pondělí 19. března 2018

Alterant - Kapitola 35




            Snad nikdo se ve vězení nemohl cítit osaměleji, než ten, jehož jediným společníkem byla vlastní čest. Evalle seděla na kraji postele ve své cele tak malé, až působila dusivě, a srdce jí bušilo ve stejném rytmu, jako jí v hrudi bodala bolest. Dříve si myslela, že ten sklep prostého dvoupokojového domu, ve kterém strávila prvních osmnáct let života, byl odporná klaustrofobická klec.
            Nevěděla, co to opravdu znamená být v kleci, dokud ji nestrčili do místnosti o velikosti deset krát deset vyhloubené do chladné skály. Na zemi byl hladký šedý kámen.
            Žádné dveře. Díky teleportaci nebyly zapotřebí.
            Žádné okno. V takové hloubce pod horou, v níž se nacházelo ústředí VIPERu v severní Georgii, by stejně nebylo nic vidět.

            Žádná cesta ven. Vše, co kdy chtěla, byla svoboda.
            Zachumlala se víc do větrovky, vděčná, že Sen neměl ponětí, jak moc pro ni ta bunda od Storma znamenala. Teď, když už uschnula, ho z ní dokázala cítit.
            Při každém nádechu jeho vůně jí srdce krvácelo.
            Jedna ze čtyř kamenných zdí se začala měnit. Zformovaly se na ní dřevěné dveře s černými kovanými panty.
            Otevřely se a objevil se Tzader.
            Pohled na něj ji málem roztrhal vedví. Nemohla brečet. Od doby, kdy jí bylo patnáct, ji nikdo neviděl uronit jedinou slzu.
            Nemohla myslet na to, že už Storma neuvidí. S tou myšlenkou by povolily pomyslné přehrady a ona by se v tom žalu snad utopila.
            Spolkla svoji bolest.
            Když Sen neochotně přiznal, že jí pravidla VIPERu dovolují jednu návštěvu, dala mu Tzaderovo jméno. Nevěděla, jestli ji Quinn opravdu zradil, ale Kizira ty informace musela někde vzít.
            Tzader vstoupil dovnitř a zastavil se těsně za dveřmi, které se za ním zavřely. Ostré rysy jeho tváře nedaly znát, co mu běží hlavou.
            Nenáviděl ji za to, co se stalo s Brinou?
            „Z, já… já… omlouvám se…“ To znělo tak zbytečně. Jak by mohla omluva pomoct Brinu osvobodit?
            „Není to tvoje vina, Evalle.“
            „Ale ano, je. Uzamkli Brinin hologram do jakýsi průhledný sochy.“
            Svaly na krku se mu napjaly. „Já vím.“
            „Zajali její podstatu… oni… co jí to vlastně udělali? Co se stane s Beladory?“
            Tzaderovu tvář překryly obavy. „Brina teď nemůže ostrov opustit vůbec, i kdyby ho napadli. Její hologram vzniká tam, kde je její pravé tělo. Kdyby se výrazněji vzdálila od místa, ze kterého ho vyslala naposled, začala by se rozpadat. Nezemřela by, ale bylo by to jako by jí něco drtilo kosti.“
            „Co s tím Macha udělá?“
            „Zatím nic.“ Zkřížil ruce na hrudi. „Když se část Brininy podstaty nemůže vrátit zpátky, vznikl slabý článek v Beladorských schopnostech. Nemůžeme se spojovat s někým dalším, ani telepaticky komunikovat.“
            Jak jen mohla svému kmenu takhle uškodit? Nejspíš bylo jen dobře, že už je nikdy neuvidí.
            Většina Beladorů ji jako křížence sotva tolerovala už předtím.
            Toleranci by teď nahradila otevřená nenávist za to, jak jejich královně ublížila.
            Evalle si zakryla dlaní oči, pak si stiskla kořen nosu. Cokoliv, aby se nesesypala. „To znamená, že když se Macha jakkoliv pomstí a poruší dohodu o vzájemné loajalitě s koalicí VIPER, naši válečníci budou neskutečně zranitelní. Mohli by jít k zemi po jednom zásahu.“
            „Přesně tak.“
            Evalle vyskočila na nohy, připravená bojovat s nepřítelem… jenže tím byla právě ona. „Nemůžeš říct Tribunálu, že byla chyba mě přijmout mezi vás, že nejsem opravdový Belador a Brina by neměla být trestána jen proto, že se se mnou zapletla… a—“
            Neměla by na něj křičet. On jí tohle neudělal.
            Tzader přešel blíž, smazal tu vzdálenost mezi nimi. „To by byla lež.“
            „Ne, je to pravda. Všechny jsem vás zklamala, Tzadere. Nenechám tě plýtvat časem na snahu o moji záchranu, když Brina tvoji pomoc potřebuje víc.“
            „Ne, nezklamala jsi nás, a já nehodlám dovolit, aby se Brině něco stalo… ani tobě. Nenechám tě tady.“
            Samozřejmě, že Tzader se ji odsud pokusí dostat. Jeho žilami kolovala čest a srdce mu do těla pumpovalo loajalitu.
            „Vyšlu všechny hledat Tristana a ty Alteranty,“ rozhodl. „Vím, že bys tomu bastardovi nepomohla utýct.“
            „Je mi jasný, že tohle nechceš slyšet, Z, ale nemůžeš ty Alteranty Tribunálu předat.“
            Ostrý pohled, který jí věnoval, by dokázal přimět armádu Medbů k ústupu. „Přestaň je bránit! Ani jeden z nich nezůstal, aby ti pomohl.“
            „Já vím, ale poslouchej mě. Kizira se snaží Alteranty pochytat.“ Když nic jiného, musela mu předat jakoukoliv informaci, díky které by mohl osvobodit Brinu a chránit Beladory.
            „Domysleli jsme si, že za tím tvým přepadením byli Medbové.“
            Přikývla. „Chtějí určité Alteranty. Mě, Tristana, a kdoví, kolik dalších, ale ne všichni Alteranti mají v žilách Beladorskou krev. Tristan má informace o původu Alterantů a myslí, že Medbové plánují využít ty se zelenýma očima k proniknutí do Brinina hradu.“ Což teď bylo o dost nebezpečnější, když Tribunál držel Brinin hologram jako rukojmí.
            Tzaderův povzdech zněl, jako by na bedrech nesl tíhu celého světa. „Kde jsi tohle vzala?“
            „Když byl Tristan s Kizirou a Kujoo, slyšel dost na to, aby věřil, že Medbové ví o našem původu něco důležitého. Něco, co můžou využít ve svůj prospěch. Musíš ho najít a pokusit se mu pomoct, aby on pomohl Beladorům.“
            „Proč bys mu věřila, Evalle?“
            „Myslím, že se mi mohlo podařit ho přemluvit, aby šel se mnou před Tribunál, ale objevil se Isak Nyght.“
            Tzaderova kakaově zbarvená pleť zbledla o dva odstíny. Praštil se dlaní do čela. „Kruci.“
            „Co?“
            „Quinn provedl myšlenkovou sondu u Conlana O’Mearyho—“
            „Proč?“
            „Protože Brina chtěla důkaz, jestli je Conlan zrádce, co pomáhá Medbům, nebo ne.“ Tzader si znechuceně odfrkl. „Když byl uvnitř jeho mysli, narazil na Kiziru a dozvěděl se o plánech, který jsi teď popsala—využít Alteranty k proniknutí do hradu. Tribunál zjistil, že Tristan utekl, a předal Senovi rozkazy k okamžitému zabití všech Alterantů.“
            „To vím.“
            Tzader se zarazil, pak mu s hlubokým lítostivým povzdechem klesla hruď, když řekl: „Neměl jsem ponětí, kde právě jsi, a Quinn při vstupu do vize v Conlanově mysli uslyšel tvoje jméno. Chtěl jsem tě najít co nejrychleji, takže jsem požádal Isaka o pomoc.“
            To si myslel, že by mu po tom všem, co pro ni udělal, tohle vyčítala? „To, co se stalo, není tvoje vina, Z. Isak věděl, že jsem v Atlantě. Vběhla jsem mu do cesty, když jsem hledala Tristana. Jakmile v mojí blízkosti uviděl zářivě zelené oči, prostě zamířil na cíl. Mohlo by k tomu dojít tak jako tak.“
            Tzader to konstatování přijal se svým obvyklým stoickým klidem, ale věděla, že si zapojení Isaka nikdy neodpustí.
            Musela mu říct ještě něco jiného. „Vzbudil jsi Isakův zájem. Možná kolem tebe bude čmuchat.“
            „Nyght mi starosti nedělá.“
            Jí ano. „Prosím, buď opatrný a kryj si záda.“
            „Budu.“ Svaly na krku se mu napjaly, když polkl. „Brzy budu muset odejít, ale donutím je nechat mě přijít zas.“
            Sen řekl, že jedna návštěva znamenala jednu návštěvu.
            Ani Tzaderovi by se nemuselo podařit vynutit si možnost návratu.
            Začala se v ní vzmáhat panika, drásala ji jako ostré drápy. „Udělej pro mě něco, kdyby… to chvíli trvalo.“
            „Cokoliv.“
            „Když pro mě přišel Sen, byl se mnou Storm. Sen ho zasáhl nějakou silou, co ho mohla, um—“ Nadechla se. Nemohla vyslovit to, co nechtěla slyšet vyřčené nahlas. „Byla jsem u stanice Decatur—“
            „Já vím. Treyův tým se musel objevit hned po tom, co jsi zmizela. Isakovi muži tam postávali a vypadali zmateně.“
            Srdce jí poskočilo zábleskem naděje. „A viděl tam—“ Spolkla tu otázku, jestli někdo na místě zahlédl mrtvé zvíře. Slíbila Stormovi, že nikomu neprozradí, že se může měnit na jaguára. Ani teď nehodlala jeho důvěru zklamat.
            „Storm musí být v pohodě.“
            „Proč?“
            „Sen mi řekl, že Storm dal výpověď. Pár lidí jsem nechal ho hledat, ale zmizel.“
            Zmizel, nebo byl mrtvý? Přežil přeci jen ten útok, nebo Sen odstranil tělo a vymyslel si, že odešel?
            Tzader začal: „Ohledně Storma—“
            „Je to dobrý člověk, Z. Vím, že si tím nejsi jistý, protože ho přivedl Sen, ale je to spojenec.“
            Tzader se zamyslel. „Proč dovolili Stormovi ti pomoct, když my jsme nemohli?“
            „Nedovolili. Po tom, co mě Tribunál teleportoval do Tristanovi klece v Jižní Americe—“
            Tzader utrousil nadávku v gaelištině.
            „—Storm mě sám našel. Nejsem si úplně jistá, jak to udělal, ale udělal a odmítl mě během pátrání po Tristanovi a ostatních Alterantech opustit.“
            „V tom případě bych mu poděkoval, kdyby ještě zůstal,“ zhodnotil. „Když jsem se na Storma zeptal, Sen mě odbyl. Prý byl úplně bez sebe z toho, že tě zavřeli. Sen má za to, že se za den dva vrátí, až vychladne. Je jedním z nejlepších stopařů, takže ho VIPER nenechá jen tak zmizet.“
            To znělo jako báchorka, co by si Sen vymyslel, aby zakryl, proč Storm odešel, kdyby se nechtěl zabývat objasňováním smrti jejich agenta.
            Jenže Evalle celým svým bytím chtěla, aby to, co Tzader říkal, byla pravda. Bez ohledu na to, jak moc malá podle ní byla šance, že Storm Senův útok přežil.
            Sen by se každopádně postaral o to, aby jí už Storm nemohl znovu pomoct.
            Při vzpomínce na Sena jí došlo, že Tzadera může každou chvíli vytáhnout ven. Potřebovala, aby pro ni udělal ještě pár dalších věcí.
            „Kdyby ses sem nemohl vrátit, dej prosím tohle Nicole.“ Rozvázala kožený řemínek, který byl provlečený Nicoliným amuletem. Nehodlala myslet na to, že tohle může být naposledy, kdy Tzadera vidí. Když mu amulet podávala, neochotně nastavil dlaň. „A ujisti se, že Feen—“
            Zlomil se jí hlas. Myslela si, že jeho jméno dokáže vyslovit.
            Tzader si ji přivinul k sobě. Když promluvil, zněl jeho hlas, jako by předtím spořádal zrezavělé nože. „My tě neopustíme.“
            Roztřeseně se nadechla, odhodlaná to ze sebe dostat. „Já vím.“ Olízla si suché rty, snažila se najít sílu promluvit a ujistit se, že o její zlatíčko bude postaráno. „Vezmi Feenixe… k Nicole… aby nebyl sám. Řekni mu… řekni—“
            Její zlatíčko zešílí, když se nevrátí.
            Po tváři jí sklouzla první slza.
            Tzader ji objal pevněji. „Vezmeme ho tam hned, jak dneska skončí poslední schůze VIPERu. Povíme mu, že ho miluješ, a postaráme se o něj, dokud se nevrátíš. Přísahám.“
            Do očí se jí hrnuly další slzy, ale ona pevně stiskla víčka k sobě.
            Dveře do její cely se samy otevřely.
            Odtáhla se od Tzadera a pokusila se o úsměv. „Děkuju ti, že jsi byl můj přítel a věřil ve mě.“
            „Nemluv v minulém čase. Přijdu na to, jak tě odsud dostat. Já ani Quinn se nepřestanem snažit, dokud se nám to nepovede.“
            Měla by mu říct o Kiziřině tvrzení, že Quinn se s ní podělil o informace ohledně ní? Ne, bez důkazu ne. Dokázala snést jen určitou míru viny, a na jeden den už ublížila dost Beladorům.
            Věřila, že Tzader ví, kdo jsou jeho spojenci.
            A nemohla tu strávit věčnost s myšlenkou, že ji Quinn zradil.
            Tzader ustoupil, ještě jednou se ohlédl, a vyšel ven.
            Dveře se zabouchly a rozplynuly, až znovu zůstala jen hrubě vytesaná kamenná zeď.
            Srdce jí ovinula tíseň z náhlé prázdnoty. Její hodinky vydávaly hlasité tik… tik… tik.
            Bezpochyby Senova práce. Chtěl, aby si byla vědomá každé vteřiny, co v téhle kleci stráví.
            Hodlal zajistit, že každičkou z nich prožije v agónii, s myšlenkami na Storma a všechno, co za jediný den ztratila.




7 komentářů: