pondělí 26. března 2018

Alterant - Kapitola 36




            Z hodinek se stal Evallin úhlavní nepřítel. Pokusila se je rozšlapat, jenže byly nerozbitné. Strčila je tedy pod tenkou matraci.
            Ta zatracená věc začala tikat hlasitěji.
            Nakonec to vzdala a připnula si je zpět na ruku. Tikání při každé vteřině se vrátilo na normální úroveň a odráželo se od zdí.
            V místnosti se začala hromadit energie.
            Evalle se natiskla na zeď proti té, na níž se naposledy zhmotnily dveře, ale tentokrát se žádné nezjevily.

            Energie nabírala na síle, pak se objevil světelný záblesk a najednou tam stála žena zářící od hlavy k patě, oblečená do andělských šatů plných třpytivých bílých perel.
            Jenže ten, kdo na ni právě vrhal zlostný pohled, žádný anděl nebyl. 
            Evalle nečekala dalšího hosta tak brzy, a už vůbec ne takového. „Dobré ráno, Bohyně.“
            Macha k ní vyslala znepokojený pohled přes špičku svého úzkého, přesto dokonalého nosu. „Způsobila jsi našemu kmeni hromadu problémů, Evalle.“
            Keltská bohyně dohlížející na všechny Beladory si udělala při svém nabitém programu čas, aby přišla sem a konstatovala zřejmé?
            Nebo se tu snad zastavila, aby ji proměnila na kouřící hromádku spálené Alterantky za to, že Brinu dostala do maléru?
            Macha začala přecházet, věnovala stísněné cele jediný pohled a nakrčením nosu dala najevo svůj odpor. „Měla bych všechny Alteranty ničit hned, co se o nich dozvíme. A udělala bych to, kdybych měla za to, že to mé problémy vyřeší.“
            Zrovna teď se necítím moc milovaně.
            Po zvážení všeho, co se stalo, se Evalle rozhodla, že jestli ji Macha plánuje sežehnout, když promluví bez vyzvání, stejně už nemá, co ztratit. „Jaký je účel této návštěvy, Macho?“
            Bohyně si ji pátravě prohlédla, jako by ji překvapila a ukázala se být zajímavější, než raněný šváb. „Věc se má tak. Když napadnu rozsudek Tribunálu vůči Brině, celý kmen Beladorů se dostane do konfliktu s VIPERem. To je příliš riskantní.“
            Evalle si nemohla nevšimnout, že Macha vůbec nezmínila rozsudek vůči ní samé. „Chápu, v jak svízelné jsme situaci.“
            Soudě podle toho, jak ji Macha provrtala pohledem, nejspíš v té větě neměla použít slovo „jsme“.
            Bohyně pokračovala: „Tzader za mnou přišel a podělil se o všechno, co se dozvěděl z Quinnova sondování mysli možného zrádce. Stejně tak o to, co jsi mu řekla ty.“
            Rozhodli se snad, že Conlan O’Meary je zrádce?
            Nebo Macha usoudila, že je zrádce ona, když rozptýlila tu mlhu?
            Jak říkával Grady: „Každý dobrý skutek je po zásluze potrestán.“
            Evalle se ozvala: „Předpokládám, že jsi také slyšela o tom, jak jsem ke zničení mlhy použila dar od Tribunálu.“
            „Ano.“
            „Věříš, že jsem ve spojení s Medby?“
            „Kdyby ano, nevedly bychom spolu tuto konverzaci.“
            To znělo jako potvrzení, že mohla skončit jako Alterantí brikety.
            Jenže bohyně toho měla na srdci víc. „Co je důležitější, věřím tomu, co jsi řekla Tzaderovi.“
            To bylo dobré, ne? „O čem konkrétně?“
            „Že Medbové se k sobě snaží zlanařit Beladorské Alteranty a využít je proti Brině. To nemohu dopustit, a stejně tak to, aby Brinin hologram zůstal ve vazbě Tribunálu.“
            Bohyně neprohodila ani slovo o tom, že by podala pomocnou ruku i jí, ale pokud se jí podaří osvobodit Brinin hologram, bude vděčná i za ten dar. „Ráda slyším, že dokážeš něco z toho všeho napravit.“
            „Něco? Jsem bohyně. Nenapravuju jen něco. Nehodlám být vydána na milost Tribunálu, a to z jakéhokoliv důvodu.“ Dotkla se nehty s nádhernou manikůrou svých splývajících zlatavě kaštanových vlasů, a ty získaly ještě dokonalejší tvar. „Pozorně poslouchej, protože se nehodlám opakovat.“
            V týhle krabici není zrovna moc věcí, co by mohly odvíst moji pozornost, ale co už.
            „Pouze božstvo může předstoupit před Tribunál s návrhem na projednání, zda je nějaká rasa schopna existovat sama o sobě. Otevřu tedy s Tribunálem diskusi a oficiálně prohlásím, že jsi mi dala důvod věřit, že Beladorští Alteranti by měli být uznáváni jako samostatná rasa. Že jakmile bude původ Alterantů jednoznačně určen a Tribunálu bude doručen důkaz jejich loajality mému panteonu, jejich rasa bude oficiálně ustanovena a chráněna zákony našeho světa.“
            Evalle poklesla čelist.
            „Zavři laskavě ústa.“ Macha se odmlčela, než pokračovala. „V mezičase, než se tato nová rasa ustanoví, nabídnu amnestii všem Alterantům, co dobrovolně předstoupí, aby mi přísahali věrnost, a v průběhu toho, co bude zkoumán jejich původ, neuškodí žádnému členu koalice, Beladorovi, ani člověku.“
            Evalle přelétla pohledem po místnosti, hledala nějaký náznak toho, že je tohle celé jen trik.
            „Dáváš pozor?“ štěkla na ni Macha. „Jestli se nedohodneme, už se nevrátím.“
            „Velice bedlivý, ale co bude s Brinou? Její záchrana je na prvním místě.“ Přikývla na podpoření svých slov. V jejím srdci sváděly boj naděje a pochybnosti.
            „Brina bude propuštěna, jakmile se tohle ujasní.“
            Evalle už příliš dobře znala prohnanost bohů a bohyň. To ji donutilo pokusit se Machu přimět říct něco přesnějšího. „Mám pocit, že to, o čem mluvíš, vyžaduje nějakou akci i po mně, ale v téhle cele nebudu moc nápomocná.“
            „Tzader mě přiměl věřit, že jsi bystrá. To sis myslela, že jsem sem přišla klábosit o módě?“ Nakrčila nos nad jejím rozedraným oblečením.
            No, neměla jsem zrovna možnost si na tenhle výlet zabalit.
            „Jakmile s Tribunálem začnu projednávat sepsání charty pro novou rasu, toto rozhodnutí převáží nad jejich rozsudkem, jelikož se staneš odpovědnou pouze mně a mým zákonům.“
            V rozhodnutích Tribunálu se dala najít skulina?
            Macha naklonila hlavu a našpulila rty, jako by tu myšlenku slyšela. „Ustanovuji tě jako svého koordinátora pro tento úkol,“ pokračovala pak. „Budeš propuštěna a nadále pod mým dozorem. V průběhu dokumentace rasy Alterantů zůstaneš odpovědná mně. Budeš nadále sloužit jako Beladorský agent pro VIPER a nikdo v této koalici ti nebude moci uškodit.“
            Znamenalo to snad, že Sen s ní už nebude moct vytírat podlahu?
            Jedna její část chtěla po Mache požadovat, aby jí ukázala, kde se má podepsat, ale ta druhá—ta, která už byla unavená z toho, jak ji každý využíval jako pěšáka ve svých osobních hrách—postrkovala do popředí její váhavost.
            „Pokud si to potřebuješ promyslet, jen do toho. Až zmizím, budeš mít na přemítání zbytek života,“ prohodila Macha a nadzvedla ruce.
            Evalle se vyděsila, že se chce teleportovat pryč. „Počkej. Prosím.“
            „Znamená to snad, že jsi dospěla k rozhodnutí?“
            Dohody s bohy byly nezvratné. Jenže Evalle o tuhle šanci nechtěla přijít, ani strávit zbytek života daleko od všeho, na čem jí záleželo—Tzadera, Quinna, Gradyho, Nicole...
            A co Storm? Když to neudělá ona, nikdo jiný nebude pátrat po pravdě za jeho zmizením.
            Její myslí prolétla Feenixova tvář a to rozhodlo.
            Byla by ochotná čelit něčemu mnohem horšímu než háčku ve smlouvě s bohyní, aby ho mohla znovu držet v náručí. „Udělám to.“
            „To je mi překvapení,“ zamumlala Macha polohlasně, než ji začala instruovat. „S nikým o tom nemluv a nezklam mě, Evalle. Brina je o hodně shovívavější, než já.“
            Macha v jediném plynulém pohybu nadzvedla ruce a zmizela.
            Konec schůzky.
            Co teď?
            Evalle by si ráda myslela, že jí právě byla udělena milost, jenže měla zvláštní pocit, že možná jen oběma nohama skočila do tekutého písku.
            Jakmile Macha zmizela, přesunula pozornost ke svým empatickým schopnostem, které byly zaměstnané snahou to setkání dešifrovat. Konečně dokázala určit, co se na samém konci snažilo přitáhnout její pozornost.
            Z Machy vyzařovala vlna jediné silné emoce. Štěstí.
            Proč jí na tomhle ujednání tak záleželo?
            Nebo snad to celé nebylo nic víc, než krutý způsob, jak ji potrestat za to, že dostala Brinu do maléru? Přijít sem a nabídnout jí to, po čem nejvíc toužila.
            Pak zmizet a nikdy se nevrátit.
            Vlastní čest ji možná jako společník neuchránila před pocitem osamělosti, jenže naděje by ji přímo zabíjela, každou minutu, kdy by věřila, že bude propuštěná.
            „Víra není naučená schopnost... ale květ révy naděje,“ zašeptal do ticha místnosti hebký ženský hlas.
            „Proč mi neřekneš, kdo jsi?“ zeptala se.
            Nikdo neodpověděl.



8 komentářů: