středa 30. srpna 2017

Alterant - Kapitola 24



            Jen škoda, že to bylo s Tristanem a ne se Stormem. Toho měla jako partnera na cesty nejradši.
            Otevřela oči a při výdechu vytvořila v chladném vzduchu bílý obláček. „Je tu větší zima, než jsem čekala.“
            „Strašidelný, co?“ hlesl jí Tristan do ucha.

            „Strašidelný je dům o Halloweenu, a ještě ten pro děti. Tohle je úplný Věřte nevěřte.“ Nevěděla, co má od něčeho se jménem jako Labyrint smrti čekat, ale tohle ji rozhodně ani nenapadlo. Před ní se rozprostíral ručně vyhloubený tunel, místy ozářený směsí různých starobylých plynových luceren zabudovaných do zdi.
            Pochybovala, že by k nim vedlo potrubí.
            Kdo by platil účet za plyn?
            Na zdech byly rozvěšené zarámované obrazy a špinavou podlahu místy zakrývala směs koberců.
            Tristan naklonil hlavu k tunelu. „Soudě podle toho, co jsem tu při první návštěvě viděl, sem někdo přesunul nějaké osobní věci. Nejspíš se duchové díky tomu cítí jako doma.“
            „Zajímalo by mě, jak se tohle utajilo, když se stavělo metro.“
            „Ti duchové měli přes sto let času na vyvíjení svých schopností, a metro tunely narušuje jen na pár místech.“ Omotal jí prsty kolem boku.
            Ostře se na něj přes rameno zadívala. „Jestli máš svoji ruku rád, tak ji dej okamžitě pryč.“
            „Vypadalas, že je ti zima.“ Sklouzl pohledem k její hrudi.
            Odmítala se tam podívat. „Dívej se tam dál a tvůj nos se seznámí s mojí botou. Poslední varování.“
            Odtáhl se. „Myslel jsem, že pracujeme spolu.“
            „To má svoje hranice.“
            „V tom případě teda pojďme.“
            Otočila se, aby mu byla tváří v tvář. „Ne dokud nedostanu pár odpovědí.“
            „Tribunál ti snad nedal časový limit?“
            Ano, písky času doslova pracovaly proti ní a neměla ponětí, kdy propadne poslední zrnko. „Když mluvíme o Tribunálu, oni ví, že jsi utekl, a viní z toho mě.“
            Netvářil se překvapeně. „Slyšel jsem. Ale nevím, jak to zjistili.“
            „Viděli tě na bezpečnostní kameře v Atlantě. A VIPER teď vyhlásil příkaz k zabití mě, tebe a těch tří. Stejně, jako jakéhokoliv dalšího Alteranta, co se v mlze promění.“
            „To jsem taky slyšel. Měla by ses přidat ke mně.“
            „Ne!“ Co musela udělat, aby ji konečně pochopil? „Tvoje šance se navýší, když budeš ty pracovat se mnou na snaze dostat nás všechny před Tribunál.“
            „Nad tím se budu muset zamyslet.“
            „Tak zatímco o tom budeš přemýšlet, mohl bys mi říct, co jsi před Stormem neřekl.“
            „Jako?“ zeptal se nevinně.
            „Jako kde jsou ti tři Alteranti.“
            „Řek jsem ti, že nejsou tam, kde jsem je nechal.“
            „Což je mazaný způsob, jak se vyhnout vyzrazení konkrétního místa… nebo přiznání, že netušíš, kde by tu mohli být. Nebo snad ne?” Jestli byl v labyrintu celou tu dobu, co ho hledali, měl by mít teď prolezlý každý kout.
            „Jsou vážně tady dole.“
            „To mi nestačí. Nepohnu se z místa, dokud mi neřekneš všechno. A jelikož mám za to, že víš naprosto přesně, kde jsou, otázka je, proč jsi mě sem přivedl, když nepotřebuješ moji pomoc s jejich hledáním? Jestli moji pomoc chceš, tak já chci pravdu.“
            Tristan se zhluboka nadechl chladného vzduchu, který se při výdechu proměnil v obláček páry. „Nechal jsem je v pokoji se dvěma milými duchy a dostatkem jídla, aby jim vystačilo na pár týdnů. Proto jsem ti nemohl dovolit nechat mě v té džungli. Myslel jsem, že všichni umřou, protože se nedostanu zpátky. Ale když jsem tam dorazil, byli pryč.“
            Jestli tohle byla pravda, měla pro to, že ji využil k útěku, větší pochopení. „Kam by mohli jít?“
            „Do velké jeskyně někde hluboko tady.“ Samolibý úšklebek, co byl na jeho tváři často k vidění, nahradil ztrápený výraz, který nasadil až moc lehce.
            Jako by byl daleko zvyklejší na bolest než štěstí.
            Zkusila zjistit víc. „A důvod, proč je odtamtud nemůžeš dostat sám je…?“
            „Medbové se tam dostali přede mnou. Kizira ty tři našla a drží je v zajetí.“
            Samozřejmě, že ty tři našli Medbové.
            Evalle si promnula zátylek. „Jak jsi na tohle přišel?“
            „Řekli mi to duchové mladého vojáka z občanské války a starého chlápka, co hraje dámu. Žijou v místnosti, kde jsem ty tři nechal. Po tom, co jsem tu celý den pobíhal a všude bylo mrtvo - ta slovní hříčka je tam schválně - jsem se do ní vrátil. V tu chvíli se mi ti dva zjevili a prozradili mi, kde jsou.“
            „Takže ti duchové pracují s Kizirou?“
            Zavrtěl hlavou. „To ne.“
            „Tak jak se k ní připletli?“
            „Když jsem se zeptal, jak ji najít, dozvěděl jsem se, že jí řekli, aby vypadla.“
            Evalle by si dokázala vychutnat pohled na Kiziru balící kufry. „A ona je neodstřelila do Země Nikdyzemě?“
            „Tohle místo je nacpaný nadpřirozenou silou, která by mohla spustit katastrofální řetězovou reakci. Ani Kizira by tady dole nechtěla být, kdyby k tomu došlo. Tak jim udělala nabídku. Když pro ni budou nosit zprávy, až se tu ukáže někdo, kdo bude hledat Alteranty, odejdou ona a její muži hned, jak dostane, co chce. Momentálně s ní spolupracujou, ale nelíbí se jim, že je tady.“
            „Taky z toho zrovna neskáču nadšením,“ zamumlala. „Co chce?“
            „Konkrétního Alteranta.“
            Čekala, že řekne víc, jenže Tristan se vyžíval v tom, že z něj všechno lezlo jako z chlupaté deky. „Koho Kizira chce?“
            „Mě.“
            „Ona věděla, že se pro ně vrátíš? Znamená to, že věděla, že jsi znovu uprchl?“ Což by ji vedlo k závěru, že to na ni Tristan možná opravdu nahrál a teď ji vede do pasti. Jenže na hledání cesty ven bylo pozdě.
            „Ne, nebyla si jistá, že se vrátím. Ne dodneška. Hádám, že tu někdo od ní dřepěl a čekal, jestli to nevzdám a prostě neřeknu VIPERu, kde ty uprchlíky najít, aby neumřeli hlady. Nebo si možná myslela, že se dohodnu s Machou nebo VIPERem a vyměním je za vlastní svobodu, což bych nikdy neudělal.“
            Evalle se při tom nespravedlivém zásahu do svědomí zachvěla. „Říkal jsi, že až dodneška Kizira nevěděla jistě, že se vrátíš. Tak jak na to teda přišla?“
            „Nejspíš díky tvým kámošům ve VIPERu.“
            Už ho chápala. „Proč myslíš?“
            „Když jde VIPER po Alterantech a šíří se zvěsti, že jsem utekl, Noční slídilové o něčem určitě slyšeli.“
            Grady o jeho útěku nevěděl, jenže ten si zvykal na novou schopnost převzít místy lidskou podobu úplně sám a udržoval si nízký profil.
            Naplnil ji neklid.
            Jestli VIPER věděl o Tristanově útěku, znamenalo to, že za ní Tribunál pošle Sena dřív, než jí vyprší čas? Ne, bozi a bohyně byli sice mistři ve vytváření kliček, ale jejich slovo bylo zákon. A řekli, že za ní pošlou Sena až když už čas mít nebude.
            Kdyby ji chtěli najít, měli možnost. Zavrtěla nad ním hlavou. „Úžasný, Tristane. Využil jsi mě ke svýmu útěku a teď je ze mě tvůj spoluviník.“
            „Dej s tím už pokoj. Děláš, jako bys neutekla, být na mém místě. Závisely na mě tři životy.“
            Ignorovala tu poznámku, protože by popravdě nejspíš udělala to samé. „Jestli ti mám pomoct dostat ty tři odsud, chci, abys souhlasil s tím, že je vezmu před Tribunál, aby měli šanci získat svobodu. Jinak nebude nikdy žádný Alterant v bezpečí.“
            „Na mým názoru zrovna moc záležet nebude, když je odsud budeš muset pro mě dostat ty.“
            Nepředpokládal, že s nimi odejde i on sám. Rozhodně ho nechtěla obdivovat za to, že je ochotný se za ně obětovat. „Jak víš, že chce Kizira tebe?“
            „Protože mi ten duch vojáka předal zprávu, co měl doručit výslovně mně, když se vrátím je hledat. Řekla, že mě za ně vymění. Měl jsem v úmyslu do tohohle všeho jít, až si budem blíž—“
            „—nebo až tu budu natolik ztracená, že bych souhlasila s čímkoliv.“
            „To vyjde nastejno. Prostě mi slib, že jestli je odsud dostaneš živé, dostanou šanci se obhájit.“
            Až doteď ji při přemýšlení o tom, jaká je Tristanova motivace, ani nenapadl nějaký nesobecký důvod. „Přesně to mám v plánu. Jak dlouho ty tři vlastně znáš?“
            „Týden. Ta čarodějka, co pro Kujoo otevřela portál, byla na volné noze, ne jedna z Medbů. Slyšel jsem zvěsti o dalších zajatých Alterantech a dal jí trochu svojí krve, aby mi je pomohla najít. Když se tak stalo, pustil jsem je ven a našel tohle místo, abych je ukryl. Chystal jsem se pro ně vrátit, až budu mít Kámen Ngak… i to jsi podělala.“
            „O Kameni Ngak se odmítám znovu bavit. Proč tě Kizira vůbec nechala jít za těma třema?“
            „Nevěděla o tom. Jakmile jsem měl schopnost teleportace, mohl jsem mizet a objevovat se dle potřeby.“
            Pořád mu nevěřila. „Proč jsi tak ochotný vyměnit si s těmi Alteranty místo?“
            Tristanovy světle zelené oči ztvrdly, jako by je překryl led. „Protože mi věřili, že na ně dohlídnu a nevyužiju je. Jsem to jediné, co stojí mezi nimi a smrtí nebo klecemi. A pokud se jim povede získat svobodu, dohlédnou za mě na někoho, kdo je pro mě důležitý.“
            To bylo další tajemství, co o něm nevěděla. Jenže on se stále jen díval do tunelu za ní a evidentně chtěl už vyrazit.
            „Dobře. Pojďme pro ně. Ale tvůj plán se mi tak úplně nelíbí. Možná ho poupravíme.“ Otočila se, aby zamířila jediným možným směrem, a na chvíli se cítila zvláštně špatně kvůli tomu, jak bezděky zkoumala špínu na kobercích. Některé byly staré pletené kousky, vzory na jiných vypadaly dost draze.
            „Jak bys ho konkrétně chtěla poupravit?“ Tristan přešel vedle ní. Tunel byl široký dva metry, takže se v pohodě vešli.
            „Možná budeme zapotřebí my oba, abysme je odsud dostali. Než tam dojdeme, vymyslím plán B. Je možný, že Kizira přeměnila nějaké ze zdejších duchů na nebezpečné ghúly, jako byl ten, co jsi na mě poštval v Piedmontském parku?“
            Tentokrát se při té připomínce zachvěl on. Pak zamumlal: „To bylo v tu chvíli nevyhnutelný.“
            „Ne, vážně? Asi tak jako to, když jsem tě musela poslat zpátky do Jižní Ameriky?“ Než mohl znovu začít s tím, jak se mu ukřivdilo, pokračovala: „Prostě mi odpověz. Proti čemu stojíme?“
            „Žádné vzteklé ghúly jsem neviděl. Nemyslím si, že by Medbové chtěli tyhle duchy naštvat, s takovou dávkou energie koncentrovanou na jednom místě. Potkal jsem tu pár milých duchů, ale jsou tu i ti nepřátelští.“
            Přeměřila si pohledem díry v jeho džínách a tričku, které dost dobře mohly být od drápů. „Co plánuješ dál?“
            „Požádat toho ducha vojáka, aby předal Kiziře zprávu o tom, že jsem připravený vyměnit se za rukojmí.“
            Evalle si podezřívavě prohlížela zvláštní směs dekorací podél tunelu. Nábytek z vetešnictví stál bok po boku s kousky, na které by se aukční síň Sotheby’s vyloženě klepala. Začala si třít ruce, aby se zbavila toho chladu, co se jí usadil v kostech – a nejen kvůli změně okolní teploty. Znovu si v hlavě prolétla jeho plán a vzpomněla si, že něco ještě nevysvětlil. „Jak odsud mám ty tři dostat, když se neumím teleportovat?“
            „To ti řeknu, až na to bude čas.“
            „Pokud budeš žít dost dlouho.“
            „Tak se radši starej o to, abych přežil.“ Zašklebil se a evidentně si užíval, že má navrch. Asi na pět vteřin.
            Vzduch proťalo nelidské zavytí. Hrdelní zvuk rychle nabíral na hlasitosti a mířil přímo k nim.
            „Zatraceně,“ ulevil si Tristan nahlas. 
            „Co to je?“
            „Duch nějakýho chlápka s vidlema, co si myslí, že se mu všichni snaží ukrást prasata.“
            „Může nás zranit?“
            „Ne, ale ty pitomý vidle jo. Nepoužívej tady svoji kinetiku.“
            „Proč ne?“
            „Už jsem to zkoušel. A mám na sobě stopy od drápů jako důkaz, že nefunguje.“ Prudce se otočil a začal proklínat duchy, tunely, i den, kdy se narodil.
            Když se sama otočila, zjistila proč.
            Tunel za nimi zmizel, zakrytý cihlovou zdí, co se vytvořila přímo uprostřed jednoho z koberců.
            Křik sílil a ozvěnou se rozprostíral všude kolem.
            Otočila se zpátky. Chodba, kterou doteď šli, se rozdělila na dvě. Co to…
            Labyrint evidentně měnil tvar podle vůle zdejších duchů.
            Obě cesty se zdály být stejně temné, nekonečné a naplněné zvukem připomínajícím křik bánší, ze kterého tuhla krev v žilách. Vydával ho duch, který se řítil jejich směrem.
            S vidlemi.


6 komentářů:

  1. Ďakujem! Tinushka

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za novou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skělé kapitolky !!!!! Jste úžasné !!!!!

    OdpovědětVymazat