sobota 3. března 2018

Zrozen ze zrady - Kapitola 4




„Potřebujeme tě.“
Fain proklínal Nykyriana Quiakidese – Andarioňanského prince a osinu v jeho zadku – který seděl za zdobeným černým stolem na obrazovce před ním. „Ryn je velvyslancem Tavali…“
„Jeho matka má na starosti Wasturnumi – je dvanáctou velitelkou v generaci – a jeho milovaný bráška je caronský císař. Spojené armády ho nebudou považovat za nestranného, to přece víš.“
A přesto se Fain dohadoval, že nebude sloužit společně s Galene. „Jsem teď z královské rodiny Andarioňanů. S tím problém nemají?“

„To není to samé. Nedělej hloupého. Tvá matka tě nevychovala a necítíš vůči ní žádnou věrnost. A vůči trůnu nejsi pokrevně příbuzný a nemůžeš dědit. Jsi prostě jeden z pirátů. Stejný jako oni. Vyděděný. Zapomenutý. Osvobozený otrok. Někdo, kdo kašle na zákony a tradice známých národů. Tobě bude rada Tavali důvěřovat.“
V tom okamžiku Fain radu nenáviděl.
„A co Chayden?“ Zeptal se Nykyriana. „Ten to nemůže udělat?“
„Qillaqský princ, jehož milovaná sestra má být další královnou Exeterské říše a jehož otec je vládce Gondarionu. Jo… na toho taky budou kašlat.“ Nyk se napřímil, aby na něj lépe viděl. „Nemáš žádné politické vazby s trůnem, ani žádné vazby k jednotlivým skupinám Tavali. Dokonce ani nemáš vlastní posádku. Jsi vázán pouze na Sentellu a té Tavali věří. Navíc ti věříme. A protože si Andarioňan s vojenskou minulostí plnou úspěchů, Phrixiané tě budou následovat. Není tu nikdo jiný, kdo by to mohl udělat Faine. Jsi v jedinečné pozici.“
To bylo zatraceně úžasné.
Ta ironie ho znechucovala. To, co mu doteď ničilo život, mu nyní otevřelo dveře k pozici, po které nikdy netoužil. A i když nikoho nenásledoval a odmítal s tím začít, nebyl ani vůdcem.
Obě pozice stály za prd. Proto neměl vlastní posádku.
Chtěl zůstat sám, aby si mohl prožít zbytek svého mizerného života.
„Nemůžu s ní pracovat. Nenávidí mě až do poslední buňky.“ Fain mu ukázal díru ve svém bojovém obleku. „Střelila mě, Nyku. Přímo. Bez varování. Do srdce!“
„No… všichni máme nutkání tě střelit, Faine. Ona si to jednoduše mohla užít.“
Zapitvořil se Nykyrianovu černému humoru. „A ty chceš, aby vedla tvou armádu?“
Nykyrian přikývl. „Slyšel jsem, že si jediný, koho nenávidí. Všichni ostatní by měli být v bezpečí.“
„Nejsi ani trochu vtipný.“
Fain na něj zavrčel. „Seš zmetek.“
„To je ta nejhorší urážka, jakou si dokázal vymyslet? Vážně? Se stářím slábneš.“
Fain na něj vycenil zuby. Ale protože to byli staří přátelé, vůbec to tomu bastardovi nevadilo. „Je ochotná se mnou pracovat? Nebo si musím koupit silnější oblek?“
„Byl jsem ujištěn, že na tebe znovu nevystřelí.“
„A před podříznutím krku jsem taky v bezpečí?“
„Takové detaily jsme neřešili. Chceš, abych ji přiměl podepsat smlouvu, kde budou vypsané všechny možné způsoby, kterými by tě mohla zabít, a kde slíbí, že to neudělá?“
„Nenávidím tě.“ Fain si těžce povzdechl. „Fajn. Půjdu ji vzít do Porturnumu. Ale jestli umřu, budu tě navěky věků strašit.“
„Fajn. Alespoň mi nebudeš chybět.“

***
Fain zaklepal na dveře Galenina bytu. Bydlela jen jeden blok od paláce v jedné z nejhezčích budov metropole Eris – hlavního města Andarioňanů. Vrátný byl z jeho příjezdu trochu mimo, ale vzhledem k tomu, že Fain vstoupil s královskou gardou, nechal je s podrážděnou grimasou projít.
Co jí tak dlouho trvá na tom, aby otevřela dveře? Sakra. Ten byt nemohl být tak velký.
Snaží se tě naštvat.
Pravděpodobně.
Znovu zaklel.
Dveře se otevřely a odhalily její dětskou hračku jen v bílém ručníku. V jedné ruce měl blaster a ostražitě si ho prohlížel.
Z toho pohledu Fain zuřil vzteky, zvlášť když viděl všechny ty jizvy na tom mladém bastardovi, včetně značek na ramenou, které z něj dělaly vyhostěnce. Ale žaludek mu zvedlo hlavně tetování u krku, které ho označovalo za Andarioňanského zločince. Strávil nejspíš nějaký čas ve vězení s nejvyšší ostrahou. Galene musela sesbírat hodně laskavostí, aby toho bastarda udržela v armádě na vedoucí pozici.
Horší však bylo, že nelhala. Vážně spolu žili. A musela toho chlapce milovat, když byla ochotná přehlídnout takové jizvy. V jejich kultuře byly jizvy považovány za deformaci a vysvětlovalo to, proč tak vysoce postavený muž je svobodný. Žádná žena, až na Galene, by se na Talyna nepodívala s ničím jiným než pohrdáním a opovržením.
Tenhle den je stále lepší a lepší.
Fain zkřivil rty. „Jsem tady pro Velitelku.“
Ta hračka se na něj jen ušklíbla. „Měls nejdřív zavolat.“
„Bylo mi řečeno, že mě očekává.“
„Ale ne tak brzo ráno.“ Chlapec se na ně zašklebil, než pustil jen Faina do elegantního bytu. Ostatním zabouchl dveře před nosem a zamířil ke kuchyni, kde na pultu ležela miska s ovesnou kaší. Položil vedle ní blaster, posadil se na barovou židličku a pokračoval v jídle.
„Máte společnost, Velitelko.“
K jeho nespokojenosti vykoukla zpoza pultu Galene, aby na Faina viděla. Měla oblečenou krátkou, krajkovou noční košilku. Zalapala po dechu a přitáhla k sobě okraje županu. Ale ne dřív, než se mu do mysli vryl obraz jejího smrtícího, atletického těla s božími křivkami. „Co tu děláš?“
Zjevně umírám nadržeností.
A nevybitým vztekem.
Stiskl zuby při té zuřivé reakci svého zrádného těla. Sakra! Proč nemohl být v její blízkosti bez takové erekce?
„Mám vás odvézt do Porturnumu. Pamatuješ?“
„Za hodinu,“ zavrčela.
„Co na to říct? Nemohl jsem se dočkat, až tě znovu uvidím.“
Protočila oči nad jeho sarkasmem.
Chlapec se postavil a natáhl přes pult, aby mohl hodit misku do dřezu. Setkal se s jejím pohledem a s povytáhnutým obočím se zeptal: „Chceš, abych ho tentokrát střelil já?“
Nervózně se usmála. „Nepokoušej mě, špunte.“ Odtáhla mu ruku od blasteru. „Měl by ses oblíct.“
„Ano, madam.“ Zamířil k chodbě. Fain si poprvé všimnul, že při chůzi zřetelně kulhá.
„A nenech ten vlhký ručník znovu na podlaze. Pověs ho.“
Chlapec si beze slova seškubnul ručník z boků a hodil ho na ni. Úplně nahý se na Faina zlomyslně usmál a zamířil do zadní části bytu.
Znechucený tou přehlídnou i krutými jizvami, které měl chlapec všude po zádech, chtěl Fain něří krev. Měl co dělat, aby tomu klukovi nešel dát lekci.
Galene, která se té nezdvořilosti jen zasmála, odnesla ručník do místnosti, která musela být prádelnou. Poté vykoukla na Faina. „Byla bych ráda, kdybys ho neprovokoval.“
„Já ho provokuju? To myslíš vážně?“
„Ano. Myslím, že seš dost starý na to, abys nedělal takové blbosti.“
„Ale on ne, co?“ Fain zkřivil rty. „Možná bys měla spát s někým, kdo je blíž tvému věku.“
Neodpověděla a zamířila do chodby. „Za minutku budeme venku.“
Fain se kousnul do rtů. Nikdy v životě necítil takovou zuřivost. Bylo to až bolestivé. A jak tam tak čekal a snil o tom, že je oba zavraždí, vplížil se do prostorného obýváku, ze kterého byl nádherný výhled na město. Což bylo něco, co by víc ocenil s lepší náladou.
Ale v danou chvíli by ho uklidnilo jen krveprolití.
Ve snaze se rozptýlit si začal prohlížet nábytek a všimnul si mnoha fotografií. Mimoděk si uvědomil, že je na všech její miláček.
Ten malý vyjukaný bastard…
Zastavil se u jednoho, na které byl ten kluk mladší…
Mnohem mladší. Bylo mu tam tak šest nebo sedm a na sobě měl žlutočerný kostým loriny. No nebylo to úchylné?
Fain se zamračil a přistoupil blíž k rámečku, ve kterém byl certifikát o absolvování studia. A vedle byl článek ve sportovním časopise. Zamračil se ještě víc, když si přečetl celé jméno a uvědomil si, kdo ten kluk je.
Talyn Batur.
Ach, drazí bohové, on je její syn.
Do prdele. Talyn Batur.
Talyn B-A-T-U-R, nejlepší válečník v ringu, byl její jediný syn. Její dítě bylo Andarioňanskou legendou. Ten malý bastard porazil každý rekord, který Fain v ringu udělal. Každý! Rekordy, o kterých se říkalo, že je nikdy nikdo neporazí. Její zatracený syn. Mělo mu to dojít. Pravděpodobně ho ze zlosti donutila, aby to Fainovi udělal.
Jak si třel bolavou čelist, cítil se jako idiot. Nebylo divu, že tomu klukovi přezdívali Železné kladivo. Rozhodně měl takovou ránu.
Rozzlobený sám na sebe a na to, jak se k nim choval, si povzdechl nad vlastní dětinskostí. Měl Kladivo poznat. Jak mohl být tak hloupý a neuvědomit si, kdo Talyn je?
Ale jakmile mu naskočila tahle myšlenka, všiml si data na jeho certifikátu. Pokud to byla pravda…
Pečlivě si dokument prohlédl. Byl vyplněný jen částečně, protože tam chyběla rodová linie Talynova otce.
Nebyla tam ani zmínka o rodině otce.
Batur bylo její rodné příjmení. A jak koukal na fotky Talyna, když byl ještě malý, uvědomil si Fajn, jak moc je Talyn podobný jeho synovci Daricovi. A jak moc Talyn vypadá jako on a Dancer.
Poté sjel pohledem na kastovní kód, který se na certifikátu uváděl.
-12-6. Bastard vyděděného muže. Ta informace do něj narazila jako balvan.
Ach, do prdele.
Ztuhl, když za sebou vycítil přítomnost. Když se otočil, spatřil Talyna v jeho Andarioňanském bitevním obleku. Talyna, který byl stejně vysoký jako on.
Chlapec sjel pohledem z Faina na diplom, než vykřikl: „Hej, mami! Táta právě přišel na to, jak se dělá matika a zjistil můj věk a datum početí. Asi má nějaký záchvat. Myslím, že bys měla přijít, než se ti tu vydělá na podlahu. A kdybys to nestihla, já to nebyl, takže za to na mě nekřič. A nehodlám to uklízet.“
Fain nemohl dýchat, když Talyn potvrdil jeho obavy.
Mám syna.
Krásného, silného, dospělého syna.
Byl ohromený a cítil se jako naprostý kretén. Natáhl se, aby se dotkl modřin, které Talynovi včera způsobil.
Talyn se od něj s bílýma očima plných nenávistí odtáhl, olízl si ránu na rtu, další zranění, které mu Fain způsobil. „Nedotýkej se mě.“
Galene, oblečená do své uniformy, stála ve dveřích. Nebylo divu, že ho střelila. Všechno to najednou dávalo větší smysl.
Fain na ni naprosto zděšeně pohlédl. „Proč jsi mi to neřekla?“
„Snažila jsem se, ale ty si mi řekl, ať jsem ticho… že na mě nemáš čas. Byl si zaneprázdněný.“
Fain si vzpomněl na to, jak ublížený výraz měla ten den v šatně, než utekla pryč, jen aby se o pár minut později vrátila a donutila ho čelist Merrellovým lžím.
„To tohle jsi mi přišla říct?“ Zeptal se jí.
„Jo. Gratuluju, Faine. Jsi táta.“
A jak jí on poděkoval za ten drahocenný dar? Nechal ji věřit tomu, že miluje jinou ženu. Že má lidskou milenku. „Není divu, že si mě vyhodila nahého ven.“ Zavrtěl hlavou. „Mělas mi to říct.“
„Proč? Abych si vzala muže, který je zamilovaný do jiné? A ještě k tomu do člověka. Možná jsem naivní, ale chtěla jsem pro sebe něco lepšího.“
Fain zahýbal prstenem na svém malíčku. Osud ho vážně přemohl.
Ne, osud s nimi všemi vyjebal.
„Je mi to tak líto, Galene.“
„Já nejsem ta, které by ses mělomluvit.“ Zamračila se na Talyna.
Jeho rysy byly jak vytesané z kamene.
Fain ho chtěl obejmout. Celé jeho tělo toužilo dotknout se syna, kterého si nikdy nemyslel, že bude mít, ale bylo bolestivě zřejmé, že Talyn touží leta tak po tom, aby na místě zemřel. „Je mi to líto, Talyne.“
„Existují situace, kdy lítost nestačí, starochu. A tohle je rozhodně jedna z nich.“
„Vím. Věř mi, já to vím.“ Fainovo srdce se roztříštilo a musel zamrkat zpět slzy. Byl otřesený, když přemýšlel nad tím, o co všechno přišli. Ty roky, kdy z nich tří měla být rodina.
Mám syna…
Dítě, které nikdy nedržel ani neuklidňoval. Syna, kterého nikdy nenaučil jak bojovat či jak se chránit. Vůbec o něm nevěděl. Drtila ho žhavá, bolestná lítost.
Talyn se setkal s pohledem své matky. „Dám vám dvěma chvilku.“
Když se vydal pryč, Galene se dotkla jeho paže. „Jsi v pořádku, zlato?“
„Jsem v pořádku, matarra.“
Galene sebou škubla. Nebyla to pravda a ona to věděla. Ale nic lepšího z něj nedostane. Talyn nikdy nikomu neodhaloval své emoce. Na to měl moc brutální dětství.
Bez dalšího slova zamířil její syn do svého pokoje.
Srdce se jí trhalo, jak sledovala Faina, který si prohlížel další Talynovi fotky. Její syn byl překrásné dítě. Ve všem musel být nejlepší.
Ale nakonec, Talyn musel být třikrát lepší ve všem, co dělal, aby ho ostatní alespoň vnímali.
Fain se znovu setkal s jejím pohledem. „Nevím, co mě ničí víc. Jestli to, kolikrát jsem vydělal na Talynových vítězstvích či to, kolikrát jsem prohrál, když jsem vsadil na to, že ho někdo v ringu vykuchá.“
„Ani mi o tom nemluv, Faine. Nebo tě na místě zabiju. Nemáš tušení, jak moc jsem nenáviděla, že musel bojovat pro prestiž, kterou měl mít od narození. Kolikrát jsem přecházela sem a tam po čekárně a modlila se, aby přežil zranění, které utrpěl, protože bez toho neměl žádnou budoucnost. A i tak nikdy nedostal zaplaceno, protože za ním nestála žádná pokrevní linie.“ Vycenila zuby a zamračila se na něj. „K čertu s tebou.“
Faina dusila bolest v jeho srdci. Jako kluk si myslel, že vymění svůj život a budoucnost, aby zachránil Dancera. Místo toho ho ten „ušlechtilý“ čin stál syna.
Galenova a Talynova budoucnost nebyla součástí dohody, kterou uzavřel s Chrisenem a Merrellem Anatolem, aby udržel Dancera a Kerise v bezpečí. Nic nedopadlo tak, jak mělo.
A nikdy sám sebe víc nenáviděl.
„Dokážu si představit, čím jste si prošli.“
„Ne, Fajne. Nedokážeš. Spíš ne. Byl jsi vždycky tak populární. Všichni tě milovali a zbožňovali. Uctívali zem, po které kráčel mocný Válečný Hauk… můj syn to nikdy nepoznal. Většina slušných a normálních Andarioňanů se s ním nebaví. Vůbec. Dokonce i když byl důstojníkem, tak se nemohl sprchovat ve stejných kasárnách jako obyčejní vojáci. Jediná žena, která je ochotná s ním něco mít, je placenou společnicí, kterou má ve svém bytě ve městě. Musela jsem ho poslat do školy s Hyshiany, protože naše rasa mu nedovolila navštěvovat Andarioňanskou školu bez otcovské linie. Všechny dveře, ke kterým se postavil, mu někdo brutálně zabouchl ne jen před nosem, ale ještě mu do nich skřípnul jeho dětské ručičky.“
Z těch slov sebou škubnul, což taky měl.
„Hyshianské ani lidské děti si s ním nemohly hrát, protože je Andarioňan. A Andarioňanské děti s ním nemohly ani promluvit, protože byl bastardem bez otce. Víš, že byl až tak ponížený, že mu trvalo věčnost se odhodlat a říct mi, že si zaplatil ženu? Kdyby nebyl chladně zastřelen vlastním velitelem – který tě nenáviděl – a téměř zabit, nikdy bych nevěděla, že ve svém životě někoho má.“
Kývla bradou ke všem vítězným oceněním a článkům. „A i když je nejslavnějším válečníkem z ringu, její agentura mu s ní stejně nechtěla dovolit podepsat smlouvu. Musel bojovat víc a víc, aby si ji mohl koupit, jinak by ji ztratil kvůli plnohodnotnému muži. A věř mi, nechtěj vědět, kolik ho to stálo. Pořád se mi z toho motá hlava a zuřím.“
Fain zatnul zuby. Každá Andarioňanská společnice i její agentura by zaprodala vlastní duši, aby měla celoživotní smlouvu s vojenským důstojníkem. Zvlášť s takovým, který má v armádě tu druhou nejvyšší pozici a není mu ani padesát. Nemluvě o tom, co Galene zmínila. Talyn Batur byl mezigalaktickým šampionem, kterého ve světě znali všichni, kdo sledovali Andarioňanskou arénu.
Rozzuřilo ho jen pomyšlení na to, čím si jeho dítě prošlo kvůli němu.
„Kdybych to alespoň tušil, Stormy, tak bych prošel samotným peklem, abych se o vás o oba postaral.“
Unaveně si povzdechla. „Teď už na tom nezáleží, ne? Nemůžeš to vrátit. A oba dva neseme vinu za to, že měl náš syn zničený život.“
„No nevím.“ Ukázal na trofeje a ocenění všude kolem. „Zdá se, že si s ním odvedla skvělou práci.“
Galene uhnula pohledem. Slzy jí naplnily oči, jak se snažila nemyslet na minulost. „Každý den se ptám, zda jsem mohla udělat víc. Aměla.“
Fain na ni tvrdě pohlédl. „Jsi mnohem lepší matka než ta má. Alespoň jsi ho milovala. Chránila. Nevyhnala si ho z domu a neudělala z nej vyvržence, který se neodváží ani vkročit na Andarioňanské území, aniž by mu nad hlavou visel trest smrti.“
Galene nad těmi slovy polkla. Legrační, nikdy takhle nad Fainem nepřemýšlela. Po všechny ty roky byl cílem její nenávisti. Nikdy nepřemýšlela nad tím, jak těžké to pro něj muselo být, když byl sám a bez pokrevní linie.
Převážně proto, že jí to bylo fuk. Chtěla, aby se jeho život změnil v utrpení. Doufala v to, že brutálně zaplatí za to, že ji opustil.
Že opustil Talyna a ublížil tím jejímu dítěti.
Teď, když věděla, že se to splnilo, necítila se o moc lépe.
A byla z toho smutná.
„Po tom, co jsem Talyna vychovala, nedokážu pochopit, jak se ke mně mohli moji rodiče tak zachovat. Nebo ti tvoji k tobě. Neexistuje možnost, že bych mu někdy ublížila. Ne záměrně.“
„Jak jsem řekl, jsi mnohem lepší matka než ta má. Měl štěstí, že tě měl. Ale ohledně otce dopadl mizerně a mě to tak neuvěřitelně mrzí.“
„Velitelko?“
Oba se otočili, když se k nim Talyn připojil.
Podal své matce komunikátor. „Došlo k dalšímu útoku.“
Trhla sebou a vzala si přístroj, než odešla z místnosti, aby hovor přijala.
Vzduch mezi nimi naplnilo nepříjemné ticho, zatímco se do něj Talyn snažil pohledem propálit díru.
O čem se má člověk bavit s dospělým synem, o kterém doteď nevěděl?
Fain měl náhle zcela nový respekt vůči Nykyrianovi, který tomuhle čelil, když mu jeho bývalá řekla o Thie.
Nervózně si odkašlal. „Tvá matka mi říkala, že máš ženu?“
Talyn na něj stále bez komentáře zíral.
„Má jméno?“
„Ano.“
Fain si uvědomil, že mu to Talyn nehodlala ulehčit. „A to je…?“
Nastala dlouhá a tichá minula, než odpověděl. „Felicia.“
„To je překrásné jméno.“
Pořád na něj jen zíral. Sakra. Zapomeňte na Talynovo bojové dovednosti. Aby vás zničil, stačil mu k tomu ten chladný pohled.
„Jak dlouho jste vy dva…“
„S cizími o svém osobním životě nemluvím.“
Fain s pocitem ublížení přikývl, když si vzpomněl, že to četl v průběhu let v několika různých článcích. Média se kvůli tomu po Talynovi vozila. Železné kladivo svou tvář ani v ringu ani mimo neukazoval. Nemluvil o ničem jiném než o svých zápasech. Každého si držel na délku paží od těla. Média z něj vyrazila maximálně tak to, že o víkendech rád leze a táboří. A to jen ve chvíli, kdy jim vůbec nějaký rozhovor poskytl.
„Existuje něco, co mohu udělat, abychom se k sobě chovali alespoň přátelsky?“
„Kdybys umíral na velmi bolestivé onemocnění a měl jen pár hodin života, možná by to pomohlo.“
Fain se unaveně zasmál. „Nejsi alespoň zvědavý?“
Talyn si odfrkl. „Spíš ne.“
„Nemáš vůbec žádné otázky?“
„Nikdy se na tebe ani tvou rodinu neptal,“ řekla Galene, když se k nim připojila. „Ani na tvé jméno.“
Fain netušil proč, ale to bolelo víc než cokoliv jiného. „Chápu. Budeme se tedy k sobě chovat jako vojáci. Půjdu vám oběma z cesty a vy mě můžete kontaktovat, kdykoliv budete potřebovat, abych předal příkazy Phrixianům. Darling Cruel – caronský císař – může jednat přímo s vámi. Nemá potíž přijmout příkazy od ženy, protože mu Jayne dlouhá léta poroučela a zlomila ho, už když byl malý. Pokud byste potřebovali kontaktovat nějakého z jeho důstojníků, stačí mi napsat a já to předám. Většina Tavali by s vámi taky neměla mít problém. A pokud by měli, dejte mi jména a já vám zjistím, kdo jim velí. K jejich vrchním velitelům se dostanete snadno. A pokud by to pomohlo, Ryn Cruel – Darlingův starší bratr – je synem Hermiony Dane. Ta vede Wasturny a sedí v čele SRT.“
Galene povytáhla obočí. „SRT?“
„Společná rada Tavali. Říkají jí Kirren, a tohle jméno budeš potřebovat, aby ses k ní dostala. Je to přezdívka, kterou má rezervovanou jen pro ty nejbližší. Takhle funguje většina lidí z Tavali. Díky tomu o nás outsideři a špioni nic nevědí.“
Talin na něj zúžil oči. „A jakou přezdívku máš ty? Nevěrník?“
Fain tu urážku přešel. „Nemám žádnou. Já se nikomu nezodpovídám. Patřím mezi ty, které nazýváme Tuláci.“
„A to znamená?“
Oplatil Talynovi pohled stejně chladně. „Někdo bez rodiny či věrnosti k jakémukoliv národu. To, co Andarioňané láskyplně nazývají vyvrženec, jen Tavali se nás nesnaží zabít při porvním pohledu. Využívají nás, když potřebují něčím nakrmit děla a platíme roční poplatek přímo SRT namísto prezidentovi Národu.“
Galene uhnula pohledem, když zachytila bolest ve Fainovo očích. Neměla by se starat.
Vůbec. A přesto se starala.
Protože jsem ho kdysi milovala.
Možná. A možná se starala proto, že to byl kdysi Talynův oblíbenec a láska k jejímu synovi ji nutila cítit k muži, kterého si měla vzít, alespoň nějaké sympatie.
Jo, bude si prozatím namlouvat tohle.
Fain si poklepal na ucho. „Tady Hauk, mluv,“ řekl k tomu, kdo volal. Několik vteřin utichl, než znovu promluvil. „Hned tam budeme.“ Setkal se s jejím pohledem. „Tvá stráž je na palubě a čeká tam s mou posádkou. Pokud máte vše, vyrazíme.“
Když se vydali ke dveřím, Talyn si poklepal na ucho. „Hej, něco je špatně?“ Prsty nechal na uchu a pozorně naslouchal. Vyvedl je ven na chodbu. „Potřebuješ, abych tam zavolal?“
Fain až znepokojivě přesně zkopíroval Talynovo zamračení. „Je vše v pořádku?“
Galene přikývla, když zamířili k výtahu. „Mluví s Felicií.“
„Jak to víš?“
„Díky tónu jeho hlasu a soustředění, které hovoru věnuje. Díky něžnosti v jeho hlase. Takhle mluví jen s ní.“ Vedla je do výtahu.
Talyn zkontroloval čas.
Fain byl ohromen rozdílem v Talynově chování, zatímco mluvil s Felicií. Byl úplně jiný. Poprvé se zdál být zranitelný.
„Zlato, poslouchej, jestli to potřebuješ, mně to nevadí. Pořád mám chvilku, než se dostaneme na palubu.“ Talyn zcela ignoroval vše okolo sebe, zatímco je následoval. „Fajn, tak jo. Ale pokud tě budou dál štvát, dej mi vědět a já se s nimi vypořádám. Myslím to vážně. Nikdo nemá právo se k tobě takhle chovat. Nikdo. Za to jim nakopu zadek.“ Rysy mu zněžněly a zavřel oči, jako kdyby si užíval vše, co mu říkala. „Jo, ty mě taky. Ozvu se, až budu mít chvilku. Zůstaň v bezpečí. Miluju tě.“ Spustil ruku a okamžitě byl znovu ten tvrďák.
„Je vše v pořádku?“ Zeptala se Galene.
Talyn krátce vojensky kývnul, než vše vysvětlil. „Kamery u bazénu vypadly a společnost, kterou jsem najal, nechtěla Lish pomoct, protože její jméno není na našem účtu. Chtěla se jen ujistit, že mi nebude vadit, když se tam připíše.“ V čelisti mu zuřivě zaškubalo.
Talyn s naštvaným krokem vyrazil z výtahu směrem k jejich přepravě, jako kdyby chtěl spáchat vraždu.
Fain odtáhl Galene stranou, zatímco ostatní následovali Talyna. „Proč se tak zlobí kvůli té společnosti?“
Suše na něj pohlédla. „Proč myslíš, Faine? Nemůže si vzít ženu, kterou miluje víc než vlastní život. Takže on, druhý nejvyšší ve vedení andarioňanské armády, se musí vracet do kasáren, což jim neumožňuje společně žít. A z kasáren se může dostat jen, když žije s Velitelem, kterému slouží… se svou vlastní matkou. A mezitím žena, se kterou má smlouvu, se musí starat o jeho domov, kde vyjednává s firmami, které ani s jedním z nich nechtějí mít nic společného, protože nejsou svoji a nemají tradiční smlouvu jako u ostatních agentur.“ Další slova mu jen zašeptala. „Za jejich smlouvu by je oba mohli zatnout, kdyby ji někdo pořádně prostudoval.“
„A proč tedy neodejde z armády?“
„A co by dělal? Je to bastard Válečného Hauka, který byl vyděděn. Kdo by ho zaměstnal a nebo se s ním v soukromém sektoru zabýval? Je bez linie, Faine. Školy dokonce nedovolí, aby Železné kladivo učil další generaci. Dokážeš si představit, jak je to ponižující?“
„Tak mi ho dovol adoptovat. Vím, že by to Cairistiona schválila. Jako otec mu mohu dát plnou ochranu královské linie. Byl by to Eton Anatole a Okřídlený Batur a nikdo by se mu neodvážil podívat do očí a říct cokoliv nemilého.“
„Ráda to dovolím. Ale není to na mě, že? A neodvrátí to všechno to ponížení, které od narození zažil. Ty si byl vychován pod záštitou těch nejprestižnějších linií na Andarii. Tvými žilami protéká ta nejlepší krev. Andarioňané tě ve škole milovali. Každý chtěl být tvým přítelem.“
Kývnula směrem k Talynovi, který čekal u obrubníku. „S mojí a tvou linií měl patřit do té nejvyšší kasty, když vyrůstal. Místo toho se mu všichni smáli a šikanovali ho. Byl odmítán a znehodnocován těmi, kteří s nim neměli být schopni ani mluvit. Já nejsem ta, koho by sis měl snažit získat, Faine. To on.“
Fain zatnul zuby, když ho Galene opustila, aby se připojila k jejich synovi. Měla pravdu. Viděl, jak ostatní Andarioňané na Talyna koukají. I když byl šampión s titulem a jejich velitel, stále mu ukazovali své opovržení. To by se nikdy neodvážili vůči Válečnému Haukovi či plnohodnotnému Baturovi. Kvůli tomu byl Talyn vůči všem přísný a rezervovaný. To proto neukazoval emoce.
„Jsi v pořádku?“
Fain přikývl, když k němu přistoupil Dancer. Potřásl hlavou. „Nemůžu uvěřit, že jsem podělal život vlastnímu synovi.“
„Nevěděls o něm.“
„To na tom nic nemění, že?“
Dancer si povzdechl. „Je mi to líto, Faine.“
Jemu taky. „Uděláš mi laskavost, bráško?“
„Cokoliv.“
„Zjisti, kdo je to Felicia a s kým má smlouvu.“ Možná by mu mohla s Talynem pomoci.
V průběhu let se naučil jedinou věc, a tou bylo to, že mužskou slabostí byla vždy žena, kterou miloval. Zvlášť, pokud šlo o Válečného Hauka.
Talyn ho možná nenáviděl, ale jeho syn Felicii vyslechne. A pokud ji Fain dokáže získat na svou stranu, může se pokusit si s Talynem vybudovat nějaký vztah. Za pokus to stálo.
„Máš celé jméno?“ Zeptal se Dancer.
„Ne. Žije v Talynově bytě. To je vše, co o ní vím.“
„Ach, super, usnadni mi to!“
Podrážděně se na bratra zašklebil. „Kdybych o ní věděl víc, nechtěl bych po tobě informace. Zjistil bych si to sám.“
Dancer na něj vycenil zuby. „Jako bratr stojíš za prd.“
„Jo, no, přál bych ti, aby si musel jednat s tím mým. Je to zatracený hajzl.“
Dancer povytáhl obočí, než vlezl do transportu za Talynem, který seděl vedle své matky. Fain se posadil naproti nim.
Zatímco jeli, všiml si, že Talyn stále kontroluje svůj komunikátor a zadržuje úsměv, zatímco si psal se svou ženou.
Jo, jeho syn ji miloval. Opravdu. To ona byla cestou do jeho srdce.
A bohužel Galene a Talyn – dvě bytosti, které ho nejvíce nenáviděly – byli klíčem k tomu jeho.
A i když litoval velké části svého života, neexistovalo nic, čeho by litoval víc, než toho, že od nich odešel. Ale neměl na výběr. Kdyby zůstal, Dancer i jejich bratr Keris by byli nemilosrdně zabiti.
Jeho malý bráška na sobě měl stále jizvy, které dotlačily Faina k jeho rozhodnutí.
Ale teď…
Teď udělám to, co je správné. Neměl tušení jak, ale najde způsob, kterým je všechny zachrání. I kdyby ho to mělo zabít.

21 komentářů:

  1. Moooc děkuji za další kapitolu!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Děkuji jste nejlepší :)

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem krásne za ďalšiu kapitolu... Hneď sa mi nezdalo že by sa Fain zaľúbil len tak do tej ľudskej ženy 😊

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakuje krásne, vžda sa tešim na kapitolky ako dieťa na vianoce 😁
    ...konečne odkrývame aj udalosti, čo Fainovmu odchodu predchádzali.

    OdpovědětVymazat
  5. Moc děkuji za skvělý překlad. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  7. Veľká vdaka za opäť úžasnú kapitolu a už teraz sa teším na dalšie pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  8. Ďakujem za ďalšiu dlhu a napínavú kapitolku a už sa teším na pokračovanie 😉😉😉

    OdpovědětVymazat
  9. Dějuju mockrát. Jste nejlepší. Díky za novou kapitolu, hned je ta neděle ještě hezčí.

    OdpovědětVymazat
  10. Děkuji za překlad další kapitoly. :-) Renča

    OdpovědětVymazat