úterý 6. března 2018

Dračí znamení - Kapitola 13




„Jak se to mohlo stát? Jak už nemůžeme být druhy? Jsme svázání!“
Illarion pokrčil rameny nad Edilyinou otázkou. Nemám tušení. Nevěděl jsem, že je to vratný proces. Nikdy jsem neslyšel o druzích, jejichž spojení by bylo zrušeno – nemluvě o druzích svázaných životem.
A jako kdyby už tohle nebylo dost zlé, zaslechl dlouhé, divoké zavrčení.
Edilyn vykulila oči. „Co je to za zvuk?“
To nechceš vědět. Musíme najít útočiště.
„Mám lepší nápad, pojďme najít východ!“

Zasmál se její naivitě. Kdyby tu nějaký byl, má paní, už bych nás vyvedl. Odtud jen tak neodkráčíš. Není to Avalon, kam si mohu chodit a odcházet jak se mi zlíbí. Tohle je Tor. Jsme tu uvězněni. Bez klíče je po nás.
„A kde vezmeme klíč?“
Morgen jeden má, ale pochybuji, že nám ho půjčí.
Najednou se z temnoty kolem nich vynořila armáda.
Edilyn zalapala po dechu při tom děsivém pohledu. Všichni svatí! Bylo jich mnohem víc, než byli schopni zvládnout. „Illarione? Co budeme dělat?“
Změnil svou podobu. Bojovat.
„Jsem vážně ráda, že si nepřišel o smysl o humor. Ale…“
Natáhl křídlo tak, aby se mu mohla vyškrábat na záda. Nevtipkuji, Addie. Budeme bojovat. Vycvičil jsem tě. Důvěřuj mi a porazíme je.
S roztřeseným nádechem se posadila. Illarion pro ni vykouzlil zbraně. A jakmile si ji uvelebil na zádech, vyrazil k jejich nepřátelům.
Ano, byla vyděšená, ale ohromila ji skutečnost, že najednou jako by se její výcvik nakopl a vyhnal strach. Jakmile začal boj, přestala vidět ohromující hordu. Byly tam jen cíle.
Když bitva skončila, byli oba pokrytí krví. Celé tělo jí bolelo z ran, stresu a hodin boje. Ale to ji neznepokojilo. „Illy?“ Sklouzla z jeho zad, aby si ho prohlédla. „Jsi v pohodě?“
Přikývl, ale z toho, jak se pohyboval, jí bylo jasné, že má bolesti.
„Můžu pro tebe něco udělat?“
Navzdory zraněním změnil formu. Teprve tehdy uviděla tu ránu, kterou měl na břiše.
Zalapala po dechu a natáhla se, ale zastavil ji. Jsem v pohodě. Musíme najít útočiště.
Zatnula zuby, jak ji posedla šílená zuřivost a vyhnala její bolest. „Já svého bratra zabiju!“
Illarion ten pocit znal.
Ale než stihl promluvit, vycítil, jak se za ním hýbe vzduch. A jak se otočil, spatřil mihotání, které mohlo znamenat jen jedinou věc.
Gale.
V jeho nitru propukla zuřivost, když vyškubl Edilyn její meč. Se slepým vztekem přivolal své síly a vrhl se na bohyni.
Sotva se před nimi zhmotnila, když skrz ni proběhl.
Až ve chvíli, kdy se začala smát, si uvědomila, že není odolná vůči tomu ostří. Nebyla to zbraň smrtelníků.
Byla ukována bohy.
„Co jsi to udělal?“
Já ne, děvko! To ty jsi tenhle boj začala. Ty, Morgen, Hekate a Dagon. A já ho dokončím. Odmrštil ji dozadu. A raději dřív zemřu, než abych viděl otcovu armádu v rukou tebe či Morgen.
Edilyn ustoupila, když bohyně klopýtla a spadla.
Pohlédla na ně. „Odtud nikdy neuniknete! Ani jeden!“
Illarion se na ni ušklíbl. Ty taky ne.
O chvíli později zemřela.
Obvykle by to byl problém, pokud by poblíž nebyl Chthonian, který by absorboval její síly, ale protože byli uvězněni v této říši, její síly nebyly tak výrazné. Illariana to neznepokojilo.
Edilyn ho chytila za tuniku. „Co se tu z nás stane?“
Vydržíme. A najdeme cestu ven. To ti slibuji.
Zašklebila se na jeho ránu. „Jen mi přísahej, že nezemřeš a nenecháš mě na tomhle hrozném místě samotnou.“
Přísahám.
Byla to přísaha, kterou měl Illarion v plánu splnit. Během následujících deseti let udržoval sebe i Edilyn v bezpečí před všemi podobami stínových Fey, Morgeninou armádou a každou jinou bytostí, která si pro ně přišla.
Ale pátý den desátého roku je Morgenina armáda gargoyl a mandraků překvapila za úsvitu. V jednu chvíli mu Edilyn seděla na zádech a v příštím okamžiku ji Madden, Morgenin velitel, shodil ze sedla a poslal k zemi.
Illarion se ji zděšeně snažil zachytit a použil své síly, aby zmírnil její pád, ale byl přemožen.
Edilyn!
Když se k ní dostal, sotva žila a byla ve větších bolestech, než si dokázal představit.
Zevnitř ho trhal neuvěřitelný vztek a bolest.
Se skelným pohledem se pro něj natáhla.
Chytil ji za ruku a sledoval, jak z těch krásných modrých očí bledne světlo. A potom, v jediném hrozivém okamžiku, než stihla cokoliv říct, její oči vyhasly a s posledním nádechem zmizela.
O okamžik později mu nepřátelé vyrvali její tělo bez života z rukou.
Jeho milovanou mu vrátili na kusy.
Ironií bylo, že kdyby se s ním Morgen pokusila vyjednávat, než jí takhle ublížili, Spartoi by jí dal. Za Edilyn by zaprodal celý svět.
Morgen mu tu volbu nedala. Její krutost ji nenechala soustředit se na nic jiného, než jeho trest.
A teď…
Žil jen proto, aby viděl, jak ona i její mandraci hoří. Neměl jiný cíl.
Protože tenhle drak žil bez svého srdce…

12 komentářů:

  1. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji za překlad.Tak tohle jsem nečekala.Těším se na pokračování

    OdpovědětVymazat
  3. Dakujem za skvele pokracovanie. Velmi necakany koniec. Som zvedava na pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  4. Moc děkuji zanovou kapitolu. Katka

    OdpovědětVymazat
  5. A k....... tak to jsem rothodně nečekala. Každopádně děkuju za novou kapitolu a jako vždy skvěle odvedenou práci.

    OdpovědětVymazat
  6. Ďakujem za ďalšiu kapitolu už sa teším na pokračovanie perfektna praca 😊

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem. Super preklad. A aj zvrat. Tesim sa na dalsie kapitolky :)

    OdpovědětVymazat