neděle 10. září 2017

Dračí znamení - Kapitola 6



Edilyn si odmítala jen tak lehnout a umřít bez boje. Když k ní Xyn přiletěla, natáhla se pro nejbližší věc, která mohla sloužit jako zbraň, po staré motyce, kterou tam někdo odhodil před útěkem do úkrytu. Bylo to jen o málo lepší, než kdyby se vrhla na démona s botou obalenou hnojem, ale lepší něco, než nic. Rozlomila motyku vejpůl a její zubaté konce namířila na démona. Pevně zaryla nohy do hlíny a hrdě vztyčila hlavu, připravená bojovat až do posledního dechu. Bylo jí jasné, že maximálně zašpiní oděv své protivnice vlastní krví, ale u všech svatých, i kdyby jen zničila Xynin šatník, bude spokojená!

Přesto, když se k ní Xyn blížila, něco chytlo Edilyn, zvedlo jí to do výšky a přitisklo k pevné šupinaté kůži. Útočník jí vytrhl motyku z rukou a hodil ji na zem. Edilyn se začala zběsile vzpírat, dokud si neuvědomila, že je to Illarion ve své dračí podobě a pevně ji drží. Ohromeně ztuhla, když pečlivě přistál o pár metrů a položil ji na zem s překvapivou jemností. Přeměnil se do lidské podoby a obrátil se k své sestře s bezmeznou zuřivostí.
Co to děláš? Zavrčel na Xyn.

„Chráním tě.“
A před čím? Ona je jen neškodný člověk.

Jeho sestra se hlasitě zasmála. „Hovadina. Dokud žije, je tvou slabostí… což se právě potvrdilo. A teď se vzmuž, hlupáku. Buď mi dovolíš, abych ji zabila, nebo se vy dva hezky usmiřte, vezmi ji zpátky do svého doupěte a přestaň být tak pekelně zoufalý.
Nemůžu to udělat.
Xyn si odfrkla, když zmenšila vzdálenost mezi nimi. "Pak máš problém s velkým P! Že nemáš? Ale ano, máš. Nemůžeš jí nechat tady, aby ji tví nepřátelé kdykoliv mohli použít k tomu, aby tě vylákali ven, nebo ano? Ne, bručoune, to rozhodně nemůžeš.“
Rozzlobeně ho píchla prstem do prsou, aby svá slova zdůraznila. „Máš takové štěstí, že jsem to byla , kdo na ni natrefil, a to jsem ji ani nehledala! Myslela jsem si, že jsi to ty! Říkala jsem si, že je divné, že jsi venku, po tom, co jsem tě viděla včera v jeskyni, jak se kroutíš a trpíš, ale řekla jsem si, proč ne. Mohl jsi dostat třeba hlad. A pak, ejhle, pach, který jsem zachytila, nebyl tak úplně tvůj. Zatraceně, jestli to nejsou ty sladké růžové tvářičky, po kterých tak toužíš, samotinké bez tebe a přitom čpící tebou a tvými speciálními silami!“
„Voila!“ Ukázala na Edilyn. „Ona je ta katastrofa.“
Nesnáším tě.
Jeho tón byl přesně tak zasmušilý, jak předpověděla jeho sestra. Xyn natáhla ruku a štípla ho do tváře, stejně jako to dělají maminky batolatům. „Můžeš mě nenávidět, jak chceš, zlatíčko, jen mě nenuť ti neplácat na zadek. Na tohle jsem příliš stará, a ty taky.“
Naklonila hlavu a mrkla na Edilyn přes bratrovo rameno. „Promiň, že jsem tě musela vyděsit. Byl to jediný způsob, jak dostat tohohle bručouna z jeho díry a ukázat mu, jaký je idiot. Přísahám. V tomhle mi věř, holka. Najdi si přítelkyni. Muži za to většinou vůbec nestojí.“

Illarion se však stále na obě mračil a odmítal změnit názor.
Nemůžu jí věřit.

„Přesto, když jsi cítil, že byla napadena jiným drakem, spěchal jsi, abys jí ochránil. Protože proč? Nezajímá tě to vůbec? Tvé činy totiž mluví za tebe. Xyn protočila oči a přitiskla si ruce ke spánkům, jako by se jí z něj strašně rozbolela hlava. Upřímně řečeno, Edilyn přesně věděla, jak se Xyn cítí. Její vlastní bratr jí často dostával do podobné agónie.
„A nemůžeš bez ní žít… alespoň ne šťastně. Jsi tak mimo, zlato. Takže co uděláš?“ Ukázala na Edilyn. „Otočíš se a omluvíš se jí. A budeš se plazit, když to bude třeba. Řekni jí, že jsi idiot a vezmi ji domů, kam patří."
Edilyn byla z jejich slovní potyčky zmatená. A ještě více byla zmatená z vlastních protichůdných emocí, které se v ní svářily. Chápala Illarionovy pocity a nebyla si jistá, jestli se s ním vůbec chce vrátit.
Ne po tom všem. Zlobila se na něj za to, co jí udělal. A ne málo.
Xyn si unaveně vydechla. "Řekni mi pravdu, Illy, fakt chceš dopadnout jako Max? Je to bídák a ještě v celibátu.“ řekla zlým, démonickým tónem. "Zasraný bastard. Opravdu je na tom líp?“
Jeho dračí milá ho téměř zabila.
"Ale samozřejmě. Jenže tvoje dračí milá nic takového neudělala a ty to moc dobře víš. Udělal to její debilní bratříček. Všichni máme nějaké otravné sourozence, a já jsem ten tvůj.“
Odfrkl.
Xyn se zasmála a objala ho kolem ramen. „Ty víš, že mám pravdu. Falcyn je ještě horší než ty. Jednou jí budeš muset představit své rodině. A to si představ tu hrůzu, že by jí Falcyn mohl celou slupnout jak malinu.“ Hravě ukázala nejdřív na něj a pak na Edilyn. „Na tvé straně je toho mnohem víc než na její. Ona má prostě jen jednoho nemožného bratra a s ním už ses potkal. Ty nás máš celou hordu. Opravdu mě zajímá, jak ji chceš představit matce, nebo Blaise. Nebo dokonce té věci, kterou nazýváš svým otcem. Každopádně, hodně štěstí!“
Zaskřípal zuby a podívala se na Edilyn. .
Jeho upřený, obviňující pohled ji zastudil.
„Netušila jsem, co se Virag chystá udělat Illarione. Kdybych to věděla, zastavila bych ho.“
Nejdřív se zdálo, že si toho nevšiml, ale jakmile jeho pohled padl na její obličej, vztáhl ruku, jemně pohladil podlitinu na tváři, a jeho pohled ztvrdl.
Kdo tě udeřil? Ten klidný, smrtící tón byl ještě děsivější než útok jeho sestry.
Tak děsivý, že váhala s odpovědí.
Edilyn? Zeptal se důrazně. Kdo se opovážil vztáhnout na tebe ruku?
Xyn odpověděla za ni. „Jeden z měšťanů. Chtěl si vzít kousek toho, co patřilo drakovi, a to i přesto, že se toho drak vzdal.“
Vydal zvuk, který Edilyn nikdy neslyšela, a pak se vrhl směrem k vesnici. Když se chtěla rozběhnout za ním, Xyn ji chytila za paži a zastavila ji. „Nech ho jít, je to otázka cti.“
„Já už jsem se o to postarala.“ řekla Edilyn. Xyn se usmála. „Já vím, ale Illarion se o to postará líp a zajistí, aby tě už nikdy nikdo neponížil. To není o něm a jeho egu, ale o tobě. Chce ti zajistit bezpečí a ujistit se, že všichni chápou, že tě nikdy nesmí ohrozit nebi ti ublížit. Dělá to pro tebe. Každý ti musí projevit respekt, který i ve svém postavení plně zasluhuješ.
Obrátila se k Edilyn a dlouze vydechla. „Mohu ti poradit? Ber ho odedneška jako smrtonosného strážce, který bude sotva zdrženlivý. Máš pod velením svého osobního, domácího draka, Lady Edilyn. Není to muž, vlastně to není ani člověk. Nikdy na to nezapomínej a nikdy si nenamlouvej, že to tak je. Tělo, které vidíš, není jeho skutečné tělo. Kdysi ho jeden starověký bůh donutil se přeměnit na člověka a Illarion tuhle svoji část nenávidí. Skutečnost, že je kvůli tobě ochoten se přeměnit do lidské podoby, je zázrak. Měl by být uctíván jako rarita, protože on opravdu je jedinečný. Ujišťuji tě, že pro něj přeměna není nic, co by si užíval.“
Najednou Edilyn zaslechl výkřiky z vesnice. Pleskavý zvuk velkých křídel naplnil oblohu okamžik předtím, než se Illarion vznesl do vzduchu a vracel se k nim.
Xyn se podrážděně zasmála a potřásla hlavou. „Je pravda, že moji bratři nejsou žádní drobečkové, ale to platí i o mě.“ Poplácala Edilyn po paži. „Mimochodem, tvůj povedený bratříček ukradl Illarionův dračí kámen. To je věcička, co léčí jeho zranění. Potřebuje ji zpět. Získej ho od Viraga a já slibuju, že tvému bratrovi neukousnu hlavu za to, co udělal. Pokud se ti to nepodaří, pošlu na něj svého staršího bratra. A věř mi, Falcyn udělá všechno, aby dračí kámen získal zpět. Je to opravdu pořádně nepříjemný bastard.“
Edilyn neměla čas odpovědět, protože se Illarion vrhl dolů, aby ji zvedl a zajal svými statnými drápy. Zavřela oči a zadržela dech, aby neviděla, jak rychle se jí ztrácí zem pod nohama. Přesto se jí žaludek obrátil naruby. Illarion vyletěl výš na oblohu, kde je bičoval vítr. Věděla, že jí neupustí, ale přesto cítila naprostou paniku. Létání si rozhodně neoblíbila.
Necítila se líp ani ve chvíli, kdy přistáli v jeskyni. Ulevilo se jí ale, že zas cítí pod nohama pevnou zem. Opřela se o zeď, zatímco Illarion se otočil a odcházel.
„Neodcházej!“ Vyštěkla ostřeji, než zamýšlela.
Stále ve své dračí podobě se k ní obrátil. Ačkoliv to nemohla říct s jistotou, přísahala by, že nad jejím velitelským tónem zvedl nevěřícně obočí.
Pardon?
OK, definitivně byl její tón příliš ostrý, o tom nebylo pochyb. Narovnala se a smířlivěji se zeptala. „Co jsi udělal v mé vesnici? Zabil si ho?“
Nejsem si jistý, že chceš znát odpověď. Zajistil jsem, aby se k tobě chovali s největším respektem, kdyby ses někdy vrátila.
Vydala bolestný povzdech „Fajn, takže nemůžu jít domů.“
Jsi doma.
Ještě než domluvil, u nohou se jí objevila malá truhla s oblečením, luk a toulec se šípy. Překvapilo ji to. Nejen, že věděl, že jsou to její věci, ale také, že je pro ni zajistil
Tvůj bratr tady není vítán. A tobě není dovoleno odejít.
„Jsem snad vězeň?“
Preferuji termín chráněný host.
„Musíš si dělat srandu!“
Vskutku nedělám. Je to jako v té pohádce o odvážné dívce, která byla unesena drakem a vězněna v jeho doupěti mezi poklady. Nikdo ji už nikdy neviděl.

Jeho suché konstatování situace jí nijak nepotěšilo. Chtělo se jí ho nakopnout. „To je všechno co pro tebe znamenám?“
Ano. Všechno ostatní by znamenalo, že mi na tobě záleží a toužím tě ochraňovat.
Jeho slova vypálila do jejího srdce bolestivou ránu. „Když je to takhle… mohu se aspoň umýt?“ Ukázala na své špinavé oblečení.
Trhnul svou dračí bradou směrem ke schodům. Koupelna je nahoře, hodně štěstí. A s tím ji zanechal samotnou.
***
Illarion se snažil si namluvit, že je stále ve své jeskyni sám. Že nahoře v lázni není ani kousíček nahé ženy. Bohužel moc dobře slyšel tekoucí vodu. Ještě horší bylo, že ze své mysli nemohl dostat obraz jejího nahého těla a vody, která po něm klouže a odkapává jí ze ztopořených bradavek. Její mokré tmavé chloupky mezi stehny, těmi stehny, která ho pevně svírala a vtahovala mezi sebe celou jeho bytost.
V naprosté agónii se otočil na bok a zaklel.
Samozřejmě, že to dělala schválně, aby ho mučila! Musela vědět, že jí slyší. Že ví, že pod šaty je nahá a touha po ní ho dohání k šílenství. Choval se iracionálně a jeho emoce neměly žádný logický smysl. Věděl to. Jenže byl příliš nadržený. V jeho mozku prostě nebyl dostatek krve, aby si vše mohl dostatečně promyslet. A rozhodně za to mohla ona!
Bože! Její vůně ho praštila do čenichu a byla mnohem silnější než dřív. Prostoupila celou jeho jeskyni. Kromě otvoru, který dřív prorazil, nebylo kudy by se z jeskyně odvětrala.
Nebylo úniku. Byla všude kolem něj!
A než si uvědomil, co dělá, přeměnil se zpět do lidské podoby a stál před lázní, kde se Edilyn koupala, zrovna když zakláněla hlavu pod tekoucí vodu. Její ladné křivky byly mnohem krásnější, než si je pamatoval. Svým tělem ho lákala a zvala.
S povzdechnutím zvedla hlavu, otevřela oči a začala křičet.
Hlasitě křičet.
Illarion uskočil zpátky, nechtěl čelit jejímu zuřivému pohledu.
Vyšla z vody, popadla ručník a zakryla svou nahotu. „Co tady děláš
Dívám se na tebe.
Její oči zahořely, když si urovnala ručník mezi prsy. „No, alespoň jsi upřímný. Mám se ptát proč?“
Jestli si předtím myslel, že je tvrdý, tak to nebylo nic ve srovnání s tím, jak tvrdý byl teď. Prakticky cítil její chuť na patře. Musel se hodně přemáhat, aby z ní nestrhl ručník, nepřitiskl ji ke zdi a neukojil svoji touhu, tady, teď a hned.
Pouze vědomí, že by mu to nikdy neodpustila, ho udrželo na místě. Trhaně se nadechnul a pomalu po ní přejížděl žhavým pohledem.
Myslím, že znáš odpověď, že?
„Po tom, jak jsi mě urazil, na to rozhodně zapomeň. To dřív Lucifer bude snídat rampouchy!“
Změníš názor, když se před tebou budu plazit?
Posměšně si odfrkla. „A ty snad víš, jak se to dělá?“
Ne, to nevěděl. Nikdy o nic neprosil. Ale jeho sestra měla pravdu, něco ke své dračí milé cítil. Byla trochu jiná.
Možná bych byl ochotný se to naučit.
Edilyn zavrčel nad jeho hravým tónem. I když se na něj zlobila, okouzloval ji, hlavně svým chlapeckým výrazem. Najednou bylo hrozně těžké si vzpomenout, proč se má držet zpátky.
„Nejsem zrovna moc odpouštěcí typ, vždy se dlouho zlobím.“
Pak je dobře, že jsem nesmrtelný.
Zamračila se, tohle nevěděla. „Ty jsi nesmrtelný?“
Ano.
„To nedává smysl.“
Existuje pár bytostí a věcí, které mě mohou zabít, ale mimo této hrstky katastrof jsem v podstatě nesmrtelný.
„Takže když jsi říkal, že draci čekají na svou smrt, myslel si tím čekání na jednu z těch katastrof?“
Přikývl.
„Smutné, ale zároveň… Je to neuvěřitelné, že můžete žít tak dlouho.“
Neřekl bych. Po několika tisíciletích už je to jen bezbřehá nuda.
„Jako bych slyšela Viraga.“
A proto mi ukradl dračí kámen? Doufal, že ho zabiju a zkrátím tak jeho utrpení?
„Kámen ti ukradl proto, že je to prostě idiot.“
Konečně jsme se na něčem shodli.
Než se mohla zarazit, upřímně se rozesmála. „Takže… opravdu se chystáš mě tu uvěznit?“
Ještě nevím. Musím zvážit všechna rizika. Je tu hodně věcí, které nemohu dovolit nechat ukrást.
„Budeš se cítit líp, když ti řeknu, že v celé jeskyni je jen jedna věc, kterou chci ukrást?“
Záleží na tom, co to je.
Postavila se před něj a položila mu ruku na hruď. Podívala se na něj přivřenýma očima. „Tvé srdce, můj dračí pane. Nic jiného tu pro mě nemá cenu. I když teď, kdy se mnou zacházíš tak bezohledně, bych ti ho radši vytrhla z hrudi a snědla. Ale věřím, že můj hněv časem ustoupí a zas v tobě uvidím toho sladkého draka, o kterém vím, že tam je. To je ten, jehož srdce toužím vlastnit a být s ním, v bezpečí.“
Jeho dech se zrychlil. Když říkáš tyhle věci, chci ti věřit.
„Můžeš mi věřit. Slibuji. Koneckonců jsi obrovský drak a já jsem jen neozbrojená žena. Jak bych ti kdy mohla ublížit?“
Zasmušil se. Tvé činy mě ranily mnohem víc, než kdy mohlo jakékoliv ostří. To mi zanechalo jizvy na těle. Ale když jsem si myslel, že jsi pomáhala svému bratrovi proti mně, zasáhlo mě to hlouběji než jakýkoliv boj nebo urážka. Poranilo to moji duši. Koneckonců, nejnebezpečnější zranění nejsou ta, která jsou vidět, Edilyn. Jsou to ta, která krvácejí uvnitř. A to tvé bylo téměř fatální.
Ta slova jí vehnala slzy do očí a ruku pevně zaťala v pěst. „A ty bys měl vědět, že bych to nikdy nemohla hrát na obě strany. Nepracuji v utajení, to nemám v povaze. Když jsem naštvaná, poznáš to. Stejně jako ty ukazuji svůj hněv, aby ho všichni viděli, neumím ho skrýt. Jen se zeptej mého bratra, myslím, že po mém posledním výbuchu stále ještě kulhá.“
Illarion se tiše zasmál. Její slova utišila trýznivou bolest. Chybělas mi.
Objala ho kolem pasu a položila si hlavu na jeho hruď. „Taky jsi mi chyběl.“
Zavřel oči, pohřbil tvář v jejích vlasech a vdechl tu vzácnou vůni. Tahle růže byla tou nejsladší věcí, kterou kdy poznal. Upřímně řečeno, nikdy ji nechtěl opustit.
To bylo vše, co kdy potřeboval. Být s ní a cítit se takhle.
Kdyby cena za tohle všechno byla jen dračí kámen, v pohodě by s tím mohl žít. Klidně by s jejím bratrem vyjednával. Jen si přál, aby se kikimora nejdřív zeptal, než mu ho vzal.
V životě nebylo nic, co by chtěl tak moc, že by to musel ukrást, takovou zradu absolutně nedokázal pochopit. Bohužel pro jeho druh, zbytek světa to necítil stejně. Právě proto byli bohové nuceni používat jeho bratry jako strážce po celá staletí, aby je chránili, dohlíželi na jejich posvátné předměty a zajistili jejich bezpečnost. Ale nechtěl tom teď přemýšlet.
Chtěl se jen ztratit ve své dračí milé…
Více než to, chtěl se s ní svázat.
Edilyn zalapala po dechu, když jí Illarion stáhl ručník z těla a odhalil ji. V jeho očích byl lesk, byly tak divoké, až ji to děsilo. Tohle byla rozhodně ta dravá část jeho povahy. Doslova jí přišpendlil na zeď za nimi. Polibek, který jí dal, byl úplně jiný než ty předchozí. Intenzivní, náruživý a nechal ji bez dechu. Krev jí pulsovala v žilách, když se lehce sklonil, aby poškádlil její bradavky. Pak do ní pronikl tak rychle, že rozkoší vykřikla.
Zvedl hlavu, aby zachytil její rty, když se s ní zuřivě miloval. Bylo to surové a spalující. Když se odtáhl zpátky, aby zachytil její pohled, spatřila skutečnou hloubku jeho emocí. Ztratila se v bolesti a zranitelnosti, kterou v jeho očích viděla. Sykl rozkoší a ona se usmála. „Opravdu jsi byl smutný, když jsem tu nebyla?“ Zavrčel, než se znovu ponořil hluboko do ní. Lituji každé vteřiny, kterou jsem byl nucen strávit bez tebe. Tato slova jí vehnala slzy do očí. „Už nebudeš muset nikdy litovat, Illarione.“
Illarion ji pevně sevřel, pohřbil svou tvář v jejích vlasech a hluboce vdechl vůni její kůže. Nechal si jí naplnit hlavu, dokud nebyl úplně opilý. Zaryla mu nehty do kůže, což v něm vyvolalo příjemné mrazení. Ona byla to, kvůli čemu žil. Sakra, tuhle laskavost nemohl své sestře nikdy dostatečně oplatit. Xyn ho zachránil před jeho vlastní hloupostí.
Měla pravdu. Nemohl žít bez ní. Edilyn byla jeho Achillovou patou. S ní byl zranitelný. A když Edilyn o malou chvíli později bouřlivě vyvrcholila, volala jeho jméno a on našel další úroveň ráje, o které nikdy nevěděl, že existuje. S úsměvem ji políbil, když prožíval vlastní uvolnění.
Zadýchaný a zesláblý ji zvedl a odnesl ji zpátky do lázně, aby se mohli umýt.
Edilyn se zarazila, když si všimla Illarionova zachmuřeného výrazu. „Na co myslíš?“
Pardon?
„Vypadáš ustaraně.“
To ne, jen jsem o něčem přemýšlel.
Čekala, že něco dodá, zatímco ji jemně omýval. Když pochopila, že se na to nechystá, vybídla ho. „A to něco bylo…?“
Bláhové. Sebevražedné. Po všech stránkách hloupé. Ještě tě to zajímá?
Zasmála se, než si uvědomila, že on zůstal vážný. „Dobře, co navrhuješ?“
Něco zakázaného. Něco, co vím, že bych neměl dělat. Jedná se o akt, který vzdoruje pravidlům bohů a hodně je nasere, když je poruším, a to navždy. A přesto mi je to úplně u prdele. Díky tomu tě nikdy neztratím. Budeme navždy svázáni. A ty bys už navždy byla moje dračí milá.
„Myslela jsem si, žes říkal, že pouze bohové by nás dva mohli svázat“
Je tu ještě někdo, kdo to dokáže. Pokud ho přesvědčím. Navíc mi dluží laskavost. Ale nebudu se ho ptát, pokud bys to necítila stejně. Protože jakmile to bude hotové, není možné to vrátit zpět. Byli bychom navždy spojeni. Moje životní síla s tvojí. Pouze jedno vlákno života místo dvou.
„Mohla bych mít tvé děti?“
Kývl.
„Nikdo by nás nemohl rozdělit?“
Dokonce ani smrt. Ale moji nepřátelé by mohli to pouto využít, aby tě vystopovali a použili tě proti mě, protože by ses stala nejhlubší a neoddělitelnou součástí mojí duše.
Natáhla se a pohladila ho po tváři. „Netvař se tak ustaraně, můj dračí pane. Ironií je, že ačkoliv jsem o tomhle nikdy nesnila, teď jsi všechno, co chci. Přivedeš mě do svého světa a já ti ukážu ten můj. Lidé nejsou tak špatní, jak si možná myslíš.“
Jsi si jistá?
„Absolutně.“
Pak půjdu sám k Savitarovi a zeptám se ho.
Edilyn se zamračila, když ji naplnila úzkost. „Sám? Proč? Neměla bych jít s tebou?“

Určitě ne. Poslední tvor, který se ho na to zeptal, vzplál věčným ohněm. V případě, že by byl v podobné náladě, raději budu jediný, po kom půjde. A mě je navíc mnohem složitější upálit než tebe. 

15 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitoly !!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuju mockrát za super překlad i korekturu. Jenom mám pořád ocit, že to s nima nebude tak jednoduché :(

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za pokračování a těším se na další kapitolu! ❤👍🐛

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za ďalšiu kapitolu.
    Neviem, ako ostatným, ale mne celú kapitolu ukazuje tmavým písmom, takže nejde prečítať. Musela som si to skopírovať do TXT dokumentu, aby som si to mohla prečítať.
    Tinushka

    OdpovědětVymazat
  5. Dakujem krasne za dalsiu kapitolu :-)

    OdpovědětVymazat
  6. Moc děkuji za kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  7. děkuji moc za další kapitolu. Alča

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem velmi pekne za preklad a korekciu. Tiez mi to ukazuje tmavym pismom.

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji 🌹🌻🌸 to jsem zvedava, jaky z toho bude pruser 😁

    OdpovědětVymazat