pondělí 12. února 2018

Zrozen ze zrady - Kapitola 2 2/2



Galene hlasitě polknula, když se za ní zavřely dveře kanceláře a chystala se zavolat tadaře. Akorát se natahovala k tlačítkům, když Talyn konečně promluvil.
„Takže to je můj otec.“
„Cože?“
Těžce si povzdechl. „Neexistuje jiný samec, kterého bys takhle bezdůvodně napadla. Jedině Fain Hauk.“
Oči se jí naplnily slzami nad jeho tónem, který byl prostý emocí. „Když si to věděl, proč si na něj zaútočil?“

„Vyhrožoval mé matce. To nedělá nikdo. Je mi jedno, co je zač.“
Nejraději by Talyna za tu zbrklost, kterou zdědil po Fainovi, uškrtila. „Neměl ses kvůli mně nechat ohrozit. To přece víš.“
Pokrčil rameny. „Ty mě vždycky chráníš.“
„Ale já jsem tvá matka.“
„A já tvůj syn… a takhle si mě vychovala.“
Byla rozpolcená mezi touhou ho obejmout a naplácat mu na zadek tak, jak to dělala, když byl ještě malý kluk. „Říkala jsem ti, že se máš stát doktorem, nebo ne?“
Nesměle se na ni usmál. „Vychovala si mě tak, abych byl nelítostný. Stejně jako ty. S tím si těžko vezmu lékařský plášť a půjdu léčit ostatní.“
„Dávej si pozor,“ varovala ho, „ještě nejsi tak starý na to, abych tě nemohla ohnout přes koleno.“
Nad tím si odfrkl. „Rád bych viděl, jak to zkoušíš.“
Pleskla ho přes zadek. „Ty neposlušníku.“
Světlo v jeho očích pohaslo, když zazvonil příchozí hovor. „To je tadara?“
„Pravděpodobně.“
Talyn jí pohledem naznačil, že je pro ni více než ochoten zemřít. „Nedovolím, aby ti někdo ublížil, matarra. A rozhodně to nedovolím tomu bezcennému zmetkovi.“
„Je to tvůj otec, Talyne. Nedovolím, abys ho urážel.“
V čelisti mu zaškubalo, než se od ní odvrátil.
Popošla a stiskla tlačítko. Jak předpokládala, byla to tadara Cairistiona.
„Co se stalo?“ Zeptala se hned k věci.
Galene uctivě uklonila hlavu. „Odpusťte mi, mu tadara. Byla jsem zaskočena a nechala jsem se řídit emocemi. Neměla jsem tušení, že jste přijala nového syna. Měla jste mi říct, že je tu nový člen královského rodu, kterého je potřeba chránit, a že přijde s Tavali.“
Královna měla na tváři přísný a smrtící výraz. „Jsme tu jen my, Galene. Chci si o tom promluvit, než vydám rozsudek. A chci slyšet celý příběh.“
Galen pohlédla na Talyna. „Než byla Jeho Výsost vyhozena svou matkou, byla jsem mu zaslíbena.“
Cairistiona prudce vydechla. „Fain tě opustil kvůli lidské ženě, kterou si pak vzal?“
Přikývla. „Kvůli jeho činu mě má rodina s hanbou zavrhla.“
„Neříkej víc, Velitelko. Chápu. Sama bych ho na tvém místě střelila.“
Díky bohům, že tomu tadara rozuměla. Ale nakonec, znaly se už celá desetiletí. A cítily k sobě nezlomnou loajalitu.
„Je mi to líto, tadara. Kdyby mě někdo varoval, že tu Fain bude, zvládla bych to lépe. Ale tohle je poprvé, co jsem ho viděla od chvíle, kdy mi řekl, že mu nestačím.“

Cairistionin spekulativní pohled sjel k Talynovi. „Je to Talynův otec?“
Galene zaťala zuby. O totožnosti Talynova otce kromě ní věděly jen dvě živé bytosti. Talyn a jeho prababička, která je přijala před lety, když Galene žila těhotná na ulici. Ale lhát královně, za to byl rozsudek smrti. „Ano, Veličenstvo.“
„Ví o tom?“
„Nikdy bych něco takového před svým synem netajila. Talyn to ví. Jeho otec ne.“
Cairistona se hořce zasmála. „Talyne?“
Pohlédl na svou matku, než přistoupil a uklonil se. „Mu tadara?“
„Zdá se, že teď patříš do královské rodiny, dítě. Můj vnuku. Tiziran Andarie.“
Spadla mu čelist. Až do této chvíle postrádal jakéhokoliv titulu. Kvůli tomu nemohl využít mnoho Andarioňanských benefitů, jako například uzavřít sňatek. Bylo to něco, s čímž se oba dva už dávno smířili.
Ale teď…
„Co mi na to řekneš, tirizane Talyne?“
Polkl, než promluvil. „Nevím, Veličenstvo.“
Yaya,“ opravila ho Cairistiona hravě použitím Andarioňanského slova pro babičku. Zasmála se překvapenému výrazu v jeho hezké tváři. „Dýchej, dítě. Nezapomeň, že si mi jako malý sedával v klíně, kreslil sis a psal domácí úkoly. Vím, že ti bude trvat si na to zvyknout. Tvůj otec se s titulem také těžce smiřoval. Ale časem to půjde.“
Opět se obrátila na Galene. „Je zjevné, že nemohu potrestat svého vnuka za to, že bránil vlastní matku. I když před svým otcem. A i když bych za normálních okolností požadovala tvou hlavu, zde jsou zmírňující faktory. Takže vzhledem k situaci a tomu, že to Fain přežije a já chápu tvou motivaci, nebudu tě trestat. Ale ať se to neopakuje, ano?“
„Nikdy, Veličenstvo.“
„Cairistiona nebo matarra, Galene. Jsi matkou mého vnuka. Pošlu vám oběma královské stráže. A zatímco Talyn jakožto tirizan může vystoupit z vojenské služby, předpokládám, že tě nehodlá pustit u očí, když jsme ve válce.“ Dořekla tázavě.
„Mé místo je po boku mé matky.“
Cairistiona se hrdě usmála. „Mluvíš jako skutečný Andarioňan.“ Přejela pohledem zpátky na Galene. „Pokud zvládneš nezabít otce svého dítěte, budeme dělat, jako by se nic nestalo. Je to přijatelné?“
„Ano, Veličenstvo.“
„Cairistiono.“
Galene zavahála, než znovu promluvila. „Cairistiono… předpokládám, že budeš chtít, abych odstoupila…“
„Ne. Byla bych ráda, kdyby si byla dál Velitelkou našich spojených sil. Si z nás všech nejschopnější. Cítila bych se mnohem lépe, když bys zůstala u kormidla ty než kdokoliv z ostatních ras.“
„Bude mi ctí, ma… matarra?“
Cairistiona se souhlasně usmála. „Skvěle. A nemusíš se bát, že Fainovi povím o jeho synovi. To je na tobě.“ Těžce si povzdechla. „Prozatím mu řeknu, že posílám další stráže, aby ho hlídali před vámi dvěma. Nicméně existují ještě další výhody, které naše malá lorina získá jako tiziran. Jsem si jistá, že to oba oceníte. Až budete připraveni, dejte mi vědět a já Talyna veřejně přijmu.“
Galene na ni kývla. „Díky. Za všechno.“
„Ještě mí neděkuj, Leno. Můžez toho být pořádná katastrofa. Jsme ve válce s Ligou. Pokud prohrajeme, všichni tím zaplatíme svými životy. Zradili jsme organizaci, která vládne všem planetám posledních pět set let. Nechť jsou bohové s námi.“ Potom přerušila spojení.
Vskutku. Galene se obrátila ke svému synovi. „Tohle jsem ráno, když jsem se probudila, vážně nečekala.“
Talyn se zasmál. „Ani já.“
Pohled jí zněžněl, když zvažovala jeho nové postavení ve světě. Bylo to víc než zasloužené a ona by si pro něj nemohla přát nic lepšího. „Tiziran Talyn. Zní to skvěle.“
Odfrkl si. „Nejsem tiziran, matarra. Tohle na tom nic nemění.“
„Mění to všechno. Všichni ti bastardi, kteří tě zesměšňovali, to umlčí. Umlčí to i všechny ty zlomyslné krávy, které nad tebou ohrnovaly nos, jakmile zjistily, že máš jen mé jméno. Nemůžu se dočkat, až uvidím jejich výraz, až to zjistí.“
Nespokojeně potřásl hlavou. „Nikdy mě nezajímalo, co si o mě ostatní myslí.“
Bohužel to byla pravda. Ale ona se starala o to, co si o něm mysleli. Z jeho krásné tváře otírala až příliš mnoho slz, když byl ještě dítě. Příliš často mu otírala krev z nosu, když se porval s těmi, kteří ho nazývali bastardem a hůř.
A v dospívání sledovala bolest v jeho očích, když se od něj ženy odvracely, protože neměl jméno svého otce. Jen matku, která byla odvržena. Byly vůči němu tak neuvěřitelně kruté.
Dokonce mu kdysi vzali i vojenskou hodnot kvůli Fainovi a jeho rodinné při s Anatolesem.
Tolik toho vytrpěl kvůli svému otci. Fain je opustil. A to byl hlavní důvod, proč ho nenáviděla. Dokázala by překousnout to, že ji ponížil. Svou cestu si zvolila svobodně.
Ale to, co se kvůli tomu dělo Talynovi, bylo nejhorší. To, co její syn musel vydržet – kvůli tomu se chtěla jeho otci pomstít. Její hrdé a drahocenné dítě si to zasloužilo.
Dusily ji slzy. „Jsi můj statečný šampión.“ Když ji všichni opustili, Talyn jí zůstával po boku. Vždycky byl skvělým synem.
Možná to nedával najevo slovně. Měl omezený slovník svého otce, i jeho vychytralé sarkastické odpovědi, což při mnoha příležitostech ozkoušelo její trpělivost a temperament.
Ale jeho srdce bylo vždy věrné. Milující.
A divoké. Její divoká malá lorina.
„Zasloužíš si být tiziranem.“
„Titul pro mě nic neznamená. To přece víš.“
Záleželo mu jen na tom, aby mohl být její pravou rukou. Šíleně pracoval, aby toho postavení dosáhl co nejrychleji. Aby mohl být s ní a dávat na ní pozor. Což bylo dvakrát tak těžké, protože za ním nestál prestižní vojenský rodokmen jeho otce a byl pod přímým velením jeho nepřátel.
Právě proto se jako kluk musel stát rváčem v Andarioňanské aréně. S každým titulem, který získal, jeho vojenská hodnost stoupala tak, aby odpovídala prokazatelným bojovým dovednostem. Přesto na něj vrhali tolik balvanů, že na rozdíl od ostatních z jejich rasy mu to trvalo déle.
Ale i bez svého otce, i přes to, že na něj byli ostatní tvrdší, se stal jedním z nejmladších důstojníků v Andarioňanské armádě. Svého dnešního postavení dosáhl ve věku, kdy většina sotva začínala s povinnou službou. Riskoval život i své končetiny, aby ji udržel v bezpečí. Byla na něj pyšná.
„Možná ti na tom nezáleží, Talyne. Nicméně já vím, jak moc se chceš oženit a založit vlastní rodinu.“
Uhnul pohledem, ale ne dřív, než v jeho očích spatřila úpornou touhu po něčem, co mu bylo všechny ty roky odpíráno.
„Přesně. Znám tě, synu. Jako tiziran si můžeš vzít jakoukoli ženu, na kterou si jen ukážeš.“
Odfrkl si. „Když jsem pro ně nebyl dost dobrý bez šlechtického titulu, rozhodně je s ním nebudu chtít. Navíc mám svou Felicii rád. Jsem vděčný a šťastný, že jí mám ve svém životě.“
Galene potlačila zamračení. I když Felicii zbožňovala, na Talynovi jí záleželo, a i když on získá svou svobodu, znala pravdu.
Felicia byla pořád jen placenou společnicí – milenkou, která neměla žádný rodokmen. Talyn za ni musel zaplatit pěkný balík, aby si někoho jako je ona mohl nechat. Galene byla stále pohoršena nespravedlivými podmínkami, které Talynovi nastolili, když se snažil získat s Felicií smlouvu. Žádný jiný Andarioňan by nikdy něco takového nebyl nucen podepsat – ani by mu nevecpali takové úroky za její služby. Nakonec ji musel od agentury vykoupit. Galene se zachvěla, když si vzpomněla na celou tu noční můru a co to Talyna stálo.
Kvůli ní a Fainovi bylo Talynovo společenské postavení pod úrovní otroka. Nezáleželo na tom, kolik titulů za boj získal. Kolik medailí a ocenění vojenského hrdiny. Pořád se nemohl legálně oženit.
Dokonce ani s placenou společnicí.
A co bylo horší? Jen jediná agentura v celé Andarie s ním byla ochotná vůbec vyjednávat. Zbytek se mu vysmál do obličeje a sebral mu možnost získat pro svůj život společnici.
Rodokmeny a krev, to bylo pro jejich rasu to důležité. Čím čistější pokrevní linie, tím lepší měl Andarioňan postavení.
Kdyby se s ní Fain oženil tak, jak měl, k Talynovi by se ostatní chovali jako k princi. Místo toho je Fain opustil a vzal si sebou i svůj rodokmen.
Ale teď měl novou rodovou linii, která by mohla Talynovi zachránit budoucnost. „Krev tvého otce ti dá vše, co já nikdy nemohla.“
„Dala si mi to jediné, na čem záleží.“
Vzala jeho tvář do dlaní a zavrtěla hlavou. „Měl si už být dávno ženatý. Měli jsme teď plánovat, jak tvé nejstarší dítě složí zkoušku Vytrvalosti.“
Zamračil se na ni. „Nepotřebuji manželku, co mě bude otravovat. Od toho mám přehnaně starostlivou matku.“
Než stihla odpovědět, dveře do její kanceláře se rozletěly. Vykoukla zpoza Talynova ramena, jen aby sledovala, jak dovnitř bez ohlášení vchází ta arogantní bestie. Nedobrovolně zkřivila rty.
Talyn si ji přitiskl k hrudi a držel ji, aby na Faina nemohla znovu zaútočit. „Nezabíjej ho,“ zašeptal jí do ucha. „Cairistiona by ti to neodpustila.“
Usmála se a objala ho. „Tak fajn.“ Políbila ho na tvář, než ho pustila.
„Budu za dveřmi,“ prohodil Talyn výhružně k Fainovi. „Zavolej, kdybys něco potřebovala, Velitelko.“
„Zavolám, Talyne. Děkuji.“ Přinutila se ke klidu a otočila se na Faina. „Co tu děláš?“
Fain se znechuceně zašklebil a sledoval Talyna, dokud se za ním nezavřely dveře. „Ty z něj prostě nedokážeš spustit ruce, co?“
Galene nad tou žárlivou poznámkou povytáhla obočí a nedokázala odolat: „Měls tu být před chvilkou, když jsem mu dávala na zadek. Myslím, že by sis to užil. Vím, že mě se to rozhodně líbilo.“
Zkřivil rty nechutí. „Opravdu s ním žiješ?“
„Ano. Celé roky.“
„A? Musíš ho po nakrmení nechat odříhnout?“
„Dřív jsem to dělávala.“
Fain zíral. Přestože se snažil druhé neodsuzovat, zuřil z toho, jaký život si zvolila. Jak se mohla tak hanebně chovat s klukem, který byl nejméně o polovinu mladší než on? To neměla vůbec žádnou důstojnost?“
„Co se ti stalo, Galene?“
„Rodina mě zavrhla a donutila mě tím žít na ulici. Co tobě?“
To mu vzalo vítr z plachet. „Nikdy jsem ti nechtěl ublížit.“
Významně na něj kouknula. „Páni. Pokud si takovou škodu napáchal bez sebemenší námahy, třesu se strachy z představy toho, co bys dokázal, kdyby ses skutečně snažil. Co sis myslel, že se stane, až mě opustíš kvůli lidské ženě? Že mi rodiče uspořádají oslavu? Pošlou květiny a uspořádají průvod nehledě na hanbu?“
„Předpokládal jsem, že budeš zaslíbena jinému. Merrellovi nebo Chrisenovi Anatolovi.“
Otřásla se nad těmi dvěma jmény, ze kterých se jí dělalo špatně. Galene musela uhnout pohledem, jak ji dusily staré vzpomínky. Kdyby neotěhotněla… a Faina rodina nevykázala kvůli člověku… možná by ten skandál přežila. Ale jakmile bylo poznat její břicho a poté, co ho matka veřejně odmítla jako zrádce rasy, ji žádná rodinná linie nechtěla. Ne s tím obrovským nedostatkem – dítětem vyvržence.
A bez ohledu na to, jak mohl být její život lepší, nedokázala by zabít své dítě. A nemohla se ho vzdát. Ne s tím, co se dělo pouštěným dětem na Andarie. Odmítala ochránit samu sebe tím, že by obětovala Talyna. Jeho početí bylo její hloupou chybou.
Ne jeho.
A i když litovala každé minuty, kdy znala Faina Hauka, nikdy v životě nelitovala, že má ve svém životě Talyna. Bez ohledu na to, jak těžké a hrozivé to bylo, jediný pohled na ten drahocenný obličej jí vše vynahradil.
„No?“ Zeptal se FAin. „Proč sis nevzala Merrella?“
„Kromě toho, že je to krutý psychopat, nechtěl se mnou po tvém odchodu nic mít. Byla jsem pro každého jako parazit, Faine. Údajně pokažená, když jsem dokázala muže z tak vážené rodiny vehnat do náručí ubohé lidské ženy… Místo toho, že jsem tě strčila nahého do chodby, jsem tě měla na místě zabít. To by můj sociální status zachránilo a je to v mém životě jediná lítost.“
„Vážně? To je vše, čeho lituješ?“
Zasmála se. „Máš pravdu. Je tu ještě jedna věc.“
„A tou je?“

„To, že jsem ti při příchodu nemířila na hlavu.“

26 komentářů:

  1. Ďakujem krásne za ďalšiu kapitolu😘 je to stále lepšie a lepsie

    OdpovědětVymazat
  2. Nevim, jak vy, ale já nějak Galenu nemůžu vystát. Jo, Fain se zachoval jako blbec, ale to ona mu neřekla že je těhotná. I ona způsobila to, co se stalo Talynovi. Fakt mě štve,jak se pořád lituje a obviňuje jenom Faina.
    Jinak super překlad a děkuju za kapitolu.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasim, na zacatku knizky byla pekne otravna :) Ale ono je dobre myslet na to, ze byla mlada, kdyz mu to nerekla. A pak ji "ponizil" Omirou, coz je pro jejich rasu taky neco naprosto prisernyho :)

      Vymazat
  3. Moooc děkuji, je to super příběh!!!

    OdpovědětVymazat
  4. velmi pekne dakujem za preklad a korekturu

    OdpovědětVymazat
  5. Suhlasim s Martinou, podla mna mal Fain nejake dovody, preco spravil to co spravil..a ona sa to ani pre dobro syna nesnazi napravit...
    Dakujem a tesim sa na pokracko 😊

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Napul souhlasim, napul ne - kdyz byl Talyn malej, tak se k nemu nemela jak dostat, aby to "napravila" (byl vyhosten z jejich zeme). A ted uz je Talyn dospelej a Galene v jejich vztahu nehraje moc roli :) On Talyn neni zrovna velkym fanouskem sveho otce, pozdeji bude vysvetleno proc. Momentalne to vi jen Talyn :)

      Vymazat
  6. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. Děkuju za skvělí překlad už se nemůžu dočkat dalšího dílu. 😍😍

    OdpovědětVymazat
  8. Skvělé, moc díky za pokračování kapitoly. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Děkujííí. Jste nejlepší. A Fain je blb :D

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad

    OdpovědětVymazat
  11. Dakujem za preklad. VV

    OdpovědětVymazat
  12. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další části !!!!!!

    OdpovědětVymazat
  13. A to akože Galene nechce aby bol Talyn s Feliciou??? A len dúfam, že sa Talyn ked už rozhodne oženiť s Feliciou :-)
    Dakujem za preklad a korekciu :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tady je prave problem v tom, ze kvuli zakonum v jejich zemi se s ni ozenit nemuze :)

      Vymazat
  14. dik Kerris, uz vim, co musim udelat v sobotu hned rano - cist :) G.

    OdpovědětVymazat