čtvrtek 1. února 2018

Zrozen ze zrady - Kapitola 2 1/2



Fain cítil, jak se mu žaludek čím dál víc svírá hrůzou, když se blížili k Andarioňanské základně, kde měli vyzvednout jejich novou velitelku.
Zatraceně tě nenávidím, Jayne. To proto neměl žádné přátele. To proto je nechtěl. Protože mu vždycky dělali takovéhle naschváli.
Jeho bratr Dancer a bratrova kamarádka Jayne si mysleli, že je legrace ho navrhnout na místo, kde bude spolupracovat se ženou, která jeho vnitřnosti nenáviděla silou milionů sluncí.
Nebyla.

Když naposledy viděl Galene Batur, vystrčila ho nahého na chodbu a zamknula za ním. Byl za to zbit a rodiče byli zděšeni tím neslušným odhalením.
Nemohl se dočkat, až uvidí, co mu Galene udělá tentokrát.
Pravděpodobně mě zastřelí.
Pokud bude mít štěstí.
A pokud bude mít vážně štěstí, nebude mířit na jeho rozkrok.
Vztekle vzdychl a připravil se. Nebylo třeba odkládat nevyhnutelné. Možná měl spoustu vlastností, ale zbabělost mezi ně nepatřila.
A rozhodně už několikrát postřelený byl. Přinejmenším, tentokrát měl na sobě válečné brnění. Dokud ho nestřelí do hlavy či slabin, setkání přežije.
Alespoň fyzicky.
Důstojně… to by mohl být problém. A to gigantický.
Zaváhal mezi dveřmi a sundal si helmu, kterou si dal mezi nohy, aby mohl přidat další ochrannou vrstvu mezi tu část anatomie, kterou by si rád zachoval a vše, co by mu na ní mohlo letět. Ačkoliv si v tomhle okamžiku nebyl jistý proč. Neměl zrovna moc šancí ji použít.
Nezacházej tam.
Chayden ho praštil po zádech. „Jsi v pohodě, Hauku? Vypadáš, jako bys měl každou chvíli zvracet.“
Fain pohlédl na svého přítele. Zvracet? Ne…
Umřít. To rozhodně.
„Jsem v pohodě.“
Fainův mladší bratr vyšel ze zásobních prostor a postavil se vedle něj. „Souhlasím s Chayem. Jsi trochu zelený, drey.“
Fain uhnul před Dancerovou rukou, když se mu pokusil dát ruku na čelo. Měl co dělat, aby ho nepleskl. „Vím, že si byl ještě malý, když jsem utekl s Omirou. Vzpomínáš si na to, že jsem byl zaslíben jedné Andarioňance?“
Dancerovi spadla brada. „Ne. To si vůbec nevybavuji. Které?“
Fain se obrátil k rampě, ke které spouštěli schody. „Velitelce Galene Baturové.“
Dancerovo klení mu zvonilo v uších, jak se vydal po rampě za ženou, o které si byl jistý, že ho na místě zavraždí. A jak si prohlížel shromážděné Andarioňanské vojáky, držel helmu pečlivě na místě.
Jen kdyby náhodou.
Očima sjel rovnou k ní, jako by byla magnet. K čertu, napadlo ho. Stejně jako většina Andarioňanek byla Galene v mládí nádherná. Ale jako dospělá válečnice, která na ně čekala, byla tou nejkrásnější z jejich druhu. A protože Andarioňané stárnuli podstatně pomaleji než lidé, nevypadala na víc než na třicet let.
Vysoká, smrtící a nádherná. Oblečená byla do standardních barev Andarioňanských válečníků, červené a černé. Bojový oblek jí objímal tělo, které bylo přímo stvořené k tomu, aby ho někdo hodiny a hodiny uctíval příjemnými aktivitami nezahrnujícími oblečení.
Často.
Prudce se nadechl, když si živě představil, jak kolem něj obtáčí ty dlouhé nohy. Žádná žena ho už dlouho takto nepřitahovala. Vlastně naposledy se takhle cítil jen s ní. Každá buňka v jeho těle byla ve střehu.
A byl dvojnásobně rád za helmu, kterou si kryl rozkrok. Měl jsem si vzít volnější kalhoty. Bůh mu pomoz, jestli si bude muset s takovouhle erekcí sednout. Ta bolest by ho mohla zabít.
Soustřeď se.
To se snadněji řeklo, než udělalo.
Na co jsem sakra myslel a co jsem chlastal, když jsem se k ní otočil zády?
Výmluvy jako mládí a hloupost to nemohly pokrýt. Nicméně, byly tu okolnosti, které ho k tomu donutily. Okolnosti, které možnost zůstat s ní zcela vylučovaly. Možná jsem měl víc bojovat za to, abych zůstal.
Jo, jasně. Ale tak jednoduché to nebylo.
Souboj by dokázal vyhrát. To, co mu viselo nad hlavou, bylo zcela mimo jeho kontrolu a mimo schopnosti jeho mladého já.
Vzhlédla a setkala se s jeho pohledem. V ústech měl najednou sucho a tělo mu ještě víc ztuhlo, když si vzpomněl na to, jak se na něj dřív dívala.
Jako by byl jejím nejlepším hrdinou.
A já s ní vyběhl. A to pořádně.
Zasloužil si to peklo, kterým byl jeho život. Jak moc si přál, aby vše bylo jinak. Zvlášť mezi nimi. A i když byl Omirou okouzlen, nebylo to nic ve srovnání s tím, co cítil ke Galene, když byli ještě děti. Byla to jeho první a skutečná láska.
Ta, která mu proklouzla mezi prsty a pronásledovala ho každou minutu jeho života.
Jediná skutečná lítost.
Nejhorší rozhodnutí v životě jsou vždy ta, která děláme ze strachu. Nerad to přiznával, ale jeho zatracený otec měl pravdu, když to říkal. Až život mu ukázal, jak moudrý jeho otec byl.
Její pohled ho přejel a přeskočil k ostatním Tavali, kteří stáli za ním. Netušila, kdo je.
To jí došlo teprve ve chvíli, kdy stáhl svou masku a odhalil obličej.

***
Galene byla ohromena vojenskou formací i disciplínou Tavali posádky – to od pirátů, kteří byli proslulý svou ignorací pravidel a společenských konvencí, rozhodně nečekala. Byli známi svou divokostí. A i když měli různé uniformy i styly bitvy, chovali se jako disciplinovaná armáda. Bylo jí řečeno, že mají vlastní zákony, které přísně dodržují, ale nikdy tomu nevěřila. Až do teď.
Bylo to působivé. A ten, kdo je vedl, byl obrovský. Jeho výška se mohla rovnat Talynovi, což bylo pozoruhodné u jakékoliv rasy. Vysoký, s širokými rameny a blond vlasy spletenými do copu. Byl snad ještě svalnatější než průměrný Andarioňan.
A ten švih v chůzi…
Pohyboval se mužně. Sebejistě. Neměla ani tušení, ke které rase patří, ale bylo jí to fuk. Líbil se jí.
To byly její myšlenky, než se zastavil a dal celou svou váhu na levou nohu. Téměř se tomu velícímu postoji, který byl tak podobný Talynovu (zvlášť, když se mu nelíbilo, co se kolem dělo) usmála.
Tavaliho oči ji zajmuly jako rukojmí, když se pomalu natáhl a stáhnul černočervenou masku, která mu zakrývala válečně pokreslenou tvář.
Andarioňan. To by vysvětlilo ty bílé oči.
A jak zírala na tu drsnou krásu, zprudka se nadechla a procitla. Ano, byl starší a měl vousy, ale tu pyšnou čelist by poznala kdekoliv. Znala ty perfektní, nádherné rysy, tu karamelovou kůži, která ji v minulosti rozžhavila. Vlastně to dokázal pořád. Ale místo toho, aby ji naplňoval žhavou touhou, pociťovala syrový a prudký vztek.
Instinktivně vytáhla blaster a vystřelila. Trefila ho přímo do hrudi, do místa, kde by měl srdce – pokud by nějaké měl.
Kolem nastal chaos, když padal k zemi a ostatní Tavali vytáhli své blastery a zamířili. Stejně tak učinili i její Andarionští vojáci.
Talyn se postavil před ní a vzal jí zbraň z ruky. On a deset Andarioňanu, které jí vybral jako osobní stráž, mezi ní a ostatními utvořili stěnu.
„Doktora!“ Vykřikl Tavali – člověk - v Andarionštině.
„Zatkněte je!“ Vykřikl voják ze Sentelly.
Galen vykoukla přes Talynovo rameno na Dancera Hauka, mladšího bratra FAina, který rozkazoval vojákům, aby zajistili ji i její tým.
Talyn se k ní přitiskl, aby ji ochránil.
„Ne!“ Popadla svého syna za paži, aby neudělal nic zbrklejšího, než byla její vlastní hloupost. „Ustup!“
Talyn poslechl, dokud se jeden z vojáků nenatáhl po jejím zápěstí. „Dej z ní ty ruce pryč!“
Než ho stihnula znovu chytit, Talyn měl osm Tavali a dva Andarioňany na zemi v krvi u svých nohou. S blasterem v každé ruce mířil na ostatní před nimi. „Kdo dál chce bezplatnou cestu do nemocnice a placenou dovolenou?“
„Talyne!“ Vyštěkla a položila mu ruku na rameno. „Dost! Všichni se uklidníme.“
Dancer mířil svou zbraní na Talynovu hlavu. „Myslím, že to vy jste to začala, Velitelko, když jste střelila mého bratra.“
„A teď to ukončuji. Všichni dejte zbraně pryč!“
Všichni zaváhali.
„Dancere!“ Zavrčel Fain, zatímco vstával. „Zandej svou zbraň.“ Kousnul se do rtů, ušklíbl se a propálil ji pohledem. „Zasloužil jsem si to.“
Až v tu chvíli Dancer sklonil blaster.
„Talyne,“ řekla něžně, zatímco mu rukou tlačila paži k zemi. „To je v pohodě.“
Cítila, jak se mu nerozhodně zatínají svaly, než na ni pohlédl a pustil zbraň. Tavali vyrazili kupředu, aby ho spoutali. Nijak neprotestoval, dokud se znovu nenatáhli po ní.
Rychleji, než stihnul kdokoliv mrknout, srazil Talyn dva nejbližší strážce a nohou si vykopl blaster zpátky do ruky. Postavil se mezi ni a ostatní. „Položte na Velitelku jediný prst, a bohové mi pomozte, všechny vás zabiju, vy svině!“
Fainův pohled potemněl, když Talyn znovu namířil na Dancera, který se k nim plížil. S neuvěřitelnou rychlostí Talyna napadl.
Galene se točila hlava, jak ji popadl ledový strach. Fain i Talyn byli bývalí válečníci v Andarioňanské aréně. A právě teď bojovali se smrtí v očích. Pokud něco rychle neudělá, rozervou se na kousky.
Vyhnula se jejich ranám, vtěsnala se mezi ně a zatlačila oba zpátky.
„Dost!“ Zařvala.
Dancer se posunul kupředu, aby chytil Faina za ruce.
Fain si třel hruď v místě, kam ho střelila a vyplivl na zem krev. S nenávistí v očích zíral na Talyna. „Zkus znovu namířit mého bratra a zničím tě, ty smrade!“
Talyn se té hrozby nezalekl. „Pokud se ještě někdo pokusí Velitelky jen dotknout, zničím ho – včetně tebe a jeho, starý muži.“
Prudce se nadechla při té urážce. Nejen, že nazval Faina starým, ale naznačil, že není Andarioňanem… to bylo pro jejich druh tím nejhorším.
Fain si olízl rty, zatímco sledoval, jak Galene pokládá dlaň na srdce vojáka před ním.
„To je v pořádku, mi courani,“ řekla tiše a použila slova, kterými ho oslovila jako její něžné srdce. „Pohov.“
Vojákovo oči ztratily na zuřivosti, když na ni pohlédl a chytil ji za ruku. Zvedl si ji ke rtům a políbil ji, než ustoupil.
Ale ne tak daleko, aby se k ní okamžitě nedostal, kdyby to bylo třeba.
Fain se znechuceně setkal s Dancerovo pohledem a zavrtěl hlavou. Galene si pro sebe vybrala pěkného zajíčka. Ten kluk byl velký, dokonce i na Andarioňana. A i když to Fain strašně nerad přiznával, ten bastard uměl bojovat. Co tady předvedl bylo vážně působivé. Zvlášť ta lehkost, s jakou to dokázal.
„Není na tebe trochu mladý?“ Zavrčel Fain.
Galene na něj upřela pohled. „Nemyslím si, že je ti něco do toho, s kým žiju.“
Fainovi spadla čelist z toho, že otevřeně před všemi připustila tak skandální vztah. I když nebylo neslýchané, že svobodní Velitelé spali se svými podřízenými, obvykle to brali velice diskrétně. Zřídkakdy se tím chlubili.
Zamračil se na ni. „No nejsi ty plná překvapení?“
Opovrživě se na něj ušklíbla. „Byla jsem poučena velmi brzo… tím nejlepším.“
Udělal krok k ní.
Stejně tak i Talyn.
Galene je znovu rozehnala. „Chlapci! Dost!“
Fain zkřivil rty, než na ně svrhl svou slovní bombu. „Uvědomujete si, že jste oba dva napadli člena královské rodiny?“
Galene zírala. „Cože?“
Dancer se škodolibě usmál. „Tadara mého bratra adoptovala.“
Fain očekával, že to z očích chlapce vyžene ten žár. Ale ne. Nad tou novinou si jen vzdorovitě a pohrdavě odfrkl.
„Talyne!“ Přerušila je Galene, než to děcko mohlo promluvit. „Nechci slyšet už ani slovo. Myslím to vážně!“
Uctivě na ni kývl. „Ano, Velitelko.“ Pohledem však jasně říkal, že má co dělat, aby v sobě udržel svůj názor.
A ten rozhodně nebyl milý.
Fain mu jeho úšklebek oplatil. „Měl bych vás oba zatknout.“
„Zkus to,“ řekl ten kluk arogantně a tiše se usmál. „Zemřeš, než mi nasadí pouta… pokud půjdu znovu do vězení, starochu, ať to alespoň za něco stojí.“
„Talyne!“
Začalo mu škubat v čelisti, když Galene natáhla ruku a vjela s ní tomu děcku do vlasů, čímž ho donutila, aby se setkal s jejím pohledem. Teprve tehdy oheň uhasl.
Přitiskla svou tvář k jeho a něco mu zašeptala do ucha, než ho políbila na čelo. Rukou se zarazila na jeho bradce, zatímco držela jeho pohled.
Voják, konečně v klidu, o krok ustoupil.
Fain si prohlédl ostatní Andarioňany. Skutečnost, že nikoho z nich nepřekvapilo to podivné vyjádření emoci, říkala vše o Galenině otevřeném vztahu s její pravou rukou.
Andarioňané se obvykle na veřejnosti nedotýkali. Dokonce ani manželé. Pokud spolu nebojovali, ctili se vzájemně tím, že se drželi dál.
Pohltila ho příšerná nenávist vůči tomu chlapci. Neměl ani tušení, proč se jeho srdce staralo, ale bylo tomu tak. A chtěl tomu děcku urvat hlavu a nabodnout ji na kůl.
Zatímco byl Fainův život od jejich posledního setkání naprostým peklem, Galene si zjevně spokojeně žila se svým milencem.
Galene ustoupila, když dorazili lékaři, aby zkontrolovali Fainovo zranení.
Setkala se s Dancerovo pohledem. „Měli bychom se ihned přemístit do mé kanceláře, odkud okamžitě kontaktuji tadaru Cairistionu a informuji ji o tom, co se stalo. Pokud mě bude chtít zatknout, podvolím se. Do té doby…“ Obrátila se na Faina. „Doufám, že chcípneš bolestí.“
A s tím odešla.
Talyn na něj hodil poslední nenávistný pohled, než ji následoval. Jako ubohé štěňátko.
Ten zasraný malý bastard.
Jo, fajn, obrovský zasraný bastard… přesto.
Lékařka se tiše, ale zlomyslně zasmála, když spatřil Fainova zranění. Zvlášť to, které měl pod okem, které ho už zatraceně pálilo. „Vidím, že si potkal bodyguarda naší Velitelky. Cos provedl? Promluvil si na ní špatným tónem?“
Fain na Andarioňanku povytáhl obočí. „Dělá to často?“
Odfrkla si, zatímco prohlížela jeho oko. „Vlastně, asi tě má rád.“
„Jak to?“
„Dýcháš. Obvykle zabije kohokoli, kdo se na Velitelku jen ošklivě podívá.“
Dancer si povzdechl, když se Fain posadil na nosítka a dovolil jim sundat mu hrudní štít, aby zkontrolovali místo postřelení. „Je mi to líto, Faine. Když jsi říkal, že je to mrcha, měl jsem tě poslechnout. Netušil jsem, že tě tak nenávidí. Myslel jsem, že jsem jediný, koho motivuješ k takové úrovni násilí.“
Fain shlédl na krvácející ránu uprostřed hrudníku. Pokud by na sobě měl něco jiného než své Tavalské brnění, okamžitě by ho zabila. Takhle to jen zatraceně bolelo, bude pár dní pohmožděný, ale přežije. „Říkal jsem ti, že mě neuvidí ráda. Avšak podcenil jsem stupeň její nenávisti.“
„Co si jí provedl?“ Chayden zvedl přilbu, kterou si Fain tiskl ke svým slabinám.
Fain polknul, než se setkal s Dancerovým pohledem a odpověděl na Chayovu otázku. „Zrušil jsem naše zaslíbení, abych si vzal lidskou ženu.“
Lékařka se při jeho slovech zprudka nadechla.
Chayden, jakožto člověk, netušil, jaká to byla urážka. „No? A co jako?“
Lékařka si odfrkla. „Kdysi tě musela opravdu milovat.“
„Proč?“
„Netrefila tě mezi oči.“


***

26 komentářů:

  1. Krása 😀 strašne som zvedavá na pokračovanie ... ďakujem krásne 😘

    OdpovědětVymazat
  2. Ďakujem, som zvedavá či príde na to sám,že je Talyn jeho syn.😉😊

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuju za další kapitolu. :-)

    OdpovědětVymazat
  4. Fain je vůl. Ale i tak děkuji za skvělý překlad a korekturu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. On se zlepsi... :D Musis vzit v potaz, ze momentalne na Talyna poradne zarli :D

      Vymazat
  5. Som zvedavá ako sa bude tváriť, keď zistí, že Talyn je vlastne jeho syn ??? ☺. Dakujem za preklad a korekciu ☺

    OdpovědětVymazat
  6. Pekny zaciatok. Dakujem. VV

    OdpovědětVymazat
  7. Moooc děkuji, je to super♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  8. Děkuji za nový překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Dakujem velmi pekne za preklad a korekciu. Tak podla tohoto to vyzera ze chlapec neodisiel len tak s pleziru dobrovolne s Omirou....

    OdpovědětVymazat
  10. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  11. diky Kerris... a jak ze to bylo dal? Gis.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Dalsi kousek bude az po vikendu... jsem dnes do vecera v praci a pak odjizdime :) Ale chybi me uz jen par stranek, takze v pondeli bych to mohla stihnout ;)

      Vymazat