sobota 28. dubna 2018

Zrozen ze zrady - Kapitola 6 2/2




Talyn se rozhlédl po místnosti a poté promluvil archaickou andarionštinou, kterou se učili jen ti na nejvyšších velitelských pozicích. „Máme podezření, že je mezi vámi špion. Někdo, kdo Lize prozrazuje pohyby Sentelly.“
Fain se tomu šílenému obvinění chtěl rozesmát. Ale pak se nad tím zamyslel. I když si Tavali byli vzájemně věrní, nemuselo tomu tak být vždy. Koneckonců, byli to piráti. „Jsi si jistý?“
Talyn přikývl. „Bohužel se nám nepovedlo zachytit dostatečně dlouhý přenos, abychom vysledovali zdroj. Nebo identifikovali zrádce.“
„A jsi si jistý, že to není Andarioňan z vaší posádky?“
„Nejsem si jistý ničím.“ Talyn si těžce povzdychl, než si převzal od Gavariana náramek.
Dal si ho na zápěstí a poté pohlédl na svého přítele. „Zjistils něco nového?“
„Přenos je příliš dobře šifrovaný a nikdy není dost dlouhý na to, abych zachytil víc, než úplný konec. To, co jsem získal, jsem poslal Morre.“
Fain se zamračil. „Jak tedy víte, že se jedná o tajné informace?“

Talyn na něj pohlédl. „Jak jinak bych věděl, že tvůj bratr včera opustil Andariu se svou ženy, dětmi a Phrixianskou královskou eskortou, než zamířil na vedení Sentelly a poté se chystal sem? Nebo že se Darling Cruel a Caillen de Orczy setkají s Nykyrianem Anatolem v Andarioňanském paláci?“
Měl pravdu. Fain o tom nikomu neřekl ani slovo. Někdo musel odposlouchávat jeho rozhovor s Dancerem. „Jsem napíchnutý?“
„Pokud na téhle stanici není Trisani, o kterém bychom měli vědět.“
Fain zaklel. „Žádný, o kterém bych věděl. A jsi si jistý, že informace jdou Lize?“
„Ne zcela. Ale je to přenášeno do oblasti, co je jimi ovládána, takže předpokládáme, že ano.“
Fain se rozhlédl po místnosti. Kromě jich tří tam byli ještě dva další. Byl mezi nimi jediný Tavali. „Rozumí nám?“
Talyn zavrtěl hlavou. „Jen Gavarian. Oni na to nemají dostatečnou hodnost. Kromě toho, sledují další přenosy a ani nám nevěnují pozornost.“
„Jsi si jistý?“
Gavarian si odfrkl. „Vzhledem k tomu, že poslední rok se válím v peřinách s kapitánovo sestrou i matkou, jsem si jistý, že nic netuší.“
Ani jeden z Andarioňanů s hodností kapitána k němu nevzhlédli a nevyrazili na něj, což by jistě udělali, kdyby je slyšeli.
„Spokojen?“ Zeptal se Talyn.
„S tím, že nám nerozumí? To jo. Myslím. Že tu máme špeha? Ani trošku. Tvoje matka o tom ví?“
„Ne. Zachytili jsme to teprve dnes. Chystal jsem se jí podat hlášení, než ses tu objevil, abys mě naštval.“
Fain se to rýpnutí rozhodl ignorovat. „Budu hlídat přenos, než podáš své hlášení.“
Talyn na Faina kývnul, než mu odevzdal komunikátor na zápěstí. „Děkuju. Za chvíli jsem zpátky.“
Než odešel, Fain ho zarazil. „Mimochodem… neodpověděls na mou otázku ohledně večeře s tvou matkou.“
Zlomyslně se usmál. „Přimluvím se u velitelky a uvidíme, co na to řekne.“
Fain zatnul zuby, když Talyn odešel a nechal ho ve vedení. Nebyl si jistý, kterého z nich by raději uškrtil.
Matku či syna.
Ale když se otočil zpátky na Gavariana, něco mu došlo. Talyn měl toho chlapce rád. Dokonce, i když bojovali, se ujišťoval, že je krytý a v bezpečí. Choval se jako kvočna s jediným kuřetem.
Nebo jako se Fain choval vůči svému malému bráškovi.
„Takže… jak dlouho si Talynovým pobočníkem?“
Gavarian vzhlédl od zprávy, kterou psal. „To je utajená informace.“
Povytáhl obočí. „Promiň mi? Víš že jsem jeho otec, že jo?“
„Poté by ses měl ptát Velitele.“
„Děláš si ze mě prdel?“
Gavarianův výraz se změnil v kámen a dál psal svou zprávu. „Velitel je Andarioňanem s nejvyšší ctí a příkladnou morální povahou. Je mi ctí a povinností mu sloužit s tou největší oddaností a diskrétností.“
Fain na to dítě zíral. „Jenom chci vědět víc o svém synovi.“
Výraz mu zjemněl. „Dlužím veliteli tolik, že to nikdy nesplatím. A vím, jak moc horlivě si hlídá své soukromí. Před všemi. Poslední věc, jakou bych kdy udělal, je ublížil mu a nebo ho naštval… ne ze strachu, ale z respektu.“
„Miluješ ho?“
Gavarian kývnul na Faina. „Je pro mě jako rodina. A tam, odkud pocházím, to slovo něco znamená.“
Rodina… to slovo popichovalo Fainovi vzpomínky, zatímco četl jméno rodové linie na Gavarianově uniformě. A i když bojové obleky a polní uniformy měly jména vojáků, kteří patřili k prestižnějším kastám, na suchém zipu tak, aby se jich kdykoliv mohli zbavit, kdyby je zajali nepřátelé, formální uniformy měly jména přišité. Nosily se pouze v oblastech, kde bylo velmi málo pravděpodobné, že jejich vojáky zajmou. „Ezul Terronova? Jsi příbuzný s Lorensem?“
„To je můj otec.“ Gavarian podezřívavě přimhouřil oči. „Znáš ho?“
„Byl to přítel mého staršího bratra, Kerise. Už dávno. Dobrý muž. Věřím, že se má dobře?“
To roztavilo trochu toho ledu v majorovi. „Ano, má.“
„Stále je v armádě?“
Gavarian zavrtěl hlavou. „Před sedmi lety odešel do důchodu.“
To Faina překvapilo a naplnilo strachem. „Proč tak mladý? Nebyl zraněn, že ne?“
„Ne, pane. Můj dedeček šel na odpočinek jako jeden z poradců tadary, takže ho můj otec nahradil.“
To dávalo smysl. Pokud si vzpomínal správně, byl Lorensův otec trochu starší než většina Andarioňanů, když se usadil a měl děti. „To rád slyším. Mezi všemi samci, se kterými se Keris stýkal, byl Lorens jediný, kterého jsem respektoval.“ Pohlédl na Gavariana. „Musíš být podobný své matce.“
Gavarian se zakřenil. „To mi říká každý.“
Fain se rozesmál, když si uvědomil, jak to znělo. „Promiň. Nechtěl jsem tě urazit. Myslel jsem jen na pohled.“
„To je v pohodě. Jsem zvyklý na posměšky a urážky. Od dětství to byla má dieta.“
Šokován, že ta slova slyší od někoho, jehož rodová linie by mohla soupeřit s královskou, na něj Fain zíral. Pokud se Andaria od chvíle, kdy odešel, příliš nezměnila, nikdo by se neodvážil urážet Gavarianovu hodnost a kastu.
Gavarian se rozesmál. „Mám mladšího bratra. Tři starší sestry a další bratrance. Tolika by nikdo neměl být proklet. Nikdo z nich se semnou nezahazuje a nerespektuje mé rodové jméno.“
„Ach. Chápu. Sourozenci a bratranci jsou zvláštním druhem pekla.“
„Však to znáš.“ Gavarian se zamračil a poklepal si na ucho. „Major Terronova,“ řekl a dal tím Fainovi najevo, že odpovídá na hovor.
Fain ustoupil, aby měl soukromí. A zatímco čekal, prošel si ten přenos a viděl z toho rudě. Rozhodně tam bylo příliš soukromých informací pro nepřátele. Nelíbilo se mu pomyšlení, že by někdo věděl, kde přesně je jeho rodina. Z toho nemohlo vzejít nic dobrého.
Byli ve válce a Liga šla po jejich životech. Po všech. Zvlášť ale po těch, kteří měli spojení s vrchním velením Sentelly, jako byl Dancer, Nykyrian a Jayne.
Sklouzl pohledem ke Gavarianovi. Byl to mladík, sotva o dva roky mladší než Talyn. Oba byli příliš mladí na to, aby zemřeli. To na válce vždy nesnášel. Mladí za pýchu starých platili tím nejhorším způsobem.
Příliš mnoho let strávil loučením se s přáteli a rodinou, takže byl vůči tomu krvavému byznysu zatrpklý.
Gavarian se k němu vrátil s podivným výrazem.
„Něco je špatně?“
„To byl můj bratr. Zjevně je přidělen k jednotce, která doprovází tvého bratra a švagrovou.“
Fain povytáhl obočí, nejistý si tím, co způsobilo ten vztek v jeho hlase. „Proč tě to tak rozrušilo? Nemáš rád svého bratra?“
„Zbožňuju ho. To jen další náklad, který byl přidělen a který musím tajit před velitelem, mě znepokojil.“
„Jak to?“
Gavarianův pohled byl jako ocel. „Měl bys být varován, že velitel nenávidí překvapení. A pokud není schopen každý den kontaktovat svou ženu, začne panikařit. Měl bys mu pravděpodobně říct, že sem dorazí.“
„Tím ale zkazím překvapení.“
„Dovol mi znovu zdůraznit, že velitel nesnáší překvapení. A pochybuji, že tě za tohle bude mít rád. Řekl si, že chceš svého syna líp poznat, veliteli… slibuju ti, že takový stres není tím nejlepším způsobem. Neocení to. Měl bys mu říct, že je Felicia na cestě. Ušetříš vás oba spoustě bolesti.“
Než se Fain stihnul vyjádřit, otevřely se dveře a v nich stál Talyn a Galene. V okamžiku, kdy si uvědomila, že je v místnosti, zarazila se.
Celou minutu se Fain nebyl schopný nadechnout, když ji spatřil v přiléhavém sportovním oblečení s lesklou kůží. Copánky měla stažené do culíku a odhalovala tak sexy krk, který ho vždy dováděl k šílenství. Toužil k němu přitisknout rty a sjet s nimi po celé délce. Když byli ještě děti, řekl jí, že v den jejich sjednocení chce, aby si spustila vlasy, jinak si nebyl jistý, že dokáže vydržet do konce obřadu, aniž by je oba ztrapnil. A právě teď si byl jistý, že na sebe slintá.
Galene ztuhla, když si všimnula Fainova pohledu. Upřímně řečeno nesnášela, jak nádherně a přitažlivě vypadal v tlumeném světle. I to, jak ji ovlivnila jeho přítomnost. Bylo stále těžší a těžší si pamatovat, proč ho nemá ráda. Zvlášť, když měl ten rozkošně bláznivý výraz, který měl jen pro ni. Byl tak arogantní a všem kolem velel. Nemilosrdný a mocný. Pouze ona ho dokázala srazit. A to bylo jedinečné a neodolatelné.
Neschopen setkat se s jejím pohledem, jí předal náramek s komunikátorem. Rozbrněla se jí ruka, když se o ni otřel prsty. A horší bylo, že se celá rozechvěla. V té chvíli chtěla ochutnat ty rty a dovolit mu, aby ji držel v objetí. Jako před lety.
Přestaň, Galene. Nejsi dítě. Nejsi tak blbá, abys věřila v beznadějné ságy a pohádky s hrdiny. A hlavně v muže, který tě jednou zradil.
Život byl brutální. To věděla lépe než kdokoliv jiný.
A čekala je závažná práce. „Děkuju ti, Faine.“ Pustila tu zbytečnou sentimentálnost, dala si komunikátor kolem zápěstí a přesunula se, aby mohla prozkoumat vysílání, které Talyn s Gavarianem zachytili. Mezitím Gavarian odvolal dva kapitány na jejich přestávku a zablokoval veškeré nežádoucí přenosy či videa, které by mohly odvádět jejich rozhovor.
Jsi si jistá, že můžeš majorovi důvěřovat? Naznačil jí Fain znakovou řečí.
Galene se usmála. „Vari je jako můj druhý syn.“
Gavarian jeho podezření přijal, když zapojoval poslední rušičku. „Je v pohodě, že o mě Hauk pochybuje, Velitelko. Jsem pro něj cizí. Neví o naší společné historii vůbec nic.“
„Co to znamená?“ Zeptal se Fain.
Talyn se na Gavariana vědoucně zašklebil. „Kdybys nás znal, chápal bys věrnost, kterou vůči sobě máme. Z nás čtyř si ty ten jediný, kdo nebyl ověřený.“
Fain nad tím ztuhnul.
„To není rýpnutí,“ řekl Talyn. „Pouhý fakt. Teď se pojďme soustředit na to důležité. Liga jde po Sentelle a zdá se, že se chystá zavraždit tvou nejbližší rodinu.“
Fain si těžce povzdechl. „Věděli jsme, že to přijde.“
„Jo, ale…“ Talyn mu podal čip. „Tady jsou podrobné informace o tom, kde se momentálně nacházejí a kde brzy budou. Ani já jsem netušil, že tvůj bratr bude mít dítě či že Caillenovi de Orczy se před několika týdny narodil syn. Nemluvě o tom, že jeho manželka Desideria je momentálně v Andarioňanském paláci s manželkou i synem Darlinga a manželem Marise Sulle, společně se všemi Nykyrianovými dětmi a současnou manželkou, stejně jako s manželkou a synem Syna. Ani to, že jejich pokoje byly dnes přesunuty do té nejbezpečnější části paláce.“
Upřímně, tohle netušil ani Fain. „To je velmi znepokojující.“
Gavarian přikývl. „Také tam je mapa Caroneského zimního paláce, základny Sentelly a informace o příbuzných Syna a Cruela. Dokonce je zde uvedena i Jaynina babička a teta, stejně jako školy, do kterých chodí její dcery. Zdá se, že plánují všechny masivně vyhladit.“
„Takže když nebudou schopni získat jednoho z vás, dostanou vaše rodiny, aby vás zničili. Nadobro.“
Fain sebou škubl nad něčím, co by rozhodně vrchní velení Sentelly svrhlo. Přestože velitelé nebyli spřízněni krví, jejich přátelství bylo těsnější než jakákoliv rodinná vazba. „Musíme jim dát vědět, co se děje. Můžeme vyrazit na mé lodi, ta je bezpečná pro přenosy mezi Sentellou a námi. Řekneme Tavali, že jen stojím na stráži. I kdyby zachytili zabezpečený přenos, budou předpokládat, že mluvím s Dancerem nebo Rynem. Nikdo do toho nebude vrtat.“
„A co když je nebudeš schopen zachytit?“ Zeptala se Galene.
„Budu to stále zkoušet. Nehodlám je nechat ve tmě.“
Gavarian si založil ruce na hrudi. „Budeš potřebovat někoho, kdo ti bude krýt záda. Jinak by tě ten zrádce mohl obvinit za své zločiny. Využít tě jako obětního beránka. V téhle chvíli si musí každý sledovat svůj vlastní zadek a nikdo nesmí dělat nic podezřelého bez alibi a svědka.“
Fain potřásl hlavou. „Risknu to. Jediný, komu věřím, je můj bratr a ten tu není. Bez urážky, ale nikomu nehodlám odhalit tajné šifry Sentelly.“
„Pak s tebou půjdu já.“
Všichni se otočili a zírali na Galene.
„Ach, k čertu, to teda ne,“ zavrčel Talyn.
S úsměvem ho pohladila po tváři. „To je v pořádku, keramon. Kdyby se choval nevhodně, oznámím ti to.“
Talyn odrhnul rty. „Pořád se mi to nelíbí.“ Přimhouřil oči na Faina. „Opovaž se usmát se.“
„Nechystal jsem se.“ Ale Fain si musel přiznat, že v duchu se usmíval od ucha k uchu, že s ní bude sám. Jen si přátel, aby okolnosti nebyly tak hrozné. To byla jediná věc, která mu umožnila potlačit svou radost.
Talynovi začalo škubat v čelisti. „Potřebuju se vrátit k práci.“
Fain na něj kývnul. „Vyrazíme, abychom zavolali mému bratrovi i ostatním, alespoň těm, které zachytíme.“
Talyn pohlédl na Gavariana. „Majore, jdi s velitelkou a…“
„Ne,“ řekla Galene a odtáhla se od Talyna. „Vari, zůstaň s Velitelem a hlídej mu záda.“
Dle kamenného výrazu na Gavarianově tváři, kterým dokázal zakrýt své podráždění, bylo Fainovi jasné, že to nebylo poprvé, co byl mezi nimi uvězněn.
Major jim dal několik minut, než si odkašlal. „Můžu si jít dát sendvič a osprchovat se, než se vy dva dohodnete na zbytku mé směny?“
Tím se mu povedlo zmírnit přísnost v Galeniných rysech. „Jste oba příšerní. Nech si svého majora, Talyne. Nechci, abys na téhle stanici byl sám, dokud nebudeme vědět, kdo jsou naši nepřátelé. Se svou bezpečností Fainovi věřím. A pokud nechceš myslet na mou příčetnost, co se týče tvého bezpečí, mysli na Felicii. Nechtěl, abych ji informovala o tvém bezohledném chování. Víš, že to udělám.“ Varovně na něj zavrtěla prstem.
Gavarian se rozesmál a pak to rychle zakryl kašlem, když Talyn pohlédl na svého pobočníka. „Promiňte, Veliteli.“
„Fajn…“ Talyn zaťal zuby, když se Gavarian posadil vedle něj a začal si prohlížet monitory.
Galene si otřela pot na krku. „Můžu se na tvé lodi osprchovat?“
Fain se musel přinutit, aby nereagoval při představě toho, jak je nahá v jeho kajutě. Jo, byla krutá Andarioňanka. „Rozhodně.“
Podala komunikátor zpátky Talynovi. „Popadnu něco k převlečení a za pár minut se potkáme v hangáru.“
Než se Fain vzpamatoval a dokázal získat trochu víc mozkové aktivity, aby byl schopen víc než jen drmolit, byla pryč a on čelil zuřivému vzteku svého syna.
„Neopovažuj se jí rozbrečet.“
Ten chlapec v něm vždy uvidí jen to nejhorší. Bohužel měl špatný pocit, že s tím nedokáže nic udělat. „Nemám to v úmyslu.“
Talyn si ztěžka povzdechl, když sledoval, jak jeho otec odchází. O samotě s Gavarianem, se v něm vřela touha plnit svou vojenskou povinnost s potřebou ujistit se, že Hauk zůstane v uctivé vzdálenosti od srdce jeho matky. A pokud Hauk řekne nebo udělá něco, čím jí ublíží… vymaluje stěny otcovo krví.
„To je divné.“
„Co?“ Obrátil se ke Gavarianovi.
Natáhl se k Talynovi se sluchátkem. „Je to o veliteli haukovi. Věděls, že si na stanici pronajímá kajutu pro ženu a jejího mužského příbuzného? Jde tu o někoho se jménem Vega Jaswinder.“
Talyna ta slova zchladily. „Cože?“
Gavarian s vážnou tváří přikývl. „Je to v posledním přenosu Lize. Dle všeho má Hauk s tou ženou dlouhodobý vztah a pravidelně ji navštěvuje asi na hodinu, dvakrát týdně, kdykoliv je poblíž.“ Gavarian zkřivil tvář. „Nechci tady šířit drby, T, ale zní mi to trochu jako uspokojování Andarioňanských potřeb.“
Jo, to teda. A jak Talyn ten přenos zkoumal, v duchu zaklel. Gavarian měl pravdu. Pokud je to pravda, má Fain Hauk u Tavali milenku. A Talyn ho za to nakopne do zadku tak, že odletí až na Andarii.

14 komentářů:

  1. Moc děkuji za pokračování!!!

    OdpovědětVymazat
  2. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  3. Ďakujem krásne za ďalšiu kapitolu...som strašne zvedavá na pokračovanie 😀

    OdpovědětVymazat
  4. Ďakujem za pokračovanie,už sa teším na ďaľšiu kapitolku.

    OdpovědětVymazat
  5. Děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  6. Děkuji mnohokrát za překlad a korekci další kapitolky !!!!!

    OdpovědětVymazat
  7. Díky za další úžasný překlad :)

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za preklad a korekciu a teším sa na pokračovanie :-)

    OdpovědětVymazat
  9. Pokracovani potrva... 7 kapitola ma 50 stran :D Zatim mam hotovo asi 5, tak vam to sem dam pak zase po pulce :)

    OdpovědětVymazat