neděle 29. října 2017

Alterant - Kapitola 29



Evalle ztuhla. Kizira chce vyměnit Tristanovu sestru za mě? Blafuje o tom, že o mě ví?
            Tristan Kiziře zatím neodpověděl.
            Byl možná ochotný vyměnit svůj život za ty tři Alteranty, ale neměl jediný důvod riskovat kohokoliv, aby zachránil Evalle.

            Obzvláště ne svou sestru.
            Kizira ho znovu oslovila. „Udělala jsem ti férovou nabídku, Tristane. Evalle za tvoji sestru.“
            „Nejdřív mi moji sestru ukaž,“ odvětil. Pak vstoupil do Evalliny hlavy. Zaštítit svou mysl před Kizirou a zároveň s tebou mluvit můžu jen pár vteřin. Jestli se dokážu dostat k mojí sestře, vezmeš ji a najdeš cestu zpátky ke stěně metra. Až se s návratem opozdíš, Storm už přijde na to, jak k tobě někoho dostat.
            Evalle zamrkala. On ji nehodlal předhodit Medbům?
            Evalle! Máme dohodu?
            Přikývla, i když ji nemohl vidět. Ano, ale co ty a ti tři?
            Pokusím se je dostat ven, ale jestli zvládnete utéct vy dvě, bude to muset stačit. Jen mi slib, že ji za žádnou cenu nepředhodíš Tribunálu.
            Jako by mu to teď mohla udělat. Slibuju. Myslíš, že Kizira ví, že jsem tady?
            Nevím. Já jí to neřekl.
            Věřila mu.
            Kizira znovu promluvila. „Už mám dost čekání, Tristane. Předej mi Evalle. Vím, že je poblíž. Zavolej ji sem.“
            To asi odpovědělo na moji otázku. Evalle stiskla rukojeť své dýky.
            „Nevím, o čem to mluvíš. Není tady,“ blafoval Tristan.
            Evalle opět opatrně vykoukla zpoza rohu. Kizira vylétla vysoko do vzduchu. „Neplýtvej časem snahou mě obalamutit. Její přítel mi řekl, že ji najdu s tebou.“
            Evalle si skoro odfrkla. Hloupá čarodějnice. Evalle mohla své přátele spočítat na prstech jedné ruky, a ani jeden z nich by Kiziře nepomohl ji najít.
            „Kdo ti řekl, že budem spolu?“ zeptal se Tristan.
            „Vladimir Quinn.“
            Evalle se otočila a vrazila zády do zdi. Srdce se jí sevřelo. Quinn by ji nikdy nezradil. Jak by vůbec věděl, že bude s Tristanem?
            Protože se rozšířilo, že mu pomohla utéct.
            Quinn by nevěřil tomu, že jsem ho pustila schválně. Prostě ne.
            „Lžeš, Kiziro,“ hádal se s ní. „Tzader a Quinn jsou její nejlepší přátelé. To víš. Proč by ji někdo z nich předal Medbům?“
            „Protože VIPER jde po všech Alterantech a zabíjí je na potkání, což platí i na ni. Quinnovi něco dlužím a nabídla jsem se, že na ni dohlédnu. Navíc Quinn ví, že pro ni představuju největší šanci na svobodu.“
            Evalle tomu nevěřila. Proč by si Quinn myslel, že s Kizirou bude v bezpečí?
            „A Evalle?“ zavolala Kizira. „Jestli chceš důkaz, že jsem dnes s Quinnem soukromě mluvila, byl v Ritzu na ulici Peachtree v centru Atlanty, v pokoji se stejným číslem, jako je dnešní datum. Léčila jsem mu závažnou bolest hlavy. Dokonce i s mými konejšivými schopnostmi nebyl ve formě, aby za tebou šel sám, a nechtěl, aby se Tzader musel rozhodovat, na čí stranu z těch, kterým slíbil věrnost, se postavit.“
            Evalle se zadrhl dech.
            Quinn měl ve svém pobytu v hotelech zavedený systém, a každý čtvrtek spal v pokoji podle data. Jako bezpečnostní opatření měnil hotel každý den, ale včera jí a Tzaderovi prozradil, že dnes bude v Ritzu v centru města.
            Tvrdil, že kromě ní a Tzadera o tomhle systému nikdo neví.
            Kizira opravdu byla v Quinnově hotelovém pokoji. A konejšila ho.
            Evalle neměla žádný problém s porozuměním tohohle náznaku. Nemohla uvěřit tomu, že s touhle vraždící čarodějnicí spal. Když Quinna poprvé potkala, zjistila, že s ní má společnou minulost, ale nikdy nepochybovala o jeho loajalitě k Beladorům.
            Nebo k ní.
            Opravdu si myslel, že by z jakéhokoliv důvodu nakráčela do Medbského tábora? Pokud ano, neznal ji tak dobře, jak myslela. I kdyby Kiziře věřila, věděla, že by Tzader nesouhlasil.
            Do ucha jí zašeptal jemný ženský hlas. „Věř v to, komu důvěřuješ, a důvěřuj těm, kterým věříš.“
            Syčivě se nadechla, když ten hlas uslyšela. Stejný hlas, jaký dnes večer už dříve slyšela ve svém bytě a poprvé ho zaslechla v uplynulém týdnu. Kdyby tu byl Tristan, mohla by se ho zeptat, jestli ho slyšel taky, ale měla pocit, že by to tak nebylo.
            Kdo se to s ní stále snažil spojit?
            „Kdo jsi?“ zašeptala.
            Žádná odpověď.
            Kizira na ni znovu zavolala. „Jestli se mnou nepůjdeš, rozšíří se mlha do týdne po celé Severní Americe. Chceš mít všechny ty životy na svědomí? Nebo přijít o Tzadera a Quinna? Víš přece, že budou v předních liniích. Pojď se mnou dobrovolně a já pročistím vzduch. Doslova.“
            Bestie uvnitř Evalle se zavrtěla.
            Měla tušit, že za tou mlhou byla tahle šílená čarodějnice. Ale ušetřila by doopravdy prosté lidi, nebo vůbec kohokoliv, kdo pro Evalle něco znamenal? I kdyby šlo o Quinna?
            „Už jsem se načekala dost, Tristane. Řekni Evalle, aby sem přišla, nebo budu muset ublížit jednomu z tvých přátel.“
            Tristan nebezpečně zavrčel. „Jestli někomu z nich ublížíš, zaplatíš za to. Udělejme to snazší pro všechny. Nech ty tři a moji sestru odejít. Já zůstanu.“
            Evalle se při jeho výzvě napjala. Vyhlédla zpoza rohu.
            Čarodějnice švihla prsty a k červenovlasému Alterantovi vystřelil blesk.
            Tristan prudce mávl rukama před sebou a vyslal tak kinetické silové pole, aby ho zablokoval.
            Ten štít fungoval mistrně.
            Kinetická energie se neobrátila proti němu. Duchové labyrintu chtěli, aby Kizira vypadla. Museli tuhle oblast očistit od zpětného nárazu.
            Ale ta čarodějka využila onen útok k Tristanovu rozptýlení.
            Pak mávla rukou a zavrčela složitě znějící zaklínadlo.
            Z kruhů ohně kolem ní se vynořily dvě stvoření. Šupinatí tvorové měli hlavy velké jako padesáti galonové sudy, a zuby i čelisti vypadající, že by dokázaly rozdrtit auta. Po jejich červeno-oranžových šupinách se šířil oheň, plazil se po čtyřech nohách, které vyrostly z jejich vlnících se hadovitých těl.
            Šest dlouhých drápů se na každé z rukou kroutily jako chapadla. Tvorové dál povstávali ze země a získávali tvar. Když se objevily ocasy, byly zakončené bodcem jaký mají škorpioni.
            „Poslední šance, Tristane,“ varovala ho Kizira.
            „K čemu ti budu dobrý mrtvý?“
            „Byl bys překvapený, co dokážu s mrtvým Alterantem. Přiveď mi Evalle a já ti to ukážu.“ Vyslovila další zaklínadlo a nejvyššího z Alterantů obklopily plameny.
            Tristan vyrazil k jeho kruhu, ale jeden z plazů na něj udělal výpad. Otočil se a nahodil před sebe silové pole, aby tu věc udržel dál.
            Další dva Alteranti udělali prudký pohyb vpřed, ale oheň ohraničující jejich kruhy nabral na síle a zastavil je. Zařvali, začali se měnit.
            Evalle vystoupila z úkrytu a běžela do místnosti.
            Nikdo nebude umírat při snaze ji chránit.
            Oheň musel zlomit Kiziřino kouzlo mlčení uvalené na toho vysokého Alteranta. Mezi výkřiky bolestí zavolal: „Petrina... ne... tady.“
            Ze zápachu spáleného masa se Evalle chtělo zvracet. Vyslala nápor kinetické energie, aby hořícího Alteranta dostala z jeho kruhu. Jenže plameny šly spolu s ním.
            Přestal sebou škubat, padl mrtvý k zemi.
            Tristan zařval v její hlavě: Kizira lhala. Moje sestra tady není. Uteč!
            V žádným případě. Už se rozhodla a doufala, že toho nebude litovat. Spojte se se mnou a nakopeme jí ten její kostnatý zadek.
            Jenže když otevřela svou mysl, aby se se všemi propojila, napojila se jen na Tristana. Síla jeho bestie se jí prohnala tělem, ale Tristan měl svoje proměňování pod kontrolou.
            To jí umožnilo krotit tu svoji.
            Kizira vřískla a přelétla stvoření z ohně, mířila na ni.
            „Vážně nesnáším ten zvuk, co dělá,“ zamumlala Evalle. Když byl Tristan ještě s Kujoo, viděla ho vyslat blesk. Načerpala něco z jeho sil a prudce mávla rukou Kiziřiným směrem.
            Jejich spojené síly vytvořily střelu energie, která čarodějnici zasáhla. Odstřelilo ji to patnáct metrů vzad, jako by ji trefil proud vody z hasičské hadice. Narazila do skalní stěny.
            Druhé stvoření se mezitím vrhlo na zbylé dva Alteranty, kteří se proměnili na ošklivě vypadající stvůry. Bojovali s ním z jejich plamenných vězení.
            Evalle proti tvoru vyslala střelu, aby ho od nich dostala.
            Jeden z Alterantů s rozběhem vyskočil z kruhu. Se skučením se začal válet po zemi, aby uhasil plameny šířící se po jeho těle. Ten druhý následoval jeho příkladu, zatímco Evalle držela toho tvora dál od nich. Jenže v tom nemohla pokračovat a zároveň pomoct Tristanovi.
            „Utečte!“ zakřičela na ně.
            Pokusili se o to, ale stvoření stálo mezi nimi a východem. Zaútočili na něj jako tým. Jeden se mu vrhl na ruku. Když plaz sklonil hlavu, aby ho kousl, druhý z Alterantů vyskočil a zaryl mu tesáky do krku.
            Evalle dupla, aby uvolnila skryté čepele, a otočila se na pomoc Tristanovi.
            Ten první plaz ho dostal na kolena, lapeného mezi zem a pole kinetické energie, co použil jako štít. Během pár vteřin měl být rozmačkaný na kaši. Chapadlovité drápy toho tvora se na jeho sílu přisály a prodloužily se, tápaly kolem a hledaly, jak se dostat dovnitř.
            Evalle po něm mrštila vlnou síly. Trhl hlavou k ní. Jeho žluté zorničky plály jako výjev z pekla, kolem tesáků měl pěnu. Pak zavrčel a otočil se zpátky na Tristana.
            To nefungovalo. Tristan potřeboval víc energie na své straně. Evalle udělala krok blíž.
            Země pod nohama se jí rozvířila, začal ji stahovat tekutý písek.
            Rozhlédla se, aby našla Kiziru.
            Medbská kněžka se znovu vznášela ve vzduchu, pronášela zaklínadlo, hlavu zakloněnou v transu. Z těla jí s praskáním odlétaly blesky. Vysílala sílu ke svým tvorům.
            Evalle se snažila tlačit a kopat proti odsýpajícímu písku, ale stále ji táhl níž. Konečně se jí povedlo začít se dostávat ven. Uvolnila jednu nohu a chystala se z písku vystoupit, když v tom Tristan začal prudce čerpat z její energie.
            Ztratila rovnováhu a byla zase u šlapání vířícího písku, co hrozil, že ji pohltí. Střelila pohledem k Tristanovi. Potřebovala jeho sílu.
            Zařval a zatlačil proti tomu plazovi, odhodil ho od sebe. Pak zhmotnil sílu do zářícího a jiskřícího biče o délce dvou metrů. Když se plaz se zařváním probral a vrhl na něj, šlehl jím proti němu a usekl mu hlavu.
            Prolétla kolem Evalle. Fialová tekutina vystříkla na Tristana i podlahu, zabublala v plamenech.
            Písek ji stahoval stále rychleji. Tristane!
            Chtěla ji snad Kizira přeci jenom zabít?
            Evalle se snažila vydrápat po ubíhajícím písku. Potopila se až po pás, pak po hruď. Dostal se k její bradě… jejímu nosu.
            Střelila pohledem nahoru, hledala jakoukoliv pomoc.
            Tristan se vrhl k ní právě ve chvíli, kdy klesla pod povrch.
            Ocelovým stiskem sevřel její zápěstí.
            Nemohla dýchat. Vstoupil do její mysli. Zůstaň se mnou. Kizira je pořád v transu. Vydrž. Vezmu si všechnu tvoji sílu.
            Když z ní čerpal tentokrát, cítila se, jako by se jí obrátily vnitřnosti.
            Už jí nezbývala ani kapička energie na boj.
            Co se to s ní stalo?
            Trhl s ní nahoru a uvolnil jí tak hlavu. Sípavě lapala po dechu, plíce ji pálily.
            A kruci. Kizira se právě v tu chvíli probrala z transu. A zvedla ruku k útoku.
            Za využití spojené síly dvou Beladorských Alterantů po ní Tristan hodil několik blesků a odmrštil ji tak dozadu.
            Pak trhl s Evalle a vytáhl ji z té jámy.
            Kizira vykřikla několik nesrozumitelných slov a nadzvedla ruce ke stropu.
            Hoď po ní další blesk, pobídla Evalle Tristana.
            Nemůžu. V tom posledním útoku jsem vyčerpal všechno, co nám dvěma zbývalo. Zadíval se na místo, kde dva Alteranti trhali tvorovi údy. „Vypadněte!“ zařval.
            Ze stropu se začal linout dunivý zvuk a narůstal na síle.
            Země pod Evallinýma nohama se zatřásla a ji to odhodilo dozadu.
            Vyškrábala se na nohy. Tristan jí omotal ruku kolem pasu a táhl ji k východu.
            Seshora začaly padat kameny, dopadaly přímo před únikovou cestu.
            Jeden z nich trefil Evalle do ramena. Vyjekla bolestí.
            Od Tristanova spánku se odrazil kus o velikosti baseballového míčku, až se mu spustila krev. Natiskl se na ni. Alteranti zavyli, jak se do nich trefovaly další a další.
            Jestli se odsud nedostane, budou jí ty dva poslední dary od Tribunálu k ničemu. Jenže co by mohlo té mrše zabránit házet na ně kameny a zkrotit ji dost dlouho na to, aby se dostali pryč?
            Nemohla žádný z těch tří darů použít k tomu, aby někoho zabila, pokud by byla jiná možnost. A i tak by to musela zdůvodnit.
            Považoval by Tribunál záchranu tří Alterantů jako přijatelný důvod k zabití Kiziry?
            „Otoč mě,“ nařídila Tristanovi. „Hned!“ dodala, než stačil něco namítnout.

            Když to udělal, zakryla si hlavu rukama, připravená povolat sílu od Tribunálu.

5 komentářů: