty Alteranty nechal zrovna tam?“ zeptal se ho Storm.
            Tristan místo odpovědi mlčel.
            „Já nemám čas, Tristane,“ upozornila ho. „Jestli chceš moji pomoct, tak budeš muset jasně odpovídat nám oběma.“
            Storm si v nejmenším nebránil v pousmání, co se mu usadilo na rtech.
            Tristan mu věnoval pohled slibující, že jednoho dne, až Evalle nebude poblíž, aby zastavila krveprolití, tuhle diskuzi dokončí.
            Stormův úsměv se ještě rozšířil, se snadno čitelným sdělením, že mu kdykoliv a kdekoliv vyhoví.
            Konečně Tristan odpověděl na jeho otázku, ale mluvil přitom k ní. „Ten labyrint bylo jediný místo, co jsem našel, kde nemohli nikomu ublížit, kdyby se proměnili, a nikdo je tam nemohl najít. Aspoň jsem teda doufal, že je nikdo nenajde.“
            Tázavě se zadívala na Storma.
            Lehce přikývl na znamení, že říkal pravdu. Jenže když se na něj pozorně zadívala, získala pocit, že přišel ještě na něco, co jí zatím nedošlo. Zůstala zticha, aby mu dala prostor pro další vyzvídání.
            Storm se v zamyšlení poškrábal na bradě. „Co plánuješ udělat, až ty tři zase najdeš?“
            Tristan se zašklebil. „Hodlám jim dát větší šanci, než jsem kdy sám měl.“
            Tristan je evidentně chtěl zachránit, což mohlo znamenat, že s ní bude spolupracovat. Možná.
            „Proč jsi tu? K jejich hledání mě nepotřebuješ,“ zeptala se ho.
            „To je pravda,“ souhlasil, „ale mohl bych potřebovat tvoji pomoct s tím je dostat pod kontrolu a odsud. Netuším, v jakém duševním a fyzickém stavu jsou, když se přesunuli z místa, kde jsem je nechal.“
            „To teda sakra ne, Evalle.“ Storm se znovu postavil před ni. „Už od chvíle, co jsi ho potkala, ti neříká pravdu. V Piedmontském parku na tebe vypustil démona—“
            „To bylo dřív, než jsme se znali,“ vložil se do toho Tristan.
            „—pak málem nechal Kujoo, aby tě zabili, potom, co jste se už znali,“ pokračoval Storm. „Když utekl a zaútočili na vás ti démoni, mohl tě klidně teleportovat pryč, ale zatajil ti to. A teď chce, abys šla na skryté místo, kde budeš muset bojovat se třemi Alteranty. Anebo snad čtyřmi?“
            „Kdybych ji chtěl zabít, mohl jsem to udělat už v Jižní Americe,“ okomentoval to s kamennou tváří.
            Evalle sice uvážila všechno, co řekl Storm, jenže… „Na tom něco je, Storme. Přistála jsem v jeho očarované kleci, bez možnosti použít proti němu svoje síly, a on mi neublížil. Jestli je chci najít, musím jít s ním.“
            „Nedělej to, Evalle.“ Překvapilo ji, že Stormův tón byl téměř prosebný.
            „Nemá na výběr,“ poukázal Tristan.
            Nejradši by Labyrint smrti nikdy neviděla, ale Tristan právě vyslovil její vlastní myšlenky. Buď mohla jít s ním, nebo jen čekat, až se písek v hodinách Tribunálu přesype. Jenže ten zrazený pohled na Stormově tváři dokázal proniknout skrz potřebu uspokojit Tribunál i úzkost z představy vstupu do labyrintu.
            Nechtěla od něj odejít zrovna takhle. „Musím si se Stormem promluvit,“ oznámila Tristanovi.
            „Tak si pospěš.“
            Storm udělal krok k němu. Přitiskla mu ruku na hruď, aby ho zastavila. Cítila přitom, jak mu prudce buší srdce. Jakmile se Tristan vzdálil, obrátila se k němu. „Prosím, nevolej Tzadera s Quinnem.“
            „Kdybych s tím souhlasil, musel bych se kvůli té lži zkroutit bolestí.“
            To ji překvapilo. „To má nějakou spojitost s tvojí schopností rozpoznat, když někdo lže?“
            „Ano.“ Pohladil ji po tváři. „Nechoď někam, kam se k tobě nedostanu.“
            To právě odpovědělo na otázku, jestli by to dokázal. Zrovna přišla o záchrannou síť. „Tak mi aspoň udělej laskavost. Dej mi dvě hodiny, než někoho kontaktuješ.“
            „Hodinu.“
            „Devadesát minut.“
            „Jednu. Hodinu.“
            Musela mu říct něco, co by převážilo nad jeho starostmi o ni. „Devadesát minut. Jestli je zavoláš dřív, než ty tři najdu, bude to moct Tribunál pokřivit tak, aby to vypadalo, jako bych je zavolala já.“
            Přikývl. Nebyl z toho šťastný, ale nakonec s tím kompromisem souhlasil.
            Přišla k němu blíž a nadzvedla se, než zašeptala: „Prosím, pochop to. Jestli musím čelit něčemu jako je Labyrint smrti, abych ti mohla pomoct s hledáním ty-víš-koho“—dokonce ani nevěděla jméno té ženy—„Tak to udělám.“
            Znovu přikývl, o nic šťastnější, ale po tváři mu přelétlo pochopení. Jeho oči byly plné starostí o ni a náklonnosti, co ji zahřály u srdce.
            „Musíme jít,“ zavolal Tristan.
            Když se otočila k odchodu, stáhl si ji Storm zpátky k sobě do náruče a políbil ji, než stačila něco říct.
            Z vědomí, že je Tristan sleduje, jí rozpaky zahořela tvář, ale jen první dvě vteřiny. Potom si uvědomila, že tohle je nový druh polibku. Její empatické smysly se prudce probudily a sdělily jí, že tenhle polibek s sebou nesl určité sdělení—moje. Kdykoliv jindy by dotyčného odstrčila, až by si kecnul na zadek, a vyjasnila mu, že ji rozhodně nikdo nevlastní. Jenže její ruce odmítaly uvolnit sevření jeho trička.
            Vědomí, že po ní muž jako Storm tolik touží, ji naplňovalo opojným pocitem.
            Když Tristan vydal rozladěný zvuk, přejela dlaněmi po Stormově hrudi a nepatrně zatlačila, aby ho přiměla zvednout hlavu. „Musím jít.“
            Opřel čelo o její. „Buď opatrná.“
            „Budu.“
            Udělala tři kroky, když Storm Tristana varoval: „Jestli ji přivedeš zpátky třeba jen se škrábancem, nezbude z tebe VIPERu dost ani na nakrmení houfu hladových krys.“
            Tristan se jen usmál a omotal jí ruku kolem boku. „Uvidíme se, číčo.“
            Zavřela oči a doufala, že se s tím o jeho duši nespletla, protože byl její jedinou cestou z labyrintu. Sen by pro ni nešel, pokud by mu to Tribunál nenakázal, a i pak by nejspíš předstíral, že ji tam nenašel.
            Jediná cesta dovnitř. Jediná cesta ven.


9 komentářů:

  1. Srdečná vďaka za preklad... :-);-)

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!!!

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem! Super, teším sa na ďalšie časti :) Tinushka

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu kapitolu:)

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za novou kapitolu.Katka

    OdpovědětVymazat