pátek 13. dubna 2018

Zrozen ze zrady - Kapitola 5 2/2




Hned jak dorazili na stanici Tavali, všimnul si Fain, jak na ně čeká Braxen Venik a doprovod mu dělala celá exkadra vojáků Haedanských jednotek. Haedanské jednotky by se daly přirovnat k luxusně vyškolené policejní jednotce. Muselo tomu tak být, vzhledem k tomu, že Tavali byli brilantně vyškolenou skupinou, která žila jen pro boj a hrála velmi tvrdě.
Brax byl vysoký a na první pohled divoký. Sice poloviční Andarioňan, ale vypadal převážně lidsky díky tmavým očím – stejně jako Kareem. Jeho Andarioňanské dědictví prozrazovaly jen špičáky a tenhle drobný genetický rys ho v životě stál tolik, že Brax zuřivě nenáviděl celou Andarioňanskou rasu. Proto také nesnášel Faina, když se poprvé setkali.

To byl také důvod, proč i přes to, že byl Fain otrokem, kterého vlastnili lidé, ho Venik vytáhl z lodi – která tehdy nesla jméno Caruleanské Eskapády – za vlasy a prostřelil mu obě kolena, když byl spoutaný a nemohl se bránit.
Venik by pokračoval, ale oheň a zahořklost, které Fainovi bránily ve škemrání a podřízení se, Tavaliho zarazily.
Fainova jediná odpověď na Venikův útok bylo to, že se mu podíval do očí a zasmál se. „Bolest, tu dokážu ustát, starochu. Pokus se o to nejhorší a radši se ujisti, že zemřu. Protože pokud se dostanu ven, vyrvu ti střeva a sám tě s nimi uškrtím. To ti slibuji.“
Těmi zavrčenými, nepřátelskými slovy si piráta získal a přiměl ho jimi si uvědomit skutečnost, že Fain je také bojovník.
Nicméně dle dnešního výrazu v Braxově tváři bylo jasné, že někde něco smrdí. Chlapi byli naštvaní a toužili po krvi.
Fain, kterého zajímalo, co ho dostalo do tak špatné nálady, vyšel z lodi jako první.
Jakmile byl dostatečně blízko, objal ho Brax jako bratra, než zúžil pohled na dvaadvacet Andarioňanů za ním. „Slyšel jsem, že tě při příjezdu postřelili. Mám jim tu laskavost oplatit?“
„Ne!“ Vykřikl Fain. „Dva z nich patří do mé rodiny.“
Brax povytáhl obočí. „Pokud si správně vzpomínám, tvá rodina tě odhodila. Odkopli tě, abys mohl zemřít.“
„Tyhle dva ne. Je to složité. Byl bych rád, kdyby se s nimi zacházelo s respektem.“
Brax pomalu přikývl. „Dám to vědět ostatním.“ Přistoupil ke Galene. „Velitelka Baturová?“
Při pohledu na jeho tesáky zaváhala. „Jste z části Andarioňan?“
„Byl jím můj otec. Má matka byla Qillaqská válečnice, stejně jako je i má žena.“ Zamračil se, když si všiml, že se k nim blíží Talyn. Vrhnul po Fainovi vědoucím pohledem, díky čemuž věděl, že si Brax odvodil, kdo patří do Fainovi rodiny a proč je to složité. „Další velitel Batur.“ Chvíli si Talyna prohlížel. „Vy nejste ten Talyn Batur, že ne?“
„Jsem.“
Přátelsky napřáhl ruku. „Těší mě, Kladivo.“
„Mě taky, kapitáne Veniku.“ Talynův hlas byl plný ledu.
Braxova přátelskost zmizela, když se pootočil a uviděl, jak k nim míří Chayden. Bez pozdravu se otočil a odvedl své muže pryč.
Chayden se široce usmál, když se k nim přidal. „Podívejte, jak si všude dělám přátele.“ Zvedl nos a začichal. „Dokážu přímo cítit to radostné přivítání… oh, počkat. Někdo tu potřebuje sprchu.“ Poplácal Faina po zádech. „Jo, to jsem taky já‘!
Galene se na Faina tázavě podívala.
„Chayden trpí demencí. Myslím, že ho sestra v dětství příliš silně mlátila do hlavy.“
Chayden se dobrosrdečně rozesmál a mrknul na ni. „Venik nenávidí mého Tavali otce, Gadgehe Hinta. Došlo mezi nimi k opravdu delikátnímu konfliktu. Což znamená, že velkého vůdce Porturnumu velmi dráždím. Je to naprosto báječné.“ Pohlédl na Faina a usmál se, než kouknul na Galene. „Pokud chceš, abych ho trouchu popíchnul, stačí zavolat. Žiji pro to, abych obšťastňoval krásné ženy.“
Galene se usmála. „Děkuji, Chaydene. Možná tě vezmu za slovo.“
Chayden si poklepal na zuby a zacvakal s nimi. „Mimochodem, pravděpodobně byste měli vědět, že Venik není kapitán. Jeho postavení je technicky tak vysoké, jako kdyby byl admirál a prezidium Tavali.“
Talyn na něj bez emocí kouknul. „Já vím. Řekl jsem to, abych ho naštval.“
Chayden se tiše, zlomyslně rozesmál, než ho poplácal po rameni. „Ty a já, Kladivo, budeme skvělí přátelé. To poznám.“
Brax z druhé strany přístavu mával na Faina, aby si s ním šel promluvit. Malá skupina Tavali žen se tu objevila, aby Galene, Talynovi a jejich doprovodu ukázala, kde budou ubytováni.
Talyn vzal vybavení své matky a vydali se moderní a čistou chodbou směrem k jejich pokojům.
Poté, co ušli takový kus, že jim připadalo, jako by se vydali na pěší túru, jim ženy konečně ukázaly chodbu, kde byly jejich pokoje seřazené vedle sebe jako vězeňské cely.
Nejmenší z žen s úšklebkem otevřela nejbližší dveře. „Pro vás, Velitelko.“
Galene zkřivila tvář při pohledu na malý, stísněný prostor, který pro ně vybrali. Opravdu připomínal vězeňskou celu. Nešlo jen o tu chodbu. Dokonce tu byl i podivní, antiseptický zápach. „Nemáte něco lepšího?“ Zeptala se nejbližší ženy.
Pokrčila rameny. „Sem dáváme naše speciální hosty. Omlouváme se, že to není v souladu s vysokými standardy Vašeho Veličenstva.“
Talyn Galene chytil, než stihla po ženě vystartovat. „To je v pořádku, Velitelko. Vezmu si ten menší.“ Pohlédl na ženu, která je sem dovedla. „Našim ženám dejte větší místnosti. Pokud nějaké máte.“
Žena odstoupila a pustila Talyna do jeho „skříně“.
Galene se chtělo brečet nad těmi mizernými pokoji. Věděla, že Tavali mají lepší ubytování než tohle – nebylo možné, aby do něčeho tak příšerného poskládali posádku – ale mezi Tavali a Andariou byla dlouhá řada ošklivé historie plné válek.
Zjevně tohle byla jejich dětinská odplata bývalým nepřátelům, i když tu byli proto, aby jim pomohli a stali se spojenci.
Bylo to ještě jasnější, když vstoupila do přetopené a dusné místnosti. Beze slova položila dlaň na drobnou postel. Bohužel, tahle místnost byla opravdu lepší než Talynova. Alespoň se tu byla schopná otočit, aniž by do něčeho vrazila. Se vztekem zapnula komunikátor a zavolala mu. „Hej, mi tana. Chceš si vyměnit pokoje? Můj je o trošku větší a ty si výrazně prostornější než já.“
„To je v pohodě, mami. V gen-barr jsem měl menší postel. Přinejmenším tu mám vlastní koupelnu. To zvládnu.“
To zvládnu. Nad jeho nejčastější frází se jí srdce lámalo. „Jsi můj statečný voják. Miluju tě, Talyne.“
„Já tebe taky.“
Galene zavěsila a začala vybalovat, jen aby zjistila, že si věci nemá kam dát. Nebyla tu ani šatna, ani noční stolek. Vztekle hodila bágl na úzký stůl ve chvíli, kdy jí Fain poslal mapu jejich stanice s instrukcemi o tom, kde je velitelské středisko i její kancelář.
Znechucená všemi Tavali, ale zvlášť Fainem, mu neodpověděla. Zatracený bastard. On byl pravděpodobně důvodem, proč tu byli ubytováni.
Se snahou nad tím dál nepřemýšlet vyrazila do koupelny, aby se osvěžila.

***
Fain se zamračil, když čekal a čekal na odpověď od Galene. Když se neozvala, vystopoval si její polohu.
Ne… to musela být chyba.
Někdo si ze mě dělá prdel.
S předpokladem, že je vzali na prohlídku a ve skutečnosti nejsou ubytováni ve staré základně, dokončil zprávu pro Nyka a záznam pro Braxe, než se vydal k místu, kde měla být Galene i její tým.
V okamžiku, kdy otevřel dveře a spatřil tu malou díru, která měla být jejím pokojem, chtěl něčí krev.
Tohle byla ale blbost!
Chystal se zrovna odejít, když se otevřely dveře koupelny.
Nebyla tam však Galene.
Talyn, který měl kolem pasu jen ručník a vlasy si utíral druhým, na něj pohlédl. „Neklepeš?“
„Myslel jsem, že je to pokoj tvé matky.“
Talyn sklopil ruku s ručníkem a povytáhl obočí. „Chceš mě naštvat? Nebo je to jen tvůj přirozený talent?“
„Zjevně je to přirozený talent, kdykoliv jsem poblíž tebe.“
Ten mizerný vtip zrovna nezmírnil napětí v místnosti. Spíš naopak.
Fain si povzdechl nad svým dalším talentem – jakkoli mizernou situaci vždycky zhoršil. Nikdy nebyl dobrý v uhlazování načepýřených pírek. Spíš je uměl vyškubávat. „Když jsem tě zachytil samotného, mohu se na něco zeptat?“
„Ano. Jsi hajzl. Rozposlal jsem dotazník a všichni s tím souhlasili.“ Talyn neprojevil ani známku úsměvu. Jeho slova byla naprosto bez citů.
Fain by byl uražený, kdyby to nebylo přesně to, co by řekl někomu, koho nenáviděl, kdyby se nad tím jen trošku zamyslel.
Talyn si přehodil ručník kolem krku a chytil ho oběma rukama, než se opřel o rám dveří v koupelně a pozoroval ho. „Zeptáš se, nebo na mě budeš zírat jako perverzák?“
Sakra, ten kluk z jeho DNA získal až příliš. Chudák Galene, která ho vychovávala. „Ten pohled, který si předtím vrhnul po Venikovi. Co za ním stálo?“
„Byl tak roztomiloučký a hezoučký, že jsem si nemohl pomoci.“
Fain protočil panenky. Sakra, tohle chování muselo být do Haukovské DNA doslova vryto.
„Je mezi vámi historie. A vzhledem k tomu, že máme všichni spolupracovat a já jsem tím šťastným idiotem, který tuhle katastrofu má řídit, nechci být překvapený něčím z minulosti. Co se mezi vámi stalo?“
Talyn si dlouze, rozčileně povzdechl, než odpověděl. „Jen mě přišlo vtipné, že si ten parchant nepamatoval, že mi před devíti lety držel blaster u hlavy a hrozil, že zmačkne spoušť.“
Před devíti lety…
Fain vykulil oči, když si vzpomněl na chvíli, kdy Andarioňané infiltrovali tuto základnu a naštvali Venika tak, že byl připravený vraždit. Tavali ukrývali Eriadne eton Anatolovou během Andarioňanské občanské války, která skončila ve chvíli, kdy byla Cairistiona korunována a její matka sesazena. „Byl jsi součástí jednotky, která přišla pro bývalou tadaru?“
„Velel jsem jí.“ Talyn se posunul k prťavé posteli a sáhnul po krosně.
„Proč jsi o tom neřekl své matce?“
Pohlédl na Faina. „Jaký by to mělo smysl? Potřebuje mít jasnou hlavu. Tohle je můj problém. Ne její. Už teď toho má dost. Nepotřebuje vědět, že mě Venik málem zabil. Zvlášť, když si to on ani nepamatuje.“
Zatímco Fain sledoval, jak se prohrabává krosnou, zjistil o svém synovi něco dalšího.
Beze slova ho chytil za ruku a zamračil se na tetování, které měl Talyn kolem prsteníčku levé ruky. V andarionštině tam měl napsáno „Navždy Feliciin.“ Vzhledem k tomu, že se Talyn legálně nemohl oženit ani si dokonce koupit snubní prsten, ani nemohl jakýmkoliv způsobem dávat na obdiv erb Feliciiny rodové linie, musel to udělat, aby veřejně uctil svou ženu. Aby celému vesmíru ukázal, že je s ní svázán. Zákony ať jdou k čertu.
Vždy vzdorný. Tohle tetování bylo zvlášť odvážným na Andarii, kde Talyna mohli klidně zatknout, kdyby si toho všimnul nějaký úředník se špatnou náladou.
Talyn na něj zavrčel a vyškubnul se mu.
Fain ustoupil a sklouzl pohledem k fotografii u postele. Byla na ní krásná Andarioňanka, která seděla u bílého stolu, bradu měla položenou na rukou a usmícvala se. „Felicia?“
„Do toho ti nic není, starouši.“ Talyn strčil fotku do tašky, ale Fain si všiml s jakou péčí rámeček uchopil, aby se mu nic nestalo.
Uvědomil si, že ať řekne či udělá cokoliv, jen svého syna naštve. Otevřel dveře, aby odešel. V tu chvíli si všimnul rozdílu v teplotě mezi chodbou a Talynovým pokojem. „Proč je tu takové horko?“
„Klimatizace nefunguje.“
„Ohlásils to?“
Talyn na něj pohlédl. „Ne. Rád žiju v parním ráji. Doma bych za takovou saunu zaplatil majlant.“
Ignoroval ta slova plná sarkasmu. „Co ti řekli?“
„Jsem na seznamu. Dostanou se ke mně, až budou mít čas. A teď, pokud ti to nevadí, už jsem ti jednu bezplatnou show poskytl. To je můj limit a není tu dost místa, abych se tu oblékl, když stojíš vedle mě.“
V tom měl pravdu.
Fain odcházel a byl pořádně rozzuřený na své Tavali spojence. Vytáhl svůj komunikátor a zavolal na centrum podpory, aby se zeptal na to krásné ubytování. Tam ho přivítali hrdým smíchem.
„Jo, dali jsme těm bastardům pokoje pro škváry.“
Fain viděl rudě. „Chci je přestěhovat,“ zavrčel. „Ihned. Jsou tu, aby nám pomohli, ne abychom je šikanovali.“
„Myslíš to vážně, Hauku?“
„Víc než vážně. Chci je odtamtud dostat rychleji, než je to možné a Baturům dejte rodinné apartmá, kde vše bude fungovat. Pokud to neuděláte, osobně vás navštívím a nakopu vám zadky tak, že se nikdo z vás neposadí. Rozumíte?“
„Ano, pane.“
„Fajn. Máte dvacet minut. Pospěšte si, kreténi. Šup.“ Fain zavěsil a málem vrazil do Galene, která mířila za Talynem.
Na okamžik se na něj dívala stejně jako kdysi… jako by byl její hrdina. „To jsi nemusel.“
Fainovo tělo okamžitě zareagovalo na její přítomnost. Sakra. Chtěl ji znovu objímat. Líbat ty perfektní rty…
Kdyby to zkusil, zuřivě by na něj zaútočila. Jakoby už teď mohl cítit její facku.
Odkašlal si a snažil se ignorovat to, že ji stále miluje. Ale to bylo stejně marné jako se snažit potlačit svou erekci. „Nepřivedl jsem tě sem, aby tě zneužívali. A nechci Talyna nechávat v pokoji tak malém, že tam není dost místa na to, aby na mě změnil názor.“
Kývla na něj. „Děkuji, že se staráš o mé dítě.“
Faina dusil žal z toho, že mu odmítla tu čest a neprohlásila, že je Talyn jeho. Ale co mohl čekat?
Talyn měl pravdu. Akorát mu daroval DNA. Nikdy tady ani pro jednoho z nich nebyl.
A to ho ničilo ze všeho nejvíc.
„Kdybys chtěla, mohu vám ukázat nové pokoje. Pomůžu ti se zavazadly?“ Kývnul k Talynovu pokoji. „Když jsem před chvilkou odcházel, zrovna se oblékal.“
Vytáhla svůj komunikátor a napsala Talynovi. Po krátké pauze jí zrůžověly tváře. „Baví se s Felicií. Mají na sebe tak málo času, že se mezi ně snažím neplést.“ Kousnula se do rtu stejně, jako když byla mladá, schovala komunikátor a zamířila zpět do pokoje tím nejpřitažlivějších vojenským pochodem, jaký kdy viděl.
Byl to ten nejkouzelnější zadek, na jaký kdy spočinul očima nebo rukama. A celého ho to rozžhavilo. Ale to Galene dokázala vždycky. Vždy oceňoval křivky jejího těla…
Fain nebyl takový hlupák, aby nad tím dál přemýšlel. Zrychlil, aby ji dohnal. Jeho Stormy vždy šla kupředu v plné síle. Vždy za cílem.
Pokusil se odvést řeč, aby přestal myslet na erekci, která ho zabíjela. „Takže… schvaluješ Talynovu ženu?“
Zastavil se a otevřel jí dveře do pokoje. „Záleželo by na tom, kdyby ne?“
S Talynovo vzdorem vážně ne.
Fain zaklel, když vykoukl zpoza ní a spatřil malý pokoj, který jí byl přidělen. I když byl o něco větší než Talynův, pořád to byla pěkná díra. Bylo to směšné. Měl chuť zmlátit ty, co to způsobili. Tolik k přívětivosti Tavali. Připomnělo mu to jeho začátky zde, když byl ještě otrokem – nebo spíš tím, co Tavali nazývali škvárem – tím nejnižším v jejich společnosti. Byl to ekvivalent Andarioňanského Vesta.
Jo, tyhle vzpomínky by raději neměl. Tavali dokázali být stejně krutí a nechutní jako kdokoliv ve vesmíru. Zvláště Andarioňané.
„Je mi to vážně líto.“ Fain se natáhl pro její krosnu na malém stolku. „Je to vše?“
„Ano.“
Zvedl i její vojenské vybavení. „Tak mě následuj.“
Galene se snažila nevšímat si toho, jak svůdně se Fain pohybuje, když ho neochotně poslechla. Upřímně řečeno byl obrovský a silný. Nesnášela to, jak na něj její tělo reagovalo. Jak moc ho stále chtěla i přes to, co jí provedl.
Tak moc tě chci nenávidět.
Ne, potřebovala ho nenávidět. Ale nedělal jí to snadné, zvlášť tím, jak byl laskavý. Bylo to jako by znovu byli děti. To kvůli tomu se do něj zamilovala. Na rozdíl od jeho staršího bratra se Fain nikdy nestaral o své jméno, ani ho nikdy nepoužil k tomu, aby zneužíval ostatní kolem.
Vždy se k okolí choval s respektem, dokonce jednou dal spolužákovi svou bundu, když si svou roztrhal a jeho rodiče si nemohli dovolit novou. A protože to byl Válečný Hauk a očekávalo se od něj víc, byl Fain školou potrestán za to, že nemá uniformu. Přijal to a nikdy nikomu neřekl co se stalo. Jednoduše tvrdil, že ji ztratil a nemohl si vzpomenout, kde ji naposledy viděl.
Jen ona věděla, co skutečně udělal, protože toho byla z dálky svědkem.
A od otce, který očekával, že se z něj stane drsný voják dle hrdé rodinné tradice, schytal ještě horší trest. Jeho matka ho neustále urážela, kdykoli ukázal jen známku milosrdenství či dobročinnosti.
Jsi Válečný Hauk, Faine! Pro lásku bohů, mysli na to. Jediná kasta, která stojí nad námi, jsou tahrové! Ale Fainovi to bylo fuk. V srdci ctil čest a slušnost. A i když byl stejným válečníkem jako jakýkoliv jiný Andarioňan, kterého kdy poznala, k ní se vždy choval s úctou a sladce. Kohokoliv jiného by roztrhal na kusy, ale když se díval na ni, byl naprosto klidný.
Jeho zkrocená válečná lorina.
Když šli dál a dál, začala zpomalovat. „Mám se začít bát? Kam přesně mě to vedeš?“
Vrhnul po ní okouzlujícím úsměvem. „Na tu stranu stanice, kde ubytováváme ty, které máme vážně rádi. Tobě i tvým lidem byly přiděleny pokoje pro škváru.“
„Na příkaz tvého otce?“
Úsměv zmizel, když otevřel dveře a povzdechl si. „Rád bych řekl že ne, ale vzhledem k tomu, jak znám Venika, by mě to nepřekvapilo. Nemá Andarioňany příliš v lásce. Když tady byli posledně, vyhodili půlku stanice do povětří.“
„Přesto tě adoptoval?“
„Co mohu říct? Jsem k sežrání.“
Odfrkla si, než kolem něj prošla do opulentní místnosti. „Jsem na správném místě?“
Přikývl a položil její krosnu na podlahu vedle kožené pohovky. „Ano. Pokud se ti tu nelíbí…“
„Ne,“ řekla rychle s obavami, že jí vrátí do té díry, ze které právě přišli. „Je to tu moc hezké. Děkuji.“
Kývl na ni. „Talyna pošlu do pokoje, který s tímto sousedí.“ Ukázal na dveře po jejich pravici. „Tyhle dveře vaše pokoje spojují. Mělo by to splňovat omezení, které má z kasáren.“
Nad tou připomínkou posmutněla. „Děkuju. Nechci, aby ztratil svou hodnost. Znovu. Příliš pro ni dřel a už trpěl dost.“
Fain otevřel ústa, aby promluvil, ale v tu chvíli zazněl tichý poplach.
Galene se zamračila nad tím nepříjemným šumem. „Co je to?“
„Útočí na nás.“
Z tváře jí zmizela veškerá barva. Na okamžik si Fain myslel, že omdlí, když položila ruku na zeď, aby se zachytila.
Vyděšeně k ní přistoupil. „Stormy?“
Nijak na svou starou přezdívku nereagovala. Místo toho zoufale čapnula předek jeho bojového obleku do pěstí. V bledých očích jí plavaly slzy, jak na něj hleděla. „Nedovol, aby můj Talyn sednul do stíhačky. Zakaž mu to!“
Zamračil se nad tím nezvyklým chováním. „Pokusím se.“
„Ne,“ zkřivila tvář a potřásla hlavou, než ho chytila ještě pevněji. Zrychleně a panicky dýchala. Nedokázal to pochopit. Nikdy předtím ji v takovém stavu neviděl. „Nemůžeš… já-já-to-nedokážu… Talyn musí zůstat tady! Na stanici. Rozumíš? Na stanici! Slyšíš mě!“ Byla naprosto hysterická. „Nemůže letět do bitvy. Ne znovu! Nikdy, už nikdy!“
„Šššš, Galene. To je v pořádku.“ Fain ji k sobě přitáhl a objal. Třásla se jako malé dítě. „Nedovolím, aby kdokoliv tvému synovi ublížil. Přísahám.“
Stále hystericky vzlykala.
Co se k čertu Talynovi stalo?
Komunikátor na zápěstí jí zavibroval, což znamenalo, že ji přivolávali k velení bitvy. S trhaným dechem ustoupila, aby potvrdila přijem. „Musím jít.“ Když se setkala s jeho pohledem, spatřil v něm hrůzu, která se mu zabodla až do duše. „Je vším, co v tomhle vesmíru mám, Faine. Prosím, nedovol, aby znovu letěl do útoku. Prosím! Udrž ho na zemi. Udělej cokoliv, co bude potřeba.“
Co chtěla, aby udělal? Zastřelil vlastní dítě? Měl pocit, že to byl jediný způsob, jakým by mohl Talyna zastavit. Talyn si dělal co chtěl, a vzhledem k velikosti a zuřivosti jeho syna by ho tím pravděpodobně jen naštval. „Jsi jeho velitelka. Řekni mu, aby zůstal.“
Odfrkla si. „Je příliš podobný svému otci.“ Nervózně na něj pohlédla.
Otřela si oči, dala se dohromady a vyrazila do velínu.
Fain byl v rozepři mezi potřebou ujistit se, že je v pořádku a mezi povinností chránit stanici. Rozběhl se do hangáru, kde byla jeho stíhačka.
S nadějí, že to tam stihne dřív, než se střetne se svým synem, byl v půli cesty, když málem vrazil do Talyna a deseti andarioňanských gardistů. Do prdele. Fain zavřel oči a zaskřípal zuby nad tím mizerným načasováním.
Samozřejmě, že Talyn zamířil rovnou k němu. Protože jo, přesně takové štěstí měl. „Pokud tu máte stíhačky navíc, můžeme vám pomoci.“
Zatraceně dokonalé. Buď nasere svého syna a nebo ženu, která měla jeho srdce v nemilosrdném sevření.
Máš smůlu, Hauku.
Talyn se ušklíbl nad zaváháním, které si špatně vyložil. „Nepůjdeme vám po krku, starouši. Přišli jsme, abychom tuhle stanici bránili. Jsme spojenci a chápeme, že hrozba pro jednoho je hrozbou pro všechny. Jsme Andarioňané. Neumíme při boji jen tak sedět na zadku. Nikdo z mých mužů nestřelí na Tavalskou stíhačku.“
„To mě ani nenapadlo. Jen jsem uvažoval nad tím, co vše si budu muset překrýt brněním, až tě tvá matka chytí v Tavalské stíhačce.“
Talynův koutek se zvedl v náznaku úsměvu. „Neublíží ti. To mě dá na zadek.“
Jo, jasně. Ne potom, čeho byl právě svědkem. To jeho koule bude chtít na stříbrném podnose. „A co doporučení lékaře?“ Zdálo se to jako nejbezpečnější výmluva, kterou by mu Talyn mohl sežrat.
„Nemám vylétat z planety. Síla ze zážehu mi neublíží. Není tak velká jako druhá kosmická rychlost.“
To byla pravda, ale…
Fain pohlédl na Andarioňany, kteří čekali na Talynovy rozkazy. Pokud by zůstal a nechal je jít, napadlo by to jeho autoritu mezi vojáky. Zdál by se být slabý a k ničemu. Na Andariio to byla ta nejhorší možná urážka velitele.
Zabije mě.
Ale nemohl Talynovi a jeho pověsti tak ublížit.
S vědomím, že je v háji, Fain kývnul bradou ke své stíhačce, která byla rychlejší a aerodynamičtější než většina. „Je natankovaná a připravená ke startu. Přidělím lodě i ostatním. Jaká je tvá přezdívka?“
„Chřestýš.“
Fain se zděsil a udělal krok vzad při zvuku toho posledního jména, které čekal. A to proto, že si myslel, že je Chřestýš dávno mrtvý.
Zase se mu udělalo zle. „Chřestýš?“
Než mu odpověděl, vrhnul po něm Talyn šklebivý úsměv. „Jo… rád tě konečně potkávám, Ohniváku.“
K čertu s tím. Jeho syn byl jeho úhlavní nepřítel, na kterého kdysi nechal vypsat odměnu mezi Tavali. V bitvách se potkali mnohokrát.
To však skončilo zhruba před sedmi lety když Porturnum, na Fainův příkaz, přepadl Chřestýše a sejmul ho v jedné z největších přestřelek, jaké Fain kdy zažil.
Teď už chápal, proč se Galene takhle chovala. Rozstříleli Talynovu loď na kousky zbraní, kterou Darling speciálně navrhl pro past, kterou na něj přichystali. Jak to Talyn sakra přežil, to věděli jen bohové. Nemělo z něj zbýt nic víc než jen střípky genetického materiálu. To samo vypovídalo o leteckých schopnostech jeho syna.
Talyn se naklonil kupředu, aby zašeptal: „Neboj, starouši. Nikdy jsem jí neřekl, kdo mě sestřelil. Jsem Andarioňan. Při válce nedržím zášť. Jsme vojáci. Když na sobě máme uniformu, víme, co riskujeme.“ Talyn ustoupil a otočil se na mladého majora, který k němu přistoupil. „Smrťáku, ty letíš se mnou. Nehraj si na hrdinu.“
Smrťák. Další pilot, kterého se Fain všemi silami snažil poslat ke stvořiteli.
A byl to jen kluk. V té době musel být ještě dítětem.
Uvnitř ho drásala bolest, když sledoval, jak Talyn kulhá směrem ke stíhačce, kterou Fain letěl, když ho brutálně napadl a způsobil mu ta zranění.
A co bylo horší? Ten den ho chtěl zabít.
V tu chvíli si Fain přál, aby ho při příjezdu trefila Galene do hlavy. Cokoli, co by ho uchránilo před touhle bolestí.
Jak jsem mohl ublížit vlastnímu dítěti?
Znechucen sám sebou zamířil k Dancerově stíhačce, když zaslechl, jak někdo zahvízdal.
„Zakruť tou prdelkou, sexy T!“
Talyn se zarazil.
Fain poprvé viděl, jak se jeho syn usmívá, když zaslechl hlas Morrtalah Deathblade.
„Morro!“
Jakmile se k němu dostala, Talyn tu nesmírně drobnou ženu silně objal.
Phrixianka se zelenou kůží byla tak malá, že vypadala jako hračka v Talynově masivních pažích. Chytila jeho tvář do dlaní a políbila ho na líčko, než ho konečně pustila.
Talyn se rozhlédl a zamračil se. „Kde je Qory?“
„Je na cestě na základnu. Pár dní nedorazí.“ Zatahala za Talynův bojový oblek. „Neboj se, udržím ten tvůj sexy zadeček v bezpečí, aby byla tvá máma i Lish v klidu.“
Fain sledoval, jak se Phrixianka s jeho synem baví, zatímco mířili ke stíhačkám. Dokonce ho chytila za malíček a mávala s jeho rukou, zatímco šli. Záviděl jim to. Záviděl jí, jak snadno dokázala Talyna uvolnit, aniž by se snažila. Bylo zjevné, že jí měl Talyn moc rád.
S pocitem lítosti dovedl ostatní Andarioňany k lodím, než nastoupil do Dancerovo stíhačky, která před pár dny dorazila, když jeho bratr souhlasil s tím, že mu tu pomůže.
Když si Fain zažádal o povolení vzlétnout, uvědomil si, že nad bitvou převzala kontrolu Galene. Zvuk jejího hlasu v pozadí s jeho tělem dělal ty nejdivnější věci. Měla hlas hlubší než většina žen. A vždycky všem ráda rozkazovala. Kvůli tomu jeho starší bratr vždy zuřil. Keris to nedokázal ustát a stěžoval si, kdykoliv ho Galene navštívila.
Fainovi to ale nikdy nevadilo. Vlastně měl rád to, že byla vždy otevřená a verbální ohledně jejích potřeb a přání. Nemusel nikdy hádat, co by asi chtěla. Nehráli žádné hry. A nikdy se nedržela zpátky, což mohl dokázat dírou ve své hrudi. S ní vždy přesně věděl, na čem je. Musím být zatraceně zblázněný, když mě to připadá okouzlující. A přesto připadalo. Byla to jedna z jejích nejlepších vlastností.
Nad tím však nechtěl přemýšlet. Nastartoval a rychle vyhledal Talynovu pozici. Srdce se mu rozbušilo, když si uvědomil, že je v čele bitvy. Zatraceně, nebylo divu, že Galene tak naléhala, aby držel Talyna mimo. Záměrně se rozletěl hned do toho nejhoršího? Nebylo tu žádné jiné vysvětlení pro střely, které letěly na jeho chlapce.
Fain bez přemýšlení vyrazil za Talynem, aby ho mohl co nejvíce chránit. Všude byli stíhačky Ligy. Samozřejmě to bylo nejspíš kvůli útoku, který Venik včera nařídil na jednu z jejich základen. Tavali tuhle válku využívali k vlastnímu zisku. Až dosud to Fainovi nevadilo. Ale když viděl, že jeho syn jen o fous unikl výstřelu, který by ho zabil, měl toho dost. Zvlášť, když v téhle bitvě nebyl nikdo z Venikovi rodiny. Všichni seděli ve velíně s Galene a posádka Venikovi dcery byla v bezpečí na druhém konci galaxie. Dokonce ani Venik nebojoval.
To byla ale blbost. Fain nikdy nikoho neposlal do boje, když se ho sám nebyl ochoten účastnit. Tohle bylo chování politika a tím Válečný Hauk rozhodně nebyl.
Což byla více než pravda, jak sledoval Talynovo skvělý let. Byl hrdý a zároveň zděšený tím, jak rychle jeho chlapec manévroval.
Jen si neubliž, kluku. Galene by mi za to tentokrát usekla koule.

***
Galene zatnula zuby, když sledovala masivní bitvu, která se odehrávala na monitoru. Tři stovky válečníků Sentelli a Tavali a jedenáct Andarioňanů proti pětistovce bojovníků Ligy. A jako by už tohle nebylo dost zlé, bylo to poprvé, kdy řídila bitvu, ve které byl Talyn. Měla co dělat, aby se dokázala soustředit. Popadal ji nehorázný strach, kdykoliv se k němu někdo přiblížil.
Oba je za tohle zabije!
Právě proto nikdy nebyla v aréně, když bojoval její syn. Nedokázala to vydržet. Ne poté, co sledovala brutální rvačky, ze kterých Fain sotva odcházel, když byl ještě chlapec. Dokonce i teď slyšela jeho matku, jak ho ponižovala za to, že projevil milosrdenství a nezabil každého oponenta, kterému v aréně čelil.
„Měl by ses stydět, Faine. Keris by nikdy nedopustil, aby ten zbabělec po tak žalostném boji žil.“
Fain na ni vždy vzdorně zíral a odpovídal jí: „A Keris není šampiónem Arény, matarra. To já jím jsem.“
Teď, když Galene znovu sledovala Faina bojovat, byla plná hrůzy, když vmanévroval svou stíhačku tak, aby zachytil střelu, která byla určená Talynovi. Střelu, která ho přímo trefila.
Nechci se starat. Nechtěla.
A přesto…
Byla stejně zděšená a nervózní, jako když sledovala Talyna.
Prosím, buď v pořádku. Nechtěla sledovat, jak umírá. Ale bitva byla brutální.
Mechanicky vydávala příkazy a snažila se být objektivní. Fain i Talyn byli vysoce schopní válečnici a spoléhali se, že zůstane klidná a bez emocí. Kdyby s nimi zacházela jinak, oba by je urazila. A mohla by je tím zabít.
Ale když spatřila, jak se na Faina snesla hromada stíhaček, celé tělo se jí napnulo hrůzou. A co bylo horší?
Talyn vletěl přímo do roje, aby svému otci pomohl.

***
 Fain zaklel, když mu zkratovalo ovládání ze střel, které ho trefily. Restartoval naváděcí systém – což v boji nebylo zrovna ideální, ale neměl na výběr. Nic nefungovalo. Střely do něj vrážely a roztáčely ho tak moc, že se mu motala hlava. A i když tlumiče moc nefungovaly, štíty držely. Nicméně moc zásahů už neustojí a pak bude v prdeli.
Když systém znovu naskočil, ozval se alarm, který mu dával najevo, že bude sestřelen. Zamířil na útočníka a pak se zarazil, když si uvědomil, že je to Talyn. Odplata byla mrcha.
Celou minutu se nebyl schopen nadechnout, jak sledoval svého syna a čekal, až vypálí a ukončí jeho život.
O chvíli později Talyn skutečně vystřelil.

21 komentářů:

  1. Ďakujem krásne za ďalšiu kapitolu...nemohla som sa dočkať 😊

    OdpovědětVymazat
  2. Mockrát děkuji za další přeloženou kapitolu. :-) Renča

    OdpovědětVymazat
  3. Děkuji za překlad :)

    OdpovědětVymazat
  4. To není možné.Talyn nesestřelí otce.Děkuji

    OdpovědětVymazat
  5. Moc moc děkuji♥♥♥

    OdpovědětVymazat
  6. Veľká vdaka za super kapitolu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  9. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další skvělé kapitoly !!!!!!

    OdpovědětVymazat
  10. Ďakujem za skvelú kapitolu 😋 a teším sa na pokračovanie 😘.

    OdpovědětVymazat
  11. Diky za preklad ☺️

    OdpovědětVymazat