úterý 5. června 2018

Zrozen ze zrady - Kapitola 7 2/3




„Trajena Thaumarturguse a jeho víceadmirála.“
„Kecáš!“
„Ne, přísahám na nesmrtelnou duši mého otce. Je i s jeho rádcem na cestě. Příjezd by měl být za sedm dní.“
Fain nevěřícně potřásl hlavou. „Jak?“
Ryn pokrčil rameny. „Obětoval jsem šest koz a pannu.“
„To stálo tak málo?“
Galene si přála, aby se v tom rozhovoru tak moc neztrácela. „Kdo je Trajen Ta…“
„Tuh-mar-dar-gus,“ řekli pomalu a podivně synchronicky, jako kdyby na to byli zvyklý.
Fain to naštěstí rozvedl. „Je to duch.“
Galene povytáhla obočí.

„Ne, vážně.“ Fain zvedl ruku ve znamení andarioňanské upřímnosti. „Je vůdcem národu Pravé černé vlajky – prvního z klanu Tavali. Pro nikoho nevyjdou z utajení. Nikdy. Jsou jako fantomové, kteří fungují dle vlastních zákonů. Když je spatříš, si mrtvá. Tray je spíš mýtus než skutečnost. A upřímně neznám nikoho, kdo by ho kdy spatřil.“
Páni…
Stejně jako Fain byla ohromena Rynovými schopnostmi získat na jejich stranu takovou osobnost. „Jak si ho našel?“
„Přišel za mnou.“ Ryn se na Faina ušklíbl. „Můj dědeček ho dostal do našeho národa, ale před mnoha lety přeběhl na Gorturnum. Znám ho celý život, ale jak jsi říkal, je hrozně samotářský. Neviděl jsem ho celá desetiletí. Zdá se, že jeho pravá ruka, Dagger, má o tuhle válku zájem a přemluvil ho, aby se k nám připojil.“
„Sakra, Dane. Jsi dobrý.“
„Má matka je na mě hrdá. A když už jsme u toho, předám tvůj vzkaz ostatním. Neměj strach, drey. Budou o tom vědět a nikdo z nich nebude moudřejší.“
„Díky.“
Ryn dvakrát udeřil pěstí do hrudi a pak ji otevřel v Tavalském pozdravu.
Fain to gesto zopakoval a pak přerušil spojení.
„Je ti lépe?“
Neodpověděl přímo na její otázku. „A ty?“
„Nejsem si jistá. Věříš Danovi?“
„Víc než většině.“
„Proč?“
 „Nevím toho o něm moc, což mnohé vypovídá vzhledem ke komunitě, v jaké se pohybujeme, a tomu, jak vysoké postavení mezi Tavali má. Své skandály dokáže ututlat a nikdo netuší, co přesně dělá. Vím, že měl několik šancí vzít svému bratrovi trůn, ale nikdy to neudělal. Stejně tak to bylo i s hodností a křeslem jeho matky. Je to velmi vzácný muž, protože chápe, co je to loajalita.“
„Máš pravdu, to je opravdu vzácné.“ Galene se zamračila, když se Fain podivně zatvářil. A ještě divnější bylo, že se jí zdálo, jako kdyby mu začaly zářit oči a něco se mu mihnulo v duhovce. Co to…?
„Připoutej se.“
A zatímco samice v ní by civilistovi dala co proto za takhle vyštěknutý rozkaz, rozpoznala vojenský příkaz, když ho slyšela. Bezpodmínečně poslechla, zatímco se Fain obrátil k řízení a připoutal se ve svém velitelském křesle.
„Co se děje?“
Než stihl odpovědět, rozezněl se poplach. Loď odpověděla za něj.
„Tady je Bouřlivá tanečnice. STA1-LY-8-GENC-NCOB-ORFC-Y.“
Nastala krátká pauza. „Číslo a kapitán?“
Fain převzal vedení. „Máte mou identifikaci. Nechápu, proč to potřebujete vědět, zejména proto, že jste se zatím sami nepředstavili a neřekli, o co vám jde.“
„Jsme křižník Ligy na hlídce a hledáme rebely, kteří se staví proti našemu národu. Identifikujte se, nebo budeme střílet. Máte tři vteřiny.“
„Kapitán Chryton Doone. STA1-8LY-5831930-GENCX.“
„Posádka?“
„Jeden organický co-pilot. Jeden robot.“
„Potřebujeme vizuální potvrzení.“
Galene se zvedl žaludek. Nebylo možné, že by nepoznali její obličej. Byla hlavní velitelkou armády Andarioňanské říše už deset let. S Ligou jednala častěji, než by byla schopna spočítat.
Zajmou nás.
Fain se na ni zlověstně usmál. „Věříš mi?“
„Mám na výběr?“
Odfrkl si a poté zmáčkl sponu na svém pásu. To ho vymrštilo do středu kontrolní místnosti a zabalilo do husté plazmové bubliny.
Galene zalapala po dechu, když si uvědomila, co předtím spatřila v jeho očích, když je dohnal křižník Ligy. Fain byl tou lodí. Svatí bohové Andarie. To byla technologie, kterou se snažili všechny národy zdokonalit po celá staletí.
A Tavali ji mají.
Ohromeně sledovala, jak precizně ovládá celou loď a útočí na Ligový křižník i stíhačky, které proti nim vyslali. A zatímco ho bublina chránila před dopady výstřelů, ona lítala sem a tam, ale zůstávala potichu, aby ho nevyrušila.
Fain se zašklebil, když se jedna ze střel dostala přes štíty a trefila ho do boku. Na spojení s lodí bylo blbé to, že cítil každý úder jako fyzickou ránu do svého těla. Ale v duchu myslel na to, že je s ním Galene.
Byla v nebezpečí.
Porušil svou přísahu, když jí tuhle technologii ukázal. Žádný odpadlík nesměl za žádných okolností odhalit své neurospojiče někomu, kdo nepatřil mezi Tavali. Ale nemohl tuhle loď manévrovat bez posádky a nehodlal dovolit, aby ji Liga zajala.
Zákony ať jdou k čertu.
Život ať se propadne.
Tavali mu za tohle mohli vzít postavení i hlavu, kdyby chtěli. Nehodlal ji však vydat jejím nepřátelům. A upřímně řečeno, radši bojoval takhle. Bylo to mnohem osobnější. Podobné Andarioňanské aréně. Pěst na pěst. Když byl spojen lodí, byl ve vesmíru. Cítil, jak vakuum tlačí na kov. Dusilo ho. A zároveň byla část jeho duše volná.
Viděl všechno a nic. Temnotu a světlo. Chápal rozlehlost vesmíru a to, jak je v něm nepatrně maličký. Jak extrémně bezvýznamný.
Proto většina pilotů nedokázala projít testy pro odpadlíky. Proč po pár týdnech či měsících přišli o rozum.
Méně než jedno procento zvládlo ten fyzický i duševní stres, který to přinášelo tělo. Nemluvě o synchronizačním procesu spojení s lodí. Trvalo rok, než se neurospojiče propojily s lodí a utvořily jednotný celek. A další rok trvalo, než se pilot naučil ovládat loď jako součást svého těla.
Sebevraždy byly mezi odpadlíky časté, obvykle se začaly objevovat tak devět měsíců po stabilizaci mezi lodí a pilotem – ačkoli mnoho z nich vypadala jako smrtelná „nehoda“, věřili, že to byly jen zamaskované sebevraždy, nikoli chyba pilota, jak oficiálně stálo v záznamech.
Případy se zešílením byly ještě častější. Zřídkakdy zvládli deset let, než se jim mozek rozložil a skončili v kóma. Fain byl jedním z mála, kterému se podařilo zachovat si vlastní rozum. A to byl také jediný důvod, proč ho Venik nechal žít.
Vhodil Faina do programu jako pokus o vtip a rozhodně očekával, že ho to zabije. Myslel si, že je k popukání to, že se Fain spojí s lodí, na které byl zotročen. Krutý způsob, jak se pomstít Andarioňanům.
To teda…
Neproběhlo to tak, jak Venik plánoval. Nikdy nemůžete podcenit Haukův instinkt pro přežití či potřebu natrhnout zadek každému, kdo se mu snaží uškodit.
To byl důvod, proč byla Fainova rodina tak legendární.
Fain se otočil a vystřelil na stíhačku Ligy, která kolem prosvištěla. Neměli vůbec tušení, čemu čelí. Mysleli si, že má elektronickou posádku.
Žádný živý organismus.
Naklonil se a zamířil zpátky k prostoru Tavali. Ale ve chvíli, kdy letěl kolem jižního měsíce Nebyla III, si něco uvědomil.
Neobjevily se žádné posily. Nebyla tam žádná hlídka, přitom by tu alespoň jedna měla být.
Letěl na slepo.
K čertu s tím. Bylo to naplánované! Kdokoli předával informace o Sentelle to narafičil tak, aby sem Galene dostal. Věděli, že se vydá pryč ze stanice, aby velitelství podala zprávu o tom, že je tu nebezpečí odposlechu.
A on ji jako blázen odvezl přímo do pasti.
Což se mu potvrdilo, když se objevily další lodě Ligy. Ty by se sem neměly jak dostat bez zásahu Tavali. Celý tenhle sektor měl být zajištěn a uzavřen Venikovými jednotkami. Pouze někdo vysoko v jejich řadách mohl být schopen odvolat hlídky a vyčistit pole Lize.
„Vzdej svou loď, Hauku. Není potřeba dnes zemřít.“ Skutečnost, že znali jeho jméno, potvrdila jeho podezření.
Usmál se tomu rozkazu. „Neslyšels? Váleční Haukové se nevzdávají, giakone. Vezmeme sebou své nepřátele rovnou do hrobu.“ Vyrazil a proletěl pod křižníkem.
A vletěl přímo do roje stíhaček.
Dvěma se vyhnul a do třetí narazil. Jeden z motorů se poškodil, díky čemuž začal krvácet z nosu a jeho noha začínala otupovat z nárazu. Ignoroval to, přetočil se a vyhnul se další skupině, která na něj mířila ze strany a zezadu.
Otočil se a pak se zarazil.
Na vteřinu nebyl schopen popadnout dech, když spatřil Chaydena, Morru, Qoryho a Talyna, který vedl záchranný tým.
Galene konečně začala reagovat, když zaslechla, jak mu Talyn volá. „Ach bože, je to moje embryo?“
Fain se rozesmál tomu, jak označila svého gigantického syna. „Ano, je.“
„Já ho zabiju!“
Fain ustoupil a nechal ostatní převzít útok. Za normálních okolností by se rval kupředu, ale správně by se neměl pouštět do boje, když měl witherwin na palubě. Mohl se dostat do obrovských potíží.
Mohl za to ztratit svou loď i postavení.
A protože tam byli i Tavali, nejlepší bylo se vzdálit a pustit kontrolu nad lodí, než si někdo uvědomí, že ji řídí odpadlík.
A jakoby měl Chayden podezření o tom, co se děje, přiletěl blíž a dočasně je kryl a dal tak Fainovi čas, aby se mohl z nervového spojení vyprostit. „Psychotický králíček se hlásí Ohnivákovi. Proč nevezmeš svůj drahocenný náklad zpátky na základnu a necháš nás velké chlapy, abychom to tu dokončili.“
Galene povytáhla obočí. „Psychotický králíček?“
Fain si odfrkl. „Nemám tušení, proč mu tak říkají. Bylo mi řečeno, že posledního člověka který se na to zeptal, zabil.“
Světýlka na konzoli zablikala předtím, než se ozval poplach.
Galene se po něm nervózně podívala. „Co to je?“
„Tvoje embryo se dožaduje povolení k přistání na mé lodi.“ Fain pro Talyna a Gavariana nastavil sekvenci, aby mohli přistát v hangáru, a pak se odpoutal od spojení, aby mohl loď ručně ovládat.
V okamžiku, kdy se jeho sedadlo vrátilo na místo, udeřila mu do hlavy taková bolest, jako kdyby ji měl rozseklou vejpůl. Z té agónie padl k zemi a začal krvácet z nosu.
„Faine?“ Galene se mu vrhla k boku, aby si ho prohlédla.
Nemohl promluvit, zatímco se snažil dýchat. Sakra, to bolelo. Ale hodlal takovou bolest překousnout, jen aby mohl pocítit její ruce na svém těle, když ho hladila po zádech. Všiml si obav v jejích bledých očí, když se mračila.
To vypadal tak špatně?
„Budu v pohodě, Stormy.“
Pohladila ho po tváři. „Nevypadáš dobře. Je ti zle?“
„Přerušil jsem spojení příliš rychle. To se stává, když se odříznu bez té správné sekvence.“ Zvedl se na nohy. Upřímně, byl oslabený. Zvedal se mu žaludek. Utřel si čelo a sotva se dal do pohybu, když Talyn doslova proskočil dveřmi paluby, odhodil svou helmu na podlahu a popadl svou matku do zuřivého objetí.
Talyn ji zvedl do vzduchu, až jí nohy visely nad podlahou. „Jsi v pořádku?“
„Drtíš mě.“
„Jsi v pořádku?“ Zopakoval Talyn.
„Jsem v pořádku, až na to, že nemůžu dýchat, tane.“
Teprve v tu chvíli Talyn povolil své sevření. Udělal krok směrem k Fainovi.
Galene ho chytila. „Ne.“
„Uvrhl tě do nebezpečí. Myslím, že to vyžaduje, aby si trochu zakulhal.“
Zavrtěla hlavou. „Nechci něco takového poslouchat zrovna od tebe, vzhledem k tomu, kolik let si mi ukradl strachy. Chovej se slušně.“
Nepřátelství v Talynových očích mu napovědělo, že si to později vyříkají.
Fain si těžce povzdechl. Talyn ho nikdy nepřijme jeho svého otce.
To bylo fuk. Opovržení vlastní rodiny bylo něčím, v čem byl vychován. Na tom nebylo nic nového. Jen si přál, aby ho tolik nebolelo to, že ten výraz viděl i v Talynově tváři.
Se snahou to ignorovat, převzal Fain ruční kontrolu nad lodí a zamířil zpátky k základně, zatímco ostatní zůstali, aby bojovali s jejich nepřáteli.
„Dokázali jste je varovat před tím, než jste byli napadeni?“ Zeptal se Gavarian, jak se posadil vedle Faina.
Fain přikývl. „Těsně. Proč?“
„Nevím. Než jsme vyrazili, zaslechli jsme od Tavali něco zvláštního, čemu jsme nerozuměli.“
„Co to bylo?“
„Jen kousek přenosu, kde říkali, že potřebují zničit a pohřbít postavení toho bažanta. Nemáš tušení, o čem mluvili?“
„Mám. Mysleli tím, že chtějí zničit mé postavení u Tavali a zbavit mě občanství.“
Gavarian se zamračil. „Bažant jsi ty?“
Fainovi začalo škubat v čelisti, zatímco lehce přikývl. To označení ho vrhalo do násilné povahy, kterou obvykle neměl, pokud poblíž nebyl Dancer nebo Darice. Kdyby tušil, kdo to řekl, měl by v pěsti jejich hrdlo. „Bažant je termín, kterým Tavali označují zločince či zotročené členy posádky.“
Nebo děvky.
„Tak jak víš, že mysleli tebe?“
Jak moc si přál, aby nevěděl. Bohužel nemohli mluvit o nikom jiném. „Bažant je Venikovo přezdívka, kterou mi dal jako domácímu mazlíčkovi, aneb, chtěl tím říct, že jsem jako osina v jeho zadku.“
Gavarian vyklenul obočí nad hořkostí, kterou Fain nedokázal zamaskovat. „Tak proč pro něj létáš?“
Kyselé vzpomínky se zvedly k povrchu, i když se je snažil udržet pohřbené na místě, kde mu tolik neubližovaly. Což byl neskutečný úkol, vážně, ale pokud šlo o pošetilé úsilí, byl Fain mistr.
„Nemám na výběr.“ Setřel si krev, která mu stále tekla z nosu. „Když jsem byl zajat, Venik mi do mozku implantoval čip, který je mě schopen zabít. Jediné stisknutí tlačítka a hlava mi exploduje jako meloun. Buď udělám, co mi řekne, nebo zemřu.“
Což z něj vlastně dělalo Venikovo děvku.
Galene zalapala po dechu, jak ji ta slova vyděsila. „Myslíš to vážně?“
Naprostá vážnost v jeho bledých očích ji zchladila. „To je ta poslední věc, o které bych kdy žertoval.“
Nemohla uvěřit, s jakou lehkostí to řekl. „Kdo o tom ví?“
Sjel pohledem ke všem třem. „Vy, Venik, chirurg, který tam čip dal a Syn, který se ho jednou pokoušel vyoperovat.“
„A nešlo to?“
Fain zavrtěl hlavou. „Kdyby to zkusil pár dní po implantaci, možná by ho dokázal dostat ven. Ale rychle mi zarostl do mozku. Kdyby ho teď vytáhl, zabilo by mě to.“
Takže byl stále otrokem Venika, bez skutečné svobody. To tohle Jayne naznačovala, když říkala, že ani Fainův život nebyl zrovna piknik.
Co dalšího skrýval?
„Proč by ti tohle Venik dělal?“ Zeptal se Talyn.
Fain unaveně vydechl, než odpověděl. „Myslí si, že je k popukání mít člena slavné rodové linie Válečných Hauků jako osobního mazlíčka.“ Setkal se s Galeniným pohledem a ta muka za tím prázdným výrazem způsobila, že se jí udělalo zle. „Keris měl zjevně pravdu. Můj jediný smysl v životě je sloužit jako bojový pes.“
Galene sebou škubla nad tím suchým tónem, protože ji ta slova vzala zpátky v čase do chvíle, kdy byl Fain přijat na Eriskou akademii. Byl tak nadšený, když jim to poradce ve škole sdělil. Do jejich prestižního programu přijali méně jak jedno procento z uchazečů. Byla to ta nejtěžší lékařská škola ve všech devíti říších. A na rozdíl od ní se tam Fain dostal bez prestižního rodinného zázemí, na které se spoléhali.
Dokázal to sám, bez pomoci. Stejně jako Talynova Felicia.
Nadšený, že se jeho tvrdá práce a hodiny, které strávil navíc učením, vyplatily, utíkal Fain domů, aby svým rodičům řekl tu neuvěřitelnou zprávu.
Když později Galene volal, jeho štěstí zcela vyprchalo. V obličeji měl ten pečlivě ostražitý výraz, který měl vždy v blízkosti rodičů, prarodičů a staršího bratra.
„Co je špatně?“
„Nic.“
Jeho vyhýbavost ji zranila. „Co říkali rodiče na to, že tě přijali? Můj otec je nadšený, že má…“
„Nepůjdu s tebou na školu, Galene.“
„Cože? Proč ne?“
„Váleční Haukové nejsou lékaři. Byl to hloupý nápad.“
Zamračila se na něj přes přenos. „Nerozumím tomu. Tak tvrdě jsi dřel, aby ses tam dostal. Vzal sis pokročilé kurzy… chtěls to dělat. To je vším, co si kdy chtěl být.“
V pozadí se ozval Kerisův hořký smích. „Nebuď směšná. Pustili ho tam jen proto, aby se mohli chlubit tím, že budou mít ve službě Válečného Hauka. Fain je idiot. Je dobrý jen jako panák, kterému můžeš nakopat zadek, popřípadě jako útočný pes. Andarioňané vážně nepotřebují, aby se o ně staral někdo tak hloupý, potřebují skutečného lékaře.“
Fainovy oči byly v té chvíli stejně mrtvé jako teď, když na ni koukal. „Otec mě dnes zapsal do povinné služby. Na podzim nastupuji do armády.“
Galene viděla to ublížení v divokém samci před ní. Stále se vzdorovitě stavěl těm, kdo ho vlastnili a nutili ho do života, o který nestál.
Uzavřela vzdálenost mezi nimi, položila mu bradu na rameno a ruku na bok. „Nejsi pes, Faine.“
Fain si ta slova vychutnával stejně, jako způsob, kterým ho držela.
Vychutnával si ji samotnou.
Na okamžik nebyl kybernetickým zvířetem, ve které ho Venik a ostatní proměnili. Cítil se znovu jako Andarioňan. Jako kdyby měl kontrolu nad svou budoucností.
Zvláštní, jak ze všech bytostí v jeho životě, které se ho snažili vlastnit a ovládat, se chtěl odevzdat jen jí.
A ona byla jediná, která ho kdy odmítala ovládat.
Nechtěl nad tím přemýšlet. Zamířil zpátky ke stanici, kde na jejich příjezd čekal celý tým vojáků z Hadeanské jednotky. Bohužel si jich všiml až ve chvíli, kdy převzali kontrolu nad jeho lodí a vše uzamkli, aby ho vtáhli do hangáru.
K čertu s nimi…
Zatnul zuby při představě, co to pro něj znamenalo.
Talyn se odpoutal a postavil se k němu, aby pohlédl na ozbrojené vojáky.
„O co jde?“
To peklo uvidíš.
„Jde tu o Hadeanskou jednotlu. Vymahači Tavali.“
„Vážně?“ Zeptal se Talyn.
Fain nic víc neřekl, zatímco vypínal motor a otevíral dveře. „Neboj. S tebou ani s tvou matkou to nemá nic společného.“ Žaludek se mu svíral vztekem, když zamířil k rampě.
A jak předpokládal, kapitán jednotky vyrazil kupředu.
„Veliteli Hauku, jste zatčen. Máme vás předvést ke slyšení.“
Galene zalapala po dechu. Vrhla se k nim. „O co tu jde?“
Kapitán zkroutil Fainovi ruce za záda. „Tohle se týká jen Tavali.“
„Faine?“
Setkal se s jejím pohledem a škádlivě se na ni usmál. „Jen na jejich otázky odpověz upřímně, keramii.“
Galene šokovaně stála, jak Faina bez protestu odtáhli.
Přišel ji pozdravit Kareem Venik. „Velitelko? Nevadí, když vám položím pár otázek?“
Talyn vstoupil mezi ně. „Bez doprovodu nikam nepůjde.“
Kareem přikývl. „Jistě. Prosím, následujte mě.“
Galene šla za Kareemem, zatímco Gavarian a Talyn se táhli za ní jako stín. S každým krokem, kterým se blížili k centru stanice, se strach o Faina trojnásobil. „O co jde? Proč zatknuli velitele Hauka?“
„Nemohu o tom mluvit s witherwiny.“
Witherwiny?“
„S těmi, co nejsou Tavali.“ Kareem se zastavil u kanceláře a otevřel dveře. Dovolil jim vstoupit jako první. Dle výrazu v jeho tváři bylo jasné, že i jeho štve to, co se děje.
Rozhodla se tedy zkusit mateřský přístup. „Kareeme? Vím, že Faina považuješ za rodinu. Prosím… nechci, aby mu ublížili nebo se dostal do potíží. Co mohu udělat, abych pomohla?“
Nervózně kouknul do rohu. Ten letmý pohled ji přinutil přemýšlet nad tím, zda jsou sledování a je to nahráváno. „Pokud vám to nevadí, Velitelko, položím vám pár otázek.“
Pokynul jí, aby si sedla.
Posadila se a Talyn a Gavarian zaujali své postoje. Musela Kareemovi v duchu vzdát hold, že neutekl před jejich zuřivými výrazy. Málokdo by neztratil nervy. Nebo přinejmenším kontrolu nad svým měchýřem. Zvlášť vzhledem k pohrdavému úšklebku v Talynově tváři, který byl příslibem výprasku, pokud ze rtů Tavali vypadne něco, co se mu nebude líbit.
Kareem, až na to, že si odkašlal, byl zcela klidný. „Velitelko? Umhm… můžete mě provést tím útokem? Potřebuji podat zprávu o tom, co se přesně stalo během boje. Potřebuji vědět, co vedlo k tomu setkáním a jak se při tom choval velitel Hauk. Nejste v maléru. Jde jen o rutinní zprávu. Nic víc.“
Jo, jasně. Nebyla tak blbá. Jeho pečlivý tón i to, jak ta slova vyslovoval…
„Velitel Hauk a já jsme se vydali ven, abychom kontaktovali jeho bratra, když nás napadli.“
„Proč ven? Proč svého bratra nekontaktoval ze základny?“
„To je věc Sentelly.“
„Ano, ale na to nemusel opouštět stanici.“
Povytáhla obočí nad jeho tónem. „Obviňujete mě z něčeho?“
„Ne, velitelko. Jsem jen zvědavý, proč jste vyrazili pryč, to je vše. Zdá se mi to divné.“
„A já vám jako velitelka aliance neodpovídám. Pokud je váš otec zvědavý, může se mě přijít zeptat sám.“ Vstala.
„Velitelko, počkejte, prosím. Nechtěl jsem vás urazit. Ale je tu ještě jedna věc, na kterou se vás musím zeptat.“
„A tou je?“
„Máte oprávnění pilotovat loď?“

***

Fain si zkřížil ruce na hrudi a pozoroval skrz plazmové mříže Venika. Zcela klidný a bez starostí ze zuřivosti jeho pána, jen pomalu a metodicky mrkal. Ale pak zaklel, když mu začala znovu téct krev z nosu. Ze zkušenosti věděl, že se to bude teď dít několik dní. Stejně jako ho čekala ta příšerná migréna.
Nikdy nechtěl nervový implantát. Ven ho donutil. A teď ho za to chtěl pověsit. Typické.
Fain si otřel krev a vyzýval pohledem Vena, aby to nějak okomentoval.
Venik zkřivil rty a vyrazil kupředu, potom si ale vzpomněl na ty mříže, které by mu daly ránu, kdyby udělal tu chybu a dotknul se jich. „Máš vůbec tušení, do jakých sraček si nás oba mohl dostat za tu katastrofu, kterou si tím rozpoutal? Dlužíš mi, Hauku! Nebo jsi zapomněl, jak jsem tě našel?“
Fain se hořce zasmál nad tou připomínkou, kterou mu Venik pokaždé házel do obličeje. „Jo, vzpomínám si na ten den. Jak bych mohl zapomenout, když si mě z cely vytáhl za vlasy, s rukama svázanýma za zády a potom si mě prostřelil obě kolena, než jsi mě přitiskl s nohou na krku k zemi. Vychvaloval ses před svou posádkou, že si porazil mocného Válečného Hauka, který byl už napůl mrtvý hlady a celé měsíce ho mlátili otrokáři. Jo, Vene, si zatraceně obrovský Tavali bastard, když si nakopal mou vyčerpanou zadnici.“ Sarkasticky zatleskal. „Jako vždy jsem v úžasu z tvých ohromných bojových dovedností.“
Venik sáhl na spoušť, která by spustila Fainův implantát a zvedl přístroj tak, aby ho viděl. „Měl bych tě zabít.“
„Pravděpodobně.“ Fain ukázal na knoflík. „Ještě není pozdě. Nemusel by sis ani ušpinit ruce.“ Pohlédl na šedé stěny. „Hodila by se tu renovace. Není nic lepšího, než mozková hmota na oceli. Tím své nepřátele dostaneš do kolen. Jdi do toho.“
Na okamžik si pomyslel, že zašel moc daleko.
Ale když začal Venik tlačit na knoflík, aby ho zabil, zavrčel a vrátil ho do kapsy. „Nevím, proč tě toleruju.“
„Jsem jediný, kdo ti řekne naprostou pravdu. Beze strachu.“
Venikovi začalo škubat v čelisti, zatímco zíral na Faina, jako kdyby se mu snažil vidět do duše.
Po dlouhé chvíli uvolnil mříže. „Jo, nic nechceš. Nikdy si nechtěl. Za všechny ty roky, co tě znám, si nikdy nechtěl nic víc, než nějaký volný čas, aby si viděl svého bratra. Nikdy nic pro sebe. To proto nevěřím těm lžím, které o tvé cti někdo vypráví. Ale nevěřím někomu jen tak snadno, to dobře víš. Jak si sám zmínil, máš spoustu důvodů, proč mě nenávidět. Víc než většina. A já to chápu. To, co jsem ti udělal... když se ohlédnu, něčeho lituju. Bohužel to už nedokážu změnit. Udělal jsem to z nenávisti k ostatním. Oba musíme žít se svými chybami. Je mi to líto. Potkal jsem tě ve špatné chvíli svého života. A ty si zaplatil za nenávist, která nebyla mířena na tebe.“ Těžce si povzdechl. „Ale nenuť mě tě zabít, Hauku. Nakonec to udělám, když budu muset. Víš, že ano.“
Fain si odfrkl. „Teď se mě jen snažíš vzrušit. Neslibuj to, co nedokážeš dodržet. To se nedělá, Vene.“
Venik protočil oči. „Jsi šílený bastard.“
Bez komentáře k tomu, co oba věděli, že je pravda, si Fain od Venika vzal svou výstroj, dal si k bokům blastery a zamířili společně k hangáru.
Jak opouštěli vězení, téměř vrazili do Galene, která čekala na chodbě.
Při pohledu na ni ztuhl. Při tom něžném výrazu v její tváři.
„Je to pravda?“
„Co? Že jsem kretén. Jo, jsem. Všichni mi to říkají. Talyn dokonce tvrdí, že udělal průzkum a všichni se na téhle části mé osobnosti shodli.“ Očekával, že nasadí stejně podrážděný výraz jako Venik, ale pro jednou ho zklamala.
Místo toho se natáhla, aby mu odhrnula copánek z tváře a láskyplně ho pohladila. Palcem mu přejela přes obočí. „Udivuje mě, jak jsi si se svým synem podobný, aniž byste se někdy poznali. Má malá dvojčata.“
Ta slova ho dusila. Bylo to poprvé, co Talyna skutečně označila za jeho, aniž by mu chtěla ublížit. „Oba tě štveme, co?“
Povzdechla si s lehkým úsměvem. „Občas… Talyn, stejně jako ty, v rámci obrany všechny kolem sebe štve. Pokud je naštve dost na to, aby ho odmítnuli, pak je on tím, kdo to má pod kontrolou. Když ho pak uráží za něco, čemu nemůže pomoci, netrápí ho to. Cítí se, jako by si to zasloužil, a pak jejich nepřátelství i odsouzení dokáže přijmout. Ty si byl jako kluk stejný.“
Fain utichl, když si uvědomil, že měla pravdu. Jako Válečného Hauka ho na Andarii všichni posuzovali. Díky proslulosti jeho rodiny a Kerisovo skvělým výsledkům se od něj čekalo tolik, že měl jako dítě problémy fungovat. To také vedlo ke Kerisově závislosti na drogách. Byli jako chodící zázrak přírody. Všichni je sledovali. Chtěli je poznat a dotknout se jich.
On je chtěl srovnat a ukázat jim, že on ani jeho bratři nejsou o nic lepší než ostatní. Nebyli. Nikdy netvrdili, že jsou.
Ano, byli přímými potomky oslavované rodiny, která zahnala útočníky a zaplatila za to svým životem, ale dle jejich názoru to bylo to, co Andarioňané dělali. Všichni.
Nedělalo je to zvláštními. Bylo to očekávané. Bojovali, když došlo ke konfrontaci. Bez ohledu na velikost nepřítele. Bohužel, zbytek jejich národa to tak necítil. Buď se k nim chovali nepřátelsky a hrubě, nebo je uctívali a milovali.
Keris si našel útěchu před tím, jak ho všichni odsuzovali nebo od něj něco očekávali, v drogách. Dancer našel útěchu ve svém příteli, jejich princi, který byl ještě pod větším tlakem než oni. A tak byla Dancerova sláva odkloněna na Julliena, jehož život byl jako pod mikroskopem.
Na Faina, který byl prostředním dítětem, nic nezbylo. Jediný klid, který kdy poznal, byl v náručí ženy, která právě stála před ním. Galene ho nikdy nesoudila dle jeho rodiny. Viděla ho takového, jaký byl. A když odešla, nezbylo mu vůbec nic. Teplo z její ruky mu zalilo kůži. A s tím se objevil nával surového utrpení. Ustoupil. „Ne, Galene.“
Zamračila se. „Co?“
„Nedávej mi světlo, když mě pak vrhneš zpátky do temnoty.“ Nedokázal by se s tím znovu psychicky vypořádat. Trvalo mu příliš dlouho, než se dostal do stavu, kdy bez ní byl schopný normálně fungovat.
Příliš dlouho, než ve vesmíru, který mu naservíroval život, o který nestál, našel mír.
Naštvaně a zahořkle pohlédl přes rameno na místo, ze kterého je Venik zvědavě pozoroval. Brax byl jedním z mnoha důvodů, proč si nikoho nepouštěl k tělu. „Nevím, na co jsem myslel. Byl to jen hloupý sen.“
A on byl idiot, že jen na jedinou minutu uvěřil, že by znovu mohl mít normální život. Byla hlavní velitelkou Andarioňanské armády. Nejlepší kamarádkou královny Andarie.
On byl odpadlík.
Ano, Cairistiona ho sice adoptovala, ale to nebyla skutečnost. Udělala to jen proto, aby se pomstila jeho matce – mrše, kterou nenáviděla, protože ji v mládí zahanbila.
Už nebudu pěšcem. Bylo na čase se dostat ze hry, než své rodině ještě víc uškodí. A ublíží sám sobě.
Srdce se mu lámalo nad skutečností, kterou nikdy nemohl změnit. Vyrazil zpátky ke své lodi.
Na pár úderů srdce si myslel, že je sám. Dokud nezaslechl, jak se k němu Galene blíží.
Zastavila ho. Ten váhavý dotyk a touha, která se v něm probudila, mu způsobily větší bolest, než si myslel, že je snesitelné. Měl co dělat, aby se jí nevyškubl a nezačal utíkat pryč.
Ale Ven a ostatní by ho našli. Odvedli by ho zpět. Nebylo úniku. Nikdy nebude svobodný. Nemůže.
Galene uvízl dech v krku, když viděla to naprosté utrpení ve Fainovo očích. Ryzí bolest v jeho tváři. „Chayden a Morra si ze systému na tvé lodi vytáhli záznamy, než se k nim dostali Tavali. Vysvětlili, co jsi pro mě riskoval. Řekla jsem Kareemovi, že jsem ti pomohla v bitvě s pilotováním. Netušila jsem, proč se mě na to ptal, dokud jsem nevyšla ven a nečekal tam na mě Chayden, aby mi řekl, že si mě to neměl ukazovat. Proč si riskoval trest smrti?“
„Ty víš proč, Stormy.“
„Ne, nevím.“ Zamračila se na něj. „Tak moc mě mateš a…“ Zaklela, když se jí rozezvonilo zařízení v uchu. Naštvaně ustoupila a poklepala na něj. „Velitelka Batur.“
Fain sledoval, jak se jí na té krásné tváři přehrávají emoce. Galene své pocity nikdy neuměla skrývat. To byla jedna z věcí, které na ní miloval. Nikdy nemusel hádat. Všem dala přesně najevo, jak se cítí.
„Nějaký problém?“
„Jde o další přenos.“ Kousnula se do rtů a zaváhala. „Chci tenhle rozhovor dokončit.“
Hořce si odfrkl. „Já nikam nejdu.“
K jeho šoku ho chytila za ruku a zvedla si ji ke tváři. Zavřela oči, stiskla mu prsty a políbila ho do dlaně, díky čemuž bolestně ztvrdnul. „Co myslel Venik tím, že ti provedl něco, čeho lituje?“
„Změnil mě v kyborga.“
Zavrtěla hlavou. „Ne. Tam šlo o víc.“
Fain uhnul pohledem a spustil svou ruku, jak ho dusily staré vzpomínky. „Nechci o tom mluvit. Nezáleží na tom.“
Natáhla se pro jeho tvář a přinutila ho setkat se s jejím pohledem. „Ale ano. Můžeš se to pokoušet pohřbít, ale vždy ti to bude ubližovat. O tom nikdo neví víc než já.“
Nad jejími slovy zkřivil tvář. „Nikdy jsem ti nechtěl ublížit. Myslel jsem, že na mě zapomeneš a budeš mít lepší život. Přísahám bohům, že jsem si to vážně myslel.“
„Teď už to vím. A nebylo to tak zlé. Vážně. Když vezmu stranou mé obavy o Talyna, měli jsme z větší části dobrý život. Nejlepší vzpomínky mám díky tobě, Faine, a synovi, kterého si mi dal. Byl bys na něj tak hrdý. Oba nás poctil.“
„Promluvilas jako pravá Andarioňanská matka.“
Zasmála se. „Pojď se mnou. Seznam se se synem, kterého jsi nepoznal. Vy dva jste byli již příliš dlouho cizinci.“
Hlasitě polkl, když ho chytila za ruku. Probudil se v něm starý ochranitelský pocit. Bylo to ohromující. Celou minutu nemohl dýchat. V krvi měl oheň, žhavější, než cokoliv, co kdy zažil. A takhle se cítil jedině kvůli Galene.
Sakra. Proto pro ni vždy udělá cokoliv, ať už to bude sebebláznivější. Vlastnila ho víc než Venik. Nepotřebovala výhružné tlačítko. Stačilo jediné zamračení. Jediné drsné slovo pro něj bylo jako nůž v srdci.
Nenáviděl, jak velkou kontrolu měla nad jeho životem. Následoval ji zpátky do velitelského střediska, kde Talyn i Gavarian pracovali. Tentokrát tam s nimi byli i Tavali, takže si svá slova mnohem víc střežili.
Talyn po jednom Tavali vrhnul varovný pohled, aby mu dal najevo, koho z nich nejvíc podezřívá, než pozdravil svou matku. „Velitelko.“ Podal jí svůj komunikátor. „Zdá se, že Liga se prozatím stáhla.“
„Děkuji vám, veliteli.“ Usmála se na svého syna a jeho vojenskému titulu. „Proč si s majorem nedáte pauzu?“
„Ano, madam.“ Když se vydali ke dveřím, otevřel je, jen aby odhalil mladého lidského chlapce.
Galene přítomností chlapce byla překvapená.
Devítiletý kluk byl nebojácný a rozkošný. Měl hnědé vlasy a těma smutnýma modrýma očima si rychle prohlédl jejich skupinu a při pohledu na Gavariana a Talyna, kteří oproti jeho velikosti byli obři, ustoupil.
Talyn se na něj zamračil, ale když promluvil, zjemnil svůj tón.
„Civilisté sem nesmí.“
Tavali nejblíže chlapci se zasmál. „To je v pohodě. Jsem si jistý, že jen hledá svého otce.“
Fain prudce vydechl nad Talynovo povytaženým obočím.
„Jeho otce?“ Zeptal se.
Tavali ukázal na Faina. „Hauka.“
Kdyby mohl výraz zabíjet, Fainovi vnitřnosti by byly právě rozmazané všude po konzoli za ním. Nebyl si jistý, kdo ho v té chvíli nenáviděl víc, zda Galene, Talyn či Gavarian.
Jediný, kdo ho měl rád, byl Warwyk, který se k němu rozběhl a skočil mu do náruče.
Fain si ho ze zvyku přesunul na bok. Vyděšený z toho, co si museli myslet a z jejich vzteku, se otočil k Andarioňanům a přikrčil se. „Můžu to vysvětlit.“
V Talynově čelisti začalo již známě škubat. „Odpusť mi, Velitelko. Chtěl jsem ti o tom říct později. Zdá se, že má Hauk na palubě milenku. Věděl jsem, že s ní žije chlapec. Předpokládal jsem, že má jiného otce. Jinak bych tě varoval.“
Galenin pohled potemněl, jak se Tavali začal chechtat.
„Mlč,“ utnul ho Fain. Unaveně si povzdechl, než se obrátil na Galene, Talyna a Gavariana. „Vy tři, pojďte za mnou.“
Galene zavrtěla hlavou. „Nehodlám se seznamovat s tou milenkou, ty bastarde!“
Fain povzdechl a setkal se s Warovo vykulenýma očima. „Ware, řekni té paní, s kým žiješ.“
„Se svou sestrou,“ zašeptal. „Proč se na tebe tak zlobí, paka?“
Fain si posunul chlapce na druhou kyčel. „Jde tu o nedorozumění. Teď mi pověz, co tě tak rozrušilo?“
War sevřel rty, jak se mu v očích objevily slzy. Zatnul v pěsti Fainovi copánky, aby se uklidnil. „Jde o Vegu… vyhodila mě ven a zamknula. Říkala, že kolem sebe už nikdy nechce žádného chlapa, a dokud budu mít penis, tak nemůžu dovnitř. Mám svůj penis rád, paka, ale mám rád i svou sestru. Opravdu si mezi nimi musím vybrat? Myslím, že si vyberu svou sestru, ale vážně bych si moc rád penis nechal, pokud můžu.“
Fain vydal frustrovaný vzdech. „Ach drazí bohové.“
War sevřel ruce v jeho vlasech. „Můžu žít s tebou, paka, pokud mě nepustí zpátky?“
„Nedělej si starosti, mi tana. Napravím to.“ Fain hladil chlapce po zádech, zatímco se přes nej díval na tři Andarioňani, kteří na ně zírali.
Ignoroval Talyna a Gavariana a zaměřil svou pozornost na Galene. „Jelikož nevím nic o mladých dívkách, pomůžeš mi zjistit, co se děje s jeho sestrou?“
Překvapeně na něj pohlédla. „Cože?“
„Jeho sestře bylo nedávno patnáct. Zjevně se dnes ve škole něco stalo. A protože jsem muž, nemyslím si, že mě bude chtít vidět. A rozhodně mi neprozradí, co je špatně, protože to má pravděpodobně co dělat s tím, že je to žena. Takže, prosím, pomůžeš nám zjistit, co se děje a proč chce svého bratra změnit v sestru?“
To ze všech tří vyhnalo vztek. Vyměnili si zvědavé pohledy.
„Fajn,“ řekla Galene pomalu. „Vezmi mě za tou Vegou.“
S vítězným pohledem je Fain vedl do rodinné části Tavali lodi.
Když dorazili na palubu určenou pro děti, Galene zpomalila. „Tohle je sirotčinec?“
„Ano.“
Galene pohlédla na Talyna, který vypadal stejně zahanbeně, jako se ona cítila. „Promiň, Hauku,“ řekl upřímně. „Když jsem ve zprávě viděl, že platíš za jejich bydlení… přehnaně jsem skočil ke špatnému závěru.“
Fain položil Wara na nohy a vzal ho za ruku. „To je v pohodě, ale příště se zeptej.“ Kleknul si před chlapce. „Ware, tohle je Talyn a Gavarian. Vezmu velitelku za Vegou a udělám, co budu schopen. Zatím zůstaň s nimi a já budu za pár minut zpátky, dobře?“
Vykulil oči, než hlasitě zašeptal: „Sežerou mě?“
Fain se zasmál. „Ne. Budeš v bezpečí. Slibuju.“ Natáhl k chlapci malíček, který o něj rychle zahákl ten svůj, a potřásli si.
Potom zavedl Galene k zadní části sirotčince, kde byl malý byt, ve kterém bydlela Vega a War.
„Jsou tví?“
Fain na ni suše pohlédl. „Ne, Galene. Talyn je jediné dítě, které mám. Jediné, které kdy budu mít. Než jsem si vzal Omiru, nechal jsem se sterilizovat, protože nedokázala ustát pomyšlení na to, že by se mnou čekala dítě. Vega a War byli na lodi, kterou jsem před pěti lety převzal. Jejich rodiče byli zabiti a je vezli na Ladorii, aby je prodali do otroctví. Jelikož nemají jinou rodinu, která by se o ně postarala, vzal jsem je sem.“
„Proč si je neadoptoval?“
„Jak? Nemám doklady. Jsem odpadlíka otrok. A zatímco technicky mám nějaké postavení, Venik je můj majitel. Nikdy mě nenechal osvobodit. Pokud někdo zadá mou DNA do systému, jsem otrok. Takže ze zákona nemohu nikoho adoptovat.“
„A co Cairistiona?“
Odfrkl si. „Neohlásila to veřejně. A i kdyby to udělala, legálně jsem Venikovo děvka na většině planet mimo říši Andarioňanů. Nic by to nezměnilo.“ Zastavil se u dveří a zaklepal.
„Jdi přyč, Ware!“
Galene povytáhla obočí nad tím vysokým, hysterickým tónem.
„Vego?“
„Ach, grrr! Já toho bastarda zabiju! Myslím to vážně, Hauku! Jdi pryč! Nechci mluvit ani s tebou ani s někým jiným! Vezmi si svůj penis a vypadni!“
„Vego! Otevři ty dveře a mluv se mnou.“
„Ne! Jsi k ničemu! Všichni muži jsou k ničemu!“
„Nejsem muž. Jsem jen samec.“
„Máš penis. Takže jsi k ničemu!“
Těžce si povzdechl. „Fajn, to nemůžu vyvrátit. Promluvíš si s mou kamarádkou Galene? Je to žena. Taky si mysli, že jsem k ničemu.“
Galene se usmála. „Má pravdu, Vego. Rozhodně je to chlapský tupec.“
Na druhé straně zaznělo lehké šustění. Po několika vteřinách se dveře otevřely, aby odhalily roztomilou tvář plnou slz. Těma modrýma očima si prohlédla Faina, než ustoupila a pustila Galene dovnitř.
Když se k nim chystal přidat i Fain, zabouchla mu dveře před obličejem.“
„Zůstanu tedy tady,“ řekl nahlas. Když neodpověděly, těžce si povzdechl.
Po několika minutách bez odpovědi se otočil a šel zkontrolovat Wara. Našel ho, jak si s Talynem, Gavarianem a ostatními kluky hraje s míčem.
S úsměvem sledoval své dva syny. Bylo to poprvé, kdy Talyna viděl popustit otěže z jeho vojenského chování. Až tedy na tu chvíli, kdy posílal vzkaz Felicii.
Talyn se usmál, jak zvedl Wara, aby dosáhl na míč. Ten s triumfálním úsměvem zvedl ruce a zapřel se o Talynovo svalnaté rameno. A když míč chytil Gavarian a připojil se k nim, připomnělo to Fainovi časy, kdy podobně hrál se svými bratry, když byli ještě děti.
Bohové, jak mu ty dny, než začal mít Keris problémy se svou ženou a drogami, chyběly. Jo, jeho starší bratr byl sice arogantní debil, ale byl to jeho dobrý přítel.
A Dancer…
Fainova první vzpomínka na něj byla, když zíral do kolébky ten den, co Dancera přinesli domů. Byl celý scvrklý a tak maličký. Křehký. Fain zvedl ruku a Dancer ji chytil silou, která se pro tak drobné stvoření zdála nemožná. Uzamkli své pohledy a Dancer vykřikl a zakopal nožkama, jako by chtěl říct: „Hele, drey! Mám tě a nikdy tě nepustím.“ Byl to tichý příslib, který si v ten okamžik dali. A nikdy ho neporušili. Bez ohledu na cokoliv.
A tak moc si přál, aby něco podobného mohl dát i Talynovi. Malého bratra jako byl Dancer. Zasloužil si to a mnohem víc.
Talyn si přehodil Wara přes rameno a chytil ho, než dopadl na zem. War se smíchem chytil míč a hodil ho Gavarianovi, než chytil Talyna kolem krku a objal ho.
Z výrazu v Talynově tváři bylo jasné, že ho to vyděsilo, ale nebylo mu to nepříjemné. Zavřel oči, stiskl Wara a zhoupnul ho jako hrdý rodič.
Fain, který je nechtěl rušit, se vydal pryč. Udělal ale sotva krok, když ho Warův hlas zastavil. „Pako! Neřekl jsi mi, že si i Talynův paka!“
Šokován tím, že to Talyn přiznal, se sekal s pohledem svého syna. „Jo… ano.“
Talyn mu hodil míč. „Víš, jak hrát?“
„Trochu.“
„Chceš se k nám připojit? Dva na dva?“
„Určitě. Koho mám v týmu?“
War plácnul Talyna po stehně. „Vezmu si Talyna. Bratři musí držet spolu.“
Talyn se zasmál. „Slyšíš to, Vari? Máš smůlu.“
Gavarian si pohoršeně odfrkl, jak ostatní kluci opouštěli dvůr. „Typické.“ Kývnul bradou na Faina. „Fajn. Pojďme je zahanbit, Hauku. Ukážeme jim, čeho jsme schopni.“

***

14 komentářů:

  1. Ďakujem krásne za ďalšiu kapitolu 😁

    OdpovědětVymazat
  2. dakujem velmi pekne za dalsiu cast

    OdpovědětVymazat
  3. Moc děkuji za pokračování. Katka

    OdpovědětVymazat
  4. Je to krásný příběh.Rodina Talyna si zaslouží trochu klidu.Je hrozné co mají za sebou .Děkuji za tuto sérii i příběh

    OdpovědětVymazat
  5. Ďakujem krásne za kapitolku 😍😍😍😍😍
    ...a uz sa tesim na dalsiu 😁😊😉

    OdpovědětVymazat
  6. Díky za další úžasnou kapitolu :)

    OdpovědětVymazat
  7. Dakujem za skvele pokracovanie. GabiM

    OdpovědětVymazat
  8. Dakujem za dalšie skvelé pokračovanie a som zvedavá čo sa na nás chystá :-)

    OdpovědětVymazat