neděle 22. října 2017

Alterant - Kapitola 28



Evalle promnula černý kámen v dlani a v duchu se rozhodovala, jaké políčko šachovnice bude to pravé.
            Tristan zmlkl ve chvíli, kdy se ten duch staříka objevil. Cítila však, jak moc chce, aby táhla správně.
            Záviselo na tom bezpečí jeho sestry.
            Sestry, jejíž existenci chtěl evidentně držet v tajnosti.
            Pomalu položila černý kámen na takové místo, aby ho mohl její protivník snadno přeskočit tím svým.

            Sklouzla pohledem stranou, aby zjistila, jak Tristan ten tah hodnotí. I přes chlad, co je obklopoval, se mu na čele perlil pot.
            Žádná sebejistota.
            Staříkova dlaň se pohnula rychle, jako blesk.
            Přeskočil dva z jejích kamenů a zachechtal se, když ze šachovnice odebral svou kořist. „Je těžký mě porazit.“
            Tahle reakce musela být dobrý znamení, ne? „Požádal byste svého přítele, aby sem přišel?“ zeptala se znovu.
            „Ten neumí hrát. Nejni v dámě dobrej.“
            Tristanova nervozita vylétla do výšin.
            Střelila po něm varovným pohledem a on se uklidnil. Pak se přívětivě usmála na ducha. „Pokud zavoláte vojáka, abychom s ním mohli mluvit, tak udělám další tah.“
            Staříkovy oči se rozšířily nadšením, až zalitovala, že nemá čas s ním odehrát celou hru. Kdyby tu byl Grady, strávil by s ním nějaký čas a zabavil ho. Jenže Gradymu by se tady dole nelíbilo.
            V příštích několika vteřinách se mezi duchy muselo něco stát, protože se po boku hráče Dámy objevil vlnivý obraz vojáka.
            Lehce k němu naklonila hlavu a očima sdělila Tristanovi, že to on s ním má co dělat a radši by tohle měl dát do pořádku.
            „Omlouvám se, že jsem předtím křičel. Musím s tebou mluvit,“ řekl mu.
            V duchu Tristana pochválila za to, že se znovu omluvil. Nemohla si však nepovšimnout, že voják neodpověděl. Možná se musel nejprve zcela zhmotnit, aby mohl komunikovat.
            Na co čekal?
            „Je tady. Jsi na tahu,“ zaskřehotal stařík.
            Takže nejdřív musí být spokojený on, co? Přesunula další černý kámen. Její dvousetletý protivník tentokrát získal tři z jejích. Rozesmál se a poplácal se po noze.
            To muselo zabrat, protože voják nabral pevnější podobu. Zadíval se na Tristana. „Proč jsi tak zarmoucený?“
            Tristan odpověděl neutrálním tónem. „Znovu hledám své tři přátele a svou sestru. Víš, kde jsou?“
            „Poudala mi to.“
            „Zavedeš nás za nimi?“
            „Mohl bych... esli slíbíš, že ji vystrnadíš.“
            Tím musel myslet Kiziru. Evalle se zadívala na Tristana, který mu odpověděl: „Pokud budu moct pomoci svým přátelům a sestře s útěkem, nebude mít důvod zůstávat. A my taky odejdeme.“
            „Nu dobrá,“ odvětil. „To by mohlo jít.“
            „Hrajem dál?“ zeptal se Evalle hráč Dámy.
            Spolkla hořkost z toho, že ho musí zklamat, i když se na tuhle otázku nejspíš opakovaně ptal celých sto padesát let a neslyšel kladnou odpověď. „Je mi líto, ale musím jít.“
            „Ouky douky.“ Začal rozestavovat kameny, jako by souhlasila.
            Voják se rozlétl do tmavého tunelu.
            „Evalle,“ zavolal na ni Tristan měkce.
            „Já vím. Pojďme.“ Zůstávala poblíž něj, zatímco on následoval najednou blýskavou a poloprůsvitnou postavu vojáka. Jejich maják se vydal úzkou stezkou, která začala klesat, vedla vpravo, pak vlevo, a dál dolů.
            Žádný nábytek. Žádné rostliny. Žádní šílenci s vidlemi.
            Zatím.
            Tristan párkrát zakopl, z čehož usoudila, že nemá noční vidění jako ona.
            Přešla před něj a zašeptala: „Pojď za mnou. Vidím změny na cestě. Dám ti vědět, kdy máš něco překročit nebo obejít.“
            Když došli na cosi jako odpočívadlo, voják se zastavil a otočil se k Tristanovi, jako by Evalle ani neexistovala. „Ta čarodějnice tráví náš svět… nepůjdu dále. Nemá dovoleno tě sem následovat. Ví, že zarazíme její kroky.“
            To Evalle vyhovovalo.
            „Děte podle luceren. Najdete ji tak,“ dodal.
            „Můžeme se vrátit tam, kde jsme dneska začali?“ zeptala se ho Evalle.
            Jeho ospalé oči konečně zaregistrovaly i ji. „To je hádám možný.“
            Co tohle bylo za odpověď? „Máme pořád čas, než začne zabíjet rukojmí?“
            Voják zíral někam skrz ni, a to tak dlouho, až myslela, že úplně přestal vnímat okolí, ale pak se mu oči znovu zaostřily. „Snad hodiny čtvrt. Ste asi co by kamenem dvakrát dohodil daleko.“
            Začal mizet, až z něj zbylo jen světélko o velikosti dlaně, a pak se s bliknutím vytratil.
            Tristan už nebude nikdy víc motivovaný k tomu, aby mluvil, a nemohl si dovolit ji tu nechat.
            Když se rozešel dál, položila mu ruku na hruď, aby ho zastavila. „Máme ještě patnáct minut. Chci, abys mi věnoval dvě z nich.“
            „Může se mýlit ohledně toho, kdy začne zabíjet,“ namítl.
            „Pak bys měl mluvit rychle. Proč sem Kizira přivedla tvoji sestru?“
            Odpovědět mu trvalo příliš dlouho. „Já nevím, možná jde o nějakou pojistku, že se nepokusím ji podrazit. Mrháme časem.“
            „Než zase impulzivně vylítneš, radši pochop, že potřebujeme plán. Nemůžeme prostě jen tak nakráčet do hnízda Medbských černokněžníků a Kiziry.“
            „Já za rukojmí vyměním sám sebe. Ty je odsud bezpečně dostaneš. To je plán.“
            „Jestli je tohle celý tvůj plán, tak je načase, abys mi sdělil, jak se dostanu přes několik stop betonu až zpátky do metra, chytráku.“
            Zavrtěl hlavou a zamračil se na ni. „Myslel jsem, že už jsi na to přišla. Řeknu Alterantům, aby šli s tebou, jestli slíbíš, že uděláš dvě věci. Zaprvé vezmeš moji sestru někam do bezpečí, dostaneš ji z Atlanty a nikomu neřekneš, že má se mnou cokoliv společného. Zadruhé zajistíš, že Tzader zařídí, abys mohla Alteranty doprovodit k Tribunálu, a to předtím, než prozradí Senovi, kde jsi.“
            Teď, když věděla, že tu má sestru, co chce zachránit, nehodlala jen tak souhlasit s čímkoliv. „Stále poslouchám.“
            „Co se týče dostávání se skrz beton, sotva budeš od Kiziry dost daleko, telepaticky zavolej Tzaderovi nebo Quinnovi a nejdřív se ujisti, že ty Alteranty budou chránit, pak jim řekni, aby povolali Sena, protože ten se může teleportovat tam, kudy jsme přišli, a vzít tě pryč. Všem řekni, že je moje sestra jen nevinná civilistka, že do tohohle byla zatažená omylem.“
            „Tohle je tvůj plán na můj útěk?“
            Stáhl se. „Ano. Proč? Co ti na tom nesedí?“
            „Nemůžu tady dole používat telepatii. Už od chvíle, co jsem se dostala zpátky do Atlanty, jsem bojovala o udržení svých mentálních štítů, abych odblokovala jakýkoliv telepatický signál od Beladorů. Sotva jsi mě ale přivedl sem, útok na štíty ustal. Zeslabila jsem je, abych zjistila, jestli se někdo nedostane skrz. Nezaslechla jsem ani pípnutí.“
            „Možná Tribunál nikomu nepovolí, aby tě kontaktoval.“
            „Tzadera ani Quinna by nic nezastavilo před snahou mě najít a Trey se se mnou pokoušel spojit neustále. Je natolik mocný, že se jeho telepatie od mých štítů odráží s duněním. Mezi telepaty je jako supernova. Jestli se sem nedokáže dostat on, tak nikdo.“
            Tristan znovu nasadil výraz, jako by ho kopla do koulí, ale tentokrát to byla jeho vlastní chyba. Měl to s ní probrat už dřív.
            Naklonila hlavu a založila si ruce na hrudi. „Takže tady je můj plán. Navrhuju, abychom zachránili rukojmí a dostali se odsud za pomocí tvojí teleportace, až se dostaneme zpátky k přístupový zdi. Jestli teda to správný místo dokážeme znova najít.“
            Tělo se mu v podstatě chvělo potřebou zamířit za rukojmími. „Jsem si jistý, že dokážu najít jedno z vhodných míst k teleportaci, jestli nám duchové nebudou bránit.“
            „Přijde mi, že nám spíš pomůžou, jestli to bude znamenat, že Kizira zmizí taky.“
            „Otázka je, co plánuješ dělat, až se dostaneme na druhou stranu.“
            „Předáš mi ty tři Alteranty—“
            „A jsme zase u toho.“
            „Nech mě to doříct. Řeknu Stormovi, aby šel za Tzaderem, protože já být viděna nemůžu, a Tzader kontaktuje Brinu a řekne jí o Alterantech. Už slíbila, že se zaručí za jejich bezpečí a zařídí jim šanci mluvit před Tribunálem. Nemůžu ti říct o všem, co se na schůzce Tribunálu stalo, ale jestli se ukážu se třemi Alteranty, Brina nám pomůže.“ Dávala si pozor na slova, protože Tristan byl proti Brině zaujatý. Nemusel vědět, že pokud by Evalle selhala, Tribunál by Brinu potrestal.
            „A co já a moje sestra?“
            Kdyby Tribunál chtěl hodit odpovědnost za jeho útěk na ni, namítla by, že jí zapomněli zakázat pomoct mu utéct.
            Pěkně proti nim použít jejich vlastní překroucenou logiku.
            A doufat, že Brina dokáže zařídit, aby to prošlo.
            „O tobě ani tvojí sestře neřeknu ani slovo,“ slíbila mu. „Ale na oplátku chci tvoji pomoc se zjišťováním dalších informací o Alterantech.“ Něco ji štíplo do ruky. Nadskočila a prudce se otočila, jen aby zjistila, že tam nikdo není.
            Kolem ní se začal rozléhat dutý smích.
            Proč tyhle věci nemohli být démoni? Ty šlo zabít. „Promysli si to, Tristane. Už teď je na nás všechny vydaný příkaz k likvidaci. A když je po celé zemi obří problém s Alteranty, VIPER nejspíš povolá Dakkara. Je to mág, co šéfuje lovcům odměn. Ten zjistí, že máš sestru. Nikdy nebudeš v bezpečí, a ani ona ne.“
            „Jestli o ty rukojmí přijdeme, nebude o čem diskutovat.“
            Neřekla ani slovo.
            „Fajn. Pokud dokážeš bezpečně dostat ty tři na druhou stranu zdi u tunelu metra - aniž by je VIPER zabil - udělám, jak myslíš.“
            Pomalu jí docházel čas, ale musela věřit, že Storm jí s tímhle pomůže. Nikomu z VIPERu by nedovolil dostat je na mušku. „Souhlas. Tak pojďme.“
            Tristan vystřelil z místa jako kulka a ona se držela hned za ním. Podél cesty se objevily lucerny, o kterých voják mluvil.
            Když došli deset kroků od místa, kde ve stěně nalevo otvorem o velikosti dveří od garáže pronikalo světlo, Tristan zpomalil a začal se k němu plížit.
            Evalle se natiskla zády na kamennou zeď a posunovala se podél ní, dokud nebyla u něj. Nemohla se odsud spojit s Tzaderem, ale měla by dokázat telepaticky mluvit s Tristanem, protože v té džungli to fungovalo. Víš, že se neproměním na bestii, ale ty můžeš, a to by nám dalo výhodu.
            Ne, ani já nemůžu. Kdybych se proměnil, mohlo by to vyvolat ztrátu kontroly a proměnu i u těch čtyř.
            Evalle naklonila hlavu doleva, aby viděla na jeho tvář. Čtyř?
            Tvář mu překryla nevole z nuceného podělení se o něco důležitého. Moje sestra je taky Alterantka.
            Dva z jedný rodiny? Co—
            Můžem o genetice a dědictví diskutovat až potom, Evalle? Něco ti řeknu. Jestli se odsud dostaneme živí a já budu moct přesunout svoji sestru na bezpečný místo, vysvětlím ti, jak jsou podle mě Alteranti propojený. Nejsme anomálie. Máš pravdu. Měli bychom být uznávanou rasou, a myslím, že vím dost na to, abych to dokázal. Stačí?
            Jo, v pohodě. Víc, než v pohodě. Srdce jí divoce bušilo z návalu adrenalinu a naděje. Pro šanci dostat z něj tuhle informaci by se klidně vrhla proti armádě Medbů. Jak chceš postupovat?
            Zůstaň tady, než tě budu potřebovat, a snaž se sledovat moje kroky. Tristan odstoupil od zdi a vstoupil dovnitř.
            Tristane! sykla na něj.
            Teď mě neruš.
            Evalle sklouzla k okraji vchodu a prohlédla si prostor za ním. Vyhloubená komora dosahovala na výšku devíti metrů a byla stejně široká a dlouhá jako koncertní síň. Jenže jestli jejich nedostatečně rozvinutý plán nevyjde, zvuky umírání v agónii budou jedinou hudbou, co se tu dnes bude rozléhat. Na zdech plály pochodně, a stejně tak u každého konce šest metrů široké kamenné desky ležící napříč místnost. Několik centimetrů vysoké pásy plamene na zemi u plošiny byly zdrojem poloviny světla v celém prostoru.
            Tři muži v potrhaném a špinavém oblečení byli uvěznění uvnitř tří ohnivých kruhů.
            To museli být ti uprchlí Alteranti.
            Zdálo se, že jim všem je kolem dvaceti pěti nebo skoro třicet. Jeden z nich měl tmavě hnědé vlasy dosahující na ramena a se svou výškou by klidně mohl hrát basketbal jako vnější polař. Další měl vlnité mrkvově červené vlasy, střední postavu a kůži tak bílou, že téměř zářila. Nejmenšímu z nich visela z ucha malá náušnice. Ten měl černé kudrnaté vlasy a haitské rysy tváře.
            A žádný z nich neměl zelené oči. Ale jedno společné měli. Všeobjímající hrůzu.
            Tristan se zastavil uprostřed místnosti.
            Ti tři na něj začali volat, ať je osvobodí.
            Kizira se objevila zčistajasna, vznášela se pár centimetrů nad kamennou deskou. Před kamenem vylétly plameny do výšin, potom se rozšiřovaly, až se z nich stala široká bariéra kolem ní.
            Evalle poprvé doopravdy zapochybovala, že se odsud dostane živá.
            Medbská kněžka mávla rukou, čímž umlčela ty tři a dala na odiv úroveň svých schopností.
            Tristan ji oslovil. „Jsem tady. Propusť ty Alteranty a moji sestru.“
            „Ráda tě zase vidím, Tristane. Chyběl jsi mi.“ Měla povýšený hlas, co Evalle drásal nervy.
            „Nemůžu říct, že by to bylo vzájemný, Kiziro. Jestli se chceš dohodnout, kde je moje sestra?“
            „Naše poslední dohoda skončila neúspěchem. Za to mi stále něco dlužíš.“
            Evalle vnímala kyselý tón jejího obvinění a prsty nahmatala svou dýku. Před týdnem se Kizira pokusila využít Tristana k uskutečnění fanatického plánu na zabití všech Beladorů.
            Děsivé na tom bylo, že se jí to téměř podařilo.
            Ale Kizira Kujoo a Tristana opustila hned, jak to začalo být riskantní.
            „Já svoji část dohody naplnil a byl jsem poslaný zpátky do Jižní Ameriky, když jsi nás tam nechala,“ namítl Tristan. „Selhání jsem nezavinil já. Propusť ty Alteranty a půjdu s tebou dobrovolně. Věř mi, nechceš se se mnou dostat do křížku.“
            Světle modré roucho s kapucí dodávalo Kiziře vzhled světice, ale jakýkoliv přívětivý dojem u nich taky končil. Byla jako had, smrtelně nebezpečná. „Souhlasila jsem, že za tebe vyměním tyto tři Ríe. Tvá sestra té dohody není součástí.“
            Evalle naklonila hlavu. Ríe? Co tímhle označením myslela?
            Tristan odpověděl: „Tak ji do té dohody zahrň. Když jsem teď tady, má sestra ti k ničemu není.“
            „Jenže já chci výměnou za ni něco jiného.“
            „Nemám, co jiného ti nabídnout, jen sebe,“ namítl Tristan, jako by to bylo zřejmé.
            Kizira se rozesmála zvonivým smíchem. „Ale, to není pravda. V nejbližším okolí tu číhá něco, co chci stejnou měrou, jako ty tvou sestru.“
            „Co?“
            „Evalle Kincaidová.“


5 komentářů: